KLETBA STAROVĚKÉHO EGYPTA - Dělení cest

[Sašena]

Soudila bych, že Tara je do Tyrona zamilovaná, jen si to nechce přiznat. A s tím příjmením, Mirabi, Knight a King je jen podobné, ne stejné. Ale příbuzenství bych nevylučovala, může být vdaná, ale neřekla bych, že za Tyrona.

[Mirabi]

áno, už ma napadlo, že som si to meno pomýlila ale stále dúfam, že to bude príbuzná, pripadne len veľmi dobrá kamoška

[Dadul]

Hej hej

Takze pribuzna??? a ze by byl Tyron tak nadseny ze ji vidi??

No v kazdem pripade jsem rada, ze vyvstaly nove otazky a ze se vam dilek libil

No Tyron a Tara.... to je na dlouhe vypraveni ...... proto taky pisu, ze jo

Ale ta zamilovanost....
Pocity budou velkou soucasti pribehu....
Nezapomente, ze Tyron byl Tare povedomy... a to ze snu .... a co se udalo tam?.. nebo spise v byvale realite, o ktere Tara zatim nic nevi... jen jeji podvedomi neco tusi.....

No nechejme rozebirani toho, co se stejne casem dozvite

Diky za krasne ohlasy Jsem moc rada, ze se pribeh libi a ze jsem vas primela k zamysleni a nektere sceny vyvolavaji otazky na ktere se casem dozvite odpoved

[Katenka]

Krásný dílek Psala bych, ale vše co jsem chtěla už někdo psal. Tak se nebudu opakovat prostě moc krásný těším se na další.

[Dadul]

23. KAPITOLA



Odhalení



„Nechal jsi mě volat, velký Býku?“
Anuket se potutelně usmívala.
„Ano, volal. Dáš si se mnou trochu datlového vína?“
Ptal se Duat rozverně. Jeho nálada byla v posleních dnech stále na výši.




Anuket přikývla a Duat zavolal na sluhy, kteří jim přinesli víno, ochutnali a jakmile zjistili, že je vše v pořádku, začali jej servírovat.
„Pozvedni svou číší, Anuket.“



„Připíjím na velkého faraona a jeho přátele.“
Anuket se zarděla a smyslně si oblízla rty.
„Nebýt tebe, Anuket, možná bych se nedostal tak daleko, abych dosáhl na trůn. I když, bohové stáli při mě.“
„Modlila jsem se za tebe u velkého Amona a Hóra. Téměř každý den jsem přinášela oběti a prosila, aby ses stal faraonem. Bohové stáli při tobě, vládče Horního a Dolního Egypta.“



Duat si s Anuket připil a musel uznat, že mu její slova lichotí.
„Považuji tě za svého přítele, Anuket, a doufám, jím budeš i nadále.“
„Bude mi ctí, Vaše veličenstvo.“
„A teď řekni, co by sis přála za odměnu? Chtěla bys statek nebo nádherné šperky?“
„Náklonnost faraona je mi nejvyšší odměnou.“ Zašeptala a schovívavě sklopila oči.



Duat se nemohl cítit lépe.
„Náklonnost faraona máš. Rád bych ti ale něco daroval.“
„Potom mi daruj sebe, velký vládče. Chtěla bych se stát tvojí manželkou.“ Vypustila z úst Anuket a dobře si uvědomovala, o co žádá.
Duat se na ni přísně podíval.
„Výběr manželky přísluší faraonovi. To on si vybírá, kdo se stane jeho ženou. Tvá žádost je nestoudná.“
„Prosím o odpuštění, velký Hóre, má touha po tobě ale nezná mezí.“




Duat si ji měřil pohledem, koutek jeho úst byl ale zkřiven do vypočítavého úsměvu.
„Budu tě potřebovat, Anuket. Časy nepřátel nejsou ještě zdaleka u konce.“
Anuket se na něj zaraženě podívala.
„Budu stále odkázán na tvou pomoc. Musím vědět, co se děje v paláci a všude kolem. Co si o mě egyptský lid povídá. Chtěl bych být tím nejlepším faraonem.“ Přeháněl Duat a jeho slova zapůsobila přesně tak, jak doufal. Z Anuketiných očí vyčetl, že je svým úkolem poctěna, ba co více, bude pomáhat nejlepšímu faraonovi, jaký kdy v Egyptě vládl.



„No a prozatím, bychom z tebe mohli udělat královu favoritku.“
Duat odložil svou sklenici a přistoupil blíže k Anuket.
Růž se jí nahrnula do tváře a oči se smyslně zaleskly. Duat nečekal na nic víc. Popadl ji pás a začal náruživě líbat.






Nebylo v tom ani tolik něhy, jak chtíče. A Anuket byla skvělým cílem. Její tělo se přitisklo k faraonovému a naprosto se oddalo své touze.




ڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛ ڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛ

Tři dny po začátku své nemoci, se Taweret cítila již daleko lépe. Jednoho rána poprosila, tedy spíše přikázala Karamy, aby jí donesla vodu a pomohla jí se umýt.
Karamy tentokrát ani nepřekvapil její rozkazovačný tón. Lehce se pousmála a přinesla džber s čistou vodou.
Taweret nebyla zvyklá pouze na vodu. Chyběly jí vonné oleje a med, který zjemňoval kůži. Na to v tento okamžik mohla pouze pomyslet.
Už nebyla týrána horečkou a tak jí Karamy dala čistý kus hadru, do kterého se mohla zabalit. Její šaty, pokud se jim tak dalo říkat, Karamy vyprala a dala usušit. V poledním slunci to netrvalo ani dvě hodiny.

