Rodinná kronika

[PrincessLeia]

Děkuji všem Člověk je rád, že je jeho práce oblíbená. A mě to baví. Jaina, sice je to pěkný nápad a také mi to chybí, ale s originálním příběhem je mnoho starostí a fotíš podle toho, co potřebuješ nafotit. Já píši podle toho, co se mi stane ve hře. Jednoduché zápletky rodinného života okořeněné hloupostmi, co mi simové udělají nebo co se mi zdá na nafocení menších scének skvělé a vhodné. Vyplývá to vše z improvizace při hře nebo tady Tak doufám, že tento "minipříběh" vám aspoň někdy udělá radost

Ještě jednou děkuji. Mám přichystáno plno nápadů pro pokračování

[Jaina]

Veď ako vravíš, dej sa môže vyvíjať sám od seba Nemusíš fotiť v závislosti od vopred vymysleného deja, ale môžeš napríklad opisovať dej podľa fotiek, ktoré ti vzniknú

Aaa, to nevadí, vlastne ľudia si to radi prečítajú aj tu, len ma tak napadlo, že by to tam viac pasovalo.. A chýbalo mi tam dlho niečo podobné A máš pekných simíkov samozrejme

[Flora Kreslená]

Čím ďalej, tým radšej to čítam Annabell je zábavná Tie zásnuby boli nádherné A tie xsichtíky pri tom príbehu Dúfam že bude ešte veeeeľa pokračovaní

[PrincessLeia]

Moc holky děkuji. jj, zásnuby jsem chtěla pěkné A ksichtíky mě také dostávali, proto jsem je musela nafotit. Pokračování ještě bude dost Snad vás to neomrzí... Myslím, že mám dostatek materiálu.

Dneska bude trošku volnější dílek, který musí být kratší, jelikož kdybych ho měla spojit s pokračováním, bylo by to už přehnaně dlouhé. Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale upřímně se mi nic nechtělo vyřadit, jelikož mi to připadne důležité pro pokračování

Předsvatební krize - část první

Bylo krásné slunné ráno. Ale ne ve všech srdcích bylo nyní slunečno. Krásné vzpomínky na chvíle na pláži a potěšení z pocitu zásnubního prstýnku na prstě a přijatého návrhu do stavu manželského, to vše bylo zahaleno mlhou, protože si ti dva uvědomovali, že nic z toho není uskutečnitelné, jelikož příjmy byly strašidelně tenké a k tomu všemu i ty musely okrajovat placením účtů a denního přežívání. Celkově jim navíc nezbylo vůbec nic, natož aby si mohli odkládat na svatbu.



Vždy když John podepisoval ty stohy účtenek, bylo mu ouzko a točila se mu z toho hlava. Byly to všechny částky pomlau převyšující jejich příjmy. Nevěděl, co dělat. Nabídl Priscille život vždy tak hrozný a úzkostlivý? Když ji miluje, neměl by zasnoubení zrušit a dopřát ji tak možnost si vybrat někoho, kdo se o ni dokáže postarat??



Slyšel na zahradě nějaké pohyby. Doufal, že to není Priscille, nechtěl aby ho viděla v tak depresivní náladě a hlavně ji v tuto chvíli nechtěl vidět, protože mu tolik připomínala jeho zklamání a neúspěch. Ozval se kašel a John poznal, že je to maminka. Podepsal poslední účtenku a zavřel schránku. Potom šel za matkou. Byla ještě v pyžamu jako on. Bylo velice brzy, ale teplo.
"Mami," ozval se skoro chraptivě. Annabell se otočila a usmála se na něj.
"Johne, co ty tu takhle brzy??"
"Nemohl jsem spát. Mami, co mám dělat?? jsem zoufalý, zamilovaný, ale bez peněz a v blízké době i bez vyhlídek na ně," chytil se za hlavu a zanaříkal.
"Broučku," přispěchala Annabell na pomoc a objala syna svým nevřelejším objetím.



Když John ucítil teplo matky, udělalo se mu lépe. Připomněl si doby, kdy ho takhle držela. Byl ještě malý a bez starostí. Usmál se při té představě a najednou mu to dodalo novou energii do nového a ještě usilovnějšího snažení. Musí něco dělat!!



Co se týče Priscille, už dávno nespala. Když si ti dva povídali, byla už oblečená a upravená a hostila ve svém pokoji malou pošťačku pohádkou. Místo na dobrou noc na dobré ráno. Vyprosila si to už před týdnem, ale nikdy na ni Priss nemla čas. Dneska se lumpačka proplížila do domu, když John podepisoval účty a splnění dluhu si vyžádala. Priss to nevadilo. Měla ráno čas a nikam nespěchala. Pošťačku mile přivítala a pohádku podle výběru s potěšením předčítala, u čehož si představovala, až takhle bude číst svým a Johnovým dětem.



