Vítr naděje

Miesto pre vaše príbehy vytvorené rukou spisovateľa alebo režiséra.

Moderátor: Sašena

Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Pon 09 Mar 2009, 21:20

Ahoj simí kamarádi :) Jsem ráda, že jsem se k Vám mohla přidat. Znám spoustu Slováků a jsou to mí dobří internetoví přátelé, tak Vám snad nebude vadit, když se jako Češka k Vaší komunitě přidám.
Na uvítanou bych Vám ráda představila svůj simí příběh, který už píši dlouho. je možné, že jste ho někde na čekých oficiálkách už četli. Budu ho tedy do osmého dílu přidávat dvakrát do týdne a pak jednou do týdne, až to doženu. Přeji krásné počtení :)


Kapitola První

„Áááá!!“
Výkřik byl tak upřímný, že se Nancy zastavilo vyděšením srdce a po zádech ji přeběhl neřízený mráz. Zrovna stlala postel v dětském pokoji, když uslyšela hlas své malé Karolínky. Zapotácela se, ale k oknu přeci jenom přiběhla bez úhony a s těžkým dechem a knedlíkem v krku otevřela, aby lépe viděla.
„Co se děje?!“ vyjekla poděšeně, ale strach brzy vystřídal vztek. Na zahradě se na měkoučké a zelenavé trávě zrovna skotačila Karolína s otcem a opět pronikavě zaječela. Otáčela se kolem tátovi osy, který se ve střídavé radosti a děsu své dcery přímo vyžíval.

Obrázok

„Chcete mi přivést infarkt? Ihned toho nechte,“ zakřičela ještě teď roztřesená Nancy, ale na odpověď čekala marně. Ti dva si ji vůbec nevšímali. Zakroutila odevzdaně hlavou a raději zalezla. Vrátila se k uklízení dceřina pokoje. Nesnášela práci, která nebyla přivedena k dokonalosti. Dlouho se rozhlížela kolem sebe, ale místnost byla bez chybičky. Stejně si ale ještě opatrně sedla na měkkou matraci a načechrala růžový polštář, jež byl upraven snad třikrát.

Obrázok

Pokojíček brzy vypadal jako z cukru a už v něm opravdu nebylo co dodělávat, ale jakou každou jinou ženu v domácnosti to pro Nancy nebyl konec práce. Sešlapala do přízemí a ještě z bušením srdce se pustila do dosud nepřipravené snídaně.

„Dáme si chvíli přestávku, souhlasíš?“ oddechoval zhluboka Alex a ruce si opřel o kolena.
„Tati ještě!! Než na mě zase budeš mít čas, budu moc velká,“ škemrala holčička a třela dlaničkama o sebe.
„Ruce mám jako z olova Karolínko a slyšela jsi maminku. Určitě už nás čeká s jídlem,“ vymlouval se Alex a napřímil se do svého mohutného vzezření, takže holčička přestala přemlouvat a pustila se s ním přes most k hlavnímu vchodu.

Obrázok


„Maminko to je ale dobrota!“ pochvalovala si Karolína a cpala do sebe kousky crosaintu větší, než mohla pořádně rozkousat.
„Beruško přestaň tak hltat a užívej každého sousta. Až nastoupíš do školy, tak se ti budou ostatní akorát smát, že neumíš pořádně jíst. Slušněji a pomaleji než ty jí už i Honzík od kmotry Marie,“ zlobila se maminka, které pečivo vůbec neubývalo.
„Zlato nech ji chudinku,“ přimlouval se z laskavostí otec a vzal láskyplně Nančinu ruku do své pevné dlaně. Ale dcera beztak neposlouchala a jedla, jako kdyby jí měl tu porci někdo vzít.

Obrázok

„Ty ji stále jenom chráníš a rozmazluješ. To kárání necháváš zásadně na mě,“ stěžovala si Nancy, z principu. Potom se však zeširoka usmála a pohladila dcerku po vláskách.
„A jak se vlastně Marie s tím drobečkem má?“ změnil téma Alex.
„Stále stejně unaveně. Neví co dřív. Samoživitelka to nemá lehké a ještě když k tomu pracuje na dráhách, kde má noční služby. Chudák Honzík svou mámu skoro nezná,“ povzdechla si smutně Nancy.
„Kdy že si to vlastně zavařila? Nikdy jsem se nezeptal.“

Obrázok

„Před dvěmi lety. Ten rok co tu byl naposledy můj bratr Sebastian. Seznámila se s někým ve vlaku. Kontrolovala lístky, když zjistila, že onen muž jede ve špatném vlaku. Nevyznal se tu a tak ho vyprovodila do sousedního spoje. Pár těch pronesených vět jim stačily zahrnout číslo, adresu a pár dní na to už i mimino. Samozřejmě ani jeden z nich netušil, že se jim něco takového podařilo a než to tomu milenci zapomněla říct, že si u ní něco zapomněl, zmizel. Docela a beze slova. Ale mě se to odvážila říct až 5 měsíců na to a měla proč. Tehdy jsem ji pořádně vyždímala, hlavně díky tomu, že aby se mi vyhnula, prostě zbaběle utekla k máme do Budapeště a mě tu v nevědomosti nechala trčet, abych si o svou nejlepší přítelkyni mohla dělat akorát starosti.“

Obrázok

Nancy byla rozená vypravěčka a při tomhle příběhu ji vždy zbělely klouby. Kdyby toho neřáda dostala pod ruku, asi by se neovládla a na místě ho zadupala do země.“
Manžel po vyprávění nezvykle mlčel a hleděl si svého teplého crosaintu. Holčička je vůbec neposlouchala a když dohltala svou porci, brzy ji to na židličce přestalo bavit, houpat nohama jen sem a tam a vyběhla do pokoje.

Obrázok

Byla slunečná neděle v srpnu a Karolína měla zrovna před narozeninami, kdy ji mělo být 7 let a po konci tohoto měsíce se měla vydat poprvé do školních lavic.
Nikdy to rodičům neřekla, ale moc se toho bála. Byla plná energie a moc ráda se dovídala něco nového a zvědavost u ní neznala mezí, avšak přes tu nepravděpodobnost ve spojení s jejím hlasitým chováním, byla velmi introvertní dívkou co se týkalo jejích vrstevníků. Nejšťastnější byla se svými rodiči Nancy a Alexem, s babičkou Dianou nebo se svou kmotřičkou Marií, která ji často hlídala, a jejím malým synkem Honzíkem. Samota ji nevadila, když mohla být zavřená ve svém pokoji a psát si své dětské deníčky, protože číst a psát se naučila už v 5letech. Máma se pro ni totiž vzdala veškerého volného času.

