KLETBA STAROVĚKÉHO EGYPTA - Dělení cest

[Mirabi]

uz sa tesim, je to pekny pribeh, zaujimavo sa to vyvija, skvele fotky, no co k tomu dodat, uz aby bola dalsia cast

[Dadul]

4.KAPITOLA


(Ne)milé překvapení


Pohled, jež Tara upírala na koruny stromů lehce vlající ve větru, byl zcela nepřítomný. Očima častěji než obvykle zabloudila k ručičkám hodin, které se dle jejího mínění pohybovaly nesmírně pomalým tempem. Zamračila se. Je možné, že čeká až odbije šestá a ona bude moci zamknout kancelář a vyrazit domů?



To se jí běhěm všech těch stalo pouze párkrát. Tupě se zadívala do svého počítače a kritickým okem přejela přes svůj rozepsaný projev určený na slavnostní ples. Nespokojeně se ušklíbla. To oslovení by snad šlo, další text stál ale za houby. Stiskem klávesy DEL celou část opět smazala a unaveně vzdychla.




"Je pátek a za hodinku končíme, šéfová." výskala Anna. "Není důvod ke vzdychání nýbrž k jásotu."
"Neboj, víkend uteče jak voda a sotva se naděješ, máme tady pondělí." usadila ji Tara.
Anna zakoulela očima.
"Sdílet tvůj věčný pesimismus, je někdy pěkně náročné, duše zasvěcená Egyptu."
"To není pesimismus, pouze pragmatismus." odvětila poučně Tara. "A jen pro informaci, mám taky jiné záliby než studium Egypta."



"Vážně? To bych neřekla. Víš někdy mi naprosto připomínáš jeptišku. Jen v tom smyslu, že tvá duše není zaslíbená Bohu, ale mumiím." ironicky se usmála Anna. Tara jí věnovala znuděný pohled. Na jazyku již měla štiplavou poznámku, kterou ale spolkla. Neměla chuť na opětovnou slovní potyčku s Annou a už vůbec si nechtěla kazit nadcházející víkend, jež měla už od pondělka naplánovaný.



"Víš, Taro, někdy by ti prospělo prostě někam na pár dní vyrazit a zapomenout na práci. Jinak tě to brzy všechno pohltí a známí zrovna netouží po návštěvách na
psychiatrii." Anna vyplázla do šikma jazyk a oči obrátila v sloup, aby naznačila
realitu psychiatrické léčebny.
Tara tázavě pozdvihla obočí.
"Pro mě to není jen práce, Anno, je to i koníček u kterého se mohu dobře
odreagovat." ohradila se.
"To je možné, ale neměla by ses zabývat také realitou? Vyrazit s přáteli nebo
přítelem někam mimo? Užívat si života? "
"Nevidím nic špatného na faktu, že se snažím poznat minulost. A života si užívám taky.."
"Opravdu? Tak dobře si užíváš, že Adam..."



Tara zbystřila.
"Co Adam?"
"Nic." odpověděla Anna. "Koneckonců co není dobré pro jednoho může být dobré pro druhého." pokrčila rameny Anna a tajemný, samolibý úsměv se jí mihl na tváři.
"Anno!" oslovila ji Tara a pohledem pevně upřeným do Anniných očí. "Teď ti dám dobrou radu já. Nepleť se do záležitostí cizích, neb jak jsi právě řekla, každému dopřej to své. A abych nezapomněla, příští týden přebereš i mé prohlídky, musím dodělat pár věcí."
Anna na Tařinu poznámku nereagovala, jen pohlédla směrem k hodinámi. "Šest. Padla. Tak si užij další víkend v náručí dávných faraonů, já si jdu užívat výsad dnešního moderního života." Během pár sekund byla pryč.
Tara se zabořila do své židle a vztekle hodila tužkou.



