Vracející se vzpomínky

[Janika31]

jééé skvelé ako običajne...akurát ten listok si mohla lepšie spraviť ale je to na jedničku

Děkuji i tobě:))

[Tatranka525]

kedy bude novy dielik? bo sa neviem dockat

[Janika31]

kedy bude novy dielik? bo sa neviem dockat

že jsi to ty, tak tady ho máš!!

4.Díl

Při vstupu do vozu, jsem pocítila zvláštní tlak v břiše a zmocnil se mě nejistý pocit. Brice vypadal též nervózně a nezaměstananou nohou si podupával. Co asi tají? Říkala jsem si. A proč tolik luxusu najednou? Moje nejistota vstoupala.
Mlčky jsme dojeli až k nádherné restauraci, na konci města. Restauracevlastnila také nádhernou, ale přesto v noci tajemnou zahrádku. Tajemno mě vždycky lákalo, a proto mým snem toho to večera bylo, mrknout se, co zahrádka skrývá.

Brice gentlemansky otevřel dveře od vozu na mé straně a podal mi svou studenou ruku.
Pak tichým hlasem řekl: ,, Jsme na místě Danett.‘‘
Úžasem jsem nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku, proto jsem následovala Brice ke vchodu do restaurace.

Brice zmizel u pultu s rezervací a já si zatim prohlížela útulné okolí kolem. Zanedlouho nás postarší, ale milá paní vedla k našemu stolu. Byla jsem stále v rozpacích, jaké překvapení mě ještě čeká. Rozklepaně jsem se posadila na odsunutou židli a Brice mě lehce přisunul ke stolu a po té se i on sám usadil.
Milá paní nám přinesla jídelní lístky a začala nám ukazovat, které jídlo by nám doporučila.
Nakonec Brice dal na její radu a nechal obědnat nějakou mořskou specialitu po italsku.
Sama jsem byla zvědavá, jakou to bude mít chuť.

Můj zrak spočinul na Bricovi, podivně si mě prohlížel a vůbec jeho chování dnes bylo opravdu nevšední, až mi to nahánělo hrůzu.
,, Copak je? Mám něco na tváři?‘‘ úsměvavě jsem se zeptala.
,, Ne nemáš. Jen ti to opravdu moc sluší. Jsi krásná.‘‘
,,Děkuju.‘‘
Rozpačitě jsem se usmála a na tváři se mi vykouzlily červánky.
Brice mě začal lehce, ale příjemně hladit po mé neklidné ruce. Bylo to příjemné, až teď jsem si všimla, jak je v hloubi duše něžný.
Z našeho zamilovaného rozjímání nás vyrušil číšník, který ohlašoval příjezd naší večeře.
Luxusně nám naservíroval jídlo, popřál nám dobrou chuť a v blesku zmizel.
S chutí jsme se pustili do mořské speciality, musím říct, že jsem měla veliký hlad a to jídlo nejen, že krásně vonělo, ale bylo i velmi chutné.

Oba dva jsme se naprali k prasknutí. Brice ještě objednal velmi kvalitní šampaňské a připili jsme si na náš vztah. Po té Brice udělal něco nečekaného. Zvedl se ze židle, natáhl ke mě ruku a po podání mé ruky mě vedl ven na onu tajemnou zahrádku.
Při vstupu do ní mě do tváře uhodil zajímavý pocit vzrušení, mísený strachem. Zahrádka večer působila opravdu strašidelně, ale zároveň kouzelně. Brice mě vedl ještě kousek dál k zajímavému stromu.
Postavil se naproti mě a jeho doposud skloněná hlava teď smiřovala k mé tváři. Jeho oči probodávaly ty mé. Zvedl svou ruku a nežně mě pohladil po tváři.
Chtěla jsem hrobové ticho prolomit svými otázkami, ale on mě umlčel a políbil mě.

