Za všechno se platí - konec

Všetky uzavreté príbehy k The Sims 2 si môžete prečítať ešte raz v tomto archíve.

Moderátor: Sašena

Za všechno se platí - konec

Poslaťod America » Pon 11 Aug 2008, 16:17

Úvod
Příběh bude vyprávět jedna obyčejná žena ( simka, chcete-li ). Jmenuje se Angelika Fischerova, bydlí v Krasohlídkově, zanedlouho oslaví 27 narozeniny, vystudovala ekonomii, podotýkám, že na výbornou a nyní pracuje jako sekretářka v pojišťovně a pánove je svobodná. Mladá, ale už poznala, jak umí být život zlý. Když před půl rokem při autonehodě zahynul její snoubenec Wiliam Parker, celý život se ji zbořil jako domeček z karet. Před nehodou byla Angelika veselá, ráda navštěvovala diskotéky, chodívala ven s přáteli či jen s Wiliamem, a když zrovna měla volný čas, věnovala se malování. Užívala si život plnými doušky. Po nehodě se ale změnila. Už to nebyla ta veselá Angelika. Ne, bohužel ne. Jako by ji někdo vzal duši a zanechal jen její torzo. Uzavřela se do sebe a přestala komunikovat s okolím. Nebýt pomoci rodiny a přátel, nebyla by už asi ani Angelika.
Obrázok

Obrázok

Ale už dost smutku, představím vám radši další hrdiny příběhu.
Výše zmiňovaná rodina Angeliky.
Zleva tatínek Angeliky Edvard Fischer. Edvard je přesným prototypem muže, kterému v první řadě leží na srdci blaho celé jeho rodiny a až pak všeho ostatního, a proto ho tak trápí jeho starší dcera. Edvardovi je 57 let a je v důchodu ale jelikož se doma nudil otevře si papírnictví.
Uprostřed sedí Rebeka, mladší sestra Angeliky. 12-ti letá skromná holčina, která má moc ráda malování.
No a nakonec maminka Angeliky a Rebeky a samozřejmě zákonitá manželka Edvarda Lilith. Je ji…. no…..ehm….. Safryš, slíbila jsem, že její věk neprozradím. No moment slíbila jsem sice, že vám neřeknu její věk ale neslíbila jsem, že vám neprozradím o kolik let je mladší než její manžel. Takže je o 5 let mladší, teď si stačí vypočítat kolik této dámě je. Lilith se ale pořád cítí jako kdyby ji bylo o 20 let méně a tak se snaží udělat všechno, aby i tak vypadala
Obrázok

Další koho bych vám chtěla představit je Sylvie Blanc. Sylvuš je největší opora Angeliky. Jsou nejlepší kamarádky už od školky. No k samotné Sylvii – je stejné věkové kategorie jako její kamarádka, též vystudovala vysokou školu ale obor politologii. Nyní pracuje jako členka městské rady a chce být jednou starostkou. Je feministka.
Obrázok
Viviant Norvegová – s Angelikou se seznámila až na vysoké. Dobrá kamarádka a královna večírku. Chce se prosadit v herectví.
Obrázok

No a nakonec Amanda Waltrová – další kamarádka Ange. Seznámili se rovněž na vysoké. Samotná Amanda je tichá a křehká žena. Živí se psaní románu.
Obrázok
Naposledy upravil America dňa Pia 31 Okt 2008, 21:10, celkovo upravené 3
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod Maggi » Pon 11 Aug 2008, 16:34

tvoj príbeh čítam na zelenom a je super, som rada že si to presunula aj sem :wink:
Obrázok užívateľa
Maggi
Starec
Starec
 
Príspevky: 5509
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 20:41
Bydlisko: Slovakia
Pohlavie: Simka

Poslaťod emma1 » Pon 11 Aug 2008, 18:33

pribeh zatial vyzera velmi zaujimavo...kusok mi tam vadi ze mama angeliky aj silvia maju blond vlasy a cierne obocie,ale to je len maly detail.Uz sa tesim na 1.diel. :)
Obrázok užívateľa
emma1
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 182
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 18:50
Bydlisko: RS

Poslaťod livia » Pon 11 Aug 2008, 19:17

vyzerá to slubne teším sa na pokračko
livia
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 207
Registrovaný: Uto 22 Apr 2008, 12:31