Nakonec divošku, ale po pohádce přeci jen vyhnala z postele a poslala domů nebo za prací nebo co měla vlastně River v plánu. Z koupelny se ozývala sprcha a na zahradě slyšela, jak si Ann prozpěvuje. Usmála se té idylce a šla poklidit. Sama náladu na zpěv úplně nepociťovala. Měla stejné starosti s penězi jako John, ale ona si vyčítala, že domácnosti málo pomáha ona a že je k ničemu. Odešla si z práce, aby si mohla dle libosti psát a vůbec ji nenapadlo, že to ji nějakou dobu nic nevynese a také že to John nemůže utáhnout sám. Přemýšlela, že by možná měla z lásky k Johnovi svatbu zrušit, aby si mohl lépe vybrat. Jenže k tomu by se neodhodlala.
"Jsem zbabělá, ale toto by mi asi zlomile srdce," pomyslela si.



Proto se ani nenajedla, nechala všechny své práci, jen jim nachystala kávu k snídani, kterou nechala chládnout na stole a beze slova zmizela v pracovně, kde si zasedla k PC a počala psát. Chystala povídkovou knihu, svou první a bylo na ní hromady práce.



Tak takhle oba přemýšleli a dělali si starosti a jejich deprse dosahovali stále větších rozměrů. Nikdy se však sobě nesvěřovali. Pouze Annabell sloužila jako vrba, ale nikdy neprozradila tajemství toho druhého, jen je oba držela nad vodou a nedovolovala jim zrušit zasnoubení, to jediné krásné v tom všem. Priss s Johnem spolu v poslední době moc nemluvili. Priscille byla celé dny zamčená v pracovně jen s konvicí kávy a konvicí vody, aby si dodávala dostatek tekutin a energie a skákala si ještě pro jídlo, když už nemohla vydržet ten hlad. Jídlo snědla až zase u počítače a pokračovala v práci. John byl stále pryč, řešil případy, které se naskytli, pomáhal za pár šupů na policejní stanici a v noci, kdy se uvolnil počítač pracoval v databázi na různých zadaných úkolech od zákazníků.



Takhle to šlo pořád a dlouho. Annabell pěstovala na zahrádce. Chtěla pomoci. Byla zaregistrovanou zahradnicí města a měla tedy vyšší pěstitelské prodejní ceny, kterých se snažila využívat. Ale i když zahrádka kvetla, byla ještě malá a několik plodů je bohužel nemohlo nějak moc vytrhnout z těžké situace, ve které byli.





Tak se snažila Ann aspoň rozvíjet svou malířský um. Její dobrota a ochota pomoci dětem byla o to obdivuhodnější a John s Priss si toho vážili, a proto ji nikdy nemohli upřímně říct, že ty její obrazy nevezmou ani v Mateřince. Na tajno je potom prodávali za pár kaček fetišistům, ale Ann o tom nikdy neřekli.



Každopádně Annabell to myslela velice dobře a dávala do své osobní snahy ze sebe vše. O to snažněji o tom mlčeli.



Priss byla nešťastná, John také a vzájemně se sobě vyhýbali. Nemohli se tomu druhému podívat do očí. Bylo to příliš bolestivé. Dny, které měli být nádherným těšením se z nadcházejících společných dnů a zejména toho jednoho neopakovatelného dne, se stavály noční můrou.
Pak John při jednom ze svých detektivních prohledání narazil na jeden převelice zajímavý inzerát ze zahraničí. Chtěli neohroženého dobrodruha zručného se zbraněmi a schopného se o sebe postarat i v krizové situaci. Psala nějaká bohatá rodina z Číny, že potřebuje pomoci při výpravě dětí do tajemných podzemních chodeb v horách. Rodiče jim nechtěli tento rozmar zakázat, ale zároveň je pustit samotné. A raději by cizince, který by to bral jako důležitý úkol a ne nikoho ze známých, kteří by to brali na lechkou váhu. Sumička, kterou byli ochotni zaplatit Johna dočistla očarovala. Představovala řešení problémů na nejdůležitější blízkou budoucnost a na nějakou dobu by dokázala jejich problém zaopatřit. Bez vědomí Priscille se rozhodl. Zašel si za kamarádem stylistou a jako neoodvolatelný příslib splnění svého rozhodnutí si koupil nové čínské oblečení ("ty už přeci nyní nemohou přijít nazmar, když je jich tak málo, ne??" řekl si John)



"Z toho bude ještě mazanice. Priscilla mě tam nebude chtít pustit, ale dělám to pro ni!! Ještě teď to zavolám mamce, co na to říká, ale Priss to musím říct osobně. Ještě dnes večer. Určitě ten nápad nakonec požehná, jsem si jistý..." ale jeho tvář vypovídala o něčem jiném...



