KLETBA STAROVĚKÉHO EGYPTA - Dělení cest

[Dadul]

Yka, Jsem rada, ze se dilek libil ( po takove dobe )

No, dovolena bude urcite zajimava a taky jsem docela zvedava, co reknete zamestnani Joshui

Na dalsim dilecku uz pomalu pracuji, at ho sem muzu hodit behem Velikonoc

[Yka]

No teraz keď si načrtla tu pracu, tak som zvedavá , predtým som tomu pozornsoť nevenovala. Ale asi sa nám objaví aj vo forme Egypta, dúfam

[Mirabi]

Griggith je maximalne nesympaticky, ja by som na Tarinom mieste hned vymenila pracu, urcite by niekde inde vedeli lepsie ocenit jej schopnosti
Josh a Carrie by boli celkom zaujimavy parik, keby boli no a som zvedava na Tarinu dovolenku a koho noveho tam stretne... inac zaujimave vidiet niekoho, ako zuri ze ma dovolenku

[Luana]

Tak som si dnes o desiatej sadla... no a... no a... no a som to na jeden záťah prečítala. Ach bože. Prečo som ešte nepočkala? Rok, dva, tri? Mala by som úžasné čítanie na celé týždne. Takto som to vcucla za pár hodín a budem musieť nedočkavo čakať ďalej. Ja už to vidím. Normálne to vidím, ako ma vždy na stoličke až vystre, keď kliknem na nové príspevky a uvidím, že pribudla nová kapitola... Ani raz som sa neodtrhla a šla robiť niečo iné, ani som nečítala komentáre... a to už je to čo povedať

Milujem, ako píšeš. Povedala som si to nahlas hádam tri krát, a ja teda obrazovke často niečo také neoznamujem. Toto je... toto nie je len obyčajný TS príbeh... toto je čosi viac... a nie len tým štýlom... ale aj nápadom... spracovaním...

Neviem sa rozhodnúť, ktorá línia sa mi páči viac. Raz si vravím, že Egyptská (Tannis, slint!), potom že Londýnska (Tyron, slint slint!)... aaah, neviem si vybrať Ale tak hej, tá Londýnska má u mňa o trošíííčku navrch Tara je super hrdinka, úplne iná, aké stretávam obyčajne, a obdivujem ju a jej tvorkyňu Používaš inak obe línie rovnakých simov?

A tiež verím, že Tannis stojí na tej správnej strane Sily, aj keď by ma jeho... etó... duševné zbehnutie ku druhej strane... potešilo Vážne, bolo by super, keby nebol kladná postava! Ehm... a tiež dúfam, že Tyron x Tara bude na vééééééééľmi dlhé rozprávanie a bude to tak... realisticky romantické. Žiadne motýliky v bruchu od prvého pohľadu, alebo nevinné vysedávanie na lúke... páčilo by sa mi to viac.. telesné Teda, nie, že by spolu hneď skočili do postele, ale aby tá romanca, čo dúfam že bude ( ), bola taká... zmyslovejšia!

Asi vieš, že nie som ten človek, čo zvykne písať komentár po každom dieliku, aj keď vie, že by mal... môj komentár tu by vždy vyzeral asi... ako riadok natešených smajlíkov, a potom riadok prázdnych bodiek, a potom riadok so slovom DOKONALÉ - pretože ja vážne nemám ten dar písať o niečom dobrom. O zlom, o tom sa chytím, zdrbať za to, zdrbať za hento, zdrbať za tamto... To o tom dobrom, to len dokážem bezmocne civieť na obrazovku a vravieť si, aké je to úžasné... a potom len napísať niečo v tom zmysle, že sa mi to páči, a že sa teším na ďalší diel. Ale pri tomto príbehu mi to príde skoro ako urážanie, napísať ten riadok natešených smajlíkov a bodky a že sa teším na ďalší diel, pretože tvoj príbeh si zaslúži dlhokánsky komentár... och, viem, ako komentáre pomáhajú... a tak sa poznažím komentovať, a komentovať zmysluplne kedykoľvek to budem schopná spraviť...

Milujem tvoj príbeh...

Toľko moje vyznanie o jednej v noci - keď mi to už trochu nemyslí, takže si uvedomujem, že je to trochu nesúrodé - ale strávila som tri hodiny v úžasnom Prekliatom starovekom Egypte, ale hádam sa aspoň bude dať vycítiť, aká som očarená... a ako sa teším, ako sa tento príbeh bude vyvíjať ďalej

[Dadul]

Děkuji mnohokrát za příspěvečky k novému dílku,

jsem ráda, že se líbil

Další egyptský je rozpracovaný a doufám, že do pondělka večer ho sem hodím i když neslibuji... je pořád co dělat

Luana

Strašně moc ti děkuji za nádherné vyjádřeních tvých pocitů k mému příběhu. Hrozně mě to dojalo.

K tvé otázce - ne nepoužívám stejné simíky, ale vytvořila jsem je hodně podobné (alespoň doufám )

Co se týče vztahu Tyron/Tara... to bude ještě (doufám) hodně zajímavé a plné zvratů ale nechci prozrazovat více

Jinak jaká postava je Tyron, je od začátku /alespoň pro mě/ jasné, i když jsem strašně ráda, že se mi daří stavit ho do pozice, kdy si člověk není jistý .... Jak to s ním nakonec skončí, to uvidíte ale na to si budete moci ještě počkat

Shrnutím, mnohokrát vám všem děkuji za nádherné příspěvečky Vždyť bez vás čitatelů by to psaní nemělo smysl

KRÁSNÉ VELIKONOCE PŘEJI VŠEM!!!!!!

[Dadul]

25. KAPITOLA


Naděje a zmar



Karamy lezla po žebříku na palubu lodi. Její žaludek se jí nevolností svíral a ruce se třásly strachem.
„Mocná Selket“ šeptala tiše, „dej, ať to se mnou skončí rychle, ať moc netrpím.“
„Běž!“ Djascha jí bolestně dloubl do žeber.
Nejistým krokem se blížila dveřím kapitánovy kabiny.




Karamy měla pocit, že její svaly selžou a ona se sesype. Jen se vzepětím všech sil se nutila dělat další kroky.
„Už se těšíš na poslední okamžiky tvého bídného života? Já si je rozhodně vychutnám.“ Ozval se za ní šepot, který byl následován ledovým smíchem. Karamy se zvedaly chloupky v zátylku.
Djascha zaťukal na dveře. Zvuk, který zněl v tichosti rána nezvykle hlučně.
„Vstupte.“ Ozvalo se zevnitř.
Djascha vzal hrubě Karamy za paži a vtáhl ji do kabiny.
„Tak tady je.“ Usmál se posměšně.



