3. KAPITOLAIntriky"Taweret." volal již z dálky Amenhotep.
"Otče!" Taweret se elegantně zvedla a rychleji, než bylo na dceru faraona vhodné, mířila k Amenhotepovi. Ten ji starostlivě pozoroval. Tíha jeho rozhodnutí se mu usadila v mysli jak zavalitý kámen.
"Dobré ráno." objala jej Taweret a neunikl jí otcův strnulý postoj ani ustaraná tvář.
Amenhotep si Taweret prohlížel. Její hebkou pleť, pronikavou modř jejích bystrých očí a její nenadálou proměnu z dívky v ženu. Hluboce se nadechl a snažil se alepoň na chvíli zakrýt své obavy.
"Taweret, byl bych rád, kdyby jsi mě zítra dopoledne doprovodila na . . . malý výlet." přemýšlivě dokončil větu. "Bylo by vhodné, abychom vyjeli již v dopoledních hodinách."
"Samozřejmě, otče." Taweret cítila závažnost jeho slov a tušila, kudy se jejich zítřejší rozhovor na společném výletě bude ubírat. Chvíli stáli oba dva proti sobě, očima sledující toho druhého, každý ale pohroužen do svých úvah.
"Chtěl bych tě poprosit, aby si o naší plánované výjížďce s nikým nemluvila. Nechtěl bych záměrně vyvolávat pozornost k určitým skutečnostem, které budou dříve nebo později stejně žhavým tématem."
Taweret jen přikývla na znamení, že rozumí.
"Užij si dnešní nádherný den, dcero slunce." popřál jí ještě a lehce se usmál. Jeho pousmátí zmizelo stejně rychle jako přišlo. Rychlými ale zároveň elegantními kroky, které vypovídaly o jeho původu, se vzdaloval. Taweret nespustila oči ze svého otce dokud se neztratil z dohledu. Potom si jemně povzdychla. Málokdy jej viděla v podobném rozpoložení a když se tak dělo, vždy měl před sebou velmi těžkou úlohu.
"Vaše Výsosti." ozvalo se najednou vedle Taweret, která úlekem poskočila a její srdce začalo rychleji bíti. V návalu myšlenek ztratila pojem o přítomnosti. Jakmile se zaměřila na postavu vedle sebe, spatřila Tannise, jež si právě úctihodně pokládal pravou dlaň na levé rameno a sklopil hlavu. Bilo-li srdce Taweret rychleji při úleku, nebylo to nic ve srovnání s momentem, kdy se jejich pohledy setkaly.
Pocit, jako když vám hrudí letí splašený kůň a vy cítíte dusot každého z jeho kopyt. Při pohledu do jeho očí s barvou řeky Nil, stejně tiché a uklidňující a přesto tajemné a nebezpečné, chyběl Taweret vzduch tak potřebný k dýchání.
Dobře si pamatovala na ten okamžik, kdy se do těch bezedných očí poprvé hluboce ponořila. Bylo asi před rokem, kdy se se svými otroky a Anuket vydala navštívit místní trh. U jednoho stánku zavadila o dřevěný kůl a nebýt Tannise, spadla by přímo mezi skleněné zrcadla a křišťálové vázy. Do dneška nevěděla, jak se ocitla v jeho náručí. Na jediný okamžik se jejich pohledy střetly a tehdy se Taweret poprvé topila v těch bezedných vodách. Příliš brzy opět stála vedle svých sluhů pozorujíc Tannise, který rychle odcházel. Za dotyk faraonovy dcery mu hrozil trest smrti. Taweret se tenkrát po dlouhých diskuzích podařilo přesvědčit jak Anuket tak i otce, že je jí milejší Tannisův dotyk než rozřezané tělo. Anuket, dvorní dáma, byla samozřejmě jiného názoru, faraon se ale rád nechal přesvědčit o opaku, neboť by Tannis synem jednoho z vážených egyptských knížat.
A teď tady stál, sám přímo naproti ní. Jeho bronzová kůže obtahující každý sval, rty pevně sevřeny a pohled upřený přímo na ní.
Taweret se vzpamatovala.
"Co si přeješ?" ptala se a snažila se, aby její hlas zněl pevně.
"Nesu Vám zprávu od Duata, Amon mu dopřej věčný život."
Taweret jen lehce povytáhla obočí.
"Rád by si odpoledne zajel do lázní a byl by rád, kdybyste jej doprovodila."
"Velký Amone!" zvolala Taweret. "A co vede Duata k takovým myšlenkám?" ironicky se zasmála.
