Vítr naděje

Miesto pre vaše príbehy vytvorené rukou spisovateľa alebo režiséra.

Moderátor: Sašena

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Štv 26 Mar 2009, 22:38

úúúú, začína to byť napínave... :o
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Sob 28 Mar 2009, 10:45

Kapitola Osmá

Od Alexova odchodu uběhlo spoustu dní, ale ne tolik, aby si přestal lámat hlavu s tím, jak Nancy smýšlela o jeho zklamání. Nevěděl o čem mluvila, nebo spíš tušil, ale připadalo mu nemožné, aby o tom nezvratném incidentu, který si tenkrát neusmiřitelně vyčítal, věděla sebemenší podrobnost. Byl dodnes přesvědčen, že těch pár dní strávených v pošetilosti, zapadlo v zapomnění bez vědomí kohokoliv jiného krom něho a Kristen, kterou od té doby naštěstí nespatřil.
Letadlo plulo bezmračnou oblohou bez značných potíží. Motor hučel a v prostoru letadla zněl nepravidelný šum cestujících. Pro Alexe bylo toto prostředí známé a nerušivé. Ani ty zvuky kolem sebe nevnímal. Hleděl do nekonečných dálek naprosto soustředěný a zamyšlený. Nedokázal potlačit strach a vinu v srdci, že tento zdánlivě zapomenutý, leč významný prohřešek má cosi společného s tolika dávnými problémy.

Obrázok


„Mami kdy se táta zase vrátí? Už jsou to skoro 3 týdny co odjel,“ stěžovala si Karolína a stále se snažila na mámu otočit.
„Nevrť se pořád, snažím se tě učesat,“ obořila se na ni uhýbavě Nancy a dál mísila její čerstvě umyté vlasy.
„Mami nevyhýbej se odpovědi! Chci to vědět! Za celou tu dobu co je pryč, jsi o něm nepromluvila!“ vztekala se malá Karolína a vytrhla se jí. Všechny vlasy se jí rozpustily na ramena a Nancy zůstala zaraženě sedět s gumičkami v napřažených rukou.
Položila poklidně hřeben a dlouze se na Karolínu podívala. Dcera si byla skoro jistá, že konečně odpoví.
„Jak chceš, učesej se tedy sama. Já mám práce stále dost na to, abych svůj čas nemarnila s takovou hubatou nevděčnicí,“

Obrázok

Zvedla se a dceru bezvýrazně obešla.
„To tam mám jít v culíku?“ podivila se zklamaná dcerka, která usoudila, že bude lepší, zahájit téma táta opět v nějaké jiné příhodnější chvíli.
Nancy pokrčila rameny a kráčela do ateliéru.
„Mamí!!“ zakřičela dcera a rozběhla se za Nancy do vedlejší pokoje. Trochu se uklidnila a obezřetně pronesla: „Promiň. Už ti neuteču. Ale tohle mi nemůžeš udělat. Budu všem jen pro smích.“

Obrázok

Nancy se na ni dívala pohledem, který v posledních třech týdnech Karolína vídala stále. Nakonec se však šibalsky usmála.
„Ne, to by bylo nevýchovné a aspoň zítra více oslníš,“ a mrkla na ni. Dcerka si vzdychla. Vypadalo to, že si o to svými otázkami u mamky opravdu koledovala.

„Myslíš, že tam bude i Sam?“ básnila dívenka zářící v ranním horkém slunci za klapotu svých černých střevíčků.
„Říkal, že má tento rok také nastupovat do školy, ale musíš si uvědomit, že se první třída dělí na...“
„A, B, C. To znám. Ale podle čeho to oni dělí?“
„Drahoušku chceš toho po mně moc,“ usmála se Nancy, „Jednoduše doufej, že se s ním sejdeš u stejných dveří. Tak a jsme tady,“ pronesla slavnostně na závěr. Ucítila jak dceruška najednou ztuhla a silně ji zmáčkla dlaň.

Obrázok

„Mami já se bojím!“ šeptla vystrašeně.
„Nikdy jsi o strachu nemluvila,“ klekla si překvapeně Nancy ke Karolínce.
„Většinou si to jen píši, ale vám s tátou jsem to říkat nechtěla. Tatínek nemá rád, když se bojím a taky jsem myslela, že když budu mít po boku Sama, tak že se už dětí nebudu tolik bát, ale teď... Teď se mi chce hrozně na záchod a v bříšku se mi kroutí. Nenecháme to na příští týden? Třeba jsem nemocná!“ ukončila proslov s nadějí v hlase a těkala zoufala po matce očima.
„Takhle se Kájo problémy neřeší,“ políbila ji Nancy něžně na tvář a pokračovala : „Sam tam jistě už čeká a nebylo by fér takhle zbaběle utéct. To má tatínek pravdu.“
„Promluvila jsi o něm!“ zajásala najednou Karolína a strach dočista zmizel.
Máma se zvedla a opět se na ní podívala svým dlouhým a nic neříkajícím pohledem.

Obrázok

„Tak upaluj. Za hodinku se pro tebe vrátím,“ stočila řeč jinam a o něco chladněji ji postrčila ke škole. Karolína ji opatrně zamávala a odkráčela neochotně dovnitř.
Nancy ještě chvíli stála na chodníku před budovou a vsávala nepříjemný žár vycházející z rozpáleného chodníku a když uslyšela staré známé školní zvonění a nohy ji začaly tuhnout, otočila se na podpatku a nenuceně se rozešla cestou k blízkému městu.

Obrázok

Když Karolína vstoupila do chodby plné zářících barev, skříněk a dveří, rozhlédla se s úmyslem najít svého milovaného kamaráda. Ovšem potulovalo se tu spousta dětí, ale Sam se mezi nimi nenacházel. Zklamaně se rozešla ke skříňkám, že se jí naskytne nejlepší pohled na dění kolem, když v tom ji někdo žduchl do zad. Zapotácela se a upadla do kleku na studenou zem. Otočila hlavičku a spatřila za sebou malého tlouštíka se zákeřným úsměvem a průhlednými oči.

Obrázok

Obrázok

„Dávej pozor kam šlapeš,“ zahihňal se odkráčel pryč.
Karolína dělala co mohla, aby se nerozplakala. Ovšem když se s vlhkýma očima rozhlédla, aby si ještě toho tlustého chlapce prohlédla, ihned na své první trápení zapomněla a usmála se. I když přes uslzené oči bylo hůř vidět, nemohla si splést černé, huňaté vlasy, štíhlou postavičku a oblíbený Samův modrý svetr.
„Nestalo se ti nic?“ přiběhl k ní neklidně a ustaraně si ji prohlížel.