„Díky, Djascho, můžeš odejít.“
„Kapitáne?“ ptal se překvapeně Djascha.
„Dále už to zvládnu sám.“ Odvětil stroze kapitán. Djascha mu věnoval jeden podezíravý pohled, krátce kývl hlavou a zmizel ze dveří.
Nastalo ticho, které protínal jen vítr a vlnící se Nil.
Karamy se neodvažovala podívat na kapitána. Zírala do podlahy a úporně se snažila neomdlít.
„Tak ty se vyznáš v bylinkách?“ ptal se po chvíli kapitán.



Jeho hlas zněl vyčerpaně, ale ne rozzlobeně. Karamy přikývla. Neměla dostatek sil na odpověď a navíc měla strach, že by ji hlas zradil.
„A kde ses to naučila?“ Jeho hlas zněl zaujatě. Karamy udiveně pozvedla hlavu a zadívala se na kapitána.
Teprve teď postřehla jeho líce, které měly barvu plápolajícího ohně, krůpěje potu stékající po obličeji a unavený výraz.
„U svého bývalého pána, pane. Byl to lékař.“
Kapitán jen ztěžka pokýval hlavou.



„Dokázala bys zjistit, co mi je a připravit byliny na léčení?“
Karamy se rozšířily zorničky překvapením.
„M...myslím, že ano, pane.“ Zakoktala.
„Začni.“ Vybídl ji. Karamy stále nemohla uvěřit tomuto zvratu. Ještě před chvílí se třásla strachem, že její život bude ukončen, a teď má lečit kapitána.
Oči překvapením rozevřené a kulaté jak dukáty, sledovaly muže před sebou.
"Jen se neboj a dělej co uznáš za vhodné." vybídl ji znovu.
Udělala pomalý krok a do zdřevěnělých nohou ji opět pomalu začala proudit krev. Každý následující krok byl o něco snazší. Stanula před kapitánem a nevěřícně si jej prohlížela. Jeho oči byly oteklé a tvář znavená horkostí.



Teprve po chvíli začala sledovat známky nemoci.
Zkušeným pohledem si jej měřila a v hlavě si dělala poznámky. Po chvíli sklonila hlavu ke kapitánově paži. Byla na ní velká rána, která nevypadala hezky.
"Co je?" zeptal se.
"Smím se Vás dotknout?" ptala se plaše.
"Dělej, co uznáš za vhodné." opakoval.
Karamy opatrně zvedla bezvládnou ruku a nahmatala puls.
"Myslím, že jste nemoc kvůli Vaší ráně, pane." pronesla tiše. Jako otrokyni jí nebylo dovoleno mluvit jako první, teď se tomu ale nemohla vyhnout.
Čelo kapitána se nakrabatilo. "Dokážeš mě vyléčit?"
"Pokusím se, pane. Bude potřeba ale vícero bylinek a musíte je brát často. Když Re vstoupí na nebe, když je na nejvyšším vrchole a když bude opouštět svou pouť."




"Běž tedy a vezmi si potřebné byliny z našeho skladu. Připrav vše, co je nutné a zavolej ke mně Djaschu." přikázal kapitán.
Karamy se lehce uklonila a spěchala ke dveřím, když na ni ještě houkl.
"Vem s sebou i tu druhou a...... opatři si byliny i na tvé rány."
Zůstala jak přimrazená. Hleděla na muže sedící za stolem a zaplavila ji velká vděčnost. Než ale stačila cokoli vyslovit, vybídl ji znovu kapitán, aby už šla.

"Karamy, Karamy!" volala na ni uslzená Taweret.



"Je to dobré! Amon při nás stál!" usmívala se od ucha k uchu Karamy, skočila poslední dva stupínky ze žebříku a skoro utíkala ke své společnici.
"Co se stalo? Co...?" ptala se zmateně Taweret, nechápajíc proč je Karamy tak veselá.
"Vysvětlím Vám to, má paní." šeptla, aby je nikdo neslyšel, "teď ale musíte se mnou, musíte mi pomoci."



Karamy ji chytila za ruku a sama vedla cestu. Spěchala znovu po žebříku na palubu a čekala na Taweret, která ji rozpačitě následovala.
Kousek od nich se ozvalo prásknutí dveří a Djascha k nim mířil. Jestli dusot jeho kroků zněl hrozivě, nebylo to nic v porovnání s výrazem ve tváři.



Taweret šokovaně ustoupila krok dozadu, Karamy pohled zabloudil k podlaze, z místa se ale nehnula.
Chvíli tam všichni stáli bez hnutí, než na ně Djascha zavrčel.
"Za mnou!"
Karamy se pootočila, věnovala Taweret jeden krátký, povzbudivý úsměv a následovala Djaschu. Taweret stále nemějíc ponětí, co to má znamenat, vydala se váhavým krokem za těma dvěma.

"Dělejte rychle!" rozkázal Djascha, když jim otevřel dveře do skladu. "Nemám čas trávit celý den pochůzkami s otrokyněmi." štěkl.

Obě dívky vpluly do skladu. Taweret se se zájmem rozhlížela, kdežto Karamy popadla malé kožené pytlíky a začala je plnit bylinkami – listy z vrby, listy medvědího česneku, měsíček lékařský a nubijská guma z myrhy.



Při letmém pohledu na zásoby zjistila, že si někdo objednal i velmi vzácné koření. Každý pytlík pečlivě naplnila a podávala je Taweret. Za chvíli už měly obě plné ruce a následovaly Djaschu ze skladu.
Karamy následovaná Taweret spěchala do kuchyně chystat čaje a směsi.
"Řekneš mi u velkého Amona, co se stalo!?" procedila naštvaně Taweret, sotva se za nimi zavřely dveře.



"Kapitán je nemocen. Chce, abych ho vyléčila. Nechtěl mě dát zabít. Alespoň..... teď ne." pípla v rychlosti. Dovednýma rukama připravovala bylinky a hledela chléb, který by byl již v rozkladu.
Taweret jen zmateně stála a zírala na Karamy. Nebyla schopná slova. Za svého života ještě nikdy nezažila takové zvraty. Její Ka bylo velice vyčerpané. Jako princezna Egypta měla vše, co potřebovala - pohodlí, dostatek jídla, hodně pohybu, masáže, úctu..... Tady se jí nedostávalo ničeho a teprve teď si začala uvědomovat, že i s Karamy bojuje o přežití.

"Pojď, jdeme." vybídla ji Karamy po chvíli. Do rukou jí strčila znovu pár váčků s bylinkami a řítila se přes palubu ke kapitánově kabině.




