KLETBA STAROVĚKÉHO EGYPTA - Dělení cest

[Dadul]

Děkuji za komentíky...

s fotečkama jsem si vážně vyhrála a docela mě to bavilo

Jinak se moc omlouvám, že jsem ještě nepřidala dílek, který je sice napsaný, ale furt jsem se nedostala k fotečkám

Ale věřím, že se další díleček během příštího týdne objeví

[Dadul]

27. KAPITOLA


Pevnina na obzoru


Téměř celou noc nezamhouřily oka. Seděly k sobě svázané a v napětí čekaly, co se bude dít. Na vědomí braly každý pohyb a každé zašramocení. Někdy v průběhu noci byly nuceny vstát a přejít na jinou loď. Nevěděly, kam se podělo osazenstvo jejich posádky, nevěděly co se stalo s kapitánem a ostatními důstojníky na lodi. Naposledy viděly pár mužů svázaných ještě na své lodi, od té doby neměly o ničem ponětí.
Na obzoru se objevily první paprsky slunce. Příkazy a lomození na lodi nabraly na síle. Taweret i Karamy se probraly z lehkého dřímání. Nějaký muž, který páchl potem a pivem, přes jedno oko měl pásku a místo jedné nohy jen kůl, se k nim přiloudal a rozvázal uzly, které je poutaly. Pevně chytil obě za paže a dovedl doprostřed paluby, kde už na ně čekali ostatní.




"Tady sou ty dvě, pane, které ste nechal převést sem na našu loď." hlásil smrdutý chlapík jinému, pravděpodobně kapitánovi této bandy. Ten byl již od pohledu nechutný. Obtloustlé obřicho, pot, stékající mu po tváři.





"Dvě krasotinky." zasmál se. "Ste se na zlatým korábu, lodi zasvěcené bohu Agnišovi. Bohové stojí při Chetitech. Přemohli sme vás, vy nafoukaní Egypťani, ani Váš Amon není tak silnej jak náš všemocnej bůh Kumarbi."
"Ohavní Chetité" vyprskla Taweret.
Chlapík, jenž byl jistě kapitánem lodi, se zamračil.
Přistoupil k Taweret tak blízko, až se jejich nosy téměř dotýkaly.
"Nezkoušej se bránit, bídná Egypťanko." zašeptal ledovým hlasem.





"Co se jinak stane?" nenechala se odbýt Taweret a znechuceně zkřivila rty. Karamy v hororu přivírala oči. Tohle nemůže dopadnout dobře.
Kapitán si obě se zájmem prohlédl a pak se jeho ústa zkřivila v nechutném úsměvu. Taweret o kousek couvla.
Kapitán luskl prsty a obě byly taženy k můstku lodi.
"Krokouši tu možná nejsou, zato jsou tady jiní ... , kteří dokážou rozpárat Vaše těla vejpůl... co říkám vejpůl... roztrhaj vás na kousky..." kapitán se začal nechutně smát svému vlastnímu vtipu.





Obě ženy stály na okraji můstku a zíraly do vody po sebou. Kolem lodi proplouvaly nějaké nestvůry, které ve svém životě ještě neviděly.




Hrůza je popadla až tehdy, když se jedna z nich vynořila a otevřela svou obrovskou čelist plnou ostrých, nerozprávam vulgárne zubů. Obě vykřikly. Gesto, které se kapitánovi náramě líbilo a posílilo jeho hlučný smích.
Karamy s Taweret byly opět strženy na loď. Zprudka dýchaly a Taweret se nenávistně zadívala na kapitána. Karamy ten pohled postřehla a nenápadně do do ní žduchla.
Taweretin nesnášenlivý pohled se obrátil proti Karamy, která jen lehce zakroutila hlavou.
S nechutí upřela Taweret svůj pohled k podlaze lodi a neřekla už ani slovo. Kapitán čekal nával dalších nadávek a když žádné nepřišly, začal se očividně nudit a zavelel "Dejte jim práci a kde mám sakra datlový víno?" hřměl a všichni ostatní se rozběhli do všech koutů. Taweret s Karamy byly dotaženy do kuchyně.





“Velký Amone, čím jsme se prohřešily? Kam jsi nás to poslal..” šeptala Karamy a slzy se jí draly do očí.
“Ti bídáci jsou všude.” Lamentovala naproti tomu zlostně Taweret. ”Porazili jsme je na pevnině, tak to musí zkoušet na vodě. Odporní, hnusní Chetité . . Místo toho, aby mě někdo osvobodil, padnu do rukou zrovna jim.”





“Kapitán by se o nás postaral...ale tady...” šeptala Karamy.
“Otroctví jako otroctví..” prohodila Taweret.
“Není otroctví jako otroctví, i v těch je velký rozdíl..”
Taweret se ironicky zasmála. “No jasně, ty o tom víš víc jak já.”
Kdyby Karamy nevěděla, že před ní stojí sama princezna Egypta, byla by jí něco od plic řekla. Místo toho začala šmejdit po kuchyni a něco hledat. Po chvíli vytáhla nějakou starou nádobu. Klekla si a rukama přejížděla její vnitřek a špinavé usazeniny si začala líčit na obličej.




Taweret ji zaraženě pozorovala.
“V líčení opravdu moc nevynikáš.” Pronesla po chvíli. “S tímto nikoho moc neuhraneš.”
“To je taky můj záměr. A Vy byste si měla natřít na obličej taktéž.” prohodila škrobeně Karamy.
“Posedl tě snad Seth? Myslíš, že se dám něco tak odporného na svou kůži?”




“Pokud nechcete skončit jako konkubína toho nechutného kapitána, tak to radši udělejte.” Radila jí.
“Zase chceš poručovat egyptské princezně?” vztek v Taweret opět stoupal.
“Ne, má paní. Pouze dobře radit.” Odvětila Karamy a začala uklízet v kuchyni. Taweret její odpověď naprosto odzbrojila. Nevěděla jestli se má smát její drzosti nebo ji za ni minimálně vynadat.
V ten moment se otevřely dveře, ve kterých se objevila ten poskok s dřevěnou nohou.




„Máte okamžitě přijít ke kapitánovi. Obě.“ Dveře se za ním s rachotem zavřely.
Karamy věnovala Taweret jeden CO-JSEM-TI-ŘÍKALA pohled a začala si i lehce špinit ruce. Taweret se na ni zděšeně podívala, vrhla se na nádobu a okamžitě si začala všechen zbytek špíny mazat na tělo a hlavně obličej. Karamy se neubránila jemnému pousmátí.
Její úsměv ale velice rychle zmizel, když se ve dveřích zase objevil ten poskok a začal na ně hulákat, že kapitán na ně nebude čekat a jestli nechcou skončit jako jídlo pro ty žravá stvoření ve vodě, tak by si měly velice rychle pohnout.





Během jeho lamentování stačila Karamy Taweret ještě pošeptat, aby svůj zrak klopila jak se na otrokyni patří a že jí to teď přijde jenom k dobru. Čekala od ní další výhrůžky a poučování, které tentokrát překvapivě nepřišly.

Kapitán na ně již čekal a jeho nechutný úsměv měl zase ve tváři. Chvíli tak stále, díval se na ně a pak se náhle jeho tvář zkřivila odporem.





"Eeehhhh..." vyprskl povrchně. "..bohyně Inara mi musela zmást oči..., nebo co. Ráno bych aj řek, že aj některý egyptští bohové něco uměj..." Stále si je prohlížel a jeho znechucení rostlo.
"Teď ale zase vím, že vy hnusní Egypťani si děláte většími než jste. Ani ti vaši bohové neuměj udělat pořádnou ženskou muži pro potěchu."
Při těch urážlivých slovech se Taweret neudržela a věnovala kapitánovi jeden zhnusený pohled s vyceněnými zuby. Karamy ji viděla a loktem do ní bolestivě žduchla. Kapitán naštěstí nic z toho nepostřehl, neboť právě zamyšleně sledoval strop kabiny.
Po několikati tichých okamžicích vstal a zavrčel.





