Re: Vítr naděje
Napísal: Pia 10 Apr 2009, 02:30
Všem velice děkuji za milé kometníky, to je pro mě odměnou a náhradou za všechne ten čas, který u příběhu strávím, a přes všechny nesnáze, je tu další díl
Kapitola 12.
Byla pěkná podzimní sobota. Mraky se honily po šedavé obloze, slunce skrz ně sem tam slabě zasvítilo a po ulicích se proháněl vlažný vítr. Nancy byla však oblečena do svého oblíbeného kostýmku. Šaty s pleteným svetříkem a dlouhými punčochami. Vedle ní kráčela spokojeně dcera. Karolína už na nedorozumění se Samem zapomněla. Ve škole se choval jako dřív. Sice ji popudilo, že jí odmítl vysvětlit, proč se u obchodu tak choval, ale přesvědčil ji, že za nic nemůže. Ani ona a ani on. S tím se spokojila a nechala ho jeho tajemství.
Děvčata mířila do obchodu s oblečením. Nejlépe s těhotenským. Nancy už se skoro do ničeho nevlezla. Vše ji bylo přes pupek těsné, nebo se do toho ani nevešla.
Měla představu o typickým mateřským oblečcích, které vždy ráda nosila, když byla mladá. Pak je ovšem rozdala, jelikož po 6 lety s Kájou ji nenapadlo, že by mohla mít další dítě. Bylo to pošetilé, to už věděla teď taky, ale co se dalo dělat? Aspoň si mohla prohlédnout dnešní těhotenskou módu. Kája ji utekla někam mezi regály, jelikož ji to v obchodech s oblečením jinak moc nebavilo, a Nancy, která byla jiných názorů a tužeb jako žena, počala se rozhlížet mezi spoustou ověšených ramínek.
Co se týkalo pana učitele Franklina, vždy když si vzpomněla na jeho tvář, snažila se jí vytřepat z paměti. Nestála o jeho přízeň ani o jeho tvář. Věděla velice dobře, že musí být silná a obstát ve věrnosti k Alexovi. Vždy ji velice pomáhalo, když s ním mohla mluvit. Každý telefonát ji sliboval to tajemné překvapení a každým zavoláním se jeho dobrá nálada stupňovala. Říkal že to ještě chvilku potrvá, než dotáhne jeho uskutečnění do konce, ale že bude jistě velmi šťastná. Jedinou temnou stránkou, kterou Nancy na jeho tajemství viděla bylo, že díky tomu se prý zdrží asi o dva měsíce v Německu. Trochu se s ním hádala, ale nakonec se stou strašnou zprávou smířila. Prý nebude litovat...
„Kájo?!“ vykřikla do útrob stavby.
„Kájo!“ upozornila opakovaně.
Po pár chvilkách čekání se dcerka vynořila vedle ní a tázavě zvedla obočí.
„Potřebuji poradit,“ usmála se Nancy a sebrala tři nejpoutavější oblečky.
Kája se lehce zakabonila, avšak nakonec nic neřekla a odevzdaně se s maminkou rozešla ke kabinkám.
„Kdyby se ti něco líbilo, řekni. Nebo můžeš něco pěkného donést, když se budu převlíkat,“ vznášela se spokojeně Nancy. Dcera její radost nesdílela, ale nechtěla to máme kazit a poslušně se nepřítomně rozhlížela po jí nic neříkajících látkách.
Když dorazily ke kabinkám, poslušně si sedla a čekala.
„Chvilku to potrvá, protože se ze mě s tím pupíkem stává hrozná nešika, takže jestli chceš, můžeš se tedy po něčem kouknou,“ nabízela jí s nadějným zbarvením v hlase. Sice se jí oblékalo zcela pohodlně, ale byla by ráda, kdyby se jí naskytlo více možností. Karolína však pro sebe zavrtěla hlavou a odpověděla přes stěnu, že ráda počká. Nancy pokrčila rameny a pokračovala v odívání.
„Tak jak se ti líbím?“ ptala se nadšeně.
