Rodinná kronika

[PrincessLeia]

Děkuji holky. Ještě dnes bych chtěla přidat pokračování Čeká na vás divoká rozlučka se svobodou Doufám, že to stihnu. Tento víkend však jistě přibude
Nyní tady mám jen pár fotek z domácnosti Austen - Marshall. To je nenáročné na čas. Doufám, že se budou líbit

Tři a tři fotky - z dovolené Marie ve Francii a Phillipa v novém oblečení a aby jste úplně nezapomněli jeho tvář

[Flora Kreslená]

Wow tá fotka s tým balónom Ako si to vôbec našla?

[Totodile7625]

Súhlasím. Tá fotka s balónom je perfektná!

[PrincessLeia]

Vděčím za krásné ocenění Balon jsem zahlédla a řekla jsem si, že by z toho mohla být krásná fotografie. Maria se zrovna nacházela na hezkém zalesněném pozemku Francie, takže jsem trošku prošmejdila úhly a vylíhla se z toho zde zveřejněná fotografie Jsem ráda, že se vám líbí.

Nyní jsem tu se slíbeným pokračování u Loncrainů

Očekávaný dýchánek s neočekávaných koncem - část první

Peněz bylo dostatek. Nebudu vám vykládat zdlouhavé plány a postupy, jak se domluvili s nimi naložit, každopádně chtěli velkou část peněz utratit za to, pro co se předtím tolik natrápili. Pro svatbu a vše okolo ní. Tyto dny se neměly nikdy opakovat a oni na ně chtěli vzpomínat jako na nezapomenutelné dny jejich začínajícího manželského života.
Po několika dnech od doby, kdy se John vrátil z Číny obletěly město pozvánky na společný večer v místním podniku uprostřed města. Pozvánky mířily přímo do poštovních schránek dvou rodinných přátel, neopomněli pozvat i Priscilliny staré známé z knihkupectví, kde krátce pracovala a většinu pozvaných také tvořila široká škála Annabelliných obětí jejího šarmu. Všichni vyvolení byli proto velice nedočkaví a vzrušení a zvědaví na tolik očekávaný divoký večer. Dočkali se.
Annabell nechala dvě hrdličky jít napřed. Byli nervozní, jak to vše dopadne, neměli s takovými podniky zkušenosti a ona se chtěla bez rušení upravit. Dorazila tedy až byla zábava v plném proudu.



V koutu, kde stálo nejvíce lidí, hrál John. Byl nadšený takovou neobvyklou pozorností okolí a užíval si to tak, jak by jindy neužíval. Večer měl zvláštní uvolněnou a potrhlou atmosféru. Takovou jakou může vyvolat pouze Rozlučka se svobodou. Mimochodem se ji rozhodli oslavit spolu. Neměli oba tolik přátel, aby si mohli udělat každý vlastní a ani nechtěli přespříliš zbytečně rozhazovat peníze. Ovšem díky velkému bubenickému úspěchu, který John měl, se stala Priscilla jakousi dost přehlíženou součástí slávy. Tiše hrála kousek od Johna Beethovenovu Měsíční sonátu, ale ta se tady prostě nemohla uchytit.



Vypadal tam za klávesami dost nerudně a málem díky tomuto pocitu jakési závisti a ublíženosti vzdala celý teprve začínající večer. Ann na ni však kývla. Pris tento posunek a záminku přestat hrát uvítala a vděčně vstala a přešla k ní.
"Vítám tě tu," pronesla otráveně.
"Ale co pak? Cítíš se ublíženě? Přej mu to. Celé dny se věnuje práci a spánku, aby mohl zase pracovat a vydělávat. Moc se při té své detektivní činnosti nezabaví. Nech mu okamžik slávy. Zaslouží si ho. A navíc," přiklonila se spiklenecky k Priscille, "my si poradíme bez něj!!"
Z Priscille opadla nerudnost a přidala se:
"Ať si bouchá, ještě bude litovat, že neokusil mou neochočenou část osobnosti." Ledy se v jedinečném prostředí nespoutanosti začínaly rozpouštět...