"Zmizte do kuchyně a pořádně se postarejte o jídlo, když už jinak za nic nestojíte."
Ani jedna nepotřebovala další pobízení, tak rychle jak jen mohly, se otočily a rychlým krokem mizely ze kajuty. Z dálky ještě zaslechly kapitána bručet:
"To byl teda lup... jestli za ně dostanu trochu datlovího vína, tak to bude asi všecko."





Bez jakýchkoliv řečí se Karamy pustila do příprav jídla. V duchu děkovala velkému Amonovi za jeho bdělost. Být otrokyní v kuchyni je pořád lepší než milenkou slizkého, starého, chetitského piráta.
"Co mám dělat." ozvalo se tichým hlasem ze strany. Karamy se zaraženě ohlédla.
Taweret stále kousek opodál a nečitelným pohledem se na ni dívala.
"Co máte dělat?" opakovala její otázku. Nebyla si tak docela docela jistá, kam tím Taweret míří, i když měla určitou představu.
"Jak mám pomoci, jak se připravuje jídlo?" ptala se dále nečitelným hlasem.





Karamy se opět na tváři objevil úsměv. Egyptská princezna je možná trochu zhýčkaná, nemá ponětí o životě v otroctví (odkud taky), nenechá si rozkazovat a naopak ráda udílí rozkazy. Nemá ale srdce z ledu.
"Můžete mi pomoci rozdělit chleba na kousky a rozlít víno." Karamy jí ukazovala postup a těšil ji pohled na Taweret. Její chystání jídla a pití bylo sice nemotorné, zato se do toho pustila se vší vervou.





Desátý den po plavbě se z paluby ozývalo nadšené volání. Karamy s Taweret opatrně vykoukly a v dáli uviděly pevninu...





Oběma projel pocit strachu.
"Co na ně čeká až připlují?"
"Zůstanou ve službách nechutného kapitána?"
"Nebo pro ně on má snad připraveno něco jiného?"
"Kam zamíří jejich osud spřádaný bohy Egypta?"

Odpovědi na tyto otázky měly dostat za dalších 7 plaveb boha Re po nebi.....


CITÁT DNE: „Neexistují hloupé odpovědi, pouze chytré otázky.“

[Yka]

Skvelé fotky, hlavne tá s tým žralokom
Inak k dielu, na ich mieste by som urobila presne to čo Karamy, aj keď neviem či by piráti nevyužili hocijakú ženskú na lodi, hlavne keď sa plavili nejaký ten čas (inak nemali piráti zakázané mať na lodi ženu a mladých chlapcov?)

Teším sa na nový diel s Tarou, čo sa na tej jej dovolenke nútenej udeje, keď si to minule tak krásne načala, tento diel sa nedá hodnotiť inak ako super, máš tam krásne opisy

[Dadul]

28. KAPITOLA


Rozjasnění atmosféry


Dny se táhly docela pomalým tempem. Tara měla pocit, že je v Řecku už minimálně týden, ve skutečnosti tam byla ale teprve třetí den. Dny byly horké bez Londýnských dešťů a slunci jako by se ani nechtělo zapadnout.
Během dalšího horkého rána si šla Tara zaplavat. Kolem jedenácté hodiny ale dosahovaly teploty na nejvyšší stupně a na paření na slunci neměla Tara náladu. Hodila na sebe pár lehkých hadříků a vydala se do blízkého města na průzkum.





Brzy zjistila, že to byl ještě horší nápad, než ležet u vody. Domy a ulice byly rozžhavené a Tara měla pocit, že tady vítr nezavál již notně dlouho. Zamířila do první kavárny, kterou zmerčila, usadila se do stínu a objednala si velkou sklenici ledové tříště.
Ucucávala ze sklenice a vychutnávala si studenou tekutinu linoucí se jejím hrdlem.
Na zem vedle židle dopadl dlouhý stín. Tara zvedla oči a uviděla před sebou mladíka s lehce blonďatými vlasy.





"Nejste to Vy, o kterou jsme před dvěma dny zakopl na pláži?" ptal se s primhouřeným pohledem a náznakem úsměvu.
Tara se snažila vysát poslední zbytky tříště a měřila si muže před sebou. Jeho vizáž si nepamatovala, ten hlas s lehkým přízvukem jí byl ale povědomý.
"To budu asi já." přikývla. Mladík se zazubil.
"Smím si k Vám přisednout a pozvat Vás na něco dobrého, jako omluvu za mou nebetyčnou neomalenost?" ptal se vznešeně.





Tara přimhouřila oči měříc si jej ještě přísněji.
"Chcete omluvit svou neomalenost troufalostí?" zeptala se.
Tázavě povytáhl obočí, jako by její slova nechápal.
"Nezdá se Vám zvát ženu, kterou neznáte, jako docela velká troufalost? Třeba je tady se svým přítelem nebo zrovna čeká na manžela..."
Mladík se zamračil a podíval se na ni, jako by o něčem hluboce uvažoval. Během pár vteřin se jeho tvářd zase rozjasnila.
"Riskovat se musí." prohodil sebejistě. "Tak co, manžel, přítel nebo to pozvání?" ptal se a opět se zubil klukovským úsměvem. Tara se začala smát.




Nebyla si jistá, jestli to byl ten klukovský úsměv, který ji tak odzbrojil, jeho troufalost a nebo prostě její dnešní rozpoložení. Celé dva dny se trápila svou dovolenou a pak ještě tím podivným rozborem jejího života od té staré Řekyně.
Včera večer, když už nebyla schopná přemýšlet o ničemi jiném, nadala sama sobě, že tak ztrácí drahocenný čas a předsevzala si, že když už si ty dny nemůže vychutnat, tak aspoň přestane s hořekováním a prostě dovolenou statečně přežije.
„Beru to pozvání.“ Ušklíbla se.




„Pól. Pól Angelis.“ usmíval se ten blonďák a podával jí ruku na seznámení.
„Tara Evansová.“ Představila se a koutky jejích úst se samy pozvedly do širokého úsměvu.
„Jak překrásné jméno.“ Pól se usazoval vedle Tary.





„Takže co byste si ráda dala, aby ta bolest, kterou jsem způsobil, byla zapomenuta?“ ptal se rozverně a v jeho přítomnosti Tara nemohla jinak, než se prostě smát.

Chvíli spolu klábosili o nedůležitých věcech, Pól ji objednal největší pohár s ovocem, jaký v kavárně měli a Tara ani nepostřehla, jakou rychlostí její oběd utekl. Kavárna se vyprázdnila neboť většina lidí zmizela opět na pláž a teprve když Pól pohlédl na hodinky, zjistili oba, že je téměř půl třetí.
„To ten čas utekl.“ Prohodil. „Dnes jsem si prodloužil pauzu na oběd, ale už budu muset jít. Moc mě těšilo, Taro. Doufám, že si dovolenou skvěle užijete. Je toho plno, co tady můžete vidět a zažít.“





Aby zabila nudu a opravdu z dovolené něco měla, přihlásila se další den na okružní plavbu malou lodí, kterou si zcela vychutnala, až ji to samotnou překvapilo. Nové zážitky a spousta smíchu učinily své a Taře už po příchodu do hotelu kručelo v žaludku. Za posledních několik týdnů už málem zapomněla, jak vypadá hlad a dobrá nálada. Skočila rychle do sprchy, oblékla si čisté šaty a konečně kolem desáté vyrazila do hotelové restaurace, kde si mohla jídlo vychutnávat na terase u moře. V duchu si přiznala, že teplé noci mají něco do sebe.

Sotva ale vklouzla na terasu, zarazila se. U jednoho stolku seděl Pól. Vlasy mu čeřil večerní větřík a ten klukovský úsměv měl opět na tváři.





Tara si s pousmátím nevěřícně odfrkla a zamířila k Pólovi.
„To je ale náhoda, co?“ usmíval se na ni.
„Náhoda?“ ptala se skepticky Tara, v jejím obličeji bylo ale znát pobavení.
„Občas si sem zajdu na dobrou večeři, nevaří tu špatně.“ Broukl. Tara by dala ruku do ohně za to, že na večeři je tady poprvé.
„Nepřisednete si?“ vybídl ji spiklenecky. Tara rozhodila rukama v gestu - co mám jinak dělat – a sedla si naproti.





