Re: KLETBA STAROVĚKÉHO EGYPTA - Tajemný (ne)přítel
Napísal: Ned 29 Aug 2010, 14:49
31. KAPITOLA
Nové cesty
„Taweret!“ tiše ji volala Karamy. „Taweret, honem!“
Taweret položila mísu, kterou právě čistila. Se zamračeným výrazem pochodovala ke Karamy, která vyhlížela z okna kuchyně. Jakmile se Taweret ocitla vedle ní, uvolnila jí místo, aby se mohla také podívat.
„Vidíš to?“ ptala se šeptem. „Jsou to nějací kupci nebo něco takového. Mají na sobě pěkné věci.“
„Piráti pravděpodobně chtějí prodat něco ze své kořisti.“ poznamenala Taweret. Karamy se vecpala vedle ní a obě pozorovaly dění venku.
Kapitán lodi diskutoval se dvěma kupci a pár dalších pirátů nosilo truhly, koberce a další kořist někam za stavení.
Za další okamžik se kapitán otočil a rázným krokem mířil přímo ke vchodu do kuchyně.
„Rychle do práce!“ sykla Karamy a prudce se otočila. Nohou zavadila o kus dřeva ležíc na zemi a lehce ji si zranila. Sykla bolestí a ránu si pár sekund masírovala.
„Co teď? Zase použijem špínu na obličej?“ ptala se Taweret.
Karamy zakroutila hlavou a zamířila k pracovní desce.
„Vypadají na docela dobře postavené lidi. Pokud nás bude chtít kapitán prodat, jen dobře. Všude lépe než tady.“ pronesla polohlasně.
Obě sotva stačily vzít do rukou nádoby a předstírat úklid, když se dveře otevřely a v nich stál kapitán.
„Hej vy dvě, Egypťanky! Půjdete se mnou.“ Jeho hlas zněl poměrně spokojeně, což nasvědčovalo Taweretinému tvrzení o prodeji.
Obě za ním v tichosti kráčely. Kapitán je dovedl k boku lodi, kde stáli ti dobře oblečení muži.
„To jsou ony, velební pánové.“ ukázal na ně kapitán.
Oba muži na sobě měli dlouhé tmavé hábity lemované zlatými výšivkami. Pod hábitem se se vlnila tunika vyšívaná zářivou hnědou nití. Taweret pohledem zalétla k jejich tvářím. Měli snědou pleť a jejich oči si obě velmi důkladně měřily.
Po nějaké chvíli se obrátili zpět ke kapitánovi. Oba souhlasně kývli. Kapitán se pousmál a pokynul jim, aby se šli dívat na jeho další poklady. Karamy a Taweret si stačily vyměnit nechápavé pohledy, když se kapitán otočil.
"Zůstaňte tady." štěkl a dál se věnoval kupcům.
Karamy s Taweret stály a sledovaly humbuk kolem. Oběma bylo jasné, že již brzy opustí kapitána a toto krysami prolezlé, zapáchající a neútulné místo.
Radost se mísila se strachem z toho, kde skončí tentokrát. Nikdo z jejich nových pánů jim od okamžiku souhlasu koupě nevěnoval ani trochu pozornosti.
Stály vedle lodi a když už začaly přemítat o tom, že na ně všichni zapomněli, objevil se u nich jeden z kapitánových poskoků a dovedl je před stavení. Zde stáli velbloudi obtěžkaní kapitánovou kořistí a pár dalších lidí, z nichž dva muži a jedna žena, s obličejem úplně zahaleným, byli jistě také otroci, nebo při nejmenším služebníci. Oba kupci a třetí, kterého dosud neviděly, se k nim za chvíli přidali a celá karavana vyrazila vpřed. Daleko od chetitských pirátů.
Pomalu začínaly být obě vyčerpány. Od opuštění pobřeží se velice rychle dostali do pouště, kde putovali již nějakou dobu. Písek pálil jak rožhavené bárka boha Re a slunce se zdálo býti čím dál nesnesitelnější.
Když Re začal scházet z nebe, nebyla již Taweret schopná udržet se na nohou. Její ústa byla vysušená a popraskaná. Nedokázala ani polykat, jak mělo sucho v hrdle.