Obrázok

Co se týkalo Karolínina jediného strýce Sebastiana, toho vůbec neznala. Naposledy ho viděla v 5 letech a od té doby se u nich ve městě neobjevil, i přes to, že se svou sestrou, Karolíninou maminkou, Nancy vyrůstal v blízkém vztahu. Jeho láskou byli koně a to už nikdo nemohl změnit, ani jeho malá neteř nebo ovdověná maminka, babička Diana, na samotě u lesa.
„Milý Petříku, jak já to zvládnu?“ žádala o radu svého medvídka, prvního medvídka, kterého dostala, ještě od rodičů v porodnici a o kterého se opírala své první dny života.
„Víš kolik tam bude dětí? Bojím se i na hřiště a co teprve tam. Tam těm ostatním děckám nebudu moc nikam utéct a maminka bude hrozně daleko!“ Pevně měkkoučkého medvídka přitiskla k sobě a zabořila do něj obličej.

Obrázok

Skoro se rozplakala, když se ozval hluboký hlas jejího otce. Vyskočila na nohy, Petříka položila k posteli a vyběhla z pokojíčku za volajícím tatínkem.

„Chceš se se mnou podívat do města? Vzal bych tě i na francouzské palačinky nebo dobrý pudink a cestou by jsme se mohli stavit na Hrázek a zkusit, jestli ti máma dobře ušila kalhoty,“ lákal s šibalským výrazem Alex dcerku a škubal přitom obočím, jak to dobře uměl a jak to dcera milovala. Nancy stála kousek opodál a s rukama pověšenýma o sebe a s úsměvem poslouchala.

Obrázok

„Opovažte se mi přijít s dírou. Slíbili jste mi, že dnes mám celý den pro malování v ateliéru, tak ať se ze mě dnes nestane švadlenka,“ smála se Nancy. Alex na ní povzbudivě mrkl a stáhl ji k sobě. Dcerka se jen nechápavě dívala na jejich prazvláštní chování, které u nich vídala tak často a trošičku se jí z toho dělalo špatně. V těch chvílích ji popadala žárlivost, jelikož nebyla středem pozornosti a to ji někdy u rodičů dráždilo.

Obrázok

„A hlavně se opatrujte! Co já bych si bez vás počala. Můj život by nedával smysl!“ pronesla máma, když se od tatínka odlepila.
„Ale vždyť ty se tak často na nás zlobíš,“ posteskla si Karolína sklopila oči, jako kdyby jí nevěřila.
„Co tě to napadá! Ty s tatínkem jste můj život a že jsem na vás někdy nazlobená, to patří k mé životní roli,“ zasmála se a vzala dcerušku s něhou do náruče. To už byla Karolína konečně spokojená.

Obrázok
Naposledy upravil Leia Skywalker dňa Štv 12 Mar 2009, 21:25, celkovo upravené 1
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod David » Pon 09 Mar 2009, 22:05

začína to dobre, som zvedavý ako sa to rozbehne :)
David
Starec
Starec
 
Príspevky: 1603
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 14:50
Pohlavie: Sim

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Pon 09 Mar 2009, 23:31

pekny diel...a budem citat dalej..
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Jaina » Uto 10 Mar 2009, 15:53

Tiež budem čítať ďalej, som veľmi zvedavá, ako to bude pokračovať...Tento prvý diel sa mi páči 8)
"A jsme doma. Moc sídlí tam, kde lidé věří, že sídlí. O nic víc a o nic méně."
"Takže moc je jen fraškou?"
"Stínem na zdi. Jenomže stíny umějí zabíjet. A často se stává, že velmi malý člověk dokáže vrhat velmi velký stín."
Obrázok užívateľa
Jaina
Starec
Starec
 
Príspevky: 1536
Registrovaný: Štv 27 Nov 2008, 19:14
Bydlisko: Lesy a háje Revúckej vrchoviny
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Uto 10 Mar 2009, 17:37

pekny diel na uvod :wink: , tiez sa pridavam k ostatnym a budem citat dalej :D
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Štv 12 Mar 2009, 21:23

Berte mé díly trošku s přivřeným očkem. Těmito dílečky se postupně snažím do děje zavést všechny postavy. Ale snad i přes tento handicap vás snad další dílek obohatí. O to mi jde. hezké čtení ;)

Kapitola Druhá


Do oken svítilo teplé měkké sluneční světlo a barvám na plátně dodávalo matoucí odstíny. Nancy si ovšem nestěžovala. Byla vděčná za každý hezký den a slunce ji do srdce přinášelo optimismus a pohodu. Něžně sjížděla štětcem po bělostném papíru a nepřemýšlela nad výsledkem. Věděla jen, že je přesvědčená o úspěchu. O svých výtvorech nikdy nepřemýšlela. Prostě malovala, dokud ji ruce nepřivedly k určitému směru, který potom zdokonalovala. Nepatrně namáčela štětec do zelené a žluté a propojovala je do prosvícených odstínů.

Obrázok

Myslela na radost dcerky, když mohla pár dnů být jen s otcem. Ona a táta. Tolik vždy toužila po těch výjimečných víkendech, které ji tatínka přinášely domů a plánovala si je několik dnů dopředu.
Nancy mrzelo, že s Alexem tráví tak málo času, ale nikdy ho z ničeho nepodezírala, ani mu nevyčítala jeho nestálou přítomnost. Kdyby se tolik nesoustředil na své povinnosti, nemusel by být tento dům, tento ateliér a možná ani Karolína. A Nancy si moc dobře uvědomovala, že sama nese vinu na tom, že je Alexandr tak často pryč. Kdyby byla ve svém raném věku trochu skromnější a pokornější, bydleli by teď někde na samotě v malém dřevěném domečku se zlatým retrívrem na zahradě,což samo o sobě není špatná představa, avšak hlavním by bylo to, že Alex by se vedle ní každé ráno probouzel a společně i večeřel při svitu ohníčku z krbu.

Obrázok

Nancy cítila slanost kapičky, která jí stékala po rozpálených tvářích a odložila štětec i s paletou na stolek.
Stála na místě, až jí slza pomalu sjela do úst, kde ji nechala rozplynout. Pomalými a bezhlučnými krůčky vyšla z místnosti.
„Tůt¬_tůt_tůt_-„
„Prosím Hallye,“ ozval se energický ženský hlas z telefonu. Nancy byla ráda, že někoho slyší. Potřebovala přijít na jiné myšlenky.
„Ahoj Maruško! Tak ráda tě slyším,“ oddechla si upřímně a sevřela sluchátko ještě pevněji, jako kdyby o něj měla přijít.
„Nancy! Tak to jsme dvě. Už jsi se dlouho neozvala... Dva dny?“ zasmála se zlehka.
Žena se uvolněně usmála a byla spokojená se svou nepatrnou psychickou změnou.

Obrázok

„Nejspíš se nechceš stavit co?“ zeptala se pochybovačně.
„Ach, promiň kamarádko. Chtěla bych. O tom není sporu, ale teď to nejde. Jsem na 2. nástupišti a čekám na spoj číslo 5. Je zrovna doba přestávky, takže si s tebou mohu aspoň chvilku popovídat.“
„Raději se běž najíst.“
„Nancy,“ ozvala se přítelkyně vyčítavě, „Těší mě, že na mě nezapomínáš. Tak pověz, jaký je víkend?“
„Krásnej. Je u nás zrovna Alex.“

Obrázok

„Opravdu? No to je skvělé! A jak to že nejste spolu?“ divila se Marie.
„Je s Karolínkou,“ odpověděla a na mysl ji vyvstaly opět ty neobytné výčitky.

