Za všechno se platí - konec

Všetky uzavreté príbehy k The Sims 2 si môžete prečítať ešte raz v tomto archíve.

Moderátor: Sašena

Poslaťod eva » Sob 13 Sep 2008, 22:55

Jednoducho zbožňujem :love:
Obrázok užívateľa
eva
Starec
Starec
 
Príspevky: 2094
Registrovaný: Str 26 Mar 2008, 17:07
Pohlavie: Simka

Poslaťod tamuska » Sob 13 Sep 2008, 23:10

pekna cast som zveedava na pokracovanie :)
Nad alkoholom sa ešte nikomu nepodarilo zvíťaziť. Len východniarom sa podarilo remizovať.


92% populácie počúva hip-hop. Ak patríš k zvyšným 8%, tak si skopíruj tento popis.
Obrázok užívateľa
tamuska
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 564
Registrovaný: Pia 28 Mar 2008, 23:01
Bydlisko: Gamesims.:P
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Ned 14 Sep 2008, 00:03

Kuju moc. :oops:
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod America » Uto 16 Sep 2008, 21:07

Lidičky, tak jsem tu s novým dílem. Sice se v něm nic zásadního nestane, ale doufám, že se bude líbit.

22. díl- Nový přátelé znamenají štěstí

Po několikáté jsem si překontrolovala adresu na lístečku a na poštovní schránce. Odpovídaly. Nesměle jsem vykročila ke dveřím malého rodinného domku a zazvonila na domovní zvonek.
Obrázok
Po chvíli se ve dveřích objevila mladá žena v těhotenských šatech. Pochopila jsem, že se jedná o Brianovu manželku. Byla nejspíš překvapená z toho, že mně vidí.
„Dobrý den přejí. potřebujete něco?“ zeptala se milé.
„Dobrý den i vám. Vy jste určitě Brianova manželka. Víte, mě dneska k vám pozval Brian na návštěvu.“
„Jistě, jak jsem mohla zapomenout. Vy jste…“
„Angelika Fischerová, těší mě,“ představila jsem se a podala ji ruku. Ona mi podala tu svojí a taky se mi představila.
„Patricie Nelsonová, pojďte dál,“ pozvala mě dovnitř.
Obrázok
Domek byl vevnitř velice útulný. Sice to nebyla žádná noblesní vila, ale o to víc se mi domek líbil. V chodbě byla ještě jedna žena. Byla mi velice povědomá. No jistě, to je ta policistka ze včerejška, co hledala společně s mámou mojí sestru.
„Návštěva už dorazila? To je skvělé, protože sem právě dokončila oběd,“ oznámila ta černovláska.
„To jsi teda rychlík. Teď mi ale dochází, že vy se ani neznáte. Cindy, to je Angelika Fischerová. Ange, představují ti Cindy Nelsonovou, Brianovu sestru.“ Po formalitě, jako bylo potřesení rukou, se Cindy odebrala zpátky do kuchyně.
Obrázok
„Briane, pojď už je oběd! Určitě se zas válíš u televize a díváš se na ten svůj fotbal a ani si nevšimneš, že nám dorazila návštěva,“ volala Patricie na svého manžela.
Obrázok
Když konečně Brian vyšel z obýváku, šli jsme všichni tři do jídelny. Jídelna byla neveliká a byla propojená s kuchyni. Sedla jsem si na místo a pustila se do řeckého salátu před sebou.
Obrázok
„Ten salát je výborný,“ pochválila jsem ho.
„Děkuji. Ten recept mi dal jeden kuchař z Řecka, přidávám do toho tajné přísady. Doufám, že ti nevadí, že v tom není maso? Já jsem totiž vegetariánka a z masa nemůžu ani vařit pro ostatní.“
Obrázok
No podívejme se. Policistka, která chytá nebezpečné zločince a je vegetariánka. Zajímavé. A vlastně proč by nemohla být. Když mi bylo asi patnáct a snila jsem nějakou dobu(ona ta doba byla hodně krátká, maximálně tak měsíc), že se stanu modelkou, tak jsem dodržovala vegetariánsko dietu. Nakonec to všechno krachlo. Modelka se ze mě naštěstí nestala. Vlastně dodnes nepochopím, jak jsem si při své výšce 166 centimetrů mohla věřit na modeling.
Raději se ale vrátím k realitě. Chválu jsem nepřestala pět dál.
„Máte moc krásný dům.“
„Děkuji ti Angeliko. S Brianem jsme se sem nastěhovali těsně po svatbě. Není to sice žádný luxus, ale nám to bohatě stačí. Je to sice trochu těžší s hypotékou, protože jsem musela jít na mateřskou, ale díky té včerejší akci možná šéf Briana povýší. Chytit toho mizeru Zeka se nepodaří jen tak někomu. Před rokem jsem ho málem taky chytila, ale utekl mi. Já zapomněla, že ty vlastně nevíš, že jsem byla taky policistkou.“
Obrázok
Co člen rodiny, to policista. Měla bych si dát pozor, jestli nepáchám něco trestného. Když mi bylo totiž dvanáct, tak jsem snila o tom… No, to je vlastně jedno.
Oběd probíhal v klidu, bavili jsme se hlavně o práci.
Obrázok
Příjemnou atmosféru dokresloval zapálený krb. Jen nepochopím to, jak může někdo v létě topit v krbu.
Obrázok
Po jídle jsme se všichni odebrali do obývacího pokoje na kávu. Tam jsme začali probírat téma obzvlášť nepříjemné. Vztahy.
„Dokonce jsem byla zasnoubená, ale pak to vyšumělo. Moc se mi o tom mluvit nechce. Teď jsem momentálně bohužel sólo,“ přiznala jsem barvu.
Obrázok
„Proč bohužel? Buď ráda, že jsi bez chlapa,“ ozvala se vedle mě Cindy.
„Cindy, nezačínej s tím zase,“ napomenul ji Brian.
„Proč ne? Mě to docela zajímá,“ vložila jsem se do toho.
„Tak vidíš bráško, alespoň se Angelika ponaučí.“
Obrázok
„Teď nechápu, jak to myslíš.“
„Vysvětlování by bylo asi na dlouho, tak ti přinesu jeden podstatný důkaz,“ řekla a zmizela ve dveřích.
Obrázok
Po chvíli se vrátila ale nebyla už sama. Na rukou držela malé batolátko. Bylo tak roztomilé.
Obrázok
Vstala jsem a přišla blíž k Cindy.
„Tak to je ten důkaz?“ zeptala jsem se.
„Ano. Takhle jsem dopadla, když jsem sedla na lep jednomu chlapíku, který mi sliboval hory doly, ale jakmile zjistil, že jsem těhotná zmizel ani jednom se mi neozval. Jediné, co mi zbylo po něm zbylo, je tady Petr. Chudinka, neměl to se mnou lehké, protože jsem hned po porodu propadla laktační psychóze. I tu nejmenší blbost jsem mu vyčítala, i když za ní samozřejmě nemohl. Nějak jsem se z toho vylízala a jsem ráda, že Petra mám,“ dokončila ve stručnosti svůj příběh.
„To je mi líto, že tě ten chlap nechal s dítětem na krku.“
„Proč? Můžu si za to hlavně sama. tak mám alespoň pár zkušenosti do budoucna.“
Obrázok
Ani nevíte jak rychle ten den utekl . Vše jde rychle, když se člověk baví. Zanedlouho už bylo pět hodin a já se rozhodla jít domů.
„Ange, počkej a co závěrečná fotka?“ zastavil mě Brian.
„Závěrečná fotka? Tak jo, proč by nemohla být.“
Tak vám tu fotku taky ukážu. Vznikla docela srandovně. Brian totiž dal na foťáku samospoušť pouze na pět sekund, a tak se málem při dobíhání na své místo nezabil o gauč.
Nakonec jsme na fotce všichni a já se tam jako obvykle tvářím jako blbec.
Obrázok
Domu jsem dorazila až kolem půl sedmé. Převlékla jsem se do domácího oblečení a rozvalila se na gauči. Koukla jsem ledabyle na telefon a všimla si, že na něm svítí červené tlačítko, což znamenalo vzkaz. Poslechla jsem si ho.
Máte jeden nový vzkaz.

