Za všechno se platí - konec

Všetky uzavreté príbehy k The Sims 2 si môžete prečítať ešte raz v tomto archíve.

Moderátor: Sašena

Poslaťod XCHERRYX » Uto 26 Aug 2008, 17:17

Krásny príbeh, som sa do neho zamilovala :-) a jasné že nebude vadiť že to bude bez obrázkov, hlavne nech viem čo sa stane ďalej....

ale pripájam sa k pumukli, bolo by to krajšie bez bublín poprípade bez kryštála (Plumbbobtoggle off) ale inak príbeh je krásny, to sú už len také detaily :)
Bez lásky sa nedá žiť, bez bolesti sa nedá milovať.

but I always say,
one's company,
two's a crowd,
and three's a party.
Obrázok užívateľa
XCHERRYX
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 633
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 11:34
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Uto 26 Aug 2008, 23:21

Teda, jsem strašně ráda, že mám nové čtenáře. Pokusím se do budoucna něco s těmi bublinkami udělat.

17. díl – Někdy je to těžké


Vypadalo to tak, že jsem tu osobu, která spala na prahu mého domu, vyrušila. Jakmile jsem ji totiž oslovila, dala se na útěk. Rychle sem ji ale dohonila, i když jsem o čtrnáct let starší. Hádáte správně, oním narušitelem byla Rebeka.
„Rebeko, tak počkej přeci,“ křikla jsem na ni a přitom ji chytla za rameno.
„Já nejsem Rebeka,“ snažila se mi hodit sestřička bulíky na nos.
„Moc vtipné! Myslím, že mi asi budeš muset co vysvětlovat. Ale nejdřív se pojď domů ohřát. Jak dlouho si vlastně byla venku?“ starala jsem se. Rebeka ale neodpověděla. Místo toho se jen sklesle a snad i provinile sklopila hlavu k zemi. Byla určitě moc unavená, chudinka.
Zatímco se Rebeka usadila v kuchyni, já jsem mezitím postavila na čaj. Ze špajzky jsem vytáhla nějaké rohlíky a namazala je máslem. Tuto lehkou náhražku snídaně jsem „prostřela“ pro svého nečekaného hosta, který to velice ocenil. Rebeka vypadala na to, že snad nejedla týdny.
„Tak vidím, že chutnalo. Teď mi snad konečně řekneš co tě ke mně přivádí,“ vyptávala jsem se. Rebece se sice moc nechtělo, ale věděla, že už nemůže couvnout.
„Já utekla z domova,“ obeznámila mě s fakty a já se málem nezadusila kávou, kterou jsem si uvařila coby uklidňovač nervů.
„Jak jako? To mi jen tak klidně řekneš, že jsi utekla z domova. Co tě to proboha napadlo?“ vysypala jsem na svojí sestru smršť výčitek rychleji než kalašnikov.
„Já nechtěla…“
„Aha, tak ty jsi nechtěla. Tak proč jsi to v tom případě udělala? To tě k tomu někdo vedl a nebo ses zapletla se špatnými lidmi?“
„Kdyby si mě nechala domluvit, tak víš co jsem ti chtěla říct. Nechtěla jsem tě naštvat. To, že jsem utekla z domova, jsem udělala při plném svědomí a z vlastní vůle.“
„Ale proč jsi to udělala?“ naléhala jsem.
„Ty ani nevíš co se děje u nás doma. Táta se zbláznil. Nejenže se chce s mámou rozvést ale dokonce teď spí v garáži. A máma? Tak ta neustále chodí na léčení a já ani nevím proč. Všichni se mnou jednají jak s malou holkou, ale já chci spravedlnost,“ řekla a rozplakala se.
„No tak, neplakej,“ snažila jsem se ji utěšit. V tu chvíli mi ale došla jedna věc. Musela jsem Rebece říct, co se u nás doma děje. I přestože jsem mámě slíbila, že budu mlčet.
„Rebeko, ty už jsi velká holka, takže ti svěřím jedno tajemství. Ale slib mi, že to nikomu neřekneš.“ Rebeka jen pípla, že slibuje.
„Ty si lámeš hlavu nad tím, proč máma chodí k doktorovi. Ona se tam nechodí léčit. Víš, ten doktor je totiž její milenec.“
„COŽE? Jak nám to máma mohla udělat?“ ptala se a lítost v její tváři se náhle změnila na nenávist.
„To je na dlouhé vyprávění, promluvíme si o tom až přijdu z práce. Ty se skus zatím alespoň pořádně odpočinout. U mě se přece vyznáš,“ řekla jsem ji ještě další pokyny a rozloučila se s ní. Kdyby nebylo nutné dnes jít do práce, tak bych zůstala doma. Ale teď jsem tam šla s velkým balvanem na srdci. A bůh ví, jestli mi ten tíživý kámen spadne.
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod eva » Str 27 Aug 2008, 08:10

Ja som vedela, že tam bude Rebeka! :twisted:
Ale, ty tak dobre píšeš, že by mi vôbec nevadilo keby boli všetky diely bez obrázkov :)
Obrázok užívateľa
eva
Starec
Starec
 
Príspevky: 2094
Registrovaný: Str 26 Mar 2008, 17:07
Pohlavie: Simka

Poslaťod XCHERRYX » Str 27 Aug 2008, 10:39

Oh super diel, chúďa Rebeka ...ale teším sa na ďalší diel, ako to dopadne v práci :-) naozaj píšeš super, prečítala som to bez obrázkov v pohode, aj ke´d s nimi je to pestrejšie, to je jasné, no ide hlavne o dej a príbeh
Bez lásky sa nedá žiť, bez bolesti sa nedá milovať.

but I always say,
one's company,
two's a crowd,
and three's a party.
Obrázok užívateľa
XCHERRYX
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 633
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 11:34
Pohlavie: Simka

Poslaťod tamuska » Str 27 Aug 2008, 11:21

perficne dielli :)citam ich stale :) aj ked komentar som este nedavala a vravm ze je to perfektny pribeh :) a strasme sa mi to paci :)
Nad alkoholom sa ešte nikomu nepodarilo zvíťaziť. Len východniarom sa podarilo remizovať.


92% populácie počúva hip-hop. Ak patríš k zvyšným 8%, tak si skopíruj tento popis.
Obrázok užívateľa
tamuska
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 564
Registrovaný: Pia 28 Mar 2008, 23:01
Bydlisko: Gamesims.:P
Pohlavie: Simka

Poslaťod katty » Str 27 Aug 2008, 13:53

:o Rebeka? Netusila som :oops:
No a tesim sa strasne na dalsi diel :excited: kolko si hovorila ze ich mas v zasobe este? :oops:
Láska je ako príklad z matematiky... počítaš... zmýliš sa... chceš sa opraviť ale už je neskoro... zvoní
○ Deviant ○
Obrázok užívateľa
katty
Starec
Starec
 
Príspevky: 2814
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 23:39
Bydlisko: Ehm...
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Štv 28 Aug 2008, 23:58

Děkují za komentíky. :oops:
katty- v zásobě mám ještě 9 dílů. Teda vlastně už jen 8, protože teď vám všem jeden přináším.
Co bylo, nejspíš pominulo

