Vítr naděje

Miesto pre vaše príbehy vytvorené rukou spisovateľa alebo režiséra.

Moderátor: Sašena

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Štv 19 Mar 2009, 16:33

Ou,tak toto bolo teda napinave.Som zvedava co s Kajou vlastne bude :shock: Hadam sa jej nic nestane :shake: A chudaci rodicia :roll:
Uz cem dalsi diel nech sa to vyriesi :D
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Ned 22 Mar 2009, 10:16

LaRak :
Děkuji ti za krásný komentář věrný čtenáři :P Vážím si tvé chvály a doufám, že tě do budoucna nezklamu :wink:

Mafuš :
Slib splněn, další dílek je tu a doufám, že tě napne a zalíbí se ti stejně jako ten předchozí :D


Kapitola Pátá

„Karolíno!!“ opakovala Nancy, jako by věřila, že se dcera skrývá pod postelí nebo ve skříni. Brzy se její ustavičné vyvolávání jméno dcery změnilo v hysterický pláč.
„Nancy uklidni se!“ pronesl věcně a klidně Alex a přivinul ji k sobě.

Obrázok

„Není potřeba takhle vyvádět. Není jen ve svém pokoji, to přeci ještě není katastrofa. Kouknu se ještě do ložnice a do altánku v zahradě. Mohla přeci vyjít druhým vchodem, kterým by jsme ji nezahlédli odcházet,“ přemýšlel logicky a uvažoval o dalších možnostech.
„N-ne,“ vzlykala už klidněji žena manželovi do ramene a těžce zvedla hlavu, „O-ona se smrtelně bolí bouřek. Děsí ji i v posteli, natož aby zůstala venku. Je-jestli už není v domě, tak někam utekla. Do města, protože jinak by se za tohohle počasí okamžitě vrátila.“
Alexandr Nancy s pohlazením po vlasech pustil a a vyšel se podívat do ložnice.
Samozřejmě že tam vůbec nebyla, ale otec neztrácel hlavu a svižně prohledal celé patro. Karolína ovšem nikde nebyla. Vrátil se do dceřina pokoje, kde Nancy shrbeně seděla na posteli a na tváři ji hrál nepřítomný a zoufalý úsměv.

Obrázok

„Nancy pojď. Nemůžeme nechat Dianu a Marii tak dlouho osamocené a v nevědomosti. Půjdeš si za nimi sednout a já zavolám policii a sám se po ní podívám. Souhlasíš?“
„Policii?“ zvedla nechápavě hlavu, „Myslíš... Myslíš, že se naší holčičce něco stalo??!“ začala zase nabírat, avšak Alex ji pohotově zvedl za paže a vášnivě políbil. Moc ji miloval a to i s jejími psychickými problémy. Byla to jeho citlivá beruška a on věděl, že jestli ji chce pomoci, musí s ní mít trpělivost.

Obrázok

„Lásko, teď nesmíš podlehnout svému strachu,“ řekl, když svou malátnou ženu pustil, „Postaráš se o naše návštěvnice. Hlavně je nikam nepouštěj, ať v bezpečí a teple odpočívají. Já Karolínku brzy přivedu.“ Nancy si otřela slzy a před očima ji vyvstala bolestná vzpomínka. Kousla se nekompromisně do rtu a odhodlaně přikývla.
Když vtom někdo zazvonil...

„Clin, clic, clin...“
„Diano seď. Půjdu otevřít. Myslím, že teď rozhodně ti dva nikoho nečekají,“ zvedla se Marie a s úsměvem se vydala otevřít. Ztěžka zatáhla za kliku a v okamžik na to ji ovanul studený vítr a vlhký vzduch ji zalezl až za krk.
„Ach, Meliso!“ vydechla překvapeně. Někoho takového opravdu nečekala. Natáhla hbitě ruce a s mateřským bušením srdce přitáhla k hrudníku svého malého chlapce.

Obrázok

„Paní velice se omlouvám! Vyrazila jsem za teplého vzduchu a svitu slunce a po cestě sem mě přepadl tenhle ohromný liják. Ještě štěstí, že jsem do kabely zabalila něco z teplého Honzíka oblečení,“ vysvětlovala svérázně Mariina chůva Melisa.
„Ale proč jsi vůbec přišla?“ hladila svého chlapečka po vláskách Marie a při tom zvědavě a nechápavě pokukovala po chůvě.
„Ach paní, volal mi bratr a otec měl jakousi nehodu. Musím ihned odjet do Versailles.“
„Měla jsi mi v tom případě zavolat Meliso. Pro Honzíčka bych si sama přijela, aby ses nemusela takhle zdržovat,“ chápavě odpověděla Marie a houpla klučíka v náručí.
„Nejvíce pro mě uděláte paní, když mi povolíte na nějaký čas odjet!“ zdůraznila naléhavě Melisa a prosebně se na zaměstnavatelku podívala.
„Samozřejmě! Nechcete odvoz?“
„Ne, v pořádku. Zavolám si taxíka, který mě doveze snad až na letiště. Děkuji!!“ objala vděčně Marii a cvrnkla Honzíka do nosu. Potom zmizela v dešti.
Marie zavřela dveře a podívala se na syna.
„Ty se nějak proneseš,“ zasmála se a vyhodila ho s jásotem do vzduchu.

Obrázok

„Kdo to byl?“ zeptala se Diana, která už se trošku nudila a podpírala si unaveně hlavu.
„Kdo to byl?!“ ozvalo se naléhavěji od schodů dvojhlasně. Zrovna sbíhal Alexandr i Nancy a oba se tvářily nepřístupně.
„Moje chůva,“ odpověděla Marie ještě zmateněji než předtím, když mluvila s Melisou.
„Musela nutně odjet, její otec měl nehodu,“ dodala a položila Honzíka na podlahu. Musela si protáhnout ruce, jak jí od jeho váhy bolely.
„Kde je Karolínka,“ zvedla se babička Diana a tázavě si manželé prohlédla.
„Nahoře není,“ odpověděl krátce Alex a skoro se ani nezastavil a už byl v chodbě. Sundával si kabát z ouška a měl v úmyslu ihned po dceři pátrat.