"Chtěl by strávit odpoledné v příjemné společnosti. Ve Vaší společnosti." odpověděl Tannis bez jakéholiv cuknutí. Tón jeho hlasu, výraz tváře ani držení těla neprozrazovalo nic z toho, co cítí nebo co si myslí. Taweret obdivovala jeho ukázněnost v chování a zároveň nechápala, jak se může někdo až tak dokonale ovládat. Stále se měla v životě co učit.
“Co mu mám vzkázat, má paní?”
Taweret zapřemýšlela. Duat o ni neprojevoval žádný zájem, přehlížel ji skoro stejně jako služebnictvo. Věděla ale, že jsou vztahy mezi královským dvorem a Duatovou rodinou napjaté. Vždycky byly. Co má tedy znamenat ta náhlá změna? Taweret napadaly různé myšlenky, jedna se zdála ale nepravděpodobnější, než ta druhá.
Co by na to řekl otec? Taweret si živě dokázala představit jeho odpověď.
“Dej mu šanci.” řekl by. “Buď opatrná, ale přijmi jeho pozvání.” Amenhotep trpěl již odjakživa tím, že si se svým bratrem Sobkem nerozuměli a jejich životní cesty byly naprosto rozdílné. Teď by viděl alespoň malou nápravu v tom, že spolu vycházejí minimálně jejich potomci. Sama byla take zvědavá, jaké pohnutky vedou Duata k takovým činům.
“Vyřiď Duatovi, že jeho pozvání ráda přijmu.” rozhodně pronesla.
Tannis si opěl položil pravou ruku na levé rameno, krátce sklopil hlavu a bez jakýchkoliv dalších slov odcházel.
Taweret si vydechla. Najedné straně byla ráda, že se Tannis vzdálil a ona mohla normálně myslet, na druhé straně by dala cokoliv za jakýkoliv projev náklonnosti. Tannis v ní probouzel zvláštní pocity. Chtěla cítit teplo a sílu jeho paží kolem svého těla a jeho smyslné rty přitisklé na těch svých. Při této myšlence její tělo nevědomky cuklo.
Taweret se otřepala jako by tímto chtěla dostat podobné myšlenky ze své hlavy. Elegantními chůzí zamířila zpět do paláce a svým černým služkám poručila, aby jí přichystaly lázeň. Na schůzku s Duatem se bude muset řádně připravit.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
“Líbezná Taweret! Děkuji Amonovi, že jsi se rozhodla přijmout mé pozvání.”
Duat kráčel směrem k Taweret, paže rozpřežené v uvítacím gestu a na tváři široký úsměv, jež ale neproniknul k jeho studeným očím.
“Zdravím Tě, Duate.” pozdravila jej Taweret, kráčející směrem k jeho paláci v doprovodu svých stráží. Taweret se rozlížela po Duatových rozlehlých pozemcích a jeho vile.
“Máš to tady moc příjemné.” prohlásila po chvilce.
“Vy v paláci se máte daleko lépe. Hory zlata, pohodlné divany….” odvětil Duat a jeho ret se jemně zkroutil v ironickém úsměšku.
“Duate!” vykřikla lehce rozhorleně Taweret. “Dobře víš, že jsi v paláci kdykoliv vítán a je to stejně domov jak můj tak tvůj.”
Taweretiny oči se zúžily v návalu zlosti. Stačil jí jediný pohled na Duatovu vilku a bylo jí jasné, že může s palácem pomalu konkurovat. Blahobyt se dal vyčíst i z písku, který obklopoval Duatovu vilku. Nedivila by se, kdyby Duat nechal otroky přesívat denno denně ty duny pouště jen proto, aby každý smrtelník poznal, že se nachází v královské rodině.
“Ah, milá Taweret. Nezkažme si ten nádherný den malichernými řečmi.” Duat měl ve tváři opět ten stejný úsměv.
“Pojď si dát něco na osvěžení a vyrazíme do lázní. Dnešní horký den se k tomu jen nabízí.”
Taweret následovala Duata do jeho sídla. Ve vstupní hale zahlédla Tannise jež jí obyklým gestem vzdal poctu a vzdaloval se do opačného křídla Duatovy vilky.
“Duate, jakou funkci u tebe vlastně zastává Tannis?”
Ptala se zvědavě Taweret. Vztah těch dvou jí nebyl úplně jasný.
Duat dal příkaz svým otrokům, kteří přinesli vychlazené nápoje a společně s Taweret se usadili v pohodlných sedačkách.