„Mami ty ne,“ zavrtěla stručně Kája. Máma svěsila ramena, „Co se ti na nich nelíbí?“
„Jsou ti moc velké přes pupek.“
„Ale to je proto, že mám ten pupík už tak obrovský,“ zasmála se, „Jestli je to jediná chyba, ráda bych si je vzala.“
„Jsou první co sis vzala!“ namítala dál Kája. Potřebovala se něčím zabavit a dohadovat se legálně s Nancy bylo to nejlepší, co ji na jejich úmorném výletu za nákupy mohlo potkat, „A proč se mě ptáš, když můj názor stejně ignoruješ!“
„Neignoruji... Ale stejně si je schovám mezi favority,“ zašeptala si pro sebe. Kája to stejně slyšela, nechala si to však pro sebe, a když máma zalezla zpátky do kabinky, dala na její radu a rozhlížela se po něčem jiném.
Nancy si jich vyzkoušela spousta. Když obchodníci viděli, že to možná bude slibný zákazník, počali se budoucí matce věnovat. Nosili plno nových kousků, vychvalovali všechno co si oblékla a rady si nenechávali pro sebe. Pro Káju se nic nezměnilo. Stále jí to po všechno připadlo hrozně nudné. Těšila se sice, až bude maminka vypadat mateřsky a těhotensky a až ji naroste bříško, ale tohle byla oběť, jakou ve svém věku nehodlala překousnout. Vydala se trošku na výzvědy na ulici. Zůstala u obchodního domu, ale měla aspoň šanci se nadechnout čerstvého vzduchu a protáhnout nožičky.
„Ty Vám velice sluší madam!“ rozplývala se Nancyna obchodní poradkyně. Zůstala u kabinek jako poslední a nepřestávalo ji bavit starat se tak příjemnou mladou ženu.
„Myslíte?“ nebyla si úplně jistá Nancy s její upřímností. Bylo to snad po desáté, kdy ji tuhle větu zopakovala.
„Ale jistě! Ale nedivím se Vám, že tomu nevěříte. Tolikrát jsem to už zopakovala, že to musí znít až neupřímně, viďte?“ Nancy se ulekla, že se vyjevila nevědomky nahlas, ale mladá obsluhující slečna se stále doširoka usmívala a uraženě nevypadala. „Jenže Vám jednoduše sluší všechno!“ dodala trochu nešťastně. Sama asi moc sebevědomí nepobrala.
Nancy si toho povzdechnutí všimla. Převlékla se do úplně prvních šatů, které si zkoušela a pak se mimochodem zeptala : „Nechtěla by jste slečno jít ke mě někdy na čaj?“
(Omluvte mě za tuto fotku. Byla tu malá komplikace s tou dívkou, tak se nezlobte, že je fotka tak ochuzena)
Slečna na ni vyjeveně zazírala. Pak se usmála, jako kdyby konečně pochopila význam těch libých slov a několikrát horlivě přikývla.
„Velmi ráda madam! Miriam, madam!“ představila se vděčně.
Nancy se styděla. Utratila hodně peněz. Za své těhotenské oblečení i pár kousků pro Karolínu dala plno svých domácích úspor. Přeci jenom u pokladny zaplatila skoro všechnu svou hotovost, kterou u sebe měla.
„Příště ale raději nenoste tolik peněz sebou paní,“ varovala pokladní, která počítala s tím, že tak velkou částku bude zákaznice platit kartou.
Obleček, který si na sobě už nechala, jim při placení nevadil. Pokladnice se jen usmála, mávla rukou a vesele poznamenala : „Ve všem Vám asi musí být hodně těsno. Nechte si to!“
„Kájo?“ najednou si však Nancy uvědomila, že Káju naposled viděla asi před hodinou. Dostala strach. Sbalila všechny své kabele, kterých na ni bylo příliš mnoho a bohužel se v dohledu neobjevil žádný pan Franklin, aby ji pomohl. Propajdala se tedy obchodem a nenašla ji. Strach vystřídal vztek a vzpomínka na Kájin první útěk o prázdninách.
„Jestli bude dál takhle nezodpovědná, tak ji budu zamykat jak do věže,“ zabrblala a vyšla na čerstvý vzduch.
„Karolíno!“ okřikla postavičku, která si na kachlík vesele pouštěla bubliny.
„Jéé mami! Ty už jsi skončila?“ usmála se nervózně a přestala.
„Hned mi pojdˇpomoci, abych měla volnou ruku a mohla ti dát pěkných pár facek,“ hrozila.
„To já bych tě raději nechala napospas těm kabelím,“ namítla Kája.