Obrázok

„Ne,vůbec nic! Ach Same, už jsem se bála, že tě tu nepotkám!“ a rychle chlapce s úlevou objala.
„Je to druhá jediná základní škola v The Valey, kde bych měl jinde být, když jsi říkala, že půjdeš sem?“ usmál se, když se vyprostil z její náruče.
„Teď spíš, abychom byli v jedné třídě,“ strachovala se Karolína a rozhlížela se.
„To musíš jít za tamtou paní, u toho stolečku. Má seznam jmen a tříd. Nemá to žádná pravidla. Buď si tvá maminka vybrala určitou učitelku nebo tě jednoduše náhodně rozhodili.“

Obrázok

„Mě nikdo rozhazovat nebude! Kde jsi ty?“
„V C,“ odpověděl pohotově, když viděl, v jaké ráži jeho kamarádka je. Ta se rázně rozešla k paní a mile se usmála. Sledoval jí z dálky a byl stále neklidnější.

„Tady nejsi ve školce, aby sis mohla na každého otevírat pusu!“ uslyšel rozhořčená slova té paní, asi po dvou minutách přihlížení. A to už slyšel i Káju : „Já nikdy ve školce nebyla, ale vyrůstám v dobrosrdečné rodině a vím co je to slušnost. Vy se podle základů ohleduplnosti však nechováte! Nevím co je špatného mě z A přestěhovat do C, madam!“

Obrázok

Paní na ní chvíli koukala, jako by se byla přeslechla, ale brzy se vrátila na zem a spustila další ostrý argument : „Kdyby si ovšem takhle vyskakoval každý, mohla bych to tu rovnou zabalit!“ Kája však nezahálela a trochu s touto odpovědí počítala : „To by jste mohla. Ovšem co se týká Vašeho rozhořčení, nevidím tu nikoho, kdo by měl větší důvod než nelibost písmenka a chtěl přeřadit. Já ovšem mám velmi dobrý důvod chtít jít do jiné třídy! Nevím jestli to znáte, ale já nechci ztratit jediného kamaráda, kterého jsem kdy měla…“ Na konci se jí ovšem zlomil hlas.

Obrázok

Bylo znát, že paní se zarazila a neví co si počít. Otočila hlavu stranou, jako by se na svůj čin nemohla ani podívat, zachmatala v míse napravo a podala kartičku s C dívce, která nevěřila vlastním očím.
„Děkuju!“ zajásala a radostně kartu přijala. Obrátila se na Sama a vesele se k němu rozběhla a on viděl, že se jí na tváři leskne ještě čerstvě uroněná slza.

Nancy sledovala nezastavující se město kolem sebe. Auta, kola, pouliční hudebníky a spěchající matky s dětmi, které si po prázdninách odvykly chodit včas do školy. Pousmála se, ale mrzuté vzpomínky ji donutily, aby úsměv opět zmizel. Před očima se zračila ta vzdálená, nepříjemná minulost společně s nespravedlivou hádkou, která byla stará už dlouhé tři týdny. Stále si nemohla odpustit pocit, že Alexova nedůvěra byla velmi neoprávněná. Avšak vyčítala si zároveň i skutečnost, že vmetla manželovi do tváře něco tak intimního a tolik let promlčeného. Už tenkrát si zapřísáhla, že nedá manželovi nikdy najevo, že o jeho zklamání má jakékoliv tušení, natož to, že zná podrobnosti. V hlavě se mísil vztek s proviněním a vzpomínky dávné i nedávné a svět kolem Nancy se smršťoval do bezvýznamného hluku.

Obrázok

Když vtom ji zarazil tak známý a neočekávaný hlas.
„Nancy! Ach, drahá Nancy, zastav se přeci!“ ozvalo se za ní mnohem blíže než prve čekala. Procitnutí z vlastního podvědomí jí trvalo déle než si myslela, proto sebou velmi rázně cukla, když se otočila ke zpocené a udýchané tváře, jenž byla od ní pouze pár centimetrů.
„Už jsem myslela, že jsem si tě s někým spletla, protože jsi vůbec nereagovala a do města moc často nechodíš,“ povídala Marie držíc si ještě bok.
„Jak daleko jsi běžela drahá přítelkyně? Ty bláznivko jedna praštěná!“ dodala s úšklebkem Nancy a srdečně přítelkyni objala.
„Ach, už od jarmarku! A to jsem tě viděla přes celé náměstí. Kde jsi si navykla tak svižně chodit, když skoro mezi lidi nechodíš?“

Obrázok

„Že nechodím mezi lidi, neznamená že si občas nevyjdu na vzduch,“ objasnila Nancy a společně se rozešly vstříc městu.
Nepřešly však ani na konec parcelky, kterou míjely, a Maruška, kterou znervózňovalo to ticho a monotónní klapání jejich bot, se neudržela a zeptala se :
„Stalo se něco Nancy?“ donutila přítelkyni zabočit do parku po jejich levici. Chtěla konečně vypáčit z Nancy nějaké vysvětlení. Připadalo ji, že se už přespříliš dlouho utápí sama v tolika starostech. Posadila ji na nejbližší lavičku a obrátila se na ni se stejnou otázkou.

Obrázok

Nancy se kousla do rtu. Potřebovala se někomu svěřit. Držela to v sobě už moc dlouho.
„Nespěcháš?“ obrátila se prosebně na Marušku, která s uklidňujícím výrazem zavrtěla hlavou.
„Pohádali jsme se s Alexem,“ vydechla.
„Každý se sem tam s někým pohádá,“ reagovala na to trošku zklamaně kamarádka. Čekala něco pikantnějšího. Vysvětlení na všechny ty dlouholeté problémy.
„Nepřerušuj mě, jestli nechceš abych přestala,“ okřikla ji něžně Nancy, „Nebyla to obyčejná hádka. Oživila všechno to staré a zdánlivě zapomenuté. Alex mi vmetl do tváře mé zklamání a já ve své pýše jsem se neudržela a řekla mu o jeho. Nepřímo, ale naznačila jsem, že něco důležitého vím.“

Obrázok

„A co to je?“ vydechla napnutě Marie, rozhodnuta naléhat. Avšak bylo to zbytečné. Přítelkyně se též rozhodla. Podělit se o všechnu svou dlouholetou bolest a výčitky. O všechny vzpomínky, které tolik let mučily její srdce a svědomí. Podělit se o svou vinu…

Obrázok
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod LaRak » Sob 28 Mar 2009, 15:00

už zase super dielik ty mas vazne talent no a to ma navadza k tomu aby som si aj ja urobila pribeh no uvidi sa mozno zacnem uz fotit 8)
Neodkladaj niečo na zajtra keď to môžeš urobiť dnes, lebo zajtra môže byť neskoro. :-)

-----------------------------------
Môj príbeh My Life
viewtopic.php?f=14&t=607
Obrázok užívateľa
LaRak
Batoľa
Batoľa
 
Príspevky: 130
Registrovaný: Pia 13 Mar 2009, 17:16
Bydlisko: Poprad a počítač
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Ned 29 Mar 2009, 18:11

LaRak : Děkuji za kompliment :oops: A přeji hodně štěstí do založení :wink:
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Pon 30 Mar 2009, 21:20

Už sa to začína zamotávať...len tak ďalej...