Mezi tím se zrovna nadechovala čistého a svěžího vzduchu její dcerka, která nesnášela jízdu autem.
„Je ti lépe?“ strachoval se otec zběžně.
„Ano, už je mi fajnově,“ přisvědčila Karolína a rozběhla se za plot na písek.

Obrázok

Alex nad tím jen zakroutil hlavou s v klidu s rukama v kapsách následoval Karolínu k ohraničenému pískovému hřišti.
Bylo to tu barevné a neformální. Prach se tu vířil v krátkých intervalech, vždy když se nějaké neposedné a nenabažené dítě rozhodlo obměnit prolézačku, aktivitu nebo rodiče a přeběhlo s neřízeným ďáblíkem v těle přes prašnou cestičku.
Smutně se usmál. Toto hřiště miloval. Opiččí hrázek tomu s Karolínou říkali a zastavovali se tu každou jeho návštěvu..- Skoro se zamračil, když na to pomyslel zrovna tak nevkusně. Nejezdí sem přeci na návštěvy, ale vrací se domů! Rozhlédl se kolem sebe.

Obrázok

Byl neklidný. Nancy miloval a věděl, že ona miluje jeho, ale byli spolu tak nesmírně málo času, stejně jako se svým jediným dítětem trávili jako rodina minimum jejího života.
Hrázek se tolik lišil od jeho každodenního života. Od šedých barev a kanceláří, dílen nebo ateliérů. Jeho dny se skládaly z nekonečného dohadování a přetahování názorů, diplomatických úskoků mezi účastníky či majiteli, až se mu někdy v jeho slabších chvílích obracel žaludek ze vší té falše. Avšak jeho práce po něj zároveň bylo vším. Zabezpečoval rodinu a svůj post by nikdy nedokázal dobrovolně opustit... Pracoval jako návrhář ve velmi vážené značce Mercedes a jeho místo pro něj bylo vlastně vším.

Obrázok

Snažil se nestát na místě a jen přemýšlet o nedostatcích svého života. Tak se zvedl a snažil se vyvádět něco jiného než jen pár kroků. O kousek dál byl duhový míč a vypadal svěží a lákal svou pestrobarevností. Dlouho si už nehrál s balónem nebo čímkoliv podobným. Ucítil zajímavý pocit, když vzal tu vlažnou gumovinu mezi prsty.
Z jeho vnitřní rozpolcenosti ho ovšem vyrušila skutečnost, že ztratil z očí Karolínu.
Zvedl se a rozhlédl. Alexovy oči byly bystré, Karolína ovšem nikde.
„Kájo?“

Obrázok

Tátův hlas zanikl v halasu a smíchu přítomných dětí a jemu nezbylo nic jiného, než se nervózně rozhlížet a hledat mezi skupinkami mládeže. Kája si ovšem povětšinou hrála jen s ním nebo sama, takže se snažil hledat spíš v odlehlých, osamocenějších koutech.
„Prosím neviděli jste tu Káju? Malou holčičku s tmavými vlásky v culíčku?“ uchyloval se k nepříjemnějším aktivitám jako bylo optávání se přítomných. Začal uvažovat už dopředu v krajnostech, jelikož dcerku stále nedokázal vyhledat. To se mu ještě nikdy nestalo.
„Hlídám tu kupu sirotků nebo dětí, které rodiče nechtějí a myslíte, že budu hlídat navíc ještě vaši dceru?“ odsekla žena středního věku, která zrovna ošetřovala nějakému chlapci odřené koleno.
„Mary, Mary, Mary, Mary – MACK!!“ uslyšel najednou Alex známý hlas a tep se mu konečně trošku zpomalil.

Obrázok

„43?!!“
„Hahaha!! 45! Počítal jsi pomalu. Vedu už o 11bodů, tak se trochu snaž!“ používala Karolína za každým pronesením své hlasité zdůraznění.
Alexandr na sebe neupozornil a chvíli dceru a toho neznámého chlapce sledoval. Bylo to až neobvyklé. Karolína si nikdy s ostatními dětmi hrát nedokázala. I když tomu nikdo pořádně nevěřil, připadalo mu, že se jim vyhýbá a hlavně se před nimi stydí. V každém případě s tímto klukem si rozuměla nesmírně dobře.

Obrázok

„Tak si zahrajeme něco lehčího. počty mi nikdy pořádně nešly,“ postěžoval si chlapec a upřel na kamarádku hluboký pohled.
„Tak dobře,“ oddechla si Kája a vstala, což po ní chlapec ihned opakoval.
„Tatí! Vůbec jsem si nevšimla, žes přišel!“ vykřikla Kája, když si otce všimla.
„Tuším, že jsem ti nechyběl,“ zavtipkoval Alexandr a šibalsky se usmál.
„Promiň! Tohle je Samuel. Narazil do mě na klouzavce a od té doby se zapřísáhl, že musím být v klidu a že se o mě postará. Je hrozně hodný!“ rozplývala se Karolína a poskakovala při tom jako králíček na trní a Samuel vedle ní se díval do země a snažil se za ní nepatrně skrýt.
„To mě těší Same a děkuji ti za tvou odpovědnost. Kdo ví, co by ta moje holka sama zase provedla,“ zasmál se od srdce Alex a chlapec se trochu uvolnil a s úsměvem se napřímil.
„Je mi však líto, že vám to musím říct, ale když jsem snil a vy si hrály, uběhlo překvapivě moc času. Budete se muset rozloučit.“
„Ach jo, zrovna teď? Chtěly jsme ještě zkusit ten kolotoč na písku. Je věčně obsazený. Ale co se dá dělat. Ach Sama, kdy tě zase uvidím??“ povzdechla si a bez zábran chlapce objala.

Obrázok

„Chodím sem každou sobotu. Většinou jsem tu od 9 hodin do 11 hodin“ řekl skoro neslyšně. Nejspíš ho znervózňoval chtě nechtě Alex.
„To je skvělé! Přemluvím maminku,“ slíbila chlapci a chytla se táty za ruku a nechala se odvézt zpátky k autu.

Doopravdy uběhlo jen 30 minut, ale Alex dal na dětskou nevědomost s provinilým svědomým. Uvědomil si, že je důležité prožít čas, který je tady v The Valley, s celou rodinou a jak sama se musí cítit Nancy. Upínal se k ní celým svým srdcem a nechtěl tentokrát čekat ani minutu.