"Nemůžu už, Karamy." zasípala ztěžka. Karamy se po ní ohlédla. Sama měla se sebou co dělat, ale Taweret na tom byla očividně hůře.
"Vydrž." šeptala a se strachem pokukovala po Taweret. "Určitě budeme již brzy někde v oáze." uklidňovala ji, sama si ale nebyla jistá, jak dlouho jejich cesta ještě potrvá.
Taweret čím dál více zpomalovala a ztěžka dýchala. Písek byl neuvěřitelně horký a vedro nechtělo polevit. Karamy, které také odcházely síly, se přiblížila k Taweret a vzala ji kolem pasu. Snažila se jí dělat alespoň malou oporu. Unavená a snažíc se udržet Taweret na nohou, Karamy úplně zapomněla na čas. Celou dobu se jen modlila k velkému Re, ať již brzy dorazí.
Re začínal zapadat za obzor a vzduch chládnout. Vděčná za trochu ochlazení, nastavila Karamy tvář vlahému větru, tak příjemnému po celodenním pobytu na slunci. Sotva lehce uvolnila paži, kterou měla kolem Taweret, svezlo se Taweretino tělo na horký písek a zůstalo nehnutě ležet.
Karamy zůstala šokovaně stát a zírat na bezvládnou Taweret. Trvalo několik okamžiků než pochopila, co se stalo.
"Taweret! Taweret!" mluvila k bezvládnému tělu a nedokázala potlačit paniku v hlase. Klekla si vedle a začala s ní třást, přitom stále opakovala její jméno.
Karavana se zastavila. Oba kupci, kteří je vzali od pirátů, se z velbloudů ohlíželi a něco vykřikovali. Karamy je nevnímala. Se slzami v očích se stále snažila probrat Taweret.
Pevné ruce ji uchopily a chtěly odsunout na stranu. Prudkým pohybem je setřásla. Za okamžik ji ty samé ruce silně odstrčily. Jeden z těch mužů se sklonil k Taweret.
Karamy se strachem v očích pozorovala, co se bude dít. Muži se bavili v perštině, jazyku, kterému nerozuměla.
Po delším rozhovoru přešel ten muž zpět k velbdoudovi a sundal z něj barevnou láhev. Tuto přitiskl a Taweretiným ústům. Voda jí stékala do úst a Taweret zasténala. Poté ji navlhčenou látkou přejel po obličeji. Karamy se modlila k velkému Osirisovi, aby Taweret nenechal zemřít. S nakrabaceným obočím a strachem roztáhlými zorničkami sledovala, jak se ten muž o Taweret stará. Další dva sedící na velbloudech na něj něco pokřikovali. Sice jim nerozumněla, dle tónu ale soudila, že starost o padlou otrokyni neschvalují.
Ten muž ji vzal do náručí a položil na svého velblouda. Sedl si za ni a cesta pouští pokračovala.
Karamy se držela v jeho blízkosti a nešťastně pozorovala Taweret.
Byla již noc, když dojeli do oázy plné stanů a zeleně. Karamy si oddechla. Tady se o Taweret bude moci postarat.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Duat seděl na svém trůnu a s respektem hleděl na člověka před sebou. Když jej s nechutí přijímal, neměl ani tušení, jaké zprávy během kráté chvíle dostane.
"Říkáš, že o tom opravdu nikdo jiný neví?"
"Nikdo jiný, velký Hóre. V tento okamžik o tom víte pouze Vy a já."
Duatovi se zablýskalo v očích.
"Chci vidět důkazy, vše, co mi můžeš ukázat."
"Kdy budete chtít, nejmocnější vladaři."
"Zítra ráno, když odbije pátá hodina ranní, tě budu čekat zde."
"Jak si přejete." ten člověk se hluboce poklonil a opouštěl faraona.
Duat plál vzrušením. Bohové si jej vyvolili a dosud při něm stáli. Informace od toho neznámého pro něj měly vysokou cenu. Větší než celé království egyptské. . .