„Myslím, že bychom si mohli tykat.“ Navrhla po chvíli klábosení, který Pól nadšeně přijal.
„Tak co, už ses někam vydala? Nebo sis zatím jen užívala pohody pláže?“ vyptával se.
Mezi Tařiným vyprávěním si objednali večeři a Pól jen schvaloval její vyhlídkovou jízdu. Vyprávěl jí o turistickým místech, která jsou nejvíce navštěvovaná, která za to stojí a která ani ne.
„Kdybych měla navštívit vše, co jsi mi doporučil..“ smála se Tara spokojeně (vyčištěný talíř číšník už odnesl) „..tak bych potřebovala nejméně dva měsíce prázdnin.“
„Klidně si je vem, můžeš tady strávit třeba i půl roku.“ Nabádal ji dál Pól a se zářivým pohledem ji pozoroval.
Tara povytáhla obočí a kývala hlavou. „S mými přesčasi bych nějaké čtyři měsíce dala dohromady.“





Pól uznale hvízdl. „To tě šéfové pěkně zaměstnávají.“
Tara provinile pokrčila nos a trochu se pousmála. „Žádní šéfové, to já sama. Pracuji ráda. Vlastně jsem na dovolenou vůbec nechtěla jet. Dostala jsem to příkazem...a do včerejšího dne jsem byla pěkně nakrklá, že tady vůbec musím trávit čas – bez počítače, mých poznámek...“
Pól se rozesmál. „To dobře znám... dělám taky hodně přesčasů a mám volnou pracovní dobu, tak to občas spojím s něčím příjemným. Říkal jsem si, že jsem pěkný workoholik.. ale jak tak sleduji, tvého nasazení dosahuji tak z poloviny.“
Oba se rozesmáli a Tara měla pocit, že další hráz, která měla bránit skvělé dovolené, se s obrovským rachotem prolomila.





„Nezajdem nahoru, je tam malá diskotéka a bombastický výhled na moře.“ Navrhl po další chvíli klábosení o práci Pól..
Pozorovali moře, poslouchali hudbu a sdělovali si své zážitky ze života.
„Smím prosit?“ ozvalo se vedle Tary. Oba se překvapením otočili k dotyčnému.





Tara chvíli hleděla na muže před sebou než se vzpamatovala.
„Promiňte, já...zrovna netančím.“ Řekla s lehce omluvným hlasem.
Muž se pousmál. „Tak snad příště.“ Odvětil a s příšným pohledem na Póla odcházel.
Tara se otočila k Pólovi. Ten se zamračeně stále díval do místa, kam dotyčný zmizel.
„Děje se něco?“ ptala se zaraženě.
„Znala jsi ho?“ ptal se Pól.
„Ne, měla bych?“
„Byl to Angličan.“ Konstatoval Pól.





„Určitě tady nejsem jediná Angličanka.“ Poznamenala Tara nechápajíc Póla. „Co se stalo?“
Pól přivřel oči a teprve za několik dalších okamžiků se pousmál. „Nic se neděje.“ Prohodil se svým lehkým řeckým přízvukem, který dělal jeho osobu ještě víc sexi, a hluboce pohlédl do Tařiných očí. „Co bys řekla zítřejšímu obědu v doprovodu mé maličkosti?“ ptal se.
Tara svraštila obočí a z jeho pohledu byla trochu nervózní. „Zase taková jakože náhoda?“ ptala se.
„Mohla by to být náhoda... ale tolik náhod za tak krátý čas...“ začal se sebevědomě zubit.





Tara se neubránila zvonivému smíchu.
„Kdy a kde?“
„Vyzvednu tě před hotelem přesně ve dvanáct.“

Zbytek večera utekl rychlým tempem a Tara se druhý den nemohla dočkat dvanácté hodiny. Už od půl desáté pokukovala po hodinkách a od jedenácti kramovala v kufrech, aby našla něco ‚vhodného‘ na sebe. Dvanáctou málem prošvihla. Když vyšla před hotel, Pól tam už stál.





S rozvernou náladou sedla do auta vedle něj a nechala se kučírovat k oné restauraci.

„Ah..“ zanadával po několikati minutách jízdy Pól. „Tady jsou ještě ty zátarasy. Zkusím to objet.“
Tara se rozhlížela kolem a viděla pár policistů postávajících kolem zablokované cesty.
„Co se tady stalo?“ ptala se.
„Ah.. to je pořád kvůli těm zmizením.“ Prohodil unaveně Pól, otočil auto a ujížděl jiným směrem.





„Zmizením? Jakým zmizením?“ ptala se zaujatě Tara.
"To kdybychom věděli." poznamenal, načež na něj Tara pohlédla ještě zmateněji.
"Zmizeli odsud nějací lidé? Že jsem o tom nic neslyšela." prohodila zděšeně a v duchu si nadávala, že vůbec nesleduje dění na světě.
"Nééééé... " zasmál se Pól. "To by tady bylo všechno vzhůru nohama."
Tara si oddychla.
"Je to pár měsíců, co tady bylo pár malých archeologických skupin. Nikdo o tom moc nevěděl, ale povolení řeckých orgánů byla v pořádku." Pól se nepřítomně mračil.





"Pak se najednou začalo kolem vykládat, že narazili na nějaké zajímavé věci. Než jsme ale byli schopni zjistit, co je na tom pravdy, byly všechny skupiny pryč a nikde ani památky po nějakých vykopávkách. Místa byla znovu zasypána a hotovo." Pól naštvaně zaklel.
Taře se překvapením rozšířily zorničky a její oči se zakulatily.
"Ty jsi archeolog?" ptala se. Pólovi koutky úst se pobaveně zvedly.
"Ne tak docela. Spíše analytik období starověkého Řecka a Říma."
"Tak proto ty přesčasy?" ptala se s obdivným pohledem Tara.
"Přesně. A čím jsi teda ty?"
"Já se pro změnu zabývám Egyptem." Tara se samolibě usmívala už při myšlence na svoji vášeň.
"Tak to jsme si blížeji, než jsme oba čekali." mrkl na ni a po jeho rozčilení už nebyla ani památka. "Ale dost o práci, teď se chci trochu rozptýlit." prohodil a parkoval auto u nějaké menší restaurace, ve které si oba dali výtečný oběd.





S plnými žaludy a příjemně unavní se oba procházeli po okolí.








Tara měla pocit, že další její argument proti této dovolené padl za své. Pól nebyl jen zábavný, příjemný a dobře vypadající, ale sdílel s Tarou stejnou vášeň k historii. Přes zaujetí pro rozdílné kultury si toho oba měli hodně co říci. Tara se dokonce několikrát přistihla při myšlence, že by celá dovolená mohla probíhat podobně a vlastně by mohla klidně trvat i déle.

Usadili se na lavičce s výhledem na moře a vychutnávali si krásy života.





Po několika okamžicích, kdy byli oba pohrouženi do svých úvah, se Pól otočil k Taře a znovu se jí hluboce zadíval do očí.





"Nemá cenu chodit kolem horké kaše." prohodil docela sebejistě. "Už dlouho mi s nikým nebylo tak dobře, Taro. Mám před sebou celý volný víkend. Navrhuji, abychom jej strávili společně."
Tara se potěšeně pousmála a lehce zčervenala.
"Vezmu tě na bezvadnou pláž, můžem se podívat po jeskyních... prostě dělat na co budeme mít chuť a užívat si sluníčka."
Endorfíny Taře potěšeně kolovaly v krvi a ji ani na vteřinu nenapadlo odmítnout. Pól byl více než nadšený. Začal dělat návrhy, co všechno by mohli vidět a kam by si mohli zajet.
"Kamkoliv, hlavně když nebudu muset čumákovat před hotelem na pláži." smála se.
Po několika dalších velice příjemně strávených hodinách konečně vstali a mířili zpět k autu.





Cesta zpět byla stejně zábavná, jako celý den. Tara nevěřila, že den dokáže tak rychle utíkat i bez práce.
"Tak v kolik zítra?" ptala se před hotelem.
"V kolik budeš chtít?" ptal se Pól a pomalými kroky přistupoval blíže k Taře. Jejich obličeje byly čím dál blíže. Mohla sledovat měníci se barvy v Pólově očích, cítit jeho svěží vůni a vnímat horkost jeho těla. Plaše sklopila oči a její tváře polil ruměnec.