"A já mám ještě mnohem lepší nápad, jak si přibarvit večer," rozesmála se najednou Priscille. Annabell se až vyděsila, co to vlastně pár slovy ve své nastávající snaše zapálila, protože z minuty na minutu se na jindy něžné tváři Priscilliné objevil úsměv divoký až divošský.



Vůbec si v té chvíli zaujatá jejím obličej nevšimla, že Priscille najednou drží v ruce láhev šampusu, který sebrala z vedlejšího stolečku. Pozdě začala přemýšlet, co to v té ruce dělá a co s tím Pris vlastně hodlá provést. Zjistila to až v té chvíli, kdy jí před obličejem vyprskla tekutina, která byla mířená právě na ní.
"Aaaa!!"





"Dost, dost, dost!!" smála se Annabell. Takhle nebyla překvapená dlouho. A též ji dlouho nic takhle upřímně nepobavilo. Smála se od samého srdce a nemohla přestat. Nemohla si nepovšimnout i své vnitřní radosti, že i tak hodná holka jako Priscille bude schovívavé děvče k jejím švihlým rozmarům a že to není žádné ženská bez kapky humoru a odvazu v těle. Ne že by to podporovala, ale s lidmi bez žádné kapky střeštěnosti není valná legrace. Tresky na suchu...
"Ty se nezdáš, Pris!! Samé překvapení. Takovou zradu a ztřeštěnost bych od tebe nečekala!!" Když se Priscille začervenala, rychle začala ještě trošku jinak: "Nene, nemyslím to špatně. Je to to nejlepší, co mi mohl tento večer dát." A když jste mohli nahlédnout do jejích myšlenek, jste schopni pochopit, jak přesně to myslela a jak upřímné to tvrzení bylo. A jak to k tomu večeru a k té situaci patřilo, znovu se rozesmála.



Ve výbuchu šampaňského, nálady a smíchu si ani jedna z nich nevšimla, že bubny přestaly již dávno znít. O to překvapenější obě byly, když se k nim přitočil mládenec v cylindru a s velmi nejapnými narážkami a úsměvem tak chlípným, že by je to jindy jistě pohoršilo. Překvapené ale byly ne proto, ale protože to nebyl nikdo jiný než jejich vždy tak ctihodný detektiv John Loncraine, který se mezitím převlékl.
Přitočil se zejména k Priscille a povídal:
"Víte dámo, že by jste tu správně podle zákona neměla být?"
"A pročpak ne?" otázala se naoko vyděšeně Priscilla.
"Pohoršujete okolí svými svůdnými zdůrazněnými oblými linkami, vyvoláváte závist ve všech přítomných ženách svou perfektní figurou a oslepujete všechny zde přítomné svou nadpozemskou krásou. Samé velmi těžké přečiny. Co s vámi uděláme? Pomůžete mi z této převelice choulostivého situace?"



"Promiňte, ale odejít by bylo naprosto nepřípustné a nelegální vůči mým přátelům, jenž obětovali svůj večer právě mě a ještě mému nyní nepřítomnému příteli. Tedy aspoň nepříomnému tak jak ho znám. Takže tímhle směrem cesta nevede. To by se protivil vůči všem vašim dalším pravidlům. A žádné peníze pro vás nemám, abych odčinila vaši snahu přinášet pořádek," pronesla s dlouhými vzdechy Priscille a nasadila velice utrápený výraz.
"Peníze nejsou zapotřebí," řekl náš detektiv a odčinil si svou snahu zcela jiným způsobem. Pricille byla věrnou přítelkyní zákona, tedy se podvolila neobvyklému způsobu trestu se značnou ochotou.