A pak spustil.
,, Víš Danett hodně jsem přemýšlel nad jednou věcí. Jestli má náš vztah cenu. Vůbec jsem na tebe neměl čas a zanedbával tě, proto mi vrtalo hlavou jestli tě opustit nebo zůstat s tebou, ale to by obnášelo hodně věcí, ale uvědomil jsem si to hlavní, že bych nebyl šťastný s nikým jiným než s tebou a jak moc mi na tobě záleží a mám tě rád. Tohle vše bylo pro mě těžké ti říct, ale to neni ta podstata proč jsem tohle zorganizoval.


Ehm, ehm, takže Danett Grandetová ptám se tě, vezmeš si mě za muže?''



Nezmohla jsem se na nic.
Jen jsem na Brice vytřeštěně koukala, co mi to tu právě řekl.
A Brice zase koukal na mě a čekal, co mu odpovím.
Rychle jsem se vzpamatovala a v blesku jsem odvětila.
,, Ano bude mi ctít si tě vzít.‘‘
Se slzami v očí jsem se mu vrhla kolem krku.


To be continued...

-----------------------------------------------------------------------------

omlouvám se, že je dílek trochu kratší snad vám to nebude moc vadit a doufám, že i přes tento malý nedostatek se vám bude líbit.

[Tatranka525]

jeej krasnucke. jaka pekna restauracia a dej samozrejme. bolo to pkne jak ju poziadal o ruku. dufam ze to s nimi takto bude pokracovat aj nadalej no necham sa prekvapit

[Jesper]

Velmi pekny pribeh.a tento modry oblek fakt krasny

[tamuska]

no zasnubeniii suuu ....to bolo asi ocakavane...ale este nedosli pred olataaaaaaar takze uvidiiime co budeeeeeeee uz chcem dieliik

[Janika31]

Děkuji za supr komentíky, ale nebudu nic prozrazovat, co je čeká, samozřejmě to nebude tka jednoduché, jak si asi myslíte.

[Antscha]

jeeej zasa pekny diel...pekna restika...jeeeej zasnubili sa ....heheeeeh tesim sa na pokracko

[Lincey]

opäť milý, pohodový diel.nemám čo vytknúť, no dúfam, že pre nás chystáš množstvo prekvapení, skvelo píšeš a bolo by škoda ak by si nevyužila svoj talent na opísanie zložitých životných situácií, ved život nie je len ružový.

[Janika31]

Antscha:Děkuji i tobě za pěknoučký komentík

Lincey:Tobě zvláště děkuji za delší komentík. Potěšil mě a neboj se v tom to příběhu opravdu nebude život jen růžový.

[oskar123511]

Ako chýba ti tam Krashkarov zákon scválnosti (Neriešme, že čo to je )...samotný názov, že Vracejíci se vzpomínky-mi pripadalo ako konečné blaho a oslobodenie od teen love story..(Už si to nemyslím, lebo sám jedno píšem ) Ale pokiaľ sú to naozaj len úvodné diely tak to beriem, lebo mám pocit akoby som to tu už čítal ...Ja tak strašne verím, že druhý diel budem hltať a prosiť o další. A že si na konci utriem pot z čela a poviem si, že Wow ...Tak som zvedavý. Plný očakávaní sa teším na nový diel

[Janika31]

Ako chýba ti tam Krashkarov zákon scválnosti (Neriešme, že čo to je )...samotný názov, že Vracejíci se vzpomínky-mi pripadalo ako konečné blaho a oslobodenie od teen love story..(Už si to nemyslím, lebo sám jedno píšem ) Ale pokiaľ sú to naozaj len úvodné diely tak to beriem, lebo mám pocit akoby som to tu už čítal ...Ja tak strašne verím, že druhý diel budem hltať a prosiť o další. A že si na konci utriem pot z čela a poviem si, že Wow ...Tak som zvedavý. Plný očakávaní sa teším na nový diel

četl?Mno já nevím já tu sjem nová a od nikoho jsem to nekopírovala:))takže netuším. Jinak dkěuji.

