Rodinná kronika

[schnegy]

Ze ci nam to vadi? Prave naopak, je to velmi mile. Ja mam rada tieto rodinne minipribehy z kazdodenneho zivota simikov Rodinka sa mi paci a robis pekne obrazky

[PrincessLeia]

Jej, tak to jsem ráda, že vám to psaní nevadí A ještě že se vám líbí. Děkuji za všechny pěkné komentáře
Dneska bych vám chtěla předvést jejich první schůzku. Bylo to už po 1 simím týdnu hraní, kdy jsem si řekla, že by mohl nastat trochu postup Je to trochu delší, takže pokud nemáte moc času, nechte to na jindy Ale nechtěla jsem tu schůzku sekat v půlce...

První krůčky ke štěstí

Bylo brzo ráno. Venku ještě nesvítilo slunce a Annabell i Priscilla ještě spaly. John už si před nějakou dobou přemístil bubení soupravu do obývacího pokoje, aby nikoho nebudil, protože knihovna byla hned vedle ložnic. Teď cvičil, ještě v pyžamu, protože se brzo vzbudil a nemohl usnout. Hodně přemýšlel a chtěl dnes - v neděli - Priscille konečně trochu otevřeni naznačit, co k ní cítí, a pozvat ji na schůzku.



Stalo se tak hned po snídani. Priscilla zrovna vyšla z koupelnu a moc ji to slušelo, protože byla vyspaná, voňavá, čerstvě učesaná a upravená. To Johna povzbudilo. Vypadala trošku plaše, když se ji ptal, ale nakonec potěšeně kývla. Domluvili se, že se večer v 19.hodin sejdou před domem. Pak se celý den neviděli. Priscilla se zavřela s knihami do pokoje a John se šel na celý den projít do města. Uviděli se tedy od pozvání poprvé až za svitu měsíce. Ani jeden nevěděl, co říct.



Jako první přerušil ticho John.
"Hádej, co pro tebe mám," začal a tajemně se usmál.
"Hm..." zapřemýšlela na oko usilovně Priscilla.



"Něco tu voní..."
"Stejně bys neuhádla!!" zasmál se John, který nechtěl přijít o okamžik překvapení a ukázal svůj voňavý dar.
"Jéé," vykřikla upřímně Priscilla, protože květiny milovala (a John to moc dobře věděl...), "Děkuji!!"





Pak opět nastalo trapné, ale milé ticho.



John vzal Priscillu na večeři do fracouzské restaurace a potom do divadla na balet.





Když představení skončilo, byla Priscilla trošku naměkko. John si myslel, že je to třeba z konce baletu, jelikož byli na Romeo a Julii. Chtěl ji trochu potěšit, tak se odvážil lehce využít situace a přitiskl si ji k sobě. Nebylo to z představení, i když to on nevěděl. Priscilla nevěděla, co má dělat. Byla hrozně nervozní, že něco pokazí, ale když si ji John přitiskl k sobě, hrozně se jí najednou ulevilo, jako by ji někdo povolil oprátku kolem krku, protože doteď skoro nemohla polykat.



"Chceš už jít domů?" optal se John, doufaje v zápornou odpověď. Cítil se s ní hrozně krásně a neměl moc příležitostí být takhle s ní osamotě, ještě když jí to tolik slušelo a on se na ni tak rád díval (zvlášť v přítmí tajně v divadle).
Zavrtěla hlavou a i když to ve tmě nebylo vidět, zarděla se. "Moc ráda bych na pláž k vodě. Je to jedno z mých oblíbených míst."



John více než rád splnil prosbu a chtěl zavolat taxíka. Nakonec se prošli. Najednou se mezi nimi cosi změnilo. Nesmělá ledová hradba, která čněla mezi nimi jako by pomalu, ale jistě roztávala. Po cestě si hodně povídali a zjistili o sobě po té cestě tolik, jako ne za celý týden, kdy spolu bydleli. Nacházeli mezi sebou mnoho společného a s nadšením to rozebírali. Nakonec přeci jen došli na pláž. Až k vodě nešli. Rozhodli se nechodit vůbec do písku a sedli si společně na trávu.



