DOTEK TAJEMNA

Zdieľajte s nami vaše najčudnejšie príbehy v 4. generácii Simov.

Moderátori: Emerald, Totodile7625

DOTEK TAJEMNA

Poslaťod Dadul » Str 10 Jún 2015, 20:31

Ahojte lidičky, tento příběh jsem začala psát pro The Sims 2, ale musela jsem záhy skončit. Tak to teď po dlouhé době zkusím pro 4ku, snad se bude líbit :D


1. KAPITOLA

Liliana otevřela domovní dveře, nedbale si vyzula boty a zamířila rovnou k ledničce, kde na ni čekal již několik týdnů chlazený sekt. Alkohol pila velmi zřídka a většinou zůstalo pouze u jedné skleničky. Dnes se ale na zlatavou, perlící tekutinu těšila. Ba co více, zasloužila si ji.

Obrázok

Sklenice se orosila a Lily si vychutnávala doušky nasládlého moku. V jedné ruce sklenici a druhé celou láhev se ladným krokem přesunula na pohovku. Zavřela oči a znovu se v klidu vyžívala v tom opojném a neskutečném okamžiku dnešního odpoledne.

„Slečno Drewsová, očekávám Vás za deset minut v mé kanceláři.“ zabručel šéf policejního okrsku v Rimově. Lily se sotva stačila otočit, aby šéfa zahlédla, jak si to míří do kuchyně. Zřejmě na další šálek kávy, dnes už asi padesátý. Pohledy všech kolegů na ni byly upřeny a Lily polilo horko. Co jen může chtít? Než si stačila v duchu projet všechny scénáře, vracel se šéf i s šálkem kávy. Pokynul jí hlavou, aby jej následovala do jeho ‚skleníku‘. Tak totiž všichni kolegové nazývali malou prosklenou kancelář šéfa policie. Lily vstala, tváře jí hořely a bylo jí jasné, že ač všichni dělají, že pracují, každý je stejně napnutý a zvědavý, co šéf chce. Pomalu za sebou zavřela dveře, zhluboka se nadechla a otočila se směrem k nadřízenému s výrazem, o němž doufala, že působí sebevědomě a přesvědčivě. Šéf si ji zkoumavě změřil, než promluvil. „Slečno Drewsová, právě jsem studoval Vaše profesní materiály.“ Lily ztěžka polkla, ale naprosto nevěděla, kam tím šéf vlastně míří.


Obrázok


„Ten poslední případ s těmi mladíky vypadal velmi nevinně, než jste do něj vnesla své pochyby. Máte velmi bystré uvažování a ostrý úsudek. Ve Vašich materiálech stojí, že byste si přála pracovat v oboru kriminalistiky.“
„Ano, pane.“ bylo jediné, na co se Lily zmohla. Její nervozita přecházela v napjaté očekávání.
„Vzhledem k tomu, že pan kapitán Ottawa odešel na vyšší pozici do Arkanova, uvolnilo se nám místo na kriminálce. Takže pokud máte stále zájem, je to místo Vaše.“
Lily jen vykulila oči. Snila o tom, že jednou pracovat na kriminálním oddělení a možná jemu i velet. Ale nikdy ji nenapadlo, že svému snu bude tak blízko po pouhých čtyřech letech u policie. Nevěřícně hleděla na šéfa. Ze sekund se stávaly minuty.

Obrázok

„Tak co, ano nebo ne?“ Zeptal se s povytaženými koutky úst.
„Samozřejmě. Pane.“ vydechla konečně.
Šéf sáhl do zásuvky od stolu a vytáhl nový odznak a pager.
„S okamžitou platností pracujete pod velením vrchního komisaře majora Bernieho Conellyho, poručíku Drewsová. Vemte si zbytek dne volno a zítra se u něj v osm hlaste. Budu jej informovat.“
Lily sebrala věci a odcházela z místnosti jak Alenka z říše divů.
„Slečno Drewsová.“ zavolal na ni ještě šéf. Lily se otočila.
„Hodně štěstí.“

Klepání na dveře ji vytrhlo se snění. Prudce s sebou trhla a spěchala otevřít.
„Žiješ?“ ozvalo se místo pozdravu.
„A…ahoj.“ překvapeně vydechla a přitiskla se ke dveřím, dělajíc místo muži, který bez váhání vkročil dovnitř.