Moje zpocené ruce vzaly za kliku u dveří. V hlavě se mi namíchaly pocity tak, že by z toho mohla vzniknout hustá a dost nechutná kaše.
Přeci mi řekl, že se mnou musí mluvit o něčem důležitém. Co když mě bude chtít vyhodit? Kde si pak budu hledat práci. On určitě zařídí to, že si ve městě ani neškrtnu. Ach jo, zase ty moje chmurné myšlenky. Musím myslet pozitivně, nebo to se mnou dopadne špatně.
Po neustálém sebeuklidňování přišla fáze závěrečná – otevření dveří do šéfovi kanceláře.
Obrázok
Ale jaké to bylo překvapení, když v kanceláři nikdo nebyl. Alespoň to moje oči nepostřehly. Nijak jsem ani nezkoumala, jestli je tam a raději jsem rychle zmizela ve své kanceláři.
Obrázok
Ani nevíte, jak velký kámen mi spadnul ze srdce. Byl asi tak obrovský, že se propadnul k protinožcům. Mojí pozornost ale upoutal papírek, který ležel u mě na stole. Vzala jsem ho a přečetla si jeho obsah.
Angeliko
Dnes nebudeš mít na práci nic důležitého, jen s tebou musím nutně mluvit. Přijdu až na devátou, takže do té doby máš volno.
S pozdravem Michael

To musel napsat ještě včera večer.
Obrázok
Zmuchlala jsem papírek a hodila ho neznámo kam. V zápětí jsem svého náhlého záchvatu vzteku začala litovat, a tak jsem šla papírek zvednout. Když ho zvedla ze země a sama vstala, všimla jsem si, že stojím přímo naproti fotky. Ano té fotky, kde jsem se svým bývalým snoubencem. Chvíli jsem se na ni jen tak dívala, než mi došla jedna věc.
Na co si to tady vlastně hraju? Snažím si namluvit, že jsem se s jeho odchodem vyrovnala. Proto ty pokusy o Michaela. Copak k němu něco cítím? Jistě, je úspěšný, docela milý, když není naštvaný, má peníze a hezký dům a k zahození taky není. Má ale i přítelkyni, kterou nejspíš miluje. A co mám já? Je mi 27 a nedokázala jsem nic. Kariéra sekretářky? Copak je to nějaký úspěch? Nemám ani přítele, vlastně nemám nic, krom přátel a rodiny. Ale i to někteří nemají a já tady truchlím za bezcílným účelem. Ale dělá mi to dobře. Hodně dobře. Williame, kdyby si byl se mnou, všechno by bylo jiné. Ale navždy jsi odešel a já se s tím nedokážu vyrovnat. Copak bych někomu scházela, kdybych odešla za tebou? Sebevražda, na co to proboha myslím? JSEM PROSTĚ SLABOCH!
Obrázok
Dál jsem už nad ničím nepřemýšlela a rozplakala se. Copak umím něco kromě toho, abych sebe sama litovala? Člověk pláče z různých důvodu – ze smutku, z lítosti, z rozhořčení ale někdy i z radosti. Z radosti, takoví lidé jsou výjimky a já mezi ně nepatřím. Lítost, smutek, žal, tak tyto pocity mi proudí tělem a znepříjemňují mi můj už tak těžký život. A dělám já proti tomu něco? Nic, absolutně nic.

Obrázok
Obrázok
Tak dost! Tak by to tedy nešlo. Měla…Co měla, musím proti tomu něco udělat. A začnu tím hned od dneska. Ať mi Michael oznámí cokoli, tak se tomu postavím čelem. Žádné pozdější litování. Sebevědomí, to teď potřebují a taky ho budu mít. Hahaha, nanana, jupí, jupí jou!
Ale hlavně to nepřehánět, musím si zachovat zbytek svojí důstojnosti.

Obrázok
Najednou jsem ucítila, že mým tělem proběh jakýsi náboj. Ano, náboj, který mě nabil pozitivní energií a harmonií. Nádech, pohled a vše ostatní se najednou změnilo. Cítila jsem, že s každým nádechem mé tělo sílí. Ale to jsem si nejspíš jen v té chvíli namlouvala. Byl to však příjemný pocit euforie a já si v ten moment říkala, že nic pro mě nebude překážkou.

Mám ještě hodinu do příchodu šéfa, musím se nějak zabavit
Sedla jsem si k počítači a připojila se na icq. Přiznávám, že takto jsem si začátek mého nového já nepředstavovala, ale lepší než nic. Nečekala jsem, že zrovna tu dobu bude taky na připojený, avšak byla tam připojená Sylvie, což mě nadmíru překvapilo. Většinou takhle po ránu bývá v práci na nějaké poradě.
Obrázok
AAngelikaA píše:
Ahoj Sylvi, co tady děláš touhle dobou, Nemáš být náhodou v práci? A nebo máte na městském úřadě ranní siestu?

SylvieBl píše:
Ne, jsem doma. Nebylo mi dobře, tak jsem zůstala doma. Mám stejný dotaz ne tebe: Co děláš po ránu na internetu?

AAngelikaA píše:
Ředitel tady ještě není a já mám podle jeho pokynu do té doby volno, tak bezcílně brouzdám letem světem internetem. Ale jinak jak si jinak žiješ? Nebudu-li počítat, že jsi momentálně nemocná. Co ty a John?
Sylvie a na chvíli odmlčila a já si myslela, že mi neodepíše. Asi po pěti minutách se ale přeci jen ozvala.

SylvieBl píše:
Nevadilo by ti, kdyby ses stavila po práci na chvíli domu? Chci ti totiž něco říct.

AAngelikaA píše:
Tak mi alespoň řekni stručně o co jde.

SylvieBl píše:
Je to trochu složitější, radši ti to vysvětlím nad šálkem kávy u mě doma. Tak co ty na to?
AAngelikaA píše:
Dobře, dobře. Když jinak nedáš. Klidně se můžu stavit okolo jedenácté, nemyslím, že dnes dlouho v práci zůstanu. Ok?

SylvieBl píše:
To by bylo super. Bude tě čekat. Měj se.

AAngelikaA píše:
Ty se taky měj hezky. Ahoj.

A obě jsme se odpojily.Co asi potřebuje? Zeptala jsem se v duchu sama sebe.
Obrázok
Rozhodla jsem se dál tím nějak nezabývat, přeci mi to později řekne sama. V klidu jsem se rozvalila na kancelářském křesle a přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta. Po nějaké chvíli jsem jen tak ledabyle koukla na hodiny. Pět minut do deváté, oznamovaly mi. Jindy by mě zachytil pocit paniky ale dnes ne. Jenom jsem vytáhla kapesní zrcátko a zkontrolovala svůj vzhled. Nic za tím však nehledejte! Nemusím vypadat jako ušmudlánek.