Když znovu pohlédla do Pólovi tváře, byly jeho rty velice blízko. Pohyb v dálce za jeho zády ji nechal ustrnout.





Šokovaně se dívala tím směrem a celou ji polil pocit zděšení.
Pól také ustrnul a starostlivě si ji prohlížel.
"Děje se něco?"
"Cože?" vyjekla. "Ne, ne.. já jen.... takže zítra?? Řekněme v osm?" navrhla.
Pól si ji ještě chvíli podezíravě změřil než se usmál.
"V osm. Už se moc těším."




Smysly otupělé a stále v šoku se ubírala ke svému pokoji. Na recepci si vyzvedla klíče a v chládku hotelové haly se začala uklidňovat. "To se ti jen něco zdálo." říkala si potichu. "Byl to někdo jen podobný..." Když už byla téměř klidná a téměř u pokoje zůstala znenadání stát. Nešálil ji ani zrak ani to nebyl přelud. Nával vzteku explodoval v Taře, která rázovitě vykročila přímo k té postavě.

"Můžeš mi říct, co tady děláš?" vyjela na něj.
Tyron se překvapeně otočil a zůstal viset pohledem na Taře.
Taře zlostí žhnuly tváře i oči.





"Hmmm .... tak my už si tykáme?" pronesl lehce "... omlouvám se, to jsem asi nějak propásl." mluvil klidně s omluvným tónem. "Rád Vás zase vidím."
"Nehraj si se mnou!" štěkla na něj Tara a vůbec si nebrala servítek jak v tónu, tak ve výběru slov. "Jestli si ten slizký zmetek Griffith myslí, že se mi bude plést do života, tak na to může hezky rychle zapomenout. Ta dovolená byla už do nebe volající a teď za mnou posílá svého poskoka. Vyřiď mu..." dýchala prudce Tara ".... ať táhne k čertu....."





Rázným krokem mířila do svého pokoje, ze kterého se celý večer nehla.

Co si to oba dovolují? Griffith už překračuje všechny meze
a Tyran si ještě hraje na neviňátko. Adrenalin jí vířil v žilách když pochodovala po pokoji a v pravidelných intervalech se dívala z okna, jestli Tyrana někde nezahlédne.

Jediným světlým bodem po tomhle zmařeném večeru jí zůstával Pól a naplánovaný víkend.... když odjede z hotelu, nebude to mít Tyran s jejím pronásledováním a hlídáním tak jednoduché.....a na další dny určitě něco vymyslí...

Na by to podívala, aby se ona, Tara Evansová, nechala zastrašit a zdolat nějakýma dvěma nickama.... Griffith chce boj? Má ho tedy mít...









CITÁT DNE: "Život je jako omalovánky, je jen na člověku, jaké barvy použije."

[Yka]

Tak toto bol diel , naozaj ďakujem za pobavenie, a totálne ma dostala tá veta od Tyrona "Hmmm .... tak my už si tykáme?

No nič, vezmem to ja od začiatku. Parádne fotky , neviem ako to všetko tak rýchlo stíhaš. Ťukať nový diel, stavať alebo zhánať všetky pozemky a ešte aj fotiť (asi ti začnem závidieť tvoju šikovnosť )

Joj, no a Pól , hezký hezký , ani sa jej nečudujem, že sa jej aj dovolenka začína páčiť, veď komu by sa nepáčila . Len dúfam, že to nebude nejaký miestny Cassanova alebo iné indivídum, keď tam už zmizli nejaké tie osoby. Keď si to spomenula, žeby Taru čakal nejaký adrenalín ?

Príchod Tyrona ma moc nepotešil, ale tak nevadííí

Parádny dielik, riadne ma potešil

[Lincey]

teda, skvelý diel. Som rada, že sa Tare začína na dovolenke páčiť, hm veď sa jej ani nečudujem. Pól je sympatický a ešte k tomu majú podobné záujmy, čiže ideálny spoločník. Ale Tyronov príchod ma riadne prekvapil, rada by som vedela ako by pred Tarou obhajoval svoju prítomnosť, no tá ho, ako obvykle, nepustila k slovu.
Teším sa na pokračovanie.

[Dadul]

Dekuji vam moc za komentiky

Co bude s Tyronem a Pólem se dozvite hned v dalsim dilecku (ze soucasnosti) a jsem docela zvedava na vase reakce

Jinak preji vsem skolou povinnym super prazdniny.

[Dadul]

29. KAPITOLA


Dávný příběh


Strach a napětí se zvyšovaly. Každý večer uléhaly vyčerpané a vděčné za den přežitý bez větších nepříjemností, každé ráno vstávaly s obrovským napětím v prsou, co mohou další den očekávat. Dokonce i Taweret musela uznat, že život otrokyně na lodi bývalého kapitána byl hodně odlišný od života pirátské zajatkyně.





Každý volnou chvilku se modlila, aby ji někdo vysvobodil a odvezl zpět do Egypta - její země, k jejímu lidu, do jejího paláce. Při vzpomínce na palác se zlostí zachvěla. Ten teď obývá Duat, ten pomstychtivý, záludný, arogantní, slizký bídák. Pokaždé, když pomyslela na Duata, nemohla si také nevzpomenout na Tannise. Ať se podobným představám bránila jak chtěla, pokaždé se její oči zalily slzami. Milovala ho. Přes všechno (a to bylo to nejhorší) co jí Tannis provedl, jej milovala. Proklínala a milovala. Kolikrát prosila bohyni Hathor o zapomenutí. V zoufalství křičela ze spánku, nic z toho ale nezmohlo vůbec nic proti lásce, kterou k němu cítila.





Karamy ji několikrát v noci přistihla při bezútěšném pláči. Ač se snažila jakkoliv, nebyla schopná Taweret uklidnit. Dny na to bývala Taweret obzvláště nemluvná. Co Karamy ale těšilo, byla pomalá změna, kterou Taweret dnem co dnem procházela. O co neklidnější byly její noci, o to více pracovala přes den. Soustředila se na práce a snažila se ve všem napodobovat Karamy. Chystat pirátům jídlo dokázala už téměř bez pomoci a při úklidu byla Karamy velkou pomocí.





Taweret byla méně rozkazovačná a více si cenila přítomnosti Karamy, jejích rad a pomoci. Zvolna se vytvářelo velice silné pouto, jehož neviditelné řetězy nedokázalo přetrhnout téměř nic.


*****************************

Pohroužen do svých myšlenek a proseb k Bohům, procházel Tannis svým novým palácem. Služebnictvu dal večer volno, jen pár stráží dohlíželo na klid a pořádek. Byla klidná, vlahá noc.

"Jsi nějaký zádumčivý." ozvalo se vedle Tannise, který stál na terase a pohlížel do okolí.
„Apisi.“ Kývnutím hlavy jej pozdravil.





"Vláda Horního a Dolního Egypta není snadná." prohodil "A být vezírem velkého Hóra už vůbec ne. Amon spravuj Tvé cesty."
"Apisi!" okřikl jej tiše Tannis.
"Sloužím Egyptu, to víš."
"A to je dobře." odvětil Tannis. Pronikavým pohledem pohlédl do tváře Apise.





"Jsou nějaké novinky?" ptal se Tannis.
"Bohužel ne. Stále tápeme ve tmě."
Tannis zaťal zuby a zavřel oči. "Přece někdo musel viděl, musel si všimnout..." šeptal.
"Pokud ano, tak jsme ho ještě nenašli a nebo radši mlčí. Někdy je radno radši mlčet." Pronesl Apis a Tannis se na něj podíval s pozviženým obočím.
"Také to, že musíme postupovat velice opatrně, nám moc nepomáhá."
Tannis ztěžka vydechl.
"Jako by Amon smetl vše ze zemského povrchu a nezanechal žádné stopy." dodal soucitně Apis.