V takovou divokém duchu to pokračovalo dál. Snoubenci byli mezi přáteli a cítili se skvěle. Nemělo smysl aspoň pro dnešní večer něco předstírat. Ne že by jindy něco předstírali, ale ten večer v nich bylo tolik energie, radosti a veselí, že jim ani nezbývalo nic jiného než dát všem projevům volný průchod. Byla to jedinečná příležitost pro ztřeštěnosti všeho druhu.
V průběhu večera se všem dostalo mnoho příležitostí promočení šampaňským a všichni, co se odvážili postříkat bližního, byli velice brzy postrestáni způsobem oko za oko a zub za zub. Priscille nebyla výjimkou. Annabell pomstil drahý celorodinný přítel (omlouvám se, je to opravdu velký přítel, ale jak jsem s nimi nějakou dobu nebyla, zapomněla jsem jeho jméno ) a msta stála za to. Ještě doteď Priscilliny krásné šaty vydávají slabou vůni šampaňského. Vždy když si k nim znovu přičichne, okamžitě si vzpomene na ten bláznivý večer.





Většinu času ovšem trávili John s Prisille blízko sebe, ať už šlo o cokoliv. A ten večer si vyzkoušeli hodně věcí. Bublinky byly samozřejmě podmínkou. Když potřebovala Pris trošku oschnout a Johna ještě bolely ruce od neustálého bubnování na počátku večírku, usadili se oba ke stolku s bublifukem s mátovou příchutí a touto smířlivou cestou se pokusili se uklidnit.







Jestli se jim to povedlo, uvídíte v dalším díle

[schnegy]

Velmi pekna rozlucka so slobodou

[PrincessLeia]

Díky, ale ještě jí není konec, neboj

[schnegy]

No tak sa zatia aspon velmi pekne vyvija teda Som zvedava ako dopadne.

[Flora Kreslená]

Úžasné, vtipné a od Priss nečakané. Mimochodom Annabell má super účes.

[PrincessLeia]

Díky, díky, díky

Očekávaný dýchánek s neočekávaných koncem - část druhá

Ti, kdo jste si mysleli, že bublifuk těm dvou pomůže se uklidnit, tak jste se příšerně spletli. Možná si odpočali, ale na další lumpárny. Ta volnost mezi přáteli a ten čas, o kterém věděli, že se na něj sice nezapomene, ale že bude přehlíženen s pobavenou tolerancí, jej donutil nebo spíš povzbudil k dalším výtržnostem (v poměru s jejich chováním v obyčejném každodenním životě). Zejména John se rozjel. Velice ochotně mu v tom pomáhal jeho nejlepší přítel, policista (z minulého příspěvku). Stříkání šampusem se stalo na večírku poznávacím znamením a jakoby cejchem přítomnosti. Každý byl promočený na kost. Ale někteří toho využívali mnohem praktičněji než aby se před proudem sladké tekutiny pouze chránili.





"Dobrý způsob" ocenil John s úsměvem. A umínil si, že to také tak musí zkusit, až dostane příležitost. Teď však chtěl zařídit něco jiného.
"Poslyš," přistoupil ke Goodwinovi (tak se myslím jmenuje!!), "Nechtěl by jsi promluvit? Proslov. Ono se to sem celkem hodí. Sice by se mohlo najít romantičtější místo, ale to si s mou Pris schováváme až na ten nádherný den, co teprve příjde. Ale něco hezkého od dobrého, rodinného přítele by na této akci nemělo chybět. Prosím, byl bych ti velice zavázán."



"Jaký pak zavázán. To je pro mě veliká pocta. Samozřejmě, že promluvím. Jestli jsou teda schopní všichni nebo aspoň někdo poslouchat," zasmál se přítel. A chvilku se zadumal.
John spatřil Priscille kousek od sebe. Přemýšlel jak moc jí to sluší. Jaké má štěstí a z ničehonic zapochyboval, či si takovou ženu vážně zaslouží. Vždyť se dnes večer chová jako hlupák.