Obrázok

„Tati a co ty palačinky?“ odvážila se zeptat dcerka a obrátila prosebné oči na tátu.
„Neudělá nám maminka ještě lepší než v obchodě, kde nevidíš, co do nich dávají?“ vykrucoval se nenápadně a pevně stáčel volantem.
„Ty chceš být brzy s maminkou, že jo?“ odhadla to Karolína. Trochu se vyděsil, jak vnímavé děti mohou být. „Taky cítím, že jí dneska něco trápí,“ svěřila se ještě se svými pocity a obrátila se zpátky k okýnku.

---O pár minut později---

„Alexi? Karolínko! Co tu tak brzy děláte. Neodjeli jste ani ne před hodinou,“ vyjekla překvapeně mamina, která jejich příjezd zpozorovala z ateliéru a šla jim naproti do garáže.
„Spěchali jsme za tebou,“ nevydržela to Kája a rozběhla se maminku obejmout.
"Aby jsi nebyla smutná. Ale byl to nápad tatínka,“ zašeptala ji do ouška, když se k ní máma láskyplně předklonila.

Obrázok

Nancy se zvedla a s nechápavým výrazem se obrátila na manžela. Karolína se zatím šla trochu převléci, protože měla všude škrábající písek. Alex zatím k Nancy přistoupil, chytil něžně z a útlý pas a přitáhl ke svému tělu.
„Uvědomil jsem si, že toho vzácného času, co jsem tady, není dostatek a že bych ho měl trávit s vámi oběma, protože vás obě moc miluji.“
Nancy se ještě více přitulila k manželovi a po tváři ji stekla další slaná slza.

Obrázok

---O několik hodin později---

Ještě ten večer Karolína seděla spokojeně a nepohodlně ve svém pokoji na zemi a převlečená do voňavého pyžamka a přejezená sladkými palačinkami si zase povídala s Petříkem.
„Vypadal stejně starý jako já a třeba taky půjde tento rok prvně do školy. Třeba se tam potkáme a pak spolu budeme každičký den a stanou se z nás ti nejlepší kamarádi. Budeme spolu sedět v lavici a všude si o nás budou povídat jako o Karolíně a Samovi. Dvojka nerozlučných! Ach Peťulko! S ním se cítím úplně jinak než s jinými dětmi, vím že mi rozumí, cítím se před ním volná a myslím, že mu můžu říct úplně všechno. Jako tobě! Kdyby se mi tak všechny splnilo! Kdyby už nás tatínek tak často neopouštěl a maminka nebyla tak často smutná!“ poponášela medvídka slastně v rukou a houpala a opakovaně mačkala šťastně k sobě.
Brzy už holčička spinkala v teplých peřinkách bezpečného domova a nepřipouštěla si žádné své problémy.

Obrázok
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Pia 13 Mar 2009, 20:37

Aky pekny dielik :) zatial taka pohodovka, ale paci sa mi tvoj styl pisania. Takze som zvedava, kedy sa to rozbehne :lol:
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Krpec » Sob 14 Mar 2009, 18:49

good pribeh moc ma zaujal :) dufam ze coskoro bude novy dielik :)
Keď je ťažké lúčiť sa, znamená to, že všetko čo sme prežili bolo nádherné....
Nikdy sa nesnaž zdokonaliť to, čo už dokonalé je
Láska je ako chrípka. Príde keď ju najmenej čakáš a rovnako nečakane aj odíde


Môj príbeh - Cesta životom
Krpec
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 209
Registrovaný: Pia 04 Apr 2008, 22:31
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Sob 14 Mar 2009, 19:58

Ano dnes :P Nebojte, zapojím i tajemství a zajímavosti minulosti rodiny Hawkins. Musím dostat holku do školy, objasnit ještě spoustu důvodů k problémům rodičům a podobné uzlíky. Také představit nové postavy tak, aby jste se v tom vyznali :roll:
Takže tyhle první dílky berte jako rozjezd :oops: Ale děkuji za ohlasy :wink:


Kapitola Třetí

„Kde jste všude byli?“ navázala hovor Nancy, spokojeně odpočívala na teplé dece a hrála si se svými útlými palci.
„Za tu půl hodinku?“ usmál se Alex a také si na postel přisedl.

Obrázok

„Prosím tě, proč jsi s ní přijel tak brzy? Neviděl jsi jí přes dva měsíce!“
„Ach, dva měsíce!“ vzdechl úzkostlivě manžel a vzal hlavu do dlaní. „Je to strašné, jak dlouhé jsou některé stáže. Miláčku tolik se mi vždy stýská,“ řekl zpod silných rukou a bylo vidět, že se přemáhá, aby ho nepřepadla deprese.
„Lásko, za to ty nemůžeš!“ ulekla se smutně Nancy a pohladila ho roztřesenou rukou po havraních vlasech. „Vinu si mohu klást jen a jen já,“ zamumlala si pro sebe s přáním, aby to Alex slyšel, ale ve svém rozpoložení to naprosto nezaregistroval a jen se namáhavě napřímil.
„Nancy tolik tě miluju. Proto jsem taky přišel z hřiště tak brzy a naše dceruška to dokonce rozpoznala. Je citlivá a vnímavá stejně jako ty. Jste duše mého obyčejného života,“ pronesl a láskyplně manželku přitáhl k sobě a políbil něžně na rty.

Obrázok

---Po třech hodinách---

Bylo plno hodin. Dávno už odbyla dvanáctá a venku se ozývaly už jen osamělí cvrčkové.
Nancy ovšem nespala. Ani jí to nenapadlo. Oči měla dokořán a polštář byl poskvrněn čistými slzičkami.
Co to se mnou je?? Dřív jsem brečela jen díky dvojité zlomenině, nebo kvůli Karolínce při zápalu mozkových blan, když jsem nevěděla jestli to přežije. Ale teď brečím jako malá holka v jednom kuse! Celé manželství jsem si nic nevyčítala a...
Nemohla už ani myslet. Vzlykala a v krku měla obrovský knedlík, jak se brekot snažila silou vůle zadržet.
Raději se odkryla, stejně ji bylo úděsně horko, a posadila se. Nedělalo jí problém vstát. Stejně přes den nic pořádného nedělala a její tělo bylo unaveno akorát z ustavičného stání u podstavce nebo u plotny.

Obrázok

Přeci jenom se trochu zapotácela, když se postavila na bosé nohy, ale udržela rovnováhu, nazula si papuče a vyšla na chodbu.
Všude byla tma tmoucí a ticho jako v hrobě. Ale i v těchto temných a nic neříkajících podmínkách ji všechno připomínalo tu strašnou vinu, kterou nesla v sobě a neprozradila ji nikomu jinému než vlastnímu deníku. Ani Marie o tom nevěděla, stejně jako Alex a v žádném případě ne Karolína! Kdyby se to dozvěděla, jistě by ji za to nesnášela.
Složila se na nastydlou zem a opět se rozplakala.

Obrázok

Celé manželství, ani výčitka! Nejspíš jsem už v přechodu, zapřemýšlela pesimisticky. Pravdou bylo ovšem to jak Karolína rostla, a stále více potřebovala oba dva rodiče a otce zvlášť, protože Nancy byla vždy spíše milující matkou a věrnou vrbou, ale nikdy komplicem pro dětské rozpustilosti. Na to tu vždycky byl Alex.