Poslaťod America » Pon 11 Aug 2008, 19:55

Děkují mockrát všem, těší mě, že se příběh líbí. :oops: Jinak toho obočí jsem si až doteďka nevšimla. Takže mi Sylvie pochoduje po městě pořád s černým obočím. :)
Ale co, mám tu pro vás nový díl. :wink:

1.díl - Dvojité narozeninové překvapení

„ Ne, opravdu pan Smith nemá v navrhovaném termínu na schůzku čas.“
„ Ale slečno, to mě absolutně nezajímá. Vy asi nevíte, jak je namáhavá moje práce, “ ozve se rozčílený hlas McConela, nejprotivnějšího obchodního partnera mého šéfa.
Že já nevím co je to namáhavá práce. Přece tomu, jak neustále dřepí v křesle, nemůže říkat namáhavá práce. Stejně všechno za ředitele vyřídí sekretářka. Ony musí dělat všechnu hloupou práci. A už jsme zase u toho - moje práce. Nenávidím svojí práci. Nenávidím! Nenávidím! Nenávidím! Každý den to samé: „ Ano pane, ty faktury jsem už vytiskla, čekají jen na váš podpis. Nedáte si kafe, pane?“ A plus k tomu se celý den usmívat, i když vám je ze všeho špatně. Přetvářka je strašná věc. Vlastně když o to přemýšlím…
„Slečno? Vy snad spíte? Ptal jsem se na další nejbližší termín.“
„ Dobře, podívám se do diáře… ano momentíček… nejbližší termín připadá na 26. tento měsíc. Domluvila bych vám to na 10. hodinu, vyhovuje vám to ?“ snažila jsem se, aby můj hlas vyzněl mile.
„ Vyhovuje. Takže platí. A slečno příště při hovoru neusínejte,“ neodpustil si rýpavou poznámku.
Obrázok

Konečně, pro dnešek jsem skončila a samozřejmě, že jsem tady zase zůstala déle než jsem měla. Hodiny ukazovaly něco málo po půl šesté a já jsem byla ještě v práci. Utahaná a plná smutku jsem se rozhlédla po své kanceláři. Můj pohled spočinul na fotce, na společné fotce mě a Wiliama. Ten čas tak rychle uběhl. Už to bylo víc než půl roku a já nebyla schopná na něj zapomenout. Začaly se mi vybavovat vzpomínky na naše první setkání, první společnou schůzku, první polibek a taky na první a zároveň poslední dovolenou, která se nakonec proměnila v noční můru. Všechno se mi začalo přehrávat před očima jako hodně špatný film. Nehoda, která nakonec nehodou ani nebyla, tělo Wiliama, které se nenašlo a… vlastně nic, nechci o tom mluvit. Možná někdy jindy.
Obrázok
„ Ange, jsi tady?“ z mého přemýšlení mě vyrušila Rita, moje kolegyně.
„ Ahoj Rito, kde se tady bereš?“ zeptám se přátelsky.
„ Jen jsem viděla, že se tady svítí a tak jsem se koukla jestli jsi jen nezapomněla zhasnout. Hele nepůjdeš dolu do kantýny, můžeme si dát kafe, co ty na to?“ nabídla mi a já to nemohla odmítnout.
Obrázok
Dole v kantýně.
„ Au! Rito, šlápla si mi na nohu,“ sykla jsem bolesti.
„ Promiň, nemůžu v té tmě najít vypínač… Hele tady je.“
„VŠECHNO NEJLEPŠÍ KE TVÝM 27. NAROZENINÁM!
„ C-co se tady proboha děje?“ vykoktala jsem rychle ze sebe. Rozhlédla jsem se po kantýně a viděla jsem pár kolegyň z práce.
„ To je překvapení k tvým narozeninám, neříkej, že si na vlastní nrozeniny zapomněla?“ chopila se slova Rita.
„ Popravdě jsem na ně vážně zapomněla,“ přiznala jsem se. Stála jsem tam jako opařená. Jistě, že jsem na narozeniny zapomněla. A nejenom já. Nikdo si na ně nevzpomněl, ani rodiče ani moje kamarádky.
„ No tak si běž rozbalit dárky,“ pobídly mě známe.
Obrázok
Dostala jsem vesměs různé takové ty užitečné věcičky, které člověka potěší. Dokonce jsem dostala i knížku s docela zajímavým názvem „ 30 a ještě panna“. Jasně, že mě tímhle obdarovala ta barbie z recepce Caroline. Nikdy jsem ji moc nemusela.
Obrázok
„Dík Caroline za ten dárek,“ řekla jsem suše.
„Nemáš zač, jsem ráda, že se líbil,“ řekla.
„Ale jen jedna drobná věc. Ještě mi není 30,“ snažila jsem se obhájit.
„ Ale Ange, tohle tě má připravit na tvůj budoucí život,“ odpověděla mi klidně a přitom se usmívala jako šílená.
Proč jsem ji to vlastně vyčítala. Vždyť měla svatou pravdu.
Obrázok

