Rodinná kronika

[Flora Kreslená]

Očarujúca nevesta

"Já si na ně jednou pořídím pořádnej kanon, aby už konečně dali pokoj, zobákovci dotěrní!!" vykřikla rozčílená Annabell

"A neříkej mi matinko!! Ještě spím a nemám chuť se bavit s někým, kdo byl ještě v plínkách, když já se narodila!!"

Teším sa na pokračovanie

[PrincessLeia]

Omlouvám se, že jsem nakonec nesplnila naději, kterou jsem na konci příspěvku vykřikla, ale nakonec jsem to nestihla Byl to poslední den, kdy jsem si dovolila chybět ve škole. V pátek už jsem musela, i přes zdraví a byla jsem nucena se připravit. Napravuji to tedy teď další částí

Schnegy, mám také ráda účesy nahoru, ale ne za každou cenu a Priscille prostě v tu chvíli žádný tolik neslušel Jinak děkuji a Priscille též

Floro, tvé příspěvky mě inspirují a motivují k dalšímu psaní Děkuji moc a jsem nesmírně ráda, že tě dokáží příspěvky i rozesmát. S Ann se velmi dobře spolupracuje

Splněný sen - část druhá

John se konečně rozhodl, že se odebere na místo svatebního obřadu. Nemohl si dovolit déle čekat ani nechat čekat svatebčany, kteří se, jak po příjezdu viděl, sešli již ve slušném počtu. Annabell se na místo odpravila zhruba před hodinou, o což ji syn požádal, a nyní se velmi dobře bavila. Její společenský pud byl obšťastněn dřív než cokoliv jiného. Noc se vydařila nad očekávaní. Vzduch byl velmi teplý, vánek příjemně chladil a obloha byla jasná a hvězdná.



John s nadějí očekával, že se v altánku, kde spolu s Priscille často večeřeli a trávili chvíle, kdy byli nuceni se schovat před deštěm a vyprávěli si duchařské příběhy a jednoduše prožili tolik krásných chvil, jeho nevěsta objeví v nádheře, na kterou si na ni tak často představoval a líbezně se na něj usměje. Tolik by se mu ulehčilo!! Stále ho sžíralo svědomí a výčitky a jeho srdce bylo svíráno vzrůstající úzkostí, ze které ho mrazilo do morku kostí. Priscille se však nikde neobjevovala a čím víc se blížil k místě dění, tím byl nervoznější, jelikož se mu odhalovaly všechny kouty, kde by se ještě mohla Pris popřípadě skrýt jeho zrakům.

(Poznámka: Přítelkyni na obrázku vlevo, Johnova známá: "Hm... To je ale fešák. Velká škoda pro tu holku z venkova. Pche...)



Annabell samozřejmě nic takového nenapadlo a v klidu se bavila. Zrovna poslouchala velmi zajímavou historku z Egypta, kam se vždy chtěla tak podívat. Milovala příběhy a ty hrůzostrašné ze všeho nejvíc. Johna si nevšimla do chvíle, kdy se nad ní sklonil a snažil se jí něco říct.
"Neruš, drahoušku," odbyla ho, aniž by věděla co potřebuje a se zatajeným dechem poslouchala pokračování vyprávění. Syn ji však nenechal a tak ztratila všechny atmosféru a konečně se omluvila.
"Copak je, Johne?" optala se. Byl to jeho svatební den a chtěla být tedy velice milá. Bylo by hloupé se rozhádat díky historce, usmála se v duchu. V tomto snažení ji pomohl už jen pohled na syna. Byl velmi bledý a v očích se mu zračila nepopsatelná úzkost.
"Stalo se něco?" zeptala se naléhavěji.
"Priscille," zachraptěl. Odkašlal si a pokračoval, "Neviděla jsi Priscille? Nemůžu ji nikde najít a domů také nepřišla."