Karamy celé dny pracovala a přesto se snažila dohlížet na Taweret. Tohoto dne vytírala palubu a pot jí ztékal z čela. Byla to velmi tvrdá práce. Její náladu ale nemohlo nic rozčeřit.




Když se odpoledne na palubě ukázala i vysílená, ale již skoro zdravá Taweret, neměla radost Karamy obdoby. Prozpěvovala si a radovala se ze života, ačkoliv ten k ní nebyl zrovna moc spravedlivý.

Djascha seděl vedle kormidelníka, pozoroval dění na palubě a v mysli procházel vše, co bude potřeba zařídit, jakmile doplují do konečného přístavu.




Jeho pohled něco zaujalo. Ta nemocná otrokyně. Stála na zádi lodi a vánek jí čeřil vlasy.
Djascha se zamračil. Jak je možné, že je po tak krátké době opět zdravá? Jeho zájem automaticky upoutala další postava. Ta druhá otrokyně se zrzavými vlasy.
Djascha se zamračil ještě více a jeho nozdry se rozšířily zlobou.
Ta zrzavá uklízela palubu, po očku ale sledovala tu nemocnou a při každém pohledu se zasmála.
Prudce se postavil a popošel k zábradlí.



Ještě chvíli sledoval loď, než se vyřítil po schodech dolů na hlavní palubu, přímo k té zrzce.
Vytáhl svůj bič, který nosil dnem i nocí s sebou, a prudce s ním švihl po otrokyni.
“Aúúúú!“ zaúpěla Karamy a chytla se stehno. Sotva se ale stačila otočit, další rána bičem zasáhla její záda.






Taweret zaslechla nářek a otočila se. Naskytl se jí hrůzný pohled na Djaschu, který s rozčileným výrazem a zlostí v očích bičoval Karamy.
„Nech ji, ty zmetku!“ volal již zdálky a rozběhla se k nim.
„Přestaň! Slyšíš! U velkého Amona nech ji být!“ křičela ze všech sil. To už se téměř celá posádka dívala na výjev před sebou.



Karamy naříkala na podlaze a kryla si obličej. Rány bičem zasahovaly snad každou část jejího těla.
„Řekla jsem nechej ji, ty bídáku.“ Vrhla se na Djaschu Taweret. Ten ji od sebe silou odrazil tak, že dopadla na podlahu vedle Karamy.
Djascha se chlípně usmál. Už se chystal dát ránu i té druhé, když se otevřely dveře do kabiny a před nimi stál kapitán.




„Co se to tady zatraceně děje.“ Rozčílil se. Tváře měl pobledlé a po obličeji mu stékaly krůpěje potu.
„Otrokyně kapitáne. Jak jsem Vám už jednou říkal, dělají problémy. Myslím si, že Vám bylo ukradeno zboží. Přesněji řečeno, ta rudovlasá ukradla léčivé byliny pro tu druhou, aby se uzdravila.“
Karamy děsem zavřela oči. Už si skoro myslela, že jí to prošlo. Modlila se k Bohům, ale zřejmě při ní nestáli.




„Ukradla jsi naše byliny?“ ptal se kapitán a z očí mu dále sálal hněv. Teď snad i více než před chvílí.
Karamy jen zakroutila hlavou. Byla Djaschovými ranami vysílená a po nařčení jí naprosto vyschlo v hrdle.
Kapitán se podíval na Djaschu.
„Našel jsi u ní nějaké byliny?“ ptal se.
Djascha všem věnoval jeden hrozivý pohled. Bez řečí se otočil a začal slézat do podpalubí.
Karamy se modlila. Modlila k bohyním Maat a Hathor ať ji ochrání. Nekradla přeci pro sebe.



Djascha se za několik okamžiků vrátil. Na tváři měl vítězoslavný úsměv.
Rozevřel svou hrst a zem se vysypalo pár zelených lístků.
„Ptám se tě znovu, otrokyně, ukradla jsi naše zboží? A pokud lžeš, ochraňuj tě sám velký Thovt.“
Karamy se posadila. „Měla jsem zbytek bylin od svého dřívějšího pána, pane.“ Pípla.
Djaschovi sršely z očí blesky.
„Lžeš!“
Karamy se přikrčila a čekala na další ránu. Chvěla se po celém těle a do šatů začaly pronikat kapky krve z ran biče.




Kapitán na ni chvíli hleděl a pak pohlédl na Taweret. Z jejích očí sálala rozhodnost a bojová nálada. Kapitán se zamračil. Na té dívce bylo něco zvláštního. Neuhýbala pohledem jako ostatní otrokyně. Byla rozhodná a neposlušná.
„Odveďte je do podpalubí a nechejte je tam!“ rozkázal kapitán. „Všichni se vraťtě znovu do práce!“
Hloučky se začaly pomalu rozcházet, zatímco Taweret pomohla Karamy vstát.
„Nechchi již žádné mučení.“ Sykl kapitán směrem k Djaschovi a svůj pohled obrátil znovu k těm dvěma.
„O vašem trestu rozhodnu později.“



Otočil se odcházel zpátky do kajuty.
„Tak s sebou hněte.“ Zařval na ně Djascha, sám znechucen z toho, jaký je kapitán měkký. On by přesně věděl, co s nimi.

ڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛ ڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛڛ


Karamy tiše zasténala. Rány ji pálily čím dál více.
„Jak ti mám pomoct?“ zeptala se po chvíli nejistě Taweret.
Karamy překvapeně vzhlédla.
„Stačí voda, nic jiného nemáme.“ Zašeptala. „A kousek čisté látky.“
Taweret se zvedla a šla nabrat čisté vody do džberu. Na sobě měla vyprané šaty díky Karamy, ze kterých odtrhla kousek. „Nic lepšího nemáme.“ Pokrčila rameny.
Karamy namočila cíp látky do vody a vyždímala jej na rány. Pokaždé lehce sykla, jak jí voda pronikala do ran.




Taweret ji pozorovala.
„Ošetřím ti záda.“ Nabídla se po chvíli. Karamy se nestačila divit. Usmála se na Taweret a předala jí kousek látky.
Seděly mlčky a Karamy tiše trpěla. Djascha jí pěkně zřídil.

Okolní svět se začal nořit do noci a zvenčí pronikal do podpalubí zvěk ptáků a skřeky nočních tvorů.

„Ty jsi opravdu dcera bývalého faraona?“ zeptala se znenadání Karamy. Ruka Taweret se zastavila. Chvíli nebylo slyšet nic kromě šumu noci.
„Proč si to myslíš?“ ptala se po chvíli Taweret.
„Člověk vypozoruje několik věcí. Tvá řeč, způsob chování a chůze, neschopnost vykonat jakékoliv práce.“ Zasmála se Karamy. Taweret neodpověděla.

„A taky tvůj zármutek ze smrti bývalého faraona.“ Dodala po chvíli. Navlékla na sebe svůj hábit a otočila se směrem k Taweret, jejíž oči se plnily slzami.



„Takže mi věříš?“
„Ano, myslím, že ano.“
Slzy jí ztékaly po tváři, zatímco v jejím srdce vzrůstala nová naděje. „Když mi věříš, můžeš přesvědčit ostatní, i toho kapitána, ať mě odvezou zpět.“
Karamy jen zakroutila hlavou.
„U moudrého Thovta, má paní.“ Oslovila ji tiše Karamy. „Copak si myslíte, že je to tak snadné? Vysmáli by se nám oběma a jistě prohlásili za nemocné.“ Nevěřícně dál kroutila hlavou. „Jak je možné, že jste vlastně tady?“ zeptala nechápavě.



Taweret vzdychla. Sama nevěděla.
Pohodlně se usadila a začala vyprávět vše, co se událo v paláci před tím, než se ocitla v přístavu...

Karamy ji nepřerušovala. Trpělivě naslouchala vyprávění a v hlavě si dělala poznámky. Její příběh byl více než neuvěřitelný.



Taweret si olízla rty. Z celého vyprávění jí vyschlo v krku. Co by dala za láhev dobře vychlazeného datlového vína?
Karamy si ji prohlížela.
„Hmm ... Bohové se na Vás museli rozhněvat.“
Taweret ztěžka polkla. „Ale za co?“
„Jste dcera faraona, má paní, jistě víte o bozích více než já. Řekla bych, že je to buď trest a nebo zkouška velkého Amona, zda-li jste hodná trůnu.“
„Jestli jsem hodna?“ rozlítila se Taweret, ale mluvila stále tiše, aby neprobudila ostatní.



„Samozřejmě jsem hodna. Více než kdykoliv jiný. Jsem skutečná následnice trůnu. Musíš přesvědčit ostatní, že opravdu jsem dcera faraona.“
Karamy vzdychla.
„Víte, v jakém nebezpečí se nacházíte? Pokud je pravda, co jste mi pověděla...“
„Pochybuješ o slovech princezny Egypta?“ výhrůžně se mračila Taweret.
„Ovšem že ne, má paní. Ale potom jste ve velkém nebezpečí. Nový faraon Vás dal odstranit. To znamená, že i pokud by se mi podařilo přesvědčit kapitána, o čemž pochybuji, byla byste ještě ve větším nebezpečí. Pokud sympatizují s novým faraonem, dali by Vás okamžitě zabít. Pokud ne, možná by snad dokázali vyvolat i vzpouru, a co potom? Vyšli by jako vítězové nebo poražení?“




Taweret se znovu vlily slzy do očí. Když poslouchala Karamy, teprve jí docházelo v jak beznadějné situaci se nachází.
„Takže, prostě nebudeme dělat nic?“ vyhrkla naštvaně.
„Zatím nemůžeme dělat nic, má paní. Pouze se modlit k bohům, aby nám ukázali cestu.“
Taweret si odfrkla.
„Nerouhejte se, má paní. Bohové vědí co dělají. Jen jim musím prokázat svou oddanost.“ Poučila ji Karamy, což se Taweret ale vůbec nelíbilo. Nebyla zvyklá být poučována. Ona byla přece nástupkyně trůnu.
„Má paní, myslím, že bych Vás před ostatními měla oslovovat jménem, jinak bychom se mohly prozradit.“




Taweret se zamyslela a po chvíli lehce přikývla. Oslovení bylo to nejmenší. Co jí pomůže, když jí Karamy bude říkat má paní, zatímco pro ostatní bude pouhá otrokyně?