Večírek trval asi do sedmi a já se snažila vypadat, že se bavím. Nešlo to. Já prostě nemohla být šťastná.

Po večírku jsem šla na parkoviště k autu, abych mohla odjet domů.
Obrázok

O 20 minut později
Zaparkovala jsem auto vystoupila. Z mého bytu jsem slyšela hudbu.
Že by se mi zloděj vloupal do něj a teď oslavuje svůj lup? No počkej mizero, tohle ti nedaruji.
Obrázok
Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek. Opatrně jsem vzala za kliku a to co jsem uviděla, mě málem dohnalo k infarktu.
Obrázok
„ Mami, Sylvie, Viviant a Amando, co tady proboha děláte?“ zeptala jsem se překvapeně.
„ No konečně naše oslavenkyně dorazila. Překvapená, viď?“ chopila se hned slova moje drahá maminka.
Obrázok
„ Dobře mami, mám jen tři otázky. Za prvé - co vy čtyři tady děláte? Za druhé – kde jste sehnali klíči od mého bytu? Za třetí – co tady dělají ti neznámí muži?“ dožadovala jsem se vysvětlení.
„Ale zlatíčko, ty by si mohla o dlouhém vedení přednášet. Slavíme tady tvoje narozeniny.“
„ A kouká, že beze mě,“ dodala jsem ironicky a v duchu jsem už viděla, jak tady všechny škrtím.
„ A ti muži ti přišli popřát a taky slíbili, že když se ti nějaký zalíbí, tak si s tebou domluví schůzku,“ pokračovala klidně máma.
Obrázok
Tak tohle bylo už vážně přespříliš. Nejenže mi znesvětily můj byt, tím že se mi do něj „vloupaly“, ony mi sem ještě pozvaly nějaké neznáme chlápky. Rozkřikla jsem se na celé kolo.
„ Mami! Ty si ze mě děláš srandu. Tohle není žádna oslava narozenin, ale obyčejná dohazovací párty.“
„ Ale Angeliko, nebuď nevděčná,“ kárala mě máma.
„ Tak tohle s vděkem nemá nic společného.“

Ještě jednou jsem se rozhlédla po bytě, zavřela oči a štípla se do ruky. Oči jsem pomalu otevřela ale pořád tam všichni byli. Takže to nebyl jen moc špatný sen.
Máma a Vivian se někam ztratily a já se rozhlížela po nějaké oběti, kterou bych mohla za všechno seřvat. Uviděla jsem Amandu a Sylvii. Seděly na pohovce.
„ Tak od vás jsem takový podraz nečekala, vrazili jste mi nůž do zad,“ po dokončení téhle věty se mi neskutečně ulevilo. Amanda mlčela, Sylvie radši sklopila hlavu.
Obrázok
„ Dceruško, nekřič tady na svoje kamarádky a radši se jdi seznámit s tady těmi mládenci,“ poručila máma, která se právě zase objevila. Nevím co se to se mnou stalo, ani jako bych to nebyla já, ale jen něco ve mně se dralo ven. Začala jsem křičet.
„ Dobře mami, snažila jsem se být trpělivá, ale pohár trpělivosti právě přetekl. Ven! Ven! Všichni ven!“ Ječela jsem jak šílená. Hudba utichla, vylekaní muž raději utekli, zůstaly jen kamarádky a máma.
Obrázok
„ No tak my radši půjdeme,“ navrhla Sylvie.
„ Skvělý nápad. A Ange, nezapomeň se stavit v neděli na oběd. Táta i tvoje sestřička se na tebe moc těší,“ dodala máma.
„ Ange a ty si mi slíbila, že mě doprovodíš na ten konkurz,“ žadonila Vivian.
„ Dobře, jestli jsem to slíbila, tak i dodrží,“ uklidnila jsem se. Už jsem to byla zase já.