Je vážně tak nemožná, jak jí právě Anna sdělila? Ale vždyť ona je se svým životem spokojená a to doslovně. Je pravda, že vztah s Adamem není zrovna ideální, ale kdo má v dnešním světě všechno? Ona je mladá, úspěšná egyptoložka, jež vlastní vilku, luxusní auto za nímž se leckterý muž závistivě ohlíží a to nejlepší na tom všem bylo, že si vydělává prací, kterou nadevše miluje. Co chtěla víc? A že si podle Anniných slov dostatečně neužívá? Že není věčně někde s přáteli? Upřímně si přiznala, že o to ani nijak nestojí. Měla pár přátel, se kterýma se občas vídala a víc nepotřebovala. Byla zvyklá, spoléhat se sama na sebe. A když potřebovala oporu, byla tady Samanta. Vztah s Adamem byl rozhodně hlubší a pevnější, než ty dva předešlé. Mohla být spokojená. Ve skrytu duše si sice musela přiznat, že pokud by přišlo na rozhodnutí práce versus vztah, dala by přednost práci. Naštěstí ale žádné podobné nebezpečí nehrozilo a tak mohla být úplně klidná.
Její chmury rázem zmizely a její zamyšlení vystřídal úsměv.



Sbalila své věci a v dobré náladě z nadcházejícího víkendu se vydala do města. Domů se jí při tak slunečném počasí ještě nechtělo. Procházela se uličkami města, dívala se do výloh a sledovala šum kolem sebe. Jak to bylo příjemné, na chvilku se v životě zastavit.

Slunce již zapadalo za obzor, když se rozhodla vydat se domů. Příjemně dobitá energií startovala svého sportovního miláčka a s okny staženými uháněla již poloprázdnými ulicemi Londýna.



Už když se blížila ke svému sídlu, zahlédla auto stojící na jejím parkovacím místě. Adamovo auto. Její dobrá nálada lehce pohasla. Adam měl být tento víkend mimo Londýn a ona si ty dva dny naplánovala bez něj. Teď byly její plány v háji. Neměla by se ale radovat? Po tolika víkendech, které strávila sama, by se měla těšit, že jeden zase prožije s Adamem. Lehce se usmála. Zavolá holt Samantě a domluví se s ní na jiný víkend. Bude sice brblat, ale jako obvykle to pochopí.
Vykročila směrem k domku a otevřela dveře. Její pohled utkvěl na pár krabicích a jednom kufru. Že by Adam přece odjížděl, chtěl se s ní ale ještě rozloučit? Z obýváku zaslechla zvuk televize a vyrazila tím směrem.

"Adame!" zvolala a její tón ji samotnou docela překvapil. Zněl zoufale.
"Taro! Kde jsi! Víš jak dlouho již na tebe čekám?"



Nebylo to přivítání, které Tara čekala. Hlas Adama byl rozčilený.
"Eh.. promiň, nevěděla jsem, že přijdeš. Byla jsem chvilku ve městě." řekla Tara. Opět ji zarazil tón, který nezněl omluvně jen informativně.
"Ve městě?" překvapeně zamžikal Adam. "Od kdy chodíš po práci do města?" ironie v jeho hlase se nedala přeslechnout.
Tara zvedla vyzývavě bradu. NIKDO, ale vážně NIKDO s ní nebude jednat takovým
způsobem. Pokud chce Adam boj, má ho mít.



"Mohl jsi zavolat, pokud vím, moje číslo máš." odpověděla chladně.
Adam byl na malý okamžik vyveden z míry Tařiným protiútokem, hned se dal ale dohromady.
"Nečekal jsem, že bys mohla mít něco jiného v plánu než vyrazit po práci domů a zabořit se do jedné z tvých nesčetných egyptských knížek." lehce se ušklíbl.
"Jak vidíš, tak mohla."
"Jak vidím, tak je ti beze mě líp, co? Vycházky do města, nákupy.. to u tebe za celou dobu, co jsme spolu, neznám."
Tara se naježila.




"Možná ses špatně díval."
"Možná ano a možná taky ne. Já už dál nemůžu, Taro. Přišel jsem si sbalit věci a
oficiálně ukončit náš vztah."
Tara zůstala nehybně stát. Čekala hádku, naříkání, výčitky, ale rozhodně ne rozchod. Ta skutečnost ji trefila jako facka. Nastalo několik sekund nepříjemného ticha. Tara jen prázdně hleděla na Adama a nezmohla se na slovo.
"Taro, když jsem s tebou, je to jako kdybych se vrátil tisíce let zpátky. Někam do minulosti. Žijeme sice v přítomnosti, ale s tebou ta minulost nějak moc ožívá. Ubíjí mě to. Dokonce tvůj dům..."