Pak už jsem jenom čekala a čekala a čekala… Asi za čtvrt hodiny se dveře do mojí kanceláře rozrazily a v nich stál Michael.Asi měl na spěch. Udýchaně ke mně přistoupil.
„Angeliko, vy jste poklad. Ani nevíte jakou radost mám, že jste přišla,“ vysypal ze sebe a rozzářil se jako měsíček na hnojí. Já ale zachovala chladnou hlavu.
„Přeci jsem přišla do práce, na tom není nic divného.“
„Hm…to je teď jedno, přijďte prosím za mnou do kanceláře, musím s vámi probrat jednu delikátní věc,“ řekla a odešel.
Obrázok
Odkládat jsem to nechtěla, a tak jsem ho následovala. Sedla jsem si na obvykle místo a čekala co přijde.
„Sedí se vám dobře? staral se.
„Ano, ale myslím, že tady kvůli tomu nejsem. Chtěl jste mi něco sdělit.“
„Jistě. Říká vám něco jméno Adriano Valenso?“ zeptal se mě taktně a já marně začala pátrat v paměti.
„Bohužel, neznám nikoho, kdo by nesl toto jméno.“
„To nevadí. Víte, hlavně že ho znám já. Příští měsíc se má v tomto městě otevřít pobočka pojišťovny Cents grupe s.r.o a to by mohlo ohrozit nás. Tato pojišťovna má dlouholetou tradici a poskytuje svým zákazníkům výhody, na které my zatím nemáme. V čele této pojišťovny bude stát právě onen Adriano Valenso. Mám takové tušení, že v tomto podniku se dějí nekalé věci. Různé daňové podvody, převody akcií na fiktivního spolumajitele a tak dále. Poprosil bych vás, abyste zjistila o co jde, závisí na to budoucnost nás všech. Prostě byste za měsíc šla na konkurz, Adriano si tam bude vybírat novou asistentku a myslím, že získat tuto práci pro vás bude hračka. Pak se už snadno dostanete ke všem papírům. Stačí mi jediný důkaz. Tak co vy na to?“ zeptal se mě prosebně a já myslela, že oněmím.
Obrázok
„Chápete vy vůbec, co po mě chcete? Já nestudovala ekonomií pro to, abych ničila někomu život. Zapomeňte na to! A vůbec jaký důkaz máte vy? Že má italské jméno, nemusí znamenat, že je mafián,“ pípla jsem na něho vyčítavě.
Obrázok
„Tuto reakci jsem samozřejmě předpokládal,“ řekla, usmál se a vstal od stol. Přišel ke mně blíže a pokynul, abych taky vstala. Chytil mě za ruce a pokračoval dál.
„Nepochybují o tom, že jste vynikající ekonomka, ale ve škole vás tak maximálně naučili jak počítat, psát grafy a tak různě. Ale obchod je úplně o něčem jiném. Třeba vám to časem dojde. Když se pokusíte získat nějaké informace, škodná nebudete. Samozřejmě že vás bude čekat i odměna. Když ale odmítnete, bude pro vás o to horší. Ale myslím, že se dohodneme,“ řekl jedovatě.Ty hnusný hade! Zahnal mě do úzkých.
Obrázok
„Dobře tedy, udělám to,“ řekla jsem rozhodně.
„Opravdu? To mě teda moc těší, budu vám nesmírně zavázaný,“ pravil a promnul si ruce, jako bychom uzavřeli nějaký výhodný obchod.
Obrázok
Bože, co jsem to udělala? Může teď jednomu člověku pěkně zkazit život. Ne, tohle já neudělám. Ty se ještě těš, Michaeli. Nemysli si, že se vzdám tak snadno. Namlouvala jsem si pro sebe, jenomže žádný plán se v mé hlavě nezrodil.
Obrázok
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod Majo358 » Pia 29 Aug 2008, 00:03

včera som čítal dopredu diely na inom fóre, a neviem sa dočkať, kedy ich dáš sem :) a teším sa na pokračovanie... VEĽMI 8)
Majo358
Rodič
Rodič
 
Príspevky: 746
Registrovaný: Pon 26 Máj 2008, 14:01
Bydlisko: Evergreen Terrace 742, Springfield
Pohlavie: Sim

Poslaťod Maggi » Pia 29 Aug 2008, 00:03

áá ďalší románik na obzore :lol:
Obrázok užívateľa
Maggi
Starec
Starec
 
Príspevky: 5509
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 20:41
Bydlisko: Slovakia
Pohlavie: Simka

Poslaťod eva » Pia 29 Aug 2008, 09:48

Jaj, super diel :)
Obrázok užívateľa
eva
Starec
Starec
 
Príspevky: 2094
Registrovaný: Str 26 Mar 2008, 17:07
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Str 10 Sep 2008, 18:09

Děkují za komentíky a omluvám se za tu dloooouhou pauzu. Škola mě doslova drtí a já zapomínám snad na vše. :oops: :oops: :oops: Takže je tu nový díl a dneska tu bude ještě jeden. Ještě jednou se moc omlouvám.
19. díl – Vždy to může být horší

Když člověk ví do čeho jde, je to jednodušší než nevědět nic. Osobně se za jistých okolností přikláním k možností vědění. Ale dnes to nešlo. Sylvie mi jenom řekla to, že se mnou potřebuje nutně mluvit a to je vše. Žádný náznak toho, jestli za tím mám hledat příjemné překvapení a nebo katastrofu podobné té, která se odehrála v dobách Noemových. A u své kamarádky si nemůžu být jistá ničím. A to ji znám od pěti let. Mám ale takové tušení, že ta zpráva dobrá nebude vzhledem k tomu, jaké příhody se mi od rána staly. Nejdřív objevím svojí sestru na prahu domu. Ta mi pak oznámí, že utekla z domova. Pak se po mě Michael chce nějaký nadlidský úkol. Ne ne, tohle dobře nedopadne.
Obrázok
Zabývat se nad tím nemělo smysl a tak jsem raději pustila rádio v autě.
Obrázok
Když jsem dorazila na parkoviště, které stálo kousek od Sylviina domů, zaparkovala jsem auto a ten kousek cesty jsem se rozhodla dojít pěšky.
Obrázok
Když jsem dorazila před Sylviin dům, uviděla jsem svojí kamarádku, jak se stará o keříky před svým domkem. Tohle se Sylvii rozhodně nepodobalo. Na tyto věci si najímala firmu. Jakmile mě však spatřila, nechala své práce a rozběhla se mým směrem.
„Ahoj Angeliko, nečekala jsem, že přijdeš tak brzy,“ přivítala mě.
„No nazdar. To víš, dneska jsem z práce odešla dřív.“
„A nebudeš kvůli tomu mít nějaké problémy?“ starala se.
„Však oni se beze mne klidně obejdou,“ ujišťovala jsem ji a v duchu se ušklíbla.
Obrázok
Když jsme se po obětí od sebe odtrhly, pořádně jsem si kamarádku prohlédla. Byla taková bledá, vlasy měla zplihlé, nebyla vůbec nalíčená a oblečená byla ve starých teplácích. To byl další důkaz, že se s ní něco děje. Ona byla za každých okolností elegantní, i když třeba šla jen vyhodit odpadky.
Obrázok
„Sylvie, nechtěla si mi říct něco důležitého?“
„Jo jasně, ale pojď raději dovnitř. Nemáš hlad? Zrovna jsem chtěla vařit oběd,“ zeptala se mě a já jen přikývla. Bylo to ale další překvapení, protože si nepamatují, kdy se moje kamarádka tak hrnula do vaření. Nicméně jsem byla ráda, že bude kuchtit oběd. Měla jsem hlad jako smečka vlků.
Obrázok
Posadila jsem se v jídelně za stůl. Bylo docela legrační pozorovat kamarádku při vaření. Tedy, ne že bych pochybovala o jejích „kulinářských“ schopnostech.
Obrázok
Ale to jídlo vonělo náramně dobře a dokonce i tak chutnalo.
„Co se stalo, že sis nechala ostříhat vlasy,“ zeptala se najednou Sylvie.
„To byl takový nepovedený pokus o upoutání pozornosti jisté osoby,“ snažila jsem se to rychle zamluvit, protože toto téma se mi nechtělo vytahovat.
„Asi se mi s tím nechceš moc svěřovat, co?“ zeptala se a hodila po mě pohled ala psí oči.
„No co s tebou mám dělat?“ řekla jsem ji a začala vyprávět svůj strastiplný osud posledních dnů.
Obrázok
„To si děláš legraci?“ zeptala se mě s lehkou ironii v hlase, když jsem konečně všechno řekla. Div ji nezaskočilo v krku, jak se začala smát. V tu chvíli jsem ji to přála.
„Alespoň vím, že ti do budoucna nebudu nic říkat. Jsi hrozná,“ pískla jsem na ní uraženě.
„Promiň, ale na tvém místě bych se na něho už dávno vykašlala,“ snažila se ospravedlnit.
„Hold nemám takové feministické sklony jako ty,“ oplatila jsem ji to.
„Nechtěla jsem se tě dotknout, ale víš, že se držím pořekadla, co na srdci to na jazyku,“ snažila se mi omluvit.
Obrázok
„To je v pořádku, ale myslím, že teď si na řadě ty. Tak co jsi mi chtěla říct tak důležitého?“
Sylvinka se ale do toho nehrnula.
„Nedáš si kafe?“ snažila se to oddálit.
„Jasně, trocha kofeinu mi bodne.“