"Uklidni se. Proč by se vracela domů, když se berete tady? Nemá k tomu důvod. Nejspíš už je na cestě sem. Ta nezapomene kdy má svatbu," zavrtěla hlavou a snažila se ženicha povzbudit úsměvem.
"Co když... Co když si mě nechce vzít díky předminulému večeru?" sklopil oči, v kterých se mu zaleskla slza. Tu naštěstí Ann neviděla, což také nechtěl.
"Hloupost!! Priscille už ti přeci ještě ten večer odpustila. Miluje tě a neopustí tě díky přešlapu. Na to je až moc rozumná, laskavá a věrná osoba a ví, že bys pro ni udělal cokoliv. A co nejdůležitější, ví, že toho velmi lituješ. A zas tak hrozné to nebylo," dodala žertovně. Pak vzdychla: "Kdybyste viděli co jsme vyváděli s Jamesem..." A po několika letech John viděl, jak babička tiše pláče. Po tváří je sklouzla slza. Annabellin pohled byl nepřítomný, hledíc do minulosti a bylo v něm najednou tolik vážnosti a bolesti, že John v tu chvíli zapomněl na vše, co tížilo jeho srdce. Ve stejně rychlém okamžiku jako se to objevilo, to však zase zmizelo.
V tentýž moment se na druhé straně parku naskytl velice neobyčejný pohled na míhající se světlo bělostných šatů nevěsty a i když to ještě John netušil, jeho pochybnosti měly být brzy rozpuštěny.



John stále přecházel sem a tam. Maminku už raději nechal, aby v ní zase nevyvolával bolestné vzpomínky na otce. Najednou ve tmě viděl slabé odrazy světla. Svižně se to pohybovalo a přibližovalo. Pak se to zastavilo a počalo se to přibližovat o mnoho rozvážněji. Zaostřil, jak nejvíce uměl. Pak mu poskočilo srdce, když poznal svou nastávající. Ještě zhluboka dýchala, ale ovládala se a rozvážně mířila přímo k němu.



"Miláčku, úplně jsem zapomněla na čas. Musela jsem tě asi vyděsit," jakoby mu četla myšlenky. "Nezlobíš se?" zeptala se opatrně, když se John tvářil nadále neurčitě a jen koukal a nemluvil.
"Ne!" vyjekl naráz. Pak se uklidnil a dodal klidněji: "Vůbec se nezlobím. Ulevilo se mi. Nikdy jsem nevěřil, že se může člověk něčeho tak mocně obávat. A ta bolest svědomí mě fyzicky bolela. Takže ty se nemáš proč omlouvat. Jen já. Já jen, že vypadáš... Vypadáš skvostně," vydechl upřímně. Priscille se rozpačitě usmála.



Všichni kolem se tiše bavili, ale nedávali najevo, jak bedlivě přes hudbu poslouchají. Moc toho nezaslechli, ale s jejich chování vysledovali sympatický průběh. A při jejich polibku se jim všem objevil úsměv na tváři a všichni už mysleli jen na chvíli, kdy se za chvíli všichni sejdou u obřadu.

(Poznámka: Až na jednu, k nám otočenou zády. Buďte rádi, že ji nevidíte. Zkazilo by vám to idylku všehopřejícného bezchybného společenství)



Nikdo nemusel čekat dlouho. Již nebylo na co. Priscille se krátce se všemi přivítala, pozravila Annabell polibkem na tvář a všichni svatebčané a jiní přítomní se již pomalu rozcházeli k oltáři. Jako poslední se k oblouku rozešla nevěsta. Ženich tam na ni již čekal a nemohl se vynadívat na její krásu. V příštím okamžiku se všem konečně naskytl pohled, který si dávno tak barvitě představovali. Nic nezklamal a splnil přání i těch nejzarytějších snílků.