"Co je s mým domem?" vyhrkla Tara.
"Jen se na něj podívej. Dokonce i doma zapomínáš na to, ve kterém století vlastně žijeme. Ty tvé šílené kombinace moderny a starověku mě dohánějí k šílenství."
Tara nechápavě zakroutila hlavou.
"Můžeš mi říct, co má můj dům společného s naším vztahem?"
"Nic a všechno. Již několikrát jsem tě přemlouval, ať se nastěhuješ ke mně. Mám místa dost. Ty jsi ale vždycky odmítla. Je to vážně tak těžké pochopit?"



"Co mám chápat." zmateně se ptala Tara.
Adam si zoufale prohrábl vlasy.
"Taro, je mi třicet. Chtěl bych se oženit a mít děti. Chci žít v moderním domě a chodit hrávat golf. Chci chodit na barbecu k sousedům a mít manželku, jež se mi postará o domácnost."
"Naprosto nudný rodinný život." nechtěně ujelo Taře.
"To je přesně ten rozdíl mezi tebou a mnou. Já chci rodinu a ty jsi prostě kariéristka. Když jsem s Annou...."




Tara šlehla pohledem po Adamovi.
"S Annou? Nemyslíš náhodou Annu McMillanovou, mou podřízenou?" blesky jí sršely z očí.
"Taro, já....." Adam najednou nebyl ve své kůži. Evidentně neměl v úmyslu zmínit pravý důvod jejich rozchodu. Marně se snažil hledat polehčující okolnosti, které by jeho chování ospravedlnily.
"Odejdi." pronesla Tara. Nebylo co více říci, karty byly rozdány. V duchu si vyčítala svou přezíravost. Taky si mohla dát jedna a jedna dohromady. Annin nový přítel a víkendy, ve kterých měl Adam toooolik práce. Ale kdo by tušil, že její přítel spí zrovna s její podřízenou? Svět je zatraceně malý a pěkně zvrácený.



"To s Annou prostě nějak vyplynulo ze situace, tys měla tenkrát tolik práce...a..."
"Sbal si všechno a odejdi." opakovala Tara svůj požadavek.



Na trapné výmluvy rozhodně neměla náladu. Adam se po ní ještě jednou omluvně podíval a nejistě mířil ke svým věcem.
Tara zůstala stát na místě, dokud nezaslechla motor jeho auta. Teprve pak ze sebe zhodila všechny věci a mířila do sprchy. Své myšlenky a pocity držela na uzdě. Automaticky se oblékla do trička a domácích kalhot, z ložnice vzala svou rozečtenou kniku, z ledničky vytáhla vychlazené šampaňšké jež se hodilo pro podobnou příležitost a vyšla na zahradu. Posadila se do lenošky vedle jezírka, nalila si skleničku šampaňského a velkým douškem z ní upila. Čekala na příval emocí, jež roztrhají její nitro na kusy.



Nic podobného ale nepřišlo. Jejím tělem projížděla příjemná vlna uvolnění. Tara se zaposlouchala do zvuků noci. Netopýři kroužili na noční obloze, z rybníku se ozývalo žbluňkání a někde z velké dálky k ní doléh zvuk motorů aut. Znovu sáhla po skleničce šampaňského a dalším douškem ji vypráznidla.

Příjemná únava se jí rozlévala po celém světě a její mysl, lehce zastřená
alkoholem, byla oproštěna od všech starostí. Byla volná. Její rozchod s Adamem nevyvolal žádnou bolest a smutek, ale úlevu. Její ústa se rozšířila do spokojeného úsměvu. Čekala cokoliv, ale rozhodně žádný tak osvobozující pocit. Jako byste vězni po dlouhých letech sundali želízka.