"Takže toto by mělo pomoci?" ptal se lehce nedůvěřivě kapitán.
"Ano, pane. Navíc se za Vás budu modlit u velkého Thovta a Amona." šeptala Karamy a ovazovala mu ránu, na kterou přiložila listy z medvědího česneku.
"Jen....odpusťe mi, prosím, moji smělost, pane, ale myslím, že byste si měl jít odpočinout."
"Chceš mi snad přikazovat, co mám dělat?" ptal se částečně zaraženě a napůl pobaveně kapitán.
"Ne, pane. Prosím o odpuštění, ale bylinky působí lépe na Vaše Ba, když budete v klidu."
Kapitán si obě změřil a dopil svůj šálek z vylouhovaných listů vrby. Poté se zvedl a vyšel před kabinu. Taweret si s Karamy vyměnily tázavé pohledy, neodvážily se ale pohnout z místa.
Během chvilky dveře zaskřípaly a kapitán stál znovu před nimi.
"Uposlechnu tvé rady a na chvíli si odpočinu. Chci, abyste tu obě zůstaly a byly mi k službám." rozkázal.



Kapitán nečekal na další reakce a odcházel do své ložnice.
Karamy se rozzářila.
"Proč jsi tak potěšená?" zamračila se na ni Taweret.
"Velký Amon stojí při nás. Řekla bych, že si nás kapitán trochu oblíbil." odvětila nadšeně Karamy.
"Pche..." pochybovačně se ušklíbla Taweret. "když bude chtít, může nás dát kdykoliv zabít."
Karamy se zamračila, na Tařinu poznámku ale nereagovala. Seděly spolu v kapitánově komnatě a potichu rozmlouvaly, zda-li se kapitán brzy uzdraví.

Uběhlo několik hodin než se kapitán probral. Vypadal stále velice přepadle, jeho obličej už tak ale nehořel.
Karamy okamžitě vyskočila a za ní pomalu a ladně vstávala Taweret.
"Je čas na další léčení?" ptal se chraplavě.
"Ano, pane. Musím připravit čerstvou dávku čaje z listů z vrby." Kapitán pokýval hlavou a prohlížel si Taweret. Ta jeho pohledu neuhnula. Spíše naopak, její tvář vyzařovala jistou bojovnost.




Za další chvíli přelétl pohledem znovu ke Karamy.
"Jdi a konečně si vezmi byliny i na ta tvá zranění." poručil. Karamy se opět zatvářila potěšeně. Společně s Taweret odešla připravovat novou dávku pro kapitána, ale také mast z měsíčku lékařského pro sebe.

"Dej to sem, natřu tě s tím." netrpělivě prohodila Taweret, jakmile kapitán opět usnul. Karamy jen tázavě povytáhla obočí.
"Musím se něčím zabavit, když tady nejsou svitky ke čtení." odvětila naštvaně. "Chci odsud. Jak to, že si nikdo nevšiml, že jsem dcera faraona? Někteří z těch umouněných sluhů nebo důstojníků to přece musí poznat. Amon-Re jim to přece musel ukázat."
"Jste tady mezi lidmi, kteří dceru faraona nikdy nespatřili. Něvěřili by Vám. Ale... snad.."
"Co?" ptala se zhurta Taweret.
"Kdybychom si získaly přízeň kapitána a bohové by nám byli nakloněni snad bychom za nějakou dobu...”



“Chci odtud hned.” Zarazila ji Taweret. “Nejsem žádná služka a už vůbec ne otrokyně.”
“Tady naneštěstí ano.”
“Víš s kým mluvíš?” vyjela na ni Taweret. “Nejsem žádná tvá kamarádka nebo spoluotrokyně, jsem následkyní egyptského trůnu. A pokud se ke mně nebudeš náležitě chovat...” svoji větu už nedořekla. Kapitán se znovu probudil, tentokrát vypadal ale daleleko lépe.
Re zacházel za obzor, když Karamy chystala poslední dávku bylinek na tento den.



Uplynulo několik dní a kapitán byl den ode dne zdravější a čilejší. Práce na lodi byly přenechány jiným otroků a Taweret s Karamy se plně věnovaly péči o kapitána lodi, který se zdál být jim zavázán k naprosté nelibosti Djaschy. Obě dvě přestěhoval do komůrky vedle jeho komnaty, která byla vybavena o něco lépe než podpalubí. Během těch několika dní se na lodi objevilo pár zažívacích potíží, které Karamy s pomocí bylinek hravě zvládla.

Re třikrát obešel Egypt, když si kapitán jednoho slunečného dne vychutnával polední oběd a pohledem stále unikal k Taweret. Karamy se tvářila, jako že si ničeho nevšimla a dál třídila bylinky, kterémi chtěla kapitána ještě léčit.



“Eehm....” ozvalo se od stolu.
“Když Re ještě dvakrát přejde svou pouť, dorazíme do konečného přístavu.” Promlouval spíše k sobě jak ke svým nově získaným služebným.
“Za tebe...” podíval se na Taweret “... jsem musel dát velkou truhluci elektra a velice cenné šperky.”
Taweret se ušklíbla, jako by to byla poměrně směšná cena.
“Doufal jsem, že získám zpět daleko více, ale zdá se, že Amon se mnou měl jiné plány.”



“Učinily jste mi velkou službu a jsem spokojen s tím, jak se o mne staráte. Již od včerejší hodiny dvanácté přemýšlím o tom, že si vás obě nechám jako služebné.”
Karamy vzrušeně vydechla, kdežto Taweret hleděla stále povýšeně a odmítavě.
Kapitán tímto ukončil svůj monolog, Karamy ale vypadala jako by bohové z nebes právě rozhazovali velký pytle štěstí.

“Co je na tom?” ptala se zhrozeně Taweret večer v jejich kabině, když už nesnesla Karaminin věčný úsměv.



“Taweret, kapitán je hodný muž. Určitě nám u něj bude dobře. Daleko lépe než u jiných. Dnes večer ještě musím poděkovat Amonovi, za jeho vroucnost.”



“Nebudu ničí otrokyně a služka! Chci zpět do paláce! Chci pořádnou koupel a masáže vonnými oleji a medem. Podívej se na mne, kůži mám daleko tmavší a chodidla zrohovatělé. Musím vládnout Egyptu!”
“Taweret, má paní, musíte být trpělivá. Nikdo Vám neuvěří.”
“Ta budeš říkat egyptské princezně, že má být trpělivá? Jak se opovažuješ...”
“Má paní,..” oslovila ji prosebně Karamy, “tady ale nejste v paláci, tady vládnou jiná pravidla.... nezlobte se na mě, ale víte toho hodně o světě, ale o lidském chování toho víte pramálo.”