Nebudu opakovat všechna slova, jenž byla vyřčena. Čtenáři si vyslechli už tolik vyznání lásky, že není nutné přidávat další. Slova z obřadů známe nazpaměť s filmů a i když jsou nádherná, nevýznamnější jsou pro ty, kteří si při nich zaslibují životy. Obřad mám možnost však aspoň vykreslit pár obrázky, které byli zachyceny dojatou fotografkou:





Na některých fotografiích můžete i hmatatelně pochytit i pocity tolika oddaných přátel a milující maminky, které pro ten večer praskla skořápka obranné žertovnosti:









I když možná ne všichni zažili příjemný zážitek a nadnebeský pocit vycházející ze sledování spojení těchto dvou zamilovaných duší. Už je to tak. Žádná realita není bez chybičky a i v simících se najdou černé ovce.



Ale tímto lidským (a zdá se i simským) neduhem zvaným závist a nepřejícnost (nebo přejícnost druhému plavat mezi masožravými rybičkami) si rozhodně nenecháme zkazit tak jedinečný večer. Věřím, že se ani nemusím ptát, jestli souhlasíte...



Omlouvám se, že je možná tento díl s porovnání s jinými méně detailní a rozvyprávěný, ale nechtělo se mi tolik myslím krásných fotek kazit dnes velkým množstvím komentářů. Také to nemělo velkou dějovou linku. Slibuji, že to vynahradím v dalších dílech, kde je materálu na zpracování o mnoho více Doufám, že se tedy nezlobíte za skromnější díl a že si pak naopak více užijete rozvinuté pokračování

[Flora Kreslená]

nebo přejícnost druhému plavat mezi masožravými rybičkami

Dojemné A ani nevieš ako ma upokojilo to že máš veľa materiálu na ďalšie časti.

[Nemesix]

opäať krásne..krásna nevesta,ženích krásne usporiadaná svadba..veľmi dojemné, krásne fotky text...čo viac dodať..teším sa na ďalšiu časť..

[Totodile7625]

Krásny príbeh. Je úžasné jak sa dokážeš rozpísať. A všetko je zmysluplné. Taktiež tam máš mnoho skvelého humoru. Myslím si, žeby si mohla pokračovať vo vlastnej téme v sekcii príbehy.

[schnegy]

Chvalim aj za krasne fotky

[PrincessLeia]

Všem vám opět děkuji za krásné komentáře, které mě vždy tak hrozně potěší Dnes tu najdete třetí kousek ze svatebního dne. Možná už jste čekali zajímavější pokračování, ale zde je důležitá scéna s Ann a Pris a chtěla jsem svatbu klidně zakončit. Se vším, co k tomu patří. Snad nebudete zklamání, tento kousek s chutí přečtete a do budoucího dílu vám může slíbit dvě věci: 1. bude už zítra (začíná mi volno) 2. budete moci sledovat Johna s Priscille na líbánkách. A že se jim tam stalo věcí...

Splněný sen - část třetí

Po obřadu se společnost rozešla. Tedy do všech koutů pozemku. Domů se ještě nikomu nechtělo. Nálada byla vzorová - uvolněná, přátelská a romantika dýchala v duši každého z nich (kromě výjimky, o které se už nebudu zmiňovat a která se ve velice nerudné náladě vrátila domů). John ještě jednou letmo políbil nevěstu a potom ji nechal se svou maminkou, která nesměle postávala kousek od nich. Odebral se k baru. Byla to velká událost, ale také mu po ní dost vyschlo v krku.



Priscille byla mile překvapená, že za ní Annabell přišla. Doprovázela Johna zamilovaným a omámeným pohledem, dokud se jí neztratil z očí za altánem a až potom se s nepřítomným úsměvem na rtech obrátila k trpělivě čekající tchýni. Ta jí široce úsměv oplatila, oči ji opět zvlhly.
"To bylo nádherné! Priscille jsem na tebe tolik hrdá! A na Johna taky, že si dokázal najít někoho tak výjimečného jako jsi ty. A jak šťastnou jste mě dnes večer udělali. To vám nikdy nezapomenu." Priscille byla zaražená, nic takového nečekala.