Ahoj Angeliko, tady tvoje maminka. Škoda, že jsem tě nezastihla doma, protože pro tebe mám úžasnou zprávu. Víš co mi řekl táta? Zrušil ten rozvod! Není to skvělé? Až budeš mít čas, ozvi se mi.

Obrázok
Jistě, že to byla skvělá zpráva. Vlastně to byla nejlepší zpráva na světě. Rodiče se nebudou rozvádět a našla jsem si nové přátele. Jen aby mi to štěstí nadále zůstalo.
Obrázok
******************************************************
Nakonec fotka domu, do kterého jsem Angeliku přestěhovala. Budu dělat, jako by tam bydlela od začátku.
Obrázok
Jde o to, že když chci pozvat domů k Angelice návštěvu, tak se mi hra sekne a musím ji restartovat. Myslela jsem si, že jde o krátkodobý problém ale chyba lávky. Takže jsem zkusila ange vystěhovat a znovu nastěhovat ale nepomohlo to. Proto jsem se rozhodla, že jí nastěhuju do nového domečku, který bude stát na místě toho starého. Píšu to prot, abyste se čtenáři v následujícím díle nedivili, když uvidité jiné prostřdí domu. Moooooc se omlouvám, ale jinak to nešlo.
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod tamuska » Uto 16 Sep 2008, 22:18

krasny diel tesim sa co bude dlej a tak sa mi z vysky aj lubi domcek
Nad alkoholom sa ešte nikomu nepodarilo zvíťaziť. Len východniarom sa podarilo remizovať.


92% populácie počúva hip-hop. Ak patríš k zvyšným 8%, tak si skopíruj tento popis.
Obrázok užívateľa
tamuska
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 564
Registrovaný: Pia 28 Mar 2008, 23:01
Bydlisko: Gamesims.:P
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Pon 22 Sep 2008, 21:34

23.díl- Adriano Valenso

O měsíc později…
Minisukni a nebo kostým? Raději si asi vezmu ten kostým, je decentnější.
Okamžitě vrať ten staropanenskej kostým do skříně a vezmi si krátkou sukni a halenku s výstřihem. Takhle žádný job nesplašíš.
Já se tady nebudu dohadovat se svým šíleným svědomím. Vezmu si ten kostým a basta.
Minisukně!
Kostým!
Minisukně!
Kostým!
Minisukně!
Sklapni! Připadám si jako cvok, když mluvím sama se sebou před zrcadlem.
Cvoku! Cvoku! Cvoku…
Grrr…