Tannis si založil ruce v bok a zadíval se do dálky. Skřekot nočních tvorů protínal klid teplé noci.
"Jsou nějaké nové rozkazy?" ptal se Apis.
Tannis zakroutil hlavou. "Pokračujte jako dosud."
"Tannisi," zdrženlivě se ptal Apis "smím se zeptat, co to všechno znamená?"
Tannis se ironicky pousmál. "To kdybych věděl..."
"Myslíš si, že ne.." Tannis se prudce otočil a pohlédl na Apise. Přes jeho kamenný výraz tušil Apis, co se odehrává v jeho příteli.





"Já v tou doufám a modlím sem." pronesl.
"Budu se také modlit." Bez dalších slov se Apis odebral z Tannisova paláce.






*****************************


"Tannisi, Tannisi můj věrný příteli a rádče." nadšeně vítal Duat Tannise.
"Děkuji za pozvání, velký Hóre."
"Jsem rád, že jsi přijal." Duat se stále usmíval. Seděl u stolu v zahradě paláce, poblíž fontán a podle výrazu jeho obličeje čekal pouze na Tannise. Tannis si přisedl k Duatovému stolu a během chvilky začali služebné podávat oběd. Jakkoliv lákavě všechno jídlo vypadalo, neměl na něj Tannis pomyšlení. Aby ale neurazil faraóna, vzal si z každé mísy trochu a pomalu ujídal.





Duat si vychutnával každého kousku masa a fíků, upíjel piva a nadšený úsměv se mu usadil ve tváři.
"Bohové jsou nám nakloněni, Tannisi. Vždy jsem to věděl. Starý faraon byl slabý, nikdy se neměl stát vládcem.“
Tannis jen pokorně přikývl a vykouzlil letmý úsměv.
"Tolik synů a žádný nepřežil. Bylo to jasné znamení Bohů. Amon mi celou dobu ukazoval cestu.” rozebíral faraon dál dávné události.
“A taky naše přátelství. Děkuji velkému Re, že mě toho rána vedl kolem Vašeho domu a naše setkání vyústilo v přátelství." Duatova radost byla k nevydržení. Tannis přemýšlel, kdy naposledy jej viděl tak šťastného a sdílného. Měl pocit, že je to poprvé.





"Po celou tu dobu jsi mi byl věrným přítelem i když byly doby, Tannisi, kdy jsem nevěděl, zda-li ti ještě mohu důvěřovat.“ Duat si Tannise přísně změřil, ač se nepřestal usmívat.
"Byl jsem vždy věrným přítelem, ale jisté služby vyžadují jistá opatření, můj pane." prohlásil Tannis opět s lehkým úsměvem.
"To již vím. Díky tobě a pomoci Amona jsem se stal velkým Hórem. Buď oslavován den, kdy jsem tě potkal. Jak se cítíš jako faraonův nejvyšší poradce?" vyzvídal Duat.
"Mám velkou zodpovědnost. Stále kolem číhá nebezpečí, které musí být odhaleno dříve, než by Vám mohlo uškodit. Seth stále čeká na možnost, jak udeřit." rozvážně prohlásil Tannis. Duat se samolibě usmál.
"A proto jsem si vybral tebe. Neboť Amon tě má rád a skrz tvé činy promlouvá k lidu." Duat Tannise chvíli pozoroval než bezstarostně pronesl. "Někdy vzpomínám na naše dětství. Bylo tak plné událostí a hlavně na všechny ty příběhy a skutky Bohů, jež nám vyprávěl tvůj otec."





Tannisovo pravidelné žvýkání se zastavilo a oči zůstaly viset na jednom kameni v mozaice stolu. Své sousto pomalu spolkl a usmál se na faraona.
"Ano. Znal snad všechna velká dobrodržství a činy bohů."
"Učil nás, jak nakládat s jídlem a jednat s otroky. Jak se postarat o lidstvo a neporušovat zákony Maat." vzpomínal Duat, oči však nespustil z Tannise.
"A mnoho jiného o světě lidí a Bohů." dodal Tannis.
"Vzpomínám si hlavně na jeden příběh. Nevím proč, ale utkvěl mi v paměti."





Jakkoliv se snažil Duat působit nenuceně, Tannis z jeho těla vycítil napětí. Napětí a očekávání. A Tannis se modlil k bohům, aby se jeho tušení nepotvrdilo.
"Pamatuji si na příběh o Usirisovi a jeho bratru Sutechovi. Jeden zavraždil druhého, aby získal jeho moc."
"Na tu vraždu si pamatuji také." přikývl Tannis. "Tenkrát jsem se každý večer modlil k Amonovi, aby takové věci nedopouštěl."
Duat se zasmál. "Tenkrát jsme vše viděli jinak. Dnes víme, že jsou jisté věci nutné a sami je v zájmu Egypta pácháme."
Tannis pohlédl na Duata a v jeho výrazu našel přesně to, co vidět něchtěl. Duat narážel na zlikvidování rodiny bývalého faraona. Skutky, které se přímo týkaly Tannise.





Tannis ze sebe vydal jen ironický povzdech a souhlasně pokýval hlavou.
"Sutechovi se to nepodařilo. Byl vyhnán a přesto se nevzdal." pokračoval Duat zjevně spokojen s Tannisovými názory.
"Ne, myslím, že se mu to nepovedlo." odvětil Tannis.
"On pak ale podle toho příběhu něco stvořil... něco, co mělo ohromnou sílu. Sílu ohně."
"Vážně?" Tannisovi se u kořene nosu udělaly malé vrásky. "Tak na tuto část si nevzpomínám."
"Já už taky ne úplně přesně. Ale ... něco stvořil...a .... pak stvořil něco na obranu. Byly to snad... nějaké portály..."





Tannis si byl stejně jistý tím, že bůh Re každé ráno vyjde, jako tím, že Duat ví více, než přiznává. Roky skrývané obavy teď vyplouvají na povrch.
"Pamatuji si na to, jak Sutech bratra zabil a stejně nevyhrál. Byl to jeden z otcových příběhů o tom, jak nemáme jednat proti Maat. Na portály si nepamatuji." pokrčil rameny Tannis.
Duat začal býti netrpělivý. "Tannisi, vždyť ti říkal, že si tento příběh musíš zapamatovat. Že je nejdůležitější. Že snad ten portál, který vyrobil Sutech je někde v Řecku."
Tannisova tvář se zachmuřila a na čele mu vystouply další lehké vrásky. Duat s napětím čekal. Tannis se snažil se rozpomenout.





"Mocný Býku, vládče Horního a Dolního Egypta, velký Hóre, velmi se omlouvám, že Vás ruším při obědě." Kallikrates se hluboce ukláněl.





Duat - faraon po něm střelil rozzlobeným pohledem.
"Je tady kníže Din-Ar a chce s Vámi mluvit."
"Odveď jej k vezíru Heketovi" štěkl faraon.
"Velký vládče, on chce mluvit pouze s Vámi."





"Od čeho mám své vezíry a rádce! Aby mi pomáhali a já se nemusel dohadovat s každým žebrákem v Egyptě!" nasupeně hřměl Duat.
"Velký Hóre, je mi velice líto, ale kníže naprosto odmítl kohokoliv jiného ze dvora, kromě samotného faraona." Kallikrates se zvláštně tvářil pomyslel si Tannis, než jeho vědomím prošla jiná myšlenka. Chce faraonovi něco sdělit beze slov. Tannis se pokradmu podíval na Duata.
Duat chvíli nenávistně zíral na Kallikrata, poté odpověděl. "Ať přijde po dvou poutích boha Re. Zrovna mám důležité jednání se svým prvním vezírem."
Kallikrates s poklonami odešel.

"Tak, kde jsme to přestali? Ah.. u těch portálů..."
Tannis se usmál. "Já si na žádné nemohu vzpomenout."





Atmosféra jejich rozhovoru byla díky příchodu Kallikrata zničena a Duat si toho byl vědom. Radost z jeho tváře zmizela tempem krokodýla při lovu kořisti a nahradila ji rozmrzelost.
Mlčel. Z jídla už si nevzal ani trochu. Za chvíli pohlédl na Tannise. "Byl to velice zajímavý příběh tvého otce, Tannisi. Rád bych jej slyšel znovu. Tenkrát jsem byl tak zabrán do jeho vyprávění, že jsem nevnímal svět kolem. Kdyby sis vzpomněl na celý ten příběh, přijdi mi jej znovu povědět. Škoda, že je tvůj otec tak nemocný, že mi jej nemůže povědět sám."
"Ano to je. Samozřejmě pokud si na něj vzpomenu, přijdu velice rád." přikývl Tannis.
"Jdu vládnou Egyptu, jak jsi viděl, Bohové mě nechtějí nechat ani poobědvat s mým prvním vezírem." Duat se krátce pousmál svým typickým úsměvem, jež se nedostal k jeho ledovým očím.