Obrázok

„A co máš v plánu?“ reagovala babička ihned.
„Kam by chodila? Do města chodí jen na dvě místa nejraději. Do restaurace Na Kraji města a na Hrázek. A jestli nechtěla být sama a nás nechtěla po tom ranním fiasku ani vidět, vím jen o 3 lidech, které by navštívila, kdyby ji bylo smutno. Tebe maminko, tebe Marie a nebo Sama, a jelikož neví kde ten bydlí, možnosti se nám poměrně zužují,“ dokončil Alex a bylo vidět, že už nechce rozhodně čekat ani minutu.
„Sama?“ nechápala Nancy.
„Vysvětlím ti to později. Vy se hlavně posaďte a uklidněte se než se vrátím. S Karolínou,“ zdůraznil nakonec a zavřel za sebou dveře garáže.
Ženy se ocitly v samotě jen v přítomnosti malého Honzy a směsi vlastních pocitů.

Obrázok

Alex zatím nasedl do auta, zasunul klíčky, zapnul motor, otevřel garáž a vyjel směr město. Měl namířeno přímo k Hrázku. Hřiště bylo jeho horkým favoritem, ale měl strach, že i kdyby tam byla, nezůstala by na tak otevřeném prostranství za bouřky dlouho a spíš se zkusila skrýt a bezpečnějším místě. A zde pro něj byla první zastávka u Dianiné hájenky, kde by samozřejmě také nikoho nenašla a stejně tak v bytovce u Marie, kdy ji zase nikdo nepustí dovnitř, protože Marie stejně jako Diana byly pozvané na narozeninovou oslavu a chůva odjela do Francie.
„Do háje, to se nám to zamotává,“ ulevil si nahlas, avšak neztrácel kontrolu nad řízením.

Obrázok

Policii však volat nechtěl, dokud nebude mít jistotu, že není někde na místě, které si vytipoval. Hromy kolem něho burácely a okolí svítilo. Bouřka to byla opravdu celkem děsivá a to ho jako rodiče přivádělo do ještě větší deprese. Nezbývalo mu však nic jiného než neztrácet hlavu.
Cesta pro něj byla jako věčnost, ale nakonec přeci jenom dorazil na holé prostranství, jak předpokládal, písčitého hrázku.
Nikde nikdo a táta nechtěl zbytečně promokat a ani zahálet na zbytečných místech.
Nasedl znovu do auta a opět vyjel. Gumy protestovaly, jelikož povrch pořádně klouzal a déšť byl tak prudký, že při každém kroku to pořádně zašplouchalo. Světla jejich fordu však stále prorážela prostor mezi krůpějemi a Alex to s auty uměl.

Dal si ruce v bok a znovu zaklel. Hájenka vypadal opuštěně a les za ní ještě temněji než její okna. Zahrada byla prázdná a zela samotou.

Obrázok

Do restaurace zamířit Alexandr nechtěl. Jakýsi hlas v hlavě mu říkal, že na hřišti dozajista byla a restaurace U Kraje města byla od něho dobrých pět kilometrů a Kája byla dost chytrá na to, aby to odhadla a nevydala se tam. Měl už jen tedy poslední tip kromě tohoto místa. Bytovku a té taky nevěřil. Chápal už jak se musela cítit Nancy, když neměla na začátku jejich nesnáze tolik dobrého přesvědčení jako on, která ho zrovna opustila. V každém případě panice zatím nepropadl, i když strach o dítě se mu zarýval do srdce.
Potřetí oživil motor a vrátil se ke svému chabému pátrání.

„Ale proč zmizela a nic vám neřekla?“ opakovala stejnou otázku snad už potřetí máma.

Obrázok

„Mami, už ti potřetí odpovídám. Ráno jsme se ji dotkli, když jsem zařídili, aby nebyla v naší přítomnosti. Vzala to příliš vážně, utekla do pokoje a mi neusilovali o to, aby se vrátila. Potřebovali jsme tu všechno přichystat!“ vzlykání už ji opustilo a na rtech stále cítila polibek svého milovaného a milujícího muže, který ji dodával odvahy k tomu, aby nechytila svůj neovladatelný stav.
Marie už ji na počátku debaty vyjevila svůj neodvratný názor. „Intuice mi říká, že ještě dnes večeř své kmotřence předám svůj dárek,“ víc se k tomu nevyjadřovala a hrála si s Honzíkem. Ten byl štěstím bez sebe, že nemusí spinkat a užíval si svobody plnými doušky. Nebyl typ dítěte, které by bylo hnusné a zlobivé, když je unavené, protože on unavený nebyl snad nikdy.

Obrázok

„Promiň mi Maruško, že si neužívám přítomnosti Honzíka tak jak by si zasloužila, ale nedokážu se teď z ničeho radovat nebo něčeho užívat, když nevím kde Kája je,“ omlouvala se upřímně Nancy a otřela si o sebe zpocené ruce na stehnech.
„To nevadí! Chápu to. Jsi tak statečná. Já už bych potřebovala objednat náhrobní kámen, kdybych nevěděla co je s Honzíkem. Kde jsou ty časy, kde jsme byly těhotné a děti jsme měly pod kon.... I když tohle ti raději vykládat nebudu,“ zakřenila se najednou nejistě přítelkyně a raději se vrátila k blbinám se synem.
Nancy doopravdy slova kamarádky tentokrát moc nepovzbudila. Po těle se jí opět začal svírat ten strašlivý obviňující se a nesmazatelný pocit. S Karolínkou to ovšem nemělo vůbec nic společného...

Obrázok


V bytovce byl cítit život. V pár oknech se svítilo, i přes to, že to vypadalo jako shromáždění světlušek. Byl to ovšem povzbudivý pocit, poněvadž člověk v bouřce snadno získá pocit, že je sám. A Alexandr nebyl sám kdo ten pocit získal. V jeho blízké přítomnosti byl ještě někdo, kdo měl na to ještě větší právo než on.

Obrázok

Déšť se utišil a blesky a burácení hromů se už ozývalo z velké dálky za kopci.
Kdyby Alexandr chtěl, mohl by odjet a zavolat tu policii, protože neviděl nic co by naznačovalo přítomnosti jeho dcery. Snad se jen mohl podívat do předsíně bytovky, ale ta bývá zamčená. Ale on měl prazvláštní pocit, že je u cíle. Proto se rozešel a brankou vešel do předzáhradí budovy a rozhlížel se opravdu bedlivě.
Ve stínech a i noční temnotě dokázal rozeznat pohyb. Přesvědčivý a nezaměnitelný pohyb a když se přiblížil a zaostřil, rozeznal malou pohybující se postavičku.