Tak tohle byla ukázka mého „kvetoucího“ šílenství. Dalo by se to taky nazvat vybíráním oblečení na konkurz asistentky ředitele.Napadá mě vlastně víc výrazu, jak nazvat tento moment, ale na to teď není čas.
Nakonec jsem se přeci jen rozhodla pro variantu decentního oblečku a neposlechla své svědomí. Nikdy mi totiž neporadilo správně.
Obrázok
Vzala jsem si ještě ladící kabelku a mohla vyrazit vstříc k novému dnu. Mám-li být upřímná, tak se mi na žádný konkurz nechtělo. Jenomže už jsem nemohla couvnout. Poslala jsem jim svůj životopis a oni mě vybrali mezi pět nejlepších. Obhájit to, že já jsem ta nejlepší volba pro podnik, bude těžký oříšek, ale věřím, že to zvládnu.
Obrázok
Nijak jsem moc nespěchala, abych dorazila včas na pohovor. Byla jsem tak nervózní, že jsem se na to řízení nemohla soustředit, a tak se v jeden moment stalo, že jsem zabloudila. Ano, zabloudila jsem ve svém rodném městě. Naštěstí jsem zase našla tu správnou cestu, takže jsem asi za deset minut zaparkovala své auto před pojišťovnou.
Musím uznat, že z venku působila budova velice luxusně a moderně. Vypadala rozhodně líp, než ta pojišťovna, ve které pracují.
Obrázok
Zhluboka jsem se nadechla a vkročila pravou nohou dovnitř. Ihned jsem se zastavila na recepci, abych se mohla ohlásit.
„Dobrý den. Jmenují se Angelika Fischerová a jsem tu kvůli pohovoru na asistentku ředitele,“ oznámila jsem recepční. Snažila jsem se, aby můj hlas vyzněl vyrovnale, abych mohla zapůsobit hned na první pohled.
„Ano, vím o vás. Jdete ale se zpožděním.“
„Cože? Já jsem sem byla pozvána na dvanáctou hodinu a teď je přesně dvanáct,“ řekla jsem ji udiveně.
„Vy jste nedostala e-mail? Váš pohovor byl posunutý na půl dvanáctou.“
„Ne, žádný e-mail jsem neobdržela.“
„Nebylo by na škodu, kdybyste se někdy do své e-mailové schránky podívala, a pak mi tu netvrdila nesmysly. Raději už běžte do kanceláře, ať se ještě víc nezpozdíte. Jděte tady k výtahu a jeďte do nejvyššího poschodí. Tam vystoupíte a dáte se doprava. Hned první dveře vedou do kanceláře ředitele. Přejí mnoho štěstí,“ pověděla mi informace a dál se věnovala nějaké své práci.
Obrázok
Bez většího oddalování jsem nastoupila do výtahu, zmáčkla příslušné tlačítko a výtah se rozjel nahoru. Moje svědomí ale šlo rapidně dolů.
Obrázok
Musím se v posledních zlomcích sekundy naučit to, co jsem za 27 let svého života nestihla. Ale ne, už jsem nahoře.
Nejistými krůčky jsem se přiblížila ke kanceláři, vzala za kliku a vešla dovnitř. Za počítačovým stolem seděl muž. Usoudila jsem, že on je ten Adriano. Na chvíli odtrhnul oči od obrazovky monitoru a pokynul mi, abych se posadila na volnou židli. Usadila jsem se tedy a zadívala se na něho. Řekněme, že nebyl k zahození. Ale on není můj typ. I když ty jeho čokoládové oči, dlouhé vlasy stažené do culíku a ta jeho rozepnutá košile. Jo, vypadá sexy.
Co to se mnou je? Chovám se jak puberťačka.
Obrázok
Na chvíli jsem se zasnila…
„Sešli jsme se dnes abychom spojili v posvátný svazek manželský Angeliku Fischerovou a Adriana Valensa.“
Obrázok
„Slečno,vnímáte mě?“ vyrušil mě najednou jeho hlas.
„Cože? J..jistě, vynímám vás.“ Bože, takový trapas! Tady jsem asi dobrý první dojem neudělala.
Obrázok
„Nejste trochu nervózní? Nepotřebujete sklenku vody?“ staral se.
„Ne, děkují. Všechno je v pořádku.“
„Dobře, jak chcete. Přejděme tedy k důležitějším věcem. Vy jste Angelika Fischerová, nemýlím se?“
„Ano, to jsem já,“ odpověděla jsem neutrálně.
„Jdete pozdě,“ řekl mi a já myslela, že z této věty dostanu vyrážku.
„Vím, ale…“
„To je jedno. Sice preferují dochvilnost, ale co se dá dělat. Četl jsem váš životopis. Máte velice dobré předpoklady k tomu, abyste se stala mojí asistentkou. Vystudovala jste na výbornou ekonomií, máte v tomto oboru zkušenosti. Sice jste pracovala jako sekretářka, ale základ těchto práci je stejný. Jen by mě zajímala jedna věc. Proč jste odešla ze své práce? Víte, ta pojišťovna, kde jste pracovala, je naším největším konkurentem ve městě.“