"Přeci to není jen naše zásluha. Bez tvé neochvějného optimismu a podpory by jsme to nedokázali."
"Ale to říkáš jen tak, protože jsi tak hodná duše, ale já vím, jak to je. Není to se mnou vždy jednoduché. Ale dnes večer je vše tak neobyčejné, že se i já odvážím říct, něco, na co jindy nemám odvahu. Miluji tě, Priscille. Jako jsem kromě Jamese a Johna nikdy nemilovala. Jen chci říct, jak jsem vděčná, že jsi přišla do našeho života..." pak už to nedokázala nic říct. Slova už ani nebyla nutná. Priscille neodpověděla, ale tchýni s něhou vzala kolem ramen. Do ucha ji zašeptala: "I já jsem vděčná, že jste vstoupili do mého. Už příliš dlouho jsem byla sama a vy jste vrátili mému životu barvu. Děkuji."



Když se odtáhly, Priscille radostně zářily oči.



Annabell se ještě chvíli zdržela, ale byla dost rozcitlivělá a unavená a řekla si, že zábava se dost dobře obejde i bez její maličkosti. Potichu se sbalila a odjela domů. Ostatní svatebčané zůstali podstatně déle, ale tentokrát nehodlali svou přítomnost neúnosně prodlužovat jak tomu bylo na rozlučce se svobodou a když si popovídali s lidmi, s kterými chtěli, zatančili se všemi přáteli a popili s novomanželi, odebrali se také do svých domovů. Priscille jen zářila a John ji stál při všem po boku. Nakonec i oni společně odjeli domů. To už od obřadu však uběhla nepřehlédnutelná řádka času a když přijeli, Annabell už byla v civilu, vysprchovaná, odlíčená a v brýlích. Tak jak ji znali s lišáckým úsměvem na rtech.



"Vážené, ještě nás čeká poslední povinnost!!" ozvalo se hlasitě z kuchyně. "Rozříznutí dortu!! Obyčejně se to provádí na oslavách, ale dodavatel měl problémy. Odpusťte tuhle nedokonalost a příjměte pozvání na ochutnání.



"A co ostatní hostě??" posmutněla Priscille, která chtěla ten večer všechny aspoň z čtvrtinky tak šťastné a spokojená jako byla sama. "Neboj se má drahá, nikdo nebude ochuzen. Hned ráno je objedu a každému zasloužený kousek osobně předám," usmál se.
"A co odjezd do Francie?" podivila se Annabell.
"Všichni tolik starostí. To snad ani není možné. Spolehněte se dámy. Vše matematicky vypočítané." Pak zmkl a soustředěně se zahleděl na dort před sebou. Pris už se nemohla dočkat. Byla uklidněná.



I když se s dortem tolik nadělalo, nakonec si každý vzal skromný kousek. Na více neměl žádný z nich pomyšlení. Zaprvé se na oslavě u altánku také podávalo jídlo a za druhé měli hlavu plnou jiných věcí. Annabell se odebrala na procházku, aby si pročistila hlavu, spálila všechno to jídlo, co dnes spořádala a protáhla nohy. Stejně se mezi hrdličkami teď cítila velmi nesvá a doopravdy potřebovala být sama, jen s přírodou, která jediná ji mohla tak zázračně uklidnit. John tedy s Priscillou zůstal doma sám. Nechtělo se jim převlékat šaty, ve kterém pocítili takové štěstí, nelámali si s tím tedy hlavu a následovali vzoru maminky. Usadili se společně na trávník před domem a a na společně bijících srdcích se jim rozlil pokoj.

[Flora Kreslená]

Prekrásny koniec svadby Mám chuť ti založiť fanklub

[PrincessLeia]

Děkuji ti Floro, ty jsi tak hodná duše

Já jsem se chtěla možná zeptat Emerald, že bych to vážně přesunula do příběhů, jak tady někoho napadlo, a nazvala ro Rodinná kronika. Ale než se jí zeptám, chci se zeptat, či souhlasíte s tím nápadem a jestli máte nějaké jiné nápady na název nebo souhlasíte s nabídnutým. Budu vám vděčná za odpověď, všem kdo sem někdy zajdete

[Totodile7625]

Leia, teraz som v škole, takže sa mi to nechce čítať, ale obrázky sú úžasné. Keď dojdem domov, určite si to aj prečítam. A ja si myslím, že v príbehoch sa to bude vinímať lepšie a aj viac ľudí Ti to okomentuje, pretože príbehy kontroluje viac ludí ako sekciu simíkov.