Nalila si druhou skleničku šampaňského, kterou si již pomalými doušky vychutnávala. Bublinky ji šimraly na jazyku a ta omamná, lahodná tekutina jí zvolna pronikala do žil. V hlavě si procházela těch několik minut jejich rozchodu. Co jí to Adam řekl? Že chce mít rodinu...dobrý fór. A tou ženuškou má být Anna? Ta je VYLOŽENĚ rodinný typ. Tara se při té představě musela proti své vůli začít nahlas smát.




"Tak na Adamu a Annu." pozvedla slavnostně skleničku a opět z ní upila. Adam bude za pár týdnů, možná měsíců velice zklamaný ze zjištění, že Anna jeho požadavky nesplňuje vůbec. Škodolibě se usmála a ještě několik momentů si vychutnávala ten zvláštní, uspokojující pocit zadostiučinění. . . .

CITÁT DNE: "Jak docílíte toho, aby s vámi lidi sdíleli vaše hodnoty? Jednoduchá odpověď! Najděte takové, které je již sdílí."

[Maggi]

pekný oddychový dielik, príjemné spestrenie nedeľného večera keď sa mám učiť

[Yka]

Fú. No na začiatok, akože musím priznať že ten Adamov rozchod si tak trochu zavinila sama. Priznala sama pred sebou že by si vybrala prácu pred vzťahom, aj keď to podľa mňa len svedčí o tom, že k nemu neprechovávala také skutočné zamilované pocity, inak by to asi brala inak.
To že jej drahá podriadená s ním niečo má ma napadlo, keď ho spomenula
No a Tara ...neviem si predstaviť jej život, celý závyslí na práci, aj keď ju to baví, ale aj tak, priatelia sú priatelia. Som zvedava či to dá Anne vyžrať v robote alebo to nechá tak, aj keď to sa mi moc nezdá, asi by ma to hnevalo, aj keď tá naozaj nie je rodinný typ
V každom prípade sa teším ako sa to ďalej vyvynie, s ňou ale aj s našimi Egypťanmi

[Dadul]

Dekuji moc za komentiky...

Vim, ze je jsou ty dilecky porad jeste takove 'o nicem'.....ale proste to k tomu patri...

Od pristiho dilecku se uz pomalu zacneme ponorovat do tech veci, kolem kterych se to cele bude tocit

YKA

Tara je opravdu workoholik... ale ono to ma i svuj vyznam.... a vztah s Adamem opravdu nebylo to silene zamilovani.... Tara to proste vsechno bere moc rozume.... Aby splnila svuj zivotni ukol (o kterem samozrejme jeste vubec nevi)

.. a taky se zacala na jiste veci divat trochu jinak... k tomu ji dopomohou udalosti, jez se na ni pomalinku zacnou sypat ....

Rozchod s Adamem byl jen prvni, nejmene bolestnejsi zkusenosti ...

Ale vsechny trable maji i sve vyhody a prinasi i pozitivni veci

Ten citat "Jak docílíte toho, aby s vámi lidi sdíleli vaše hodnoty? Jednoduchá odpověď! Najděte takové, které je již sdílí." se presne hodi k tomu, co prijde ... respektive..... ze Tara kolem sebe potrebuji mit lidi, sdilici i jeji hodnoty .... ale ted uz dost s prozrazovanim dalsiho deje

Mockrat dekuji za vyjadreni Vasich nazoru

A hlave tobe YKO, na tebe je vzdy spolehnuti

[vika]

pekna cast som rada, ze sa rozisli kedze im to vobec neklapalo, a Tara je zazrana do svojej kariery uz to chce pre nu praveho chlapa

[Lincey]

Velmi zaujímavý diel. Nečakala som, že Adam sa s Tarou rozíde a najmä nie, že kvôli Anne. Chudák ten velmi rýchlo zistí, že sa mýlil a Anna nie je práve rodinný typ. Som zvedavá čo si si pre Taru pripravila a ako sa jej osudy prepletú s osudmi egypských hrdinov.