Obrázok
„Byly to osobní důvody. Nechci to moc rozmazávat,“ odpověděla jsem mu. Přeci jsem mu nemohla říct pravý důvod mého zájmu o toto místo.
„Rozumím, jen mě to docela zajímalo.“
Obrázok
„Samozřejmě, že chápu, že vás to zajímá.“
„Popravdě, jste ideální volba pro můj podnik. Jak jsem říkal, máte v tomto oboru jisté zkušenosti. A ten váš feministický obleček mluví za vše. Jste zajisté velice seriozní.“
Tak takhle si moje sympatie chlapče nezískáš.
„Ale jděte slečno. Ženy by si na takový pohovor vzaly nějakou krátkou sukni a upnutou halenku. Tedy, pokud by se nejednalo o feministku. Bylo by pak pošlapané jejích ego, či co.Každopádně, jak jsem řekl, byla byste vynikající zaměstnankyni. Berete tedy tu práci?“ zeptal se mě a mě spadl veliký kámen ze srdce. Předpokládala jsem, že to bude těžší.
„Jistě, že to beru. Od toho jsem tady ne?“
„Skvělé! Nastoupit můžete příští pondělí, doufám, že přijdete včas. Během víkendu vám pošlu všechny informace a pokyny, které budete potřebovat. Váš nástupní plat bude 24 tisíc. Máte proti tomu něco?“
Jestli proti tomu něco mám? On si dělá legraci. Já u Michaela jsem dostávala 16 tisíc celou dobu. A tady se jedná o nástupní plat, čili je tady možnost, že mi bude přidáno.
„Nemám. To mi vyhovuje.“
„Dobře, domluveno. Ale budu na vás mít vysoké požadavky,“ varoval mně.
„S tím já počítám, jsem na to nějak zvyklá.“
„Takže vám nebude vadit to, že si se mnou zajedete na nějakou tu služební cestu? Nemáte žádné vážné závazky. Ve svém životopise jste to neuvedla.“
„Nemám. A trocha toho cestování nemůže škodit.“
„To jistě. Smlouvu podepíšeme v pondělí. Ale co byste řekla prohlídce podniku?“ nabídl velkoryse.
„To beru. Alespoň se tady v to pondělí neztratím.“
Hrozně jsem se těšila na to, že mě provede po celé budově. Jenomže realita byla jiná. On zmáčknul tlačítko na telefonu a poprosil nějakou Dainu, aby přišla do kanceláře.
„Já se s vámi pro tento moment loučím. Po pojišťovně vás provede moje sekretářka Daina.“
Obrázok
Po těchto slovech vstal ze svého křesla a odešel pryč z kanceláře. Osaměla jsem. Vyčkávala jsem příchodu Dainy.
Obrázok
Po chvíli se konečně dveře otevřely a ve dveřích jsme uviděla Dainu. Překvapilo mě, jak vypadala. Teda, ne že bych byla povrchní, ale dámu při těle jsem rozhodně nečekal. Většinou práci sekretářek zastávají takové ty blondýny v minisukních. Světlými výjimkami jsou pak jen takové osoby jako Daina a nebo trosky jako já.
Obrázok
„Ahoj, já jsem Daina.“
„Já jsem Angelika, pro přátele Ange,“ představila jsem se ji. Působila na mě velice mile.
„Tak já tě tedy tady trochu provedu,“ řekla mi a vydaly jsme se na exkurzi po pojišťovně.
Obrázok
„Tak tohle celé horní patro patří našemu řediteli a jeho zástupcům. Můžeme to nazvat V.I.P. zónou. Prostě tady pracují ty největší esa,“ vysvětlovala mi.
Obrázok
„Taky na tomhle patře najdeš svojí kancelář. Pojď, ukážu ti ji.“
Obrázok
Kancelář nebyla o nic větší než ta, ve které jsem předtím pracovala. Byl tady ale modernější počítač. Sice to není tak důležité, ale já si všímám každého detailu.
Obrázok
„Tady v této místnosti pracují já a ještě tři další kolegyně. Najdeš mě za tímto stolem. Kdyby si potřebovala pomoc, stačí říct, já ti budu vždy po ruce. Od Adriana pomoc nečekej, je na své zaměstnance přísný,“ řekla mi, když jsme se nacházely v další místnosti.
Obrázok
„Tak na tomto patře je to všechno, půjdeme dál,“ navrhla Daina.
„Počkej chvíli. A co tahle místnost. Kam vedou ty dveře?“ vyptávala jsem se.
„Tam má přístup jen pár zasvěcených. To je archív. najdeš tam všechny dokumenty a podobné papíry. Ale než se tam budeš moci podívat, musíš si získat důvěru u šéfa, což je takřka nemožné.“
Tak přeci nebude tak jednoduché se k těm papírům dostat. Však já už něco vymyslím.
Obrázok
Daina mě pak provedla po zbytku budovy a zasvětila mě do věcí ohledně chodů této pojišťovny. Když jsem byla u konce prohlídky, vydala jsem se domů.