[oskar123511]

Nieeeee Ja som myslel tu temu...že píšeš klasiku nezvyčajne tak krasne

[Janika31]

5.Díl

Ani nevím, jak jsem se dostala do postele, byla jsem stále ještě duchem ve večerní zahrádce. Nemohu uvěřit faktu, že jsem zasnoubená. Čekala jsem vše, ale tohle opravdu ne. Nemyslete si, že nejsem ráda, ba naopak, jsem nejšťastnější žena pod sluncem. Nebo snad ne?
Určitě si říkáte, proč si stále stěžuji.
Nedávno jsem našla svojí kamarádku, po tolika letech, přítel mě požádal o ruku a já jsem stále nespokojená.
Myslím, že je plno věcí, které mi schází k vrcholnému štěstí.
Asi i proto, že moje myšlenky spadají stále k onu muži, který mi tolik ublížil, ale já na něj po tolika letech nedokážu přestat myslet. Zvědavost mi nedá spát. Jak asi teď vypadá? Má stále ten svůj kouzelný úsměv, který vás dostane na kolena?
Dokáže ještě jedním slovem ublížit?

Opět ty samé myšlenky mě uvádějí do depresí.

Z téhle popudivé nálady, která u mě panuje mě vyruší Brice, který se pokouší pozitivní náladu vnést do ložnice. Nejen, že se na mě sladce usměje, ale vpustí sem i tu překrásnou vůni palačinek, které už na mě čekají na stole.



, Vstávat lenochu, nebo ti ta dobrota vychladne.‘‘
,, Vždyť už běžím.‘‘ Unaveně jsem se usmála.
Vsunula jsem se do svých zajíčkovských bačkůrek a mazala jsem si to po schodech do kuchyně.
Tady byla ta vůně intenzivnější, a proto jsem se nemohla vynacítit. Palačinky jsem musela mít každé ráno, nic jiného mě totiž neprobere, než pořádná dávka nasládlého těsta s tuctem čokolády.
Já vím jsem hrozná, ale každý má své slabiny a já mám zrovna tuhle.

Brice se musel pousmát nad mýma šťastnýma očima a žadoněním o přidání.

Po mém představení s palačinkama mě poslal nahoru, abych se trochu zkulturnila, měl pravdu, musela jsem vypadat, jak strašidlo do zelí.

Vlezla jsem do vany a pořádně jsem se vymydlila, abych byla voňavá a svěží.
Když jsem po koupeli volila, co si vzít na sebe, rozhodla jsem se už pro něco teplejšího, jelikož venku převzal vládu sychravý podzim. Sice mé oblečení bylo teplejší, ale ne zase tolik, jelikož venku stále povlával teplý vzduch.



Dnes jsem měla v plánu navštívit moji zpřízněnou dušičku Chaiki. Přece si nemohu nechat takovou novinku pro sebe. No jo my ženský jsme hrozný, ale tak co k našemu životu tohle patří.

Trochu jsem se upravila, rozloučila jsem se se zbylími členy rodiny a vydala se směrem do města.



O chvilku později

Chiaki už mě vítala s otevřenou, kamarádskou náručí. Je to tak hezký pocit mít zas svojí poradkyni blízko sebe. Až teď jsi uvědomuji, jak moc mi ta její přítomnost chyběla. Pokaždé když se na mě usmála, hlavně když jsem měla špatnou náladu, dodala mi pozitivní energii a já se nedokázala mračit. Pořád je to stejné, jakmile jsem spatřila její usměvavou tvář, všechny starosti šly stranou a já v sobě pocítila, lehký pocit, jak může být život někdy krásný.

Kamarádsky a zároveň šťastně, že se opět vidíme, jsme se objali.



Chiaki si nemohla nevšimnout mého prstýnku a jakmile ho spatřila, rozzářily se jí oči a začala mi blahopřát k zasnoubení s Bricem.
Pak mě honem vyzvala dovnitř apartmánu, kde momentálně přebývala.

