20. KAPITOLAPřátelství„Ahoj, Taro, máš na drátě slečnu Blackovou.“ Ozvalo se ze sluchátka telefonu.
„Koho?“ zeptala se rozmrzele Tara.
V posledních dnech byla stále jen kousek před emocionální explozí a věčně podrážděná. Dokonce i Anna vycítila nebezpečí a stáhla se do sebe. Jak netypické. Všechny události kolem ji pomalu ale jistě dostávaly na kolena – Daniel, Tyron, Anna s Adamem, ředitelování v muzeu, její stále živější sny – jednak ty z Egypta, jež se stávaly emocionálnějšími a reálnějšími a také znovu se vracející hrůza ze smrti jejích rodičů, obelisk v laborce a ještě poslední přípravy na večírek, který se konal už tuto sobotu.
„Slečna Blacková, říká, že se znáte. Spojím tě.“ Vyhrkl hlas telefonistky z ústředny a než Tara stačila odmítnout, už se v telefonu ozval přepínací tón.
„Evansová.“ Představila se, nedokázala ale z hlasu potlačit nechuť.
„Taro? Ahoj tady Carolyn Blacková.“
Tara se zarazila.
„Carrie?“ ptala se překvapeně.
„Jo, Carr.“ Zasmál se hlas v telefonu. „Je těžké, zastihnout tě doma a číslo na mobil nemám. Tak jsem to zkusila do práce.“
Tara se ještě nedokázala úplně zbavit překvapení, polil ji ale příjemný pocit.
„To je super, že voláš. Jak se máš?“ Radost se Taře drala do tváří, aniž by věděla proč.
„No... bylo mi s tebou ten večer dobře a tak jsem si říkala, že se ozvu. Možná bychom se mohly někde setkat a povykládat. Ale samozřejmě jenom, pokud bys měla čas a náladu.“
Taru Carolynin nápad nadchnul, z jejího hlasu ale vycítila jisté napětí.
„To zní dobře, Carrie.“ Odvětila a rychle přemýšlela, jak se Carrie zeptat na to, co ji trápí.
„Kdy máš čas?“
„Kdykoliv, podřídím se tobě.“ Ozvalo se nadšeně z druhé konce linky.
„Tak co třeba hned dnes navečer? Končím kolem čtvrté.“ Při této zmínce Tara zaregistrovala Annu, která se na ni překvapeně podívala. Vidět odcházet Taru z práce kolem čtvrté se jí nikdy v životě nesnilo.
„To zní báječně.“ Zasmála se Carrie, Tara ale znovu postřehla váhavost v jejím hlase. Tentokrát se rozhodla, zeptat se rovnou.
„Děje se něco, Carrie?“
Hluboký vzdech byl slyšet ze sluchátka.
„Měla bych na tebe jednu velikánskou prosbu.“
Tara se našponovala. Že by ji Carolyn volala jen proto, že ji potřebuje? Zjistila, že se jí daří dobře, tak toho bude chtít využít? Bude chtít půjčit peníze?
„Tak povídej.“ Řekla lehce strojeně.
„Víš, našla jsem si nový byt a chtěla bych převézt pár tašek s mými věcmi. Nemám nikoho, kdo by mi pomohl a kdo má auto. Napadla jsi mě ty. Vím, že je to nehorázná drzost, pořádně se ani neznáme a já hned přijdu s prosbama....“
Tara se začala smát a napětí v jejím tělo se opět uvolnilo.
„A tohle má být celá velká prosba?“ Dál se usmívala.
„Naprosto si uvědomuji, že je to neomalené...“
„Carr!“ skočila jí do řeči Tara. „Chceš ty věci odvézt hned dnes?“
„Čím dřív, tím líp.“
„Tak fajn. Ve čtyři před muzeem. Mám tady auto, tak to hned spácháme a pak vyrazíme na skleničku, zapít tvůj nový byt.“
„Jsi zlato, Taro. Jsem tvůj dlužník.“
„To určitě.“
„Vážně, moc ti děkuji.“
„Není zač. I když...“ Tara se na chvíli odmlčela.
„Taro?“ ozvalo se po chvíli ticha.
„.. Když už mluvíš o těch dlužnících, vím, jak bys to mohla odčinit. Ale o tom si promluvíme až budem spolu. Tak ve čtyři, Carrie.“ Rozloučila se Tara a Carolyn neměla ani možnost vyzvědět, jak že se Taře bude moci odvděčit. Kdyby to jen tušila. . .
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
„Ahoj, Carrie, doufám, že nečekáš dlouho?“ Tara vycházela z muzea a z dálky již volala na Carolyn stojící na parkovišti.