Obrázok

Byl oblečen do drahých moderních svršků a kolem sebe vířil auru důležitosti a zámožnosti.
„Jsi nachystaná? Můžeme vyrazit?“ ptal se netrpělivě a vypadal trochu nervózně.
„Eee..“
Muž jen znuděně zatřásl hlavou. „Ty jsi zase zapomněla?“
Srdce sklouzlo Lilianě do kalhot. No samozřejmě, rodinná večeře.
„Ne, jen nějak nestíhám.“ Koktala. „Něco na sebe hodím a hned jsem tady.“ Během řeči už valila do ložnice. Vytáhla halenku a kalhoty. Máti bude mít opět připomínky, ale na velký výběr garderóby neměla Lily ani čas ani náladu. Ještě si přimalovala řasy a přejela rty a mířila zpět do obýváku.
Adrian, její přítel, na ni již čekal.

Obrázok

Liliana zpozorovala jeho svraštěné čelo. V duchu zakoulela očima. Nejen její máti si potrpí na šaty a vybraný vkus oblékání.
„Kornélie nebude nadšená.“ pronesl Adrian kousavě. Ty taky nejsi, pomyslela si Lily.
„Je na čase, aby se mě matka naučila akceptovat takovou, jaká jsem a ne takovou, jakou by mě chtěla mít.“ pronesla s lehce pohrdavým tónem.
Adrian se ušklíbl. „Neměl bych to říkat, ale tobě sluší vše.“ zubil se. Přitáhl si Lily k sobě a začal ji vášnivě líbat.

Obrázok

„Co takhle, kdybychom dojeli trochu později?“ ptal se lakotně.
„Adriane.“ Liliana jej jemně odstrčila.
„Už tak máme zpoždění a víš, jak to máti nesnáší.“
Adrian si povzdechl. „Tak nasedej.“ Přikázal příkřeji, než to měl v úmyslu. Myšlenkami byl u jiných, důležitějších záležitostí, než u zpožděné večeře. Snad to dnes všechno vyjde tak jak si to naplánoval.


XXX

Tak tady je, opět celá rodinka, která na ně způsobně pohromadě čeká, pomyslela si Liliana, jakmile se otevřely domovní dveře.
Harry a Kornélie Drewsovi. Její rodiče. Drahá sestra Kamila, téměř matčina kopie s dcerou Amálkou a manželem Rickem.

Obrázok

Pohádka na první pohled, až na to, že se jí u pohádek normálně nesvírá žaludek.
„To je dost, že jste tady.“ Pozdrav matky. Liliana si nemohla vzpomenout, kdy ji matka pozdravila jinak. To už bylo několik let zpátky.
„To víte, ženy. Vždy potřebují tolik času na zkrášlování.“ připrdoval jí Adrian. Liliana tiše skřípala zuby.
Kornélie ji sjela pohledem.
„No nevím, Adriane, kdyby to bylo na zkrášlování, tak bych to snad i dokázala pochopit.“ pronesla štiplavě. A bylo to tady. Lily tipovala na rekord. Téma jejího oblečení během prvních dvou minut po příjezdu.
„Jídlo už bude hotové.“ Klidně pronesl Harry. Liliana mu věnovala potutelný úsměv. Zlatý taťka.
Všichni zaujali svá pevná místa u stolu a večeře se rázem servírovala. Lily byla vděčená za to, že se téma hovoru odvrátilo od jejího oblečení. V klidu večeřela a jedním uchem poslouchala všechny štěbetat.

Obrázok

Předmětem byl dnešní fotbalový zápas Rimovských. Lily se divila, že Rick jako majitel fotbalového týmu nesedí na tribuně a nesleduje vše z první řady. Jen málokdy si zápas vlastního týmu nechal ujít. Když se téma mužů stočilo opět na obchod a zaměstnance, uvědomila si Lily, že by jim měla říci tu velkou novinu. V tom překvapení a shonu na to úplně zapomněla. Chvíli přemýšlela, jak to nejlépe podat. Nakonec se rozhodla pro přímý útok. Následky si stejně ponese sama.
„Ehm ehm.“ Odkašlala si a hned pokračovala. „Chtěla bych vám něco sdělit.“ Všechny obličeje se k ní s napětím otočily a žhnuly očekáváním. Pohledy matky, sestry a Ricka na sekundu zalétly k Adrianovi. Do háje, pomyslela si Lily. Oni čekají úplně něco jiného.
„Byla jsem povýšena.“ Ticho. Výrazy všech vypadaly naprosto stejně. Nechápavě.
„S okamžitou platností jsem poručík komisař Drewsová z kriminálního oddělení.“ pronesla hrdě.