“Tannis je syn knížete Bark-hana. Již jako mladíci jsme se spřátelili. Dokonce jsme spolu chodili do školy. Kníže Bark-han naše přátelství samozřejmě uvítal. Později se Tannis rozhodl, že zůstane po mém boku. Není mým sluhou, ani otrokem, je svobodný. Je mi přítelem a zároveň je ochoten plnit má . . .PŘÁNÍ.“ Duat evidentně použil toto slovo. Jak obratné. Elegantní výraz pro někoho, kdo je z jistého důvodu povinnen sloužit i když né doslovně, napadlo Taweret. Za tím bude rozhodně něco víc, ale byla by v jistém smyslu sebevrahem, kdyby se ptala na podrobnosti.
„Nezlob se, prosím, na můj dotaz, ale máš mu pořád za zlé tu epizodu z loňska?“ vyzvídal Duat.
Taweret lehce povytáhla obočí, než pochopila, kam Duat míří.
„Ne, to je v pořádku. Velký Amon tomu tak chtěl.”
Duat se rozchechtal na celé kolo.
“Tenkrát jsem nemohl věřit svým uším. Božský Amone! Položit svůj život za pár šrámů faraonovy dcery!” smál se dál Duat. “Do dneška nechápu, co to do Tannise vjelo.” smál se svému vtipu dál než zaregistroval zablýsknutí v Taweretině tváři. Duat se jí zpříma podíval do očí.
“Ale v jednom s ním musím souhlasit, byla by škoda tvé královské kůže.”
I přes dnešní vedro přejel Taweret mráz po zádech. Až teď si uvědomila, jak chladný a nebezpečný může Duat být. Její smysly se zaostřily a její oči zúžily. V jeho přítomnosti bude muset být stále ve střehu.
“Již se těším na osvěžující lázeň.” prohodil opět vesele a bezstarostně Duat a ta chvilková mračna jako by rázem odplula. Taweret se zvedla.
“Tak tedy pojďme.” zavelela a v doprovodu jak svých tak Duatových strážců mířila zpět ke svému vozu.
Zanedlouho se již oba procházeli prostory místních lázní. Kolem se to hemžilo jen bohatými obchodníky, finančními úředníky a knížety jež si krátili své volné chvíle tlacháním a pomlouváním svých sousedů. V momentě, kdy se ale na obzoru objevila Taweret s Duatem, skoro všichni rázem zmlkli a gesty jim vzdávali svou poctu. Duat zamířil k jednomu z masážních stolů a Taweret se ponořila do osvěžujících vlnek vířivky.
Po nějaké době se oba dva natáhli do pohodlných lehátek.
“Jsem vážně moc rád, že jsi se rozhodla přijít, Taweret. Nevěřil bych, že se ve tvé společnosti budu cítit tak . . uvolněně.” prohlásil Duat a Taweret si byla jistá, že na jeho tváři na chvíli zahlédla ten známý ironický úsměv.
“Již za pár dní se staneš ženou, oslavíš svou plnoletost. Přípravy jsou jistě již v plném proudu.” ptal se sladce Duat. I přes ten cukrový tón postřehla Taweret jistou naléhavost. Než ale stačila odpovědět, zakryl oba stín.
“Máš pravdu, přípravy jsou již v plném proudu. A jistě se nemýlím, když ti již teď prozradím, že jsi zván, Duate.” Anuket, dvorní dáma, stála naproti nim a sebevědomým pohledem je sledovala. Taweret stačil jediný pohled směrem k Anuket, aby vycítila, že těch pár okamžiků rozhovoru využívá Anuket a předvádí své smyslné, ženské tělo v celé své kráse.
“Anuket!” pronesla klidně ale rozhodně Taweret. “Listina hostů pozvaných na mou oslavu ještě nebyla oficiálně schválena. Nezapomínej, že pozvání přísluší pouze královské rodině a ne dvorní DÁMĚ. Tentokrát tvoji poznámku přejdu bez povšimnutí. Duate, doufám, že omluvíš neslýchanou drzost Anuket a že omluvíš možnou mylnost jejich informací.”
Anuket se zablýsklo v očích. Taweret si na chvíli vychutnávala svou moc, jež měla nad ostatními. Koutkem oka postřehla, že se tvář Duata lehce zatvrdila a na okamžik měla až překvapivě bázlivý výraz. Dusila v sobě vítězoslavný smích.
“Vaše Výsosti, děkuji za Vaši milost. Duate….” pokynula hlavou Anuket a vzdalovala se.