Posadily jsme se na gauč a popíjely kávu. Já se ale nenechala opít rohlíkem a zase sem se zeptala, co mi chtěla říct.
Obrázok
Sylvie si povzdechla a pořádně se napila ze své šálku.
„Chceš to slyšet podrobně a nebo stručně?“ ještě se mě zeptala.
„Chci to už hlavě slyšet,“ vypěnila jsem.
„Dobře, dobře. Včera jsme měli s Johnem rande, ale jelikož mi nebylo dobře, pozvala jsem ho k sobě domů na večeři. Připravila jsem se na to důkladně. Vzala jsem si na sebe přijatelné oblečení, na hlavě jsem si vytvořila přijatelný účes a začala připravovat večeři,“ začala vyprávět klasickým stylem kamarádka.
Obrázok
„Když jsem byla s večeří hotová, jako na zavolanou zazvonil zvonek u dveří a před dveřmi stál John. Přinesl mi kytici růži a láhev šampaňského. On se usadil v jídelně za stůl a já mezitím prostřela jídlo. Vše probíhalo klidně a já se těšila na další příjemně strávený večer.“
Obrázok
„Pak jsme si přilili na nás dva, tím šampaňským, co John přinesl.“
Obrázok
„Usadili jsme se v obýváku a povídali si různých věcech. Nic nenasvědčovalo tomu, že se stane něco důležitého.“
Obrázok
„Nenapínej a přejdi k hlavní věci,“ řekla jsem vztekle.
„Kdyby si mě nepřerušovala, tak to dávno víš. Když byl John na odchodu, chtěl se mě na něco zeptat. Prostě přede mnou poklekl a požádal mě o ruku,“ vysypala ze sebe tu zprávu kamarádka.
Obrázok
„To je úžasné, doufám, že si tu žádost přijala,“ řekla jsem skeptický.
„Jasně, že přijala, to se nedalo odmítnout.“
Obrázok
„Ale šťastná z toho dvakrát nejsi,“ konstatovala jsem.
„Z čeho usuzuješ?“ zeptala se podezíravě.
„Kdyby mě někdo požádal o ruku, tak už to vykřikuji do celého světa.“
Obrázok
„Tohle je nezvyk. Ještě do včerejšího večera jsem byla svobodná žena a najednou bác a je ze mě něčí snoubenka. Opravdu si nejsem jistá, jestli chci založit rodinu.“
„Vidíš to, já málem zapomněla na tu svojí rodinu. Už budu muset,“ řekla jsem ji spěšně, rozloučila se a jela jsem domů za svojí sestrou. Jak jsem na ni mohla zapomenout. Jsem takový nelida.
Obrázok
Domů jsem jela jak nejrychleji jsem mohla.
Obrázok
Zaparkovala jsem auto a běžela za svojí sestřičkou. V obýváku a ani kuchyni nebyla, tak jsem se vydala po schodech nahoru do ložnice. Tam jsem jen našla rozestlanou postel. Naštěstí jsem uslyšela téct vodu z koupelny a tak jsem usoudila, že se Rebeka nachází tam.
Obrázok
Využila jsem volné chvilky a převlékla se do domácího oblečení. Vlasy jsem si rozčesala hřebenem a stáhla čelenkou. Předpokládala jsem, že Rebeka za tu dobu bude hotová, ale nebyla. Zaklepala jsem tedy na dveře.
„Rebeko, doufám,že ses tam neutopila?“ starala jsem se.
Obrázok

Pak jsem si ale všimla papírku, který ležel n stole. Byl to vzkaz od mé sestry.
Milá Angeliko
Doufám, že pochopíš to, pro co jsem se rozhodla udělat. Po tom co jsi mi řekla pravdu o mamince, to ani nešlo jinak. Rozhodla jsem se pokračovat dál ve svém útěku. Vím, že nad tím teď asi kroutíš hlavou ale nemám na výběr. Jestli mě máš alespoň trochu ráda, tak po mě nepátrej. Stejně je to zbytečně. Měj se hezky a někdy se snad zase setkáme.
Tvoje sestra Rebeka
P.S. – Omluvám se za tu puštěnou vodu ve sprše, ale chtěla jsem odlákat tvojí pozornost.

To co jsem si přečetla, snad nemohla být pravda.
Rebeko, kde jsi? Proč jsi to udělala?
Tohle fakt vyvedený den.
Obrázok
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod eva » Str 10 Sep 2008, 18:19

Konečne nový diel :cry: No tento sa mi páčil, veď ako inak :) Chcem ďalší... :roll:
Obrázok užívateľa
eva
Starec
Starec
 
Príspevky: 2094
Registrovaný: Str 26 Mar 2008, 17:07
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Str 10 Sep 2008, 21:57

20.díl- Řeším tím něco?