Když však zahlédla záblesk v Nanciných očích, pro jistotu a s pudem sebezáchovy si vzala rychle na starost všechen náklad v matčině pravé ruce.
Cestou se stavily ještě ke kadeřníkovi, protože se chystaly dnešní večer do divadla.
„Koupila sis i nějaké společensko těhotenské šaty?“ zajímala se Kája, když už sopka vyhasla.
„Nezapomněla jsem na to,“ zakřenila se spokojeně Nancy a potěžkala dvě přepychové tašky v levé ruce.
Dostavily se domů doslova se zmučenými prsty. Nepřátelsky těžké tašky hodily do chodby, že se pro ně za chvilku vrátí, až se umyjí, odpočinou a nají.
Kája se svalila v pokoji na postel. Na stolu ležely sešity, přichystané na psaní úkolů a které ji přinutily ke škaredému a znechucenému úšklebku. Přetočila se na bok a zanaříkala, jak hrozná jí to čeká neděle, když po ní je zase pondělí.
Nancy si říkala, že by mohly nějaký víkend zabít výletem, seč měla bříško už pěkně kulaťoučké.
„V ničem mi nezavazí, když nepočítám vaření, praní, uklízení a oblékání. Tak proč bychom se nemohly vydat někam, kde to neznáme. Aspoň neznáme tolik, jako tenhle „strašidelný dům,“ ulevila si s úsměvem a dále míchala omáčku. Dále o tom nepřemýšlela.
Za dalších deset minut bylo jídlo hotové a přichystané vonělo na jídelním stole. Nancy už seděla a vsávala teplou vůni rajské polévky a čekala až sestoupí po schodech její kymácející, rozespalá dcerka.
„Neříkala jsi že si vypracuješ úkoly ještě dnes?“ ušklíbla se Nancy. Z nákupů se vrátily poměrně pozdě a oběd platil spíše už jako brzká večeře.
„Hm...“ zabručela nevrle Kája a žuchla sebou na dřevěnou židli.
„Usnula jsem,“ dodala.
„V učení? Moc chytře nevypadáš,“ neodpustila si Nancy, díky čemuž se potkala s velmi nepřívětivým pohledem zpod slepených dětských oček.
Pomodlily se a daly se společně do jídla.
„Kájule přestaň,“ okřikla dceru něžně Nancy a nepřestávala si upravovat už stokrát dokonalý účes. Kája neochotně opravdu přestala a místo skákání na velké sedačce, se posadila. Více zábavné to tedy nebylo, ale nechtěla bezhlavě svou mámu dále zlobit.
„Už ti to moc sluší,“ usmála se upřímně a sama si osahala svoje vlasy. Přišly na řadu jako první. Byly trochu roztřepené, jaké by po takových otřesech nebyly, ale Kája byla s ohmatem spokojená. Nancy byla potěšena dceřinou pochvalou, konečně se od zrcadla odlepila a úsměv opětovala.
„Půjdu zavolat taxíka,“ prohodila, když se rozešla ke dveřím.
„Taxíka?“ zopakovala nechápavě Kája.
Nancy se zastavila.
„Máš snad jiný nápad? Já s tím malým v bříšku nepojedu autem. A s tebou taky ne. Když už mám řídit, tak s ohrožením jen sebe sama.“
„Ale vždyť už by tu měl pan učitel být. A neboj, on se jistě nezpozdí. Na hodiny ještě nikdy nepřišel později než za půl minuty. Se Samem to...“
„Co to má s panem Franlinem společného?“ naježila se Nancy s neblahým třesem v ruce.
„Já ti to neříkala? Když slyšel, že jdu v sobotu do divadla i s tebou, nedal se odbýt a nabídl se, že si zakoupí lístek a velmi rád nás odveze. Když už se prý jako řidič a společník tak jednou osvědčil.“
„Ty jsi neodmítla?“ vyděsila se máma. Otázka byla zcela zbytečná.
„Vždyť ti to říkám!“ nasupila se Kája. Nechápala, že jí je to tak nesrozumitelné.
„No a jelikož měl jít Sam s námi a nemohl, dal ochotně svůj lístek panu Franklinovi, aby nepřišel nazmar a popřál mu hodně zábavy.“ Bylo vidět že Kája je na kamaráda nesmírně hrdá za to Nancy se zapřísáhla, že až Sama uvidí, uškrtí ho i s tou jeho zdvořilostí.