CITÁT DNE: „Někdy se zdá, že se tíha situace nedá unést, je jí příliš, ale bolest přesto patří k životu, bez ní by nebylo naděje, a velikost a život by byl jenom pošetilostí.“
Nové cesty
„Taweret!“ tiše ji volala Karamy. „Taweret, honem!“
Taweret položila mísu, kterou právě čistila. Se zamračeným výrazem pochodovala ke Karamy, která vyhlížela z okna kuchyně. Jakmile se Taweret ocitla vedle ní, uvolnila jí místo, aby se mohla také podívat.
„Vidíš to?“ ptala se šeptem. „Jsou to nějací kupci nebo něco takového. Mají na sobě pěkné věci.“
„Piráti pravděpodobně chtějí prodat něco ze své kořisti.“ poznamenala Taweret. Karamy se vecpala vedle ní a obě pozorovaly dění venku.
Kapitán lodi diskutoval se dvěma kupci a pár dalších pirátů nosilo truhly, koberce a další kořist někam za stavení.
Za další okamžik se kapitán otočil a rázným krokem mířil přímo ke vchodu do kuchyně.
„Rychle do práce!“ sykla Karamy a prudce se otočila. Nohou zavadila o kus dřeva ležíc na zemi a lehce ji si zranila. Sykla bolestí a ránu si pár sekund masírovala.
„Co teď? Zase použijem špínu na obličej?“ ptala se Taweret.
Karamy zakroutila hlavou a zamířila k pracovní desce.
„Vypadají na docela dobře postavené lidi. Pokud nás bude chtít kapitán prodat, jen dobře. Všude lépe než tady.“ pronesla polohlasně.
Obě sotva stačily vzít do rukou nádoby a předstírat úklid, když se dveře otevřely a v nich stál kapitán.
„Hej vy dvě, Egypťanky! Půjdete se mnou.“ Jeho hlas zněl poměrně spokojeně, což nasvědčovalo Taweretinému tvrzení o prodeji.
Obě za ním v tichosti kráčely. Kapitán je dovedl k boku lodi, kde stáli ti dobře oblečení muži.
„To jsou ony, velební pánové.“ ukázal na ně kapitán.
Oba muži na sobě měli dlouhé tmavé hábity lemované zlatými výšivkami. Pod hábitem se se vlnila tunika vyšívaná zářivou hnědou nití. Taweret pohledem zalétla k jejich tvářím. Měli snědou pleť a jejich oči si obě velmi důkladně měřily.
Po nějaké chvíli se obrátili zpět ke kapitánovi. Oba souhlasně kývli. Kapitán se pousmál a pokynul jim, aby se šli dívat na jeho další poklady. Karamy a Taweret si stačily vyměnit nechápavé pohledy, když se kapitán otočil.
"Zůstaňte tady." štěkl a dál se věnoval kupcům.
Karamy s Taweret stály a sledovaly humbuk kolem. Oběma bylo jasné, že již brzy opustí kapitána a toto krysami prolezlé, zapáchající a neútulné místo.
Radost se mísila se strachem z toho, kde skončí tentokrát. Nikdo z jejich nových pánů jim od okamžiku souhlasu koupě nevěnoval ani trochu pozornosti.
Stály vedle lodi a když už začaly přemítat o tom, že na ně všichni zapomněli, objevil se u nich jeden z kapitánových poskoků a dovedl je před stavení. Zde stáli velbloudi obtěžkaní kapitánovou kořistí a pár dalších lidí, z nichž dva muži a jedna žena, s obličejem úplně zahaleným, byli jistě také otroci, nebo při nejmenším služebníci. Oba kupci a třetí, kterého dosud neviděly, se k nim za chvíli přidali a celá karavana vyrazila vpřed. Daleko od chetitských pirátů.
Pomalu začínaly být obě vyčerpány. Od opuštění pobřeží se velice rychle dostali do pouště, kde putovali již nějakou dobu. Písek pálil jak rožhavené bárka boha Re a slunce se zdálo býti čím dál nesnesitelnější.
Když Re začal scházet z nebe, nebyla již Taweret schopná udržet se na nohou. Její ústa byla vysušená a popraskaná. Nedokázala ani polykat, jak mělo sucho v hrdle.
