Vítr naděje

Miesto pre vaše príbehy vytvorené rukou spisovateľa alebo režiséra.

Moderátor: Sašena

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Pia 10 Apr 2009, 02:30

Všem velice děkuji za milé kometníky, to je pro mě odměnou a náhradou za všechne ten čas, který u příběhu strávím, a přes všechny nesnáze, je tu další díl ;)

Kapitola 12.

Byla pěkná podzimní sobota. Mraky se honily po šedavé obloze, slunce skrz ně sem tam slabě zasvítilo a po ulicích se proháněl vlažný vítr. Nancy byla však oblečena do svého oblíbeného kostýmku. Šaty s pleteným svetříkem a dlouhými punčochami. Vedle ní kráčela spokojeně dcera. Karolína už na nedorozumění se Samem zapomněla. Ve škole se choval jako dřív. Sice ji popudilo, že jí odmítl vysvětlit, proč se u obchodu tak choval, ale přesvědčil ji, že za nic nemůže. Ani ona a ani on. S tím se spokojila a nechala ho jeho tajemství.
Děvčata mířila do obchodu s oblečením. Nejlépe s těhotenským. Nancy už se skoro do ničeho nevlezla. Vše ji bylo přes pupek těsné, nebo se do toho ani nevešla.

Obrázok

Měla představu o typickým mateřským oblečcích, které vždy ráda nosila, když byla mladá. Pak je ovšem rozdala, jelikož po 6 lety s Kájou ji nenapadlo, že by mohla mít další dítě. Bylo to pošetilé, to už věděla teď taky, ale co se dalo dělat? Aspoň si mohla prohlédnout dnešní těhotenskou módu. Kája ji utekla někam mezi regály, jelikož ji to v obchodech s oblečením jinak moc nebavilo, a Nancy, která byla jiných názorů a tužeb jako žena, počala se rozhlížet mezi spoustou ověšených ramínek.

Obrázok

Co se týkalo pana učitele Franklina, vždy když si vzpomněla na jeho tvář, snažila se jí vytřepat z paměti. Nestála o jeho přízeň ani o jeho tvář. Věděla velice dobře, že musí být silná a obstát ve věrnosti k Alexovi. Vždy ji velice pomáhalo, když s ním mohla mluvit. Každý telefonát ji sliboval to tajemné překvapení a každým zavoláním se jeho dobrá nálada stupňovala. Říkal že to ještě chvilku potrvá, než dotáhne jeho uskutečnění do konce, ale že bude jistě velmi šťastná. Jedinou temnou stránkou, kterou Nancy na jeho tajemství viděla bylo, že díky tomu se prý zdrží asi o dva měsíce v Německu. Trochu se s ním hádala, ale nakonec se stou strašnou zprávou smířila. Prý nebude litovat...

Obrázok

„Kájo?!“ vykřikla do útrob stavby.
„Kájo!“ upozornila opakovaně.
Po pár chvilkách čekání se dcerka vynořila vedle ní a tázavě zvedla obočí.
„Potřebuji poradit,“ usmála se Nancy a sebrala tři nejpoutavější oblečky.
Kája se lehce zakabonila, avšak nakonec nic neřekla a odevzdaně se s maminkou rozešla ke kabinkám.
„Kdyby se ti něco líbilo, řekni. Nebo můžeš něco pěkného donést, když se budu převlíkat,“ vznášela se spokojeně Nancy. Dcera její radost nesdílela, ale nechtěla to máme kazit a poslušně se nepřítomně rozhlížela po jí nic neříkajících látkách.
Když dorazily ke kabinkám, poslušně si sedla a čekala.

Obrázok

„Chvilku to potrvá, protože se ze mě s tím pupíkem stává hrozná nešika, takže jestli chceš, můžeš se tedy po něčem kouknou,“ nabízela jí s nadějným zbarvením v hlase. Sice se jí oblékalo zcela pohodlně, ale byla by ráda, kdyby se jí naskytlo více možností. Karolína však pro sebe zavrtěla hlavou a odpověděla přes stěnu, že ráda počká. Nancy pokrčila rameny a pokračovala v odívání.

„Tak jak se ti líbím?“ ptala se nadšeně.
„Mami ty ne,“ zavrtěla stručně Kája. Máma svěsila ramena, „Co se ti na nich nelíbí?“
„Jsou ti moc velké přes pupek.“
„Ale to je proto, že mám ten pupík už tak obrovský,“ zasmála se, „Jestli je to jediná chyba, ráda bych si je vzala.“

Obrázok

„Jsou první co sis vzala!“ namítala dál Kája. Potřebovala se něčím zabavit a dohadovat se legálně s Nancy bylo to nejlepší, co ji na jejich úmorném výletu za nákupy mohlo potkat, „A proč se mě ptáš, když můj názor stejně ignoruješ!“
„Neignoruji... Ale stejně si je schovám mezi favority,“ zašeptala si pro sebe. Kája to stejně slyšela, nechala si to však pro sebe, a když máma zalezla zpátky do kabinky, dala na její radu a rozhlížela se po něčem jiném.

Obrázok

Nancy si jich vyzkoušela spousta. Když obchodníci viděli, že to možná bude slibný zákazník, počali se budoucí matce věnovat. Nosili plno nových kousků, vychvalovali všechno co si oblékla a rady si nenechávali pro sebe. Pro Káju se nic nezměnilo. Stále jí to po všechno připadlo hrozně nudné. Těšila se sice, až bude maminka vypadat mateřsky a těhotensky a až ji naroste bříško, ale tohle byla oběť, jakou ve svém věku nehodlala překousnout. Vydala se trošku na výzvědy na ulici. Zůstala u obchodního domu, ale měla aspoň šanci se nadechnout čerstvého vzduchu a protáhnout nožičky.

Obrázok

„Ty Vám velice sluší madam!“ rozplývala se Nancyna obchodní poradkyně. Zůstala u kabinek jako poslední a nepřestávalo ji bavit starat se tak příjemnou mladou ženu.
„Myslíte?“ nebyla si úplně jistá Nancy s její upřímností. Bylo to snad po desáté, kdy ji tuhle větu zopakovala.
„Ale jistě! Ale nedivím se Vám, že tomu nevěříte. Tolikrát jsem to už zopakovala, že to musí znít až neupřímně, viďte?“ Nancy se ulekla, že se vyjevila nevědomky nahlas, ale mladá obsluhující slečna se stále doširoka usmívala a uraženě nevypadala. „Jenže Vám jednoduše sluší všechno!“ dodala trochu nešťastně. Sama asi moc sebevědomí nepobrala.
Nancy si toho povzdechnutí všimla. Převlékla se do úplně prvních šatů, které si zkoušela a pak se mimochodem zeptala : „Nechtěla by jste slečno jít ke mě někdy na čaj?“

Obrázok
(Omluvte mě za tuto fotku. Byla tu malá komplikace s tou dívkou, tak se nezlobte, že je fotka tak ochuzena)

Slečna na ni vyjeveně zazírala. Pak se usmála, jako kdyby konečně pochopila význam těch libých slov a několikrát horlivě přikývla.
„Velmi ráda madam! Miriam, madam!“ představila se vděčně.
Nancy se styděla. Utratila hodně peněz. Za své těhotenské oblečení i pár kousků pro Karolínu dala plno svých domácích úspor. Přeci jenom u pokladny zaplatila skoro všechnu svou hotovost, kterou u sebe měla.
„Příště ale raději nenoste tolik peněz sebou paní,“ varovala pokladní, která počítala s tím, že tak velkou částku bude zákaznice platit kartou.