Když jsem konečně vystoupil před svým milovaným domem, moje mysl se upírala k jediné věci. K horké koupeli. Jenomže mě přede dveřmi čekalo nemilé překvapení. Postával tam totiž Michael.
[URL=http://www.obrazok.eu/][IMG]
http://www.obrazok.eu/files/owdoazka7ek36kuj7nmq.jpg[/IMG][/URL]
„Copak tě ke mně zavádí, můj milý sousede. Potřebuješ cukr do kávy a nebo mouku?“ zeptala jsem se ho s velkou dávkou ironie. Neměla jsem na něho absolutně žádnou náladu.
„Jen jsem se přišel optat, jak se ti vedlo na tom pohovoru. To přece dobří sousedé dělají,“ odpověděl mi stejně jízlivě.
Obrázok
„Dobří sousedé před tím zavolají. Ale když už jsi to nakousl, přijali mě,“ oznámila jsem mu hrdě.
Obrázok
„Vynikající. A už jsi zjistila nějaké informace?“
„Ne, byla jsem tam první den. Nejsem přeci žádný superman.“
„Tyhle výmluvy mě nezajímají. Za co tě platím?“
Obrázok
„Pokud vím, tak jsi mi zatím nedal ani pětník. A při tom jsi mi nasliboval hory doly. Takže laicky řečeno, já jsem tady oběť. A laskavě si odpusť ten povýšený tón.“
„Promiň mi, Ange. jsem teď v jednom kole,“ řekla mi omluvně, objal mě a chtěl mi dát polibek. Já jsem se od něho ale rychle odtrhla.
Obrázok
„Tak hele, já ti na ty tvoje sladké řeči nenaletím. Žádné prachy, žádné informace, je ti to jasný? Nejsi v situaci, aby si mi kladl podmínky,“ upozornila jsem ho. Měla jsem v krku obrovský knedlík, když jsem mu to říkala.
„Tak na tenhle tón nejsem zvyklý zase já. dávej si pozor s kým mluvíš.“
„Vím, s kým mluvím. S nafoukaným a arogantním blbcem. Moje podmínky znáš a teď se odsud kliď.“
Obrázok
Hned po mých slovech díkybohu odešel.
Já jsem při první příležitosti sedla za počítač a zadala do vyhledávače slovo „voodoo“. třeba se dozvím pár informací o tom, jak jistému sousedovi znepříjemnit život. I když na to moc nespoléhám.
Obrázok
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod America » Uto 23 Sep 2008, 11:15

24.díl- Nepostrádáš zdravý rozum?
Milují soboty. Člověk má volnost výběru, co může dělat.Ať už se bezcílně válet doma na gauči u televize a nebo něco podniknout s kamarádkami. Dneska jsem se rozhodla, že společně s Vivian poctíme svojí návštěvou nově otevřenou cukrárnu. Je to tu sice dražší, ale teď, když dostávám větší plat od Adriana, si můžu občas dovolit luxus. Jen mě mrzí to, že s námi nešly do cukrárny ani Sylvie a ani Amanda. Sylvie má teď hromadu starostí s přípravou na svatbu, protože si ten její snoubenec usmyslel, že čím rychleji to proběhne, tím lépe. U mě by s takovou žádný chlap neuspěl. No, a o Amandě nevím nic. A nejsem sama. Nic o ní neví ani její spolubydlící Vivian. Prý vysedává celý den v pokojí a večer někam mizí, ale Viv neví kam. Což mojí hnědovlasou kamarádku neskutečně deptá, protože ona musí všechno vědět. Já se vlastně Amandě nedivím, že jí to nechce říct. Protože svěřit nějaké tajemství Vivian, je holé neštěstí. To tu věc můžete rovnou napsat do nejčtenějších novin v zemi. A ani ty nestihnou tu informaci tak rychle rozvést, jako moje ukecaná kamarádka.
„Vivian uklidni se. Určitě pro to najdeme logické vysvětlení. Tak třeba někoho má.“
„Houby. S nikým nechodí. Koukala jsem se do jejího počítače i do mobilu a žádné podklady o tom, že by s někým měla vztah, jsem nenašla,“ řekla mi Viv, jako by se nechumelilo.
Obrázok
„A ty se divíš tomu, že si nic nenašla? Mít takovou spolubydlící jako ty, tak svoje osobní údaje schovávám snad v nějaké bance ve Švýcarsku. Jsi horší než bulvární novinář.“
„Tak teď nevím, jestli to mám brát jako lichotku a nebo jako urážku,“ sykla na mě zamračeně.
„Ber si to jak chceš. Ale víš co si myslím? Že jsi paranoik, moje drahá kamarádko,“ vyklopila jsem ze sebe další blbost, která mi přišla na jazyk. Upřímně jsem měla v plánu strávit den nějak jinak, než poslouchat nějaké dohady mé vyšinuté kamarádky. Hold občas to člověku nevyjde tak, jak si to naplánoval. Mě to ale nevychází častěji než občas.
Obrázok
„Já a paranoik? Jen se trochu starám na rozdíl od tebe. Ty jsi totiž sobec, protože tě to nezajímá.“
„Nejsem sobec. Mám jen v hlavě trochu rozumu. Ale abych ty tvoje obavy o mém sobectví vyvrátila, ptám se tě, co chceš s Amandou dělat?“
„Vymyslela jsem geniální plán. Budeme jí sledovat,“ řekla a já se málem nezadusila soustem palačinek, které jsem se snažila pozřít.
„A co je na tom tak geniálního?“
Obrázok
„Kdybys mě to nechala domluvit, věděla by si. Prostě Amanda každý večer přesně v sedm odchází z domu. Ale nejdřív se koukni na tohle,“ pověděla mi a vytáhla z kapsy malou kartičku.
Obrázok
„A to je nějaká žhavá stopa?“ optala jsem se ji jízlivě.
„Nejžhavější, kterou máme. Hele, jediná cesta k této ulici vede přes náměstí. Tam se my dvě před sedmou večer sejdeme. Počkáme, až kolem půjde naše oběť a budeme jí sledovat k tomu domu. Původně jsem měla v plánu se na ní čekat před touhle adresou, ale myslím, že bude jistější, když nás tam dovede, ať už nevědomky, Amanda. Ale chtělo by to ještě někoho, aby šel s námi. Jen tak pro jistotu.“
„Pro klid tvé milé dušičky řeknu Sylvii, aby šla s námi,“ navrhla jsem.
„Sylvii? Ta teď určitě nebude mít čas. Víš, co má práce s tou její svatbou?“
„No, snad si najde na chvíli čas pro svoje šílené kamarádky. Pochybují, že po večerech lítá po cukrárnách a ochutnává svatební dorty.“
„Dobře, zavolej jí. Takže domluveno, před sedmou na náměstí,“ řekla a dál už se jen věnovala své porci sladkých palačinek.
Obrázok
V cukrárně jsme pak zůstaly do té doby, než přestalo pršet. Bylo to příjemné místo a my měli do večera dost času, takže nebylo kam spěchat.
Obrázok
Když jsme se s Vivian loučily, nezapomněla mi připomnět večer:
„Nezapomeň před sedmou na náměstí.“ Panebože, ještě to ani nezačalo a už mi to lezlo na mozek.
Obrázok
Domu jsem dorazila kolem třetí hodiny. První věc, kterou jsem udělala, bylo to, že jsem zavolala Sylvii.
„Prosím, Sylvie Blanc,“ ozvala se z telefonního aparátu hlas mé kamarádky.
„Ahoj Sylvie, tady Angelika. Mám na tebe jeden dotaz. Uděláš si dneska večer čas na svoje pominuté kamarádky?“
„Jestli jsou tak pominuté, jak si myslím, tak jo. Ale kdy? Já nemám momentálně čas na nic. Jenom na svatbu,“ řekla mi a já poznala, že je dost zklamaná.
Obrázok
„Já ani sama nevím, na jak dlouho to bude. Ale slíbila jsem Vivian, že půjdeš s námi ať to stojí, co to stojí,“ oznámila jsem ji nekompromisně.
„Tak hele, jestli se chystáte jít do nějakého klubu, tak se mnou nepočítejte. Fakt na tohle nemám náladu a ani čas.“
Raději jsem Sylvii řekla všechno, o čem mě Viv informovala.
Obrázok
„Tak to si děláš legraci? Ty a Vivian jste se vážně pominuly,“ zněla kamarádčina reakce na tu akci.
„Já se nepominula, to Viv.“
„Ale vypadá to na jediný způsob, jak se vyvléct z té večeře s Johnovými obchodními partnery. Takže do toho jdu.“
„Skvělé! Budeme tě s Viv čekat na náměstí pře sedmou.“
„Ok. Zatím se měj a opatruj se.“
„Ty taky,“ řekla jsem a zavěsila sluchátko.
Obrázok
Měla jsem ještě několik hodin čas a tak jsem se uvelebila před televizí v teplácích s pytlíkem nechutně mastných a kalorických brambůrku.
Obrázok
Když v televizi skončil seriál „Dva a půl chlapa“, který tak ráda sledují, šla jsem se převléct do teplého svetru a kalhot. Možná se vám zdá divné, že si na konci července beru na sebe svetr, ale počasí je v poslední době šílené. Přes den je venku parno a neúnosné vedro a večer je zase zima. No, nebudu vás tímhle zatěžovat, protože právě vyrážím na velkou špionážní akci. Doufám, že to přinese nějaké ovoce. A kdyby ne, tak se aspoň projdu.
Obrázok
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod America » Uto 23 Sep 2008, 14:26