John, i když byl ve vztahu ten pobízeč, se také plno věcí obával. Nejvíce toho, aby nějakým nerozvážným tahem Priscillu nevyděsil a neztratil ji, protože věděl, jak je křehká. Byla velmi mladičká a o životě toho moc nevěděla. Potřebovala jeho pomoc a opatrnost, aby zjistila jak to v životě vše chodí. Uvnitř cítil, že zraje silný a moudrý člověk, jen potřeboval vypěstovat, jako květina. Jenže nyní věděl, že pokud nevyužije situace této nádherné noci, kdy mu byla cesta k duši této ženy pootevřena, také by už nemohl dostat příležitost.



Cítil teplotu její jemné kůže. Nedokázal se na ni podívat.



Ona to však dokázala a letmo se usmála.



Všechny překypující city, které v ní hrály v srdci, nyní mohly na povrch. Přisunula se k Johnovi blíž. Jako spřízněné duše se dívali na překrásnou noční oblohu, která jim odkrývala všechna svá hvězdná tajemství. Nikdy nebylo ani mráčku. Nemluvili. Nepotřebovali slov.





Když se stále více smrákalo, neochotně se oba zvedli. Stáli na místě, tentokrát však nenastalo žádné trapné ticho. Nemělo k tomu příležitost. John ani nevěděl, jak se to stalo. Ale stalo se to a ledové střípky, které mezi nimi ještě nesmrtelně vyčnívaly, byly nakonec všechny pryč.



I když to John cítil, nebyl si jistý a bál se, jak bude Priscilla na takový zvrat reagovat. Ta se však blíže přitiskla a opětovala mu jeho náklonost. Byl to krásný pohled a každý, kdo ještě tak pozdě v noci cestoval po městě a viděl je, jen hlasitě vzdychl a usmál se.





"Co říkáš tomu, že bychom ode dneška zahodili za hlavu své hloupé study a konečně se nebáli vyjádřit to, co k sobě cítíme. Netajím se tím, že tě mám moc rád a moc rád bych s tebou chodil. Co na to říkáš, Priscillo?"



"Co na to říkám? Že máš skvělé nápady." A věnovala mu poslední polibek té pro ně nezapomenutelné noci.

[Nemesix]

Jééé krásne......Veľmi im to spolu sluší...A sú krásni.......vyzerá to byť velice romantické ... ..už sa teším na dalsie foto..

[Totodile7625]

Leia a jej simíci majú zmysel pre romantiku. Opäť chválim!

[schnegy]

No tak sa John konecne pochlapil A prezili spolu krasny vecer, sama romatika, naozaj. Nech im to vydrzi aspon chvilu bez problemov.

[PrincessLeia]

Nj, romantika. To mi musíte odpustit Ano, doufám, že nebudou žádné problémy. Zatím jim to klape moc pěkně Omlouvám se, že příští příspěvky (se kterými samosebou chvíli počkám ) budou vlastně hlavně o jejich dalších 2 schůzkách, protože to bylo to nejzajímavější na focení Ale bude i pár perliček z Johnova vyšetřování A pár momentek s Annabell. Určitě to nějak prokombinuji

[l o r e l a y]

Takí krásni sú spolu. Ja mám práveže najradšej, keď je z toho taký príbeh, to tomu dodá ešte atmosféru, takže skvelé, chválim.

[Flora Kreslená]

Veľmi ma začalo baviť toto čítanie.

[PrincessLeia]

To jsem velice ráda A simíci taky, když jsem jim to vyřídila

Varuji: Delší než minule

Další krůčky ke štěstí

Od tohoto významného večera na pláži už o vzájemných citech Priscilly a Johna nemohlo být pochyb. A taky nebylo. Jejich vztah byl zatím trošku nesmělý, ale každým dnem se prohluboval a dokonce se stával občas i pěkně přidrzlým. Měl prostě šťávu. Ale to předbíháme. Zatím ještě byl v počátcích a teprve klíčil.