Obrázok

Obleček, který si na sobě už nechala, jim při placení nevadil. Pokladnice se jen usmála, mávla rukou a vesele poznamenala : „Ve všem Vám asi musí být hodně těsno. Nechte si to!“
„Kájo?“ najednou si však Nancy uvědomila, že Káju naposled viděla asi před hodinou. Dostala strach. Sbalila všechny své kabele, kterých na ni bylo příliš mnoho a bohužel se v dohledu neobjevil žádný pan Franklin, aby ji pomohl. Propajdala se tedy obchodem a nenašla ji. Strach vystřídal vztek a vzpomínka na Kájin první útěk o prázdninách.
„Jestli bude dál takhle nezodpovědná, tak ji budu zamykat jak do věže,“ zabrblala a vyšla na čerstvý vzduch.
„Karolíno!“ okřikla postavičku, která si na kachlík vesele pouštěla bubliny.

Obrázok

„Jéé mami! Ty už jsi skončila?“ usmála se nervózně a přestala.
„Hned mi pojdˇpomoci, abych měla volnou ruku a mohla ti dát pěkných pár facek,“ hrozila.
„To já bych tě raději nechala napospas těm kabelím,“ namítla Kája.
Když však zahlédla záblesk v Nanciných očích, pro jistotu a s pudem sebezáchovy si vzala rychle na starost všechen náklad v matčině pravé ruce.

Cestou se stavily ještě ke kadeřníkovi, protože se chystaly dnešní večer do divadla.
„Koupila sis i nějaké společensko těhotenské šaty?“ zajímala se Kája, když už sopka vyhasla.
„Nezapomněla jsem na to,“ zakřenila se spokojeně Nancy a potěžkala dvě přepychové tašky v levé ruce.
Dostavily se domů doslova se zmučenými prsty. Nepřátelsky těžké tašky hodily do chodby, že se pro ně za chvilku vrátí, až se umyjí, odpočinou a nají.

Obrázok

Kája se svalila v pokoji na postel. Na stolu ležely sešity, přichystané na psaní úkolů a které ji přinutily ke škaredému a znechucenému úšklebku. Přetočila se na bok a zanaříkala, jak hrozná jí to čeká neděle, když po ní je zase pondělí.

Nancy si říkala, že by mohly nějaký víkend zabít výletem, seč měla bříško už pěkně kulaťoučké.
„V ničem mi nezavazí, když nepočítám vaření, praní, uklízení a oblékání. Tak proč bychom se nemohly vydat někam, kde to neznáme. Aspoň neznáme tolik, jako tenhle „strašidelný dům,“ ulevila si s úsměvem a dále míchala omáčku. Dále o tom nepřemýšlela.

Obrázok

Za dalších deset minut bylo jídlo hotové a přichystané vonělo na jídelním stole. Nancy už seděla a vsávala teplou vůni rajské polévky a čekala až sestoupí po schodech její kymácející, rozespalá dcerka.
„Neříkala jsi že si vypracuješ úkoly ještě dnes?“ ušklíbla se Nancy. Z nákupů se vrátily poměrně pozdě a oběd platil spíše už jako brzká večeře.
„Hm...“ zabručela nevrle Kája a žuchla sebou na dřevěnou židli.
„Usnula jsem,“ dodala.
„V učení? Moc chytře nevypadáš,“ neodpustila si Nancy, díky čemuž se potkala s velmi nepřívětivým pohledem zpod slepených dětských oček.
Pomodlily se a daly se společně do jídla.

Obrázok

„Kájule přestaň,“ okřikla dceru něžně Nancy a nepřestávala si upravovat už stokrát dokonalý účes. Kája neochotně opravdu přestala a místo skákání na velké sedačce, se posadila. Více zábavné to tedy nebylo, ale nechtěla bezhlavě svou mámu dále zlobit.
„Už ti to moc sluší,“ usmála se upřímně a sama si osahala svoje vlasy. Přišly na řadu jako první. Byly trochu roztřepené, jaké by po takových otřesech nebyly, ale Kája byla s ohmatem spokojená. Nancy byla potěšena dceřinou pochvalou, konečně se od zrcadla odlepila a úsměv opětovala.
„Půjdu zavolat taxíka,“ prohodila, když se rozešla ke dveřím.

Obrázok

„Taxíka?“ zopakovala nechápavě Kája.
Nancy se zastavila.
„Máš snad jiný nápad? Já s tím malým v bříšku nepojedu autem. A s tebou taky ne. Když už mám řídit, tak s ohrožením jen sebe sama.“
„Ale vždyť už by tu měl pan učitel být. A neboj, on se jistě nezpozdí. Na hodiny ještě nikdy nepřišel později než za půl minuty. Se Samem to...“
„Co to má s panem Franlinem společného?“ naježila se Nancy s neblahým třesem v ruce.
„Já ti to neříkala? Když slyšel, že jdu v sobotu do divadla i s tebou, nedal se odbýt a nabídl se, že si zakoupí lístek a velmi rád nás odveze. Když už se prý jako řidič a společník tak jednou osvědčil.“

Obrázok

„Ty jsi neodmítla?“ vyděsila se máma. Otázka byla zcela zbytečná.
„Vždyť ti to říkám!“ nasupila se Kája. Nechápala, že jí je to tak nesrozumitelné.
„No a jelikož měl jít Sam s námi a nemohl, dal ochotně svůj lístek panu Franklinovi, aby nepřišel nazmar a popřál mu hodně zábavy.“ Bylo vidět že Kája je na kamaráda nesmírně hrdá za to Nancy se zapřísáhla, že až Sama uvidí, uškrtí ho i s tou jeho zdvořilostí.


Obrázok
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Sob 11 Apr 2009, 11:45

Nancy sa už teda guľatí bruško a Alex o tom ešte stále nevie, takže to bude pre neho dobré prekvapenie...A som hrozne zvedavá čo je to za tajomstvo čo má zase Alex.. Teším sa na ďalší dielik.. :D
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Krpec » Sob 11 Apr 2009, 15:34

mne sa moc nepaci ze sa ten ucitel tak pcha... ja osobne to rada nemam a naviac ked vie ze ona ma muza... to je strasne uz by sa mohol Alex vratit domov aby to tomu ucitelovi doplo... :) a inak velmi pekny dielik aj ja som hrozne zvedava co za tajomstvo to ma Sam a dufam ze Nancy Alexa nepodvedie s tym ucitelom... aj ked mozno by si to zasluzil ked on podvadzal ju ale dufam ze s nim ostane len priatelka :)
Keď je ťažké lúčiť sa, znamená to, že všetko čo sme prežili bolo nádherné....
Nikdy sa nesnaž zdokonaliť to, čo už dokonalé je
Láska je ako chrípka. Príde keď ju najmenej čakáš a rovnako nečakane aj odíde


Môj príbeh - Cesta životom
Krpec
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 209
Registrovaný: Pia 04 Apr 2008, 22:31
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Sob 18 Apr 2009, 19:44

Sewanewa : jj, kulatí se jí tak moc, že se bojím dvou věcí... Trochu by mi to zkomplikovala :lol: Uvidíme. Alexovo tajemství sice není nic hmotného, ale myslím... Však uvidíte. Ještě není všemu konce... :whistle:

Krpec : Plno odezvy na tvé otázky a dohady jsou v následujícím díle. Tak krásné počtení :wink:


Kapitola 13

Honzík už spal. Ovšem do země snů sebou při dlouhém usínání vzal i maminku. Marie byla nepohodlně usazená na malé sedačce v pokoji a hlava ji klimbala ze strany na stranu. Vtom se prudce probudila, až ji bolestně luplo za krkem. Zaúpěla a bolavé místo si instinktivně promnula. Oči se jí stačily za těch několik chvil spánku zalepit, takže si je opatrně protřela a rozkoukala se po pokoji. Když syna ukládala ke spánku, svítilo venku ještě mdlé slunce. Teď se nacházela v šeru. Protřepala si všechny své ztuhlé údy a opatrně přistoupila k tiché postýlce.
Spal. Naštěstí tvrdě. Příští den mu chtěla zcela věnovat. Zažádala si o volno a chtěla ho prožít se svým malým Janouškem.