[kitty767]

Po tomto skvelom diely už vidím prepojenie medzi Tarou a Taweret...dúfam že je to správne napísané oveľa jasnejšie Vidím velku podobnost medzi tým, ako Tawerwt usadila Annu a ako Tara usadila Annu a Adama...zase tá podobnost mien medzi Anuket a Annou, žeby náhoda

No ano, Tara je workoholička... skoro som napísala alkoholička a chlap ako Adam ktory si chce užívat života a nemá zmysel pre jej pracu a koniček zaroven nemá u Tary šancu Adam podla mna ani tak nechcel deti a rodinu, ako mu vadilo, že Tara je samostatná a viac menej ho nepotrebuje Aj to nastahovanie sa do jeho bytu bytu bolo prene o tom Mysílm, že ak plánuješ Tare zaobstarat nejakeho krasavca, bude vyzerat, akoby prave vyskočil z knihy o Egypte, teda aspon výzorom

Good diel, mnohé mi ozrejmil a ujasil

[Dadul]

kitty

ty jsi pekne vsimava.... byla jsem zvedava, koho to napadne.. ze, nejenom Tara... ale vsichni... jsou tak nejak propojeni

S Adamem mas naprostou pravdu.... nekteri chlapi maji z takovych zen jako je Tara tak trochu strach a citi se nesvi... oni musi mit porad pocit, ze jsou ti, kdo vsechno ridi

Vystihla jsi vsechno presne... ted se jenom tesit, jak se vsechno vyvine ....

Doufam, ze se vam pribeh bude libit nejenom kvuli foteckam

A strasne dekuji za vsechny komentiky, ktere me vzdycky hrozne potesi a dodaji dalsi chut do psani

[kitty767]

jejko, diki za pochvalu a ešte diki za niečo, čo si asi neuvedomuješ, prestala si totiž pisat moj nick s tými čislami

Teraz, ked už hovorime o tych prepojeniach, ma napadlo, že aj Duat a Adam su nejak prepojeny. Ale Adam ešte neprejavil Duatovu povahu a zmyšlanie, tak neviem. A možno ti nie su prepojeni vobec

PS: Tak ma napadlo, že by si si mohla pridat tento pribeh do podpisu

[Dadul]

5. KAPITOLA


Podivné náhody


Za horizontem se opět vynořil bůh Re a v záři zlatých slunečních paprsků se zrodil nový den.
Taweret ač docela unavená, se celou noc jen převalovala. Duatovo chování a dnešní tajemný výlet, na který se měla vydat se svým otcem, jí vrtali hlavou. Co tak důležitého a tajného jí chce sdělit, že jsou nuceni opustit palác? A proč se k ní Duat najednou chová s takovou úctou? Ač se snažila jakkoliv, na žádnou ze svých otázek si nedokázala pořádně odpovědět.





Znuděná a vyčerpaná se rozhodla, dát si pár délek bazénu. Protáhne opět své tělo a oprostí se od těch zatěžujících myšlenek. Zavolala na své rozespalé sloužící, které ji během chvilky oblékly do plavek a v jejich doprovodu mířila k bazénu.

Re pomalu vystupval výše a Taweret vytrvale plavala.



Vlnky osvěžující vody ji hladily po těle a její úvahy se rozplývaly s každým tempem. Asi po hodině se dostavil známý, příjemný pocit únavy. V měkkých ručnících se vydala do lázně. Další dvě hodiny si dopřála odpočinek ve vířivce a příjemné masáže, při kterých pojídala svou snídani, ovoce a mandle.



Po koupeli jí byly vetřeny do kůže vonné oleje a do chodidel vmasírován med, nejlepší přípravek na hladkou a jemnou pleť. Taweret si s přivřenými víčky vychutnávala poklidné hodiny nového dne. Mara, osobní služebná Taweret a nejzručnější kosmetička v širokém okolí Théb, jí pomohla s oblékáním a pastelovými barvami heny ji nalíčila na dnešní den.
Zbytek volného dopoledne strávila Taweret v zahradách paláce. Do setkání s otcem jí chyběly zhruba dvě hodiny a ona neměla v plánu, ponořit se opět do víru podivných myšlenek. Procházela podél uměle vytvořeného jezírka a kochala se nádherou okolních rostlin.