"Nemůžu už, Karamy." zasípala ztěžka. Karamy se po ní ohlédla. Sama měla se sebou co dělat, ale Taweret na tom byla očividně hůře.
"Vydrž." šeptala a se strachem pokukovala po Taweret. "Určitě budeme již brzy někde v oáze." uklidňovala ji, sama si ale nebyla jistá, jak dlouho jejich cesta ještě potrvá.
Taweret čím dál více zpomalovala a ztěžka dýchala. Písek byl neuvěřitelně horký a vedro nechtělo polevit. Karamy, které také odcházely síly, se přiblížila k Taweret a vzala ji kolem pasu. Snažila se jí dělat alespoň malou oporu. Unavená a snažíc se udržet Taweret na nohou, Karamy úplně zapomněla na čas. Celou dobu se jen modlila k velkému Re, ať již brzy dorazí.
Re začínal zapadat za obzor a vzduch chládnout. Vděčná za trochu ochlazení, nastavila Karamy tvář vlahému větru, tak příjemnému po celodenním pobytu na slunci. Sotva lehce uvolnila paži, kterou měla kolem Taweret, svezlo se Taweretino tělo na horký písek a zůstalo nehnutě ležet.
Karamy zůstala šokovaně stát a zírat na bezvládnou Taweret. Trvalo několik okamžiků než pochopila, co se stalo.
"Taweret! Taweret!" mluvila k bezvládnému tělu a nedokázala potlačit paniku v hlase. Klekla si vedle a začala s ní třást, přitom stále opakovala její jméno.
Karavana se zastavila. Oba kupci, kteří je vzali od pirátů, se z velbloudů ohlíželi a něco vykřikovali. Karamy je nevnímala. Se slzami v očích se stále snažila probrat Taweret.
Pevné ruce ji uchopily a chtěly odsunout na stranu. Prudkým pohybem je setřásla. Za okamžik ji ty samé ruce silně odstrčily. Jeden z těch mužů se sklonil k Taweret.
Karamy se strachem v očích pozorovala, co se bude dít. Muži se bavili v perštině, jazyku, kterému nerozuměla.
Po delším rozhovoru přešel ten muž zpět k velbdoudovi a sundal z něj barevnou láhev. Tuto přitiskl a Taweretiným ústům. Voda jí stékala do úst a Taweret zasténala. Poté ji navlhčenou látkou přejel po obličeji. Karamy se modlila k velkému Osirisovi, aby Taweret nenechal zemřít. S nakrabaceným obočím a strachem roztáhlými zorničkami sledovala, jak se ten muž o Taweret stará. Další dva sedící na velbloudech na něj něco pokřikovali. Sice jim nerozumněla, dle tónu ale soudila, že starost o padlou otrokyni neschvalují.
Ten muž ji vzal do náručí a položil na svého velblouda. Sedl si za ni a cesta pouští pokračovala.
Karamy se držela v jeho blízkosti a nešťastně pozorovala Taweret.
Byla již noc, když dojeli do oázy plné stanů a zeleně. Karamy si oddechla. Tady se o Taweret bude moci postarat.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Duat seděl na svém trůnu a s respektem hleděl na člověka před sebou. Když jej s nechutí přijímal, neměl ani tušení, jaké zprávy během kráté chvíle dostane.
"Říkáš, že o tom opravdu nikdo jiný neví?"
"Nikdo jiný, velký Hóre. V tento okamžik o tom víte pouze Vy a já."
Duatovi se zablýskalo v očích.
"Chci vidět důkazy, vše, co mi můžeš ukázat."
"Kdy budete chtít, nejmocnější vladaři."
"Zítra ráno, když odbije pátá hodina ranní, tě budu čekat zde."
"Jak si přejete." ten člověk se hluboce poklonil a opouštěl faraona.
Duat plál vzrušením. Bohové si jej vyvolili a dosud při něm stáli. Informace od toho neznámého pro něj měly vysokou cenu. Větší než celé království egyptské. . .
CITÁT DNE: „Někdy se zdá, že se tíha situace nedá unést, je jí příliš, ale bolest přesto patří k životu, bez ní by nebylo naděje, a velikost a život by byl jenom pošetilostí.“