K oběma ženám pronikly zvuky kroků a do podpalubí se začaly prodírat první paprsky slunce. Ani nepostřehly, že celou noc nezamhouřily oka.

Kroky se přiblížily a někdo začal sestupovat po žebříku dolů. Obě strnuly. Za pár okamžiků již před nimi stál Djascha se svým zlomyslným úsměvem na tváři.



„Ty!“ zahučel směrem ke Karamy. „Kapitán tě volá. Nastala hodina tvého trestu. Modli se, ať zemřeš rychle.“
„NE!“ vyhrkla Taweret. Djaschovi se nebezpečně zablýskalo očích.
„Neboj se, ty přijdeš na řadu hned po ní.“ Slizce se zasmál.
Karamy zavřela oči a dvakrát se ztěžka nadechla.
„NO tak hni se, chci to mít za sebou, než se posádka probere.“ Sykl.
Karamy prudce dýchala a měla strach, že se jí podlomí kolena. Vratkou chůzí mířila k žebříku, kde se ještě jednou otočila.






„NE, Karamy!“ volala za ní Taweret a několik mužů v podpalubí začalo brumlat ze spaní.
„Zmlkni!“ prudce ji odstrčil Djascha, až Taweret upadla. Pevně chytl Karamy a paži a smýkl s ní směrem k žebříku.
„JDI!“ rozkázal.
Celá se třesoucí, stoupala Karamy směrem vzhůru. Každým krokem se blížila své záhubě.
Taweret seděla na podlaze a z očí jí řinuly potoky slzí. „Karamy...“ šeptala stále dokola...





CITÁT DNE: „Nechť se nemodlím za úkryt před nebezpečím, ale za to, abych byl beze strachu, když nebezpečí přijde. Nechť neprosím o utišení mé bolesti, ale o srdce díky kterému bych ji zdolal.“

[Yka]

Marišku brešku, vidím že tyrania ešte neskončila. Pevne ale verím, že Karamy prežije, aj keď je tu vždy dosť "trestov" ktoré by jej chúďatku mohli spraviť.
AKo ale píšem, pevne verím že z toho vyviaznu s čo najmenšími stratami na zdraví, či fyzickom ako aj psychickom. Karamy už našej mladej nástupkyni trónu verí, takže konečne niekto na jej strane

No a Anuket, tá presne vie čo chce. Faraón si ju možno nechce vziať, no tá malá mrška to má vymyslené, keď chce niečo získať

Moc super diel, ako inak , teším sa na pokračovanie, tak dúfam že nebudeš dlho napínať

[Lincey]

och opäť napínavý diel... Anuket sa síce zahráva velmi šikovne, ale myslím že narazila na niekoho kto je ešte prešibanejší.
Chuda Karamy, dúfam, že ju nezabijú, kiež by sa niečo stalo čo by obe zachránilo.

Teším sa na pokračovanie.

[Mirabi]

Keď uvážim, že Anuket je zrejme Anna, tak je jasné že tomu dievčaťu sa veľa rozumu nedostalo, a pravdepodobne bude len využitá a odkopnutá... ale nech si aspoň užije, kým môže.
Teda, na lodi sa diali brutálne veci ten Djascha je pekná sviňa... držím Karamy palce, aby to chúďa prežila

[Dadul]

Tak mate pravdu s tim, ze je Anuket Anna.... no a jak se to vyvine... to se nechte prekvapit... kdo z koho Anuket nebo Duat???? Asi to bude zajimavy boj

NO a Karamy.... Taweret se naucit poznavat, jaky je zivot otrokyne a jak lehce muze prijit o to nejcennejsi - zivot.

Jaky trest Karamy stihne a jestli jej vubec prezije, se dozvite hned v dalsim egyptskem dilku

[Dadul]

Tak vam bohuzel musim oznamit, ze dalsi dilek pribude asi az za 4 tydny, nebot budu 3 vikendy mimo

Doufam, ze se nezlobite...

No, alespon pro malinkou radost vam sem davam fotky nove postavicky

Snad se bude libit

Tak jo tedy

Alespon par obrazku nove postavicky...

Snad se vam bude libit

JOSHUA

[Yka]

Óooo aký motorkár s pirsingom , už aby bol v príbehu , dúfam že bude v kladných postavých nech sa je nad kým rozplývať

[Mirabi]

vau, ten je ale fakt dobry, dokonalý účes myslim, ze sa nad nim budem rozplyvat tak ci tak

[Dadul]

Jsem rada, ze se Joshua libi

No, pracuji na dalsim dilku a doufam, ze se opet nerozepisu tak, ze se tam cast s Joshuou nevejde No, v nejhorsim pripade si na nej jeste 2 dilky pockate

[Dadul]

Tak jsem tady po dlouhé době s novým dílkem, snad se bude líbit


24. KAPITOLA



Nové vedení muzea



Nastal nový pracovní týden a sychravé počasí ohlašovalo příchod podzimu. Tara parkovala před muzeem v celkem dobré náladě.