"Dobré ráno, Výsosti, dnes si užíváte vycházku bez doprovodu?"
Taweret se otočila na stranu, ze které ten hlas přicházel. Anuket stála o kousek dál a pozorně Taweret sledovala.
"Dobré ráno, Anuket." odvětila Taweret s náznakem překvapení. Nečekala, že zde v tuto hodinu někoho potká.




"Ráda se procházím sama, sloužící k tomu nepotřebuji." odpověděla Taweret s lehkým náznakem úsměvu a scházela k Anuket. Taweret postřehla ve Anuketiné tváři lehký úšklebek a najednou si byla si jistá, že Anuket vůbec nezajímají sloužící, jež dnes Taweret nechala sedět u vstupní brány. Ne, Anuket hořela zvědavostí, dozvědět se co nejvíce o jejím včerejším odpoledni stráveným v Duatově společnosti.



"Neměla byste chodit úplně sama, dcero slunce." připomněla jí a její hlas zněl jak tekutý med. Taweret přešla její poznámku bez povšimnutí.
"Jak jsem včera zpozorovala, máš velký přehled o tom, kdo bude pozván na oslavu mých narozenin." konstatovala Taweret s lehce pozdvihnutým obočím. Koneckonců, alespoň bude moci využít Anuketin přehled ve svůj prospěch.
Anuket strnula. Na jedné straně se její srdce telilo štěstím, že se hovor stáhl na téma, které ji zajímalo. Na druhé straně byla zaskočena, jakým tónem k ní Taweret promlouvala.
"Připravovala jsem rozpis hostiny a určení míst u stolů s vrchním písařem." odvětila a snažila se, aby její hlas zněl omluvně. Taweret nemusela vědět, že si pamatuje jména všech pozvaných a nemůže se dočkat, až osobně pozná další z těch významných jmen, zdobící pečetě pozvánek.



"Takže Duat je skutečně pozván?" ptala se Taweret.
Anuket na chvíli zaváhala.
"Ano." přitakala.
Taweret jen kývla hlavou na znamení, že rozumí. Anuket si ale tuhle příležitost nechtěla nechat ujít.
"Vaše výsosti, dcero slunce, odpusťte můj dotaz, ale jakému účela sloužila Vaše včerejší schůzka s Duatem, když ne přípravě Vašich narozenin?"
Taweret po ní šlehla pohledem.
"Tvá drzost přesahuje všechny meze, Anuket!"



Anuket sklopila svůj pohled na důkaz kání. Vnitřně ale stále doufala, že se dozví více.
"Má odpoledne s Duatem bylo čistě přátelské." odvětila příkře Taweret.
Anuket instinktivně zvedla pohled a s pochybovačným výrazem se zadívala se do Taweretiných očí. Z jejího vzrezření sálalo překvapení a skepse. Gesto, za nějž by dostal obyčejný sloužící výprask. Anuket měla v pozici dvorní dámy určitá privilegia, urážka faraonovy dcery byla ale jiným soustem. Vědoma si svého prohřešku, rychle sklopila hlavu a zadívala se na prsty svých nohou.
"Tisíckrát prosím za odpuštění, má paní. Mé chování vůči dceři slunce je neomluvitelné."
"To je take naposledy, kdy tvé chování toleruji, Anuket. Buď si toho vědoma." ostře ji napomenula Taweret a nastala chvíle ticha.




Anuket se stále nedovažovala zvednout svůj pohled a Taweret si ji zamyšleně prohlížela.
"Jdi za vrchním písařem a zkontroluj, zda-li je vše připraveno na mou oslavu. Chci, aby Duat seděl v mé a faraonové blízkosti. A jeho ..." Taweret na chvíli zaváhala s formulací. ".. přítel Tannis, nechť je také pozván."
Taweret nečekala na Anuketinu reakci. Elegantně mávla rukou na znamení, že se má vzdálit. Ta se v rychlosti poklonila a zamířila na druhou stranu zahrad.