Obrázok

---Zhruba před 8 lety---

„Jak myslíš, že se asi tak uživíme? Nemáš práci, nemáš dům, nemáš žádné peníze a rodina tě vydědila! Skončíme na ulici nebo budeme přespávat v autě, které nemáme? Nebo si uděláš půjčku, které se nikdy nezbavíme? Co chceš dělat Alexi, co chceš do háje DĚLAT!!“ rozléhal se po bytě hysterický křik.

Obrázok

„Nancy uklidni se, ano?! Já myslel, že si mě bereš s vědomím, že mě miluješ a to bez podmínek! Všechno tohle jsi věděla. Věděla jsi, že to bude těžké,“ snažil mluvit klidně manžel a nakrčenými zády vyhlížel z okna.
Vzlykající a roztřesenou ženu nechával za zády. Těchto záchvatů už měl po krk, ale ne jen díky jejím psychickým selháním, hlavně kvůli svému vlastnímu zklamání. Nedokázal v sobě snášet pocit toho, že je naprosto neschopný zaopatřit jednu ženu, malý dům nebo zplodit dítě.

Obrázok

„Ano, ale já... Já... JÁ už to nevydržím! Nevydržím takhle dále žít... Ne! Přežívat! Tohle není život! Měla jsem své sny, své bláhové sny. O rodině, dítěti, velkém domě, nádherné zahradě a vlastním ateliéru! Ani jedno z toho nemám a mám ztratit i to málo co mám?! Tak už něco dělej Alexi! Ale něco pořádného! Nebo... Nebo... Nebo je s námi konec, rozumíš?“ hlas se jí docela ztratil. Otočila se na podpatku, otřela si mokrý obličej, vlhké vlasy slepené po tvářích si zastrčila za uši a práskla dveřmi...

Obrázok

---Zpět zhruba o 8 let později---

Alex se skrz slepené oči snažil zjistit, kde je Nancy, ale v ložnici nebyla. Vedle něj ležela jen Kája a zhluboka oddechovala. Těžce vstal a protáhl si ospalé tělo. Slunce svítilo do prázdného a uklizeného pokoje a odráželo se od všeho lesklého.
Muž přešel k zrcadlové skříni a pomalu ji otevřel. Vytáhl nějaké pohodlné oblečení a oblékl se.

Obrázok

Velká hala byla prosluněná a na první pohled vlídná a klidná.
Alex v tomto domě však žil už nějaký ten pátek, a i přes svou častou nepřítomnost znal pachy místních pokojů. Dnešní ráno tu bylo podivně smutno a nepokojně, vlhko a nešťastně. Dělalo mu to starosti a tak raději sešel do prvního patra, jelikož si nechtěl zkazit tím nepříjemným podnebím ranní čistou hlavu a i tak byla už plná otázek a byla všechno možné jen ne vyklizená.
Opatrně sešlapával kluzké schody a přemítal, že by je měl namazat něčím protiskluzovým. Než se však stačil nad tím pořádné zamyslet, zastavil se na 3 schůdku od spod. Před jeho zrakem ležela na jídelním stolem malátná postava s hlavou pod lokty.

Obrázok

„Nancy,“ zašeptal opatrně a starostlivě ji pohladil po jemných vlasech.
Poplašeně zvedla hlavu a s přivřenýma očima se rozhlédla kolem sebe. Zastavila se na obličeji, který tolik potřebovala vidět. Divoce ho přitáhla k sobě a mumlala mu ještě nepřítomně do ucha : „Ach promiň! Mě to tolik mrzí! Tolik mě to mrzí! Odpust mi, prosím! Odpusť!“ a v hlase byl stále slyšet náznak pláče.
Brzy se ovšem uklidnila a skoro mu na rameni usnula. Alex vzal manželku do náruče a bez velké zátěže a naprosto probuzený se pustil nahoru ji uložit.

Obrázok

Když však přišel do ložnice, Kája už nespala. V žádném případě, vřískala při každém výskoku na sténajících pérech postele.
„Kájo!“ přehlušil dcerku naléhavě, až se lekla a spadla na kraj postele. Když si všimla maminky, omluvně se zatvářila a odhrnula deku.
„Děkuji,“ zašeptal táta a mateřsky manželku zakryl. Potom od ní odvrátil svůj naléhavý pohled a obrátil se na Karolínku.
„Chtěla by jsi se mnou jet do samošky? Potřebujeme koupit pár surovin,“ mrkl na ni, ale neusmál se.

Obrázok

„A co maminka?“
„Neboj, nechám ji vzkaz. Chtěla by jsi tedy?“
„Moc ráda,“ přikývla a vyběhla z pokoje.

Dvojice, otec a dcera, netušila, že asi minutu po jejich odjezdu se Nancy probrala. Zůstala ležet na měkkém polštáři se zavřenýma očima a nesnažila se přemýšlet, ani se probudit. Užívala ticha, klidu. Hlavně svého vnitřního klidu.
Pomalu se otočila na bok s úmyslem se prospat a vypustit ze sebe všechno to špatné a nepříjemné v podobě nerušeného spánku. Vtom ji ovšem něco zapraskalo pod loktem, kterým si chystala podepřít hlavu. Svižně ho odtáhla a našla malý bělostný papír.

Jeli jsme nakoupit na pondělní oslavu. Musí to být pořádný večer plný barev a jídla, co říkáš? Doufám, že mi tam doma pomůžeš, až se vyspinkáš. Bez tebe je nemožné cokoliv podnikat. Osobně pro mě je nemožné bez tebe úplně všechno.

Miluju tě!
Alex


Nancy papír políbila, vyskočila z postele plná skryté síly a ještě v pyžamu vyběhla do na první pohled slunného dne.

Obrázok


„Tati tohle!“ vykřikla nadšeně Karolína a ukazovala na mrazák před sebou.
„Nanuky?“ podivil se Alexandr a pozvedl pochybovačně obočí.
„Ty jahodové jsou výborné! Máma mi je často kupuje. Tati prosím!“ upřela na otce oči plné prosíků, až Alex povolil. „Dobře, ale jenom jeden. Žádné zásoby nebudou. Maminka ledňáky nejí a já ve středu odjíždím“

Obrázok

„Dobře, ale jahodový!“ pokyvovala spokojeně hlavou.
„Fajn,“ odpověděl stroze Alex a vzal studený nanuk do dlaně.
„Tati je něco špatně?“ zabývala se opatrně Karolína, protože táta na ni působil neobvyklým dojmem a to nikdy neměla ráda a chtěla tomu i tentokrát přijít na kloub, jelikož v tátovi se většinou vyznala dokonale a když ne, dělalo jí to obrovské starosti.
„To ano. Jde o to... Počkej chvíli, ano?“ přerušil řeč a dal do přeplněného košíku, kterého si postavil bokem, ledový nanuk. Nákup byl už v podstatě hotový a Alex věděl, že na nic nezapomněl, jelikož se řídil seznamem, jenž si Nancy vždy píše během vaření, aby věděla co koupit a nemálo se tu objevovaly komponenty do typických narozeninových chlebíčku, česnekových jednohubek a podobného. Na základě toho se taky rozhodl si ten nákup odbít a mít zároveň možnost si promluvit s Karolínou.