Obrázok

Opatrně vyšla ze ztichlého pokoje, v němž se ozývalo pokojné oddychování chlapce. Zavřela a sestoupila do svého prostorného prvního patra. Nebyl to samozřejmě rodinný dům. Stále to byl byt, ale příjemných rozměrů a s krásným zařízením. Vděčila za něj Nancy. Jako pracovnice u železnic by si jistě nic takového s malým dítětem dovolit nemohla. Teď už byla ovšem dlouho na svých nohách a dokázala už platit nájemné sama. Nancy s Alexem ji velmi pomohli, když se jí před skoro dvěma lety narodil Honzík.
Vytáhla si hrnek a počala si dělat v kávovaru lahodnou, mléčnou kávu. Potřebovala se trošku probrat. Nechtěla jít ještě spát. Vždyť bylo teprve 19 hodin.

Obrázok

Pokaždé, když malý Honzík usnul, začala cítit nevítaný pocit samoty. Ticho, tma a prázdno. I přes vztek, jenž v ní plápolal, stále nemohla zapomenout. Dva a půl roku byla přeci ještě moc krátká doba na to, aby na něj přestala myslet. Rány byly stále čerstvé.
Zavrtěla pochmurně hlavou. Nedokázala snášet tento večer, tolik smutných vzpomínek, o samotě. Vstala, položila nedopitou kávu na kuchyňskou linku a protáhla se vstupními dveřmi na chodbu. Bylo tam ticho, ale naproti v bytě se svítilo. Udělala pár jistých kroků a zaklepala na svého drahého spolubydlícího.

Obrázok

Otevřelo se téměř okamžitě.
„Maruško? Co tu tak pozdě děláš?“ vyhrkl překvapeně Dusty.
„Každopádně vypadá, že ruším,“ usmála se smutně Marie, když si prohlédla ve fraku oblečeného muže s neuvázaným motýlkem.
„Víš jak rád tě vždycky vidím, ale dnes večer se mi to vážně nehodí,“ zasténal nervózně Dusty. U roztržité omluvy si snažil bezmocně uvázat uzel na vázance, ta se mu však kroutila v prstech, které se ve třesu, jenž je ovládal, nemohly dopídit cíle.
Marie mu něžně vázanku vzala a v klidu mu počala dělat úhledný uzlík.
„Že by konečně nějaká známost? Sem tam si říkám, že žen musí být stále moc málo, když nechávají tak krásného chlapa, jako jsi ty, samotářem,“ lichotila sousedka. Vystoupila zpětným krokem na průvan v chodbě, když motýla úspěšně dovázala a ustoupila tak panu Dustymu Franklinovi, který se, jak se zdálo, chystal zrovna odejít. Zamknul svůj byt, klíčky schoval do náprsní kapsy a obrátil se k Marii.
„Jen přítelkyně. Nic víc. A doprovází nás její sedmiletá dcera, takže těžko rande, co říkáš?

Obrázok

„Přítelkyně?“ podivila se Marie pobaveně, „Do musíš mít tedy hodně silný důvod, aby jsi po ní nevyjel. Vždyť vypadáš jak 16letý zamilovaný harant,“ dala se do smíchu.
Dusty se po ní vážně podíval a chladně poděkoval za pomoc s vázankou a vyšel ke dveřím.
„Spálila jsem se viď?“ zavolala za ním ještě, stále s pobavením ve tváři a hledíc za sousedem, „Vypadá to, že budeš v lásce ještě větší smolař než já Dusty Frankline!“

Obrázok

Pak se vrátila do svého slabě osvětleného bytu, kde bylo stále otevřeno. Netušila, že její společnost bude tak krátká, ale musela uznat, že se od Sebastiana Jonese dostala díky svému blízkému příteli hodně daleko. Potrápila však nejen jeho, ale svou poslední větou zranila svých vlastních citů víc, než kolik měla v úmyslu. Sebrala své nedopité kafe, sedla na tvrdou jídelní židli a zabořila se zpět do svých bolestných vzpomínek o nešťastné lásce a zbabělém, tichém útěku Honzíkova otce... Sebastiana Jonese...

Obrázok

Obrázok

Dusty byl rád, že se dostal z dosahu Mariiných jedovatostí. Měl ji velice rád. Bydleli spolu už řádu měsíců a ve své samotě se podporovali navzájem. Svůj samotářský život by si bez ní nedokázal představit. Byla to veselá dívka s trpkou minulostí, které se chtěla za každou cenu zbavit. Bohužel bezúčelně samozřejmě. Avšak její dnešní výstup, byl pro něj zničující. Nikdy nevěřil, že by ho mohly její pestré řeči tolik ranit. Své city k půvabné ženě Nancy Hawkinsové, se snažil ze všech sil zatlačit, ale co zmohl? Každou chvíli, kdy byl sám, se jeho myšlenky ubíraly k ní. Nestál o ně. Věděl, že je to poctivá vdaná žena s krásnou dcerkou a neměl v úmyslu ji zkazit život. Ovšem toužil využít každé příležitosti být ji po boku.

Obrázok

Kráčel v tichém večerním oparu a přemýšlel. Cestu vnímal díky svému dobrému orientačnímu smyslu automaticky, takže měl dost času na přemýšlení. Kolem něj cvrlikaly cvrčci a jiné rodinky hmyzího království a všechny jejich zvuky ho dostávaly do jiného, klidného a bezstarostného života. tato idylka se mu ovšem zhroutila v pár minutách, kdy na osvětleném dřevěném schodišti spatřil čekající dvojici dívek. Nestačil si to ani uvědomit a spočinul před domem Hawkinsů. Jeho přesvědčení, jenž si skládal po celou tu dobu, kdy Nancy neměl možnost vidět, kterého ujišťovalo v jen kamarádský vztah k této ženě, se rozpadalo jako nepevná stavba štíhlých karet. Jakmile k nim vystoupal a pohlédl jí do hlubokých očí, rozbušilo se mu srdce a popadl ho záchvat touhy.

Obrázok

„Dobrý večer,“ pozdravila Nancy. Když neodpovídal, trochu se začervenala a chtěla ticho přerušit podruhé, ale nevěděla co by vlastně pověděla. Ústa opět zavřela a raději se místo slov usmála.
„Tak půjdeme?“ nebála se zeptat Kája, jsoucí bez zábran, svým zvonivým hlasem.
Pan Franklin se osmělil a nabídl Nancy ochotně rámě.

Marie si říkala jak Dusty musí trpět, jestli opravdu nemůže nic ze svých citů dát své vyvolené najevo. Samo sebou netušila, kdo je ta šťastná, jenž si vysloužila tak báječného obdivovatele, avšak ze smutku a bezbrannosti v očích svého souseda vyzvěděla, že se nezamiloval zrovna do vhodné osoby. Litovala ho a soucítila s ním a dokonce jí zamrzela i její poslední pichlavá slova, se kterými se s ním rozloučila.
Vzít zpět je nemohla, tak zadoufala, že budeme mít co nejdříve možnost se omluvit a dál se příjemně oddávala horké vodě a praskajícím bublinkám.