Pokračování příště...

PS: na odlehčení

A rodinný skřítek Marilyn (kterého John jednou našel v popelnici)? Sdílel s rodinnou problémy? Ale kde jste nechali rozum!! Skřítek měl za úkol držet v domácnosti rodinnou pohodu. Tak se toho úkolu držel a nenechal se v tom rušit

[Flora Kreslená]

Na tajno je potom prodávali za pár kaček fetišistům, ale Ann o tom nikdy neřekli.

Škriatok
A neboj sa, toto ma neprestane baviť.

[Nemesix]

Opäť super.-...Dúfam že na tej tajnej ceste sa mu nič nestane....- a že nakoniec nazbierajú peniaze na svadbu a všetko bude O.K... ...
A ten škriatok jednoducho-
A baviť ma to bude vždy keď je to pekne nafotené a celkovo spracované..

[PrincessLeia]

Děkuji mockrát, potěšilo mě, že plánujete dál pokračovat

Dnes takový malý bonus Než příjdeme k pokračování Priscilla a odjezd, chci vám předložit forografickou přehlídku, když John řešil svůj poslední případ před odjezdem. Domů se mu ještě nechtělo (přál si tu chvilku oddálit co nejvíc) a vypravil se zkusit aspoň uzavřít jeden případ, který mu předal jeden kolega, jenž si s ním nevěděl rady.

John vycházel z toho, že se všechny informace, hlášení a letmé důkazy motaly kolem pobřeží. Zašel tam a rozhodl se, že zkusí chvíli šmírovat. Času měl dost a přemýšlet potřeboval taky.

Schválně najdete našeho detektiva??



Ne?? Co teď??



Nic?? Tak ještě jedna.



Stále nevidíte?? Tak to už jste na tom špatně... Nebo je možná on tak dobrý Tak zde už snad uvidí našeho zarputilého vyšetřovatele každý



John dlouho čekal, bez naděje na jakýkoliv výsledek. Když se tedy kolem něj mihnul pohyb a do jeho zorného pole vkročil sádelnatý chlap, skoro kvikl. Naštěstí byl aspoň natolik profesionál, aby se udržel a začal dávat bedlivější pozor.



Na okamžik se bál, že to s případem nemá nic společného a že bude nedobrovolným svědkem něčeho nechutného. O jeho skvělé fantazii a děsu z té představy vypovídají následující fotografie.





K jeho velké opět skoro hlasité úlevě se objevil další muž. Zanedbaného vzezření a s tváří, z které přímo vstávaly hmatatelné problémy. John byl stále zvědavější a konečně začal věřit, že kápnul na štěstí a na své hledané muže.





Bylo to velice zajímavé.



Čím dál zajímavější.



John slyšel a viděl všechno co potřeboval. Pociťoval uspokojení z práce, kterou z počátku považoval za zbytečnou a i ze sebe, že má dnes tak neočekávaně dobrý den.
Pak se jeho iluze málem zhroutily. Muži se rozhlédli a pak se rozběhli přímo jeho směrem. John ztuhnul, srdce se mu rozbušilo, ve spáncích tepalo a nohy zdřevěněly. Nejdřív se bál, že ho zahlédly, když bylo zřejmé že ne, strachoval se, že do něj narazí a jestli nenarazí, tak uvidí, objeví a kdo víc, co s ním takoví lumpové provedou.
Chvíle pravdy...



John tomu nemohl, NEMOHL, uvěřit. Vítězoslavně se postavil a byl na sebe hrdý. Já také

[Nemesix]

Zase peckové...To bolo dobré tie ksichty ktoré tam hádzal... ...

[Flora Kreslená]

Nemôžem nič iné ako tohto smajlíka

[Totodile7625]

Súhlasím. Opäť podarené. A tie ich výrazy. Niektoré sa naozaj podarili!

[PrincessLeia]

Také mám na mysli jen jednoho smajlíka Pardon překlep Oprava -

Takže je tady pokračování

Předsvatební krize - část druhá

Byl krásný svěží večer, ale Johnovi se vůbec nechtělo domů. Už pociťoval vzrušení z nadcházející cesty. Dnes o půlnoci pro něj měl přijet taxík. Vše už bylo zařízeno. Proto měl hrozný strach, že mu to nějakým způsobem u Pris nevýjde, i když byl rozhodnut jet, i kdyby se s ní měl pohádat. Vždyť to dělal hlavně díky ní!! Trošku vypjal hruď a došel do dveří rozhodným krokem.
Jen co vešel do tepla bytu, uhodila mu do nosu vůně teplého jídla. U jídelního stolu seděla maminka a četla si. Přisedl si.