Obrázok

Naložil nákup do auta, nějak nenápadně, aby dcera neviděla, všechny ty dobroty, které mezi potravinami byly. Nanuk už mezi nimi samozřejmě nebyl, protože ten si Kája vytáhla hned po placení a teď už ho měla skoro celý v sobě. Kufr potom zavřel a vrátil se za dcerou na lavičku před obchodem.
„Řekneš mi to teď?“ zajímala se o jeho problém zvědavé dítě s prázdnýma rukama, takže jahodový Míša už byl asi tatam.
„Jde o mámu,“ svěřil se dceři.
„Proč?!“
„Opravdu nevíš co jí může být? V noci byla neklidná a ráno jsem ji našel na jídelním stole s hlavou opřenou o lokty a uslzeným obličejem. Skoro se mnou nemluví a když ano, tak hrozně přiškrceně a... Jako kdyby zadržovala pláč. Něco ji jistě trápí, na to ji znám až moc dlouho.“

Obrázok

„Mě se se vším svěřuje, ale věř mi, že teď o ničem nevím,“ zavrtěla hlavou Karolína a Alex se jen se zklamaně zadíval na zem a zamumlal : „Jo, já ti věřím.“
Chvíli tam spolu seděli. Kája houpala nohama a táta se díval do prázdna a přemýšlel, co se tak najednou s Nancy mohlo stát. Velmi ho znervózňovalo, když nebyla po psychické stránce v pořádku. S tím měl špatné zkušenosti a dnes se cítil ještě hůře, když vůbec nevěděl, proč...

Obrázok
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Dadul » Sob 14 Mar 2009, 20:02

Sice jsem tyto dilky uz jednou cetla, ale jsou moc krasne :-)

Jsem mocinky zvedava na to tajemstvi :-)
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

Re: Vítr naděje

Poslaťod Lincey » Sob 14 Mar 2009, 21:27

súhlasím s Dadul, máš naozaj pekný štýl písania, super sa to číta, nemusím sa vracať aby som vetu pochopila, kedže text je plynulý a pripomína mi dobrú knihu. Krásny opis jednotlivých situácií a postáv, nemám čo vytknúť. Velmi sa teším čo sa o rodinke nakoniec dozvieme.
"Attingere caelum diagito"

Skvelé RPG
Obrázok užívateľa
Lincey
Starec
Starec
 
Príspevky: 1428
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 16:03
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod LaRak » Ned 15 Mar 2009, 20:40

woow to je super dielik :) :santa: ale vazne ja neklamem :nose:
Neodkladaj niečo na zajtra keď to môžeš urobiť dnes, lebo zajtra môže byť neskoro. :-)

-----------------------------------
Môj príbeh My Life
viewtopic.php?f=14&t=607
Obrázok užívateľa
LaRak
Batoľa
Batoľa
 
Príspevky: 130
Registrovaný: Pia 13 Mar 2009, 17:16
Bydlisko: Poprad a počítač
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Pon 16 Mar 2009, 16:55

Velmi pekny diel.
suhlasim, tie opisy postav a jednotlivych pasazi su super.A som teda zvedva ako sa ten pribeh rozvije :D
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Str 18 Mar 2009, 14:44

Dadul :
Je pro mě ctí, co si o mých dílech myslíš a též skutečnost, že je dokážeš číst povícekát. Děkuji!

Lincey :
Věřím, že mému psaní se dá ještě mnoho vytknout a vylepšit jej. Též ti ovšem musím s úklonou poděkovat. Velmi se mě potěšila!

LaRak :
Děkuji že neklameš! Ještě aby :lol: Opravdu velké dík!

Mafuš :
Jsem přešťastná! Už 4 čtenář! Děkuji všem i tobě Mafuš za účast a tvé povzbuzení do další tvorby!


Kapitola Čtvrtá

Přes celou cestu domů táta nepromluvil a Karolína netušila proč. Ještě více ji rozrušilo to na co se ptal. Proč by měla maminka mít starosti nebo problémy? Nezdála se ji nějaká smutná, ale sama dívka si přiznávala, že na empatii zrovna není.
Zapřísáhla se, že zjistí proč jsou její rodiče takový rozrušení, nebo aspoň táta a jak na to vlastně přišel.
Jak o tom tak přemýšlela, utekla ji cesta rychleji než by mohla uvěřit, ale v každém případě už najížděli do jejich vymalované garáže.

Obrázok

Táta se zdržel u auta, ale ona neměla co dělat, tak vběhla do teplé kuchyňky v bytě. Měla chuť na něco sladkého a chtěla si vytáhnout máslové sušenky, které před ní maminka schovávala.
Když vtom ji do nosu zavonělo něco ještě mnohem lahodnějšího než máslové sušenky.
„Mamí! Ty už jsi vzhůru?!“
„No už to tak bude,“ zasmála se vesele máma, „Ale zrovna ty se mi tady moc nemotej!“
Mezitím přišel táta. Nesl košík a v něm nějaké potraviny.
„Maminka má pravdu, mazej nahoru!“
„Vždyť už jdu!“ urazila se Kája a vyběhla točité schody do své tak často navštěvované komůrky.

Obrázok

Nancy se nakláněla nad troubou a opatrně se dívala dovnitř.
„Hm... Co to bude drahoušku? Voní to překrásně a ovocně,“ pronesl s hlubokým nadechnutím Alex a uložil zatím koupené věci do ledničky.
„Jahodově, ale ticho! Malá by mohla poslouchat!“ upozornila Nancy a zase troubu zavřela. Koláč ještě nebyl hotový a ona se chtěla přivítat s manželem. Ještě na sobě měla pyžamo a rozcuchané vlasy ji neupraveně ležely na ramenou.
„Jsem ráda, že jsi mi pomohl. Nevím, jak bych to do večera stihla všechno přichystat,“ přistoupila k Alexovi a něžně se mu pověsila kolem krku.

Obrázok

Jemně ji k sobě přimáčkl a nechal si šimrat ruce jejímu hustými vlasy. Potom se z jejího náručí vymanil a řekl : „Musím jít vše přichystat. Večer už tu bude co nevidět a my jsme si všechno nechali na poslední chvilku. Koupil jsem potřebné potraviny, které jsi potřebovala. Vzal jsem si tvůj zápisník, kde byl seznam toho co potřebuješ a dále jsem sehnal balónky a prskavky mám schované u tebe v ateliéru.“
„Jsi prostě bezchybný! Kdyby to bylo na mě, jistě bych nestihla jít ještě do obchodu a to už mám dárky všechny zabalené a bez tvého dopisu, bych jistě ani nevstala dřív než po poledni,“ usmála se sladce a políbila ho něžně.