Obrázok

Opět ticho. Bylo slyšet jen tikání těžkých starožitných hodin.
„Tak proto ten sekt u tebe v obýváku.“ prohodil za několik dalších okamžiků Adrian. „Udivilo mě to. No, teď známe důvod.“
Lily nečekala žádné ovace a nadšení, odpověď Adriana ji přesto zasáhla jako políček. To měla být reakce na její úspěch?

Obrázok

Ostatní u stolu si vyměňovali zděšené výrazy a snad čekali, že Lily zakřičí apríl. Koutkem oka zahlédla otce. Ten jako jediný měl normální vážnou tvář a když se jejich pohledy setkaly, nepatrně na ni mrkl. Lily by dala ruku do ohně za to, že se jako jediný u stolu dobře baví. Ba co více, on jí to přeje. Zahřálo ji u srdce. Nezklamal.
Po dalších několika minutách se Adrian zvedl ze židle, chytil Lily za ruku a vedl ji před stůl. Poklekl si a v ruce zničehonic držel krabičku s prstýnkem.

Obrázok

„Lásko, teď jsi nám všem dokázala, že umíš být samostatná. Už nemusíš dokazovat více. Dej výpověď a nastěhuj se ke mně. Víš, že je ti můj dům už dlouho k dispozici. A staň se mojí ženou. Nebudeš muset již nikdy pracovat, zahrnu tě vším, co si budeš přát. Budeš se jen starat o děti a sebe.“
Liliana měla pocit, že je toho na jeden den víc jak dost. Má to snad být žádost o ruku? Ne, ona jen sní. To není možné. Hleděla střídavě na Adriana, prstýnek a rodinu.
„No na co čekáš, řekni ano.“ Pobízela ji matka a v obličeji se jí zračilo sebevědomé vítězství. Opět ticho. Bití hodin. Bití Lilianina srdce.
„PIPÍ. PIPÍ. PIPÍ“ do ticha v pokoji zapípal Lilianin nový pager. Automaticky po něm sáhla a četla.
MOST ERLISIMO. PRIJEDTE OKAMZITE. BC
Zhluboka se nadechla a její kolena se začala chvět.
„Je mi líto, musím běžet.“ Pronesla neurčitě nikomu a všem. Bez jediného pohledu na kohokoliv z rodiny odcházela z pokoje. V hlavě jí bušilo a myšlenky měla úplně nesourodé. Když otvírala hlavní dveře, zaslechla za sebou kroky. Prudce se otočila.
„Předpokládám, že jsi přijela s Adrianem.“ Harry Drews stál u své dcery.
„Já… ano.. zatraceně.“ prohrábla si nepřítomně vlasy Lily. V tom už jí klíčky cinkaly u obličeje. Harry se usmíval. „Vezmi si mé auto a buď opatrná.“ Mrkl na ni.
Liliana se mu vrhla do náručí. „Ach tati.“

Obrázok

„Gratuluji, dceruško. Je to velký úspěch.“
Lily dala taťkovi ještě pusu na tvář a vrhla se do večerního šera za tím lechtavým pokušitelem, neznámem.

xxx

Stál na mostě a díval se dolů do řeky. Nevnímal davy lidí, které se začaly shromažďovat kolem. Slyšel křik a volání, ale vše znělo tlumeně. Pohyby lidí připomínaly obrázky ze zpomalených záběrů.
Necítil vítr jež nabíral na síle ani pachuť létem zetlelé vody. Necítil své vlastní tělo. Někde v dálce viděl světlo, které jej magicky táhlo a zároveň jej neurčitá síla držela na místě. Nevěděl, jak dlouho tam stál, čas přestal existovat. Pozoroval dění kolem a nechápal jej. Bylo to jako dívat se na film, u kterého nerozumíte zápletce. Zmateně znovu pohlédl do vody a tam spatřil ten nejbizardnější obrázek. On seděl v autě, které leželo nabourané na dně řeky. Byl tady a zároveň tam…….