Ovšem jejich domácnost nebyla živena jen z lásky, i když by to bylo pěkné. John se musel trochu zapsat do seznamu významnějších a užitečných občanů města. Byl detektiv a tedy si potřeboval vytvořit pověst zdatného čmuchala a oddaného služebníka lidských práv a spravedlnosti obecně, aby za ním lidé i úřady chodili s prosbou o pomoc. O to usiloval a usilovně pracoval. Bral každý štěk od hledání ztracených papoušků po vyšetřování ztráty kartáčku na zuby. A někdy ho ke smutku Priscilly případy zaměstnávaly pozdě do noci.





A John byl zodpovědný člověk a všechny své postupy bral velmi vážně. Včetně tajného sledování prázdného parku.





Ovšem někdy zjistil, že taková sledování nejsou vždy úplně zbytečné. Byl to jeden večer, kdy vyšetřoval svůj větší případ, ztrátu výstavních soch růžových ptáků plameňáků z místního muzea. Byly to kýče, ale starosta je miloval. Zároveň úředníci nechtěli za takovou hloupost a rozmařilost vysokého úředníka utrácet moc peněz za nějakého drahého vyhlášeného detektiva a raději tímto napohled nicotným případem pověřili začátečníka Johna Loncraina.
A John ten večer viděl víc než čekal i ve svých nejpestřejších snech.









(Co viděl, to nechám na vaší fantazii ) Každopádně se pak musel ještě dlouho a bolestivě štípat, jestli u toho jednotvárného sledování vážně neusnul. Ovšem kromě zajímavého představení, které se pod jeho zatajeným pohledem odehrávalo, se dozvěděl i něco pomocí svých uší a příští den se vypravil na místo, které při rozhovoru zaslechl, hledat nějaké, jakékoliv stopy.



A počínal si u toho co nejnápadněji uměl No co... Dokonce i úředníci řeknou ve vzácných chvílích pravdu. A s Johnem ji měli. Byl to teprve začátečník.



Ale abyste věděli, tentokrát mu přálo vážně štěstí. Nebudu vám vykládat zdlouhavé podrobnosti vyvrbení se případu. Navzdory všemu to dopadlo velice nudně, ale úspěšně. Starosta byl k Johnovi po úspěšném splnění požadované úlohy velice štědrý a řádně ho odměnil, že mu drahé plameňáky navrátil.
O tom všem se dozvěděl zloděj plameňáků a dovedete si představit, co taková závist a touha po pomstě dokáže.



Naštěstí i tento případ dopadl skvěle. Loncrainům ten týden svítila šťastná hvězda. Priscilla to ale viděla jinak. Když v noci šla na záchod, byla to právě ona, kdo uviděl hřmotnou temnou siluetu plížící se po obývacím pokoji. Začala křičet o pomoc. V tu chvíli se stalo plno věcí. Lidé vyběhli ze třech dvěří - John ze svého pokoje, babička ze svého a z hlavních dvěří vyrazila jednotka policistů, kteří dostali záznam z poplašného zařízení, které si dali Loncrainovi minulý den nainstalovat, takže tu byli jako na koni (někteří z nich ještě ke všemu byli Johnovi přátelé, s kterými se seznámil, když vypomáhal na stanici s administrací). Nemůžu říct, kdo byl víc vyděšený, jestli zloděj nebo Priscilla. Každopádně když ji John tu noc uklidňoval, slíbil ji, že si vezme zítra volno a udělá si celý den jen pro ni. Jak slíbil, tak se také stalo.



Rozhodli se, že si brzo, ještě to ráno, (Priscilla už ani nemohla usnout) zajdou po týdnu zase do restaurace, tentokrát do trošku obyčejnější rychlojídelny blízko jejich drahého pobřeží.