Obrázok

Manžel váhal, jestli se jí má zeptat, co jí v poslední době tak trápí, ale neudělal to. Vypadala teď tak spokojeně, že ji nechtěl dobrou náladu kazit. Pohladil ji po hladké tváři a opustil ji. Čekala ho ještě práce...

Karolína byla opravdu uražena, že ji rodiče tak sprostě vyhodili. Nedocházelo jí, že se snažili ji vyprostit z jejich přítomnosti, díky jejím dnešním narozeninám, na které dočista zapomněla. Vzala si deníček a nahrbeně psala :

Obrázok

„Stýská se mi po Samovi. Ještě se mi nestalo, že bych se s někým cítila tak dobře a blízce. Jak o mě pečoval, když jsem si díky němu odřela na klouzačce koleno, nemohu zapomenout. Připomínal mi svou starostlivostí a hustým obočím tátu, kterého mimochodem nechci ani vidět. Nejdřív mě z rána vytáhne z postele a pak mě vyhodí, abych zase byla sama. Nevím co tady dělat... V pokoji jsem většinu svého času. Maminka se mi věnuje, ale má dost svého podnikání a nevěnuje se mi celý den a ani jí to nevyčítám. Ten pokoj už mě ale brzy omrzí, to vím! A já nechci! Stejně jako tady dneska nemám náladu vůbec být...! Mohla bych najít Sama!! Co říkáš? Souhlasíš?... Mlčení je souhlas! To říká máma, když něco provedu a nechci jí odpovědět na otázku : „Ty jsi zas něco vyvedla viď?“ Děkuju! Nezapomenu ti tvou podporu!!“

Zaklapla deník, nechala ho položený na koberci a nadšeně, avšak potichu, vyklouzla z pokoje, přesně jak si řekla.

Obrázok

Jejich dům měl dva východy. Hlavní, kterým chodili už ze slušnosti a ze zvyku, byl v přízemí a druhý byl tady v prvním patře, kudy se chodilo jen skromně a vedl na venkovní schody, které většinou burácely na pohled slovy : „Zákaz vstupu pro lenochy!“
Karolíně však pohyb nevadil a tento únikový východ se ji zrovna nesmírně hodil. Nechtěla, aby ji rodiče viděli někam samotnou odcházet. Stejně by ji nepustili. Raději se potichu odplížila chodbou k prosluněným dveřím.
Stále před škálou dřevěných schodů, kde ji máma ani otec nemohli spatřit, ale až by došla dolů, byla by tu možnost, že by ji mohli zahlédnout z ateliéru.

Obrázok

„Musím být opatrná,“ zašeptala si pro sebe a plížila se za stínem zábradlí, schod po schodu až po poslední. Velice obezřetně zkontrolovala okno, za nímž byla maminčina dílna a skoro vykřikla. Do své role se vžila natolik, že když spatřila otce, jak v dílně vytahuje něco za podstavcem, srdce ji nechvíli přestalo bít.
„Huso!“ okřikla se šeptem a po té, co si byla jistá, že ji otec nezpozoruje, vyběhla od schodů na ulici tak rychle, jak jí jen krátké nohy dovolily.

Obrázok


„Hm.. Nechceš, abych ho ochutnal? Připadá mi trošku připálený,“ zamlaskal mlsně Alex a nenápadně ohmatával těstové okraje koláče.
„Neboj, není,“ plácla ho po zvědavé ruce Nancy a už asi po desáté se podívala na schody v jídelně.
„Ta jen tak nepřijde,“ zopakoval pohled po ženě a jako kdyby ji četl myšlenky.
„Nesnáší, když ji někdo vyhazuje nebo zakazuje,“ poznamenala Nancy, „Je hrozně hrdá, ta se ve světě neztratí. Ale kdyby sem najednou přišla, pochybuji, že stihneš všechno schovat.“
„To by ani nemělo cenu, připravuji to na večer. Nedělám žádnou generální zkoušku,“ zpochybnil její nápad, ale taky ho napadlo, že by to překvapení ztratilo své kouzlo, kdyby dcera přišla.
„Tak za ní zajdi!“
„To by taky ztratilo to kouzlo. Myslím že na své narozeniny úplně zapomněla. To se zrovna hodí, co říkáš?“

Obrázok

Nancy pokrčila rameny a pokračovala ve vaření a Alexandr se vrátil ke stavění všeho ostatního.
Ani jednoho z nich nenapadlo, že by jejich dcera vůbec nemusela být v domě, takže jejich vzájemné obavy, byly naprosto zbytečné.

Kája spokojeně hopsala po horkém chodníku. Cítila se krásně svobodně a byla ráda, že se jí ten útěk povedl tak profesionálně.
„Byla jsem skoro jako Lara Croft nebo Princezna Leia,“ chválila se hrdě a v dáli konečně zahlédla tak známé barevné hřiště. Celé město znala nazpaměť a věřila, že se nedokáže na tak známých místech ztratit.
„Jen kdyby nebylo tak obrovské dusno!“ zatáhla si zoufale za límeček od šatů, poněvadž cítila, jak jí krůpějky potu stékají po zádech.
Když došla s během k hřišti, nikdo tam nebyl.

Obrázok

Zmateně se rozhlédla a popadl ji strach. Vždy ji rozrušilo, jestliže bylo něco nenormálního a ne podle zajetých pravidel.
Popošla o něco dál, jestli někoho nepřehlédla. Všude však bylo vylidněno a horko a dusno bylo stále nesnesitelnější s tím, jak se cítila sklesle a strach ji ochrnoval. Vzhlédla a náhle pochopila, proč tu nikdo není. Od hor i odjinud se vztahovala obrovské a černá mračna. Dusno muselo lidi obezřetné vystrnadit do chladivých domovů a ty méně předvídavé varovaly blížející se mraky táhnoucí ze všech stran. Karolína byla ovšem tak zahleděná do svých představ, že nepřipadla ani k jedné skupině. Složila se na zem a začala plakat. Brzy však znovu vzhlédla a černé mraky se ustavičně spojovaly do obrovských tmavých ploch. Děvčátko sebralo síly a vstalo.

Obrázok

Cesta sem ji trvala aspoň hodinku, jelikož oni bydleli blízko u lesa a ona se rozešla do širého města s nadějí, že Sama najde tam kde ho potkala, i přesto, že nebyla sobota. Věděla, že nestihne domů ani doběhnout natož dojít včas, než začne pršet. A ona se bouřek k smrti bála. Volat neuměla a nikdo široko daleko nebyl a v téhle čtvrti byly především parky a koupaliště, žádné obchody ani restaurace.
Na druhé straně Karolína Hawkins byla stále Karolína Hawkins a přestože měla celé tělo ztuhlé z hrůzy, že uslyší hromy a začne burácet, zapojila mozek a zamyslela se.
„Babička! Teta Marie!“ vydechla a utřela si zavlhlé oči. Nečekala už ani minutku a vydala se co nesvižněji směrem k sídlištím.