Obrázok

Její minulost byla přímočará. Už tehdy byla pracovnicí na dráhách, většinou na nádraží obsluhu v pokladnách, na informacích nebo ve stáncích, ale stávalo se, že někdy zaskočila za nemocného kolegu a zahrála si na průvodčí. Měla v tu osudnou noc službu ve stejném vlaku jako budoucí otec Jana. Stačilo pár náhod, trocha upřímného flirtu a jiskra, jenž mezi nimi přeskočila postačila k pošetilému seznámení.
Že muž, jenž ji od těch nočních chvilek nešel z hlavy ani z duše, je bratrem její nejlepší přítelkyně, se dozvěděla až o několik týdnů později. Proto také před Nancy utekla do zahraničí, když ji Sebastian opustil. Od té doby ho nespatřila a nic o něm neslyšela. Dokonce jeho sestra ani matka netušily kam zmizel. Prý to míval ve zvyku jako malý a že se lidé příliš nemění. Měly mu to sice za zlé, ale věřily, že se někdy opět objeví...

Obrázok

Marie se nikdy nesmířila s tím, že ho ztratila. Celý ten dlouhý čas doufala, že se opět objeví, rozumný a milující, omluví se jí a... požádá o ruku. Jí samotné přišla tahle představa naprosto pošetilá, avšak byla tou jedinou, která ji držela nad vodou. Neměla v úmyslu se svých snů vzdát a v hloubi duše věřila, že opravdu přijde...

„Nádherný večer, nemyslíte?“ prohodil Dusty řídící jejich červeného forda.
Nancy se cítila pěkně. Pan Franklin na ni přes celý večer nedorážel a k žádným přílišným citovým projevům jejího srdce nedošlo. Jeho přítomnost jí byla příjemná, ale naštěstí nepocítila nic ze svého poblouzení při jejich prvním setkání.

Obrázok

„Miluji balet. Naštěstí jsem pochytila Kájin upřímný zájem o tento obor. Baletku z ní sice nechci, pokud na to sama nepřijde, ale zájem o kulturu je pozitivní, nemyslíte?“
„Máte úžasnou dceru. Je jako Vy,“ složil ji řidič nepatrnou poklonu. Nancy na to nic neřekla a odpovědi se vyhnula tím, že se zájmem zkontrolovala dcerku klidně oddechující na zádních sedadlech.
„Není zvyklá být vzhůru v tak pozdní hodinu. Ovšem já se cítím přímo báječně,“ řekla, když se obrátila zpět na směr jízdy. Zrovna dorazili před jejich hrdý a sličný dům.
„Vadilo by Vám paní Hawkinsová, kdyby jsme se tu někde při měsíčku prošli?“
Nancy se v šeru lehce zamračila, avšak její svědomí bylo čisté a panu Franklinu důvěřovala. Nevěřila, že by jí dokázal něco provést a s pocitem náklonnosti souhlasila.

Obrázok

Byla romantická a teplá noc. Měsíc svítil v půlměsíčku a hvězdy byly neobvykle jasné. Poznamenala to, avšak od pana učitele se dočkala jen souhlasného zamručení. Najednou se zastavil...
Nemohl dále snášet tak tvrdé potlačování svých citů. Chtěl, aby věděla, jak je mu drahá a jak nesnesitelně touží po jejich vzájemné lásce.
„Nancy... Nechtěla by jste mi být něčím víc než jen přítelkyní?“ obrátil se k ní a zhluboka vydechoval. Energie, která byla v těch slovech způsobila, že se Nancy až lekla. Když si však uvědomila význam jeho slov, vyplnilo se něco co předurčila. Věděla, že bude moci podstoupit tuto zkoušku, ale netušila, že tak brzy.
„Ne,“ odpověděla stručně a trochu bezlítostně.
„Ale já Vás miluji, Nancy!“ vyrazil ze sebe teď zoufale pan učitel.

Obrázok

Tahle odpověď byla tvrdší než si vůbec dokázal představit, i přesto že počítal, že může přijít. Zvláště, když se vyjevil tak brzy.
„Je to mi to velice líto, ale Váš cit nemůže být opětován. Jsem vdaná žena a čekám své druhé dítě...“
„Já přeci nechci, abyste opustila svoji rodinu,“ přerušil ji Dusty, „Toužím jen po tom, abyste mi darovala kousek svého srdce!“
„Mé srdce patří Alexovi,“ odvětila klidně a rozhodně. Byla jako skála, rozhodnutá neustoupit, i přes všechny protichůdné pocity, jenž jí lomcovaly.
„A co Karolína? Tu nemilujete?“ řekl trošku pohrdavě zamítnutý.

Obrázok

„Té patřím celá. Nikoho cennějšího než jsou oni dva... tři“ pohladě své dítě schované v bezpečí, „nemám.“
„Vy tedy nedovedete milovat,“ rozhorlil se pan Franklin, „Jste krutá, jestli oni jsou to jediné na čem Vám záleží!“ její slova mu připadala komická. Zvlášť proto že mu kradla stále více naděje.
„Pro přátelé mám místa dost,“ vysvětlila význam svých prvých slov, „Avšak to co požadujete vy, pane Frankline, není přátelství. Svému muži jsem věrná a vy s tím nezmůžete nic. Nechcete-li být mi přítelem, „jen“ přítelem, zůstaneme tedy pouze známými. Sbohem pane Frankline,“ nečekaje na odpověď obrátila se k autu a nechala zničeného pane Franklina stát na zápraží.

Obrázok

V očích měla smutek a po tvářích jí stékaly slzy. Byla na sebe hrdá, ale to, čemu musela čelit, bylo příliš tvrdé na to, aby zůstala apatická. Jediné co si teď přála, bylo, aby Alex, až se vrátí, už nikdy nikam neodjížděl.
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Sob 18 Apr 2009, 22:30

Bravoooo.... Veľmi dobre zvládnutý diel, a to že Mária je Franklinova susedka, tak s tým si ma dostala úplne..
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Sob 25 Apr 2009, 15:47

Sewanewa : Děkuji ti. Tvůj příspěvek mě potěšil :heart: Jsi moje věrná čtenářka a toho si velice cením. Doufám, že při mně zůstaneš až do června, možná července, kdy budu končit :)
Myslím, že tě možná ještě víc překvapí kdo je ještě "její" soused :roll:


Kapitola 14.

„Paní Nancy, ten čaj...“
„Jen Nancy, Miriam,“ usmála se po několikáté Nancy nad nesmělostí mladé slečny.
„Je mi to trošku proti srsti,“ začervenala se přerušená Miriam, „Chtěla jsem říci, že ten čaj je opravdu výborný. Většina zelených čajů jsou mi s prominutím odporné, ale ten Váš je... Zkrátka je moc dobrý,“ zamotala se a raději se místo dalších řečí napila.
„Promiňte, já jsem hrozně nervózní člověk a nikdy nevím kdy s těmi řečmi skončit,“ omlouvala se po krátké odmlce dívka.

Obrázok

„To je v pořádku,“ usmála se opět Nancy a také se napila.

Kája stále nevěděla co si vzít. Prohlížela se v každém svém dosavadním oblečení a nic jí nepřipadlo na farmu mezi koně a zvěřinu vhodné. Hrozně se na výlet těšila. Měli s maminkou a slečnou Miriam, která si jí svou pomateností nevědomky omotala kolem prstu, vyjet na farmu za městem, která ji patřila. Karolína vlastně nikdy koně neviděla, a proto byla ještě vzrušenější. Slyšela, že její strýc, kterého naposled viděla před více jak dvěma lety, Sebastian Jones, se živí jízdou na koni.