V tu chvíli se Priscille na něj otočila a podívala se mu přímo do očí. Líbezně se usmála. On už v sobě něco měl (a to že byl povětšinou abstinent mu moc neprospělo. Vůbec nebyl zvyklý, takže už se mu točila hlava, když měl v sobě jednu skleničku. Teď měl v sobě tři. Hlava se mu točit přestala, ale jiné následky zůstaly,) takže své předešlé myšlenky zahnal a řekl si, že kdyby se něčeho takového vzdal, tak by byl až ten opravdový hlupák. S lehkým nepřítomným výrazem ji zamával.



To už přítel svolával lidi:
"Přítomní, ke mě!!"



A začal:
"Vážení a milí, všichni, kdo jste se tu sešli a měli tu čest poznat a sblížit se s tak neuvěřitelně jedinečnými lidmi jako je John Loncraine a Priscille Chiarelli. Nesmím opomenout také úžasnou Johnovu maminku Annabell Loncraine. Sešli jsme se tu za důvodem krásným, tedy za tím, že se brzy budou John a Priscille brát. Už velmi brzy."



"Je to velice vzácná chvíle pro nás pro všechny, kteří jsme ty dvě hrdličky tak dlouho sledovali a kroutili hlavami nad tím, jak může být někdo tak slepí a nevidět na tom druhém cit a v očích tu lásku, s kterou se na něj dívá a kterou my všichni by jsme chtěli zažít na vlastní kůži. A bohužel kromě jen pár přítomných jsme opravdu takové štěstí neměli. Jak šťastní jsme všichni byli, když si to konečně oba dokázali přiznat a oddat se jiskření, jež mezi nimi vzniklo. Takže jsme teď tady a slavíme poslední dny jejich svobody. Ale přiznejme si všichni, že tu vlastně slavíme předpráh jejich sňatku, jelikož ten je na tom ten nejvzácnější a na ten okamžik se doopravdy všichni tak těšíme!!"



"Takže ať to skočním. Připijme si na Johna..."



"...a již brzy jeho krásnou ženu Priscille!!"



"Ještě křest. Ne první, ale naopak poslední. Protože přiznejme si, že už by bylo nebezpečné Johna víc povzbuzovat," zasmál se přítel a popadl flašku s šampaňským a splnil tak ještě Johnův poslední sen dnešního večera. Priscille za nimi trochu kroutila hlavou, ale řekla si, že dnes je večer tolerance a že musí být trpělivá. I když to přítel řekl moc hezky a Rozlučka se ukázala být velice přátelská, už chtěla, aby to všechno skončilo a začaly se ozývat její staré a zakořeněné pudy a počala si v duchu vyčítat, co vše se tu dnes provedlo.



Když se John osmělil. Otřepal se. Trochu se umyl a vrátil se k Pris, která si mezitím trochu popovídala s Goodwinem.
"Smím políbit nevěstu?" zeptal se naoko nesměle.
"Nevěstu ještě ne, ale snoubenka se povoluje," prohodila trpělivě Priscille. Už začínala být trošku unavená a nedokázala s takovou vervou předstírat veselí. John si ničeho nevšiml.



Goodwin je tiše pozoroval a též tiše záviděl. Ještě nepotkal nikoho jako Priscille a teď byla už skoro ženou jeho nejlepšího přítele. Život k němu nebyl fér a on poznal, že bude ještě dlouho nepoznaně trpět pohledem na tento pár. Bylo však jeho zkouškou nic neříct. A on byl rozhodnut tuto úlohu zvládnout.



Spoustu lidí už se s radostí loučilo, několik z nich bylo odváděno s pomocí rukou svých přátel a příbuzných, každopádně se už prostory pomalu vyprazdňovaly. Všichni však byli velice šťastní z pozvání, děkovali a slibovali, že do svatby vystřízliví. Ovšem Pris s Johnem museli zůstat než všichni odejdou. Sešli se ještě s Annabell a Goodwinem u stolku s fotbalem a trávili zbývající čas hrou. John nebyl dobrý spoluhráč, už skoro nepoznal, které figurky jsou jeho, Priscile už z toho všeho byla hrozně unavená a chtěla domů, pryč a i když se snažila svou narůstající nechuť k večeru zakrýt, nemístné a stupňující se Johnovi poznámky a smích jí vždy odkryly kousek ze špatné nálady. Annabell se snažila atmosféru odlehčovat a syna zastavovat, protože to cítila a viděla, ale moc se jí to nedařilo.