Obě dvě jsme se usadily do pohodlných křesel s pocitem blaženosti. Nechtěla jsem Chiaki napínat, tak jsem jí povyprávěla o včerejším dni, jak to všechno začalo a skončilo. Celou dobu mi pečlivě naslouchala a bylo poznat, že tu radost prožívá s semnou, jako bychom byly propojené nějakým silným poutem. Ano pouto tu bylo dost silné, naše kamarádství.
Jakmile jsem dovyprávěla, Chiaki si oddechla. Ani se jí nedivím, takových informací, co musela za tak krátkou dobu zpracovat.



Chiaki se nachvilku odmlčela. Dnes mi přišla zvláštní, jako by ji něco tížilo, ale nechtěla to na sobě dát znát. Její úsměv jí vždy přemohl.
Nedalo mi to a přece jsem se optala.
,, Chiaki, copak se děje? přijdeš mi duchem nepřítomná.‘‘
,, Aale, to se ti jen něco zdá.‘‘
,, Ne nezdá, pověz mi, co tě trápí, neskrývej nic, vždyť víš, že já poznám když ti něco je.‘‘
,, Dobře, nebudu nic zapírat, nemá to cenu.‘‘ řekla smutně
Začala jsem se děsit, co se děje.
,, Víš Danett, poslední dny mi nebylo moc dobře, proto jsem se rozhodla dojít si k doktorovi.‘‘
,, A?‘‘
,, Dělal mi nějaké testy a ....
Chiaki se odmlčela, polkla a sklopila hlavu.
,, mám rakovinu.‘‘
Doplnila větu, kterou načala.

Myslela jsem, že mě tyhle slova položí. Jak jsem si nemohla nevšimnout, jak je Chiaki pohublá? Připadala jsem si hrozně a jak si asi musí připadat ona? Co jen teď bude?

,, Chiaki, to není možné, jak jen se to mohlo stát?‘‘
,, Víš to byl i ten důvod, proč jsem sem přijela. Nechtěla jsem ti přidělávat další starosti a proto jsem o tomhle pomlčela.‘‘
,, Chiaki to ne, neboj se my to zvládneme. Ty to dokážeš si silná holka.‘‘
,, Děkuju ti za všehcno, co pro mě děláš, ale sama nevím, jak dlouho tu ještě budu.‘‘
,, To neříkej, ty tu budeš dlouho moc dlouho, ty mě určitě ještě přežiješ.‘‘
,, Nebuď vtipná Danett. Ještě než bude konec, mám jedno přání.‘‘
,, Povídej, udělám cokoli, co budeš chtít.‘‘
,, Najdi Bess. Musím ji ještě vidět, aspoň jednou naposledy.‘‘
,, Najdu Bess a o tebe se postarám, ty nezemřeš.‘‘

Všimla jsem si Chiakiny pobledlosti, musela být vyčerpaná z toho úsilí, které kvůli mému zasnoubení musela podstoupit, abych jí vše sdělila a ona to tak dobře zpracovala, proto jsem neváhala ani chvilku a dovedla ji do ložnice, aby si odpočinula.

A sama jsem, pak musela pryč, bylo mi ze všeho na nic.

Běžela jsem nejrychleji, jak jsem uměla, až do konce mých sil. Ani nevím jak, ale moje kroky skončili před branami známého parku.
Se slzami v očích a za stálých vzlyků jsem vstoupila do dopusud tichého prostředí parku. Svalila jsem se na lavičku a propadla v nekonečný pláč plný utrpení a smutku.
Nemohla jsem dál. Všechno to na mě spadlo, moje deprese, které jsem držela v sobě, všechno šlo ze mě ven.
,,Proč Chiaki, proč ne já?‘‘
Objetovala bych svůj život, jen aby mohla žít.
Vypadalo to na lepší časy a jedním lusknutím prstů, jako by se mi zbořily základy, které se začly tak pevně budovat. Nezmohla jsem se na nic víc než bezvládně sedět na lavičce a plakat............



To Be Continued.....

[Lincey]

opäť pekný diel štylisticky nemôžem nič vytknúť,no zdá sa mi,že to má až príliš rýchly spád, nestačím si zvyknúť na jednu situáciu a už je tu nová,ale predpokladám,že to má svoj zámer,takže sa teším na další diel