Obrázok

Nakonec si vzala jedny z mála kalhot, jenž vlastnila, svázala si vlasy do culíku a seběhla do prvního patra. Máma s bříškem ještě stále seděla vedle Miriam, kterou potkali před pár dny v obchodě a jenž vypomáhala mámě vybírat těhotenské oblečení. Vysvětlila jim, že si tam jen přivydělává díky svému osobnímu uspokojení. Jelikož vlastní farmu po rodičích, s penězi nemá žádné problémy. Dokonce vlastní nadbytky, až je jí to nepříjemné. Jenže práce na ranči pro ni není prací, ale zábavou, tak chce dělat něco užitečného, co se jí bude zdát více jako zaměstnání.
„Můžu jít takhle slečno Miriam?“ přerušila je Karolína v jejich rozhovoru a vyběhla blíže k nim, aby si ji mohly prohlédnout.
Děvče vstalo, položilo hrnek s čajem a vesele zakývalo na souhlas. Pak se optalo, kde mají toalety a odšourala se svým houpavým krokem směrem ke dveřím, kam jí navedla hostitelka.
„Mami kdy vyjedeme?“ ptala se vzrušeně Kája mámy, když se za hostem zavřelo.

Obrázok

„Až Miriam přijde, tak hodlám vyrazit,“ pousmála se, jako už po tisíckráte za tyto nekonečné dva týdny. Večer, kdy byly v divadle, jí nešel z hlavy. Stále jí lezl do myšlenek jako hnusná havěť, o kterou nestála. K panu Franklinovi v posledních dnech cítila zlost a vztek. Rozdrásal jí už tak pocuchané nervy a city, že zapudila všechny své počáteční city k tomu dotěrnému člověku. Avšak zároveň jí ho přišlo líto. Byl dočista sám a její odmítnutí bylo dost drsné. Neměla ovšem v úmyslu s ním přijít jakkoliv do kontaktu, což on několikrát bezúčelně zkusil přes její dceru. Nancy se chtěla dostat nějak dál z jeho dosahu a dokud byla škola, neměla obavy, že by se opovážil k nim přijít. Teď ovšem začaly podzimní prázdniny a Nancy dostala strach, že by se o to ve svém volném čase pokusil. Proto pozvala svou známou z obchodu a udělala dobře. Miriam byla plna ochoty je provést po své chloubě, kde vlastnila i koně.
Nepobrala moc krásy, ale byla milá a veselá, takže si ji i přes její nemotornost každý oblíbil. Když přišla z koupelny, do široka se usmála naznačujíc, že je připravena vyrazit.

Obrázok

Miriam trvala na to, že chce sedět na zdaním sedadle, protože jí to před předním sklem nedělá dobře. Prý se připadá moc na ráně a že je mezi sedadly mnohem klidnější. Nancy ji tedy vyhověla a nechala vepředu sedět dcerku. Miriam vzácně přestala mluvit a jako by zapadla do jiného světe, vyhlížela z otevřeného okna a ani nemukla. Kája se tedy pokusila navázat s maminkou téma, jenž jí trápilo pořád víc. Už ani jí nepřipadlo normální, jak se její učitel o mámu tak zajímal.
„Mami co je mezi tebou a panem učitelem?“
Nancy odklonila na chvíli pohled od směru cesty a upřela na ni upřela překvapený obličej.

Obrázok

„Nic,“ odpověděla nakonec. Bylo to tak přesvědčivé, že se Kája už neptala. Byla si jistá, že je k ní máma upřímná, i když jí toho moc neobjasnila. Sama si všimla, že nemohla vystát žádnou z vyřizovaných nabídek pana Franklina v posledních dvou týdnech. Přes to všechno si ovšem už nadmíru přála, aby se její táta vrátil a nikdy již neodcházel.
Ani nevěděli jak blízko jsou obě ve svých myšlenkách a přáních k pravdě...

Od kraje města, kam se podle doslechu Nancy sama dostala, se musela Miriam už konečně probudit ze snění a svou hostitelku navigovat.
Farma ji opravdu brzy přišla na dohled a Kájina radost a překvapení, když ji spatřila, bylo tak upřímné a šťastné, že se obě dospělé musely zasmát.

Obrázok

„Máte to tu opravdu nádherné,“ obdivovala parcelu Nancy, která stejně jako její dcera s podivem nikdy stáje neviděla. Miriam si mohla hlasivky utrhnout, jak se návštěvnicím věnovala. Popisovala jim všechny obyvatele a majitele krásných koní, jmenovala jednotlivá zvířata, která kolem nich živě pobíhala, vyprávěla zajímavé a vtipné i vymyšlené příběhy, které se jí nebo jejím známým staly a její štěstí, že ji někdo tak ochotně poslouchá, bylo stejně nepopsatelné jako nevídané.

Obrázok

Nemohla si ovšem v jedné chvíli nevšimnout náhlé změny v Nancině spokojené tváři. Objevilo se v ní překvapení, potom nevěra, pak zase zamyšlenost a nakonec opravdu Miriam přerušila omluvným mávnutím ruky a rozběhla se i se svým velkým přítěžkem k jednomu z potulujících se jezdců.
„Sebastiáne?“ vydechla nevěřícně, zrovna, když se k ní jezdec otočil nevědomky zády. Po zaslechnutí svého jména známým hlasem se ovšem vyjeveně otočil zpět k blížící se matce.
„Nancy?“ vydechl nevěřícně. Opustil od všeho co chtěl zrovna dělat a vyběhl sestře naproti. Ta už měla v očích slzy a napřahovala ruce. Když k sobě dorazili, nemohla tomu setkání uvěřit. Svého bratra milovala a byla nucena neslyšet jeho hlas a nevidět jeho laskavou tvář dlouhé dva roky, kdy nevěděla, jestli je mrtvý nebo navždy ztracený, i když se se svými obavami nikomu nesvěřovala. Nečekala déle než pár sekund a vzala svého bratra do náručí s úmyslem ho nepustit dalších několik minut, aby jí zase neutekl.

Obrázok

Neměla v úmyslu mu něco vyčítat, netoužila po tom, aby ji opět utekl. Raději si ho chvíli podržela a pak se pomalu odtáhla a vydechla :
„Kde jsi tak dlouho byl?“
Sebastian neurčitě pokrčil rameny a usmál se tak, jak to uměl.
„Ale vypadá to, že se toho od mého odchodu hodně změnilo,“ zamrkal a pohladil jí rostoucí bříško.
„A nejsem jediná, kdo má překvapení. Aspoň tedy pro tebe jako žhavou novinku. Pamatuješ si Marušku? Mou přítelkyni Marušku Halley.“
Sebastian ztuhl. Nancy chudinka nevěděla, jak hluboko ho touhle poznámkou zasáhla. Byl rád, že si nijak zvlášť nevšimla jeho strnutí, tak raději neohrabaně přikývl.
„Představ si, že má doma krásného chlapečka. Otěhotněla chvíli po tom co jsi odjel. Škoda, že ses nezdržel. Hodně se po tobě ptala.“

Obrázok

Byla tak vzrušená a natěšená bratrovi všechno vyprávět, že si nevšimla, jak Sebastian zesinal, otevřel doširoka zděšené oči a pootevřel pusu. Významy dalších jejich slov mu unikala. Přikyvoval, sem tam prohodil „To je pravda,“ ale doopravdy sestru vůbec neposlouchal. Nakonec se vyvlíkl s tím, že má domluvenou projížďku a že spěchá ještě vyřídit něco do města a že se staví k nim do sídla. Nancy ho jen nerada propouštěla, ale stejně se musela vrátit ke své dcerce, která byla sama opodál s Miriam. Polibkem se s ním celá rozvášněná rozloučila a rozešla se směrem k dívkám.