Páči sa mi ako píšeš, je to akoby som čítala knihu od neviem akého autora.. :yes:
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Uto 31 Mar 2009, 19:30

Sewanewa : Děkuji, je to vážně pocta, něco takového slyšet :oops: Já se přiznám, že bych se chtěla později živit jako spisovatelka... Ale to je ve hvězdách a ve vašich palcích, jestli mi je budete držet :roll:

Kapitola devátá


„Už je to dlouhých, ne 8, ale skoro 9 let. Vzala jsem si Alexe jako nezaměstnaného a velmi chudého mladíka. Neměli jsme vlastní byt, pobývali jsme v podnájmu. Alex nemohl najít práci a k tomu všemu nám mnoho morální síly nepineslo úmrtí mého otce. Dítě, o kterém jsme mysleli, že nám může přinést trochu štěstí, se nám nedařilo počít, díky čemuž jsme oba podléhali depresím, náš vřelý vztah se začal pod tíhou starostí rozpadat a začali jsme se stále více hádat.

Obrázok

Zvlášť já jsem nebyla nejvzornější manželkou. Podléhala jsem svým hysterickým záchvatům a nebyla jsem tak silná, jak jsem si vždy představovala a doufala. Vyhrožovala jsem mu ať udělá cokoliv, COKOLIV, hlavně ať něco udělá a také jsem se oháněla rozvodem. Donutila jsem ho k odvážnému kroku. Alex odjel hledat práci do Německa a oznámil mi, že se nevrátí, dokud nezajistí naši budoucnost. Byl roztrpčen a jistě byl rád, že se mě a mé psychické lability na chvíli zbaví. Já však věděla, že to myslí vážně a nezbývalo mi nic jiného než čekat. Většinu času co byl pryč, jsem prospala a probrečela u mámy, která byla jedinou mou oporou.
Už nevím přesně jak dlouho se vrátil, avšak byly to nejjasnější dny jaké si z těch temných časů pamatuji. Byl podivný, mlčenlivý, ale projevoval mi tolik citu a lásky a tak něžně o mě pečoval, že jsem příliš nepátrala proč je tak jiný. Ovšem měli jsme zajištěnou cestu ke štěstí. Alex si zázrakem získal místo u firmy značky Mercedes. Nebylo pochyb, že nás čeká úsměvná budoucnost. A s příchodem šťastných zpráv jsme si k sobě opět našli cestu.

Obrázok

S východem z toho pekla a nejistoty, jenž jsme za ty 4-5 měsíců zažívali, nám Bůh požehnal Karolínu, tenkrát jsme ale ovšem ještě nemohli vědět, že to bude dívenka, a nádherný dům. Dům, jenž jsem si jako malá vysnila a který jsme dodnes neopustili. Hospodařilo se mi tam velmi příjemně a z počátku jsem si nemohla přát víc. Avšak po několik měsících ba i týdnech jsem si začala uvědomovat, jak mi Alex chybí. Byl v Německu skoro pořád a dnes to není jiné. Vlastně se mnou skoro nežil, vracel se domů jako na dovolenou. Ovšem nikdy jsem se neodvážila říct ani slovo a ani jsem na to neměla právo. Přece to jsem ho k tomu donutila. Byla jsem spokojená, zámožná a nepracující žena, čekající své první dítě.

Obrázok

Všechen můj zdánlivě bezchybný svět se však zhroutil o jednom bouřkovém dnu v květnu. Seděla jsem u plápolajícího krbu v obývacím pokoji a četla jsem malému miminku Pýchu a předsudek od Jane Austenové, kterou jsem si velmi oblíbila a miminko si ještě nemohlo vybírat, když bylo v bříšku, když vtom se ozval pronikavý zvonek. Zavřela jsem poplašeně knihu a s knedlíkem v krku šla otevřít. Před dveřmi stála skleslá těhotná žena v mnohem pokročilejším stádiu, než jsem byla tu dobu já.

Obrázok

Samozřejmě jsem ji hned pozvala dovnitř a připravila ji horký čaj. To jsem ještě netušila, proč k nám zavítala.
Usadily jsme se a ona se začala vyptávat na Alexe. Byla ještě celá provlhlá, ale bylo jasné, že kapky na tvářích jsou její slané slzy. Nakonec své tajemství v sobě plápolat neudržela a vypověděla mi všechno, co měla na jazyku. Asi stejně, jako to dělám já teď tobě.
Pamatuji si to velice živě :
„Ach drahá paní Hawkinsová, tolik se stydím, že to musím povídat zrovna Vám a bojím se, že tím zrazuji i jej, ale nemohu si pomoci!“

Obrázok

„Bude to už několik měsíců, kdy Váš manžel odjel do Německa hledat práci. Seznámili jsme se v letadle. Dělala jsem letušku a měla jsem tenkrát zůstat v Německu na stáži. Ovšem zrušila jsem ji a doprovázela Vašeho manžela. Byl mi velmi nakloněn a já měla pocit, že touží po tom, abych mu dělala společnost. Prožili jsme spolu nádherné 4 dny a nejednou jsme spolu strávili noc. Vášnivě jsem se do Alexe zamilovala a myslela jsem, že je mi tento cit opětován.

Obrázok

Ale Alex byl den ode dne protivnější. Vypadalo to, jako by měl obrovské výčitky. Začal o Vás stále více mluvit a říkal, že se cítí jako bídák. K mé nelibosti jeho řeči neměly konce, a když mě nakonec začal přesvědčovat o své lásce k Vám a náš románek okamžitě skončil jeho nezvratným odchodem. Rozešli jsme se v hádce, když se nenechal přesvědčit o opaku. Od té doby jsem ho neviděla, avšak přeci jen jsem na něj nikdy nezapomněla. Ani jsem nemohla,“ odmlčela se a pohladila si bříško. Dovedeš si snad představit moje rozčarování. Těkala jsem od její půvabné tváře k bříšku a nezmohla se na slovo. Pokračovala :
„Od té doby ho hledám, jelikož se mi nikdy nezmínil kde vlastně žije. Chci mu říct jak ho miluji a také mu říct o našem dítěti,“ zakončila ležérně.