Obrázok

„Karolíno!“ vydechl a za celé své pátrání si nedokázal představit jak úžasný dokáže být pocit, že jste u cíle. U svého vysněného cíle. U cíle, o který jste se k smrti báli.
„Tati!!“ dívka pohotově a nedočkavě sklouzla po navlhlé tyči, takže ji nepálila na holých nožkách a odskočila od ní jako kdyby ji vosa štípla a v tu ránu byla v teplém a bezpečném náručí svého rodiče, kterého si za celý ten čas vysnila tak dobře, že měla chvíli pocit, že je to výplod její dětské fantazie. Něco jako fata morgana.
Ale nebylo to tak. Tátovy ruce ji pevně svíraly kolem pasu.

Obrázok

Chvíli se jen objímali, avšak táta si brzy uvědomil, že si ve své radosti a štěstí neuvědomil jak mokrá a promrzlá Kája je.
„Kájo proč jsi utekla?“ začal otec a cítil, že se na povrch všech dobrých pocitů, pomalu dostává i řádná dávka oprávněného rozhořčení.

Obrázok

Než stačila však jakkoliv odpovědět vyzvedl ji do náruče a posadil unavenou postavičku do auta.
Topení bylo z jeho krátké cesty už rozehřáté a Karolína si ohřívala ruce u malého ventilátoru se slastným oddechováním.
„Tati nezlob se! Byla jsem na vás nazlobená a měla jsem chuť být s někým kdo o mě stojí. A vy jste o mě toto ráno nestáli, nejsme hloupá a tobě zbývá jen to to přiznat,“ bránila se dcera a máchala kolem sebe rukama.
„Uklidni se! A to jsi měla udělat i ráno. Uklidnit se a přemýšlet. Vím, že to na tebe mohlo tak působit, ale byl to tak trošku náš účel. Vůbec bych ale netušil, že budeš tak nerozumná a hloupě utečeš. To bych zrovna od tebe nečekal.“
Karolína cítila opravdový vztek, i když si nebyla jistá tím, proč je otec tak nerudný. Našel ji, sám zavinil její útěk a většinou tyhle věci bral s humorem a byl nad věcí. V tuto chvíli však vypadal nespokojeně a nepřístupně. Trochu ji naháněl strach.

Obrázok

„Tati co tě trápí?“ špitla, aby v něm nerozproudila divokého a křehkého ducha.
Chvíli mlčel, ale když si odpověď promyslel, došel nejspíš k závěru.
„Nevěděl jsem, jestli ti to smím nebo nesmím říct, avšak... Maminka, to je ten problém.“
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod LaRak » Ned 22 Mar 2009, 18:42

ako vzdy, super dielik a to ako si urobila tu smutnu tvaricku v tom aute? :shake:
Neodkladaj niečo na zajtra keď to môžeš urobiť dnes, lebo zajtra môže byť neskoro. :-)

-----------------------------------
Môj príbeh My Life
viewtopic.php?f=14&t=607
Obrázok užívateľa
LaRak
Batoľa
Batoľa
 
Príspevky: 130
Registrovaný: Pia 13 Mar 2009, 17:16
Bydlisko: Poprad a počítač
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Ned 22 Mar 2009, 22:19

Tajemství, děsně tajný :lol: Děkuji :P
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Lincey » Pon 23 Mar 2009, 01:35

Skvelý diel,vynikajúco opísané,takmer som sa cítila akoby som bola súčasťou príbehu a sama prežívala strach o dcéru. Absolútne nemám čo vytknúť a som hrozne zvedavá čo vlastne s Kajinou mamou je a ako sa to vyvinie,joj škoda,že si nemôžem prečítať dieliky dopredu a musím podstivo čakať na ďalšie.
"Attingere caelum diagito"

Skvelé RPG
Obrázok užívateľa
Lincey
Starec
Starec
 
Príspevky: 1428
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 16:03
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Pon 23 Mar 2009, 16:43

Vyborny dielik,naozaj super napisany aj opisany aj vsetko :) a som rada ze Kaji sa nic nestalo a ze tato ju nasiel.Len som zas zvedava ze co s tou mamou... :D
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Pon 23 Mar 2009, 19:26

Prosím nehledejte dílečky napřed. Sice existují, ale ztratilo by to ne kouzlu, kdyby jste věděli co bude :( Doufám, že mě nezklamate.
Velice Vám děkuji za komentáře, všem. Jsem vděčná za Vaše dohady a každé milé nebo dobře myšlené slovo a mohu Vás ujistit, že na všechno dojde :roll:
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Uto 24 Mar 2009, 17:03

Tento diel sa mi páčil zatiaľ najviac, bolo tam citiť napätie a strach rodiča o dieťa..Teším sa na ďalší dielik.
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Uto 24 Mar 2009, 20:00

Ach, snad se nebudete zlobit, když přidám další díl o něco dříve :roll:

Sewanewa
: Těší mě, že se tolik povedl a tvé přání je až velmi brzy splněno :lol:


Kapitola Šestá

Dcerka se na otce nechápavě dívala a nepromluvila snad dva bloky.
„Máma? Co...Co s tím má společného máma?!“ vykoktala ze sebe nakonec.
„Pamatuješ, co jsem ti říkal ráno? V tom obchodě? Ptal jsem se tě...-„
„Jestli nevím, proč se trápí, co to má, ale společného s tím, že má být nějakým blbým problémem?!“ zvedala hlas, což u ní nebylo vůbec typické.

Obrázok

„Karolíno!“ okřikl ji hrubě otec, „Takhle jsi nikdy nemluvila a já to i nadále nebudu trpět!“
„A já nebudu trpět, co říkáš o mámě!“ rozkřikla se bezhlavě na svého otce. To jediné slovo stačilo k tomu, aby se nedokázala ovládat.
„Kájo, uklidni se! Takhle jsem to přeci nemyslel!“ ovládl se Alex a snažil se mluvit naprosto klidně. Důrazně, však bez emocí, „Problém... Ne, měl jsem říct „Důvod“ mých problémů. Promiň Kájo, hlavně klid, ano?“ snažil se zachránit situaci a soustředit na řízení, avšak dcera vedle něj stále hlasitě vzlykala.
„Jsi v pořádku?“ Karolína jen zavrtěla na souhlas a s hlavou v dlaních pláč pomalu ustával.
Alexandr se mýlil. Byla chyba před dcerkou něco takového říkat. V duchu se zapřísáhl, že se o tomto incidentu už vůbec nezmíní.