25.díl – Čistá duše, černá mysl


Na náměstí jsem dorazila včas. Už z dálky jsem zahlédla Vivian a Sylvii, které o něčem vášnivě diskutovaly.
Obrázok
„No konečně ses uráčila sem přijít,“ vyjela na mě Vivian hned, jak mě uviděl.
„Té si nevšímej. Je krapek podrážděná,“ uklidňovala mně Sylvie.
„Všimla jsem si. Vypadá, jako by snědla pytel hrachu. Raději se schováme a budeme čekat na Amandu,“ ukončila jsem tuto debatu. Šly jsme se schovat, ale Viv byla neustále s něčím nespokojená.
Obrázok
„Tedy nás na sto procent uvidí. Přehlédla by nás jen tehdy, kdyby byla slepá, mrmlala moje hnědovlasá kamarádka.
„Vivian, tak už toho proboha nech! Prostě se tady skryjeme a bude to!“ razantně to skončila Sylvie. Schovaly jsme se za zeď obchodu a vyčkávaly na naší „oběť“.
Obrázok
Amanda ale stále nepřicházela. Čekaly jsme takovou dobu, že jsem po půl hodině chtěla odejít.
„Tohle nemá cenu. Věděla jsem to od samého začátku,“ řekla jsem a už už se chystala k odchodu. Když mě v tom čaply Vivian se Sylvii za rameno a zatáhly mě zpátky za zeď obchodu.
Obrázok
„Támhle jde,“ zašeptala Vivian a ukázala prstem směrem k fontáně. Amanda si to vesele vykračovala směrem k Booling street a nevypadala na to, že by nás zmerčila.
„Skvělý. Až zahne z roh vyrazíme,“ komandovala Vivian.
Obrázok
Jakmile Amanda zmizela z našeho dohledu, vydaly jsme se za ní. Přesně jako profesionální špiónky jsme se tiskly ke zdi, aby nás Amanda neviděla. Teda, ta hovadina s tou zdí napadla Vivian. Prý si tak procvičí svojí připravovanou roli v nějaké reklamě na žvýkačky. No řekněte, špióni a žvýkačky, jde to vůbec s sobě?
Amandu jsme nespustily z očí, i když jsme od ní držely dál, aby nás náhodou nezahlédla. Ulice naštěstí nebyla daleko, takže nějaké nekonečné chození naštěstí nehrozilo. Věděla jsem,že tohle je tak trochu honosnější čtvrť ale nepočítala jsem, že Amandin cíl bude tak velký a krásný dům.
Obrázok
Chvíli jsme se jen s údivem koukaly na vchodové dveře. Amanda zazvonila na zvonek a za krátký okamžik jí otevřela nějaká žena. Amanda se rozhlédla ještě jednou po okolí, vstoupila dovnitř a dveře se za ní zavřely.
Obrázok
„Co budeme dělat? Půjdeme tam a taky zazvoníme?“ zeptala se po chvíli Sylvie.
„Zbláznila ses? Tím by byla celá akce v tahu! Musíme si nejdřív prohlídnout okolí a třeba nakouknout oknem dovnitř, než tam bez pozvání vtrhneme,“ řekla Viv a už si to mašírovala k ceduli, která byla zapíchnutá v zemi před domem.
Obrázok
„Sídlo mahomitů,“ stálo na ní.
„Sídlo mahomitů? Kdo jsou to mahomité?“ ptala jsem se zmateně, i když jsem nečekala žádnou odpověď.
„Mahomité, mahomité…“ snažila se na něco vzpomenout Sylvie.
„Mám to! Nedávno u nás na úřadě byl jeden chlápek, který požadoval zlegalizování mahomitů. Mahomité jsou…no církvi se to nazvat nedá…“
Obrázok
„Myslíš sekta,“ dokončila jsem její myšlenky.
„Jasně, sekta. To je to správné slovo!“ zvolala vítězně Sylvie. Mě ale smích utrnul.
„Myslím, že se Amanda dostala do pěkného maléru. Víte vůbec někdo, co jsou to ti mahomité zač?“ vložila se do rozhovoru Vivian.
„No, moc o nich nevím. Jedině to, že teda status církev nedostali. Takže jsou nadále sektou. Netuším proč to nedostali, protože jsem o tom nerozhodovala já. Ale ti, co tím byli pověřeni, k tomu měli asi nějaké důvody,“ vysvětlovala nám v klidu Sylvie. Já a ani Viv jsme ale klidné nebyly.
Obrázok
Jak jsme tam stály a rozhodovaly co dál uděláme, všimly jsme si, že hlavní vchodové dveře se otevírají. Ve dveřích jako na potvoru stál Amanda. Nastala panika.
Obrázok
„Co teď? Co teď?“ přehloupě jsem se ptala.
„Mám to! Rychle skočíme to křoví!“ navrhla spasný nápad Vivian a všichni tři jsme zmizely za keři.
Obrázok
„Co když nás najde?“ starala se Vivian.
„Když budeš zticha, možnost, že nás tu objeví, se sníží,“ napomenula jsem ji. Potichu jsem se tam krčily a čekaly co bude. Kroky se ale stále přibližovaly a najednou před námi stála Amanda v celé své kráse. Nevypadala zrovna šťastně, že nás vidí.
„Tak vylezte. Vím o vás. Sledujete mě pěknou dobu a já teď čekám, jak mi to vysvětlíte,“ řekla naštvaně a stoupla si do bojové pozice. Slova se ujala Vivian.
„Šly jsme zrovna jen tak okolo. Nic v tom nehledej.“ Já to věděla! Měly jsme raději Vivian nějak umlčet, protože vymlouvat se z nevymlouvatelných situaci jí absolutně nejde.
„Aha, a co teď čekáte? Že vám tohle zbaštím? Pěkně jste mě naštvaly.“
Obrázok
„Promiň, ale měly jsme o tebe strach. To, jak si každý večer mizela, mi dělalo strašné starosti,“ snažila se zahrát na city Viv a kupodivu ji to tentokrát prošlo.
„Já vím, že sem ti to měla vysvětlit a taky jsem to měla v plánu.“
„Tak snad to řekneš teď, proč každý večer tak záhadně mizíš?“ vložila se do toho Sylvie.
„Na vysvětlování je to moc složité. Pojďte raději dovnitř. Tam se to vysvětlí sama,“ nabídla Amanda a my jsme jí následovaly do domů.
Obrázok
Vešly jsme dovnitř a náš pohled spočinul na skupince lidí, kteří tam vysedávali a bavili se mezi sebou. Asi jsou to členové sekty a nebo tak něco.
Obrázok
Najednou ke mně přistoupila nějaká blondýnka a začala se svým proslovem, který nejspíše měla naučený dopředu.
„Vítejte v sídle mahomitů. Jen zde vás čeká ochrana vaší duše i těla,“ vysypala to rychle ze sebe.
„Nějak vás nechápu,“ řekla jsem zmateně a přitom na ní koukala jak na blázna.
„Jistě, chápu váš úžas. I já byla překvapená, když jsem sem poprvé přišla. Je to už sice nějaká doba, ale od té doby se můj život úplně změnil.“
„Tak za prvé: Žádný úžas na mě nehledejte, protože fakt překvapená nejsem. a za druhé: Chci se zeptat, co jste vůbec zač?“
„My jsme všichni děti Mahoma, toho nejmocnějšího nejsilnějšího. Já jsem jeho dítě, ty jsi jeho dítě a vlastně všichni na této zemi jsou jeho děti. Jen to někteří netuší. Ale to je veliká chyba, protože tak nikdy nenaleznou klid pro svojí duši.“