“U velkého Amona, co ty toho o mě víš, obyčejná otrokyně.... “ rozlítila se Taweret.
Slovní potyčka obou se nesla vzduchem. Obě byly tak zabrány do svého rozhovoru, že nezaregistrovaly vzrušené a vyděšené výkřiky na lodi, ani dusout nohou běžících po palubě....

Dveře se rozlétly ve tmě noci dovnitř vpadli dva muži. Popadli Taweret a Karamy a vlekli je na palubu. Tam je přivázali k sobě vedle dalších pár lidí, ve kterých Karamy poznala lodní důstojníky.



“Nemáš nejmenší naději kapitáne ani bohové ti nepomůžou. Vzdej se, zajali jsme již skoro celou tvoji posádku.” Bouřlivý, výsměšný hlas se nesl nocí.
“Nevzdám se, budu bojovat do posledního muže.“ Ozvalo se odjinud.
Po chvice bylo slyšet řinčení zbraní a poté šplouchnutí.
„Krokodýli si pochutnají.“ Ozval se opět ten výsměšný hlas po kterém následoval ledový smích.
„Egypt nám upírá naši svobodu a půdu. Takže jsme tady, abychom si ji vydobyli, bohové Kumarbi a Kašku jsou nám nakloněni.“
„Chetitští piráti...“ zašeptala Taweret, než ji zasáhl šíp vzdoru a polila obrovská vlna strachu.....





CITÁT DNE: "Všechno na světě má svou příčinu."

[Luana]

Ó, tak ona to prežila! Vážne som dúfala v takýto zvrat, že by Karamy zomrela, pretože som si nedokázala predstaviť, čo by bolo ďalej... ale toto sa mi páči skoro rovnako, ak nie viac

[Yka]

Dobre vymyslené s chorým kapitánom , Karamy chápem že sa jej na lodi lúbi, je tam užitočná a kým to tak je, nemajú dôvod zbavovať sa jej ani jej nijako ubližovať, okrem toho, kapitán si je určite vedomý ako mohol skončiť nebyť nej Ktovie či sa za tým jej nadšením ale neskrýva aj niečo iné . No a naša mladá slečna, budúca následníčka dnes liezla na nervy, ale to nemyslím v zlom Myslím že si dobre vystihla akoby sa správala keby sa dostane do takejto situácie, predsa len je v podstate v niektorých veciach hodne rozmaznaná

Koniec skončil riadne akčne, piráti potešili Opäť mi neostáva nič iné len skonštatovať starú známu vec, skvelý diel

[oskar123511]

Píšeš len toto? Teda myslím, len tieto tu simsácke príbehy? Nehádžeš niekde svoje šuflíkové poviedky? Lebo pri tejto kvalite písania je smutné, že tvoj príbeh je v téme len ako jeden z mnohých. Nijak grafiky nevynikne, ani pri ňom nie je vysoké hodnotenie, ktoré by ti každí závidel.
Príbeh nečítam, ani ten pred tým som nečítal... nezaujalo ma to, ja som skôr na väčšie psycho ,ale nepochybujem, že je premyslený a dejovo pekne stavaný s napätím, psychológiou, etc...Ale sem-tam si prečítam jeden diel čisto len preto, aby som sa nadšene pousmial nad geniálnym použitím slov, viet. Absolútne všetci na fore sú veeľmi ďaleko za tebou v kvalite písania. A ešte k tomu píšeš česky, no to je lahôdka si občas niečo také prečítať. A konečne oslobodenie od bábik v dialógoch, kde nie sú žiadne ochfachmanské záležitosti. Všetky postavy žijú!

Super! Píš, píš a píš!

[Dadul]

Mocinky dekuji za komentiky, ktere me tentokrat moc a moc potesily

Bohuzel jsem ve stredu pohrbila dedu a tak jsem se ke psani zatim vubec nedostala, ale doufam, ze behem 1 -2 tydnu zase pribude dilecek

Oskar

Teda dekuji za vyjadreni tvych nazoru

Ne, nikde jinde nepisu. Toto je muj druhy pribeh jak vis a krome tech dvou jsem zatim nic nepsala. Snazim se porad zlepsovat - v dialozich, popisu deje aby to pusobilo zajimave ale ne zdlouhave, takze jsem velice rada, ze se na to takto divas. Co se vetsiho psycha tyce mam trochu v hlave jednu detektivku, ale je hodne moc veci, kterych o vysetrovanim nevim, tudiz bych s tim potrebovala pomoci, ale treba to jednou napisu jedna moje kamaradka me totiz porad nuti ke zverejneni i kdyz ja jsem toho nazoru, ze se mam jeste moc co ucit

Ale uvidime.

V kazdem pripade jsem vdecna za vase komentiky a nazory at pozitivni ci 'kriticke'

Doufam, ze dalsi dilecky nezklamou a budou stale jen lepsi.

[Mirabi]

Zaujímavý diel, nedá sa uhádnuť, ako sa to s Taweret a Karamy ešte skončí, teraz sa možno pre zmenu dostanú k pirátom. Pekne dramaticky sa vyvíja ich osud, len čo je pravda a nezávidim im. Taweretin charakter je naozaj dobre vykreslený, ako povedala Yka, je skrátka rozmaznaná Naopak Karamy je taká jednoduchá a rozumná a zdá sa že má dobre pevné nervy.
No celkom sa zas teším na Taru a spol.

[Dadul]

Tak se všem strašně moc omlouvám, že jsem ještě nebyla schopna hodit sem další dílek...




Doufám, že se moc nezlobíte...

Psala jsem další dílek a jak se rozpíšu, nevím kdy skončit...

Ale dílek je hotov a pár foteček už je taky hotových. Naštěstí máme ve čtvrtek svátek, takže se budu snažit dofotit a nejpozději do konce týdne to sem hodit...

Vím, že už je načase a slibuji, že se budu snažit dávat sem dílečky trochu rychleji než v poslední době...

Děkuji vám všem moc za trpělivost...

Vaše Dadul..

[Dadul]

Tak konečně po velmi dlouhé době plním slib.... jsem tady s dalším dílkem... snad ta délka malinko vynahradí čekání


26. KAPITOLA


Srdce a rozum



„Kdo to byl?“ ptal se Josh, jakmile Tařino auto zmizelo za rohem.
„Tara.“
„Víš, matně si vzpomínám, že jsi nás představovala.“ Nahodil notně zamyšlený výraz.



„Tara. Tara Evansová, moje kamarádka. Zaměstnankyně v egyptském muzeu.“ Dostala ze sebe Carrie, stále pohroužená v myšlenkách na Taru, které se výhled na nadcházející dovolenou stále očividně nezamlouval.
Josh pochopil, že z Carolyn hned tak rychle více informací nedostane.
„Máš čas? Rád bych ti něco ukázal.“ Prohodil.
Carolyn souhlasila. Neměla nic na práci a bylo jí nad slunce jasné, že by stejně celé odpolednou byla myšlenkama u Tary. Naskočila na motorku za Joshe a pevně se k němu přitiskla. Bylo jí jasné, že ta jízda nebude zas tak pomalá.