Obrázok

Její klid a přesvědčení mě dovedlo k obrovské zlosti a roztrpčení. Měla jsem v sobě v té chvíli tolik energie, bolesti a nenávisti, že jsem ji vyhostila na déšť se slovy, že ji už nikdy nechci spatřit, což se mi také vyplnilo. Ten čas byl Alexandr v Německu a já měla dost času se uklidnit a promyslet si, co udělám. Uvědomovala jsem si, že tenkrát jsem ho k jeho pošetilosti a útěku dohnala já a rozhodně jsem neměla v úmyslu mu cokoliv vyčítat a nakonec jsem se zapřísáhla, že s ním o ní ani o její návštěvě nikdy nepromluvím.“

Obrázok

Marie mlčela jako hrob. O tomhle s ní přítelkyni vždy odmítala hovořit. Jediné čeho se dopátrala bylo povídání o šťastném dětství a nebo době, po tom co se Karolína narodila. Pohladila Nancy po ruce, ale stále si nemohla odpustit zvědavost a věděla, že když se nezeptá teď, Nancy ji nikdy už ten napínavý příběh nedopoví.
„Ovšem stále nechápu, proč jsi tenkrát byla… ehm… Proč jsi byla…“
„Na psychiatrii? Neboj se to říci Maruško, stydím se za to, avšak už jsem ti řekla dost na to, abych se nebála ti tento zanícený příběh dovyprávět,“ odvětila Nancy a sepjala nervózně ruce. Velmi se jí potily.
„Než jsem se Alexe dočkala, uběhlo spoustu dní a já nepřestávala myslet na svou nedávnou návštěvnici. Stále jsem měla před očima její modré uslzené oči a zoufalství, které se v nich zračilo. Pomohl mi až manželův návrat. V jeho přítomnosti jsem dokázala zapomenout a nezatěžovat mysl výčitkami o své bezcitnosti.

Obrázok]

Bylo to zvláštní, sedět vedle Alexe s tím, co jsem najednou věděla o jeho minulosti, ale dokázala jsem ten pocit přehlížet. Byl pro mě bezcenný, když jsem se upokojovala skutečností, že se rozhodl pro mě.
Jednoho rána jsem si četla noviny, jako obvykle. Stál tam článek o týdenním dítěti, jenž bylo zanecháno u městské nemocnice. Matku však podle kamerového záznamu nalezli mrtvou. Předávkovala se.

Obrázok

Nebylo pochyb, že je to ona žena, která mě před pár týdny navštívila. Byla tam její fotka. Kristen Doolová se jmenovala,“ oči se Nancy zamlžily a Marie už neměla v úmyslu naléhat. Její přítelkyně ovšem s těžkým hlasem a sebeovládáním byla odhodlána dotáhnout příběh do konce.
„Zabila jsem ji. Donutila jsem ji k vraždě a plně jsem si uvědomila velikost tohoto svého činu. Alexe jsem si nikdy nezasloužila. V hlavě mi vyvstala myšlenka, že mi nikdy nebyl souzen, když jiná byla schopná si bez něj vzít život.

Obrázok

A také jsem byla vina za to nebohé a opuštěné dítě. Osamocené a bez lásky. Díky mně a mé pýše. Nepokusila jsem se ji ani pochopit. Ne! Další střípek mého života si příliš nevybavuji. Bylo to přespříliš roztříštěné,“ Nancy si hrubě dřela ruce a bez citu si kousala do rtu. Ústa měla lehce pootevřené a prudce vydechovala. Marie ji za ty ruce chytila a přivinula se k ní. Byla si vědoma svého dílu, kterým ji přinutila.
Když pocítila utišující se Nancin stav, s nechápavým výrazem se odtáhla a podala svou poslední otázku.
„A proč ti všechno po těch letech vyvstalo až teď?“

Obrázok

„Provázelo a provází mě to stále milovaná přítelkyně, i když po vylití srdíčka k tobě, se mu hodně ulevilo.“
„To jsem velice ráda!“ políbila ji upřímně na tvář, ale neodpustila si : „Ovšem, ale proč teď tak očividně? Jistě si toho všiml i Alex, za to bych dala ruku do ohně a proto jste se také dozajista pohádali.“
„Maruško,“ oslovila Nancy něžně milenou kamarádku a upřela na ni svůj úsměvný, avšak trošku zoufalý pohled a dodala : „Mařenko… Čekáme s Alexem miminko.“

Obrázok
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Jaina » Uto 31 Mar 2009, 20:12

Ďalší perfektný diel :respect:
Naposledy upravil Jaina dňa Štv 02 Apr 2009, 15:46, celkovo upravené 1
"A jsme doma. Moc sídlí tam, kde lidé věří, že sídlí. O nic víc a o nic méně."
"Takže moc je jen fraškou?"
"Stínem na zdi. Jenomže stíny umějí zabíjet. A často se stává, že velmi malý člověk dokáže vrhat velmi velký stín."
Obrázok užívateľa
Jaina
Starec
Starec
 
Príspevky: 1536
Registrovaný: Štv 27 Nov 2008, 19:14
Bydlisko: Lesy a háje Revúckej vrchoviny
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Lincey » Uto 31 Mar 2009, 21:56

Teda prekvapila si ma, nečakala som niečo také. Ale diely ako vždy skvelé a už teraz sa teším na pokračovanie, kedže som skutočne zvedavá ako sa to bude vyvíjať.
"Attingere caelum diagito"

Skvelé RPG
Obrázok užívateľa
Lincey
Starec
Starec
 
Príspevky: 1428
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 16:03
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod LaRak » Str 01 Apr 2009, 20:28

Wow, bábätko, aspoň sa už Karolínka nebude hrať sama :D
Neodkladaj niečo na zajtra keď to môžeš urobiť dnes, lebo zajtra môže byť neskoro. :-)

-----------------------------------
Môj príbeh My Life
viewtopic.php?f=14&t=607
Obrázok užívateľa
LaRak
Batoľa
Batoľa
 
Príspevky: 130
Registrovaný: Pia 13 Mar 2009, 17:16
Bydlisko: Poprad a počítač
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Str 01 Apr 2009, 22:31

Samozrejme, že ti držím palce v tvojom sne.

Budem sa znova opakovať ale nemôžem si odpustiť, zase veľmi pekný dielik :unbelieve:
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Štv 02 Apr 2009, 15:18

Tak dohnala som zameskane a teda musim povedat ze sa to vyvinulo naozaj necakane a napisala si to uplne perfektne. A konecne som sa dozvedela co trapilo Nancy a este ju trapi.Ten koniec som vazne necakala a je to fakt uzasne :lol:
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Pia 03 Apr 2009, 18:41

Jaina : Děkuji :oops:

Lincey : Jsem šťastná, že nejsem tolik předvídatelná, jak bych si já osobně myslela :lol: A že se ti příběh líbí :roll:

LaRak : Také se na něj těším... :P

Sewanewa : Děkuji, budu to potřebovat. Za opakování se omlouvat nemusíš, protože já jsem za něj nesmírně vděčná... :oops:

Mafuš : Jsem ráda, že jsi mě neopustila a že jsem tě nezklamala. Díky za čtení i za pochvalu! :oops:

Takový krátký mezi díl, ale zítra se dočkáte dalšího a delšího a trochu... Dejme tomu "zvratnějšího".
Krásné čtění!