O víkendu dokola přemítala o uběhlých událostech a došla k závěru, že s tím v tento moment nic nenadělá. Bojovat proti Griffithovi nemá v současné době význam. Jenom by tím ztratila cennou energii. A co se týče Tyrana, toho bude nejlépe ignorovat. Kancelář má stále společně s Annou a tu dokáže kdykoliv umlčet. Bude se dál věnovat své práci, která ji dosud naplňovala. Ostatní zatím nechá být. Zatím. Ona se jednou naskytne příležitost, jak Griffithovi všechno oplatit.

Než se jí podařilo přimět počítač k životu, procházela poznámky, co vše je potřeba dodělat. Díky přípravě večírku, neměla na méně důležité věci moc času.



A taky jí v hlavě opět začal vrtat ten podivný, ‚životaschopný‘ sloup. Na ten se bude muset znovu podívat.
Sotva se počítač dostal do chodu, objevilo se na obrazovce výstražné okénko.
„Ach, ....“ Povzdechla si Tara. Nový úkol byl na spadnutí. Plán, na kterém se bude muset podílet více zaměstnanců. Přestavba jistých oddělení. Čím více lidí do toho bude zainteresovaných, tím větší nesrovnalosti a problémy se dají čekat. A dnes je první schůzka na toto téma. Bude muset čelit Charlesovi, Tyranovi, Griffithovi a Anně najednou.



Už si jí začal hrnout adrenalin do žil, když si vzpomněla na své předsevzetí. Nenechá se vytáčet. A dnešek nebude vyjímkou. Bude to meeting jako každý jiný.

Ještě dvě hodiny se přehrabovala v papírech a srovnávala si poznámky a úkoly od nejdůležitějších po ty méně důležité.
Krátce před desátou si sbalila poznámkový list a vydala se do kanceláře Charlese Barkera.

Všichni muži již byli uvnitř a zřejmě se velice dobře bavili.



Tara je pozdravila a usedla za stůl.
Netrvalo dlouho a ve dveřích se objevila i Anna. Schůzka mohla začít.

Charles se ujal slova a nastínil všem své představy. Bylo potřeba zrenovovat některé místnosti a jej při tom napadlo, že by se celá výstava mohla zmodernizovat.




Nápad se zdál být zajímavý, na tom se shodli všichni. Otázka ale byla, kdo udělá návrhy, která firma je zrealizuje a hlavně, kolik to všechno bude stát. Že to může trvat téměř tři roky bylo taky všem jasné. To znamená zajištění bezproblémového chodu muzea a hlavně umístění sbírek na prozatimní místa, kterých zase nebylo tolik.


"Myslím, že bychom neměli řešit všechno najednou. První krok je, najít někoho, kdo provede návrhy. Podle těch můžete stanovit budget a začít plánovat, jak by měla rekonstrukce vypadat." přerušila vzrušenou diskuzi Tara.
Všichni se po ní ohlédli a na chvíli ztichli.
"To je rozumný návrh." prohodil Tyron.
"A jám mám další..." potutelně se usmíval Griffith. "Co takhle nabídnout to místo Serah?" ptal se s pohledem upřeným na Tyrona.



Bylo to poprvé, kdy Tara u Tyrona postřehla nějakou reakci. Jeho obočí se lehce nakrabatilo.
"Tipuji, že je tady určitě na dýl. A pokud by chtěla..." pokračoval dál Daniel.
"Kdo je Serah?" zeptal se zmateně Charles.
"Ah, Charlesi, jistě si pamatuješ tu oslňující krásku z našeho večírku. Serah King, mezi přáteli známá pod jejím druhým jménem Letty. Je to jedna z nejkreativnějších lidí na celém světě. Navrhuje módu, exteriéry, interiéry výzdoby salónů... no prostě vše, co si dokážeš představit."
"Vážně?" ptal se oslněně Charles. "To bude ale jistě velice drahé.."



Griffith se opět usmál.
"Pokud ji o to požádá Tyron, nemuselo by být.."
Tyron se napřímil na židli a odhodil pero, se kterým lehce ťukal do stolu.
"Měli bychom si pár věcí vyjasnit. Za prvé, pokud chcete Letty na tuto práci, klidně se jí zeptejte, ale zapomeňte na to, že ji budu prosit nebo s ní smlouvat o ceně. Co byste také měli vědět je, že neudělá jen návrhy. Bude tady tak dlouho, dokud vše nebude zrealizované. Bude dohlížet na práce a bude jim do toho kecat. Teprve až bude vše hotové, skončí i její část."



Daniel si Tyrona chvíli zamyšleně prohlížel a pak mlask, což mělo zřejmě představovat smyslnou reakci, Tara ale dostala husí kůži z odporu.
"To je naprosto bezvadný přístup k práci. Mohl bych město zažádat o zvýšení dotací. Až uvidí návrhy od Serah, jistě nebudou váhat. Co myslíš, Charlesi?"
Pan Barker jen souhlasně pokyvoval hlavou.
"Skvělé. Jsou nějaké další dotazy?" ptal se na oko se zájmem Griffith. "NE? Potom tedy zpátky do práce. Anno, sestav a rozešli, prosím, protokol o dnešním meetingu. Řekl bych, že byl vcelku vydařený. "
Všichni začali vstávat, když se Griffith ještě jednou otočil k Taře.