[Flora Kreslená]

Ja som za to aby si to presunula do príbehov a sem len ostatných simíkov. Bude v tom aspoň poriadok

[PrincessLeia]

Jsem ráda, že souhlasíte. A ten název?

Slíbené pokračování.

Francouzské podnebí - část první

Vzduch byl provoněný rozličnými pachy. Na jednom rohu to vonělo po proslulých křupavých francouzských bagetách, na dalším rohu květinami, kterými byly domy obklopeny a na jiném horkou čokoládou. Priscille se nemohla těch vůní nabažit a se zavřenýma očima vdechovala své okolí.
"Lásko, já bych ty oči nezavíral. Ty výhledu jsou snad ještě hezčí než to co zachytáš nosem. Je to úchvatné. A všude tak čisto!" sděloval dojmy John. Jeli teprve taxíkem. Po noci prospané v letadle byli sice trochu rozlámaní, ale odpočatí a vzrušení.
Konečně byli v cíli své dlouhé cesty.
"Tady to vypadá báječně!" vydechla Pris.
"Jmenuje se to U Zlaté livreje," představoval hotel s pýchou John.



Vstoupili společně dovnitř a na recepci si vyzvedli klíček od pokoje a zašli si do místní kuchyně něco vzít na zub. Nejedli přes 6 hodin. Poslední jejich jídlo byl sendvič v letadle s kafem v kelímku a měli chuť na něco chutného. S příjemně zaplněným žaludkem si šli ruku v ruce prohlédnout pokoj a když si ho dopodrobna prohlédli a vynachválili, vybalili si a opět sešli do přízemí. V tu dobu odbíjela 13.hodina.
"Čím si tento první den ozdobíme? Neplánovala bych nic převratného, plány si necháme na další dny. Máme před sebou celý krásný týden a dnešním dnem bych pouze zakončila vyčerpávající cestu. Co takhle se něčím osvěžit? Napadá tě něco?"
"Četl jsem o proslulé továrně na nektary. To je prý velice osvěžující a myslím, že to bude i příjemný zážitek. Mají tam prý několikapatrové sklípky, volně otevřené pro návštěvníky."
"Nezní to špatně, ale co můžeme být zajímavého na sklípcích?" divila se Priscille.
"Hm... To zjistíme, až tam budeme. Jsou tiché, romantické a mají spousty zákoutí" zavrčel škádlivě John.



Ke službám hotelu patřila i možnost vypůjčit si za jistý poplatek kenspy, motorky ojedinělé a proslavené právě v Champs Les Sims. Dvojsedačkovou bohužel neměli, takže si půjčili pro každého jednu.



Jakmile na nich vyjeli, pochopili proč jsou tak oblíbené. Příjemně na nich vítr hladil vlasy, protože měli pouze omezenou rychlost, která některé nenapravitelné a uspěchané povahy mohla dohánět k šílenství, ale jejím účelem bylo právě donutit své majitele obdivovat krásy okolí a zpomalit v průběhu jeho dovolené navyklý uspěchaný způsob života.



Když dorazili do továrny, nenašli přesně takové místo jako čekali. Vypadalo to spíš jako obyčejný vesnický dům obklopený ovocným políčkem. Uvnitř bylo pár prostor pro tovární přístroje, ale jinak to byl obyčejný dům pro rozšafnou farmářskou rodinku. Ta byla mimochodem přítomna, vždy připravena návštěvníky obsloužit, zabavit, provést nebo poskytnout jakékoliv informace, vše pro potěchu příchozích. Až teprve pod domem byly rozsáhlé sklepní prostory, které splňovaly všechny neobšírnější představy. Ty ovšem nebyly prvním místem návštěvy naší dvojice. Priscille si s rodinkou padla do oka a po první hodince návštěvy bylo nemožné ji zastavit v její nadšené společenské činnosti.