Taweret ještě chvíli pobaveně sledovala Duata. Ráda by v tu chvíli uměla číst jeho myšlenky. Naprosto si uvědomovala, co touto, na první pohled naprosto nevýznamnou roztržkou, způsobila.
Duatovi chvíli trvalo, než se z toho malého překvapení vzpamatoval. Zaujatě si prohlížel Taweret. Až dosud si byl jistý, že je pouhým malým rozmazleným faraonovým miláčkem a k uskutečnění jeho plánu bude stačit trocha obratnosti. Pomalu poznával, že se mýlil. Taweret je tvrdším oříškem než si myslel. Až do teď působila jako křehké stvoření, spoléhající se na druhé. Jedinou větou ale zničila to klamné zdání. V Taweretiné větě byla cítit odhodlanost, bystrost i přehled. Jasnost a výstižnost jejích slov se dala až fyzicky cítit.
Svůj plán bude muset detailněji promyslet a být daleko přesvědčivějším hercem. Tato skutečnost mu naháněla lehké obavy, ale daleko víc je doháněla k zuřivosti. Žena! Žena jež je jeho sokem. Ba co více, rovnoceným protivníkem.
Byl rozlícený faktem, že je Taweret chytřejší než předpokládal, ale nejvíce v tento moment opovrhoval sebou. Již podruhé Taweret podcenil. Již podruhé bral nedostatečně na vědomí fakt, že je výjimečná. Jakkoliv nenáviděl podobné přívlastky v souvislosti se ženami, tentokrát tuto skutečnost nemohl přehlížet. Již nikdy více nesmí podcenit Taweret. A pak bude moci vyhrát.
Duatovi se na tváři najednou objevil jeho sladký úsměv, tentokrát ještě širší než kdy předtím.
“Doufám, že jsi neměla v úvahu vynechat mě ze tvé velké oslavy. To by mě vážně velice mrzelo.” pronesl opět roztomile.
“Pozvánky by měly být doručeny během tří dní. Již brzy se to tedy dozvíš.” pronesla Taweret stejně rozkošně jak to uměl Duat.
Duat se začal smát svým zvonivým smíchem.
“Velký Amone! Taweret! Ty jsi vážně kouzelné stvoření.” smál se dál. “Budu čekat na doruční Tvé pozvánky.” řekl pevně, jako by tím chtěl Taweret vyvrátit eventuální nerozhodnost.
"Re již zapadá za obzor." prohlásila Taweret a zvedla se z lenošky.
"Děkuji za příjemně strávený den, Duate." prohodila nenucene a nechala se zabalit do měkkých ručníků.
Duat se jen samolibě usmál.
"To byl pouze první z mnoha dalších dní, které spolu strávíme ." zatvářil se na oko optimisticky a nechal vyniknout svůj úsměv. V jeho vnitru to ale vřelo.
V doprovodu svých stráží opouštěla Taweret lázně. Duat, ji provázel pohledem a skřípal zuby.
Tohle odpoledne nebylo sice úplné fiasco, ale taky žádný velký průlom. Jen jednu věc to přineslo. Teď měl jasnou představu, jak musí postupovat dál. Duat rozčarovaně plácl do lehátka. Rychlým pohybem se z něj vyšvihl a prudce mávl na své sloužící.
Svižným krokem opuštěl lázně a ignoroval pozdravy kolemjdoucích. V hlavě už osnoval plán na další nudné, leč nutné odpoledne, které stráví v Taweretiné společnosti.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Taweret pozorovala večerní červánky ze své terasy. Byla sama. Své sloužící již po večerní koupeli propustila.
Odpoledne strávené s Duatem ji psychicky zmohlo. Něco jí napovídalo, že Duatův zájem má svůj cíl. Jaký, to ještě nevěděla. Byla si ale jistá, že se to již velmi brzy dozví. Do té doby ji nezbývá nic jiného než ostražitost.
„CITÁT DNE: Žena jest hluboká voda, jejíchž vírů nikdo nezná.“
od Dadul » Sob 14 Mar 2009, 23:25 
Napríklad ja ho čítam a musím ťa pochváliť! 
Hlavne ten diel prvý. Viem koľko muselo byť na tom práce... pretože v simse niečo takéto "zorganizovať" nie je najľahšie. 
NA chvílku som mala pocit, že v tom bude ovela viac mystiky, ako som si predtým myslela 
No chuda dievča, sama je, ale šak to sa spraví 
(chyba mi tu nejaky horor 