"Ah, Taro, zastavte se tak za pět minut v mé kanceláři." prohodil a bez dalšího zájmu se otočil k Charlesovi, se kterým začal urputně něco projednávat.
Hladina adrenalinu v krvi Tary začala opět stoupat. Co by tak mohl chtít? Když přecházela chodbu snažila se ukrutně myslet na své předsevzetí a uklidnit se. Nic ji nemůže vykolejit. Griffith může přijít s čímkoliv, ona se ale nenechá rozhodit. Relativně klidná zasedla za stůl ve své kanceláři a prošla nově přijaté emaily. Nic, co ji nějak překvapilo. Uplynulo asi 15 minut než se rozhodla jít do Griffithovi kanceláře. Koneckonců, na těch deseti minutách již nesejde a hlavně si Griffith nemusí myslet, že bude skákat jak on píská.

"Ah, pojďte dovnitř, už jsem na Vás čekal." hlaholil od svého stolu.



Tara prošla kolem Tyronova místa přímo ke Griffithovi.

"Znovu jsem si procházel Vaše pracovní záznamy." nezdržoval se tentokrát přeslazeným tlacháním. "Musím uznat, že máte téměř dvojnásobně více hodin, než ředitel."
Tara se zašklebila. Opět téma jejích přesčasů, o kterých již tolikrát diskutovala s Charlesem, až to vzdal. Teď bude muset bojovat nanovo. Až na to, že místo docela milé užovky, bude svádět boj s anakondou.
"Musím říci, že je obdivuhodné, kolik času vkládáte do zaměstnání. Ale co Vaše soukromí? Přátelé, rodina, přítel..." Daniel poslední slovo schválně zdůraznil."
Tara se načepýřila a oči se jí stáhly do úzkých čárek.



"Myslím, že po tom Vám může být prd." naštvaně si založila ruce na hruď.
Daniel se spokojeně usmíval a vstal. Chvíli si ji jako by zamyšleně prohlížel, než jí pokynul, aby si sedla k jednacímu stolu.
Taru mu věnovala jeden MUSÍ-TO-BÝT? pohled, který Daniel zodpověděl svým přeslazeným úsměvem, tenkrát i s vyceněním řady svých předních zubů.

Se znechuceným odfouknutím zasedla Tara za stůl. Dan ji následoval.
"Víte, Taro, jako ředitel mám nejenom zodpovědnost za Vaši práci, ale také zato, aby tato byla vykonána pořádně a podle zákonů."
"Nevím o tom, že by měl pan Barker nějaké námitky k mé práci." odsekla.
Daniel dál cenil své zuby v úsměvu.
"Charles je....řekněme velice přístupný jistým věcem." opatrně formuloval své věty Dan.



"Já naproti tomu, se na věci dívám z různých stran."
Tara znuděně pozvedla své obočí a čekala na další příliv suchého klábosení."
"Víte, pracovat tolik hodin denně.... to ...... mohl bych se zeptat, jestli nejste schopná zvládnout svou práci v normálním čase, že jste tady denně tak dlouho.."
Tara strnula a oněměla.
"Nebo... třeba jestli máte problémy začlenit se do společnosti a vyhýbáte se tomuto problému trávením času v práci."
Tohle bylo hodně i na Taru. Vymrštila se ze židle.
"JAK SI VŮBEC DOVOLUJETE ...." vybuchla. Dan její emocionální explozi okamžitě zarazil.
"Nedovoluji si nic tvrdit. Jen Vám naznačit, jak by mohla být Vaše aktivita chápána. Sedněte si, prosím."

Jen s odporem si Tara znovu sedla. Její předsevzetí, nenechat se vytočit, vzalo velice rychle za své. Vydrželo zhruba 24 hodin.
"Jak jsem se již zmínil," pokračoval Griffith "jsem za Vás zodpovědný. Proto jsem učinil jistá opatření."



"Poslouchám." procedila skrze zuby.
"Máte asi 900 hodin přesčasů během tří let a téměř žádnou dovolenou. Výjimečně jeden dva dny. Takže jsem Vám naplánoval pár dní bez práce."
"Nepotřebuji volno." bránila se Tara. Griffith jako by ji neslyšel, pokračoval.
"Abych Vám ušetřil i starosti, co s těmi dlouhými třemi týdny, dovolil jsem si Vám zarezervovat bezvadný hotel v Řecku. Sám jsem tam byl a musím uznat, že to byl jeden z nejlepších pobytů. "
Tara neměla slov.
Griffith se pořád nadšeně usmíval.
"Tak na to zapomeňte!" vybuchla najednou.



"Vážně se Vám tam bude líbit. Fantastické pláže, kultura...." pokračoval dál se svým rozborem.
"Jak si dovolujete, míchat se do mého života? Jak jste si vůbec mohl pomyslet, že pojedu na dovolenou, kdy VY mi to určíte a ještě do hotelu, který se VÁM zdá dobrý!"
Tara byla jak vybuchlá sopka. Tváře červené od zloby, zorničky zoršířené hněvem a tělo třesoucí se návaly vzteku. Její vřískot se rozléhal až do haly.




"Nó, když nepojedete máte storno ve výši 100%." Pokračoval úplně klidně Dan. "Myslím, že zaplatit tak vysokou částku za nic asi nemá smysl. Pokud pojedete, muzeum Vám přispěje 15%."