Když vyprávěla svůj duchařský příběh, který ji tenkrát toho památného večera vyprávěl John na pláži, všechny přítomné okouzlila svým vypravěčským uměním. Dokázala příběhu dodat takové napětí, takovou atmosféru, že všichni zapomněli na světlo za okny a třásli se strachy o své oblíbené postavy i z obav, aby zpod dveří nevyšla krvelačná šelma. Priscille ale nejednou rozhodilo, když si všimla, že jí jedna návštěvnice továrny nadšeně fototgrafuje. Ne však jednou, ale 5krát, 10krát.



Ale Priscille se dokázala uvolnit a zkusila na podivnou fotografku zapomenout a zkoušela ignorovat klapavé zvuky spouště. Nechtěla své vyprávění, tak podrobně vyumělkované k dokonalosti svým novým farmářským přátelům zkazit. Zasoustředila se zpět do písčitých zemí Egypta a zaujatě pokračovala.



Obecenstvo bylo po skončení nadšeno a Pris byla za svůj výkon odměněna zaslouženým potleskem. Musela slíbit, že se zase někdy zastaví s novým příběhem. Malý Pierre k ní zašel jako poslední, když všichni odcházeli za svými zanenedbanými povinnostmi.
"Podepíšete se mi, slečno Chiarelli?" Priscille chvíli nevěděla co říct. Byla zmatená. Pak ji napadlo jedno vysvětlení pro fotografování i pro milé požádání o autogram. Málem se neovládla a potěšeně zakřičela. Nedala na sobě ale nakonec nic znát a potěšená si od chlapce brala kousek papírku s perem.
"Samozřejmě Pierre, ale já už nejsem Chiarelli. Už dva dny jsem paní a to paní Loncrainová," usmála se hrdě. Nakonec se však přeci jenom podepsala svým uměleckým jménem a nechala nadšeného Pierra s radostí odhopsat
Potom odešla z farmářského bytu a vydala se na cestu do podzemí, kde na ni trpělivě už nějakou tu chvíli čekal její manžel. Sklepení však bylo rozsáhlé a ona se v něm nechtěla ztratit nebo se s Johnem zbytečně minout. Zůstala tedy v oteplené a zařízené úvodní části, kde se podávalo jídlo na přání, ochutnávaly nektary a hrála hudba. Byla tak šťastná, že dlouho nemohla odolávat tak přitažlivému rytmu.



Nakonec se konečně ukázal John, fascinován rozsáhlými prostory zaplněnými skříněmi s nektary, do kterých muselo být vloženo plno ustavičné a bolavé práce a času. Byl odhodlán si některé z nich pořídit. Ale nejdříve toužil něco ochutnat. Odebral se tedy do vstupní síně podzemí, kde našel tancující Pris.
Chvíli ji z povzdálí obdivoval a potom se šel poradit s odborníkem u soudků. Na jeho doporučení se pak odebral k vyhlášenému ročníku, který byl v polici u zdi.



Nějakou chvíli váhal co si vybrat, protože některé nektary byly vyrobeny z jiných surovin a jejich různých odrud a tedy byl v rozpacích. Odborník mu potom poradil s ochotou podruhé a John si konečně s rozhodností vzal ročník 1993 s názvem Le lueur, v překladu záře, a na odborníkovo doporučení jej rozlil. Prý jedno víno na účet podniku. Jejich zvyk pro nové návštěvníky.



"Priscille," oslovil ji.
"Příjdu hned zlato, jen dotancuji tento kousek," a poslala mu vzdušnou pusu. John zavrtěl hlavou a i když věděl, že je teď Pris neobyčejně šťastná, cítil, že má ještě jakýsi nový důvod k oslavám a byl velmi zvědavý jaký. Nechal to však pro tento moment být a rozhodl se, že to z ní vymámí až doma.