"Už to ví?" ozvalo se vedle něj. John lehce zvedl hlavu a polk. Annabell od knížky neodvrátila oči. Potutlně se však usmála a řekla: "Hodně štěstí." Pak sbalila knížku a odešla s přáním hezkého večera do ložnice.
John po sobě umyl talíř a šel si zapnout večerní zprávy. Velmi brzy se ozvalo lehké zavrzání dveří a kroky. Podle pružné, tlumené chůze John poznal, že je to snoubenka.



Priscille se zastavila a nějakou chvíli na něj zaraženě koukala. Pak si sedla. Ticho.
"Jak jsi to oblečený? Nevěděla jsem že vypomáháš v divadle. Nebo to byl nějaký postupový trik v té tvé práci?" prohodila cynicky. Pris neměla Johnovu práci ráda. Čím méně dostával nevinné případy, tím byla nervoznější.
"Co máš proti mé práci?" málem vyjel John. Udržel se však. Potřeboval pro přesvědčování pevnou půdu. Takhle by si podrazil nohy. Nechtěl už to dál tajit a vyšel s tím rovnou na světlo.
"Ne. Ještě dnes odjíždím do Číny vypomoci na dobrodružné výpravě do tajemné Dračí jeskyně," kostky jsou vrženy... Možná jsem na to mohl trochu diplomatičtěji. Ale což... Zase polkl. Vedle něj bylo ticho.
"Johne... Děláš si ze mě legraci? Je snad duben?" rozesmála se trošku hystericky.



Hned se však uklidnila. "Nenech se vyvézt z míry. Jsi rozumná holka. A hysterky jsi nikdy neměla ráda. Běž na to takticky," ale při představě, že to John myslí vážně, ba že ho nepřesvědčí a pustí do takového nebezpečí se jí rozklepala kolena. "Ne, dělá si ze mě legraci, chce mě rozesmát," přesvědčovala se. Pak to vypuklo:
"Ne, nedělám Pris. Máš mě za hlupáka? Nebo myslíš že chci být hlupákem? Před tebou i před maminkou? Ještě jsme se nevzali, nemůžeme to ani plánovat, ba ani nemáme na jídlo, na zaopatření. Nedokáži se o vás postarat, copak nechápeš, že svou práci i tento extrémní krok dělám pro vás? Pro maminku, pro tebe, pro náš vztah, záchranu naší svatby. Musím si udělat finanční základ, jinak se z tohoto srabu nikdy nevyhrabu!! Nebo si snad myslíš, že nás zachrání tvé ponoční psaní?" Mezitím Annabell opatrně vyklouzla z hnízda hadího a zmizela v tichu noci...



Poslední větu skoro nedokončil, když se ujala slova Pris: "Mé psaní?? Nakonec je to moje chyba? Snažím se jak nejvíc můžu. Knihkupectví mě zpomalovalo. Trápila jsem se tam. Ty podmínky, ten plat!! Ničemu by to nepomohlo a jen tak bych se někde nechytla, aby nám to pomohlo. Pustit se do psaní celou duší byla má jediná naděje jak pomoci. A ty mi to budeš vyčítat? Po svém sobectví? Že to děláš pro nás? Co si to namlouváš? Kdyby jsi o mě stál, byl by jsi někdy doma, vynahrazoval mi peníze aspoň svým časem, ale ty jsi do noci pryč, čekám na tebe a ty nepříjdeš mě pozdravit, zeptat se jak jsem se měla nebo povědět co jsi zažil. A ráno? Probudím se, když slunce ještě nesvítí a ty už jsi pryč. Ba někdy v noci vůbec nepříjdeš. To mají být tvé projevy lásky a snahy? Miluješ sebe a to své hloupé důležité poskakování kolem případů, díky kterému se cítíš tak důležitý!!"