Kapitola Desátá

„Dobrý den,“ pozdravila slušně Kája a ctihodně se uklonila před madam Pinnochi, vrátnou, která klidně seděla za svým vyleštěným pracovním stolem, na který nikdy nenechala dopustit.
Karolína se Samem si dali brzký sraz před školou. Bylo to jejich druhé školní pondělí a za celý první týden neměli čas školu pořádně prozkoumat. Většinou je zdržela nějaká skupina spolužáků, kteří brali za samozřejmé, že se jim musí věnovat.
Teď se tu ovšem nacházela jen tichá a nevnímavá stará vrátná a oni dva.
Konečně se mohli beze spěchu porozhlédnout po celé vstupní chodbě od vrátnice až po skříňky, které se nacházely až vzadu u vchodů na oddělené WC.

Obrázok

Vrátnice vypovídala vše o puntičkářské a čistotné povaze paní Pinnochi.Zeď byla pokrytá poličkami, jenž se leskly čistotou a byly pokryty lákavými, užitečnými a ozdobnými předměty. Některé Kája nikdy ani neviděla a takové množství drahých věcí neviděla ani u mámy v ložnici. Vedle nich byla pověšená lékárnička pro případ úrazů nebo nevolnosti, jelikož na základní škole se může stát každou chvilku něco nemilého a vrátná měla ve svém pokročilém věku už dost zkušeností, aby byla vždycky připravena na to nejhorší. Stůl byl nádherně rozvrhnut a žádné místo nepozbývalo smyslu. Co vrátná potřebovala měla vždy po ruce včetně zásoby knih v šuplíku.
Madam Pinnochi jim na pozdrav krátce kývla.
„Uzavřená jako vždycky,“ pomyslela si Kája. Od té hádky se před starou vrátnou cítila zvláštně a rozhodně ne příjemně, ale v žádném případě toho nelitovala. Vždyť si vydobyla místo blízko Sama. Vždyť by teď byli od sebe hrozně daleko.

Obrázok

Kája se obětovala a u skříněk si místo dívčí červené, vzala kluckou modrou, aby byla vedle kamaráda bez výjimek. A nakonec ji to i vyhovovalo, vlastně v tom nebyl rozdíl a ona si ze všeho snažila nedělat těžkou hlavu.
Třída byla zcela obyčejná a znali ji velmi dobře, protože na její prohlídku měli dostatek času o hodinách, takže její návštěvu odložili a s kradmými pohledy na vrátnou se plížili ke schodům. Nebyli si úplně jisti, jestli do druhého patra, nebo kam vedly, vůbec mohou.
Madam Pinnochi se však právě probírala kartotékou, takže je vůbec nevnímala. I když to nevěděli, i přes tu scénu první den si je pro jejich něžné kamarádství a slušné chování velmi zamilovala a neměla důvod jim nějak nedůvěřovat.

Obrázok

„Au“ vyjekla potichu Kája, když ji Sam sešlápl rukou patu na schodech (žebříku).
„Promiň,“ omluvil se přiškrceným hlasem a plazili se schod po schodu dál.
Nakonec se ozvalo velké „Ach!“ Kájiným hlasem. Samuel rychle dolezl také a vydechl úplně stejně.
Byl to nádherný pohled. Byli na chladném podzimním vzduchu, avšak husí kůže jim naskočila z výhledu, jenže se před nimi skýtal.
„Same?“ pronesla zasněným hlasem Kája.
„Hm?“ odpověděl kamarád chabě na známku toho, že ji poslouchá.
„Mohli bychom se tu scházet,“ dořekla myšlenku.
Sam se na ni nejdřív trochu nechápavě podíval. Pak se doširoka usmál a přitakal.
„Jo, to mohli.“

Obrázok

Chvíli jen tak stáli a pak si sedli naproti sobě na zem, aby jim nezdřevěněly nohy. Času měli ještě dost a tady se jim tolik líbilo, že neměli myšlenky vracet se do jámy lvové dřív než bude nutné a nezazvoní na hodinu.

Obrázok

Byl klid, nic je nerušilo, tak se chytli za ruce a poslouchaly ptactvo. Věčně to však nemohlo vydržet a brzy se nedal přeslechnout halas a směs hlasů příchozích dětí. Romantika začala ztrácet na síle. Pění ptáků a vítr ve stromech se ztrácely v křiku dětí, které putovaly do školy.
Děti se na sebe utrápeně podívaly a uvědomily si jak jsou jiní. A pak se jim dokonce naježily chloupky na zátylku, protože uslyšely mezi hlukem i hlasy sourozenců Bindleyových, Thomase a Charlieho Bindleyových, bratrů z vedlejší třídy, kteří jim hned první týden sužovali život.

Obrázok

Sam stiskl přítelkyni ruku mnohem silněji a zašeptal ji, aby je nikdo neobjevil :
„Já budu vždy na blízku, abych tě ochránil.“ Kája se uklidnila a chlapci uvěřila.
„Bez tebe bych byla ztracená Samíčku,“ a věnovala mu jeden ze svých nejpůvabnějších úsměvů.

Nancy si procházela katalog Chiko - potřeb pro dítě a kochala se velkým výběrem krásně vyšívaných a barevně kombinovaných povlečení, dřevěných postýlek a pestrých hraček. Usmívala se a nemohla se vynatěšit. Najednou jí to malé připadalo jako nejjasnější bod jejího všedního života. Nemohla se dočkat až se svěří Alexovi a přes všechnu svou snahu nechápala, proč si díky něčemu tak příjemnému dělala tak zbytečné starosti. Jistě, vinu v sobě bude mít navěky, ale nemusí si tím zničit zbytek svého rodinného a manželského života.