Obrázok
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

Re: DOTEK TAJEMNA

Poslaťod Dadul » Ned 14 Jún 2015, 21:43

2. KAPITOLA


Liliana vystoupila z auta a spěchala k mostu. Kolem postávalo několik policistů, kteří se starali o klid a pořádek, a minimálně dvakrát více zvědavců. Na mostě zahlédla Bernieho.
„Stát, slečno. Tam nemůžete." zastavil ji jeden z policistů. Liliana se ani nenamáhala odpovědět. Z kabelky rychle vyhrabala svůj nový odznak a podala jej policistovi. Byla upřímně ráda, že si hned od začátku navykla, nosit s sebou svůj průkaz vždy a všude. Srdce jí bušilo jak splašené a nohy měla jak z gumy, částečně vzrušením a částečně ze strachu z toho, co ji tady vlastně čeká. Policista si docela dlouho prohlížel její odznak, načež jí jej s posměškem vrátil a neochotně si poodstoupil, aby mohla projít kolem. Liliana neměla čas, zabývat se dotčenými gesty a pohledy. Rázovala si to přímo k Berniemu a snažila se zhluboka dýchat.

Obrázok

„Major Bernie Conolly?" zeptala se, i když byla přesvědčená o tom, že je to on.
Bernie se otočil a překvapeně povytáhl obočí. „Dítě," oslovil ji, „co tady děláte? Tady nemůžete být. Neměla byste se dívat, na taková neštěstí, na to jste ještě moc mladá. Odvedl bych Vás, ale čekám na posilu, na poručíka Drewse." Měl hluboký a uklidňující hlas. Liliana vytáhla odznak. „Poručík Drewsová k Vašim službám, pane."
Berniemu doslova spadla brada. Znovu si Lilianu prohlédl, vzdychl a jeho čelo se nakrabatilo.

Obrázok


„Poručík Drewsová." pronesl stále nevěřícně. „Děvče, a Vy jste si jistá, že tady opravdu chcete být a chcete dělat tuto práci?" zeptal se. Jeho oči byly hluboké a plné citu. Liliana znala hodně policistů, většina z nich časem zhrubla a znecitlivěla. Část z nich si přivykla alkoholu nebo jiným návykovým látkám, aby denní stres a s ním spojené hrůzy zvládali relativně normálně, jiní se stali cynickými panáky s velkýma pupkama, převážně vysedávající v kanceláři. A další část fungovala pouze jako roboti, neschopni skoro jakýchkoliv citů, řešící případy jako úkoly matematiky. Ale velmi málo dokázalo dělat tuto práci a stále vnímat hrůzy a krásy světa, s úsměvem na rtech a slzami v očích. Jedním takovým byl Bernie.

Obrázok


„Ano, pane. Přála jsem si tuto práci." odpověděla Liliana upřímně. Bernie jen zakroutil hlavou.
„Svět se v prdel obrací." prohlásil s povzdechem. „Starci chodí hrávat golf a mladé, křehké dívky chtějí pracovat na kriminálce.“ Kroutil nechápavě hlavou. „Tak pojďte, dítě, půjdeme se podívat na naši mrtvolku. Už jste někdy mrtvolu viděla? Není to pěkný pohled a člověk si na něj nikdy nezvykne. Ale máte štěstí, ten muž je teprve krátkou dobu po smrti a bez zjevných zranění." Oba kráčeli směrem ke skupince lékařů, policistů a záchranářů. Liliana překvapeně zjišťovala, že ji neuráží ani jeho oslovení ani sarkasmus. Bylo v něm hodně lidskosti a reality. Lily si nemohla pomoci, ale již během těchto krátkých okamžiků byla ráda, že může spolupracovat po boku Bernieho. Byl jako mistr, který vede své žáky trpělivě a příkladně.
„Tak co tady máme, pane doktore?" ptal se Bernie, hned jak dorazili na místo. Z jeho tónu bylo cítit, že vyšetřujícího lékaře zná více než dobře. Lékař hodil očkem po Berniem a rozvyprávěl se.

Obrázok

„Po prvním ohledání bych tipoval na nešťastnou náhodu. Pravděpodobně ve vysoké rychlosti vyletěl z mostu a při pádu auta do vody se uhodil do hlavy. Následkem bylo bezvědomí a poté utonutí."
Bernie pokýval hlavou a dělal si poznámky. „Ale víc budeme vědět po pitvě. Zprávu obdržíš během tří dnů." vykládal dál lékař a utíral si pot z čela. Bernie mu věnoval jeden pronikavý a tázavý pohled. Zřejmě se oba znali natolik dobře, že si rozuměli i beze slov, neboť lékař lehce podrážděným tónem dodal „No tak, Bernie, nepátráme po sériovém vrahovi a já potřebuji také pár hodin spánku bez studených lidských tkání." Bernie si jej dobře změřil a poznamenal „Víš, že skutečnost je často velmi jiná, než se nám na první pohled zdá."
Lékař zakoulel očima a lhostejně mávl rukou. „Když to půjdu, budeš to mít zítra odpoledne na stole. Ale nic neslibuji." dodal důrazně.