Jednou se atmosféra Priscilliným smíchem uvolnila. To bylo když byl John dlouho zticha, ona viděla další dva lidi odejít, čímž se jí zvedla nálada a ona dala gol.



To však dlouho nevydrželo, protože stále ještě pár lidi zůstávali. Mladý pár ze staré Priscilliné práce, který se vlnil na tanečním parketu a zatím nebylo výhledu na jejich zdárný odchod a ještě zde zůstávala u baru jedna novinářka, kterou znal John ze svého případu, a která byla na noc velmi zvyklá (upírka) a také zatím nevykazovala známky únavy a touhy opusit skomírající oslavu.
Atmosféra zase trochu zhoustla. Priscille se velice snažila, ale brzy její trpělivost přestávala být silná, protože na Johna byl opravdu hrozný pohled, hrozně to z něj táhlo a Priscille se z toho chtělo pomalu plakat. Takhle ho neznala a ani znát nechtěla. Goodwin s Annabell už jen mlčeli, čímž se to s Johnem stalo ještě horší. Snažili se jeho vzrůstajícím vtípkům usmívat, ale nebylo to nic platné.



Všechno dorazilo následujících pět minut. John beze slova přestal hrát. Postavil se doprostřed sálu a zničehonic zavolal na celý pokoj: "Za Harryho Pottera a za utlačované mudly!!" pak sebou tvrdě švihl o zem.



Po té nastalo ticho...

[Flora Kreslená]

několik z nich bylo odváděno s pomocí rukou svých přátel a příbuzných

děkovali a slibovali, že do svatby vystřízliví

"Za Harryho Pottera a za utlačované mudly!!"

[Totodile7625]

Leia, ja sa tu válam smiechmi!!!
Máš skvelý zmisel pre humor a pre tvorenie príbehov!

[PrincessLeia]

Velice mě potěšilo, že vás příspěvek tolik rozesmál Víc ež si myslíte A Toto, moc děkuji za poklonu

Očekávaný dýchánek s neočekávaných koncem - část třetí

Když sebou John švihnul o zem, celá společnost zmlkla. U někoho jiného by se to asi přehlédlo a na jiných večírcích to je bohužel až smutně běžné, ale zde přítomní znali Priscillu, Johna i Annabell a tohle byla silná káva. Zvlášť před svatbou. Ann, také ztuhla. Rychle se ovšem chopila iniciativy, když viděla Priscille, na které sice nebyly žádné známky rozrušení, ale bohužel ani jiné známky života. Uchopila ji za ruku, kývla na Goodwina, který pochopil, a odešla s Priscille do druhého patra budovy, kde vypnula rádia a sedla si s ní do klidu. Goodwinovi bylo jasné, že se má postarat o Johna. Zbylým návštěvníkům, které od vidění znal, řekl, ať se tu ještě zdrží, aby Pris nemohla ještě chvíli domů a odejdou tak za půl hodinku, hodinu. Všichni chápali důvody a přikývli.
V tom čase se Priscille opravdu ulevilo. Měla klid a po boku svou drahou Annabell, která ji utěšovala. Až všichni podle domluvy po nějakém čase odešli, odebraly se Ann s Pris konečně domů. Zde už je čekal John, v civilu, umytý a vcelku probraný (práce věrného a obětavého přítele Goodwina). Tvářil se velice zkroušeně a když děvčata vystoupily z taxíku, jenž je dovezl, něžně a kajícně Priscille objal.