Po vydatné snídani si chtěli zajít na koupaliště, ale zaprvé bylo ještě hodinu zavřené a stejně si nedovedli představit příjemné zaplavání s tak těžkým žaludkem. Rozhodli se, že si v mezičase zajdou do putyky u parku, kde vždy bylo plno zábavy, hudby a příjemných a často známých tváří.
"Nevadí ti, Priss, že jsem tě zavedl do tak světského prostředí mezi spoustu lidí, které možná neznáš?" prohodil John napolo žertem, napolo s obavou, když došli do těžšího vzduchu hospůdky.
"Ale vůbec ne. Co jsem slyšela, je to tu moc fajn," usmála se Priscilla, i když trošku nevozní byla, jen to nechtěla přiznat. Aby zakryla svou snadno prokouknutelnou přetvářku, vyzývavě si stoupla ke stolnímu fotbálku, který si vždy toužila zahrát.



Aniž by to věděla, překročila další mez svých psychických bloků. Mlha se rozjasňovala.



Za chvíli vůbec nevnímala několik páru zvědavých očí, které si tento ve městě zatím ještě stále skoro neznámý pár prohlíželo, a s vášní házela gol za golem a nepopsatelně se bavila.



John z toho měl velkou radost. Když už ale prohrál pátý zápas a uběhl skoro 40minut navrhl: "Zlato, nechci si stěžovat, ale mám z toho už oteklé ruce. Nedáme si timeout??"
"No, když to musí být," uchichtla se Priscilla, protože viděla, jak je nabroušený a snadno si za tu dobu co ho znala domyslela, jak a z čeho je dopálený. Proto raději ustoupila. Barman mezitím zapnul hudbu, takže se John měl snadno čeho chytnout a vyzval Priss k tanci. Ze začátku byl trošku upjatý.



Ale nakonec na tu hloupost zapomněl a věnoval své myšlenky a pohledy pouze své krásné přítelkyni.



Jelikož jejich tanec byl stále divočejší, oba dva se brzy zadýchali a skočili si tedy na drink, který John ochotně připravil, zatímco si Priscilla odskočila.



Když už byl konečně čas jít, protože koupaliště bylo už 10minut otevřené (a oni jej chtěli mít co nejprázdnější) rychle do sebe drinky hodili, aby se osvěžili a následně vyšli.



Koupaliště bylo opravdu prázdné, jak si tak přáli. Nikde ani noha a celý bazén jen a jen pro ně. V kabinkách se převlékli a k bazenu došli oba obnažení skoro ve stejnou chvíli. Cítili se hrozně krásně. Kolem bylo teplo, i přesto že sluníčko bylo ještě ospalé, a oni byli sami, což jim nakonec vyhovovalo nejvíc. Koukali si do očí, poslouchali šplouchající vodu a nechali si zvlažovat nohy.



"Mám tě tak strašně ráda," usmála se Priscilla.
"Ja tě raději," John se neusmál. Měl chuť jí políbit, ale Priscilla už se z jeho pohledu vymanila a smočila se. Povzdechl si a následoval ji.



Kdy Priscilla byla naposled ve vodě, už si ani nepamatovala. Proto si to teď tak moc užívala. I když navenek byste to asi nepoznali, byla hodně zamýšlená a i když pobyt ve vodě ji dělal dobře, také ji ovlivňoval spoustu myšlenek, které neměli za normálního chodu domácnosti čas se usadit.



Někdy přemýšlela, jestli to s ní John myslí vážně nebo to bere jen tak, že spolu chodí a nic víc. Třeba v něco doufal, v něco, co mu zatím rozhodně nechtěla dát a vlastně si nebyla jistá, jestli vůbec. Nebyla si vlastně jistá skoro ničím, kromě toho, že Johna miluje a toho se obávala nejvíc. Že by ji to mohlo zatemnit myšlení. Nechtěla dát srdce někomu pro nic za nic. John byl úžasný, jen se bála toho, aby to tak zůstalo, jestli není hodný je teď a jestli tento krásný čas nepřejde. Moc se bála toho, že to nemyslí vážně tak jako ona. Milovala ho, ale nebyla si jistá, jestli ji miluje on. Ještě nikdy ji to neřekl.