Obrázok

Mezitím dojeli k jejich známému, malebnému domečku, kde všechna okna jasně zářila. Karolína se uklidnila a přestala plakat. Táta ji poradil, ať si utře oči, aby máma nepoznala její brekot. Potichu ho uposlechla a promasírovala si tváře a protřela oči.
Když vystoupili z auta, Alex se rozhodl jít přes druhé patro, aby dcerku co nejdříve převlékl z jejího mokrých šatů.
Jakmile však vystoupali dvojřadu dřevěných schodů, mohli spatřit za skleněnými dveřmi babiččinu rozjařenou tvář, jak na se na ně usmívá a vesele mává a za ní schoulenou postavičku vytírající si uslzené oči. Hned v ní oba poznali zoufale vypadající Nancy.

Obrázok

Alexe to zarmoutilo ještě víc, i když v této chvíli neměl proč. Každá maminka by plakala pro své ztracené dítě.
Dveře byly odemčené, ale přeci na ně zaklepal, aby na sebe upozornil.
Nancy trhla hlavou a rozhlédla se. Když je oba viděla, její tvář jakoby dostala balzám mládí a citu. Celá se rozjasnila a oči ji zazářily jako dva krystaly. Rychle otevřela dveře a vrhla se ke Karolínce.
„Beruško!“ vykřikla máma s dalšími slzami v očích, tentokrát radostných, a vzala své štěstí kolem pasu. Horlivě dcerku zlíbala, než se zděšeně odtrhla : „Chudinko, jsi celá promočená! Pojď musíme se o tebe postarat,“ rozhodla rozjařeně a vzala dcerku za studené ručičky.

Obrázok

Za ně je odvedla pod dohledem až ke schodům, kde Káju Nancy vzala do náruče a odnesla do prvního patra. Na Alexandra se ani jedna nepodívala, avšak jen jedna z nich neúmyslně.
Táta se na ně nezávistně díval ode dveří a se zamračením přemýšlel.
„Nedocenění hrdinové jsou ohrané téma už spousty století. Co myslíš Alexi?“ obrátila se na zetě nečekaně Diana.
„Co?“ probudil se ze sítě vlastních myšlenek Alexandr a obrátil se na tchýni s tázavým výrazem.
„Že na pravého hrdinu dnešního dne všichni zapomněli. Tedy aspoň v této chvíli,“ usmála se konejšivě Diana, „Pojď, udělám ti pořádně horké kafe.“

Obrázok

„Děkuji Diano. Něco horkého bych si dal,“ neodporoval Alexandr a sestoupil poslušně se starou dámou do prvního patra.
Na zemi u pohovky byla postavena malá matrace, z níž Alexandr poznával starý pelech z dětství, ve kterém jejich rodina chovala štěňata. Místo malých chlupatých drobečků na ní však spinkal klidně oddechující chlapeček.
Marie postávala se smetáčkem v rohu pokoje a uklízela ze země hromádku popela.

Obrázok

Po pokoji ležela spousta kousků popraskaných balónků a z prvotního nádechu pestré oslavily tu zbyla jen mísa s neposkvrněnými oříšky a brambůrky. Pro Alexe bylo záhadou, že si Karolína na své narozeniny vůbec nevzpomněla. Většinou byla první, kdo jim odpočítával den po dni měsíc před oslavou. Kdyby si to uvědomila, nic z dnešního večera se nemuselo stát.
„Kde jsi ji nakonec našel?“ zajímala se Marie, když si přicházející dvojce všimla. Než ji Alex odpověděl, posadil se s pohledem na vyhaslé kamna, zatímco Diana se od něj odpojila a šla do kuchyně uvařit tu kávu.

Obrázok

„Před tvoji bytovkou. Když se nemohla dostat dovnitř, schovala se před deštěm v prolézačce pod střechu,“ odpověděl nezaujatě.
„Šikulka. A co tak smutně? Karolínka se našla, Nancy byla v sedmém nebi a ani mi ji a chvilku nepůjčila. Dřív než jsem kmotřenku mohla přivítat, odvedla ji do koupelny. Hlavní je že je šťastná. Dlouho jsem ji takhle neviděla,“ usmála se upřímně Maruška a odložila nářadí do skříňky v kuchyni.
„Já jsem samo sebou tak velice rád, že je zpátky. Však jsem si dělal obrovské starosti, když zmizela. Jsem jen... Unavený,“ uhýbavě vstal a šel si odložit kabát, který byl nepříjemně navlhlý.
Ale do obývacího pokoje se vracet nechtěl, dokud neměl důvod. Předstíral tedy zájem o rybičky ve velkém akváriu v chodbě. Prohlížel si něžně plující barevné neonky a koníčky, hašteřící se v čisté mořské vodě, kterou jim tam nechal nedávno přivézt.

Obrázok

Rybičky v ní byly velmi šťastné a vypadaly spokojeně. Hýbaly hubičkami a ploutvičkami, měnily směr plavby a zrychlovaly podle nálady. Probouzely v Alexovi nenahraditelný klid. Potřeboval relaxační činnost a rybky mu dodávaly zvláštní energii a pokoj do neklidné duše.
Z této euforie ho proudil opět Dianin hlas.
„Alexi, máš tu tu kávu!“ rozhlížela se Diana pátrajíc po něm.
„Tady jsem,“ vzpřímil se Alexandr a uvolil zádům.
„Ach! Tady. Dneska všichni mi nepříjemně mizí z obzorů. Už jsem stará, tohle mi dělat nemůžete,“ řekla unaveně žena a vložila mu teplý šálek do dlaní, když ji přišel naproti. Opatrně usrkl a cítil, jak se mu ten horký nápoj rozlévá po celé jeho vlažné skořápce.

Obrázok


Karolína si užívala horké vody a líbezně praskající naducané pěny kolem. Její promočené šaty ležely opodál opřené o sprchový kout a jejímu tělíčku mohly jen zdálky závidět. Děvče se nemohlo nabažit jak teploučké vody, tak ani sladkého kakao, které máma přinesla.
„Mami, to je výborné! Chutná to jako roztavená oříšková Milka!“ snažila se polichotit. Nancy se jen zasmála a řekla : „Drahoušku to by to bylo trochu hustší a chutnalo by to po ořechách. Tohle je obyčejné mléko s dvěmi lžičkami Nestlé a lžičkou cukru. Ale děkuju. Vím že oříšková je tvoje nejoblíbenější,“ usmála se nakonec a pohladila ji po rozpuštěných vláskách.
Karolína se cítila úžasně. Ještě před dvěmi hodinami byla v koncích svých sil i svého optimistického myšlení a v žádném případě ji nenapadlo, že by se mohla tak brzy setkat se svou milovanou maminkou.