CITÁT DNE: “Jsem unavený sám sebou, jsem unavený svým lhaním, jsem unaven tajemstvím, které musím skrývat.“

[Yka]

Nooo...mám taký pocit, že Tannis sa rozprával s Apisom o našej mladej hrdinke a snažia sa ju nájsť Ale tak ktovie
Inak ten Apis sa podobá celkom na Póla z terajšieho času

Z citátu dna mám pocit, že vystihuje Tannisa, aspoň pre tento diel. Myslím že faraónovi zámerne klamal že si nepamätá, aj keď si asi pamätá
Toď vše z mojich myšlienkových pochodov, inak fotky sú opäť krásne rovnako ako dej. To prirovnanie s krokodílom bolo super

Poriadne sa teším na nový diel a čo bude Pól zač. (aj keď dúfam že bude patriť ku kladným postavám )

[Dadul]

Teda Yko

Ty jsi hodne vsimavy clovicek ale o to prece jde ) neco si myslet a pak cekat, jestli se to potvrdi, nebo z toho bude neco jineho ))

Nebudu ted prozrazovat, co se bude dit dale...ale strasne moc dekuji za krasny komentar, ktery me vzdy vyborne naladi

[Dadul]

30. KAPITOLA



Tajemný (ne)přítel



„Už dlouho jsem takhle nelenošil.“ pronesl slastně Pól. Po těle mus stékaly kapky slané vody z moře, ručníkem protřepával mokré vlasy a na rtech měl opět ten svůj klukovský úsměv.
„Vítej v klubu.“ culila se Tara ležící na pláži a vychutnávající řecké slunce.





„Takže, jaký je plán na večer?“ ptal se vyzývavě. „Noční koupání?“ navrhl nevinně.
Taře se zkřivily ústa do pobaveného úsměvu.
„Slunce jsem měla dnes víc jak dostatek . . “
„HM...“ zamračil se Pól. „Řekl bych, že nám u toho u bude svítit měsíc.“
„.. a vody taky.“ dodala usmívajíc se sama pro sebe.
„Ah...“ vzdychal Pól a lehal si na deku vedle Tary. „Musím tedy přejít na plán B.“





„Dala bych si nějakou dobrou večeři, od rána jsme pořádně nic nesnědli. Měla bych chuť na rybu.“ zamlaskala.
„Tak to je plán C.“ konstatoval Pól.
„A co byl plán B?“ ptala se zvědavě.
„Svést tě a podat to tak, aby to vypadalo stráááášně moc nevinně.“ odpověděl Pól, aniž by hnul brvou.
Tara se se začala smát. „A jak jsi to chtěl nastražit?“ vyzvídala a po straně se po něm ohlédla.
„Nehoda se žralokem.“ odvětil a souhlasně pokyvoval hlavou. „Detaily ale ještě nebyly promyšleny. Doufal jsem, že mě chytne múza spontáně.“





Tara se hlasitě zasmála a viděla, že Pól se také usmívá. Již od samého rána se výtečně bavila. Její noc a probuzení díky Tyranovi sice za moc nestály, jakmile si ale byla jistá, že ho při opouštění hotelu nikde nevidí, její nálada se rapidně zlepšovala a Pól na tom měl nemalý podíl.

Oba se ještě asi půl hodiny vyhřívali v pomalu zapadajícím slunci, než Taře hlasitě zakručelo v břiše a oba smějíc se usoudili, že je opravdu čas na dobrou večeři.





Přes pozdní odpoledne bylo stále obrovské horko. Pól pustil hlasitě hudbu z rádia a stáhl okna v autě. Vzduch jim svištěl kolem uší a oba prozpěvovali do rytmu než Pól upřel svůj zrak na vilku, kolem které právě projížděli.
„To není možné.“ vydechl nepřítomně a prudce zabrzdil. Bez jediného slova vyskočil z auta a brankou v plotě mířil k domu. Tara ho zaraženě pozorovala. Před vilkou byla rozsáhlý pozemek s čestvě posekanou strávou a pár stromy, vrhající trochu stínu na travnatou plochu. Když se Pól blížil ke dveřím domku, vyšla z něj jiná postava. Ti dva se na sebe chvíli dívali, než vybuchli v radostný smích a pevně se objali.





Tara se v autě pro sebe zasmála. Ať jsou chlapi staří jak chtějí, zůstávají pořád drzými a rozverními teenagery. Čekala asi ještě pět minut, než jí bylo nad slunce jasné, že na ni Pól trochu pozapomněl.
Vystoupila z auta a mířila k těm dvěma. Stále se pobaveně usmívala nad jejich klukovským smíchem a nadšenou diskuzí. Při chůzi si prohlížela velice opečovávanou vilku, která jako jeden z mála domů neměla typicky řecký ráz. Byla již v půlce zahrady, když opět pohlédla k Pólovi a druhé postavě.





Její úsměv zmizel závratnou rychlostí a krve by se v ní v ten moment nedořezal. Před vilkou stál vyšší muž snědé pleti, ve volném oblečení, pod nímž se rýsovala svalnatá postava. Ostře řezané rysy daly vyniknout jeho mužnému vzezření a Tara i na dálku poznala pohled jeho pronikavě zelených očí, který spalovaly a chladily zároveň. Před ní nestál nikdo jiný než Tyron Knight.





Tara zůstala jak přibitá. Skoro zapomněla dýchat a její myšlenky byly na chvíli zmraženy a nebo spíše sežehnuty na popel.
„Taro!“ ozval se po chvíli nadšeně Pól. S úsměvem, který končil až u uší a nadšeným leskem v očích k ní vykročil. Vzal ji ruku a přes její strnulost ji dovedl až před Tyrona.
„Taro, to je Tyron. Můj přítel z dětství a nejlepší borec, jakého jsem měl dosud možnost poznat.“
„Tyji, to je Tara.“ představil je oba Pól s nekonečným entuziasmem.





„Slečno Evansová, zase se potkáváme.“ Tyron jí podával ruku, kterou Tara proti své vůli přijala. Zvláštní pocit projel jejím tělem při jejich dotyku. Jeho ruka byla teplá, velká, mužná a přesto jemná. Tara se rychle ztáhla a o krok ustoupila, aby mezi nimi vytvořila větší odstup.
Pól se zmateně díval od jednoho ke druhému.
„Vy... vy se znáte?“
Tyron se pousmál a Tara na něj nevěřícně hleděla. Jeho tvář dostala úplně jiný nádech.
„Náhoda tomu chtěla, že slečna Evansová a já jsme kolegové.“





Pól napřed nevěřícně zíral, než se rozesmál.
„Tak to je opravdu náhodička.“
„Smím vás pozvat na večeři? Právě budu grilovat čerstvě chycené rybky. Okořeněné jsou už je jenom hodit na gril a dodělat trochu salátu.“ prohodil Tyron.
„Né...ehmm....děkuji,“ ozvala se poprvé Tara, „ ale pojedu do hotelu. Dám si trochu sprchu po koupání v moři... a tak..“ nuceně se usmála.





Pól se na ni šokovaně podíval.
„To nepřipadá v úvahu. Stejně jsi říkala, že máš chuť na rybu a tady budeš mít výtečnou večeři. Navíc ji budeme mít zadara.“ škádlivě se usmál na Tyrona, který mu věnoval jeden JEN-POČKEJ pohled a koutky úst se mihotaly v pobaveném úsměvu.
„Né, vážně, já..“ protestovala Tara. Být v blízkosti Tyrana byla hrozná představa, ale ji děsilo ale ještě něco jiného, co nedokázala pojmenovat. Nebo nad tím vůbec přemýšlet.