"Ba jestli neděláš ještě něco jiného, protože nic ze tvé usilovné práce zatím nedoneslo plody. Třeba vůbec netrávíš čas pracováním, třeba ho trávíš u nějaké co se ti narozdíl ode mě dá mnohem levněji. A to jen proto, že já tě miluji a ona... Ta jistě ne!!" Priscille se málem rozbrečela. Řekla vše, co dusila i sama v sobě a teď. Teď se bála a lekala všeho, co řekla. Zaprvé proto, že byla tak bezcitná a urazila jediného člověka, o kterého se bála, že ho ztratí a za druhé proto, že by to mohla být pravda.
John nemluvil. Pak tiše promluvil:
"To si myslíš?" zase ticho. "Priscille, omlouvám se. Je to moje chyba. Vše je moje chyba. Když tě mé chování přinutilo k takovým myšlenkám, musel jsem být obludný hlupák. A hlavěn zbabělec. Víš, styděl jsem se za vlastní neschopnost. Nedokázal jsem jedinou věc, na které mi záleží - postarat se o to, aby jsi byla šťastná." Pak ji k sobě přivinul a otřel slzy.



"Dovol mi to zkusit napravit a požehnej mou cestu. Slibuji, že budu opatrný."



"Věřím ti."



Když tak spolu seděli, uvědomili si, jak dlouho už spolu nebyli sami. Od zásnub uběhlo mnoho času a oni jen pracovali a v hlavách se jim usazovali stíny, starosti, brouci a bubáci. Nemohli se nyní od sebe odtrhnout. Oba cítili vůni toho druhého, kterou tolik zbožňovali.







Po nějaké době se posledním letmým polibkem oddělili. John se musel před cestou dost vyspat, aby se mu příjemněji cestovalo a on byl odpočatý. Půlnoc se blížila a on byl unavený a zhmožděný. Priscille souhlasila a šla mu nachystat nějaké jídlo na cestu.



Annabell mezitím byla stále venku a za nejasného světla malovala další ze svých "klenotů". Byla ovšem nadmíru spokojená. Vše slyšela mrška oknem a byla nadmíru spokojená s výsledkem jednání. I když v průběhu se otřásala pochybnostmi a výčitkami, že tak dobře doslýchá.



Po přípravě jídla Priscille zašla za budoucí tchýní. I když se s Johnem usmířili a ona mu požehnala cestu a zažehnala další rozpor, protože on by stejně jel, o tom byla přesvědčená. Byl příliš hrdý a ona tušila že vše co jí řekl, pociťoval a chtěl to změnit.
"Ann, chci se stebou poradit. Nevím, co mám dělat..." A vše jí vypověděla, nevědomky, že to Ann vše podrobně vyslechla, i s detaily, které Pris záměrně vynechala.





"Pris, klid. Bude naprosto v pořádku. John se o sobe vždy dokázal postarat. Je to šikovný, statečný mladý muž. A velmi laskavý a věrný. A nadmíru zodpovědný, což už jsi vytušila sama. Věř mu. To je jediné, co ti mohu poradit, jelikož nemáš už žádnou naději ho od jeho plánu odradit," pak chtěla situaci odlehčit, jak bylo jejím zvykem, a dodala: "A představ si, jakou dámskou jízdu si tu uděláme. Rozjedem to tak, že nás za týden ani nepozná!!" Priscille se ze slušnosti zasmála, i když ji do smíchu bylo pramálo.



Ozvalo se zatroubení levného klaksonu taxíku. Priscille se celá otřepala. Mráz ji přeběhl po zádech. Z leknutí i uvědomění, že teď už se nedá nic, i přes to, že se nedalo nic dělat už předtím.
Nechala Ann samotnou s jejím uměním a šla Johna vyprovodit. Bušilo ji srdce strachem, avšak snažila se nedat na sobě nic zdát. Ale představa, že by Johna mohla ztratit pro ni byla prostě strašná.



Nakonec John naložil kufry, naposled jí políbil a už mimo skutečnost, ve vlastních myšlenkách, nastoupil do auta, nepřítomně Pris ještě zamával a za rachocení motoru se nechal odvézt někam velmi daleko. Priscille neodešla dříve než auto zmizelo.



Když stála na prahu už zhruba 10 minut utopená v myšlenkách, zavolala ji Annabell domů, že bude zamykat. Odvrátila se tedy konečně a vrátila se do poloprázdného bytu.

[Flora Kreslená]

Dojemné

[Nemesix]

Krásne ..A veľmi k sebe pasujú..No a čo to tá Anabel tam nakreslila ...Je to dojemné ako už povedala Flora..Teším sa na ďalšie foto..

[PrincessLeia]

Hrála jsem si na jedné vdově - Joselle Sellway - a jejím synovi Davidovi.

Josella má velké ambice a přeje si být filmovou hvězdou. Její syn je má pozemštější cíle. Miluje sport, auta a chce se stát hasičem.

Josella Sellway



David Sellway





Oba žijí již v Hidden Springs

[Totodile7625]

Josella je naozaj podarená!