Dveře se zavřely a já za zůstala sama. Možná jsem byla příliš agresivní. Ale jaké možná, byla jsem agresivní. Neměla jsem na všechny tak křičet. Cítila jsem se provinile.
Proč, proboha proč? Proč se tak chovám? Nikdy jsem taková nebyla. Takhle jsem se nikdy nechovala. Proč se nemůžu vzdát minulosti a žít v přítomnosti. Připadám si jako zakletá.
Dlouho jsem ještě seděla na pohovce a brečela. Emoce musely ven.

Okolo půlnoci jsem šla spát, určitě jsem vypadala jako troska.
Obrázok[/i]
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod emma1 » Pon 11 Aug 2008, 20:53

pekny diel :)
Obrázok užívateľa
emma1
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 182
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 18:50
Bydlisko: RS

Poslaťod Lucy... » Pon 11 Aug 2008, 21:03

super :shock: :shock:
92% populácie počúva hip-hop. Ak patríš k zvyšným 8%, tak si skopíruj tento popis.
Obrázok užívateľa
Lucy...
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 32
Registrovaný: Pon 14 Júl 2008, 10:00
Bydlisko: pri sámoške za školou

Poslaťod klei6 » Pon 11 Aug 2008, 22:19

Tvoj pribeh je velmi zaujimavy, uvod bol pekny a pekne napisani. Fotky su krasne..zatial sa mi to velmi paci
Time is an illusion.
Obrázok užívateľa
klei6
Starec
Starec
 
Príspevky: 1821
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 02:03
Bydlisko: Tam kde su moji priatelia,rodina a FUNRADIO

Poslaťod America » Pon 11 Aug 2008, 22:26

Teda, moc vám všem děkují. :oops: Strašně jste mě potěšili. :)
Jinak dílky bodou přibývat dva až tři denně, páč jich mám dopředu už sepsaných dost. :) Takovou slušnou zásobičku.
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod livia » Pon 11 Aug 2008, 22:52

pekný diel tak vidno, že si nesklamala :)
livia
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 207
Registrovaný: Uto 22 Apr 2008, 12:31

Poslaťod XCHERRYX » Uto 12 Aug 2008, 00:18

Veľmi pekný príbeh zatiaľ, na moje prekvapenie sa mi to super číta aj v češtine...good job girl! :D :wink:
Bez lásky sa nedá žiť, bez bolesti sa nedá milovať.

but I always say,
one's company,
two's a crowd,
and three's a party.
Obrázok užívateľa
XCHERRYX
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 633
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 11:34
Pohlavie: Simka

Poslaťod America » Uto 12 Aug 2008, 12:44

Takže dodatečně moc děkují a mám tu nový díl. :D

2. díl - Rodinný oběd

Sluneční paprsky osvítily moji ložnici a já líně ležela v posteli. Krásné nedělní ráno a já nechtěla nic dělat.
Obrázok
Ale pak jsem si vzpomněla, že jsem slíbila mamce, že zajdu na oběd a Vivian doprovodím na konkurz. Chtěla jsem hlavně zajít k mámě a omluvit se ji za ten páteční trapas, neměla jsem se tak chovat. I když se mi moc nechtělo, opustila jsem svůj vyhřátý pelíšek.
Kolik je asi hodin.
Obrázok
Ježíši! Je 11 hodin. Moje vnitřní hodiny zklamaly. Mám hodinu na přípravu. Klid to není takový problém. Ale je, je to problém, rodiče bydlí na druhém konci Krasohlídkova. Mámě se chci omluvit a přijdu pozdě. Proč musí být máma tak alergická na dochvilnost?
Obrázok
Rychlosti blesku jsem si na hlavě vytvořila nějaký přijatelný účes…
Obrázok
… vybrala si oblečení…
Obrázok
… nastartoval auto a rozjela se k domů mých rodičů.
Obrázok
O 30 minut později
Stihla jsem to, konečně trochu štěstí.