Utíkala jsem. Utíkala jsem tak rychle, jako by mi za patami hořelo. Neustále jsem si však pokládala otázky, jestli to co teď dělám, má nějaký smysl. Co asi teď dělá sestra? Přišla na to, že jsem znovu utekla? Má vůbec cenu se tím zabývat? Běžela jsem ulicemi, které jsem vůbec neznala. V Krasohlídkově sice bydlím od narození, ale tuto čtvrť jsem nenavštívila. Stály tu staré činžáky a paneláky. Nevypadlo to tu bezpečně. Máma mi říkala, že se takovým místům mám vyhýbat, prý je to moc nebezpečné. Ale copak existuje lepší místo, kde bych se mohla schovat? Dobře teď si dám na chvíli malou pauzu a povím vám, jak jsem do toho spadla. Vy to stejně asi přibližně víte, ale když už to čtete, tak vás přece nepřipravím o detaily.
Obrázok
„A moc s Nelly neblbněte,“ kladla mi na srdce máma starostlivé a poučné řeči, jako bych byla malé mimino.
„Mami, je mi třináct, tak mi nemusíš tyhle věci opakovat. Můžeš se mnou zacházet jako s dospělou?“
„Takhle se mnou mluvit nebudete, mladá dámo. To, že je ti třináct, ti nedává právo být drzá na svojí mámu. Klidně ti můžu zadrhnout všechny ty tvoje kroužky a dámské jízdy…“
„….a zavřít tě ve věži a počkat, až budeš dospělá a vykopnout tě na ulici,“ doplnila jsem svojí mámu ironickou poznámkou.
„Poslouchej Rebeko, co to do tebe vjelo? Jak se to chováš? Nepamatuji si, že by si byla někdy takhle drzá. Upřímně se mi to tvoje chování přestává líbit.Dělej s tím něco,“ naléhala na mě dál.
Obrázok
„No jo, proč za všechno můžu já? Co sem komu kdy udělala?“ kvílela jsem.On to tedy byl spíše pokus o to, abych v mámě vyvolala lítost.
„Zrovna teď se chováš jako malý,rozmazlený fracek. Tak mi prosím řekni, jak s tebou mám zacházet, jako s dospělou?“
„Však už mlčím. A už mi můžeš zastavit, ten kousek k Nelly dojdu sama,“ řekla jsem rozmrzela.
Obrázok
„Díky bohu! Tak šup, vystupovat panstvo,“ řekla mi na to máma.
„Však už jdu! Sbohem!“ rozloučila jsem se a ve vzteku jsem zavřela dveře auta
bouchnutím.
Obrázok
Měla jsem takovou zlost, že jsem chtěla něco nakopnout. První, co mi přišlo do cesty, byla šiška. Vší silou jsem do ní kopla a „ubohá“ šištička letěla neznámo kam.
„Bon voyage,“ křikla jsem za ni.
Venku už byla tma. Ponuré malé uličky osvětlovala tu a tam pouliční lampa, která v ten nejnevhodnější okamžik přestala svítit. Vždy se v tu chvíli ozvala nějaký prapodivný zvuk. Většinu lidí by to polekalo, ale mě ne. Jsem člověk realista, takže si říkám, že ty zvuky má na vině kočka a nebo jiné potulné zvíře, které jako já nemá domov. Já ho tedy samozřejmě mám, ale že bych se tam chtěla vrátit… Šla jsem klidně, znala jsem to tady, takže za pár minut jsem konečně dorazila před dům, kde bydlela Nelly. Chvíli jsem váhala, jestli si to přeci jen s tím útěkem nemám rozmyslet, ale pak jsem v sobě sebrala veškerou odvahu a zazvonila na zvonek u dveří.
Obrázok
„Vždyť už jdu!“ ozval se z útrob domů hlas mé kamarádky. Chvíli jsem tam jen tak postávala, než vyšla Nelly ven. Tedy, nevypadala na to, že je nadšená z toho, že mně vidí.
Obrázok
„Jejda, ahoj Rebeko. To je teda návštěva,“ přivítala mě rozpačitě.
„Nevypadáš na to, že jsi nadšená z toho, že mě vidíš. Děje se něco? A proč si proboha takhle vymóděna?“ zeptala jsem se ji a koukla na její růžové šatičky, ve kterých vypadala až nechutně sladce. Ona většinou takové věci totiž na sebe nebere, protože nechce vypadat jako povrchní barbie.
Obrázok
„Víš Rebeko, asi před půl hodinou mi volal Sebastian a pozval mě na rande! Chápeš to, Sebastian Rickson? Já mám rande se Sebastiánem!“ křepčila a zářila jako měsíček na hnojí. Sebastian Rickson je žádaná partie a jít s ním na rande se nepodaří jen tak někomu. Mě se tedy nikdy nelíbil, ale Nelly na něm může nechat oči. Jindy bych ji tu radost přála, ale ne dneska.
„Zbláznila ses? A co já? Co mám podle tebe asi tak dělat, když nemám kam jít? Na to si asi nemyslela?“
Obrázok
„Jasně, že myslela. Odložíme to na později,“ předložila mi svůj návrh. Já si v tu chvíli myslela, že to snad nemůže myslet vážně.
„Proboha, to snad nemyslíš vážně? Já utíkám z domova. To se nedá odložit.“
„Ale já s tím nemůžu nic dělat,“ snažila se obhájit.
„Jistě, když se kolem tebe mihne nějaký hezký kluk, tak tvoje kamarádka jde stranou, že?“
„To není pravda!“
„Prosím tě, nech si ty svoje trapné výmluvy, já je poslouchat nebudu,“ osekla jsem ji chladně.
Obrázok
„Promiň, ale radila bych ti vrátit se domů.“
„Nepotřebuji tvoje rady. Sbohem!“
„Čau!“ rozloučila se a zalezla zpátky domů.
Skvělý, co mám asi podle ní dělat?
Obrázok
Jestli si myslíte, že jsem v daný moment šla za sestrou, tak se mýlíte. Ten večer se mi stále ještě jedna zajímavá příhoda.
Rozhodla jsem se, že se projdu jen tak po městě. Myslela jsem si, že na něco vymyslím. Ale nápad ne a ne se zrodit. Jak jsem se jen tak procházela, došla jsem k nějakému parku. Vypadal velice pěkně. Stála tam velká fontána a bylo zde vybudované umělé jezírko. Venkovní restaurace přímo lákala k tomu, abych si tam sedla a najedla se.
Obrázok
Žaludem mi začal nepříjemně kručet.
„Ticho buď, ty nenažranče,“ zašeptala jsem si sama pro sebe a jemně se klepla po břiše. Žaludek ale zakručel ještě hlasitěji. Neodolala jsem tomu, a šla se najíst.
Obrázok
Objednala jsem si omeletu. Byla výtečná, takže za okamžik nasytila můj bezedný žaludek.
Obrázok
V parku jsem se ještě chtěla na chvíli zdržet. Lehla jsem si do trávy u umělého jezírka a pozorovala hvězdy. Nevím jak dlouho jsem tam ležela, ale usnula jsem. Probudil mě až neznámý hlas.
„Pozor ať tady nezmrzneš.“
Rychle jsem se probrala ze snění a otevřela oči. Uviděla jsem jak si mě se zájmem prohlíží jeden kluk. Nemohl být starší než já.
Obrázok
„Slyšíš, je zima, nemůžeš ležet tady na trávě,“ drze mně začal poučovat.
„Že se tak staráš,“ odsekla jsem.
„Nevidím tady moc často spát holku o půlnoci.“
„Cože? To je už tolik hodin? Sakra, nějak jsem ztratila pojem o čase,“ říkala jsem si pro sebe.
„Ne, že bych tě chtěl nějak vyrušovat, ale za chvíli se ten park bude zavírat,“ snažil se upoutat mojí pozornost ten kluk.