Obrázok

Teď tu ovšem seděla na kouscích mořské soli, lemovaná bublající pěnou s horkou čokoládou po ruce. V hlavě ji ovšem tepalo zlostné pomyšlení na svého nálezce, kdykoliv pohlédla na svou spokojenou maminku, která se na ni láskyplně usmívala.
Hrozně ji rozzlobilo to jak ji nazýval problémem a jen jí to připomínalo to, proč utekla. Samozřejmě to asi byla chyba, ale táta byl tak... Nevěděla. Nedokázala si odpovědět, jen věděla, že musí tátovi dokázat naprostou oddanost své mamince, která jen narozdíl od něj s ní každičký den.
„Ale nesmíme to přehnat. Už tak jsem tě tou horkou lázní dost oslabila. Pojď, vylez a půjdeme tě zabalit. Beztak jsi měla už dávno spát,“ řekla po pár minutích máma, která neměla co dělat.
Kája poslušně, avšak neochotně opustila vanu a po těle ji naskákala husí kůže, až zamrazilo.

Obrázok

„Brr, to se najednou ochladilo,“ otřásla se. Nancy se jen zasmála a obalila ji zahřátým ručníkem.
„To je bezvadné,“ ulevila si do ticha dcerka a užívala si jeho hebkosti.
Vyšly pomalu obě ven, namířeno do Kájina pokoje. V obývacím pokoji je skoro nestačili zaregistrovat, ale všechny hlavy se za nimi otočili. Jestli někdo z nich chtěl něco říct, nedostal možnost. Nancy jen zasyčela : „Pšt! Za chvíli vám ji přivedu!“ a zmizela s dcerou ve druhém patře.
„Mami proč tu je vlastně babička a teta Marie a Honzík a všechen ten nepořádek?“ nedocházelo stále Karolíně, když se oblékala do nachystaného pyžamka.
„Tobě to stále nedochází?“ neudržela se máma, „Dneska máš svých 7 let!“

Obrázok

„Tak proto...“ Karolína na nic chviličku nepřítomně civěla a nechala si tu informaci vyždímat v hlavě. Jakoby na ni padl hustý stín. Chyba nebyla na tátově straně, ale na její... Byla zticha a jen maminku potichu objala. Ona však žádným problémem není! A to ji aspoň letmo odůvodnilo vztek ke svému otci.

„No konečně! Už jsem myslela, že ji tam uspáváš a na nás jste dočista zapomněli!“ ulevila si Diana a vstala. Káva byla vypitá a pokoj byl už celý vyčištěný do všech zaneřáděných koutů. Honzíček se ošíval a chrochtal ze spaní a Alexandr rozdýchával oheň ve vyhaslém krbu.

Obrázok

„Po tomto dlouhém večeru... No, myslím, že je čas přistoupit k hlavní zápletce tohoto spletence,“ vyjevila se Marie a vytáhla zpod gauče malou bílou krabičku.
„Doufám, že ti to od tvé drahé kmotry udělá radost. Abych řekla pravdu, pro mě je vždy těžké vybírat dárky, jelikož jsem nerozhodná váha a hlavně si nevím rady co vlastně koupit. A pak si nejsem jistá, jestli to někomu udělá radost a taky jestli...“
„Ehm... Majčule? My taky čekáme,“ zakašlala Nancy a chytala na stropě lelky.
„Promiň, když si pustím pusu na špacír, je z toho politická debata v revolučním roku 1848,“ zahihňala se nervózně a konečně Karolíně předala svůj dar.

Obrázok

Po rozparáděné řeči kmotry Marie přišla na řadu babička s dárkem v zelenavém papíru s květinami všech různých druhů, maminka s hromádkou dárků nachystanou u krbu a táta těkající očima po pokoji, protože se před pohledem své dcery vůbec necítil svůj. Neobjali se, ani pusu si nedali, ale nikdo si toho v té chvíli nijak zvlášť nevšiml. Jen maminka zkoumavě nakrabatila čelo.

„Trilogie Světla Severu? Ach, tetičko! Děkuju! Už jsem neměla co číst. Aspoň ne něco, co už jsem nečetla třikrát. Ještě jednou díky!“ prohlížela si zvesela oslavenkyně svůj první dárek. Pak přišly na řadu zbrusu nové hodinky, pár plyšáků do její sbírky ve skříni, další nové knihy, omalovánky a povlečení, které ji udělalo radost jakžtakž nejmenší. Ze slušnosti to na sobě nedala znát.
Maminka pak vytáhla jahodový koláč místo dortu, který ke své hanbě nestihla nikde sehnat, a společně se do té pochoutky pustili.

Obrázok

Oslava to nakonec byla velmi pěkná. Hudbu sice pustit díky malému Honzíkovi nemohli, ale zahráli si plno slovních i pohybových her, nenáročných na prostor a nakonec si do jedné hodiny povídali, kdy už malou Karolínu máma vyhnala do postele s dalším horkým hrnkem kakaa na dobrou noc. Rozhodla se ji, ještě před tím než upadne do sna, přečíst pohádku na přání, takže návštěvnice měly možnost se ještě pobavit s Alexem, u kterého si všimli celovečerní nečinnosti a zamlklosti.

Obrázok

„Byl jeden domeček, a v tom domečku žil pejsek a kočička, kteří spolu hospodařili...“

Obrázok

„Děje se něco Alexi?“ zeptala se Diana na něco, co svrbělo i na jazyku Marušky po jeho levici.
„Ano, také jsem si všimla, že jsi divný,“ neudržela se přidat a rozhodila ustaraně rukama.
„Ano, ale nevím, jestli je dobré to tady vytahovat. Zvlášť, když jsem o tom ještě nemluvil s Nancy,“ odpověděl nečekaně kladně na jejich předpokládané poměry. Ženy se na sebe úzkostlivě podívaly a shodly se, že tím je to uzavřené. Dianu i Marii napadla ta samá myšlenka, ale brzy ji s velkým „Doufám“ zavrhly.

Obrázok


Byl velmi pozdní večer a velmi brzké ráno. Nancy požádala muže, aby babičku i přítelkyni s dítětem rozvezl domů a se zašeptáním do ouška, aby spěchal, se s ním ve vší spokojenosti rozloučila.