„Bez řečí. Tyje jsem neviděl pěkných pár let a protože se nemohu rozhodnout, která společnost je mi milejší, zůstaneme všichni pospolu.“ pronesl rozverně Pól. Chytil Taru pevně za paži, bez dalších řečí a přes její prostesty ji vedl skrz dům na příjemnou pláž za vilkou.
Byl příliv. Menší vlny se se šuměním vrhaly na písčité pobřeží a slunce pomalu zapadalo. Po levé straně byl gril a velice příjemné posezení. Do kuchyně domu se vcházelo hned z pláže, což bylo velice praktické, hlavně pro přípravu jídla.





Točité schody umístněné uprostřed zadní stěny vedly do prvního patra na terasu. Tara si obdivně prohlížela vilku a duchu si musela přiznat, že něco takové mít, tak by tady trávila více času.
„Slečno Evansová, pokud se chcete osprchovat, hned vedle je docela veliká koupelna.“ Tyron ukazoval na další vchod hned z druhé strany schodů. „Je tam i pár dámských šatů, které by Vám mohly být.“
„Ne, děkuji.“ Odmítla Tara okamžitě, aniž by se nad Tyronovou nabídkou jen trochu pozastavila. Cítila se tady nesvá. Kdyby někdo řekl, že tady potká Tyrana a ještě k němu bude pozvaná na večeři, asi by tomu dotyčnému řekla něco ve smyslu, že mnoho alkoholu škodí. A přesto tady stála, ruce založené na prsou, protože nevěděla, co s nimi, a čekala, co z tohoto večera bude a hlavně, jak rychle ji Pól bude moci odvézt do hotelu.





„Slečno Evansová?“ opičil se po Tyronovi Pól. „Tak snad byste si mohli začít tykat, ne? Takže ještě jednou – Tyrone, to je Tara, Taro, to je Tyron.“ šaškoval. Tyron se pousmál, což Taru opět vyvedlo z míry. Jakékoliv projevy pocitů byly pro Tyrana tak nezvyklé, že od něj nemohla odtrhnout oči.
„Ape, nech to na slečně Evansové. Má právo rozhodnout se sama.“ Tyron jí věnoval kradmý pohled. Tara si vzpomněla na včerejšek, kdy na Tyrona vyjela a začala mu tykat. Tváře jí znachověly.
„Tak jo“ hlasitěji šeptala, „přijímám tykání.“ Sice si pořád nedokázala představit, jak tohle bude fungovat v kanceláři za přítomnosti Griffitha, ale v tento okamžik neměla jiné řešení.
Tyron se na ni podíval. Tentokrát v jeho tváři dokázala rozeznat překvapení. A také, bylo to možné?, potěšení?





Pól se spokojeně usmíval a začal vyzvídat, co všechno Tyron za celou dobu dělal a párkrát si neodpustil poznámku, že se mohl ozývat častěji. Tara se nabídla, že nachystá salát, za což si od obou vysloužila jen příkazy, ať si sedne a nic nedělá, že tentokrát vaří mistři kuchyně.
Aby nechodila od ničeho k ničemu jak tygr bez orientace, usadila se do jednoho z křesel a sledovala příboj moře. Snažila se uklidnit své myšlenky a především zahnat rozladění z přítomnosti Tyrana a místa, kde se právě nachází. Aniž by tomu věnovala pozornost, její mozek bral na vědomí rozhovor těch dvou a její obličej reagoval na různé poznámky. Většinou pobaveným úsměvem nebo veselým povytažením obočí.





„Co dělá Letty?“ ptal se Pól. Tara strnula. Debatu o Tyronově přítelkyni zrovna poslouchat nemusela.
„Je se mnou v Londýně.“ odvětil Tyron a usmíval se.
„Vážně? Myslel jsem, že je v Dubaji. Ta je stejná jak ty. I když abych Letty nekřivdil, ta se občas ozve.“ Pól vrhl jeden ze svých vyčítavých pohledů na Tyrona. „Já se ti divím, že ji někam pouštíš. Já bych ji zavřel doma a nepustit ani na krok.“ Pól podtrhl své myšlenky důrazným gestem paže.
Tyron se usmíval. „Já nejsem ty, Ape, a co bych dosáhl tím, kdybych jí všechno zakázal? Je dospělá a má svou práci, která ji baví a nevydělává zrovna málo.“
„No jo, jako byste vy dva zrovna potřebovali víc peněz.“ protočil oči Pól.
Tara se snažila nebrat na vědomí nic z jeho rozhovoru. Ač nevěděla proč, debata o ‚skvělé, úspěšné, okouzlující a naprosto nádherné‘ Letty se jí příčila.





Snažila se zatemnit svoji mysl proti jejich rozhovoru. Jen jednu věc začala brát na vědomí a to Tyronovo oslovení Póla.
Jejich debata ještě chvíli pokračovala než Tyron zavelel.
„Hoď jsem ty saláty, Ape, ryby jsou hotové.“
Tara se probrala ze svého zamyšlení a zamračeně pohlédla na Póla.
Tyron její pohled zpozoroval a tázavě se otočil k Pólovi. Po chvíli se na jeho tváři usadil vševědoucí úsměv.
„Ape,“ ptal se šibalsky. „mám takový pocit, že jsi Taře něco zatajil.“ Tara i Pól se zaraženě podívali na Tyrona.
„Řekl bych, že se Tara diví tomu, jak tě oslovuji. Nemám pravdu?“ pohlédl na ni. Pohled její očí Taru zasáhl jako šíp. Poprvé si všimla, že jsou ty zelené oči lemovány hustými černými řasami, které mu dodávají jim dodávají ještě pronikavější nádech. Jen přikývla.
Tyron se teď spokojeně usmíval
„Né, Tyrone, tak to mi nedělej!“ vyhrkl částečně prosebně a částečně naštvaně Pól.





Tařina zvědavost vzrostla. Se zájmem teď pozorovala oba dva.
Tyron si začala prozpěvovat a chystat rybu na talíř. Pól celou dobu lamentoval a stále ho přemlouval, ať mu to nedělá.
Když byla ryba naservírována a Tara už to dýl nemohla vydržet, zeptala se s pohledem na Póla.
„Co jsi mi zatajil.“
Pól jen znechuceně zahučel. Taru začaly napadat různé myšlenky, od pitomé dětské přezdívky po přezdívku, která se dává v Řecku Don Chuanům.
Tyron se pořád smál.
„Tohle ti jednou vrátím.“ S nakrčeným obočím na něj prstem hrozil Pól.
„On se nejmenuje Pól. Jeho pravé jméne je Apollón.“





Pól jen zaskřípal zubama.
Tara ztěžka zadržovala smích, kterému se Tyron podal úplně. Očividně ho bavilo, dělat si srandu z Pólova jména.
„To ale není zas tak špatné jméno.“ prohodila smířilivě po chvilce.
Pól na ni vrhl naštvaný pohled. „Jen se nedělej, řekl bych že jsem první Apollón po řeckém bohu.“ mrmlal.
Tara už se neudržela a začala se taky smát, více jak Pólovu jménu, jeho rozladění.
„Aby ses nedivil, určitě jich existuje moc. Navíc, máš jméno spajato s historií tvé země. A vážně není špatné.“ pronesla po tom, co ji přešel smích.





Ryba a saláty byly naservírovány a každý se do všeho pustil s vervou. Tara musela uznat, že všechno chutná daleko lépe než v restauraci. Ba co víc. Nikdy by si nepomyslela, že se v Tyranově přítomnosti bude cítit uvolněně a dobře. Pól s Tyranem stále o něčem diskutovali a ona se často přistihla při tom, že s nimi sdílí své názory a debatuje.





S pokročilou hodinou se téma rozhovoru přeneslo na více méně vtipné akce, které spolu Tyron, Pól a občas i Letty zažili. Tara si vzpomněla na slova Samanty. „Něco mi na nich ale nesedí. Jejich chování jeden vůči druhému. Něco takového jsem ještě neviděla. Jako by si věřili úplně ve všem a na nějaké pochyby nebylo času.“
Teď měla na tyto pochyby i vysvětlení. Tyron a Letty se znali již od dětských let a pak nebylo pochyb, že jejich vztah tak důvěrný.