Obrázok

Sebastian měl odježděno a nic vyřizovat nemusel, jelikož si většinu povinností zařídil už tento týden. Vyjel na radnici s jediným účelem – zjistit Mariinu adresu.

„Mami je to tu úžasné! Chtěla bych se projet! Miriam mi říkala, že to není problém a že mi půjčí Misinu. To je její kobyla a prý že je velice hodná a klidná, takže bys proti tomu neměla mít nic ani ty!“ Kája si vůbec nevšimla, že jí máma utekla a ničím, včetně strýce, kterého si nevšimla, nerušena, poslouchala bez dechu Miriam, které to dělalo velké potěšení. Teď když se Nancy vrátila, obrátila k ní svůj zrak a svá přání jako k jedinému člověku, který ji mohl na prosbu kývnout. Nancy byla v tak dobrém rozpoložení, že jí úmysl dovolila.
Stále nemohla uvěřit, že tu Sebastian byl a přec ho měla stále před očima.

Obrázok

Na pana Franklina dočista zapomněla, a když jí znovu vyvstal na mysl, mávla nad tím se smíchem rukou jako po mouše, z které si nic nedělá.
Na farmě jí bylo dobře. Nechápala, proč tolika lidem zvířata smrdí a zvláště koně. Jí to aroma dělala naopak náramně dobře a cítila se neposkvrněna civilizací. Hladila si bříško a šeptala malému Hawkinsovi, svá nejskrytější tajemství.
Zatímco ona byla bez sebe štěstím a dobrou náladou, netušíc dalekému nebezpečí, její manžel pociťoval velké fyzické bolesti...

Sebastian se zachvěl. Adresu, kterou mu vydaly na radnici a která měla vést k jediné ženě kterou miloval a kterou sprostě zradil a opustil, našel jednoduše. Bylo to na stejné ulici, ve které si tento týden zařídil bydlení u jednoho svobodného učitele. Ovšem netušil, že se nejedná jen o stejnou ulici, ale i o stejný dům.

Obrázok

Dítě před domem, jenž sedělo na holé dlažbě, vesele vřískalo a zpívalo si známou dětskou říkanku. Sebastian ničeho však nevnímal. Přemýšlel co by měl provést. Zůstat a být jí nablízko a riskovat, že ho uvidí... Stejně za ní chtěl jít, ale teď, když věděl, že se mu s ní dokonce narodil syn, jeho zrada byla o mnoho horší a bolestnější. Bál se, že odpuštění, po kterém tak toužil, nezíská tak snadně, jak se zprvu domníval.
Stál nehnutě na studeném větru, když se dveře bytovky otevřely.

Obrázok

Zastavilo se mu srdce, když ji zase spatřil. Vedle něho se povalovaly noviny. Rychle je sebral a skryl se za ně, předstírajíc, že čte. Nehodlal se s ní takhle setkat. Děsil se takového setkání natolik, že se křehký papír natrhl pod vypětím rukou, jenž jej svíraly.

„Honzíčku!“ zavolal něžný a posmutnělý hlas. Neměla tento den dobrou náladu. Měla v noci službu a moc se nevyspala. Chlapec přestal broukat svou písničku a místo toho vztahoval k mamince ručičky, aby ho vzala do náruče.
„Zima, mami!“
„Ty jsi tak líný Honzo, já se nestačím divit. Tak nerad spíš a tak nerad i chodíš. Nějakou dětskou činnost bys krom toho zpívání ovšem započít mohl,“ peskovala ho rozezlená máma a přistoupila k dítěti, které si z její špatné nálady vůbec nic nedělalo.

Obrázok

Sebastian si pro sebe tiše zanadával, že si chlapečka neprohlédl dřív a lépe. Nebyl tolik nedovtipný, aby si nedal dohromady, že to musí být jeho syn. Byl zvědavý, jak ten malý vypadá, ale svým vystupováním se mu líbil čím dál víc. Litoval svých promarněných let a uvědomil si, že musí být vytrestán za činy, jenž pošetile napáchal, avšak s tím si uvědomil i to, že by vlastně velmi rád opustil všechno co měl, jen aby ty dva človíčky mohl vzít do náručí.
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Lincey » Sob 25 Apr 2009, 17:21

priznám sa, že posledné 2 diely som čítala až teraz a môžem povedať len jediné-skvelé. Riadne si im pomiešala životné osudy, čo sa mi páči. Každým dielom je to čoraz napínavejšie, dúfam že nás nenecháš čakať a nový pribudne čoskoro. Fakt výborná práca a aby som nezabudla musím pochváliť fotky-krásna farma.
"Attingere caelum diagito"

Skvelé RPG
Obrázok užívateľa
Lincey
Starec
Starec
 
Príspevky: 1428
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 16:03
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Jaina » Sob 25 Apr 2009, 20:16

WOW, perfekné...Dobre sa to zamotalo :wink:
"A jsme doma. Moc sídlí tam, kde lidé věří, že sídlí. O nic víc a o nic méně."
"Takže moc je jen fraškou?"
"Stínem na zdi. Jenomže stíny umějí zabíjet. A často se stává, že velmi malý člověk dokáže vrhat velmi velký stín."
Obrázok užívateľa
Jaina
Starec
Starec
 
Príspevky: 1536
Registrovaný: Štv 27 Nov 2008, 19:14
Bydlisko: Lesy a háje Revúckej vrchoviny
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Ned 26 Apr 2009, 14:51

Tak teraz som odpadla..A umieram od zvedavosti ako Sebastiana prijme Maria, ale myslim si že sa tak skoro nedozvie, že práve ON býva vedľa nej..Ako sa hovorí, tak blízko a predsa tak ďaleko. A tiež sa neviem dočkať kedy sa vráti Alex domov, aby ich videl Franklin spolu nech pukne od závisti..Tak.. a určite zostanem čítať až do konca..Je to jeden z mojich oblúbených príbehov tu na fóre.. :)
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Štv 30 Apr 2009, 15:25

Takze vsetky tri dieliky-teda diely :lol:, ktore som opat zameskala boli uplne uzasne napisane. Prekvapil ma pan Franklin ako na Nancy vyhupol so svojimi citmi, a taktiez jej brat, ktory v jednu prihodnu udalost zistil ze ma syna:Da som rada ze sa to zacina zamotavat este viac, bo aspon mam dovod o to viac sa tesit na dalsie pokracovanie :)
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Ned 03 Máj 2009, 23:00

Lincey : Vážím si všech tvých nádherných uznání. Je to pro mě čest :oops: Díly stíhám posílat jen o víkendech, takže brzká překvapení urpsotřed týdne bohužel nezvládám. Omlouvám se, ale snad ti tvé čekání vynahradí dnešní díl!

Jaina : Uzlíky tu ještě budou, ale konečně dojde i k pár rozzuzlení :lol: Děkuju :heart:

Sewanewa
: Máš naprostou pravdu. A Sebastian je dost opatrný na to, abych se nedozvěděla, že je o pár stěn dál. O to je to zajímavější :) Za tvé úžasné ocenění a mínění vůči mému příběhu obrovské... a ohrané :lol: děkuji! :heart:

Mafuš
: Pokračování je zde a já jen doufám, že tě nezklame a budeš potěšena stejně jako s díly předchozími! Jsem ti velmi vděčna za tvé čtení a doufám v to, že mě neopustíš i nadále :heart:


Kapitola 15

„Maminko není to všechno kouzelné?“ rozplývala se malá Kája, hladíc své oblíbené selátko, které si hledělo raději chutné stravy v korýtku pod sebou a drbající dívenky, si ani nevšimlo.
„Ano. Škoda jen že tu s námi není Alex... Tedy tatínek,“ opravila se Nancy a smutně se usmála.
„To máš pravdu,“ přitakala dcerka, ale vypadalo to, že k tátovi zrovna téma stočit nechtěla.
„Mami?“ načala nesměle.
„Hm?“ zamručela máma na znamení, že poslouchá.
„My doma žádný zvířátko nemáme.“
Nancy se na dívenku zadívala a tázavě zvedla jedno obočí.
„Né!? Opravdu?“ předstírala překvapení. Kája se zamračila a matku pokárala, ať si z ní nedělá legraci.
„A co tomu teda říkáš?“ pokračovala ve snaze.