"Odpusť mi," zašeptal ji do vlasů. Ty dvě slova stačila, jelikož byla pronesena velice upřímně a procítěně a Priscille si uvědomila, že to nebyla Johnova chyba a v duchu nad vším mávla rukou.
"Jsme jenom lidi," zasmála se. Johnovi se ulevilo, ale stejně mu to bylo líto a stejně se během toho rána omluvil ještě asi 5x. Už totiž čerstvě svítalo. Rozlučka byla velice dlouhá. Pro Priscille ještě delší a vyčerpávavější, jelikož ke konci ji všechen ten rozruch značně vysával její vnitřní klid a vyrovnanost. To ovšem neznamenalo, že by na tom John byl lépe, i když u něj spíše došlo k fyzickému přepjetí než psychickému, i když k tomu po vystřízlivění a uvědomnění si také došlo. Bolela ho hlava a potřeboval spláchnout hnusnou pachuť alkoholu v ústech a symbolicky ze sebe smýt ostudu, kterou si před svou budoucí ženou a přáteli udělal.



Ne, že by mu to nějak pomohlo. Priscille zase od šesté hodiny večerní v podstatě nevzala sousto do úst a rozhodla se něco ukuchtit. Ani se nepřevlékla a neváhala s přípravou něčeho dobrého, co by ji zastavilo to neuvěřitelně kruté hladovění a kručení jejího nebohého žaludku. John byl stále jako praštěný. Úpěl nad bolestí hlavy (při čemž se Priscille vždy neudržela a zlomyslně se ušklíbla) a stále sebou vrtěl. Nakonec přeci jen vstal ze židle, na které do té doby spočíval. S pomocí mobilu odřekl schůzku, kterou měl na dnešní poledne naplánovanou a postěžoval si, kolik už je to hodin.



Jeho vyjadřování bylo dost chabě, tiché a lehce zamtené.
"Myslím zlato, že si budu muset jít lehnout. I když bych velice rád počkal na výsledek tvého kuchařského umu a vklidu stebou posnídal, budu nucen svému tělu poskytnout vyžadovanou potřebu."
Priscille překvapeně zvedla ke snoubenci zrak: "To znělo na tvůj stav až moc střízlivě. Jsi v pořádku?"
"To by snad mělo svědčit o tom že ano ne?"
"Nebo se prostě díky mě jen doopravdy snažíš," usmála se Pris zase postaru. John se postaru moc neusmál, i když ho to potěšilo, zmohl se jen k nepřirozenému šklebu. Pak se v něm opět na chvíli vzepnulo pro něj nezvyklé a nezdravé množství alkoholu a vykřikl, až se Priscille o troubu popálila:
"Ale stejně to stálo za to, BABY!!"



"Radši běž přeci jen spát, lásko," ozvalo se odevzdaně z kuchyně.



John bez odporu a rád uposlechl. Jen co dolehl usnul a u převlékání doufal, že se tomu v budoucnu budou jen smát.



Zároveň s ním ulehala do peřin i Annabell, která sice skoro nepila, ale noc to byla stejně proflámovaná a únavná a ona byla velice utahaná, zvlášť ve svém věku. Tedy se po návratu jen osprchovala, převlékla a neváhala bez výčitek zalehnout.



Tak tedy zůstala Priscille na nohách a při plném vědomí sama. Spořádala dva talíře jídla a přemýšlela, i když ani moc nechtěla. Všechno to pro ni bylo příliš živé a ve velice blízké minulosti než aby to mohla rozebírat s nostalgickou nadsázkou.



Pro pořádek měla cit, tedy ještě obětovala kousek času a sil na umytí desky, na které pracovala, schování zbytků jídla pro ostatní a umytí použitého nádobí. U toho už moc sil na přemýšlení nezbývalo, takže zde se dostávala do jisté apatie a nevnímala ani to, že myje pod úplně ledovou vodou.



"Možná už bych si měla jít také lehnout," zývla si pro sebe. Pak však ještě chvíli stála na místě a myslela, že přemýšlí, co ještě udělat, aby to za to stálo. Přitom koukala jen z okna, za kterým nic nevnímala a myslela jen na to, až se ponoří do náručí vlídného a milosrdného spánku. Z prohlubující se apatie ji dostala až podlamující se kolena.