Zastavili se před neznámou budovou. Carrie se nechápavě mračila, zatímco Josh se potutelně usmíval. Z nějaké kapsy svého motorkářského oblečku vytáhl klíče a odemkl. Před Carrie se rozprostírala obrovská místnost vhodná na tanec a balet.
„Naše království.“ Prohodil spokojeně Josh a paží udělal obrovský oblouk.



Carolynino obočí se svraštilo ještě více v návalu faktů, které nechápala.
„Není to nádhera? Naprostá bomba!“ uculoval se dál, začal ze sebe shazovat svůj motorkářský obleček a zmizel za zdí šaten.
Carrie nebyla schopná slov a jen se kolem rozhlížela.
Josh za chvilku vyšel oblečen do sportovního.
„Co to má být?“ ptala se Carrie.




„Naše tréninková místnost přece.“
„Royal Academy se přestěhovala sem?“ napůl pobaveně a napůl šokovaně se ptala Car. Josh protočil oči.
„Ta teda těžko. Ale naše skupina. Založil jsem novou taneční skupinu.“ Oznámil hrdě.
Carrie málem vypadly oči z důlku. Než se stačila vzpamatovat a zahrnout Joshe tisícero dotazy, otevřely se hlavní dveře a dovnitř vplulo pár postav, které se s Joshem hlasitě zdravily.
„Hej lidi, to je Carrie, Carrie to jsou Rory a Eric.“
„Těší mě.“ Prohodila Carrie a všechny si zkoumavě prohlížela.



Za chvíli se dveře rozletěly a dovnitř vstoupily dvě dívky. Josh je představil jako Lynn a Juliet.
Carrie měla plno otázek a domněnek a byla tím vším tak překvapená, že nestačila než sledovat dění kolem.
„Tak začnem, ať něco stihnem.“ Zavelel Josh a pokynul Carrie, aby se posadila na jednu z laviček a sledovala jejich trénink. Byl zvědavý na její názor.
Každý z nich se nejdříve trochu zahříval a poté začali společně u tyče trénovat základní baletní prvky.



„Omlouvám se, hned jsem u vás!“ ozval se zadýchaný hlas ze dveří, které se ještě ani nestačily zavřít.
„Jako obvykle.“ Rozezleně zahalekal Josh, dál se ale věnoval tréninku.
Černovlasá dívka během vteřiny přiletěla k tyčím a přidala se k ostatním. Josh ji Carrie představil jako Rose a neodpustil si ještě jednu pichlavou poznámku k jejímu pozdnímu příchodu. Za nějakou dobu se všichni přesunuli k zrcadlům a Josh začal mlet něco hatlamatilkou, které Carrie moc nerozumněla.



Jen s údivem sledovala choreografie skupiny a žasla nad dovednostmi všech. Myslela si, že tančit docela umí, ale při pohledu na Joshe a jeho kamarády si byla jistá, že tohle je ‚první liga taneční‘.












Párkrát viděla Joshe na představení v divadle, když jí dal lístky na jeho premiéry zdarma. Tenhle tanec byl ale jiný, čišela z něj moderna a zároveň byly jejich pohyby všech tak dokonale jemné, že by se do baletního představení nádherně hodily. Carrie ani nepostřehla, že uplyny již dvě hodiny o začátku jejich tréninku. Byla tak pohlcená vším tím ruchem, hudbou, pohyby... že se nestačila zabývat časem.



"Ah...." zaskomírala dívka jménem Rose po jedné náročné sekci.
"Něco se ti nelíbí?" pleskl se do nohou Josh a šel přeladit hudbu.
"Juliet už zase byla při tom přechodu o půl taktu pomalá. Po třetí." zamrmlala.
"Promiň, v té části cítím hudbu pořád trochu jinak." Juliet se omluvně podívala na Joshe.



"V pohodě. Lajci by to ani nepostřehli, ale abychom působili opravdu jednotně, chtělo by to začít už na první rytmus. Zkus si to párkrát v klidu a ono to půjde."
"Ah opravdu?" Rose se znechuceně dívala na Joshe. "Třikrát po sobě to zmrvila. Myslíš, že z ní JEJÍ rytmus tak snadno dostaneš?"
Otočila se k Juliet. "Měla by ses naučit pohybovat prudčeji, rychleji a ostřeji. Na ty příliš zjemnělé pohyby z baletu bys konečně mohla zapomenout." povýšenecky jí přikázala a arogantně si prohrábla hřívu.
"Tak dost" zavelel Josh.




"Rose, já jsem tady trenér a já rozhoduji o tom, kdo co má zlepšit. Sama bys potřebovala né trochu, ale poměrně dost z té jemnosti, kterou má Juliet a to jak v pohybech tak v chování." zpražil ji.
"Pro dnešek trénink ukončíme. Byli jste skvělí a myslím, že za dva týdny budeme bezchybní." poděkoval všem ostatním. Tým zatleskal a s popichováním a úsměvy zamířil do šaten.
"Joshi, mrzí mě to. Budu pracovat na tom, abych vše dohnala. Už jsem si zařídila i kurzy street dance a hiphopu.” Dál se omlouvala Juliet.



Josh se zasmál.
"Ty kurzy klidně zase zruš, . . . Nebral bych tě sem, kdybych nevěděl, že jsi skvělá. A ty jsi ještě lepší, než jsem čekal. Nenechej se Rose nijak ovlivnit. Je ráda středem pozornosti a ráda ukazuje, v čem všem je lepší. Kdyby byla ale trochu chytřejší, učila by se i jiné styly od jiných.” Konejšivě se usmál Josh a na Juliet bylo vidět, že se jí hodně ulevilo.




"Co ti ale opravdu chybí, je sebevědomí. Měla bys na sebe být víc hrdá. Budeš to potřebovat i při vystoupeních. Prostě kašli na perfekcionismus, lidi a vystoupení. Jenom si to užívej. Proto snad tančíš, ne?”
Juliet se zasmála a souhlasně pokývala hlavou. “Budu na tom pracovat.”
S těmi slovy se také rozloučila a pádila z tréninku.

Carrie pozorovala Joshe.



“Tak co ty na to?” ptal se zvědavě.
“Bylo to... úžasné. Jste fakt skvělí. Nemám slov.”
“To mě těší.” Spokojeně zapředl.
“Jen to pořád nechápu?”
“Co nechápeš?”
“Co je to za skupinu? Co děláte, proč tady nacvičujete...”
Josh se zamyslel.
“Nezajdem si někam na véču? Mám docela hlad. Při kousku žvance ti pak všechno povím.”