Kapitola 12.
Byla pěkná podzimní sobota. Mraky se honily po šedavé obloze, slunce skrz ně sem tam slabě zasvítilo a po ulicích se proháněl vlažný vítr. Nancy byla však oblečena do svého oblíbeného kostýmku. Šaty s pleteným svetříkem a dlouhými punčochami. Vedle ní kráčela spokojeně dcera. Karolína už na nedorozumění se Samem zapomněla. Ve škole se choval jako dřív. Sice ji popudilo, že jí odmítl vysvětlit, proč se u obchodu tak choval, ale přesvědčil ji, že za nic nemůže. Ani ona a ani on. S tím se spokojila a nechala ho jeho tajemství.
Děvčata mířila do obchodu s oblečením. Nejlépe s těhotenským. Nancy už se skoro do ničeho nevlezla. Vše ji bylo přes pupek těsné, nebo se do toho ani nevešla.
Měla představu o typickým mateřským oblečcích, které vždy ráda nosila, když byla mladá. Pak je ovšem rozdala, jelikož po 6 lety s Kájou ji nenapadlo, že by mohla mít další dítě. Bylo to pošetilé, to už věděla teď taky, ale co se dalo dělat? Aspoň si mohla prohlédnout dnešní těhotenskou módu. Kája ji utekla někam mezi regály, jelikož ji to v obchodech s oblečením jinak moc nebavilo, a Nancy, která byla jiných názorů a tužeb jako žena, počala se rozhlížet mezi spoustou ověšených ramínek.
Co se týkalo pana učitele Franklina, vždy když si vzpomněla na jeho tvář, snažila se jí vytřepat z paměti. Nestála o jeho přízeň ani o jeho tvář. Věděla velice dobře, že musí být silná a obstát ve věrnosti k Alexovi. Vždy ji velice pomáhalo, když s ním mohla mluvit. Každý telefonát ji sliboval to tajemné překvapení a každým zavoláním se jeho dobrá nálada stupňovala. Říkal že to ještě chvilku potrvá, než dotáhne jeho uskutečnění do konce, ale že bude jistě velmi šťastná. Jedinou temnou stránkou, kterou Nancy na jeho tajemství viděla bylo, že díky tomu se prý zdrží asi o dva měsíce v Německu. Trochu se s ním hádala, ale nakonec se stou strašnou zprávou smířila. Prý nebude litovat...
„Kájo?!“ vykřikla do útrob stavby.
„Kájo!“ upozornila opakovaně.
Po pár chvilkách čekání se dcerka vynořila vedle ní a tázavě zvedla obočí.
„Potřebuji poradit,“ usmála se Nancy a sebrala tři nejpoutavější oblečky.
Kája se lehce zakabonila, avšak nakonec nic neřekla a odevzdaně se s maminkou rozešla ke kabinkám.
„Kdyby se ti něco líbilo, řekni. Nebo můžeš něco pěkného donést, když se budu převlíkat,“ vznášela se spokojeně Nancy. Dcera její radost nesdílela, ale nechtěla to máme kazit a poslušně se nepřítomně rozhlížela po jí nic neříkajících látkách.
Když dorazily ke kabinkám, poslušně si sedla a čekala.
„Chvilku to potrvá, protože se ze mě s tím pupíkem stává hrozná nešika, takže jestli chceš, můžeš se tedy po něčem kouknou,“ nabízela jí s nadějným zbarvením v hlase. Sice se jí oblékalo zcela pohodlně, ale byla by ráda, kdyby se jí naskytlo více možností. Karolína však pro sebe zavrtěla hlavou a odpověděla přes stěnu, že ráda počká. Nancy pokrčila rameny a pokračovala v odívání.
„Tak jak se ti líbím?“ ptala se nadšeně.