„Nemel blbosti, tohle je veřejné místo, tady se to nezavírá.“
„Divila by ses. Táta je tady správce a rozhodně by neměl radost z toho, že jsi tady.“
„Aha, a ty jsi takový zachránce zbloudilých oveček, že?“ rýpla jsem si.
„Ani ne. Vidíš, teď si uvědomují, že jsem se ti nepředstavil. Jsem Patrik a ty?“ zeptal se mile.
„Rebeka,“ odpověděla jsem mu stroze.
Obrázok
„Tak co tady děláš tak pozdě večer, Rebeko?“
„To je dlouhé vyprávění, nebavilo by tě to,“ snažila jsem se z toho vykroutit.
„Dobře, nebudu na tebe naléhat. Nechtěla by ses tady projít?“
„To zní lákavě, ale varuju tě, nezkoušej na mě žádné úchylné skopičiny. Ok?“ dodala jsem jen tak z legrace.
„Rozumím.“
Obrázok
Ani netušíte, jak se s tím Patrikem dobře povídalo. Našla jsem svojí spřízněnou duši.
„Opravdu mi nechceš říct, proč jsi tak pozdě večer venku?“ pokusil se mě ještě na to zeptat.
„Ty si asi nedáš pokoj.“
„Když mě to hrozně zajímá,“ naléhal.
„Tak dobře. Neposadíme se někde?“
„Jistě, třeba si sedneme na lavičku v tom altánku,“ navrhl. Šli jsme se tedy posadit.
Obrázok
Nijak jsem to neprodlužovala a všechno mu řekla. O tom jak jsem utekla z domova a jak mě podrazila moje nejlepší kamarádka. I tom, že teď nemám kam jít.
„Tedy ty to nemáš jednoduché. a proč jsi vlastně utekla? To tě doma někdo bije?“
„Ne, proč? Já mám úplně normální rodiče. Jen se mi zdá, že mě v poslední době přehlížejí. Chápeš, jako bych byla páté kolo u vozu,“ svěřila jsem se Patrikovi.
Obrázok
„Tak tak je to tedy. A opravdu nemáš kam jít? Říkal jsi, že máš starší sestru.“
Obrázok
„No vidíš, na Angeliku jsem zapomněla. Ale nevím, jestli je moudré jí otravovat svými malichernostmi.“
„Je to tvoje sestra, určitě ti pomůže. Jestli se teda nechceš vrátit domů?“
Obrázok
„Ani náhodou! Půjdu radši ke své sestře, ona mi stoprocentně pomůže. Děkuji ti za radu Patriku, měj se,“ rozloučila jsem se.
„Ty se taky měj Rebeko,“ volal za mnou.
Obrázok
Ano, až v tu chvíli jsem se rozhodla, že půjdu za svojí sestrou.
Obrázok
V půli cesty za ní mi ale došla jedna věc. Patrika už asi nikdy neuvidím. Z Krasohlídkova mám v úmyslu odjet a na něho jsem si nevzala ani telefonní číslo. Vlastně jsem si v té chvíli říkala, jestli Patrik nebyl pouhým přeludem. Vždyť zrovna já nemohla nikoho takového potkat.
Bylo mi smutno. K sestře jsem se došourala s mizernou náladou, ale jak jsem později zjistila, ona jí neměla o nic lepší. Když jsem totiž přišla před její dům, zrovna se odněkud vracela. Zaparkovala auto na příjezdové cestě a naštvaně z něho vystoupila. Zřejmě byla na nějakém noblesním večírku, protože měla na sobě krásné večerní šaty. Naštvaně vběhla dovnitř a zabouchla dveře. Nechtěla jsem ji v tu chvíli vyrušovat, a proto jsem se rozhodla, že se vyspím na terase. Ale jako naschvál začalo pršet. Naštěstí má sestra krytou terasu, a tak mě déšť neohrožoval. Zvuk kapek na mě účinkoval jako dokonalé uspávadlo. Proto se mi za chvíli začaly klížit víčka a já usnula.
„Proboha, co ty tady děláš?“ uslyšela jsem nad sebou tentokrát už známý hlas. Lekla jsem se, a proto se dala na útěk.
„Rebeko, tak počkej přeci,“ křikla na mě sestra. Dohonila mě rychle. Divím se, že umí tak rychle běhat.
„Já nejsem Rebeka,“ snažila jsem se ji oklamat. Přiznávám, že to byl chabý pokus.
„Moc vtipné! Myslím, že mi asi budeš muset co vysvětlovat. Ale nejdřív se pojď domů ohřát. Jak dlouho si vlastně byla venku?“ starala se.
Neodpověděla jsem ji. Raději jsem sestru následovala. Vevnitř bylo příjemné teplo. Angelika mi uvařila čaj a namazala nějaké rohlíky s másle. Rychle jsem to snědla, protože jsem měla hlad a byla jsem unavená.
„Tak vidím, že chutnalo. Teď mi snad konečně řekneš co tě ke mně přivádí.“
„Já utekla z domova,“ řekla jsem ji na rovinu.
„Jak jako? To mi jen tak klidně řekneš, že jsi utekla z domova. Co tě to proboha napadlo?“
„Já nechtěla…“ snažila jsem se obhájit.
„Aha, tak ty jsi nechtěla. Tak proč jsi to v tom případě udělala? To tě k tomu někdo vedl a nebo ses zapletla se špatnými lidmi?“ vyjela na mě.
„Kdyby si mě nechala domluvit, tak víš co jsem ti chtěla říct. Nechtěla jsem tě naštvat. To, že jsem utekla z domova, jsem udělala při plném svědomí a z vlastní vůle.“
„Ale proč jsi to udělala?“
„Ty ani nevíš co se děje u nás doma. Táta se zbláznil. Nejenže se chce s mámou rozvést ale dokonce teď spí v garáži. A máma? Tak ta neustále chodí na léčení a já ani nevím proč. Všichni se mnou jednají jak s malou holkou, ale já chci spravedlnost,“ řekla jsem a rozplakala se.
Sestřička se mě snažila utěšit a pak mi řekla něco, co mě nadmíru překvapilo. Překvapilo je asi slabé slovo, doslova mě to šokovalo. Řekla mi, že máma nenavštěvuje doktora, protože je nemocná. Ne, ona je zdravá. Chodí tam, protože ten doktor je její milenec!
„COŽE? Jak nám to máma mohla udělat?“
„To je na dlouhé vyprávění, promluvíme si o tom až přijdu z práce. Ty se zkus zatím alespoň pořádně odpočinout. U mě se přece vyznáš,“řekla a zmizela ve dveřích. Možná, že jsem v chloubě duše uvažovala o tom, že se vrátím domů, ale ten pocit náhle zmizel. Rozhodla jsem se, že ve svém útěku budu pokračovat. Než jsem mohla začít plánovat, musela jsem doplnit své zásoby. Nejdřív jsem si dala horkou koupel, převlékla se do pyžama a na chvíli si šla zdřímnout. Moc dlouho jsem nespala, proto když jsem se probudila oblékla jsem si čisté oblečení a šla zkontrolovat obsah sestřiny ledničky. Vím, že se nemá brát nic cizího bez dovolení, ale co byste dělali vy v mé situaci? Stejně tam toho zrovna moc neměla. Po doplnění zásob jsem napsala Angelice vzkaz a pustila vodu ve sprše, abych na chvíli odlákala její pozornost. Až po tom jsem byla připravená vyrazit na cestu.
**************************************
Tak to by bylo všechno. Hrozně dobře se mi s vámi povídalo, ale teď mám na starosti jiné věci. Stojím právě na autobusovém nádraží a chystám se odjet neznámo kam. Doufám, že mi alespoň popřejete šťastnou cestu.
Obrázok
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod eva » Štv 11 Sep 2008, 15:26