Zasmušilá a zamračená popošla Taweret k zahradní fontáně a rukou zčeřila vodu. Pozorovala svůj obraz vlnící se na hladině a na její mysl dopadla tíha podivného setkání s dvorní dámou.



Anuket působila dojmem, že ji důvod a možná i průběh včerejšího odpoledne velmi zajímá. V jejích očích postřehla více, než pouhou zvědavost. Čím to je, že najednou vnímá věci kolem, o něž se dříve nazajímala? Je to snad jejím věkem? Projevuje se plnoletost i jiným vnímáním světa? A nebo se všude kolem začíná dít něco zvláštního, něco, čemu zatím nerozumí? Jsou všechny ty události pouze náhodami a nebo spolu dokonce souvisí?

Taweret pohlédla ještě jednou na svůj obraz ve fontáně. Hloubáním nic nevyřeší a navíc je čas, aby se šla připravit na vyjížďku s otcem.



Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


"Óh, dcero slunce, tady jste." Kallikrates, nevyjšší poradce faraonův a kníže právě vycházel z paláce.
"Jeho Výsost, faraon faraonů, bůh Horus, velký býk Vás očekává v audienční místnosti."
"Zdravím tě, Kallikrate, nechť tě ochraňuje velký Thovt." pozdravila jej Taweret.




Kallikrates si položil pravou ruku na levé rameno a lehce sklonil hlavu. Jakmile se opět zadíval do Taweretiny tváře, postřehla Taweret jeho temné kruhy pod očima, prohlubující se vrásky a unavený pohled.



Kallikrates zpozoroval její zkoumavý výraz a lehce se usmál. Taweret se vzpamatovala.
"Říkáš v audienční místnosti?" ptala se znovu, tentokrát zaraženě.



"Ano Výsosti." přitakal Kallikrates.
Taweret ta informace docela překvapila, nechtěla dát na sobě ale nic znát. Ještě jednou přelétla pohledem Kallikratovu tvář.
"Tak bych jej neměla nechávat tak dlouho čekat." prohodila směrem ke Kallikratovi a bez dalších slov mířila do paláce na setkání s otcem.

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


Amenhotep seděl na svém trůnu, zahloubaný do myšlenk. Ty dva dny od jeho konečného rozhodnutí mu přišly jako věčnost. Zvláštní pocit mu svazoval hrdlo a tísnil jej na hrudi. Nemohl se dočkat dnešního večera, až se s Taweret vrátí zpět. Byl si vědom toho, že porušuje letité tajemství faraonů. Ale nějaká podivná síla jej nabádala – či přímo nutila k tomu, aby současně se svým rozhodnutím – učinit Taweret královnou - podnikl i další kroky.



Jeho myšlenky byly přerušeny vrznutím dveří, ve kterých se objevila jeho dcera. Ladným krokem došla až k trůnu a lehce se poklonila.
"Jsem zde, otče." promluvila a Amenhotep jí v očích četl zvídavost a nedočkavost.
Chvíli ji jen tak pozoroval. Z mladé dívky se stala žena a její narozeniny budou jen společenským důkazem aktu přírody. Temný stín přelétl jeho tvář, když si uvědomil, jakou tíhu a povinnost na ni již brzy svalí. Pro Amenhotepa nebylo ale jiného řešení. Vždy chtěl to nejlepší pro Egypt a tím nejlepším byla bezpochyby Taweret. Ještě jednou se zhluboka nadechl a promluvil.
"Jsem rád, že jsi přišla." řekl kontrolovaným hlasem. "Než se vydáme na náš výlet, musím sdělit jisté rozhodnutí, dcero." Amenhotep vstal a sestoupil k Taweret. Jemně ji uchopil za ruku a vedl k trůnu. Když se na něj Taweret jen nechápavě zadívala, pokynul jí, aby si sedla.




Uposlechla příkazu svého otce, aniž bych chápala jeho význam. Amenhotep se lehce usmíval.



"Již ke konci měsíce Thot se staneš královnou Egypta." pronesl klidně.
Taweret prudce vstala z trůnu a šokovaně hleděla do očí svého otce.
Amenhotep se dál usmíval.
"To je mé rozhodnutí. A mé rozhodnutí je zákon." promluvil a částečně se bavil Taweretinou reakcí. Taweret jen nehnutě stála a její bystré oči se snažily najít v otcově tváři náznak vysvětlení.