Obrázok

Jak tak uvažovala s úsměvem na rtech a s osobním zapřísáhnutím, že se bude všechen svůj čas snažit usmívat, zazvonil telefon.
Položila časopis a pomalu se zvedla. Tušila, že by to mohla být Maruška. Co jí vypověděla svou minulost a své „malé“ tajemství, volala ji 5krát do dne a od jejich posledního setkání ji 3krát i s Honzíkem navštívila. Uvařila, uklidila a Kája měla aspoň dětskou společnost.
„Prosím Hawkins,“ představila se příjemně.
„Ano, tady Hawkins,“ ozval se z druhého konce mužský hlas. Nancy nadšením poskočilo srdce.
„Alexi?!“

Obrázok

„Jsi to opravdu ty?!“ vyjekla nevěřícně.
„Samozřejmě, že jsem to já. Čekala jsi snad někoho jiného?“ optal se podezíravě. Samozřejmě že byl mile překvapen, že Nancy nejspíš zapomněla na jejich hádku před jeho odjezdem, ať už záměrně nebo s pomocí času.
„No, Marušku. Tebe ne. Ale jsem nesmírně ráda, že sis na mě vzpomněl. Proč ne vlastně dřív a jak se tom všude všudy máš?“

Obrázok

„Bez tebe to tu není ono,“ postěžoval si upřímně, „A nezavolal jsem ti dřív zaprvé proto, protože jsem neměl k dispozici telefon, pak jsem se bál, jestli by jsi o mě vůbec stála a nakonec jsem zařizoval něco, co ti jistě udělá radost. Není to ještě jisté, ale jsem na dobré cestě ke štěstí. Ovšem více ti neprozradím,“ zasmál se lehce.
„Kdo říká, že si chci nechat to překvapení ujít?“
„Ach tolik mi chybíš pusinko!“
„Ty mě taky lásko! Chtěla bych ti toho tolik vynahradit...“

Obrázok

„Dusty je senzační viď?“ usmála se Kája na kamaráda, když učitel zrovna odešel na přestávku do sborovny.
„Jo to je. Těším se na ten slibovaný výlet do přírody. Má skvělé metody. Procvičit se v učení venku... „Nejlepší si procvičit šedou kůru mozkovou a trochu si provětrat sluch, než sedět, kývat hlavou a nevědět,“ zacitoval Sam trošku nepřesně svého nejnovějšího idola v podobě světlovlasého učitele základní školy. Zasmáli se a vyšli si spolu koupit něco dobrého na zub v butiku.
„Co bys ráda?“ ptal se dychtivě Samuel pocinkávající si mincemi v ruce. Peníze patřily Karolíně, která mu je podstrčila pod koleno nahoře na střeše tak, aby je našel a myslel si, že jsou jeho.
„Třeba čokoládové křupky,“ pokrčila rameny, „Ale jsou to tvoje peníze, takže si můžeš vybrat co chceš.“
„Já je chtěl taky,“ přitakal a cpal peníze vášnivě do tmavého štíhlého otvoru, jako kdyby to ještě nikdy nedělal.

Obrázok

„Nechcete aby se vám něco stalo, že ne?“ zachechtal se za nimi pisklavý hlas. Děti se polekaně otočily. Před nimi stáli bratři Bindleyovi. Thomas, obtloustlý a zákeřný, moc krásy nepobral. Snažil se tedy svůj vztek na svůj zevnějšek vybít na hezčích jedincích a líbezná Kája a pohledný Samuel mezi ně rozhodně patřily. Neměl ovšem se svou výhružkou moc štěstí a se šikanováním moc zkušeností. Upoutal totiž ještě něčí nežádoucí pozornost.

Obrázok

„Tak nám dejte tu čokoládu,“ povzbudil je zlomyslně jeho bratr, a se od svého bratra lišil pouze tím, že vážil o pár kilo méně. Provokativně mával na sáček s dobrotami a těšil se, jak bráchu tajně oškube a dá mu menší část. Zlodějové se mezi sebou často okrádají. Když člověka dostihnou jeho neduhy a pohltí ho, je to s ním zlé. A s bratry Bingleyovými to bylo i v jejich raném věku hodně zlé.

Obrázok

Sam se zarmouceně a lítostivě podíval na ještě neotevřený balíček křupek, na které se tolik těšil a váhal. Něco Karolíně slíbil a teď by se měl jen tak vzdát?
„Ne,“ vyhrkl dřív, než si stačil uvědomit do jaké jámy se to řítí. Znělo to trochu roztřeseně, ale osobě, která celou situaci se zájmem sledovala, to stačilo k tomu, aby o drobných přátelích smýšlela zase o něco lépe.
Bratři se zatvářili nechápavě. S tímhle postupem nepočítali a teď nevěděli jak reagovat. Nebyli zvyklí na odpor. Ani doma, ani mezi přáteli. Zmateně se po sobě koukli. Potom se zatvářili rozzuřeně, jelikož konečně pochopili co se vlastně stalo.
„Tak dost!“ ozval se zvučný hlas za dvojčaty.

Obrázok

Ti se překvapeně otočili a zacouvali.
„Vy dva nechte ty děti okamžitě na pokoji a opovažte se na ně ještě někdy zvednout hlas. Nebo budete mít co do činění se mnou. A to mě ještě neznáte! Velmi dobře vím kdo je váš otec a nemyslete si, že bych se neodvážila ho informovat o vašem nemožném chování. Dávejte si na starou Pinnochi pozor!“ zakončila svůj proslov vrátná a upřela na dvojčata mnohem děsivější pohled, než by od takové křehké stařenky dalo očekávat. Kluci Bindleyovi zesinali už při poznámce o jejich otci a když se stali terčem i rozzuřených hnědých očí, splašeně se rozutekli na chlapecké záchody.

Obrázok

Obrázok

„To jsme jim to nandali co?“ sklonila se ke kamarádům spokojeně madam Pinnochi. Karolína na ni ještě nepřítomně koukala a Sam ji s bělostným úsměvem na rtech podal na souhlas celou hrst čokoládových křupek.
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Ned 05 Apr 2009, 18:12

Doufám, že jsem Vás nijak nezklamala a že se zase vrátíte...

Kapitola 11

„Ahoj mami,“ zamumlala nesrozumitelně Karolína na pozdrav.
„Ahoj,“ odpověděla trošku zmateně Nancy, „Stalo se snad něco?“
Kája sebou švihla na barovou židli, protože Nancy zrovna vařila čaj a špagety. Což bylo dobré znamení, že se jí hodlá svěřit. Však maminka pro ni měla také jedno překvapení, ale raději vyčkávala, až se dcerce zmírní nálada.
„Právě že vůbec nic!“ rozhorlila se Karolína a hodila taškou do kouta. Když se odmlčela, Nancy se osmělila a řekla
„Mohla by jsi být konkrétnější?“

Obrázok

„Sam se zase nepřišel! Zvala jsem ho už spousta krát, protože náš dům ještě vůbec neviděl a je to můj nejlepší kamarád a to není správné, že u nás ještě nebyl, nemyslíš? Sliboval mi to, ale nakonec se vždycky na něco vymluvil a dnes to nebylo jiné,“ zase se odmlčela a bylo tomu dobře, jelikož se ve svém rozhořčení nestačila skoro ani nedechnout.
„Rozešli jsme se v hádce...“ přidala smutně.
„To je mi opravdu líto Kájo, ale slibuji ti, že za tím bude něco, s čím on nemůže nic dělat a věř mi, že ho to jistě také mrzí. Zavoláte si a až pro tebe půjdu někdy do školy, zeptám se ho na to,“ mrkla na ni povzbudivě. Kája se přeci jenom cítila lépe, usmála se a vyskočila. Najednou si však uvědomila, že neví kam zavolat.
„Nikdy mi neřekl své telefonní číslo,“ řekla si spíše pro sebe zasněně. Nancy byla potichu, i přesto že Káju zaslechla, se dále nerušeně věnovala špagetové směsi.