Obrázok

„Jako na co?“ tvářila se máma stále stejně nechápavě.
„Mamí!“
„Ne, ne a ještě jednou ne. Nestačí ti, že budeme mít na krku tvého sourozence? Až uvidíš kolik péče to dítě přináší, změníš názor, jestli se chceš starat o dalšího nesamostatného tvora.“
„Ale já jsem po tobě ještě nic tolik nechtěla jako nějaké štěně nebo kotě! Mamí!
„Nezvyšuje slečna nároky? Nemluvila jsi jenom o zvířátku? Kdybych ti měla zvíře povolit tak jedině křečka nebo nějakého mluvícího ptáka.“
„Tak to raději nic!“ rozhorlila se Karolína a zprudka se k matce otočila zády.
„Tak fajn,“ neodpustila si Nancy.

Obrázok

Kája byla nešťastná z matčiny odmítavé reakce a bála se, že s ní jen tak nepohne. Na znamení svého vnitřního pohnutí utekla k Miriam, která se starala o rozpustilé hříbě u ohrady. Nancy jen smutně zavrtěla hlavou. Neměla náladu na Kájiny rozmary. Vykročila podél ohrady, aby mohla při chůzi nerušeně přemýšlet. Měla poslední hodinu neuvěřitelně svírající pocit. Hladila své budoucí dítě, ale odtud vítr nevál. Rozhlížela se po kolem a snažila se rozptýlit svůj svírající pocit pohledem na dovádějící zvěř v ohradách. Moc to ovšem nepomáhalo. Nehledě na svou sukni se posadila ke kmeni blízkého stromu a zoufale vzdychla.

Obrázok

Však měla proč vzdychat. Zatímco Nancy si hovila na vlhkém vánku uprostřed malebné farmy obklopená dovádějící zvěřinou, její muž byl na mrazivém větru a dešti uprostřed lesní silnice obklopený drcenými auty a jejich tříští. Plazil se s velkými bolestmi v nohách od svého auta, netuším proč a kam. Byl zmatený. V hlavě a spáncích měl obrovský a bolestivý tlak a zmatek. Nedovedl si vybavit co se vlastně stalo a kde to vlastně je a kdo je. Zastavil se a zamyslel se. Nebylo to tak jednoduché, jak si myslel, a ani dostatečně moudré. Jakmile se soustředil na jakousi myšlenku, mozek zavzdoroval. Přesto ji dokončil. Pomocí pažních a ramenních svalů se posadil a sáhl si do náprsní kapsy zašpiněného saka. Nahmatal peněženku a vytáhl.
„Alexander Hawkins,“ přečetl pro sebe, protože měl oteklý ret skoro neslyšně. Vrátil ji prkenně nazpět a pomyslel si „Aspoň něco vím a vypadá to, že jsem nezapomněl ani číst.“ a zůstal chvíli ztuhle sedět.

Obrázok

Brzy se však unaven sesunul na záda. Pocítil pod sebou nepříjemně tvrdou silnici, která mu svou vlhkostí promáčela kvádr. Nedbaje na to oddechujíc ležel a dále se nepokoušel nijak pohybovat. Usnul...
„Miriam bylo to nádherné!“ děkovala upřímně Nancy a potřásala si s mladou dívkou rukou.
„Doufám, že Vaše návštěva nebyla poslední!“ zděsila se Miriam a těkala z Nancy na Karolínu pohledem. Nancy nemusela odpovídat, jelikož se vedle ní ozvalo rozhodné : „Přirozeně slečno Miriam!“ Znělo to naprosto nechápavě, jakoby šlo o naprostou samozřejmost.
Nancy se odevzdaně usmála a přikývla. Miriam se rozzářila a svou novou malou přítelkyni objala.
„Nechcete někam odvézt Miriam?“
„Paní Hawkinsová... Promiňte, N-Nancy,“ přemohla se Miriam, „Prosím Vás tykejte mi! Ke mě se to nehodí, ale přeci nebudete vykat někomu jako jsem já,“ zarděla se.
„Miriam, právě ty si zasloužíš nejvíce lásky a obdivu,“ odpověděla vážně Nancy. „Ale budu ti tykat jedině v případě, že mi to budeš opětovat.“
Miriam zčervenala ještě víc a zašeptala rozpačité Děkuji.

Obrázok

„A chceš tedy někam hodit? I kdyby to nemělo být po cestě?“ opakovala svůj předchozí nezodpovězený dotaz.
„Ne, já... Bydlím tady. Ten malý domeček vzadu na pozemku je moje „chaloupka.“ Příště vás obě dvě zvu na čaj,“ usmála se a na vysvětlenou tiše dodala : „Mě ten pozemek patří.“
Kája na ni koukala s otevřenými ústy, dokud ji stejně překvapená Nancy nevyzvala k nástupu do auta.
„Tušila jsi, že ji ta farma patří?“ ptala se vyjeveně Kája v autě Nancy a úplně na tom zapomněla na svůj truc díky domácímu mazlíčkovi.
„Když o tom přemýšlím, často to naznačovala, ale nenapadlo mě to.“
Zbytek cesty auto „provoněl“ Kájin monotónní hlas, když mamince vzrušeně popisovala všechny kouty a zákoutí stájí a vyjmenovávala svá nejzamilovanější zvířátka. Oddechnout si s úsměvem na rtech mohla Nancy až v garáži.

Obrázok

Alexander se již neprobudil na nepřívětivé asfaltové podložce, ale na poměrně měkčí nemocniční matraci. Víčka skoro nemohl jak je měl zalepené. Bolest v hlavě už se zdála slabší, což ho naplnilo optimismem, který se ztratil v okamžiku, kdy hlavu zkusil nadzvednout, aby se zalepenými oči mohl podívat, kde že to vlastně je, a usmát se, protože uviděl v blízkosti něžnou dívčí ruku.

Obrázok

Raději hlavu zase položil a úsměv mu zmrzl v okamžiku, kdy se pokusil zavrtět. Nohy měl necitlivé a prosil Boha jen o to, aby nebyl ochrnutý a aby zase brzy viděl Nancy...
Nancy!
„Nancy!“ snažil se vykřiknout, ale z úst mu vyšla jen nesrozumitelná sbírka zvuků.
„Tak už jste se nám probudil. Zrovna jsem vám přišla vyměnit obvaz na hlavě,“ usmála se líbezně sestřička, kterou nazýval tou svou spásnou ručkou.
„Já... Musíte zavolat... ženě,“ vydechl ztěžka, ale moc rozumět mu nebylo.
„Nesmíte se moc namáhat. Máte za sebou pořádnou srážku a pár týdnů Vás bude pekelně bolet hlava,“ umravňovala ho sestra.