Tara jen nepříčetně hleděla na Dana. Dostal ji a dobře to ví.
"To Vám jen tak neprojde." zasupěla a rychlou chůzí opouštěla kancelář. Rázným, dunivým krokem mířila do jiné kanceláře. Charlesovy.
Bez zaklepání vstoupila a dveře za sebou nechala prásknout. Charles leknutím nadskočil a rychle začal ukončovat telefonát, který zrovna vedl.
Tara napochodovala až k jeho stolu, dala si ruce v bok a a výrazem lvice, která je připravena bojovat, čekala, až se jí Charles podívá do očí.



"JAK JSTE TO MOHL DOPUSTIT! NECHCI ŽÁDNOU DOVOLENOU, JE MI FAJN!" spustila zhurta.
"Taro, nechcete si sednout?" ptal se bázlivě Charles, v její tváři ale vyčetl, že to byla špatná otázka. "Tak asi ne, no. Víte, já už nejsem ředitel a vše má na starosti pan Griffith." napjatě se usmál.
"Nevykládejte mi tady takové nesmysly!" Křikla.




Charles se ztěžka nadechl. „Pan Griffith je naprosto oprávněn, poslat Vás na dovolenou, když to uzná za vhodné. Upřímně si myslím, že Vám pár dní volna prospěje.“
Tara si jej chvíli měřila pohledem. Chtěla se jej zeptat, jestli těch několik let spolupráce tak málo znamená, že je Charles při Griffithovi po blbých pár týdnech. Chtěla mu říci, jak moc se v něm zklamala a že by od něho takové chování nečekala.
Nakonec ale jen rozzlobeně pokývala hlavou a bez daších, zbytečných slov opouštěla Charlesovu místnost. V obličeji se jí zračilo hluboké zklamání.



Sotva došla do své kanceláře, začala házet věci do tašky a uklízet svůj stůl.
Dveře se otevřely a vešel Dan.
„Anno, zlato, můžeš mi zpracovat tento protokol?“ usmíval se a jeho pohled zabloudil k Taře.
„Balíte se? Dobře, dobře. Napíši Vám tedy dovolenou již od zítřka.“ Poznamenal se spokojeným výrazem. Tara hodila do tašky posledních pár věcí, vypla počítač a bez jediného oslova opouštěla místnost. Svou náladu vyjádřila jen prudkým zabouchnutím dveří, které se ozývalo celou halou.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


"Na jednu stranu ale vůbec není špatné, že si konečně pořádně odpočineš." prohodila Samanta, vychutnávajíc si středeční podvečer u Tary na zahradě. Byl jeden z posledních teplejších večerů.
"To snad nemyslíš vážně?" otočila se na ni Tara s nevěřícným výrazem.
"Dovolená ti opravdu přijde vhod." nenechala se odbýt Sam, i když věděla že strká hlavu do vosího hnízda.
"Bezvadné. Skutečně bezvadné." znechuceně odfrkla.



"Podívej se na to z té lepší strany, budeš si užívat u moře a všechny starosti můžeš hodit za hlavu. Třeba si pár věcí i v klidu vyjasníš. Sama jsem plánovala něco, abych tě dostala na dovolenou."
"Víš co, ono nejde ani o tu dovolenou, jak o to, co ten zmetek Griffith udělal. Mohl se se mnou domluvit, že je potřeba, abych si ji vzala a mohli jsme to naplánovat společně."
"Jak kdyby s tebou domluva po dobrém byla možná." zahuhlala Sam. Tara jí věnovala jeden nevraživý pohled a pokračovala.
„Ale ne, on ji naplánuje sám a prostě mi to oznámí. A vrcholem všeho je, že si dovolil mi určovat, co mám dělat, kam mám jet a ještě mi zarezervoval hotel." Při pomyšlení na tu hrůzu si položila hlavu do dlaní.



"Máš pravdu, Griffith je sviňák. Ale tu dovolenou by sis vážně měla užít."
"To si teda užívám. Pár volných dní před odletem a nikdo nemá čas. Carolyn celý týden pracuje a ty taky. Bezva."
"Možná bys měla popřemýšlet i o tom, že se tvůj kruh přátel vztahuje pouze na dvě osoby. Z toho jednu o generaci starší a druhou, kterou jsi poznala před pár týdny." přes něžný tón, vyzněla Samantina slova jako střepy ledu, pronikající pod kůži přímo k srdci.
Tara se kousla do rtu, aby zahnala slzy, které se jí nechtěně vedraly do očí.
"Třeba najdeš na dovolené pár nových známých a trochu se rozptýlíš... " pokračovala smířlivě Sam.



Tara nahodila neurčitou tvář a obrátila se směrem k Samantě.
"Smím počítat s tím, že se mi postaráš o kytky a pohlídáš dům?"
"Samozřejmě, jak..." rozpačitě odpovídala Sam, Tara ji ale přerušila.
"Díky. Klíče máš, tak zatím."
Vstala a opouštěla zahradu. Sam si jen vzdychla. Zadívala se do jezírka, které zrcadlilo mraky na obloze. Podzim se pomalu ale jistě blížil a počasí bylo čím dál chladnější. Sam jen smutně zakroutila hlavou a prsty si projela svou hnědou hřívu. S dalším povzdechem se zvedla a opouštěla Tařin dům.