Obrázok

Kája upadla opět do své melancholie a nebyla s ní řeč. Maminka ji nedráždila a své překvapení si schovala na vhodnější chvíli.
„Nechceš jít se mnou nakoupit?“ ptala se Káji Nancy, když se v ložnici po obědě oblékala. Karolína neměla náladu na nic jiného, než chodit za mámou temně a tiše jako stín, takže i teď se nezmohla na nic jiného, než že se rozplácla na rozlehlé ložnicové sedačce.
„Hm...“ zabručela souhlasně. Nancy pokrčila rameny a pokračovala v přípravách vstupu do společnosti. Nakonec si nechala to co měla původně na sobě a soustředila se raději na obličej.

Obrázok

V obchodním době byl celkem klid. S podivem, protože byly 4 hodiny a to už se lidi často po práci do nákupů vrhnou po hlavě. Nebyl to ovšem důvod ke smutku, i když Karolína vypadala jako boží umučení. Neměla na nic náladu ani chuť, takže se jen vrávoravě ploužila po kachlích a prohlížela si své tenisky. Nancy ji nechala na pokoji, protože nevěděla o lepším způsobu jak ji pomoci. Středisko bylo rozděleno na několik traktů. Ze všeho nejvíc Nancy potřebovala potraviny, takže se rozhodla je nakoupit ze všeho nejdříve a potom měla v plánu koupit Káji něco pro radost. Když v tom najednou se ozvalo přešťastné :
„Same!“ dcera se od Nancy odtrhla a přiběhla k černovlasému chlapci vystupujícímu s hračkářství. Nevypadalo to zrovna na oboustranné potěšení ze setkání, což bylo starému kozákovi jako byla Nancy hned podezřelé.
„Kde se tu bereš!“ smála se Kája, která si ničeho zvláštního na svém malém příteli nevšimla.

Obrázok

„Nakupoval jsem tu,“ začal nesměle a roztržitě se rozhlížel zpátky do hraček.
„Teď můžeš nakupovat s námi!“ napadlo emotivní dívku, která byla radostí bez sebe, že se může se svým kamarádem tak brzy zase setkat.
„Ne... Kájo, to asi... nejspíš to nepůjde. Já... uvidíme se zítra, ano!“ vymáčkl ze sebe rychle a Nancy se zdálo, že paní, která se u hraček, ze kterých právě vystoupila, pátravě rozhlížela, jako by někoho hledala, vykročila směrem k Samovi. Ten se k ní opravdu nenápadně připojil, jakoby nechtěl, aby se s Karolínou setkala a svižně ji odváděl pryč z pozemku. Nakrabatila čelo a nic z jeho chování se jí nelíbilo. Na taková tajemství a skrývání měla moc dobrý nos. Vytrénovaný většinou z vlastní zkušenosti.
Ovšem Kája na takové divné chování u Sama zvyklá nebyla. Byl k ní vždy tak otevřený a přátelský. A o to víc ji to mrzelo, když si vzpomněla na jejich společné chvíle na střeše školy a ve svém smutku nevnímala ani bezvýznamné studené kapky, které ji promáčely vlasy.

Obrázok

Obrázok

„Kajo?“ křikla na ni Nancy. Karolína se chvíli ještě dívala za dvěmi tečkami vzdalujícími se do města, pak se otočila a připojila se k mámě. Trochu zkroušeně, ale spíš zamlkle než navztekaně. Ničemu nerozuměla a najednou si připadla zase hrozně sama.
„Mám koupit pomeranče nebo jablka?“ snažila se ji rozptýlit Nancy. Bezvýsledně. Kája jen pokrčila rameny.
„Tak já vezmu obojí,“ povzdechla si Nancy bezmocně.

Obrázok

Podobně probíhal celý nákup. Na cokoliv se Nancy zeptala, nebo vždycky když chtěla navázat rozhovor, Karolína pokrčila rameny a nebo zamumlala, že neví. Tak jí máma ještě koupila dětský časopis a nějaké oblíbené sladkosti, aby ji rozveselila. Trochu se jí to povedlo. Dcerka se vděčně usmála a Milku přijala celkem s horlivostí.
Nancy ještě nechtěla jít domů, protože nechtěla, aby na Karolínu působila ponorková nemoc. Nebo spíše díky sobě, jelikož byla doma pořád.
„Kde to jsme?“ promluvila překvapivě Kája, kterou smutná nálada trochu opouštěla.
„Řekla jsem si, že by jsme si mohli taky někdy užít. Moc teď spolu nejsme, když už naše velká holka chodí do školy,“ usmála se a celkem ráda zastavila u kuželkové haly, protože se sama potřebovala dostat na jiné ovzduší než měl její malířský ateliér.

Obrázok

„Je to tu barevné, viď,“ řekla přítomně Kája a máma se v duchu zaradovala, že zabila dvě mouchy jednou ranou.
„Ano, to je,“ odpověděla s vážnou tváří. Zabrali si jednu bowlingovou dráhu, obuli si doporučené boty a nákup nechali v autě, protože by jim rozhodně překážel.
Než stačili začít, ozval se za Nancy zvučný a příjemný hlas.
„Nemohl bych se k Vám přidat?“
Otočila se, aby si prohlédla toho opovážlivce, který se vměšuje, ale zmlkla. Byl to příjemný muž, ne nejmladší, ale ne starý. Mohlo mu být tak 30-35, měl husté světlé vlasy a strniště, bez kterého by mu to tolik neslušelo.

Obrázok

Otevřela pusu, ale nevěděla vlastně co má říct. Přece nemohla nechat s nimi hrát úplně cizího člověka a zkazit tak Karolíně radost. Ale odmítnout... Odmítnout taky nechtěla. Zachránila ji Karolína.
„Pane učiteli! Mami, tohle je náš pan učitel Franklin, pane učiteli, máma!“ pustila se do představování. Nancy si oddechla. Ocitla se v mnohem lepší situaci.
„Těší mě, Hawkinsová“ podala mu ruku. Stiskl ji. Možná až příliš horlivě.
„Franklin, Dusty Franklin“ usmál se mile, „I mě těší. A to možná víc než by se slušelo,“ dodal, když ji ruku opět pustil, natož se Nancy trochu zastyděla, ale kompliment přešla bez poznámky.