Když se Alex dostal zpátky domů, jelikož k hájence i bytovce to bylo autem pár delších minut, nebyl překvapivě ani moc ospalý. Jen jednoduše unavený. Svaly ho svrběly a hlava bolela. Odložil si kabát a došoural se do temného druhého patra. U Karolíny bylo ticho, jistě spala, po tom všem co ji dneska přepadlo a Alex byl velmi stísněný z toho, že si to u té malé tak neohrabaně rozházel. Zavrtěl smutně hlavou a zatáhl za kliku ložnice, kde čekal, že bude žena už spát.
Když otevřel dveře, zaplavila ho však neočekávaná vlna ztlumeného světla. Na ustlané posteli ležela žena, jež ho nejspíš čekala bez jediného zaváhání. za celou tu dobu.

Obrázok

Láskyplně se na něj dívala a usmívala. Vůbec nebyla náruživá. Byla jen ve svém spodním prádle, ale víc než přitažlivost fyzická, v tom byla láska.
„Pozítří odjíždíš a já nechci, aby jsme se za celou tu dobu neužili. Chci být s tebou, jenom s tebou Alexi,“ odříkávala skoro neslyšně a celou dobu z manžela nespustila oči. Nebyla sama. Alexandr se pomalu vysvlékl z najednou tak nepohodlného oblečení do pyžama a lehl si vedle manželky.
„Nancy já s tebou nejdřív potřebuji o něčem důležitém mluvit...“ začal odhodlaně.

Obrázok

„Teď ne Alexi! Nechci o ničem mluvit. Mluvit můžeme kdykoliv, ale teď ne!“ odporovala zamilovaně a dala mu jasně najevo, že to myslí vážně. Přitulila se k němu něžně a položila si hlavu na jeho hrudník.
„Miluju tě Alexi a nechci aby jsme se odcizili. Ukaž mi, že mě ještě pořád taky miluješ!“
„Nancy, bez tebe, by život nedával smysl,“ zamumlal a to bylo poslední. Víc toho rána už nenamluvili...

Obrázok
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod David » Uto 24 Mar 2009, 22:02

wow super ako vzdy :) tesim sa na dalsiu cast :D
David
Starec
Starec
 
Príspevky: 1603
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 14:50
Pohlavie: Sim

Re: Vítr naděje

Poslaťod Jaina » Uto 24 Mar 2009, 22:15

Aj ja sa teším...Kedy dáš ďalší dielik? Vo štvrtok? :)
"A jsme doma. Moc sídlí tam, kde lidé věří, že sídlí. O nic víc a o nic méně."
"Takže moc je jen fraškou?"
"Stínem na zdi. Jenomže stíny umějí zabíjet. A často se stává, že velmi malý člověk dokáže vrhat velmi velký stín."
Obrázok užívateľa
Jaina
Starec
Starec
 
Príspevky: 1536
Registrovaný: Štv 27 Nov 2008, 19:14
Bydlisko: Lesy a háje Revúckej vrchoviny
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Mafuš » Str 25 Mar 2009, 09:40

Jeeej super diel,len ja uz cem vediet co ma na srdci Alex,teda myslim ze co chce povedat Nancy...takze sa urcite tesim na dalsi dielik :D
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Str 25 Mar 2009, 11:03

David : Děkuji, a dílku se dočkáš snad velmi brzy :wink:

Jaina : Jestli chcete, ráda přidám další dílek ve čtvrtek :)

Mafuš : Také velké díky! A dozvíš se neboj! Neřknu kdy, to by nebylo překvapení, ale vysvětleno bude všechno jejich počínání. Nancy i Alexe :wink:

A upřímně vám děkuji za tak věrné čtení, velice si toho vážím :heart: Však to píši pro vás :roll:
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod sewanewa » Str 25 Mar 2009, 13:10

Leia Skywalker tak to sa ti podarilo s tým dielom :lol: som ti pisala komentik pred školou a keď som sa z nej vratila už aj tu bol nový diel... :respect: Tak ako tu už písali aj ja som zvedava čo ma Alex na srdci.. a čakám ako to dopadne..
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: Vítr naděje

Poslaťod Leia Skywalker » Štv 26 Mar 2009, 17:07

Sewanewa : :lol:

Kapitola Sedmá

Nancy pokojně oddechovala a sledovala nehybné stíny švitořící po pokoji.
Uvědomovala si, že svého manžela dlouho neuvidí a bude opět usínat bez pocitu bezpečí, že ji s dcerkou ochrání, když bude potřeba. Svědomí ji hryzalo, i když si nedokázala vysvětlit proč. Nemohla přeci za skutečnost, že si tehdy Alex našel takhle dálkově náročnou práci. Přesto vnímala neodmyslitelný pocit viny.
Tuto vášnivou noc ji ovšem nemohl vzít nikdo, ani výčitky a ona s uspokojením konečně usnula.

Ráno se zdálo přijít za pár okamžiků. Když Nancy paprsky začaly nepříjemně pálit do rozespalých víček, nemohla uvěřit, že od doby kdy se propadla do snění neuběhlo jen pouhých 5 minut či dokonce vteřin.
Pootevřela pomalu oči a zkoumala nejasné obrysy před sebou. Alex shrbeně seděl na druhé straně matrace, čemuž nerozuměla, jelikož pomyšlení na to, že by se měla vymotat ze zahřáté deky ji připadlo neuskutečnitelné.

Obrázok

„Nechceš si ještě lehnout zlato?“ zakňourala spod popraskaných úst s neslyšným syknutím, protože to nemálo zaštípalo. Muž pootočil hlavu a vřele se usmál.
„Můžeš klidně ještě hajat. Já si musím připravit ještě několik věcí na odjezd, abych na to přes den nemusel tolik myslet a potom uděláme s Kájou snídani. Ty klidně ještě zavři oči a odpočívej.“
„Jsi na mě tak hodný,“ řekla, natáhla ruku a pohladila ho krkolomně po zádech. Alexovi naskákala husí kůže, slastně se otřásla a otočil se trupem k manželce, aby ji něžně ručku zvedl a políbil mezi prsty.
„Jen díky tobě, protože jsi mě udělala šťastným,“ potom se postavil na rozespalé nohy a šel se obléci.

Obrázok


„Kájo? Pustila by jsi mě prosím dovnitř?“ zaklepal lehce, aby dceru zbytečně neprobudil. Dlouho se nic nedělo, tak zabušil ještě jednou se slovy : „Kájo omlouvám se! Pochopila jsi to úplně špatně. Mluvil jsem o svém osobním problému. Vůbec jsem nemyslel, že by problémem byla naše maminka. V žádném případě! Pro tvou mámu bych dokázal obětovat i svůj život. Opravdu,“ dodal rezignovaně a nechal paži bezvládně spadnout k boku. Než ovšem stačil odejít, k čemuž se chystal, dveře se překvapivě otevřely a před nimi stála Karolína celá rozcuchaná a rozespalá. Očima mžourala zpod slepených řas a olizovala si suché rty.
„Říkal jsi něco? Já spala a probudilo mě až to tvoje bušení. Proč jsi jednoduše nevešel, já nikdy nezamykám,“ probouzela hbitý jazýček. Táta chvíli nechápal význam těch libých slov, jako kdyby mu vypadl z hlavy slovník, ale pak rázně přešlápl práh a dcerku objal.