"Nyní už vážně musím jít..." konečně se pohnula z místnosti a potácivým krokem se došátrala až do své skromné komůrky, ve které však bylo to nejdůležitější - měkoučká postýlka. Zdálo se, jako by se na ni přímo usmívala. Narozdíl od Priscille, která už neměla energii na nic.



A tak Priscille po celém dnu a dlouhé noci byla ráda, že se konečně dostala do bezpečné společnosti své věrné pokrývky.



Takže takový konec jedné etapy

[Flora Kreslená]

a vykřikl, až se Priscille o troubu popálila: "Ale stejně to stálo za to, BABY!!"

Chúďa Priss Čo jej to ten John robí Znova úžasný diel. Teším sa na novú etapu.

[PrincessLeia]

Tak nová etapa pro Floru

Splněný sen - část první

To ráno, kdy šli všichni z rozlučky spát, nebylo ještě ráno svatby. Což bylo dobře, protože nikdo, kdo byl na svatbu pozván nebo kdo se jí měl zúčastnit, nebyl ve stavu, kdy by bylo dobré svatbu konat. S tím se počítalo. Ovšem zároveň se s ní nechtělo čekat dlouho po oslavě rozloučení. Přešel jeden den - sobota - kdy většina z lidí, kteří se na párty ukázalo, proležela v posteli. Někteří překonávali bolest hlavy, jiní výčitky svědomí (nebo obojí), jiní prostě spali jako dřevo a někteří, kteří se v půlce dne probudili, ale ještě se jim z teplé postýlky nechtělo, leželi na zádech a přemýšleli. Jedním z takových byla Priscilla. Ale jinak se i u nich v domě střízlivělo, vyspávalo a vstávalo jen v případě, že jim kručelo v žaludku. Večer s knihou v ruce všichni zase usnuli.
Pris se příští ráno však přeci jen probudila velmi brzy a už nezabrala. Nelámala to přes koleno a šla se obléci, lehce upravit a vydala se pryč z domu.



Možná se ptáte, kam tak ráno měla namířeno, ale vcitťe se do nevěsty, která má před sebou svůj svatební den. Nechtěli byste co nejvíce okouzlit a nelákala vás myšlenka, že byste na to mohli mít celičký den? No, jestli ne, tak Priscille rozhodně ano. Vzala si taxíka a ještě za svítání navštívila zdejší salon krásy. (Prostě a jednoduše už měli otevřeno... )



Priscille toužila po tom být dnešní večer nezapomenutelná. Chtěla se podrobit koupelím, pedikůře, manikůře, zábalům těla i vlasů, pleťové masce a všem příjemnostem, které takový salon může nabídnout a na které většinou neměla ani chuť, ani peníze, ani čas, avšak kterých se nyní nemohla dočkat. Tento den, nebo alespoň tento večer, měl být dokonalý a jeden z nejkrásnějších v životě. A možná jeho dokonalostí chtěla i zahnat nepříjemné vzpomínky na ne až tak vysněný večer rozlučky se svobodou, u níž byla ráda, že je též pouze jednou za život (ona chtěla vidět Johna stárnout).
Předtím než se pustila do velké objednávky rozmazlování těla si zavolala poslíčka, který ji měl dovézt svatební šaty z půjčovny a pak se šla prohlédnout do zrcadla, aby věděla na co je třeba se zaměřit.



"Hm... Už teď to není špatné," zamroukala si a odebrala se za asistentkou.



Pár hodin poté se kolem 9. hodiny probudil i ženich. Byl celý zmačkaný a vůbec nevěřil, že v posteli strávil skoro celý den čistého času. Párkrát sebou ještě švihl o polštář, ale když se konečně podíval na hodinky a zamžoural na ručičky, přeci jen si přiznal, že je čas vyšlápnout do dne jeho života.