Carrie souhlasila. Chtěla se toho od Joshe tolik dovědět a teprve teď si začala uvědomovat, jak jí jeho přítomnost chyběla.

Oba si objednali jídlo a spokojeně se usadili na terase jednoho klubu. Byl jeden z posledních teplých večerů a slunce začalo scházet z oblohy. Carrie už se nemohla dočkat Joshova vyprávění.
Josh její napětí poznal a rozpovídal se.
“Odešel jsem z Royal Academy.”
“Cože???” vybuchla Carrie.




“No, vlastně né úplně. Tancuji jen na vedlejší úvazek, vedlejší role.”
“Ty ses úplně zbláznil, ne? Nejlepší baleťák v Anglii, možná i Evropě a on odejde. Řekni, máš ještě vůbec všech pět pohromadě?” nevěřícně na něj civěla. Josh se jen zasmál.
“Doufám, že jo.”
“Můžeš mi říci důvod, proč jsi zahodil tak skvělou kariéru? Víš co by za to daly stovky jiných, aby mohly tančit Labutí jezero nebo Louskáčka jako hlavní roli v Royal??” dorážela dál Carrie.



Josh se pobaveně zasmál. "Teď to vypadá, jako že toho o baletu víš docela hodně."
"Jen aby ses nedivil."
"Už mě nebavilo tančit furt ty vážné role a ještě vážnější balet."
"A to mám chápat jak?"
"Prostě jsem chtěl dělat něco jiného. Mít víc radosti z tance a nevázat se na přísné pravidla klasického baletu."
"Proč jsi neodešel do jiné taneční skupiny? Co třeba to Peacock divadlo."




Joshua se pobaveně zamračil.
"Dělalas průzkum na téma balet a moderní tanec, nebo co?"
Carrie jen pokrčila rameny.
"To by znamenalo, zase poslouchat jiné ředitele a choreografy. To je druhý důvod, chtěl jsem být svým pánem."
"Jo, to se někdo má." poznamenala jízlivě Carolyn.
"Založil jsem novou skupinu. Endorphins.“
Carrie málem vyprskla minerálku, kterou popíjela a pěkně jí zaskočilo. Mezi snahou nadechnout se vzduchu a dostat z plic vodu se neudržela a smála se.







Když se konečně trochu uklidnila a pohlédla na Joshe, zračilo se mu v obličeji malé rozčilení.



„Moc se nesměj.“ Houkl na ni. “Napřed jsem uvažoval o ADCKMA.”
Carrie pozvedla obočí.
“All dancers can kiss my ass…” oba se začali smát. “Nejenom, že ta zkratka zní blbě, ale vyznělo by to tak, že jen sebe považuji za toho nejlepšího a to tak není. Mám respekt ke každému dobrému tanečníkovi.”
“Ámen.” Pronesla Carrie a uchechtla se.
“Pak mě napadlo něco jako WBDG. The world´s best dancing group. Ale je to hodně podobné zkratkám jako WTO a podobně. Do politiky se rozhodně pléct nechci, tak jsem to taky zavrhl.”
Carrie nechápavě kroutila hlavou a chvílemi se musela zasmát. Typický Joshua, nikdy nevíte, s čím zase přijde.



“Tak jsem přemýšlel. Nejsme žádní revolucionáři v tanci, nevymýšlíme nic nového a nepovažujeme se za nejlepší. Mým cílem bylo mít taneční skupinu, které dovede lidi nadchnout. Chci tančit ne proto, že musím, ale že chci, že mě to baví. A tak jsme Endorphins.”
Carolyn se znovu zasmála a zároveň se hloubavě podívala na Joshe.
“Když nad tím tak přemýšlím, vlastně to není až tak špatné. Už při tom slově se musíš začít smát a endorfíny se začnou vylučovat. Vy už jejich vylučování jen podpoříte. Určitě všechny nadchnete, jen mám strach, aby z toho množství kolujících opioidních peptidů nebyla většina taky pěkně HIGH.” Neodpustila si lehce jedovatou poznámku Carrie opět se smíchem.



“O to přece jde...extáze pěkně bez použití umělé chemie.” zasmál se pobaveně Josh.
“Rory, Eric a Lynn se mnou navštěvovali baletní školu ještě když jsme byli malí. Každý se pak rozletěl někam jinam.
Rory tančil v posledních pár letech v Rusku.”






Eric zkoušel pár muzikálů v Paříži.






Oba se před pár měsíci vrátili a tančí, stejně jako já, menší role v Royal. Lyn prošla plno různých tanečních odvětví, všude byla dobrá, ale ne vynikající. V čem ale skutečně vyniká, je její přizpůsobivost. Většina baleťáků má problém s moderním tancem a rapeři zase s něžnými pohyby baletu. Ona se dokáže přizpůsobit všemu.”






“To je její velké plus a jsem rád, že mou nabídku přijala. Juliet tančí v The Englisch National Ballet. Před třemi měsíci jsem viděl jedno jejich představení a ona mě ohromila, přesto, že tančila jen malou vedlejší roli.”





“Nechápu ty idioty, že jí ještě nedali hlavní roli. No, výhoda pro mě. Prvních pár tréninků jí dělalo problémy odpoutat se od baletu, ale za těch pár týdnů tréninků je neskutečná. Obrovský talent. NO a naše jedovatá Rose…” Josh nevěřícně kroutil hlavou a smál se.

“Trénovala v Americe a byla vítězkou USA ve Street Dance a Hip Hopu.”






“Mohla být i mistrní světa, kdyby věděla, kdy má držet tu svoji nevymáchanou klapačku. Kvůli jejím průpovídkám ji vyšoupli. Ale tančit teda umí holka, to se jí musí nechat. Jen ji občas musíš trochu usadit.”

Carrie pokyvovala hlavou a tiše Joshovi záviděla. Dělat jako práci to, co vás baví, to je snem každého.

“Poslouchej, Carrie.” Přerušil její snění Josh. “Za dva týdny máme první vystoupení v EXCELSO. Bude tam i řéďa ze Sadlers divadla. Nechtěla bys přijít?”
Carrie zaskuhrala.




“EXCELSO?? Není to ten snobský podnik pro horních ..kolik??? 1.000??? A řéďa Sadlers divadla?”
“No, je to ten honosnější podnik a ředitel Sadlers. Smlouvám s ním o pár vystoupeních v Sadlers. Ale jen pod tou podmínkou, že nám do ničeho nebude kecat. On bude mít vyprodané divadlo, my trochu peněž a všichni budou spokojení.”
“Joshi, dobře víš jak takovou společnost nesnáším. A pokud tam budete mít schůzky ještě s takovými hlavouny, tak jsem tam naprosto zbytečná.”