Wow, super diel :shock: Ja sa hrozne teším na ďalší, som zvedavá :)
Obrázok užívateľa
eva
Starec
Starec
 
Príspevky: 2094
Registrovaný: Str 26 Mar 2008, 17:07
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Sob 13 Sep 2008, 22:33

21. díl – Smůla, smůla a zase ta smůla

Co mám dělat?! Co mám dělat?! Klid, uklidni se, něco přece musíš vymyslet, jde o tvojí sestru. Zavolám mámě. Jsi geniální!
Obrázok
Běžela jsem rychle k telefonu a rozklepanými prsty jsem vytočila mámino číslo.
„Lilith Fischerová, přejete si?“ ozval se z telefonu známý hlas.
„Ahoj mami, to jsem já Angelika. Mohla bych mluvit s Rebekou?“ snažila jsem se zjistit, jestli něco máma tuší. Tedy, ne že bych na to nějak spoléhala, ale jistota je jistota.
Obrázok
„To nepůjde zlatíčko, Rebeka je teď u své kamarádky a bude tam až do zítřka. Chtěla jsi ji snad něco důležitého sdělit?“ Samozřejmě, že nevěděla, kde má dceru. Přemýšlela jsem jestli ji mám krutou pravdu říct rovnou a nebo chvíli chodit kolem horké kaše.
„Aha… Mami, jak by si reagovala na to, kdybych ti teoreticky oznámila, že jsem dneska našla Rebeku, jak spí na prahu mého domu? Čistě teoreticky.“
Obrázok
„Kdyby nevěděla, kde mám dceru, tak si řeknu, že třeba utekla z domova a ty mně o tom informuješ. Jinak ale říkám, že jsi cvok. Proč se vlastně ptáš?“
„Zopakuj si tu část věty s útěkem z domova tak, jako bych ti to řekla já.“
„Angeliko, nějak se nechytám. Co tím myslíš?“
„Prostě, Rebeka utekla z domova!“ nevydržela jsem to.
„COŽE?! To nemyslíš vážně,“ ozval se z telefonu zpanikařený hlas mámy.
„A jak bych to asi měla myslet? Rebeka utekla.“
„A kde je teď? Je u tebe?“ Sakra, této otázky jsem se obávala nejvíc.
„Řekněme, že si u mě udělala krátkou zastávku a teď zase vesele pokračuje ve svém útěku,“ řekla jsem ji pravdu. Chvíli se máma neozvala.
„Mami jsi tam? Tak řekni něco?“
„Jak se to mohlo stát? Proč utekla? Co jsem udělala špatně?“
„Mami, na tyto otázky teď nemáme čas, musíme najít Rebeku.“
Obrázok
„Dobře, máš nějaký nápad?“ zeptala se mě s větším klidem. Já ji ovšem nemohla potěšit, protože žádný plán mi do hlavy v daný moment nepřišel.
„Ne, bohužel mě nic nenapadá.“
„Co kdybychom zašli nejdřív na policejní stanici a oznámili její útěk. Policie si s tím bude vědět rady,“ navrhla máma snad ten nejprimitivnější nápad, který by napadl každého, kromě mně.
„To není špatné. Tak se tam sejdeme asi tak za půl hodiny.“
„To není nutné, já jsem asi za deset minut u tebe.“
„Dobře, počkám na tebe. Měj se,“ rozloučila jsem se a zavěsila.
Obrázok
Využila jsem chvíli času a šla se trochu upravit. Oblékla jsem si černé puntíkaté tričko a moje oblíbené černé kalhoty. Vlasy jsem si stáhla do culíku a čekala na mámu.
Obrázok
Těch deset minut se mi zdálo jak celá věčnost. Vyhlížela jsem mámu přes prosklené dveře ale nikde nikdo. Asi za pět minut jsem uviděla jak máma utíkala po cestě k mému domku. Nedočkavosti jsem ji vyběhla naproti. Máma měl zalité oči od slz. Bylo mi ji líto, i když sem se nemohla vžít do pocitu matky, které utekla dcera. Ale k pláči jsem neměla taky daleko.
„Mami uklidni se,“ snažila jsem se ji konejšit, ale nebylo mi to nic platné.
„Já…já nevím, jak se to mohlo stát.“
„Mami, tímhle fňukáním si dceru nenajdeš. Teď zajdeme na tu policii.“
„V tuhle chvíli mě máš utěšovat a ne mi vyčítat mojí slabost,“ řekla máma a otřela si svoje uplakané oči.
„Tátovi si Rebece řekla?“ snažila jsem se převést téma rozhovoru jinam.
„Blázníš? Víš, že má slabé srdce, mohlo by se mu něco stát.“
„Tak radši vyrazíme.“
Cesta utíkala rychle. Za chvíli jsme dorazily na policejní stanici. Vládl tam čilý ruch. Neustále tam pobíhalo zmateně několik policistů, kteří dávali příkazy svým kolegům a ti pak vyjeli zasáhnou proti porušování zákona. Nevypadalo to na to, že by se chtěli zabývat útěkem náctiletého teenagera. S mámou jsme došly k přepážce, kde seděl nějaký policista a něco
sepisoval na počítači.
„Ehm…promiňte, můžu se zeptat, kde bych mohla nahlásit útěk z domova?“ snažila jsem se upoutat jeho pozornost. Chlapík jen na chvíli odtrhl oči od obrazovky a houkl na svojí kolegyni:
„Demi, drahoušku, kdo má teď volno, aby se ujal tady té slečny?“
„Myslím, že Daniel má volnou chvíli,“ řekla policistka a dál se věnovala své práci.
Obrázok
„Výborně, ujme se vás jeden z nejlepších. Jděte po schodech nahoru do druhého patra a pak zatočte doleva a jděte rovně až na konec chodby. Jsou tam jediné dveře a tam má kancelář,“ navigoval mě policista.
„Děkuji,“ řekly jsme s mámou jednohlasně.
Obrázok
Došly jsme ke kanceláři tak, jak nám to řekl policajt. Po zaklepání a hlasitém „vstupte“ jsme šly dovnitř. Za stolem seděl nějaký zrzek v manžestrákové bundě a zářivě se usmíval.
„Dobrý den. Posaďte se tady na pohovu. S čím vám dámy můžu pomoct?“ zeptal se nás a usmál se snad víc než předtím. Vlastně se divím, že se mu od toho úsměvu neroztrhla pusa.
Obrázok
Mluvit jsem raději začala já, protože máma toho nebyla jaksi schopna.
„Dobrý den. Chtěli bychom nahlásit útěk z domova slečny Rebeky Fischerové. Utekla asi tak včera večer.“
„Asi a nebo určitě. No to je fuk, není ale ještě pohřešována 24 hodin,“ namítl ten zrzek a pohodlně se uvelebil v křesle.
„Ale důležité je, že my víme, že utekla z domova. Může se jí něco stát, když nevyhlásíte pátrání,“ snažila jsem se zahrát na city.
Obrázok
„Samozřejmě, že se jí může něco stát. Ale taky ta dívenka mohla pouze jít navštívit kamarádku,“ snažil se ze své povinnosti vykroutit. To už se ale do toho vložila moje máma, která do té doby seděla v klidu.
„Je vaší povinnosti po ni vyhlásit pátrání!“ křikla zoufale.
Obrázok
„Madame, víte co já mám práce. Nemám ani náladu hledat nějakou zatoulanou holku.“ Já pochopila, že tady to s dobrým slovem nevyřeším. Proto jsem sáhla do kabelky a vyndala obálku. Došla jsem ke stolu a elegantně položila obálku před komisaře, a pak se zase usadila na pohovku. On se po obálce natáhnul a pečlivě ji prozkoumával. Pak jen stisknul tlačítko na telefonu:
„Pošlete mi sem prosím Briana a Cindy,“ oznámil nespíš své sekretářce.
Obrázok
Zanedlouho do kanceláře napochodoval nějaký muž s kohoutem na hlavě následovaný vysokou černovláskou.
Obrázok
„Briane a Cindy, tady dámy přišly nahlásit útěk z domova jedny slečny. Pojedete teď s nimi a prozkoumáte místa, kde by se mohla skrývat. Pokud ji do večera nenajdete, vyhlásíme po pohřešované pátrání,“ oznámil informace dvojici policistu. No vidíte jak to šlo. A pak že se nedá nikdo podplatit. Každý se dá podplatit, i když bude tvrdit pravý opak. V praxi se pak ukáže jak je kdo poctivý.
