9.Díl
O pár dní později
Brice
Dni ubíhali a já pořád o Danett nic nevěděl. Smutně jsem posedával na zahradě, nebo v parku s Chipsym. Neskutečně mi chyběla a kor, když jsem nevěděl, co s ní je, co se stalo. Na nic jsem neměl náladu, začínal jsem se uzavírat do sebe. Nikdo mě nezajímal, jen ONA. Přál jsem si vrátit čas a být s ní, aby neměla šanci jen tak zmizet bez vysvětlení.
Najednou mě vyrušil hulákavý zvuk zvonku. Oči se mi rozzářily.
Že by to byla ona?
Vyběhl jsem z pokoje a utíkal, co nejrychleji ke dveřím.
Zbrklem jsem dveře otevřel s očekávaným výraz, ale po zjištění návštěvy jsem opět posmutněl.
Nebyla to Danett, ale Daniel.
,, Ahoj.‘‘
Sklesle jsem ho pozdravil
,, Nazdárek Brici, co ten smutný výraz? Neruším?‘‘
,, Aale vůbec nerušíš, proč bys měl?‘‘
,, Tak nevím viď, třeba tvá snoubenka nechce, aby tě někdo zdržoval.‘‘
,, Ta tady není, zmizela....‘‘
Tichým hlasem jsem doplnil.
,, Zmizela?Kam?Co se stalo?‘‘
Vyděšeně na mě chrlil své otázky.
,, Pojď raději dovnitř, vklidu to proberem, potřebuji se někomu vyzpovídat.‘‘
Dokončil jsem náš rozhovor. Daniela jsem vpustil dovnitř a pak lehce zabouchl dveře.
-------------------------------------------------------------
Danett
Tady v lese panoval neskutečný klid. Ve dne to tu bylo jiné a v noci také. Ve dne tu bylo krásně, ptáčci poletovali a prospěvovali kolem. Vůně květin a stromoví se lynula po okolí.
V noci však nastával jiný svět. Tajemné ticho, podivný neklid a strach. Už pár dní jsem cítila, jako by mě někdo sledoval. Kroky kolem chaty, byly čím dál tím intenzivnější a přícházely pouze večer. Na noc jsem chatu vždy dobře zamykala a snažila se na to nemyslet, nechtěla jsem vědět, co se venku děje, už z důvodů, že tohle nebyl obyčejný les.
Babička mi vždy vyprávěla historii tohoto lesa. Vždycky mi běhal mráz po zádech, když jsem onu legendu slyšela. Nebyla to legenda, ale spíše upozornění.
Kdo jednou do tohoto lesa vstoupí, už se nikdy nevrátí.
Zněla mi legenda, stále v uších. Nebrala jsem to nikdy moc na vědomí, tomuhle jsem moc nevěřila, ale čím jsem starší, začínám být pověrčivější.
Zamyšleně jsem seděla u snídaně a ukosovala jahodový koláč. Pořád jsem musela myslet na večerní les, kdy jsem se bála otevřít dveře.
Po snídani jsem se odhodlala jít na zarostlou zahrádku, trochu se odreágovat.
Ve dne mi přeci nic nehrozilo, nebo jsem si to aspoň myslela.
Pootevřela jsem dveře a uviděla jsem pronikat podzimní slunce mezi stromy, které házely stíny velkých rozměrů. Vylezla jsem na zahrádku, byla opravdu hodně zanedbaná a zarostlá.
Působila smutně a ublíženě, ale dodávalo to lesu tu pravou tajemnost.
Sedla jsem si na starou lavičku u chaty a dívala se dál do lesa.
V tom mě však vyrušil praskavý zvuk za chatou. Hrozně jsem se lekla a srdce mi začalo být, jako o závod. Místo toho, abych šla do chaty jsem se vydala za zvukem. Opatrně a zároveň nejistě jsem se blížila k onu místu. To jsem však neměla dělat, to co jsem uviděla mi nahnalo hrozný šok.....
-------------------------------------------
Brice
Daniel nemohl uvěřit svý uším, když vyslech , to co jsem mu sdělil. Koukal, jak opařený.
,, To si děláš srandu, že se takhle zachovala?‘‘
,, Ne nedělám, vůbec nevím, co se stalo. Mám z toho hrůzu.‘‘
,, To bude mít nějaké vysvětlení neboj. Ona se určitě brzy vrátí a všechno ti vysvětlí.‘‘
Dodal už klidněji Daniel, asi aby mě uklidnil.
,, No když myslíš.‘‘
Dodal jsem nejistě.
,, Brici no taak hlavu vzhůru.‘‘
Pousmál se Dan.
,, Snažím se.‘‘
Odsekl jsem.
,, No nejlepší bude, když tě nechám o samotě, aby sis všechno ujasnil, rád bych ti pomohl, ale už nevím jak.‘‘
Pokrčil Dan rameny.
,, Já se z toho dostanu, ale jinak fakt dík, si kámoš‘‘
,, Rádo se stalo.‘‘
Hodil ten svůj úsměv.
,, Tak se měj brácho a snad to zvládneš, kdyby si něco potřeboval, víš na koho se obrátit. Zatim čau a drž se.‘‘
Rozloučil se Dan a vydal se ke dveřím.
,, Ahoj a ještě jednou dík.‘‘
Opět jsem posmutněl a usadil se na pohovku.
Dan si za dveřmi pomyslel, jak hezky mu to jde podle plánu. Přesně věděl, co Danett udělá, měl ji dobře prokouklou a ani nachvilku nezaváhal, kde by mohla být. Věděl, jak moc miluje tajemné a strašidelné věci. Ten prokletej les byl to pravý, pro její dušičku.
S úsměvem na rtech se pomalu loudal domů, kde se chystal uskutečňovat zbytek plánu.
Jak zlomyslné......
To be continued....
------------------------------
Takže zde je nový dílek, sice trochu slabší,ale dělala jsem ho ve spěchu, aby jste měli, co číst. Chybí tam dvě fotečky, které jsem si při uprávě nechtíc vymazala a už se mi nechtělo vracet zpátky do hry a čekat než se to všechno načte. Doufám,že to pochopíte i přes to zachováte přízeň mému příběhu. Ještě jednou se omlouvám , příštím dílkem se napravím.
Přeji příjemné počtení