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

TUTÚÚ vyřvával klakson do ulice. Carrie spěchala domů. Chtěla ještě zavolat Taře, než odjede na letiště. Bude to ale zázrak, jestli to stihne.
"Hééééj!" ozvalo se napotřetí ještě hlasitěji než před chvílí. Tentokrát se Carrie naštvaně otočila, aby zahlédla toho idiota, který přes celou ulici na někoho volá. Sotva se otočila, zmerčila nějakého frajírka s vlasy vztyčenými do všech stran. Jakmile na něj pohlédla, začal ten dotyčný mávat a i té dálky postřehla úsměv na jeho tváři.
"To není možné." vydechla. Změnila směr a váhavým krokem mířila k tomu týpkovi.



Čím více se blížila, tím více se ten dotyčný usmíval. Sama nevěřila svým očím. Pár metrů před ním se zastavila. Teď už nebylo pochyb.



Frajírek s tmavou pletí, na níž vynikal stříbrný pearcing, v motorkářské kombinéze posedával na motorce a spokojeně se na ni zubil.
"Joshi?" oslovila jej stále něvěřícně Carrie a překonávala poslední metry, které je od sebe dělily.
"Ahoj, dračice. Už jsem tě postrádal. Můžeš mi říci, kde jsi se toulala? Hledal jsem tě u tvého otce. No, velice svérázným způsobem mi sdělil, že už tam nejsi."
"To teda nejsem. A kde se tady bereš ty?"



"Já? Jsem tady pořád. Já se nestěhuji z místa na místo a nestřídám zaměstnání."
"Skutečně? Myslím, že jsem tě tak před dvěmi měsíci sháněla. Doma jen záznamník a v práci mi řekli, že neví, kdy tam budeš."
Josh se pousmál a mávl rukou. "Měl jsem trochu víc práce a starostí."
"Tak to jsme dva."
"Proto si se již více neozývala?"
"Nemám čas se ozývat někomu, kdo není schopen odpovědět na mé telefonáty a vzkazy. Po třech týdnech jsem to vzdala a jak vidím, během celých dvou měsíců jsi neměl čas, dát o sobě vědět."
"Zdá se mi to nebo opravdu slyším uražený tón?" zubil se dál.



"Jen lehce popuzený. Když si rádoby kamarád neudělá čas na svou dlouhodobou kamarádku a ani se neozve."
"Jenom kamarád? Není v tom třeba i něco víc? Třeba ta doba odloučení zapůsobila tak, jak bych chtěl..."
Carrie protočila oči. "Tak na tohle teď vážně nemám čas. Spěchám. Zdarec." Mávla rukou a otočila se k odchodu.
"Mám tě někam hodit? Určitě budu rychlejší než bus..." provokativně se usmíval Josh.
Carrie se znovu otočila a zarazila. Teprve teď si pořádně prohlédla Joshuovu motorku.
"Už zase máš novou?" prohodila káravým tónem.
"Už zase?" opakoval Josh. "Ta moje stařenka měla už tři roky."



Carrie si ofrkla. Zjevně by tři roky starou motorku nenazývala stařenkou.
"Kam to bude, divá krásko?" smyslným pohledem si měřil Carrie, která něco očividně zvažovala.
"Charles street a to rychle." přikázala a nasedla za Joshe.

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

"Hej, Taro!" křičela na ni už z dálky Carrie a sotva Joshua zabrzdil, seskočila z motorky a letěla k autu, do kterého se Tara chystala nastoupit.
"To jsem ráda, že jsem tě ještě zastihla. Chtěla jsem ti popřát bezvadnou dovolenou, i když není vítaná."
Tara se pousmála. "Dík."
"Eh.... Taro, to je Josh, Joshi Tara." představila je v rychlosti.
Tara kývla směrem k Joshovi. Byla tak pohroužená do svých myšlenek a starostí, že vizáž před ní stojícího muže nebrala na vědomí.






"Nechceš letět za mě?" zeptala se s poslední nadějí v hlase.
Car se zasmála. "Kdybych nemusela do práce a šetřit na nájem, asi bych neodolala. Ale za tvé peníze bych to stejně nevzala."
"Jo. Takže asi budu muset fakt letět, co?"
"Nejenom, že poletíš, ty si to taky užiješ. A to doslova."
Tara se pochybovačně ušklíbla. "Někdy bych chtěla mít tolik optimismu, co ty a Sam. Tak tedy ahoj. Kdyby něco, číslo na Sam máš."
"Pojď sem." Carrie chytla Taru za ruku a přitáhla ji k sobě.
"Ty si to užiješ, věř mi." pošeptala a bez váhání ji objala.





CITÁT DNE: „Až když je dostatečná tma, můžeme vidět hvězdy...“

[Yka]

Hurá hurá nový diel, som sa potešila keď som zbadala tvoje meno v nových príspevkoch
Pred zhodnotením deja mi nedá nepodotknúť, že super fotky, hlavne tie v meste, také reálne prostredie

No a k deju. Fú, ja by som tiež jančila, keby mi chce niekto vyberať, čo mám robiť cez MOJU dovolenku. Keď ju už donúti, tak je hádam jej vec kam pôjde, drzáň drzí

Predpokladám, že Letty prácu prijme a ešte tam rozdádže viacero vecí, ale to je len dobre , aspoň bude psina
NO a motorkár, ach, nechápem, ako si mohla Tara nevšimnúť , hlavne pri tých jeho vlasoch

Inak som zvedavá čo bude na dovolenke, pretože si ju tam istotne nedala len tak, to ešte bude...

Znovu sa opakujem, ale čo už keď to tak je, super diel a teším sa na ďalší