Obrázok


Lily celou dobu stála a nemohla spustit oči z mrtvého. Byl to muž v nejlepších letech, tipovala na něco mezi 35 - 40. Bernie měl pravdu, vypadal skoro, jako by spal. Žádná velká zranění, pouze krátkou dobu ve vodě.

Obrázok


„Pojďte, dítě." zaslechla Bernieho hlas. „Měli bychom se jet pomalu vyspat. Zítra nás čeká náročný den."
Lily zamířila ke svému autu, ale Bernie ji zavolal zpět. „Není dobré, abyste teď řídila. Nechte auto tady, ráno Vás sem odvezu." sledoval ji ostře.

Obrázok

Oba se vydali k policejnímu autu. Bernie se zeptal na její adresu, ale jakmile vyrazili, nikdo z nich celou cestu nepromluvil.
„Je Vám dobře?" ptal se Bernie, když zastavil u Liliiného domu. „První smrt je na člověka vždy trochu přespříliš."
„Je mi fajn, pane." odpověděla monotónně. Bernie zavrtěl nevěřícně hlavou. „S tím panem a majorem běžte někam. Já jsem Bernie." podával jí ruku.
Lily se usmála. "Liliana." Opět ten zoufalý povzdech Bernieho. „Liliana. Něžné jméno pro něžnou dívku. Vy byste měla přidávat světu naději a krásu a ne ohledávat mrtvoly. Asi už jsem moc starý a konzervativní pro tento svět. Pomalu bych měl jít do důchodu." prohodil s povzdechem, když ji doprovázel k domu.

Obrázok

Lily se zasmála. „Do důchodu máte ještě daleko. Jste kabrňák.”
Touto větou vyvolala salvu smíchu u Bernieho. „Vy se tedy nezdáte.” Prohodil Bernie. Očima zalétl k jejímu domu, který se tyčil do tmy. Nikde se nic nehnulo. „Bydlíte sama?” Jeho pohled zvážněl.
„Ano.” Zamračila se Lily, neboť nechápala, kam tím Bernie míří.
„Nechcete dnes v noci společnost? Zašli bychom někam do baru a dali si něco dobrého.“ navrhl Bernie.

Obrázok

„To zní lákavě, ale to necháme na jindy.“ odmítla slušně.
„Pamatuji si na svůj první případ. Našli tenkrát mladého kluka, který byl závislý na drogách. Ty by jej zabily s jistotou o několik měsíců později, ale někdo je předešel a to se vší parádou, kterou si ani neumíte představit - mučení, znásilnění a další zvěrstva. Nespal jsem celý týden a všude jsem viděl tu mrtvolu. Uvažoval jsem o přenocování na záchodě nebo o zakoupení plenek pro dospělé, abych si nenadělal do gatí z vlastního stínu.“ Snažil se situaci zlehčit Bernie. Lily se lehce zasmála, ale tuto situaci si uměla živě představit a na ní nebylo směšného vůbec nic, ani ty zatracené podělané kalhoty.

Obrázok

„Díky, Bernie, ale myslím, že to zvládnu.“ Znovu taktně odmítla.
„Tak běžte.“ Pobídl ji. „Ráno v devět Vás vyzvednu.“ Lily se blížila ke dveřím, když na ní Bernie ještě zavolal.
„Liliano, dejte si pár skleniček vína a nechte celou noc rozsvícenou alespoň malou lampu. To pomáhá.“ Zamával jí, pak zabručel motor a auto se vzdalovalo prázdnou silnicí.

xxxxxxxxxxxx


Stále nevěděl, co to všechno znamená. Byl jak přikovaný k zemi a zároveň byl tak lehký. Viděl své tělo, viděl, jak jej vytahovali z vody. Ohledávali jej a zkoušeli oživovat, ale jen krátce. Pak jej nechali ležet na plachtě. On to přesto viděl. Sebe a své tělo. To, které již nevnímal, ani necítil.



A pak přišla. Vnímal ji daleko silněji než vše ostatní. Byla jako světlo, které rozzáří vše kolem. Jako slunce, které dává život a taky jej umí brát. Sledoval ji. Vyzařovala z ní síla. Jiná, než jakou doposud znal. Měla barvu. Byla bílá. Tak stříbrně bílá a ona jí celou oplývala.


Obrázok


A najednou byla pryč a s ní všechna záře.
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14


Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 0 hostia