Obrázok

„Ty se nezlobíš?“ zašeptal ji úlevně do ucha.
„Ach tati, já jsem si to před spaním promyslela a došla jsem k závěru, že ty máš mamku fakt rád, takže by bylo hloupé, abych byla naštvaná jako malé dítě díky nějakému slovíčkaření. Ale včera mě to fakt hodně vzalo,“ svěřila se mu.
„Jsi chytrá holka!“ neodpustil si a mrkl na ni, „Chtěl bych se tě zeptat, pomohla by jsi mi se snídaní? Nechávám mamku trochu prospat.“
„Takže proto jsi mě budil! Mně se to hned zdálo podezřelý! Jo jasně! OK, když už jsi mě tak odvážně probudil,“ zavrtěla odevzdaně hlavou a zachrochtala se smíchem. Stejně byla přespříliš pečlivě probuzená na to, aby si mohla jít zase lehnout.“

Obrázok


Nancy byla ráda, když se na sebe Karolína s tátou u snídaně tak upřímně smáli. Především se jí ulevilo, poněvadž včera ji neušlo, jak jsou na sebe neobyčejně chladní, což v jejich vřelém vztahu nebylo obvyklé.
Velmi brzy po snídani uklidili a měli tím pádem nečekané volno.
„No co teď budeme dělat?“ strachovala se Karolína, jelikož její noční můrou byla depresivní nálada, která ji přepadávala v případech, kdy nevěděla co z časem.
„Půjdeme na vzduch, tam se člověku vždycky pročistí hlava a po včerejším osvěžení je tam všude čerstvá tráva,“ usoudil otec, který nechtěl nic z tohoto posledního slunného dne promarnit bez svých dvou krásných dívek.

Obrázok


Venku bylo opravdu nádherně. Slunce svítilo a hřálo, takže nepřišlo od věci letní oblečení. Zelenavá vysoká tráva šimrala na kotnících a lýtkách a keře s rozkvetlými květy zářily veselými odstíny.
Zkusili hrát pár her, ale Nancy byla velmi unavená, protože dnešní noc příliš nenaspala. Lehla si do trávy a nechala dovádět otce s Kájou, která si za každou cenu chtěla zopakovat kolotoč, jenž se jí na takovou dobu měl být odepřen, poněvadž nikomu jinému než Alexovi tolik nedůvěřovala. Dlouho jim to však taky nevydrželo, zvláště proto, že Alexandr nechtěl nechat Nancy příliš dlouho samotnou, už ze svých osobních důvodů. Oba manželé totiž po dnešní noci pociťovali po těle mravenčení a vzrušení a potřebovali být spolu. Muž si k ní opatrně přilehl a vzal ji těsně kolem ramen.

Obrázok

Karolína to chápala a i když by nejraději byla také s někým blízkým, třeba se Samem, jenž ji už tolik chyběl, byla tolerantní a vybíjela si svou neúnavnou energii něčím vyčerpávajícím. Lítala po zahradě a nechala si cuchat neupravené vlasy příjemný větříkem, který zabraňoval tomu, aby komukoliv z nich bylo horko, a nebo si jednoduše vzala švihadlo a snažila se překonávat všechny své dosavadní rekord. Ať už však prováděla cokoliv, od svých rodičů se nechtěla příliš vzdálit, aby se jí nikam nezatoulali.
Byl klid, slyšet byl jen něžný zpěv ptactva a opera přehrávajících se cvrčků. Alex usoudil, že to je ta nejbáječnější a nejpříhodnější chvíle si zkusit s Nancy popovídat. Měla skvělou náladu a užívala si chvíle, kdy mohli být spolu.
„Nancy?“

Obrázok

„Copak?“ odpověděla a víčka nechala spokojeně zavřená.
„Máš nějaký problém?“
Nancy oči ve chvíli otevřela a tázavě na manžela pohlédla.
„V téhle chvíli? Vůbec ne, právě naopak,“ usmála se nepřesvědčivě, avšak Alexandr, který ji velmi dobře znal, si všiml náhle změny jejího vnitřního rozpoložení a pochytil, jak se její dosud uvolněné tělo celé zkroutilo.
„Ty mi něco tajíš a nemysli si, že si toho zrovna já nevšimnu. Já, který tě znám celý život. Tehdy, tu tvou včerejší neklidnou noc před oslavou. Našel jsem tě zhroucenou na jídelním stole a poté co jsem se tě snažil vzít do náruče a odnést, jsi se mi začala nevědomě, nejspíš ze spaní, omlouvat a prosit o odpuštění. Neříkej mi že to nic neznamená. Toho rána jsi byla celá bledá a nevyspalá a...“ Nancy to nevydržela jen tak klidně ležet, proto se od manžela odlepila a nepohodlně se posadila.

Obrázok

„Alexi, už je to dávno. Musím si to vyřešit sama,“ přerušila ho rozrušeně a protřela si nakrabacené čelo až ke spánkům.
„Jsem tvůj manžel a jednou jsem ti dal slib „V dobrém i zlém.“ Mám právo se o tvých problémech něco dozvědět a pokusit se ti pomoci. A asi se mě to týká, jinak by jsi se mi v tom polospánku jen tak bezdůvodně neomlouvala,“ naléhal Alex a taky se posadil. Byl velice rád, že si Karolína šla pro svačinu do domu, jinak by neměl šanci z manželky dostat vůbec nic.
„To já ti taky tehdy slíbila,“ šeptla si pro sebe a schovala oči odmítavě mezi kolena, které pevně objala. Alexandr to neslyšel, ale všiml si gesta, jenž u své ženy před tolika lety tak často viděl a které značilo schovat se před světem a uzavřít se do sebe. Bral to jako naprosto odmítavý impulz.
„Nancy tohle nedělej,“ řekl něžně a donutil ji zvednout hlavu. Něžně ji políbil a dodal tak důvěry. Pak si zase odsedl a Nancy se trošku uvolnila. Oči ovšem měla vlhké.