„Zrovna jsem dorazila.“ Usmívala se Carrie.
Tara si ji zdálky prohlížela. Když na sobě neměla žádné černé oblečky a její oči a obličej nebyly lemovány černou, vypadala o hodně mladší a křehčí. Tara jí tipovala něco málo po dvacítce.
„Tak jedeme vyzvednout věci?“
„Jo, ať to máme z krku.“ Vzdychla Carrie.
Za necelou půlhodinku už seděly před malými domky, tedy spíše buňkami v jedné z chudobných čtvrtí.
„Tak jdeme, mladá dámo.“ Vypla Tara motor.
„Taro.“ Prosebně se na ni ohlédla Carrie.
„Chtěla bych, aby jsi na mě počkala tady. Nebude to dlouho trvat, jen pár minut.“
Tara pohlédla na Carolyn a pak na buňku.
„Nemusíš se stydět za skromné bydlení.“ Oporovala jí.
„Prosím, počkej tady na mě a já jsem hned zpátky.“ Prosila dál Carrie. Tara se usmála.
„Jak si přeješ.“ Obě vystoupily z auta. Tara se opřela o kapotu a vychutnávala si odpolední slunce, Carrie rychlým krokem zamířila do domku.
Uběhlo několik minut, než se z domu začaly ozýval silné hlasy a nadávky. Tara se zamračila, čekala ale u auta, jak si Carolyn přála. Za několik se dalších minut se rozlétly hlavní dveře domku a Carrie vypochodovala ven.
„Ty nevděčná mrcho, už se mi sem nikdy nevracej!“ řval tělnatý chlapík za Carolyn. „Mě nemusíš nic vykládat, dobře vím, jak to je! Mělas v posteli plno chlapů a proto tě vyrazili! Jsi stejná coura jako tvoje matka!“
Carolyn se ani neohlédla. Rychlým krokem přišla k autu a do kufru začala dávat své věci a nějaké krabice. Tělnatý chlapík zůstal užasle stát a mrkal na auto před jeho domem.
„Můžem, Taro?“ zeptala Carrie, když zabouchla kufr.
„OHO!“ ozvalo se za nimi. „Máte asi bohatého pasáka, co? Nebo je to snad jinak a jsi lesba? No to se na to podívejme. A sbalí hned takový kus. Nechtěla bys vyměnit strany kočičko a zašpásovat si se mnou? Lepšího nenajdeš.“ Chlípně se usmíval ten chlap.
Tara na něj vytřeštila oči a zaraženě zůstala zírat.
„Copak si na mě netroufáš?“ oblizoval se ten chlap.
„Netroufám?“ Tara se probrala z úžasu. „Spíš bych řekla, že bych tě vyřídila hned v prvním kole. Vlastně tak daleko by ses ani nedostal.“
Carolyn se neubránila hrdelnímu smíchu. Obě rychle naskočily do auta a s hlasitým kvílením opouštěly toto místo. Nadávky jež se za nimi sypaly nebraly na vědomí.
„Milý pán.“ Prohodila Tara po chvíli. „Kdo to byl, tvůj pronajímatel?“
„Otec.“ Bezvarvě prohodila Carrie.
„Ah..., chápu. Hádám, že jsi mě právě této scény chtěla ušetřit.“
„Nepodařilo se. Je mi to líto.“ Omlouvala se Carrie.
„Zapomeň na to, Carrie. Za své rodiče nemůžeš.“ Uklidňovala ji Tara. „Co dělá tvá matka?“
„Je pár let po smrti. Dopravní nehoda. Vidím to jak dnes.
1. října 2003 naprosto změnilo můj život.“
Tara prudce zabrzdila a zajela na okraj silnice. S hrůzou v očích se dívala na Carolyn a ztěžka dýchala.
„Tvá... matka.... zemřela....při té hromadné.... dopravní nehodě?“ ptala se přerývavě.
„Jo. Zemřelo tenkrát asi 10 lidí. Bylo mi necelých 17 a dělala jsem školu, tak mě šoupli k otci. Proč se ptáš?“ zeptala se najednou podezřívavě Carrie.
„Oba mí rodiče zahynuli při té stejné dopravní nehodě.“
Ticho. Kolem nich projížděly automobily, ale ani jedna je nebrala na vědomí. V jejich očích se zrcadlily slzy, jejich pohled zústaly viset na té druhé. Cítily se určitým způsobem spojeny, v životě i ve smutku. I beze slov si v tento moment dokázaly říci vše.