„ Baf! To ses lekla,“ ozve se za mnou Rebeka, moje sestřička.
„ Rebeko, tohle se nedělá,“ napomenu ji.
„ Vyhlížím tě tady od rána, kde si byla? Měla si rande?“
„ Hele ty malý rýpale, žádné rande jsem neměla, zaspala jsem,“ přiznala jsem.
Teda nemyslete si, že svou sestřičku nemám ráda. Naopak. Tohle je jen takové to sourozenecké pošťuchování.
„ Počkej, něco pro tebe mám, takový opožděný dárek k narozeninám.“
„ Ale to si nemusela,“ řekla jsem ohromeně. Ale to už mě moje milá sestřička vzala za ruku a táhla do domu.
Obrázok
„ Tak co tomu říkáš? Malovala jsem to pro tebe,“ a ukazovala na obraz.
„ No… no je to překrásný,“ řekla jsem udiveně. Popravdě byl to ten nejlepší dárek, který jsem mohla dostat.
Obrázok
„ Fakt se ti to líbí?“
„ Jasně, jsi šikulka. Jednou z tebe bude věhlasná malířka,“ mrkla jsem a musela jsem zamáčknout slzičku.
„ Ale tak dobrá nejsem,“ řekla a červenala se jako rajče.
„ Pojď ke mně ať tě obejmu,“ pobídla jsem svoji sestru.
Víte, tohle byl jeden z mála okamžiku v mém životě, kdy jsem si přála, aby nikdy neskončil.
Obrázok
„ Hm… hele Ange, já ještě musím na chvilku ven, ale hned jsem tady.“
„ Jo jasně. Nevíš kde je mamka?“
„ Je v kuchyni, připravuje tam svoji specialitu,“ odpověděla a zmizela ve dveřích jako pára nad hrncem. Já jsem šla najít mamku.
Obrázok
„ Ahoj mami,“ pozdravila jsem nesměle. Měla jsem strach, jestli na mě byla naštvaná.
„ Angeliko, jsem tak ráda, že si přišla,“ řekla máma.
Obrázok
„ No mami já jsem se ti hlavně přišla omluvit za ten pátek, promiň mi,“ pípla jsem.
„ Ty se mi nemáš za co omlouvat, to spíš já.
„ Ale…“
„ Žádné ale. Tohle byl jeden velký omyl, měli jsme tě alespoň upozornit. Vlastně se divím, že si vůbec dnes přišla.“
„ Tak víš co? Zapomeneme ta no,“ navrhla jsem a máma souhlasila.
Obrázok
Rozhlédla jsem se po kuchyni a všimla jsem si, že máma připravovala krocana. Rozhodla jsem se, že ji pomůžu.
„ Hele mami, pomůžu ti s obědem, jo?“
„ To nemusíš, zvládnu to sama,“ řekla mi máma poněkud ledově.
„ Já ti ráda pomůžu.“
„ Víš, že nemám ráda, když se mi někdo motá v kuchyni. Radši si běž sednout do obýváku a počkej na tátu,“ trvala na svém a já jsem radši jako poslušná holčička neodmlouvala.
Obrázok
Máma se dál věnovala krocanovi. Když nechtěla pomoc, já se nevnucovala.
Obrázok
„ Au!“ sykla jsem bolesti, protože jsem zakopla o stojan na časopisy. Pod stojanem jsem uviděla knížku. Napadlo mě, že si něco přečtu.
Obrázok
Když jsem si prohlížela knížku, vypadly z ní nějaké dopisy. Vím, že to nebylo slušné, ale zvědavost mi nedala a já se prostě musela podívat dovnitř. Co jsem ale viděla, nebylo vůbec dobré.

Vážená paní Fischerová
Prosím vás, abyste se dostavila ve čtvrtek 26. 9. 2007 na 15. hodinu na vaši pravidelnou prohlídku.
Váš doktor Thorius Thompson.
Okresní nemocnice Krasohlídkov, chirurgické oddělení

Obrázok
Tohle nebylo dobré, protože těch dopisů bylo spoustu. Z dopisů vyplívalo, že máme chodí k doktorovi celé dva měsíce, každý čtvrtek.
Proboha, proč mi nic neřekla, radši se ji zeptám.