John jako by měl šestý smysl. Doteď jen tak plaváním posiloval, protože se snažil zvýšit svou fyzičku na což v poslední době nemohl najít čas. Najednou však jakoby cítil, že ho Priscilla potřebuje. Obrátil se a vzpomněl si na slib, že se bude věnovat jen ji. Měla zachmuřený obličej a nepřítomný výraz. Bál se toho, co se jí odehrává v hlavě.
"Musím těm jejím myšlenkám ruzpustit tu jejich chmurnou schůzi," zamyslel se pobaveně a bez varování šplíchl.
Priscilla překvapeně vyjekla.



Pak se začala rozjařile smát a chmury na nějakou dobu opustily její srdce. Užívala si chvíle, kdy mohla s Johnem být a kdy on chtěl být s ní. Útok mu brzy vrátila.
Potom vyváděli různé opičárny. Skákali salta, šipky a bomby a závodili v tom, kdo nejrychleji uplave vzdálenost mezi břehy, plavali na zádech a pozorovali spolu ubíhající oblaka a říkali si, co jim který připomíná. Soutěžili také v zadržovaní dechu.







"Vítěz!!"



Po tomto posledním výstřelku měli jak unavené nohy tak i plíce a rozhodli se už z vody vyjít a trochu si odpočinout. Slunce se zvedalo vysoko na oblohu a poledne se kvapem blížilo. To je slunce nejnebezpečnější, takže před pravým polednem chtěli už být doma. Vylezli a odebrali se na lehátka nejdříve uschnout.





"Měli bychom se už převléci. Já už jsem suchá, co ty Johne?"
"Ano také," zvedl se Loncraine. Pomohl Priscille z lehátka a když chtěla odejít, chytl ji za ruku a řekl: "Priscille,jsi prostě úžasná!!" a upřímně se rozesmál štěstím, že ji má vedle sebe.

[Nemesix]

Woooooooow....sú krásni..a stále čím ďalej tak som zvedavejšia na ďalšie fotky......Sú spolu rozkošní......Len tak ďalej... ....

[Flora Kreslená]

Zase raz nádherný príbeh Ten John má ale poriadne svaly

[PrincessLeia]

Děkuji mockrát oboum holky

A máme tu další díl rodinné skládanky Tentokrát o něco kratší Třetí schůzku jsem vynechala. Bylo to zbytečné. Mám ji sice, jak se patří nafocenou, ale není tam nic důležitého Tak jsem ji přeskočila.

Skokem ke štěstí

V domácnosti Loncrainů všechno krásně šlapalo. John sice ještě nebyl nejlepším detektivem města, ale už aspoň nevyšetřoval nic podřadného. Hodně také pomáhal klukům na stanici a stal se mezi nimi oblíbený. Priscilla na sobě hodně pracovala, co se týkalo psaní a často pracovala tak tvrdě a dlouho, že usínala v práci. Proto už pracovala ve výpovědní době a těšila se, až se na to bude moci vykašlat úplně a věnovat čas v knihkupectví, za který stejně moc nedostávala, své knížce - Budoucí špion - sci-fi, které ji pohltilo.
A Annabell??





Stávala se z ní jedna z nejpopulárnějších a nejoblíbenějších osob ve městě. Byla společenská, laskavá a svým kouzelným způsobem trhlá.



Povídala si s každým koho potkala, od mladého po starého, protivného dokázala rozesmát, smutného povzbudit a všude se o ní povídalo. I v místních novinách napsalo. Také byla dodavatelkou nejlepší ovoce a zeleniny v širokém okolí, bohužel však v malém množství. Každopádně se znala se spoustou celebrit a často ji ti dva ani neviděli, protože musela zachraňovat JEJICH nezájem o spolubydlící a město. A za to ji byli vděční.