„Mami ty ne,“ zavrtěla stručně Kája. Máma svěsila ramena, „Co se ti na nich nelíbí?“
„Jsou ti moc velké přes pupek.“
„Ale to je proto, že mám ten pupík už tak obrovský,“ zasmála se, „Jestli je to jediná chyba, ráda bych si je vzala.“
„Jsou první co sis vzala!“ namítala dál Kája. Potřebovala se něčím zabavit a dohadovat se legálně s Nancy bylo to nejlepší, co ji na jejich úmorném výletu za nákupy mohlo potkat, „A proč se mě ptáš, když můj názor stejně ignoruješ!“
„Neignoruji... Ale stejně si je schovám mezi favority,“ zašeptala si pro sebe. Kája to stejně slyšela, nechala si to však pro sebe, a když máma zalezla zpátky do kabinky, dala na její radu a rozhlížela se po něčem jiném.
Nancy si jich vyzkoušela spousta. Když obchodníci viděli, že to možná bude slibný zákazník, počali se budoucí matce věnovat. Nosili plno nových kousků, vychvalovali všechno co si oblékla a rady si nenechávali pro sebe. Pro Káju se nic nezměnilo. Stále jí to po všechno připadlo hrozně nudné. Těšila se sice, až bude maminka vypadat mateřsky a těhotensky a až ji naroste bříško, ale tohle byla oběť, jakou ve svém věku nehodlala překousnout. Vydala se trošku na výzvědy na ulici. Zůstala u obchodního domu, ale měla aspoň šanci se nadechnout čerstvého vzduchu a protáhnout nožičky.
„Ty Vám velice sluší madam!“ rozplývala se Nancyna obchodní poradkyně. Zůstala u kabinek jako poslední a nepřestávalo ji bavit starat se tak příjemnou mladou ženu.
„Myslíte?“ nebyla si úplně jistá Nancy s její upřímností. Bylo to snad po desáté, kdy ji tuhle větu zopakovala.
„Ale jistě! Ale nedivím se Vám, že tomu nevěříte. Tolikrát jsem to už zopakovala, že to musí znít až neupřímně, viďte?“ Nancy se ulekla, že se vyjevila nevědomky nahlas, ale mladá obsluhující slečna se stále doširoka usmívala a uraženě nevypadala. „Jenže Vám jednoduše sluší všechno!“ dodala trochu nešťastně. Sama asi moc sebevědomí nepobrala.
Nancy si toho povzdechnutí všimla. Převlékla se do úplně prvních šatů, které si zkoušela a pak se mimochodem zeptala : „Nechtěla by jste slečno jít ke mě někdy na čaj?“
(Omluvte mě za tuto fotku. Byla tu malá komplikace s tou dívkou, tak se nezlobte, že je fotka tak ochuzena)
Slečna na ni vyjeveně zazírala. Pak se usmála, jako kdyby konečně pochopila význam těch libých slov a několikrát horlivě přikývla.
„Velmi ráda madam! Miriam, madam!“ představila se vděčně.
Nancy se styděla. Utratila hodně peněz. Za své těhotenské oblečení i pár kousků pro Karolínu dala plno svých domácích úspor. Přeci jenom u pokladny zaplatila skoro všechnu svou hotovost, kterou u sebe měla.
„Příště ale raději nenoste tolik peněz sebou paní,“ varovala pokladní, která počítala s tím, že tak velkou částku bude zákaznice platit kartou.
Obleček, který si na sobě už nechala, jim při placení nevadil. Pokladnice se jen usmála, mávla rukou a vesele poznamenala : „Ve všem Vám asi musí být hodně těsno. Nechte si to!“
„Kájo?“ najednou si však Nancy uvědomila, že Káju naposled viděla asi před hodinou. Dostala strach. Sbalila všechny své kabele, kterých na ni bylo příliš mnoho a bohužel se v dohledu neobjevil žádný pan Franklin, aby ji pomohl. Propajdala se tedy obchodem a nenašla ji. Strach vystřídal vztek a vzpomínka na Kájin první útěk o prázdninách.
„Jestli bude dál takhle nezodpovědná, tak ji budu zamykat jak do věže,“ zabrblala a vyšla na čerstvý vzduch.
„Karolíno!“ okřikla postavičku, která si na kachlík vesele pouštěla bubliny.
„Jéé mami! Ty už jsi skončila?“ usmála se nervózně a přestala.
„Hned mi pojdˇpomoci, abych měla volnou ruku a mohla ti dát pěkných pár facek,“ hrozila.
„To já bych tě raději nechala napospas těm kabelím,“ namítla Kája.
Když však zahlédla záblesk v Nanciných očích, pro jistotu a s pudem sebezáchovy si vzala rychle na starost všechen náklad v matčině pravé ruce.