„Jo jasně, klid pro svojí duši. A co takový člověk musí udělat, aby svojí duši očistil?“ dělala jsem jako na oko, že mě to zajímá.
„Nejprve musí v uvěřit. Modlí se k němu a uctívá ho. Pak se musí vzdát všech financí a statků ve jeho prospěch…Ale o tom by ti mohl povyprávět víc tady Joe,“ řekla ta blondýnka a na její místo nastoupil nějaký chlápek v pěkně trapném obleku.
Obrázok
„Ahoj, mé jméno je Joe. Ale moje jméno není vůbec důležité, protože já v něho uvěřil a kvůli němu jsem se vzdal všech finančních. Moje duše je čistá a chráněna před vším zlým.“
„Zajímavé,“ zněla moje odpověď.
„Jistě že je. Vlastnil jsem před tím restauraci ale to toho jsem se vzdal ve prospěch mahomitů. Ale aspoň můžu využít své kulinářské vlastnosti vařit nám všem. Umím výbornou masovou kotletu a…“
Obrázok
„To by bylo skvělé, jen kdybychom my mahomité nebyli všichni vegetariáni,“ vložila se do našeho rozhovoru nějaká ženská s melírem na hlavě.
„Joe, myslím, že se ti pálí naše společný pokrm,“ řekla mu a otočila se k mě. Začala my vysvětlovat, co je vlastně zač tahle sešlost. Upřímně, jsem se nic nového nedozvěděla a ty jejích řeči o jakémsi Mahomu mi začínaly lézt krkem. Naštěstí mně zachránil Joe,který všechny svolával k večeři.
„Půjdete se najíst s námi?“ zeptala se mě ta ženská.
„Ne, díky ale já už jedla,“ odmítla jsem a šla si sednout za Vivian a Sylvii na gauč.
Obrázok
Ostatní se sesedli kolem stolu a začali hodovat.
Obrázok
„Co je to proboha za blázny?“ ptala se překvapeně Vivian.
„Mahomité, ti, kteří uvěřili ve velikého Mahoma,“ řekla jsem ironicky.
„Blázni je hodně slabé slovo,“ prohodila ledabyle Sylvie.
Obrázok
„Ale pořád nemůžu pochopit jenu věc. Jak těmhle nedůvěryhodným kecům může věřit Amanda,“ řekla jsem a čekala, co řeknou Viv a Sylvie.
„Třeba ji očarovali,“ sykla Vivian.
„Jsi normální? Rozhodně ji neočarovali, Amanda k tomu mohla mít pádné důvody.“
Obrázok
Z této vášnivé debaty jsme byly ale nenadále vyrušeni. Do místnosti vstoupil nějaký chlápek.
„Buď pozdraven ten, jehož Mohamit vyvolil aby s námi mohl mluvit,“ ozvali se ti, co seděli u stolu na adresu toho chlápka.
„Já vás též zdravím a mám vám od Mohamita vyřídit, že soudný den se blíží,“ řekl a upoutal pozornost na nás tři.
„Vidím zde nové tváře.To mě velice těší. Jestli se obrátíte k Mohamitovi, tak i vás určitě zachrání. My se teď odebereme do zahrady na naší pravidelnou meditaci. Vy tady můžete zůstat a prohlídnout si naše sídlo. Prosím vás ale o jednu věc. Nechoďte do zakázané místnosti. Do místnost a svatyně Mohamita,“ řekl nám informace a pokynul ostatním ať ho následují. Ti se zvedli a zmizeli někde v zahradě.
Obrázok
„Co budem dělat,“ zeptala se Sylvie.
„No co asi. Půjdeme prozkoumat tu zakázanou místnost,“ řekla razantně Vivian a vstala , aby šla do té zakázané místnosti. Já ji ale zastavila.
„Neblázni Vivian, nevíš, co tm je!“
„A právě proto tam půjdem a zjistíme o co tady jde.“ My se Sylvii jsme její nadšení sice nesdílely ale následovaly jsme ji.
Obrázok
Zkusil jsem ještě poslední pokus, abych zastavila Vivian.
„Myslíš, že je to dobrý nápad? mám takový pocit, že bychom se měly zase co nejrychleji vrátit do obýváku a dělat jako že se nic nestalo.“
„Kda, kda, kda…. Jseš pěknej srab! Jestli se ti tam nechce, tak tam nechoď. Můžeš se taky stát jedním z těch cvoků.“
Obrázok
„Nejsem žádný srab!“ A abych jí to dokázala, první jsem vstoupila do té místnosti. To, co jsme tam ale viděly nás ale pořádně šokovalo.
Obrázok
„Myslíte, že ten, který se vzdal finančních statků, si může dovolit luxusní elektroniku a ještě luxusnější nábytek?“ prohodila jsem.
Obrázok
„A sedačku se stereem?“ dokončila mě Viv.
„S čímže?“
„Sedačku se stereem. Je to pěkně drahá záležitost,“ vysvětlovala nám.
Obrázok
„Hele pojďte se na něco kouknout!“ volala na nás Sylvie, protože něco objevila. Přiběhly jsme k ní a ona nám prstem ukazovala na talíř, na kterém bylo jídlo.
„Tohle jsou přece plněné masové rolády. Nejsou náhodou mahomité vegetariáni?“ pokládala jsem další nesmyslné otázky.
Obrázok
„Začíná to tady pěkně smrdět,“ sykla naštvaně Vivian.
„Mohli bychom tenhle případ předat policii,“ navrhla Sylva.
„Jenomže k tomu potřebujeme nějaký pádný důkaz, ty truhlo. Asi těžko jím budeme vysvětlovat je to, co jsme viděly,“ snažila jsem se uklidnit její přílišné nadšení.
„Klídek. Pro tyto věci jsem vždy vybavené,“ řekla a vytáhla z kapsy svého pleteného kabátu foťák a začala celou místnost fotit.
Obrázok
„Tak, to by mělo jako pádný důkaz stačit.“
Byly jsme rády, že se nám podařilo najít něco, co by ty bídáky usvědčit z toho, že okrádají lidi. Naše nadšení ale přerušily kroky, které přicházely z chodby.
„Určitě jde sem a načapá nás taky,“ začala panikařit Sylvie.
„Jasně, schováme se. Třeba tady pod postel,“snažila se najít nějaké spasné řešení Vivian.
„Co blbneš? Tam se všichni tři nevejdeme. Zkusím e, co je za těmi dveřmi,“ nabídla jsem lepší řešení a všechny tři jsme se urychleně schovaly do místnosti , která se ukázala jako koupelna. Se zatajeným dechem jsme čekaly, co přijde.
Obrázok
Natěsnaly jsme se ke klíčové dírce a pozorovaly dění v místnosti. Opravdu tam za chvíli přišel ten chlápek, co údajně mluvím s Mohamitem. Nasoukal do sebe masovou rolku a přešel k telefonu.
Obrázok
Chvíli čekal, až to někdo na druhém konci vezme.
„Ahoj zlatíčko… Ano, za chvíli udělám to, co jsem ti slíbil…. Neboj se, nebude to trvat dlouho. Oškubu ještě pár blbců a můžeme spolu vyrazit na Floridu….Dobře tak n Hawai, mě je to jedno…Já tebe taky, měj se.“
Obrázok
Byl to sice krátký telefonát, ale i blbci by došlo o co tady jde.
My jsme ale potřebovaly z domu co nejrychleji zmizet. Naštěstí v té koupelně bylo okno.
Obrázok
Vyskočily jsme všechny tři ven a daly se na útěk.
Obrázok
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod tamuska » Uto 23 Sep 2008, 15:29