Uplynulo několik okamžiků než obě otřely lehce zvlhlé tváře a Tara znovu nastartovala. Nebyla si úplně jistá, jestli to byla tahle neznámá síla, která ji ke Carrie táhla, nebo za tím bylo ještě něco víc. Věděla ale, že našla spřízněnou duši, člověka, na kterého se kromě Samanty může spolehnout – přítelkyni.
Dorazily k obytné zóně, společně vzaly tašky a šly do jednoho z bytů.
„Hej, to teda není špatný byteček.“ Prohodila Tara, když odložily tašky a kartony s věcima.
„Jo. Malý ale docela útulný. Všechno je zrenovované a kuchyňská linka je úplně nová. Měla jsem něco naspořeno, tak jsem to vzala. Od pondělka začínám zase pracovat, tak bych to s nájmem měla zvládnout. Měla jsem štěstí, že jsem našla tak rychle práci i tento byt."
"Tak to máme vážně co zapíjet." usmála se Tara. Carolyn zodpověděla všechny její nevyřčené otázky během krátkého monologu.
"A kde budeš pracovat?"
"Vzala jsem místo prodavačky v potravinách. Je to asi 15 minut pěšky od domu. O víkendu si budu moci přidělávat v kryptě. Opět jako číšnice."
"Oh.. nebudeš mě ale nutit, abych tě tam často navštěvovala." popichovala Tara.
"Minule to nevypadalo, že by se ti tam nelíbilo." Škádlila ji Carrie a obě se vzpomínce na jejich setkání začaly smát.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
„Tak povídej, pekně mě celou dobu napínáš. Jak se ti můžu odvděčit?“ ptala se Carrie a upíjela ze svého pohárku.
Tara se na ni zadívala.
„V sobotu se koná velký večírek egyptského muzea. Budou tam samí papaláši, kteří dějinám sice nerozumí, ale finančně se podílejí na chodu muzea a získávání nových cenností.“
„A?“ ptala se dál Carrie.
„Chtěla bych, aby jsi tam šla se mnou. Ty a Samanta.“ Vyhrkla Tara.
Carolyn si vzdychla a nahodila na půl rozmrzelý a napůl lítostný výraz.
„To je tedy prosba.“ Prohodila. „Víš, přesto, že takové akce zrovna nemiluji, bych se možná přemohla a šla. Problém je v tom, že na něco takového nejsem vůbec připravená. Nemám žádné vhodné oblečení a nevím, jestli bych ti tam neudělala velkou ostudu. Když mě totiž někdo nesedí, tak mu to dám jasně najevo.“
„Carrie, prosííím.“ Žadonila Tara.
„Na oblečení a všechno kolem kašli. Vyberu ti šaty a...“
„Taro...“ skočila jí do řeči Car. „Nechci, aby jsi za mě něco platila. To ti v žádném případě nedovolím. Jak jsem řekla, umím se o sebe postarat sama...“
„Dobře.“ Zavrdila se Tara. „Tak žádné nekoupíme a půjčíš si některé moje. Stejně jich mám ve skříni moc a některé jsem ani neměla na sobě. A co se týče kadeřníka..“ zubila se potutelně „...má kadeřnice mi taky něco málo dluží, mám u ní pár střihů zadara. Takže za tebe nic platit nebudu.“
Carolyn vzdychla.
„Nemáš na vybranou. Všechny tvé námitky byly vyvráceny a tak jen zbývá, aby ses přemohla.“ Nedala jí čas k přemýšlení Tara.
Carrie se musela začít smát. Že to s tím přemáháním vůbec zmínila.
„Tak dobře.“ Nechala se přemluvit. „Nechci ale slyšet žádné připomínky k mému chování. Je ti to jasné!“
„To chování a eventuální poslání mého šéfa do zadní části těla risknu. Upřímně řečeno, doufám, že tam nepošleš jen jeho, ale taky Griffitha a Tyrana.“ Prohodila Tara a v obličeji se jí usadil nadmíru spokojený úsměv....
CITÁT DNE: „Jediný způsob jak mít přítele, je být přítelem.“
Velmi pekný diel...ale smutný...všetko nemůže být dobré.. těším se na další...
...no čo, bude to mrcha, ale ťažko jej uprieť že je to pekná mrcha 
Príbeh sa mi veľmi páči už od prvej časti a postupne som si postavy obľúbila. Svojim charakterom sú mi veľmi sympatické Tara i Taweret. Tannis je nanajvýš zaujímavá postava, keďže stále neviem, čo si mám o ňom myslieť. Som zvedavá ako sa bude dalej príbeh vyvíjať. 