Když vyšel z pokoje, dům jakoby také ještě spal. Bylo dokonalé ticho, jen zvenku se ozývaly zvuky ptactva a zdálky ruch nedělního rána. Zajímalo ho, jak je to s jinými členy rodiny. Priscillin pokoj byl prázdný. Na babičku nemusel být zvědav dlouho.
"Já si na ně jednou pořídím pořádnej kanon, aby už konečně dali pokoj, zobákovci dotěrní!!" vykřikla rozčílená Annabell vycházející z pokoje. John se leknul a nadskočil.
"Dobré ráno, matinko," usmál se přihlouple.
"A neříkej mi matinko!! Ještě spím a nemám chuť se bavit s někým, kdo byl ještě v plínkách, když já se narodila!!"
Johnovi bylo jasné, že máma opravdu ještě spí a a přiznal si, že by bylo opravdu rozumnější ji více nedráždit. Nemohl si však pomoci: "O jakých tvorečcích se zobáky to mluvíte?" optal se nevinně. Pohled, který na něj Anna hodila, mu způsobil nevolno v ještě rozespalém žaludku.
"O tobě výjimečně ne. Mluvím o těch, co kazí rána svým falešným pískáním a když mlčí, krmí se mými plody a hyzdí mou potem vypěstovanou zahrádku." John se rozhodl už doopravdy změnit téma a zeptal se vážně:
"Maminko, nevíš kde je Priscille? Nikde ji nemohu najít a v posteli také není," pokrčil bezmocně rameny.



Annabell tato rozumná otázka trochu probudila a vyléčila z jejího rozhořčení. Usmála se.
"Ty si myslíš, že v době, kdy Priscille obyčejně stihla už vyluxovat celý byt, přichystat snídani a napsat další kapitolu své knihy, bude ve dnu své svatby ještě v posteli?? Slyšela jsem ji kolem 5. hodiny, se sprchovat. Pak jsem zase usnula, ale vsadím se, že ji nemusíš hledat. Do večera se objeví sama."



John se tedy uklidnil a šel si po svých. Nebudu mluvit o celém dnu. Popisovat přípravu a úpravu všech a všeho by bylo zdlouhavé a velmi nezáživné. Stačí poznamenat, že jak se blížil večer, John začal být velmi nervozní. Priscille mu žádný vzkaz nenechala, nevěděl, jestli na ni má čekat doma nebo až na místě a hrozně se obával, jestli opravdu příjde. Hlavu už měl velmi čistou, tak jak dřív, a docházelo mu všechno, v čem mohl Pris zklamat a jak na ni mohlo působit to fiasko předminulý večer. Napadaly ho nejděsivější představy a bál se, že jakmile odejde na ni čekat na místo určení, přijede domů, sbalí se a už ji nikdy neuvidí. To vše mu prolítalo hlavou, ať už dělal cokoliv.



My ovšem víme, že nic takového Priscille v plánu neměla. Celý den si naopak užívala v naprostém klidu, obsluhovaná asistentkami, opečovávaná a odpočatá. Užívala si každé další lekce krásy a mysl měla klidnou a nenarušenou jakýmkoliv stresem ani žádnou hloupou vzpomínkou. Bylo ji velice líto, kdyř přišlo na řadu nalíčení a učesání. Ale cítila se báječně. Čisťounce, voňavě, znovuzrozeně a uvolněně. Když bylo vše hotovo, konečně se mohla podívat do zrcadla. Šaty už měla na sobě. Když na sebe pohlédla do zrcadla, lítost z konce celodenní a celotělní péče ustoupila stranou, ba odešla do hájů věčnosti, a nahradilo jej vzrušení a neuvěřitelná euforii z uvědomnění, že chvíle, na kterou čekala celé své dětství a na které se nemohla dočkat několik posledních týdnů, je tady a čeká jen na ni. Obrátila se a v očích ji zajiskřilo.



Je možné, že pokračování dodám ještě dnes

[schnegy]

Ano, ja som zvedava! Inak je z nej pekna nevesta aj ked som skor za ucesy vypnute dohora, pri slavnostnych prilezitostiach.