Zašla jsem do kuchyně.
„ Mami můžu se tě na něco zeptat,“ řekla jsem dost nejistě.
„ To počká, mám moc práce.“
„ No ono je to dost důležité.“
„ No dobře. Co máš na srdci?“
Nevěděla jsem jak začít, ale pak jsem prostě a otevřeně jsem mámě položila svůj dotaz.
„ Proč chodíš k doktorovi? Tajíš mi něco?“
„ Cože? Ty mi čteš moje dopisy? Ale když už to víš, tak ti o to něco řeknu. Nic mi není, Angeliko,“ řekla máma nevzrušeně.
Obrázok
„ Mami co mi tajíš, prosím, řekni mi to, jsem tvoje dcera,“ dožadovala jsem se odpovědi, leč marně.
„ Nemám ti co vysvětlovat. Tohle jsou běžné vyšetření u doktora.“
Tak tady jsem se odpovědi nedočkala. V tom jsem uslyšela klíče v zámku, a tak jsem si řekla, že to musí být táta.
Zeptám se táty, ten už bude vědět co mi máma tají.

Opravdu to byl táta. Přivítali jsme se a pak se posadili v obývacím pokoji a začali si povídat.
„ Jak se máš holčičko, nějaké novinky?“ zeptal se mile táta.
„ Nic. U mě se nic zvláštního neděje, jen v pátek mi máma a kamarádky uspořádaly takovou netradiční oslavu. O tom víš, že jo?“ zeptala jsem se táty a ten jen přikývl hlavou.
Obrázok
„ Tati, můžu se na něco zeptat? Víš, našla jsem nějaké dopisy a přečetla jsem si, že máma chodí na nějaké prohlídky do nemocnice. Řekni mi, co je mámě,“ vybídla jsem tátu a čekal co řekne.
„ Máme jen chodí na běžné prohlídky, nebuď z toho smutná,“ uklidňoval mě.
„ A na jaké prohlídky?“ nenechala jsem se jen tak umlčet.
„ No to nevím,“ řekl táta. Tohle snad nemyslel vážně? On se vůbec nestará, že je máma nemocná.
Obrázok
„ Uklidni se Angeliko, kdyby máma byla opravdu nemocná, tak by nám něco řekla.“
V to se ale ozval z kuchyně mámin hlas, který nás volal ke stolu.
Obrázok
Oběd byl výborný, ale já si ho nemohla vychutnat.
Obrázok
„Zvoním! Zvedni mě! Zvoním! Zvedni mě!“ začal mi zvonit mobil.
„ Prosím, kdo volá?“
„ Tady je Vivian. Můžeš mi říct, kde jsi. Myslela jsem si, že mě doprovodíš na konkurz.“
„ Jasně Viv, už jsem na cestě,“ zalhala jsem.
Obrázok
Rozloučila jsem se s rodinou a běžela k autu, abych nepřijela pozdě. Pořád jsem ale myslela na mámu.
Když mi to nikdo neřekne tady, tak si pro odpověď dojdu přímo ke zdroji.
V hlavě se mi už zrodil plán.
Obrázok
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Poslaťod katty » Uto 12 Aug 2008, 13:28

je to krasne..dalsie super citanie. a este tak casto..tesim sa :)
Láska je ako príklad z matematiky... počítaš... zmýliš sa... chceš sa opraviť ale už je neskoro... zvoní
○ Deviant ○
Obrázok užívateľa
katty
Starec
Starec
 
Príspevky: 2814
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 23:39
Bydlisko: Ehm...
Pohlavie: Simka

Poslaťod eva » Uto 12 Aug 2008, 14:01

Hej, je to veľmi pekné :)
Obrázok užívateľa
eva
Starec
Starec
 
Príspevky: 2094
Registrovaný: Str 26 Mar 2008, 17:07
Pohlavie: Simka

Poslaťod emma1 » Uto 12 Aug 2008, 16:32

super diel,pekne pises :)
Obrázok užívateľa
emma1
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 182
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 18:50
Bydlisko: RS

Ďalší

Späť na TS2 Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 3 hostia