(A vše je to podle pravdy )

Ti dva mnohem raději doma nebo spolu sami. Posledně navštívili taneční klub, kde vydrželi chvilku a tak se potom ještě stavili na hřbitov, kde pro Pris měl John nachystanou strašidelnou historku. Priscilla byla ale tehdy na schůzce moc unavená a tak se domluvili, že si rande brzy zopakují a napraví to. Odebrali se z domu brzy ráno, ještě za tmy. Skončili na pobřeží u altánku, kde si dali svůj první polibek a kde to tak milovali.



Nějakou chvíli strávili romantickým koukáním na hvězdy. John se o souhvězdí a hvězdné obrazce vždy trochu zajímal, ale jen vellmi amatérsky, jako kluk, ale dokázal díky tomu přeci jen poznat malý a velký vůz a jiné podobné, takže mohl teď Priscille o tom povídat. Ta jeho hlas moc ráda poslouchala.



Nechtěla ještě přestat, trochu se toho příběhu, díky kterému přišli, bála, ale John na ni naléhal, takže se pomalu oba postavili. John Priscille chytl něžně za ramena a řekl: "Takhle vydrž, zlato." Potom si kleknul. Priscille byla zmatená.
"Johne jsi v pořádku?? Bolí tě něco??"



"Ano, srdce," rozesmál se John, "protože tvé mi ještě nepatří!!" nasadil Shakespearovský ton a vytáhl tmavou krabičku, kterou hned na to otevřel. Rozzářilo se. Priscille vyjekla a srdce se ji rozbušilo (snad chápete, když víte, co se ji odehrávalo v hlavě před pár dny. Byl to šok...)



John vytáhl prstýnek a nasadil ho jemně a s citem omámené Priscille na prstík.



Pak John ale zvážněl.
"Omlouvám se za tu komedii. Však mě znáš. Ale myslím to vážně. Už dlouho se k tomu odhodlávám, ale bál jsem se vždy, že je moc brzo na to, abych se ti odvážil nabídnout manželství. A také jsem ještě chudý a neúspěšný, i přesto že věřím v lepší časy. Priscillo Chiarelli, chceš si mě vzít?" Priscilla beze slov přikývla a něžně ho objala. Bála se, že by se rozplakala, kdyby něco řekla, a to nechtěla.



"Ale to není konec má drahá. Nejsme tu díky tomu, pamatuješ?" ušklíbl se John.
"No ano! Tvá historka," zahrála Pris ztrápené vzdychnutí. Nyní však jakýkoliv hloupý strach necítila. "Ale nejdřív posnídáme. Řekla bych, že to bude romantické, takhle při svítání."
"Nojo, při svítání," zamračil se John, "To už to tak děsivé a atmosferické nebude. Moc jsme se zdrželi a slunce nám šlape na paty. Měli bychom to udělat hned."
"O něco málo světla více nebo méně. To už je na stejno. Aspoň do toho vložíš více umění," pokrčila rameny Pris a "pod vousy" se spokojeně uchichtla. Pak šli jíst, jak řekla.





Po řádném nacpání byli spokojeni na těle a na duši. Slunce se pevně probouzelo a světla a jasu bylo stále více. John už neváhal. Zbytečně vytáhnul baterku a pustil se do představení. Jestli se mu to přes všechny překážky povedlo, posuďte sami













"Miluji tě..."



"Ale příště tě nachytám při tmě, když to budeš nejmíň čekat a to bude teprve tanec!!"

[Nemesix]

Jeeeeeeeej..konečne zásnuby......Veľmi sa mi to páči ...čím ďalej tým viac sa mi to páči.......A tá babka je pekná......Dúfam že bude čoskoro aj svadba...Veľmi sa na to teším..

[schnegy]

Krasne Vyvija sa to vsetko velmi pekne, som zvedava na pokracovanie.

[Jaina]

Však čo nepíšeš rovno príbeh? Dosť tu chýba nejaká klasická nafotená sims story.. ako za starých čias