Něco v tom poznání ji mrzelo. Teď se ale rozhodně nechtěla zabývat tím, co to je.
Kolem druhé hodiny ranní se začal zvedat vítr. Pól s Tyronem usoudili, že se blíží bouřka.





„Asi bychom měli jet, než to začne.“ prohlásila Tara, zkoumajíc tmavou oblohu.
„Tak s tím odjezdem to bude horší.“ odvětil Pól. Když se na něho Tara nechápavě podívala, ukázal na zem vedle stolu, kde leželo pár prázdných lahví od vína.
„A co teď?“ ptala se a ztěží dokázala potlačit paniku v hlase.





„Je tady dost místa. Klidně tady můžete přenocovat.“ Tyronův klidný hlas se nesl nocí.
„To nepřipadá v úvahu.“ Prohlásila Tara šokovaně. „Už jsme tvé pohostinnosti zneužili dost. Já... půjdu klidně pěšky.“ Rozhodla se v ten moment.
„To se zbláznila?“ pronesl Pól a nečekal na odpověď. „Do hotelu je to nejmíň hodinu pěšky a to rychlým tempem. Bouřka je tu během chvilky a ty ani nevíš, kterým směrem máš jít. Přespíme tady.“ rozkázal.
„Ale...to... já tady nemám žádné věci...“ začala protestovat Tara a panika v ní začala dosahovat vrcholu. Ač se v Tyronově přítomnosti cítila překvapivě dobře, být uvězněná v jeho domě se jí ani za mák nazamlouvalo.





Tyron jí z povzdálí pohlédl do očí.
„Žádný strach. Jak jsem říkal, dole v koupelně je pár věcí, které by ti mohly být. V prvním patře je volná ložnice. Budeš ji mít jen pro sebe. Já a Ap se vyspíme v mém pokoji.“
Pól zavýskal. „Zase v manželské posteli jako dřív? Ááách už se nemůžu dočkat.“





Pólův bujarý smích a nekončící pozitivní naladění a Tyronův klidný hlas s dobrým vysvětlením ji přece jen trochu uklidnili. Znovu pohlédla k obloze. Ač z toho návrhu nebyla nadšená, stejně neměla na výběr.


******************


Oslněna velikostí a luxusem koupelny, vykašlala se Tara na celý ostych a napustila si plnou vanu příjemně teplé vody s bylinkovou pěnou. Takový relax si už dlouho nedopřála.





Po další hodině čvachtání a vířivky z vany se cítila příjemně uvanená. Vybrala si v koupelně pár čistých věcí, jak jí doporučoval Tyron, zahalila se do županu a po špičkách putovala do pokoje, který měl být na tuto noc její. Znovu musela obdivovat útulnost a zařízení celého domu. Přes záclony pohlédla na terasu a chvíli pozorovala kapky deště, které dopadaly na římsu.





Poté se již zachumlala do měkkých peřin, voních po jarních květinách zalitých rosou. Usnula téměř v okamžiku, hlubokým a klidným spánkem.






**************************

„Tara už spí?“ ptal se Pól, který zrovna vyšel ze sprchy.
„Pravděpodobně. Slyšel jsem ji před chvílí jít do pokoje.“ Odpověděl Tyron. Seděl v obývacím pokoji a poslouchal praskot ohně z krbu.
„Hej Tyji, díky za to pozvání. Ani nevíš, jak jsem rád, že tě zase vidím.“
„To já taky. A moc.“ usmál se. „Jsi už hodně unavený?“
„Blázníš?“ smál se Pól. „Ještě nejsem tak starý, abych nevydržel jednu noc beze spánku.“





„Tak to je dobře.“ Odpověděl Tyron, vzápětí ale zvážněl. „Musím si s tebou promluvit.“
„Ah.. to vypadá na něco vážného.“ Nepřestával se usmívat Pól.
„To jsi vystihl docela přesně.“
Pól se zarazil. Takové chování nebylo Tyranovi podobné. Jeho oči dostaly zasmušilý výraz a malé vrásky mu vystouply na čele.
„Předpokládám, že víš, co se tady vyšetřuje.“ Ptal se Tyron. Více než otázka to ale vyznělo jako konstatování.





Teď se zamračil i Pól. „Myslíš, ta zmizení?“
Tyron přikývl.
„Musíš mi říc vše, co o tom víš.“
„Počkej, moment. Jak o tom víš ty? Myslel jsem, že se to drží pod pokličkou. Alespoň před zahraničím.“
„Na tom nezáleží.“ Kroutil hlavou Tyron. „Musím se o tom dozvědět co nejvíc.“





„Když už o tom víš, tak jistě víš docela dost.“ Nenechal se tak rychle ukecat Pól.
„Ape, ty jsi přímo u zdroje. Pokud o tom někdo ví nejvíc, tak jsi to ty.“
„Sami o tom moc nevíme a to nás vyvádí z míry.“ pronesl neurčitě Ap.
„Tak mi řekni, co víš.“
Pól si Tyrona nevěříně prohlížel. Tady šlo očividně o daleko víc než měl on a jeho stát tušení.





„Tyji, řecké dějiny tě nikdy až tak moc nezajímaly. Ty jsi expert na Egypt. Co to má znamenat? O co tady jde? A proč se někdo jako ty, který pracuje v londýnském muzeu pro Egypt, zajímá o věci, které mu nikdy nic neříkaly a o kterých by zatraceně ani vědět neměl?“
„Na tyto otázky ti nemohu dát odpovědi.“
„Nemůžeš nebo nechceš?“
Tyron si zoufale projel dlaněni vlasy.
„Nemůžu. Alespoň zatím ne. Potřebuji ale tvoji pomoc. Můžeš do celé věci vnést hodně světla.“





Pól si Tyrona zádumčivě prohlížel. Tyron, kterého znal, by nikdy nežádal o pomoc bez vysvětlení. Poprvé od seznámení s Tyronem, a to by již hezká řádka let, si nebyl jistý, kolik toho svému příteli může říci. Jeho chtivost informací a zároveň zatajovaní jiných bylo více než znepokojující...






CITÁT DNE: „Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.“

[Yka]

Joj, ráno som stihla prečítať, len komentár nevydal Pevne verím že v tom náhlední som nič podstatné nevynechala

Ten barák bol parádny , tým začnem , dej samozrejme ešte lepší . S Tyronom nás naťahuješ ako gumu na trenkách , ale aj tak neverím že je nejaký zakerák, aj keď mňa by to potešilo

Tara konečne mala možnosť spoznať Tyrona bez toho aby na neho vrhala svoje obranné pazúriky, som zvedava či im to tikanie vydrží aj v práci

Inak tie záhadné zmiznutia, som zvedavá čo to bude, či sa to bude týkať iba ich krajiny, alebo keď to tak zaujíma Tyrona aj Egypta

Musím ísť chystať masku na nočnú hru pre deti, takže bežím, no diel je parádny, niežeby som čakala niečo iné a dodal príbehu ďalšie otázniky

[hulahula]

Ach jaj večne všetky dieliky čítam len sa mi nechce komentovať, som strašne lenivá
Musím povedať, že je to čoraz viac napínavejšie či už s Tarou alebo Taweret. Fotky sú geniálne, dej je úžasný... proste nemám slov(keby som tu našla smailika, ktorý si dáva klobúk dole tak ho sem isto pridám).
Neviem sa dočkať ďalšieho pokračovania, tak rýchlo musíš písať a fotiť

[l o r e l a y]

Wow, je to veľmi zaujímavé, najviac sa mi asi páčia diely s Tarou .. Posledne je ten dej veľmi zaujímavý, páčil sa mi aj ten predtým .. Ale jediná otázka ma trápi: ako to tak rýchlo dokážeš stihnúť ? To už máš dopredu napísané, alebo sa iba cez deň nudíš a tak napíšeš, a potom fotíš ?

Ale každopádne

[Dadul]

Dekuji vam mockrat za pozitivni ohlasy

Moc rada vim o dalsich ctenarich.


lorelay

Dilky nemam dopredu napsane, pisi jeden po druhem a pak fotim

Protoze me psani bavi, dodavam vcelku rychle a jsou mezi tim o delsi proluky

Dalsi dilecek se chysta, nevim ale, kdy bude hotov ale behem 14 dni se urcite dockate