Obrázok

„Nekraď pořád ty brambůrky! Víš kolik kalorií to v sobě má? Začínáš se nám kulatit!“ zpražila manžela s tepáním v koutku a raději mísu přemístila z pultu, kde to měl Alexandr hned po ruce.
„Tak proč je na oslavy tak ráda kupuješ, když jsou tak nezdravé,“ ušklíbl se Alex a smetl poslední hromádku smetí.
Společnými silami Nancy a Alexe byt zářil skoro až oslnivě a k tomu pořádku se všude leskly barevné palety na balóncích.
Rodiče se těšily na ty zářící očka nic netušící dcery a úsměv, jako důkaz vytrácející se ho hněvu. Připadalo už jen pár drobností a oslava by byla připravena a trvalo jim to kratší dobu než čekali. V každém případě byli se svou ustavičnou prací spokojeni a hosté byli na cestě podle plánu. Vše jim vycházelo mimochodem vycházelo ještě lépe než doopravdy plánovali a k tomu patřilo i to, že dcera překonala svou neutuchající zvědavost a zůstala neobjevena.

Obrázok

Chudáci rodiče netušili, že jim podle plánu nezapadal ten největší dílek skládanky. To že jejich dcera žádné přemáhání svých zvědavých pudů překonávat nemusela, protože žádným nebyla vystavena.

Ledové kapky začaly z nebe padat jako když utne a dusno bylo rázem pryč. Karolíně po těle proběhl mráz. Ze dvou jednoduchých důvodů, jelikož jí kapky stékaly za nechráněný krk a postupem až na záda a za druhé hromově zaburácelo přímo nad ní, až povyskočila. Byty však už měla na dohled.
„Nesmím se rozběhnout!“ přesvědčovala se nahlas a po tvářích jí počaly sjíždět její vlastní slané slzičky děsu a bezmoci.
Přesto však pomalu doklusala k malému dřevěnému domečku, ve kterém si představovala teploučký krb, babiččiny dobré buchty a něžné staré ruce.
„Babí!! Babičko prosím otevři!“ začala bláznivě bušit do dveří.

Obrázok

Vtom jí v ruce něco odporně zabolelo. Vztáhla ruku k sobě a bedlivě si pěstičku prohlédla. Měla v ní třísku a za žádnou cenu ji nemohla vyndat. Probudilo jí oslnivé zablýsknutí někde v dáli a dívka myslela, že hrůzou omdlí. V takových chvílích se třepala ve své teplé posteli nebo v náručí své matky, zakrývala si oči rukama a ne někde venku před prázdným domem své babičky.

Obrázok

„Babičko prosím!“ zavřeštěla zoufale a i přes tu píchavou bolest v prstu zabušila do dveří největší silou jakou mohla vyvinout. Nepomohlo to a Kája se nechtěla v žádném případě hnout z místa. Sice nebyla pod žádnou stříškou, ale byla blízko něčeho co pro ni něco znamenalo a co znala a viděla. Vše ostatní zaniklo v mlze a hustém dešti, jen vysoká bytovka se tyčila asi 300metrů od ní.
Na prahu však věčně být nemohla. Šaty měla jako mokrý hadr a celé tělo jí záblo a zuby drkotaly od shora dolů jako na lodi. Žaludek měla scvrklý a nohy ztuhlé mrazem i strachem. Přece vstala a s příšerným a skoro nepřekonaným strachem se vydala k sídlišti zahaleném v krůpějích.

Obrázok


„Maminko,“ objala laskavě a něžně Nancy starou ženu, vlhkou od deště s promoklým a bezúčelným deštníkem v ruce. Doložila si ho do blízkého koše a pořádně dceři objetí opětovala. Už dlouho se neviděly.

Obrázok

Alex zatím vítal Marii, rodinou přítelkyni, která samozřejmě taky přišla.

Obrázok

„Proč sebou nebereš toho malého?“ ptal se udiveně.
„Má malou imunitu. Snažím se mu to vynahrazovat v kojeneckém mléčku, takže mu to s mým mlíčkem střídám. Ale stále je na všechno háklivý a já se bojím ho někam brát. Najala jsem si chůvu na jednu noc,“ odpověděla posmutněla a odložila se také mokré oblečení. Vlasy měla smočené, ale tmavě rudě zářily stále.
„To je mi líto, vždy se na něj tolik těším,“ poznamenala Nancy, „A nedočkám se!“ ukončila vyčítavě.
„Však můžeš někdy přijít ty ke mě,“ usmála se uklidňujíc kamarádka a uvítala se s kamarádkou.

Obrázok

„A kde je ta naše oslavenkyně?“ ptala se nedočkavě babička Diana a rozhlížela se a obdivovala tu nečekanou výzdobu.
„Od rána je zavřená v pokoji a nemluví s námi. Tak trochu se nám to ale hodilo, takže jsme ji v tom nechali a doufáme, že tohle všechno ji záslužně obměkčí,“ usmál se lišácky Alexandr a návštěvnice jak se sluší usadil k čerstvě zapálenému krbu.

Obrázok

Potom pohladil manželku po tváři, která pochopila. Zkontrolovali společně všechny dárky a jídlo a vyšlapali společně vyleštěné schody do druhého patra.
„Lásko?“ zaklepala nedočkavě a nervózně Nancy na dveře dceřina pokoje a čekala. Neozýval se ani hlásek, jen venku zaburácel ohromný blesk, až se srdce obou zastavilo. Nečekané věci jsou nejhorší, pomyslela si máma a zaklepala ještě jednou a naléhavěji.
„Karolínko?“ optala se hlasitěji. Stále nic.
„Kájo?!“ nevydržel to otec a ozval se velmi nahlas, až manželka zasyčela.
„Karolíno otevři! My se ti omlouváme! Mělo to svůj smysl,“ přemlouvala máma a zabušila pěstí do dveří. Pak už to Alex nevydržel, natáhl ruku a prudce dveře otevřel s neblahým pocitem na srdci.
Obou se zastavilo srdce a po celém těle jim naskočila husí kůže. Ten pocit byl tak strašný, že se instinktivně se chytli pevně za ruce.
Karolína v pokoji samozřejmě dávno nebyla.

Obrázok
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod LaRak » Str 18 Mar 2009, 21:31

Keď čítam tvoj príbeh tak cítim také napätie že ho musím čítať a znova a znova, ale hovorím máš talent na písanie príbehov a fak super diel napínavý :) :roll:
Neodkladaj niečo na zajtra keď to môžeš urobiť dnes, lebo zajtra môže byť neskoro. :-)

-----------------------------------
Môj príbeh My Life
viewtopic.php?f=14&t=607
Obrázok užívateľa
LaRak
Batoľa
Batoľa
 
Príspevky: 130
Registrovaný: Pia 13 Mar 2009, 17:16
Bydlisko: Poprad a počítač
Pohlavie: Simka

Ďalší

Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 3 hostia