Obrázok

„Nancy ty sama víš jaké problémy jsme museli společně překonávat. Nechci, aby se cokoliv z toho opakovalo a ty jistě taky ne. Zvlášť když máme Káju, která o tvé minulosti neví a já nechci dopustit, aby k tomu došlo, nebo aby dostala záminku o tom vůbec přemýšlet. Tehdy jsi mi to taky nechtěla říci a dodnes nevím co se stalo, ale musíš mi dát za pravdu, že tvůj problém dokážeme společnými silami vyřešit lépe než ty sama,“ mluvil k ní vlídně, ale velmi naléhavě.
Nancy celou dobu vrtěla hlavou a po tváři ji tekly slzy. Byla ovšem naprosto klidná, avšak za každou cenu musel dávat pozor, aby jeho citově labilní žena nedostala důvod k záchvatu.
„Stalo se něco?“ ozvala se zčista jasna Karolína, až sebou oba rodiče trhli, „Udělala jsem něco?“ zeptala se zase jinak a velmi nervózně, jelikož máma trochu malátně vstala a rozešla se do domu a táta na to sklonil zklamaně hlavu a také se zvedl.

Obrázok

„Tati?“ šeptla rozrušeně dcera, která ničemu nerozuměla. Nasadila zoufalý výraz a rozhodila zmateně rukama. „Provedla jsem snad něco špatně?“

Obrázok

„Nic se nestalo,“ řekla nakonec unaveně, pošimral ji po vlasech a pohlédl za malou postavičkou jeho ženy vcházející do domovních dveří.
„Nechceš si se mnou zahrát fotbal?“
„Teď ne Karolínko. Teď opravdu není správná chvíle, promiň. Raději se vrátíme domů.“
„Ale byli jsme tu přeci jen chvilku a slunce tak pěkně hřeje,“ odporovala dcera a zůstala vzdorovitě na místě.
Táta neodpověděl, nechal ji tam trucovat a odešel.

Obrázok


Nancy v obýváku, kuchyni ani v jídelně nebyla. Koupelna byla prázdná a do druhého patra se nedíval. Dosedl utahaně na sedačku a počal přemýšlet.
Rozhovor dopadl hůře než si představoval, ale lépe než mohl doufat a na to Alex nezapomínal. Co ho nejvíce tížilo na srdci byla skutečnost, aby nevinně vypadající záležitost nedošla tak daleko jako před lety.
Podobné stavy Nancy začaly přitěžovat život, když neměli peníze, avšak nejhorší časy, které si pamatoval byly v době, kdy již měli konto finančně poměrně zajištěné, pár týdnů po jejich hádce, což nebylo logické a muž jako byl Alex, který ve všem pátral hlavně cestou logiky, ničemu nerozuměl. Nenacházel též důvod, co za problémy by měla mít v tak spokojeném období jako se zdálo být teď, i když pravda. Zmiňovala se přeci : „Alexi, už je to dávno...“ Nic mu nedávalo smysl...

Nancy se snažila vnímat jen tóny, které vznikaly při každém pohybu prstu. Klavír a jeho lahodný zvuk dostával ženu do jakéhosi prostředí neznáma. Dokázala u něj příliš nepřemýšlet a nezatěžovat se.

Obrázok

Přesně to potřebovala. Hru na klavír se učila dávno, na univerzitě. Nikdy neměla velké nadání, aspoň to tvrdil odborník, ke kterému chodila v desíti letech, a jenž ji odmítl dál v tomto oboru vzdělávat, ale jeden o rok starší student na výšce ji přesvědčil, aby se u něho doučovala. Moc ráda na něj vzpomínala. Dával ji soukromé hodiny pravidelně od 19 hodin každou neděli a pátek, do doby kdy školu v oboru teologie úspěšně dostudoval. Díky svému obrovskému nadání, byl ihned po studie přijat na misie. Od té doby ho Nancy nikdy neviděla. Byl to její oddaný přítel, i když o něm skoro nic nevěděla. Snad jen skutečnost, že mu bylo od narození osudné být knězem a sloužit lidem. Aspoň to říkal a hlavně tomu věřil.
Když Nancy hrála na klavír, skladby od Mozarta a Chopina ji dokázaly odlákat od reality a připomenout Pavla a jeho oddané tvrzení, že je důležité důvěřovat si a milovat sebe sama, jestli chce opravdu produkčně žít a podílet lásku i s někým jiným.

Obrázok

Což chtěla, protože už v těch dobách spolu s Alexem chodili a ona slepě věřila, že budou manželé, co se samozřejmě stalo skutečností. Poslouchala Pavla jako svého učitele a staršího bratra a obdivovala jeho názory a přesvědčení, které ji teď tolik chybělo. Nancy nevěděla co má dělat. Tak moc by tu Pavla vedle sebe potřebovala a zeptala se ho, jestli je oprávněné si něco vyčítat nebo jestli s tím může aspoň něco dělat, aby se nadále neničila život. Výčitky svědomí ji totiž vyčerpávaly a užírali po kouskách její topící se štěstí.
Uvědomila si, že slyší tlumené kroky. Nepřestávala ovšem hrát a nepřerušila mistrovské dílo nepochopeného Mozarta.
Nastalo ticho, když stiskla poslední klapku a nechala líbezně doznít. Zavřela oči.
„Nancy...“
Nevydržela sedět. Rychle vstala a pevně sevřela to co v životě tolik milovala.

Obrázok

„Miluju tě, ale nemůžu ti nic prozradit. Je to moje starost, jen moje a já si ji musím vyřešit. Bez tebe,“ dodala nekompromisně, ještě když byli v tak těsném objetí. Muž ji spěšně odtáhl a pronikavě se na ni podíval. Nebyl vůbec spokojený a ani trochu ho její slova nepotěšila.
„Jen tvoje? Tak jako dřív? Můžu ti důvěřovat, že to zvládneš líp než tehdy?“ rozhněval se a pustil ji. Otočil se a ruce v bok značily jak je značně rozrušený.

Obrázok

„To od tebe není fér, když mě nepřetržitě připomínáš mé selhání. Jde ti tedy o mé štěstí nebo se chceš jenom dozvědět víc, abys nebyl mimo hru? Jde o tvou hrdost, že ano?“ rozkřikla se Nancy. Tentokrát nebyla hysterická, naopak velmi věcná. „Nepamatuji si kdo tehdy zklamal víc. Jestli já... nebo ty,“ otočila se na podpatku a odkráčela pryč.
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
Obrázok užívateľa
Leia Skywalker
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 62
Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
Pohlavie: Simka

PredchádzajúciĎalší

Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 9 hostia