Já měla jet s Brianem. Přiznávám, že jeho společnost mi byla milejší než společnost té černovlásky. Působila dost přísně. Po představování jsme mohli vyrazit na cestu.
Obrázok
********************************************************
Po několika hodinách neúspěšného hledání…
„Briane, nebude lepší, když to přenecháme akci celému týmu než nám. Já už opravdu nevím kde by mohla Rebeka být.“
„Teď to nevzdám! Cítím, že tenhle případ vyřeším. Vím, kde by se mohla schovávat. Když jsem byl malý, měl jsem kamaráda a ten jednou taky utekl z domova. Našli ho až na autobusovém nádraží.“
„Autobusové nádraží říkáš? A co by tam asi podle tebe měla dělat? Je to veřejné místo, kde by ji mohl každý poznat.“
„To je sice pravda, ale odkud by mohla jinam jet někam mimo Krasohlídkov?“
„Máš pravdu,“ řekla jsem a přidala šlápla na plyn.
Málem jsem nezpůsobila dvě dopravní nehody jak jsem pospíchala. Naštěstí jsme dorazili na místo v pořádku.
„Dobře, tohle bude poslední místo, které prozkoumáme. Zeptáme se na informacích, jestli ji neviděli a nebo ji neprodali jízdenku. Asi bude lepší, když se budu ptát já.“
„Ok, nemám žádné námitky,“ odpověděla jsem mu a vyrazili jsme k informacím.
Obrázok
„Dobrý den. Může se vás zeptat, jestli jste neviděla tuto dívku?“ zeptal se Brian a ukázal fotku sestry ženě, která seděla za pultem u informací. A si chvíli fotografii pečlivě prohlížela a my jsme nedočkavě čekali, co nám oznámí.
„Jistě, jistě…kupovala si tady asi před čtvrt hodinou jízdenku do Podivína. Byla taková zklíčena, chudinka. Myslím, že se šla najíst do restaurace. Ale jestli ji chcete zastihnou, měli byste si pospíšit, protože ji ten autobus odjíždí asi za deset minut,“ řekla a podala Brianovi fotku.
Obrázok
Restaurace, kde se měla údajně nacházet sestra, byla za rohem. Rebeka tam opravdu seděla za stolem, ale nebyla tam sama. Vedle ní seděl nějaký chlápek, se kterým se vybavovala. Hned jsem začala myslet na ty nejhorší věci.
Obrázok
„Kdo to je?“ optala jsem se s velkou nechutí.
„Myslím, že vím o koho jde. Tenhle chlápek si nechává říkat Zek. Hledá právě takové mladé lidi, jako je Rebeka. Takové, kteří nemají rodinu, střechu nad hlavou a do sirotčince se jim taky moc nechce. Nakecá jím spousty hovadin, že když se přidají do jeho party a občas udělají, to co jim řekne, budou si žít, jako v bavlnce. Blbec je nabádá k tomu, aby ti mladí kradli. Nejsou to sice velké ryby, ale nepříjemnosti dělají tak jako tak. Kdybych ho chytil, šéf by si s mým povýšením pospíšil. Uděláme to takto: Vy vběhnete dovnitř jako první a nenechte svojí sestru utéct. Já se pokusím zneškodnit Zeka.“
„Páni, tolik vzrušení za jeden den! Dobře, jdeme na to,“ odpověděla jsem odhodlaně.
Obrázok
Vběhla jsem dovnitř.
„A..A…Angeliko co tady děláš?“ vyděsila se sestra.
„Taky ti za chvíli položím pár otázek. Teď tady hezky seď a ani se nehni,“ přikázala jsem ji.
Obrázok
Zaměřila jsem svojí pozornost na Briana a Zeka.
„Zatýkám vás za navádění nezletilých osob z nelegálním činnostem!“
„Jo, leda tak houby s voctem,“ řekl ten bídák a dal se na útěk.
Obrázok
Brian ho ale rychle dohonil a srazil ho k zemi. Pak nastala rvačka. Chvíli měl na vrch Brian, chvíli Zek.
Obrázok
Naštěstí skončil Zek na zemi a Brian mu nasadil pouta.
„Omluvte mě na moment, já jen zavolám posily, aby si tady toho mizeru odvedly na policii,“ řekl Brian a zmizel i se spoutaným Zekem venku.
Obrázok
Já měla chvíli klid. Chtěla jsem si říct pár slov s osobou, která tomu jen přihlížela.
„Tak, asi mi chceš něco vysvětlit, že?“
„Mrzí mě to,“ pípla.
Obrázok
„Tak tebe to mrzí! Víš vůbec, co si mohla způsobit? Táta by nepřežil, kdyby zjistil, že si utekla z domova. A máš tušení, kdo byl ten muž, co ho teď zatkl Br…teda ten policista?“
„Říkal, že by mi poskytl střehu nad hlavou.“
„Ty naivko! Chtěl by po tobě, aby si kradla. A to je to po čem toužíš?“
Obrázok
„Ne, já chtěla pouze úkryt. Promiň mi to. Vím, že je to neodpustitelné,“ řekla sklíčeně a zadívala se do země.
„Já ti to odpustím, ale nevím, jak bude reagovat máma. Nebyla nadšena z toho, že si utekla, ale to je pochopitelné.“
Obrázok
„Tak mě tu máte zpátky dámy,“ ozval se ve dveřích Brian.
„Co se stalo se Zekem?“ optala jsem se.
„Myslím, že si teď posedí nějakou dobu v chládku. A co uděláme s tebou, ty malá výtržnice?“ otočil se na Rebeku.
Obrázok
„Nezavřete mě do polepšovny, že ne?“
„To snad nehrozí. Pro dnešek to vyřešíme domluvou. Doufám jen, že se to nebude opakovat,“ řekl přísně.
„To určitě nebude,“ slíbila Rebeka.
„Ty tvý sliby známe. Koukej zalézt do auta a počkej na mně. Já si tady ještě řeknu pár slov s panem policistou.“
„Ano,“ pípla a šourala se k autu.
Obrázok
„Děkuji ti moc Briane. Nebýt tebe, tak už je moje sestra bůh ví kde,“ vyjádřila jsem svůj vděk.
Obrázok
„Nemáš za co děkovat, je to moje práce. No ale když se mi chceš odvděčit, tak bych tě mohl pozvat zítra k sobě na oběd.“
„Počkej myslíš jako rande? To by nešlo, já nechodím s někým na rande, když se sotva známe,“ musela jsem zklamat. Sice mi byl sympatický, ale obávám se, že na žádný vztah by to v budoucnu nevypadalo.
„Kdo něco říká o rande? Asi sis to špatně vyložila. K tomu mám doma těhotnou ženu. Šlo by jen o přátelské pozvání,“ uzemnil mě.
„Tak to by šlo,“ přikývla jsem a zrudla. Bylo mi trapně.
Obrázok
Dal mi adresu, kde bydlí, telefon a domluvili jsme se, že zítra přijdu ve dvanáct.
Pak už jsem odvezla sestru k rodičům a jela domu. Absolutně jsem na nic neměla chuť. tento den byl tak náročný. Shrnu ho: Nejdřív jsem našla svojí sestru jak spí před mým domem. Ta mi pak oznámila, že utekla od rodičů. Michael po mě chce, abych za měsíc vyhrála konkurz na asistentku pro nějakého Adriana a abych mu donášela informace. Moje kamarádka se zasnoubila. Když jsem přišla domů, zjistila jsem, že sestřička zase vesele pokračuje v útěku. Půl kde jsem ji hledala po celém městě. Ale má to i své světlé stránky. Potkala jsem Briana. Tedy doufám, že se z nás stanou přátele.
Uf, nezabilo by to vás? Divím se, že jsem to přežila ve zdraví. Teď si půjdu dát sprchu a pak se odeberu do království snů.
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

PredchádzajúciĎalší

Späť na TS2 Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 3 hostia