Cestou se stavily ještě ke kadeřníkovi, protože se chystaly dnešní večer do divadla.
„Koupila sis i nějaké společensko těhotenské šaty?“ zajímala se Kája, když už sopka vyhasla.
„Nezapomněla jsem na to,“ zakřenila se spokojeně Nancy a potěžkala dvě přepychové tašky v levé ruce.
Dostavily se domů doslova se zmučenými prsty. Nepřátelsky těžké tašky hodily do chodby, že se pro ně za chvilku vrátí, až se umyjí, odpočinou a nají.
Kája se svalila v pokoji na postel. Na stolu ležely sešity, přichystané na psaní úkolů a které ji přinutily ke škaredému a znechucenému úšklebku. Přetočila se na bok a zanaříkala, jak hrozná jí to čeká neděle, když po ní je zase pondělí.
Nancy si říkala, že by mohly nějaký víkend zabít výletem, seč měla bříško už pěkně kulaťoučké.
„V ničem mi nezavazí, když nepočítám vaření, praní, uklízení a oblékání. Tak proč bychom se nemohly vydat někam, kde to neznáme. Aspoň neznáme tolik, jako tenhle „strašidelný dům,“ ulevila si s úsměvem a dále míchala omáčku. Dále o tom nepřemýšlela.
Za dalších deset minut bylo jídlo hotové a přichystané vonělo na jídelním stole. Nancy už seděla a vsávala teplou vůni rajské polévky a čekala až sestoupí po schodech její kymácející, rozespalá dcerka.
„Neříkala jsi že si vypracuješ úkoly ještě dnes?“ ušklíbla se Nancy. Z nákupů se vrátily poměrně pozdě a oběd platil spíše už jako brzká večeře.
„Hm...“ zabručela nevrle Kája a žuchla sebou na dřevěnou židli.
„Usnula jsem,“ dodala.
„V učení? Moc chytře nevypadáš,“ neodpustila si Nancy, díky čemuž se potkala s velmi nepřívětivým pohledem zpod slepených dětských oček.
Pomodlily se a daly se společně do jídla.
„Kájule přestaň,“ okřikla dceru něžně Nancy a nepřestávala si upravovat už stokrát dokonalý účes. Kája neochotně opravdu přestala a místo skákání na velké sedačce, se posadila. Více zábavné to tedy nebylo, ale nechtěla bezhlavě svou mámu dále zlobit.
„Už ti to moc sluší,“ usmála se upřímně a sama si osahala svoje vlasy. Přišly na řadu jako první. Byly trochu roztřepené, jaké by po takových otřesech nebyly, ale Kája byla s ohmatem spokojená. Nancy byla potěšena dceřinou pochvalou, konečně se od zrcadla odlepila a úsměv opětovala.
„Půjdu zavolat taxíka,“ prohodila, když se rozešla ke dveřím.
„Taxíka?“ zopakovala nechápavě Kája.
Nancy se zastavila.
„Máš snad jiný nápad? Já s tím malým v bříšku nepojedu autem. A s tebou taky ne. Když už mám řídit, tak s ohrožením jen sebe sama.“
„Ale vždyť už by tu měl pan učitel být. A neboj, on se jistě nezpozdí. Na hodiny ještě nikdy nepřišel později než za půl minuty. Se Samem to...“
„Co to má s panem Franlinem společného?“ naježila se Nancy s neblahým třesem v ruce.
„Já ti to neříkala? Když slyšel, že jdu v sobotu do divadla i s tebou, nedal se odbýt a nabídl se, že si zakoupí lístek a velmi rád nás odveze. Když už se prý jako řidič a společník tak jednou osvědčil.“
„Ty jsi neodmítla?“ vyděsila se máma. Otázka byla zcela zbytečná.
„Vždyť ti to říkám!“ nasupila se Kája. Nechápala, že jí je to tak nesrozumitelné.
„No a jelikož měl jít Sam s námi a nemohl, dal ochotně svůj lístek panu Franklinovi, aby nepřišel nazmar a popřál mu hodně zábavy.“ Bylo vidět že Kája je na kamaráda nesmírně hrdá za to Nancy se zapřísáhla, že až Sama uvidí, uškrtí ho i s tou jeho zdvořilostí.