Josh se smutně zamračil.
“Ale třeba s Tarou by jsi tam šla? Ta taky nevypadá na chudou příbuznou…” Věděl, že je to podpásovka, ale odmítnutí Carrie ho zklamalo.
Carolyn rozzlobeně přivřela oči. Chce hrát špinavě, má to mít.
“No s přáteli, kterým na mě záleží a ozývají se pravidelně, občas prokáži i dobrodiní.”
Josh se uchechtl. Mohl počítat s tím, že s něčím takovým u Carrie narazí. A taky narazil.



“Dobře, omlouvám se. Chtěl jsem říci, že to bude naše první vystoupení a já bych si strašně moc přál, aby jsi tam byla. Když to pohnojíme, alespoň se pak spolu můžem trochu rozjet.”
Carrie zaskučela ještě víc a na chvíli vložila hlavu do dlaní. Jestli bylo něco horšího než vydírání, pak Joshovy prosby, kterým zatím ještě nikdy nedokázala odolat.
“Nenuť mě.” Zaskuhrala.
“Nenutím tě, jen prosím.” Zazubil se. Rybička už proplouvala kolem háčku.
“Ah… nemám si co obléct a nevím, jestli nebudu muset pracovat.”
“V Kryptě ti to zařídím a šaty seženu. Ještě něco, co bych mohl udělat?” Smál se ukazoval na Carrie řadu neskutečně bílých zubů.



Chvíli nikdo nic neříkal, i když ze vzduchu byla cítit Carolynina prohra.
Po chvíli našpulila pusu v rozhořčení.
“Pokusím se přijít.”
Josh se natáhl a políbil Carrie na tvář.
“Jsi zlato!”
Carrie se na oko ušklíbla, zatímco v nitru duše byla potěšena Joshovým pozváním …



xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Slunce se pomalu začalo vynořovat nad obzorem a štěbetání ptáčků nabíralo na síle. Tara se převalovala v posteli. Bylo půl šesté ráno a ona již nemohla spát. Po včerejším příletu se osprchovala a s odporem už jen k pomyšlení, že je na dovolené, si vzala svou oblíbenou knížku a zamuchlala se do peřin. Po několikatihodinovém čtení upadla do neklidného spánku, ve kterém se míchaly sny o Samantě, Carrie, Adamovi, Danielovi a Tyronovi a nakonec další sen o Taweret.



Aby se nemusela zabývat myšlenkami co s volným časem tady kdesi na jihu, zapředla do přemýšlení o těch podivných snech ‚na prokračování’. Teprve teď se pozastavila nad jejich zvláštností. Jako by je emocionálně prožívala místo Taweret, každý detail viděla tak ostře, jako by se dění v Egyptě přímo účastnila. Viděla a vnímala věci, o kterých se nikdy nikde nedozvěděla a přes své několikatihodinové pátrání na internetu, nenašla vůbec nic jak o těch knihách, které zmínil tehdejší faraon, tak vůbec nějaké podrobnější informace o královně Taweret.

Ponořená do svých úvah nepostřehla slunce teď už z výšky vzhlížející na rozpalující se zemi. Ze zamyšlení ji probralo až kručení v žaludku, který se po několikatidenní nechuti k jídlu začal ozývat.




Přes nádherný výhled na moře, bezvadné místo na terase a vynikající snídani nebyla Tara schopná se radovat se. Teprve teď jí začala docházet skutečnost, že je naprosto odříznutá od 'svého světa'. Už dlouho přemýšlela nad tím, že by si mohla koupit notebook, doma měla ale pouze 'opravdový' počítač. Ten by se jí teď opravdu hodil, mohla by totiž pracovat na některých svých projektech. Když se nad tím ale zamyslela opravdu do hloubky, došlo jí, že ani notebook by jí moc nepomohl, kdyby neměla rychlé připojení k internetu. To by tady možná fungovalo, horší by to bylo s cenou za celodenní používání.
Tara si povzdechla.



Po další půlhodince a nesčetném množství úvah, co by mohla dělat kdyby.... jí nezbylo nic jiného, než vymyslet něco, co by opravdu mohla dělat tady. A protože se jí příčilo už pomyšlení na vymýšlení plánů v Řecku, vzala si z pokoje velký ručník, oblékla se do plavek a se svou knihou se vydala na pláž před hotel.



Nevěděla, jak dlouho tam ležela, měla ale pocit, že to byly hodiny. Když mrkla na hodinky, uplynulo ale sotva 40 minut. Tara zasténala, natáhla skrčené nohy a chtěla se otočit, když pocítila nárazovou bolest v kotníku.



Stačila ještě zaregistrovat něco velkého dopadající na písek vedle ní.
Naštvaně si začala mnout kotník a znechuceně pohlédla na postavu vedle, která se sbírala z písku a syčela něco řečtinou, pravděpodobně nemilé nadávky.

Jakmile se postava obrátila, spatřila Tara bloňdatého muže, kterému mohlo být něco mezi 26 a 30 lety.



„Promiňte.“ Omluvil se jí anglicky se slabým řeckým přízvukem.
Tara zahučela něco nesrozumitelného a bez dalšího pohledu na způsobitele své bolesti se uvelebovala na ručníku.

Jak to tady takou dobu přežije, to netušila. Knihou si zakryla obličej, který se křivil ve zlostné grimase a z hloubi duše si přála, aby usnula probudila se až na konci dovolené .. nebo lépe, aby Griffith i s Tyranem onemocněli a ona se musela urychleně vrátit zpět, aby je zastala v muzeu...jediná spolehlivá......

Nic takového se ale nestalo, tak se po dalších neskutečných 60 minutách vypravila k baru, aby si dala něco k zakousnutí.



„Máte kolem sebe velice silnou a zvláštní auru, děvenko.“ Ozvalo se vedle Tary, sotva dosedla na židličku. Tara se překvapeně poohlédla. Žena tmavé pleti, v barevných šatech a s pohledem, který ji velmi znepokojoval, si ji prohlížela.



„Nechtěla byste znát svůj osud, slečno? Dokáži Vám jej vyčíst z ruky, alespoň se trochu rozptýlíte.“ Promlouvala k ní s těžkým řeckým přízvukem, její hlas byl ale velice melodický.
Tara se napřed zamračila a pak se ironicky rozesmála.
„Svůj osud znát nechci. A mýlíte se, jsem paní a můj manžel za chvíli přijde. Mimochodem bavíme se výborně.“ Odsekla, aby tu dotěrnou ženskou odehnala a u barmana si objednala koktejl.
Žena jen zakroutila hlavou sedla se vedle.