Obrázok

Boty už měl, takže stačilo, když mu Nancy nabídla místo a trošku pozměnila nastavení u registrace.
Házel bezvadně. Kája byla ze svého učitele nadšená od první hodiny, kterou s ní měli, a teď si ho zamilovala ještě více, když ji učil házet s koulí. Nancy seděla a dívala se na ně. No, musela si s hanbou přiznat, že spíš sleduje jeho. Byl tak elegantní a tak otcovský. A velmi se jí líbil. Dlouho tak přitažlivého muže neviděla. Přemýšlela, že ten musí být ve městě stále a každý den jistě dochází domů. Vždyť je učitel, musí žít tady ve městě. Jeho žena ho má jistě každý den v posteli, u sebe, ve své náruči a pod dohledem...
Najednou prudce okřikla své svědomí. Co to povídá! Zděsila se myšlenek, které ji napadaly. Vlastně ho srovnávala s Alexem a ještě k tomu tak nepatřičně. Vymotala se z poblouznění a zkusila přestat na pana Franklina myslet.
Byla zrovna na řadě.

Obrázok

Po dlouhých třech kolech hry, jim lhůta vypršela a poslední dvě kola se Nancy stejně vymlouvala, že jí není dobře. Až příliš pozdě si uvědomila své malé štěstí v bříšku a začervenala se nad svou nezodpovědností. Takže vlastně všechny její hody si rozdělila Kája s panem Franklinem. Ten si často za Nancy sedal a nedokázal si odpustit skládat ji komplimenty.
Sedli si u jednoho ze stolů a nechali se od pane Franklina pozvat na večeři. Nancy byla hned proti tomu, jenže Kája tak ustavičně prosila, že ji nemohla odepřít to rozptýlení, které se nabízelo. Nancy si objednala skromný zeleninový salát, protože byl večer a jí stejně nic jiného v úvahu nepřipadalo. Kája takový troškař nebyla a objednala si palačinku a k tomu koláč, což ji Nancy vymlouvala, ale nakonec svolila, avšak přidala, že do konce tohoto týdne má zakázáno jíst sladké. A pan Franklin si dal žebírka.

Obrázok

Bylo jim příjemně, ale Nancy byla strašná zima. Hodně táhlo, venku už byla tma a přes okna a dveře byla jasně vidět jen zář pouličních lamp. Nancy nebyla na příliš studené večery zvyklá a musela se přiznat, že by měla začít s otužováním, protože kdyby přišla apokalypsa, mnoho by toho nevydržela. V tuto chvíli se ovšem ovládnout nemohla a celá se třásla.
Pan Franklin se tvářil ustaraně. Sáhl ji instiktivně po ruce, což bylo trošku troufalé, ale on si chtěl jen zkontrolovat teplotu paní Hawkinsové. Tedy aspoň to předstíral. Nancy však tušila, že si to celkem užívá a sama opět propadala jeho líbeznému kouzlu a jeho dotyk si vrývala do paměti.
„Jste úplně ledová,“ pronesl věcně a zavolal číšníka, aby zaplatil.

Obrázok

„Nechcete zavolat taxíka?“ ptal se obětavě pan Franklin a s obavami si prohlížel náhle zelenou Nancy. Dělalo se jí velice špatně a tušila, že brzy bude potřebovat zvracet.
„Máme tu auta,“ odvážila se otevřít ústa.
„Nenechám Vás v tomhle stavu samotnou. Kájo souhlasíš, abych Vás s maminkou odvezl domů?“ ptal se strategicky žačky.
„Ano! Rozhodně, aspoň Vás budu moct navigovat!“ prohlásila nadšeně. Nancy už se to tolik nelíbilo. Připadalo jí to, jako by jí pan učitel nadbíhal a ona mu nechávala pootevřené dveře do ložnice. Ovšem nedokázala nijak protestovat, protože věřila, že kdyby znovu otevřela ústa, určitě by se pozvracela.
Nasedli tedy všichni tři do auta a vyjeli směrem k jejich sídlu.

Obrázok

Obrázok

„Tady pane učiteli!“ informovala Kája a nechala pana Franklina zajet do garáže.
„Děkuji,“ pronesla stručně Nancy, která se cítila trošku lépe. Z neznámých důvodů se jí při jízdě v autě dělalo dobře.
„Není za co, aspoň vím, kde bydlíte,“ odvážil se pronést. Usmál se na obě dámy a odešel.
„Je senzační, co myslíš mami?“
Nancy naštěstí nemusela odpovídat, vyběhla z garáže, jen co se vrata zavřely, a zastavila se až v kleku v koupelně u záchodu. Kája za ní ustaraně přiběhla a raději se otočila, když maminka zvracela. Není to vždy moc příjemný pohled.

Obrázok

„Maminko jsi v pořádku?“ ptala se vyděšeně.
„Karolínko, myslela jsem, že ti to řeknu v romantičtější chvíli,“ hekala Nancy. Než pokračovala, umyla po sobě záchod a vymydlila si obličej. Dcerka stále napjatě čekala u dveří. Pak se konečně máma otočila ke Káji a potichu pronesla :
„Budeme mít přírustek.“
Kája na ni chvíli nechápavě civěla a pak vyjekla a šťastně maminku objala.

Nancy ležela v tichu ložnice, Karolína oddechovala vedle ní v manželské posteli, takže se necítila tak sama, jako ostatní noci. Ovšem tento večer se necítila sama ani chvíli. Litovala, že s nimi je Alex tak málo. Ovšem na to myslela jen nepatrnou chvilku. V dalších okamžicích se usmívala nad dvořením třídního učitele své dcery a představovala si jeho upřímný úsměv a něžné ruce, které ji podpíraly, když jí bylo nevolno. Opět se v duchu okřikla a musela pečlivě usměrňovat jak své myšlenky, tak i své city.

Obrázok
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Ned 05 Apr 2009, 22:17

Veľmi pekne napísané a neverila som vlastným očiam, že Nancy dokáže mať také myšlienky.
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Pon 06 Apr 2009, 16:09

Tak oba diely boli super napisane, tak ako vzdy :D . Ale aky bol trufaly ten Franklin a tie Nancyne myslienky,tsss :lol: a to co ma znamenat ten Sam?zeby mal nejake hrozne tajomstvo :?: dufam ze sa to cim skor dozviem :roll:
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

PredchádzajúciĎalší

Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 5 hostia