krasny dielik som zvedava cco s tym urobia :) tesim sa na pokracovanie dufam ze uz bude coskoro
Nad alkoholom sa ešte nikomu nepodarilo zvíťaziť. Len východniarom sa podarilo remizovať.


92% populácie počúva hip-hop. Ak patríš k zvyšným 8%, tak si skopíruj tento popis.
Obrázok užívateľa
tamuska
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 564
Registrovaný: Pia 28 Mar 2008, 23:01
Bydlisko: Gamesims.:P
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Uto 23 Sep 2008, 17:01

26.díl-A co teď?
„Už nemůžu! Nechte mě tady umřít a doručte poselství beze mě,“ skučela Vivian a jen tak tak popadala dech. Upřímně ale nebyla jediná. Už ani já a ani Sylvie( mimochodem, když chodila do školy, byla to skvělá běžkyně a reprezentantka školy) jsme nemohly. Od té chvíle, co jsme povyskakovaly z okna, jsme jen a jen běžely a snažily se ani na minutku zastavit. Co kdyby na nás přišel ten vůdce sekty?! Zavolal by na nás policii, že jsme se mu vloupaly do pokoje a nebo tak něco. Zastavily jsme se tedy na chvíli, abychom si odpočinuly a nabraly nový dech, který nám skutečně chyběl. Kupodivu se naší zastávkou stalo náměstí. Místo, na kterém to všechno začalo.
„Bože! Vyprávět mi tohle někdo, tak ho označím za cvoka,“ supěla Sylvie a přitom se snažila mluvit.
„To mi povídej,“ přitakala jsem a opřela jsem se o fontánu.
„To chce klid. Máme spousty důkazu, takže si myslím, že ten týpek si pobude nějakou dobu v chládku,“ sykla naštvaně Vivian. Krev se v ní jen vařila.
„Jen jaké následky to bude mít pro Amandu? Jen na ty cvoky nějak moc vázaná, nemyslíte?“ starala jsem se.
„Alespoň otevře konečně oči,“ řekla Sylvie.
Obrázok
„Máš asi pravdu… Ale nevím, jestli ty fotky jako důkazy postačí. Přeci jen se může ten chlápek vymluvit na to, že to vůbec není jeho pokoj. Třeba si to tam stihne přestavět,“ skepticky jsem se podívala na Sylvii, která naopak byla přesvědčená, že tuhle akci zvládneme a ještě k tomu dostaneme toho mizeru za mříže.
„Ty mě podceňuješ kamarádko! A tím mě neskutečně urážíš,“ řekla ironicky a vytáhla ze svého pleteného kabátku nějaké desky.
„Co je to?“ zeptala jsem se jí překvapeně.
Obrázok
„Desky. Lépe řečeno je to ten nejlepší důkaz. Vzala jsem to tomu chlápkovi ze stolu.“
„Ty jsi to ukradla?“ zeptala jsme se jí překvapeně.
„Neukradla, teda ukradla, neukradla…“
„Tak jo, nebo ne!“ začala mi docházet trpělivost.
„Ne, jen jsem si to půjčila,“ snažila se z toho vybruslit Sylvie.
„Jenže, když si od někoho něco půjčím, tak se ho nejdřív zeptám.“
„Detailisto. Hlavní je, že je to ten nejlepší důkaz. Společně s tímto.“ Po těchto slovech vytáhla z kabátu(nevím jak se jí všechno do toho kabátku vejde) mp3.
„Ty chceš teď poslouchat muziku?“ zeptala jsem se jí ironicky.
„Já ne,“ řekla, šibalsky se usmála a jedno sluchátko dala do ucha mě a to druhé do ucha Vivian. Já i Vivian jsme z mp3 slyšely ten telefonní rozhovor, co vedl ten vůdce sekty.
„Páni, tak tohle se ti povedlo. Schováváš ve svém kouzelném kabátku ještě nějaké věci?“ zeptala jsem se Sylvie a podala jí sluchátko. Ta jen zavrtěla hlavou.
„Ne, ale myslím si, že tohle bohatě stačí.“
„Dobře, teď ještě potřebujeme někoho, kdo má kontakty u policie. Tady se hraje o minuty a my ty důkazy musíme odevzdat co nejrychleji. Než ten bídák stihne někoho dalšího oškubat,“ řekla jsem.
„U policie mám pár známých, ale v nejbližší době se k tomu nedostanu. Na úřadě máme hromady práce,“ řekla smutně Vivian.
„Já o někom…“ v půli věty jsem se ale zarazila. Nevím jestli by bylo vhodné, abych šla za Brianem a nebo Cindy. Mohli by to považovat jakože naše nové přátelství chci nějak zneužívat. Ale na druhou stranu, jak dlouho ještě potrvá, než ten bídák okrade Amandu.
„Co jsi chtěla říct?“ zeptala se s nadějí v hlase Vivian.
„Že vím o někom, kdo by nám mohl pomoc. Zítra za ním zajdu,“ vysypala jsem ze sebe.
„To je skvělé!“ vykřikla Sylvie a s nadšením mi předala foťák, desky i mp3 s nahrávkou rozhovoru.
„Výborně, pak nám zavolej, jak to dopadlo,“ pověděla Sylvie čekala na Vivian, aby mohly jít domů.
Obrázok
„Doufám, že ti to vyjde,“ naléhala na mě Viv.
„Budu se snažit,“ ujistila jsem ji.
Obrázok
Rozloučily jsme se a každá se vydala směrem ke svému domovu. Cestou jsem se snažila nakouknout do těch desek, ale byla taková tma, že jsem nemohla nic přečíst. Logická věc, která mě ale vůbec nenapadla.
Obrázok
********
Vím, že je to krátké. :oops:
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod tamuska » Uto 23 Sep 2008, 17:11

juuujjj som zvedava nooo...nek ten dostane to co si zasluzi tak okradat...ach....!!Basa mu :) krasny diel
Nad alkoholom sa ešte nikomu nepodarilo zvíťaziť. Len východniarom sa podarilo remizovať.


92% populácie počúva hip-hop. Ak patríš k zvyšným 8%, tak si skopíruj tento popis.
Obrázok užívateľa
tamuska
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 564
Registrovaný: Pia 28 Mar 2008, 23:01
Bydlisko: Gamesims.:P
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Uto 23 Sep 2008, 17:35

:cry: :cry: :cry: :cry:
Takže tito ubrečení smajlíci přesně vystihují mojí náladu... No, asi vám to budu muset vysvětlit vše popořadě.
Jelikož jsem se v poslední době musela dělit o počítač se svým tátou, na psaní jsem neměla moc času. Připočtu-li do toho školu, tak sem žádný čas neměla. :roll: Před nedávnem můj tatínek chytil někde na internetu nějaký vir. Jenže on to nebyl obyčejný vir ale červ! :cry: A tenhle červ nám začal nahlodávat celý sytém. Na tento víkend jsem si dala předsevzetí, že se konečně vrhnu do pokračování, jenže ouha! Počítač nešel zapnout, čili musela nastat povinná reinstalace celého sistému!!! Samozřejmě, že po reinstalaci mi v počítači nezbylo nic. Žádné programy, soubory apod... A samozřejmě mi zmizela i hra a sní i příběhové sousedství i Ange a její přátele. :cry: :cry: Samozřejmě že jsem dostala šok. Skoro rok práce je v hájí, říkala jsem si. Snažila jsem najít nějakou svojí starší zálohu na flash disku ale nic...Nic, vše je ztraceno. sousedstní, Ange a hlavně celý příběh na kterém jsem dřela. Příběh nebyl ani v půlce, takže jsem měla v plánu napsat ještě dobrých 30 kapitol, ale to teď už nepůjde. Jsem z toho celá zdrcená. Nikdy jsem si nepředstavovala, že zrovna můhj příběh bude mít tak tragický konec. :? Hrozně mě to mrzí, ale tímto příběh končí. :cry:
Ale abych neměla jen špatné zprávy...Chytám pro vás nový příběh, do konce října se tu objeví. Musím si dát do kupy hru a tak podobně...Ale pak se vrátím v celé zbrojí.
Chci poděkovat všem svým čtenářům, ať už hlasitým a nebo anonymním. Hrozně mě vaše podpora držela nad vodou a jen díky vám měl příběh pokračování a smysl bytí.
Na závěr chci poprosit někoho z vedení fóra o uzavření do archívu na dobu věčnou.
S tímto se s vámi loučím já, Ange a její přátele i celý příběh. Ale jak jsem řekla, ještě se vrátím. :wink:
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod tamuska » Uto 23 Sep 2008, 19:33

juuuj :( budem plakat :( juuuj :( skoda no ale bol to perfcny pribeh ale sa tesim co ude :)dalsi tvoj pribeh :)
Nad alkoholom sa ešte nikomu nepodarilo zvíťaziť. Len východniarom sa podarilo remizovať.


92% populácie počúva hip-hop. Ak patríš k zvyšným 8%, tak si skopíruj tento popis.
Obrázok užívateľa
tamuska
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 564
Registrovaný: Pia 28 Mar 2008, 23:01
Bydlisko: Gamesims.:P
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Uto 23 Sep 2008, 19:38

Děkují za podporu.... Bude ještě závěrečný díl, ať víte, co jsem měla s Ange dál za lubem. A pak se vrhnu na hru a budu připravovat nový příběh. :wink:
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod Lincey » Uto 23 Sep 2008, 19:44

Och America to je mi velmi ľúto, kedže tento príbeh sa mi páčil, prečítala som si všetky diely na inom fóre a potom už len nakúkala kedy pridáš časť, ktorú som ešte nečítala. Som rada, že aspoň dozvieme čo si s Ange plánovala a určite budem čítať aj ďalší tvoj príbeh.
"Attingere caelum diagito"

Skvelé RPG
Obrázok užívateľa
Lincey
Starec
Starec
 
Príspevky: 1428
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 16:03
Pohlavie: Simka

PredchádzajúciĎalší

Späť na TS2 Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 2 hostia