Obrázok

„Zavolat,“ soustředil se Alex na to důležité slovo. Děvče konečně zachytilo natolik, aby porozumělo a aby pacient měl klid na duši, dodala :
„Nebojte. Příbuzným budeme volat dnešní den. Dalo nám hodně zabrat, abychom vám zachránili nohy a na telefonování dřív čas nebyl.“
Po ještě pacientovi zkontrolovala postel a odešla.
Alexander, uklidněný jejími slovy, se už dál na nic nesoustředil a raději opět tvrdě usnul.

Obrázok

„Prosím tě hlavně Marii neříkej nic o tom, že jsem se vrátil!“ naléhal snad po sté Sebastian.
Nancy kroutila nad jeho nervozitou nechápavě hlavou a asi po sté opakovala : „Ale proč?!“
„Slib mi to!“ Vždycky se z otázky vykroutil tak šikovně, že Nancy nemohla už dále naléhat, aby přitom nedonutila jeho horkou hlavu k výbuchu a pokorně mu to nakonec slíbila.
„A proč nepřijedeš osobně na návštěvu jak jsi slíbil? A jak mám vědět, že zase neutečeš?“

Obrázok

„Neuteču,“ řekl rozhodným a přesvědčivým hlasem bratr a bral to za vynikající ukončení hovoru. Sluchátko bylo hluché.
„Proč musí vždy odpovědět jen na polovinu nebo jen jednu podanou otázku!“ zlobila se Nancy a zavěsila sluchátko zprudka zpět na přístroj. Zůstala na místě a nakvašeně vydechla. Všechny ty tajnosti jí lezly pěkně krkem. Nechápala, proč je tak důležité, aby její kamarádka nemohla vědět, že se její bratr opět vrátil domů. Připadalo jí to strašně podezřelé, ale žádnou špatnost si nechtěla připouštět.

Obrázok

„Mami, už jsem doma!“ ozvalo se s předsíně. Následovala tvrdé a dobře známe žuchnutí školní a už tolik nesnášené tašky.
„Pan učitel se tě ptá, že jestli prý přijdeš na třídní schůzky, tak že s tebou chce probrat můj postup ve škole,“ oznámila jen tak mimochodem a už chtěla pokračovat, když ji Nancy přerušila :
„Jaké máš chování?“
Zaražená Kája pokrčila rameny a stručně řekla, že nezlobí, že se může zeptat Sama.
„Jaké máš známky?“
„Jedna až dvě. V průměru,“ neodporovala odpovídat stále pomatená Kája.
„Tak co chce řešit?“ řekla už spíš pro sebe Nancy a nadzvedla posměšně obočí. Kája si její nepřítomnosti nevšimla a opět pokrčila rameny.

Obrázok

„Spíš tě chce vidět. Je v posledních týdnech strašně smutný a zamlklý. Tedy do té míry, do které může učitel být zamlklý. To je ale jedno. Raději tam nechoď. Spíš jsem se chtěla zeptat, jestli jsi konečně došla k závěru v tom svém neustálém přemýšlení o koťátku,“ vydechla dychtivě, když odstranila pro ni tak zbytečné téma, jaké pro ni představoval třídní.
„Nu, u konce ještě nejsem,“ odbyla ji bezcitně máma a obešla svou zaraženou dcerku, jakoby se nechumelilo. Avšak ono chumelilo...
„Kájulko!“ ozvalo se za chviličku od vstupních dveří. Karolína se ani nepohnula a zůstala trucovitě na místě. Ani neodpověděla.
„Sněží!“ zaznělo zase. Pro Káju tohle byla mnohem zajímavější a pobízivější informace, aby Nancy prozatím odpustila její nepřístupnost a bez okolků se rozběhla za mámou.

Obrázok

Když vtom zazvonil telefon.

Sebastian seděl za jídelním stolem a sledoval svého nového spolubydlícího, jak kuchtí večeři. Byl ti divný chlapík. Příjemný a zároveň hrozně nevypočitatelný. Sebastian nikdy nevěděl, jestli na něj může promluvit bez toho, aby se ten chlap nerozbrečel. Vařit ovšem uměl a rád se podělil s večeří vždy s mladým Jonesem, a protože byl tolik uzavřený, nemusel si Sebastian vymýšlet různé výmluvy, aby nemusel s tím učitelem nikam ven.

Obrázok

Sebastian totiž nechtěl chodit vůbec nikam. Od svého nastěhování, provázeného ohlížením, jestli se sousedka nevyskytuje kolem, nevyšel z bytu, aby nedal příležitost k té smůle, že by mohl potkat svou starou lásku. Myslel si, že až se vrátí, že bude mnohem lehčí ji poprosit o odpuštění a nabídnout sňatek. Jeho plán trochu zkomplikovala skutečnost, že byla samoživitelkou jejich malého společného synka. Opuštěné matky se usmiřují mnohem hůře než opuštěné přítelkyně.
Vstal a začal přecházet po pokoji.
„Důležitá je situace a taky nálada... Jak mám najít romantickou a přitom náhodou situaci, bez toho abych ji na ni pozval, protože to by mě mohla odmítnout, a přitom dostihnout její nejlépe výbornou a milostnou náladu?"

Obrázok

„Večeře,“ ozval se z kuchyně jako vždy stručný spolubydlícího hlas. Sebastian se vzdal. Netušil jak jinak vyřešit svůj problém, než vyžádat pomoc sestry. Chtě nechtě se jí bude muset přiznat. Jejího odmítnutí se bál méně a že by ho vyzradila, o to strach neměl. Teď jen, ať se vhodná příležitost vyskytne aspoň v tomhle případě.
Jeho poslední přání se mu splnilo v té chvíli, kdy dosedl k až přehnaně zdravě vypadajícímu salátu, a zazvonil mobil.
Naposledy upravil Leia Skywalker dňa Pon 04 Máj 2009, 19:41, celkovo upravené 1
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Krpec » Ned 03 Máj 2009, 23:57

veľmi krásny dielik dúfam že Alexovi sa nič vážne nestane a že si Karolínka vyžiada svoje a bude mať mačiatko alebo šteniatko :) teším sa na ďalší dielik :)
Keď je ťažké lúčiť sa, znamená to, že všetko čo sme prežili bolo nádherné....
Nikdy sa nesnaž zdokonaliť to, čo už dokonalé je
Láska je ako chrípka. Príde keď ju najmenej čakáš a rovnako nečakane aj odíde


Môj príbeh - Cesta životom
Krpec
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 209
Registrovaný: Pia 04 Apr 2008, 22:31
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Pon 04 Máj 2009, 10:46

Vždy dokážeš niečím prekvapiť...veľmi pekne je tu zachytený Sebastianov tok myšlienok.. a veru chúďa Alex ale aspoň sa na ženu rozpamätal.. :wink:
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Str 06 Máj 2009, 15:47

Och,preboha!To co si urobila Alexovi? :shock: chudaaaak,aspon ze nema trvalo poskodenu pamat a kedze si pamatal Nancy, tak by to malo byt v poriadku. Taketo soky nam tu robis, :lol: ale co...napatie nikdy neuskodi,aj ked este nadalej pretrvava u Sebastiana. Podla mna sa da do kopy s Mariou ci ako sa vola :D alebo mozno nie,no necham sa prekvapit. Kazdopadne si opat nesklamala :)
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Uto 12 Máj 2009, 19:10

Omluvte mé zpoždění s dílkem! Strašně se omlouvám. Nezvládám teď nic psychicky ani fyzicky y přes víkend jsem buď spala, nebo jsem pročišťovala unavený organismus u milované sestřenky nebo na rodinné vycházce v lesích.
Velice se omlouvám! Odpusťte mi to a neopouštějte mě pro jedno zpoždění :napkin:
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

PredchádzajúciĎalší

Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 5 hostia