"Hmm!! To je vynikající!!" olízl se neformálně. Měl ústa plná sladké vůně a chutě nektaru a nedokázal se toho pocitu nabažit a usrkával stále dál. Bylo to výborné, znamenité, stále se snažil přicházet na nová obdivná slova. Litoval, když svou sklenku vyprázdnil, ale další si chtěl schovat na klepnutí s manželkou. Byl proto velice rád, když Pris konečně udýchaně zasedla.
"Chceš mi něco říct?" snažil se z ní už nyní vymámit tajemství.
"Strpení, Johne. Vše se dozvíš," mrkla na něj Pris, když si brala sklenici.
"Ochutnej. Je to nepopsatelně dobré. Musíš na to přijít sama," doporučoval John a hmatal po své další skleničce.
"Wow, máš pravdu! I když tohle neetické slovíčko to ještě zdaleka nevystihuje," souhlasila Priscille a zaujala vnitřní výraz. Plně se soustředila na ještě nepoznanou chuť nápoje. John ji spokojeně pozoroval. Moc ji to slušelo a tento její výraz mu připomněl časy, kdy ji poznal.
"Ano. Skvostné..." nyní však už nemluvil o nektaru.



V tu dobu už se čas značně posunul a John chtěl být v hotelu ještě před setměním, protože kraj byl zde prohlášen svými západy slunce. Hotel měl pěknou vyhlídku. V nektárně si zakoupil několik kousků nektaru Le lueur a byl přesvědčen, že tento nápoj bude nápojem jejich lásky. Přesně svou chutí vyjadřoval výjimečnost a skvělost jejich vztahu. Když dorazili do hotelu pustila se Priscille do lehoučké večeře.



Po večeři se ocitli v jídelně sami. Všichni ostatní hosté už šli časně do postele - to zejména noví hosté, ještě unavení z každodenního pracovního života - nebo se rozešli po městě, na procházky, do kaváren, za pozdními nákupy. John s Priscille plánovali jít do postele.



"Bude to obyčejná noc nebo..." začervenala se Priscille a nedokončila větu.
"Jak chceš ty zlato. Ale žádná noc vedle tebe nebude obyčejná," zasmál se John. "I když jestli mám být doopravdy upřímný a to bych měl, jestli chceš abych takový byl i po zbytek manželství, tak... Přiznávám, že si přeji, aby byla výjimečnější než jiné."





Priscilla šla do koupelny a John musel ještě vyřídit nějaké záležitosti s vedením hotelu. Otravné drobnosti úředních vlastností. Byl rozladěný, že to musel řešit zrovna tento očekávaný večer a že si musel otravovat mysl úředními hloupostmi, když se vracel do pokoje, ale hned jak vešel, všechny chmury ho rázem přešly.



Vše komentoval pouze písknutím a odebral se do koupelny. Po nějaké chvíli se vrátil a vklouzl za Priscillou.



"Ehm. Nechceš mi konečně povědět něco o tom svém tajemství, které jsem na tobě zpozoroval v nektárně??" prohodil nervozně. Priscille o tom nejdřív chabě zapřemýšlela, což Johnovi přišlo jako bolestivě dlouhá doba ticha...



... a pak vážně odpověděla: "Teď ne."



K pokračování nemám co psát a ani se o to nebudu snažit. Nesmělou situaci, kterou jste jistě bystře vycítili, brzy s odvahou překonali.



A dále už to o žádné odvaze nebylo.



A nyní je při západu slunce s vaším dovolením již necháme zcela osamotě.
Dobrou noc...

[Flora Kreslená]

Nádherne romantické Ale to prádlo by som na Priss nepovedala

[schnegy]

Preco? Ta spodna bielizen je nahodou velmi pekna, vobec nie je vulgarna ani nic. Ved je to dospela zena tak preco nie?
Inak pekne pokrocili vo svojom zivote

[Totodile7625]

Tá posledná fotka ma uchvátila aj najviac. Naozaj skvele odfotené!