Amenhotep chápal její popud.
"Později si o tom můžeme promluvit. Teď ale pojďme na náš výlet. Zde mají i ty nejširší zdi velmi dobré uši."
Elegantně se otočil a opouštěl místnost. Taweret stále ještě v transu jej následovala. Před palácem byli již připaveny vozy a Amehotep pokynul své dceři, aby nastoupila.
Taweret se opět zarazila.
"Jedeme spolu v jednom voze? A doprovází nás pouze 3 vojáci a jeden sluha?" ptala se a její překvapení stále vzrůstalo.



"Tam kam jedem dcero, nepotřebujeme plno vojáků a sluhů. Pouze pár a to těch nějoddanějších." Amenhotep pokynul hlavou k nachystaným sloužícím.
"Co ale potřebujeme, je přízeň bohů, zejména Osirise a Anubise."
Taweret ztuhla. Její chloupky v zátylku se postavily a celou ji den přešla zima. Nasucho polkla.
"My.... jedeme.... do .... města... mrtvých." zašeptala spíše pro sebe a její oči se rozšířily v návalu zděšení.






CITÁT DNE: „Existuje jen jedno dobro a to je vědění. Existuje jen jedno zlo a to je nevědomost.“

[Yka]

No nádhera. Diel bol plný akýchsi zvláštností a nevypovedaných vecí, nedalo sa prestať čítať kým som nebola na konci

Našej mladej Taweret vyčesané vlásky naozaj pristanú , Mara je naozaj šikovná
No ale k dielu, tá Anuket má istotne niečo za lubom, všetko sa snaží vysnoriť, viditeľne má nejaké vlastné záujmi. Od Taweret to bolo veľmi šikovné usadiť Duata blízko seba, keď chce aj jeho sluhu pri seba, šikovné dievča

Takže dievča nám bude korunované, aj keď pochybujem že naši milí "priatelia" to nechajú len tak ...inak som zvedavá čo sa deje v meste mŕtvych a čo tam budú robiť.

Teším sa na ďalší diel

[Dadul]

Mnohokrat dekuji za krasny komentik

No, vlastne jsem chtela, abyste se dozvedeli, co se deje ve meste mrtvych, ale to by ten dilek mel asi 60 obrazku... a min. 10 A4 stranek... tak jsou to holt radsi nechala na priste

Mas pravdu, vsude se deje neco zvlastniho... a Taweret zatim nema vubec tuseni, o co se jedna... no, kdyz se nad tim ted zamysli, brzy na to prijde prvni zenska kralovna asi nebude vsema jen tak tolerovana

No a ve meste mrtvych.. jak jsem prozradila uz po minulem dilku se dozvite, o co vlastne v pribehu pujde..

Dekuji mnohokrat a jsem rada, ze se libi

[Lincey]

áno teraz konečne vidím aj ja náznaky ktoré odhalila kitty už oveľa skôr. Ako vždy skvelý diel, je to čoraz zaujímavejšie. Páči sa mi, že Taweret je zcela samostatná a dokáže Anuket tak usadiť. Teším sa na jej oslavu narodenín a ďalšie jej stretnutie s Tannisom a samozrejme aj na mesto mŕtvych, keďže ma zaujíma čo sa tam bude diať.
Egypt a zvyky ktoré v tej dobe panovali fakt výborne vykresľuješ, človek má pocit, že číta skutočnú knihu.

[Dadul]

Lincey

Strašně mockrát ti děkuji za krásný komentík

Jsem moc ráda, že se ti můj nový příběh moc dobře čte No a Taweret je opravdu samostatná a chytrá Faraon chtěl své děti vychovat tak, aby se v tom zrádném světě mohly spoléhat samy na sebe ale to bude ještě zmíněno

No.. a oslava narozenin se neuskuteční hned tak rychle...ale těšit už se můžeš

Ještě jednou děkuji.. jsem moc ráda, že se líbí