„Nejste vdaná a jste tady sama. A co se zábavy týče, nemusela bych být ani vědmou, abych poznala, jak Vás to tady štve.“
Tara zrovna usrkávala z koktejlu a zakuckala se. Jakmile nával kašle pominul, šokovaně se zadívala na tu ženu. Ta se usmála.
„Co k jídlu?“ zeptal se barman docela nahlas, neboť Tara na první dva dotazy nereagovala.
„Ovoc... ovocný salát, prosím.“ Poručila stále ještě v tranzu.

„Tak co, chcete něco vědět?“ zeptala se.



Tara se nevěřícně zasmála.
„Tak mi řekněte, jestli budu ředitelkou muzea.“ Nadhodila první dotaz, který jí přišel na jazyk.
Ta dáma zakroutila hlavou. „Život je moc komplikovaný, aby se soustředil jen na jednu pomíjivou chvíli.“
„Pomíjivou chvíli? Chce říci, že když budu ředitelkou, budu to místo mít jen chvilku?“ zase se nevěřícně uchechtla a v duchu si nadávala, že se s tou ženou dala vůbec do řeči.
„Jmenování do funkce, dokončení školy, nové pracovní místo... to všechno jsou jen okamžiky našeho života. Ale život musíte chápat jako celek, nedá se rozdělit jen na určité okamžiky.“ Promluvila, jako by babička poučovala svoji vnučku.



„Jak ho teda mám chápat? Vždyť ty okamžiky jsou to, co tvoří život, okamžiky které vytvářejí budoucnost.“ Vzpírala se.
„Ano, okamžiky jsou důležité, ale jsou součástí celku. Každý okamžik je rozhodnutí, které může změnit celý další průběh života – celého celku.“ Opět ji opravila ta žena. „Dejte mi svoji ruku.“
Tara zaváhala, pak té ženě ale svoji dlaň nastavila.
Chvíli nikdo z nich nepromluvil. Žena studovala Tařinu dlaň a po několika chvílích se jí podívala do tváře.
„Máte velký osud, slečno.“



„Skutečně?“
„Už dlouho jsem nepotkala nikoho, kdo oplýval tak silnou aurou. Musela jsem za Vámi přijít, úplně jste mě přitahovala.“
Tara jen pozvedla obočí.
„Jste tady, abyste pokračovala ve Vaší cestě z minulého života.



„A čím jsem byla? Gejšou v Asii?“ zlehčovala její slova Tara, neboť jí trochu začala naskakovat husí kůže.
„Měla jste významné postavení. Velmi významné. A vstoupila jste na cestu, kterou musíte jednou dokončit. Možná už v tomto životě.“



Tara se nad neučitostí těch slov zasmála.
Žena se na ni ale stále mile usmívala.
„Máte před sebou několik velkých zkoušek. Největším nepřítelem si můžete být sama.“
Tara se zase zamračila. Jak může být sama sobě nepřítelem?
„Dám Vám jednu velkou radu.“ Promluvila žena vážně. „Nevěřte svému rozumu, ale svému srdci.“



Teď byla Tara zmatená už úplně. Jak můžete věřit svým pocitům? Je to přece rozum, kterým se všichni řídí. Žena se znovu zadívala do její ruky.
„Vidím tu jasně číslo 7. Sedmička, která stále sílí. Je to Vaše šťastné číslo.“
Tara nebyla schopná nic odvětit, jen seděla a poslouchala ženu. Neměla ani sílu odporovat.
„Máte v životě velmi pevné vazby. Vazby pocházející z dřívějška, pozitivní i negativní. Jsou ale velmi propletené. Musíte je rozplést.“



Žena zavřela Tařinu dlaň a seskočila ze židle.
„Váš život je jedno velké dobrodružství, propleté dobrem a zlem. Je na čase ty řetězy rozpléci. Vemte jednu věc za správný konec a všechny ostatní se budou rozplétat podle ní. Nezapomeňte na mou radu, Taro, podle srdce se řiďte, rozum nechte odpočívat.“

Taru přejela zima i přes 40°C ve stínu. Znenadání se prudce otočila, aby se té ženy zeptala odkud ví, jak se jmenuje. Nikde ji ale nemohla zahlédnout. Jako by se na místě vypařila. Znovu se otřepala a pustila se do svého salátu.



Myšlenky jí vířily hlavou. Co to všechno mělo znamenat? Život plný dobrodružství? Od kdy? Měla naprosto běžný život jen s jednou vášní – Egypt. A propletený dobrem i zlem? No toho zla by tam našla dostatek, toho dobra...jak se to vezme. Ale nic, co by neměl každý druhý občan.
Nakonec se sama sobě zasmála.




Poslouchá bláboly nějaké poblázněné Řekyně. Bláboly to byly, nic jiného.
Co že to má dělat? Poslouchat své srdce? Smála se v duchu. Tak jo, za pokus nic nedám... pomyslela si. Na chvíli ‚vypla‘ ten rozum, který opět bojovně protestoval proti celému tomu divadlu a pobytu v Řecku, a zavřela oči. Co říkáš ty? Srdce?






Blažený pocit prolétl tělem jak šíp a zanechal příchuť touhy po horkém písku, vlažných vlnách omývajících tělo a touhy ...



STOP

Tara se hrůzou otřepala. To byl teda opravdu pěkně pitomý nápad nechat přemýšlet srdce....

... vážně fakt hrozně pitomý......






CITÁT DNE: „Pravda Vás může osvobodit, i když s Vámi může zprvu zatřást.“

[Lincey]

waw skutočne zaujímavý diel. Som strašne zvedavá čo bude mať Joshova skupina spoločné s dejom.
Och a Tare dovolenku závidím, čo by som ja dala za to, aby som sa mohla vyvaľovať na pláži a ona premýšľa ešte aj tam o práci.
Nedá mi nepochváliť fotky- nádhera.
Už zase sa nebudem môcť dočkať ďalšieho dielu.

[Yka]

Si sa nám riadne vyhrala s fotočkami , moc krásne.
Nedá mi nesúhlasiť s Lincey, diel skutočne zaujímavý, niežeby to bolo prekvapujúce . Tanečnú skupinu si nám tam asi nedala len tak, takže som zvedavá čo bude mať za úlohu v príbehu, v každom prípade Carrie a Josh sú podarení, z toho ešte niečo bude

Tarina časť, neviem prečo ma napadlo, že toho blondáka si tam nedala len tak pre srandu králikov . Podľa slov tej veštice nás na dovolenke čaká asi niečo viac ako len poflakovanie sa na slniečku a fňukaní za prácou (byť workoholikom musí byť hrozné ).

Teším sa na ďalší diel a pirátov , dúfam že bude rovnako dlhý ako tento