I andělé přinášejí špatné zprávy-10.kapitola (5.7.)

[katush]

Super diel, som zvedavá čo bude ďalej.
Krásny príbeh a naozaj super píšeš

[Lincey]

Diel som poctivo dočítala a musím povedať, že je skvelý ako obvykle. Teda na Arleninom mieste by som tiež v tom momente asi bola ticho a nič mu nepovedala. Súhlasím s babami, že nový člen kapely bude asi nejaké dievča, Arlenina konkurencia, i ked zaujímavé by bolo aj keby to bol chalan a našu Arlen by začal priťahovať ešte viac ako Robin.
Velmi sa teším na pokračovanie

[America]

Tedy, děkuji moc, moc a ještě jednou moc za komentáře. Potěšili jste mě.

[Mafuš]

Krasny dielik.A ani ja sa teda Arlen necudujem,ze to nechala tak a nic Robinovi nepovedala.Podla mna s nim aj tak nic nebude mat
Mozno ked bude ten novy clen kapely a bude to chalan,tak do toho sa buchne
Tesim sa na dalsi dielik

[Mirabi]

velmi pekne to pokracuje, presne aj mna napadlo ze novy clen bude chalan a Arlen ked ho zbada tak hned zabudne na Robina a mozno to bude Kargen ci to som uz mozno riadne mimo ale mohol by sa uz objavit

[America]

Mafuš-Děkuji... Samozřejmě může být nový člen kapely kluk, který by se Arlen líbil... že jo? To nepopírám. Jestli se ale do něj zamiluje,tak to nevím nevím...
Mirabi-Byla by sranda, kdyby byl další člen kapely Kargen... Už vidím, jak hraje na klávesy v tom svým středověkým rouše.
Jinak co se týče toho, za jak dlouho se Kargen objeví, tak se přiznávám, že to ještě nějakou tu dobu potrvá.
********************************
Jinak mě napadla nová zápletka pro příběh... Docela zamíchá kartami osudu Arlen ale i jiných postav...třeba těch,co se tu zatím vůbec neobjevily.

[America]

Předem se omlouvám za dvoj post.
Ale týká nového dílku,který bude nejdříve ve středu, protože... No protože si musím pročistit downloads. Respektivě tu složku celou vyhodit. Začíná mě totiž štvát, že nad focením strávím více času než nad samotným psaním. To je prostě ten nejzávažnější důvod, proč dílky přibývají slimáčím tempem... Dobře, když to vemu kolem a kolem, tak je to jediný důvod. Můj prahistorický počítač prostě neutáhne těch 6000 downloadu, co mám. Musím se zbavit především toho staženého nábytku. Ve hře si asi nechám jen genetiku a oblečení... Prostě se nelekejte toho, až bude McQueenovic dům vypadat jinak než doposud. Dělám to jen prot, abych mohla mít volnou ruku v tvorbě příběhu(páč to focení mě začíná nudit a nerada bych, kdybych kvůli tomu musela všechno tipnout).

[America]

7.kapitola – Rebelové

Vypráví ???
Zase vztek. Vztek a to hodně vzteku. Vše se ve mě vařilo a moje mysl byla těsně před výbuchem. Další hádka s otcem o tom, že moje chování je nevhodné a že moje dlouhé vlasy jsou „buranské.“ A moje matka? Snad si naivně nemyslíte, že se přidala na mou stranu. Ta se zachovala jako vzorná manželka a přidala se k tátovi, načež následovalo hodinové kázání. A vše jen kvůli mým dlouhým vlasům.
Ještěže po tom stěhování mám klavír u sebe v pokoji a můžu se uklidnit hudbou. Ano, hudba je jedna z mála věcí, které mě dokážou uklidnit. Druhé a poslední řešení je jen to, že začnu řvát a kopat kolem sebe.
Střídavě jsem hrál jednu skladbu za druhou bez jakýchkoliv pravidel. Hrál jsem jen tak něco, co mi přišlo na mysl.

Když jsem skončil se svým bláznivým hraním, ozval se mi za zády potlesk. Věděl jsem, kdo byl jeho zdrojem. Moje setra Elizabeth stála jen tak přede mnou a usmívala se. Prohlédl jsem si ji od hlavy až k patě a mému zraku neušel její viktoriánský obleček.
„Pěkný ohoz.“ Zkonstatoval jsem. Moje koutky úst šly nahoru, ale přesto jsem záchvat smíchu potlačil.
„Klidně se zasměj, mě to nevadí. Když ten smích v sobě budeš ještě chvíli dusit, tak asi praskneš.“ Řekla sestra bez jakéhokoliv náznaku naštvání.

Tohle jsem na své sestře měl vždy rád. Její flegmatická a klidná povaha byla přímo až zarážející. Přesto ale byla naivním snílkem. Ale byla dle mých rodičů ve svém chování dokonalá. Ano, dokonalá narozdíl ode mne.

Přes její pobízení k smíchu jsem se nezasmál.
„Neříkej, že jdeš na ten pitomý ples, který pořádá škola, do které máme nastoupit až po Vánocích.“ Řekl jsem otráveně, vstal od piana a uvelebil se v křesle.
Se vším tím stěhováním do nového města, přišel i nutný přestup na jinou školu. Spoustě lidí by to zřejmě vadilo, ale mě ne. Tu školu jsem nesnášel, jelikož všichni na škole nesnášeli mě. Pod nálepkou „Nejlepší z nelepších“ se skrývalo pěkně prohnilé hnízdo. Neměli mě rádi.... Označovali mě jako pitomce, homosexuála, magora, blbce, apod. Nikdy mě nikam nepřijali. Tedy, ne že bych se někam hrnul, protože ta sebranka dítek zbohatlíků moji osobu nikdy nelákala.
„Proč hned pitomý? Musíš všechny odsuzovat předtím, než je poznáš?“ vytrhla mě z proudu myšlenek Elizabeth.
„Prostě to vím. Elizabeth pochop, že jsem pro všechny odepsaný případ.“ Zkonstatoval jsem smutnou pravdu, která mě provází jako nějaké prokletí.
Každý se ode mne odvracel a já nikdy nevěděl proč. Možná mám negativní auru, nebo tak něco.
„No tááák! Přeci mě tam nenecháš jít samotnou. K tomu je to obyčejná škola na rozdíl od té, kterou jsme navštěvovali. Tady na tebe jako na blázna koukat nebudou.“ Přesvědčovala mě dál sestra a já začínal povolovat. Ale tak snadno jsem se vzdát nechtěl.

„Když myslíš...“
„Nemyslím, já to vím.“ Přerušila moji řeč.
„Vždyť ani nevíš, co jsem ti chtěl říct. K tomu jsem neřekl ano.“ Odbyl jsem ji.
„Dobře, jak chceš... Myslela jsem, že by to pro tebe byla dobrá příležitost, jak trochu potrápit nervy rodičům a tak. Víš, oni třeba řeknou, že se máš vrátit domů v deset a ty to nedodržíš. Těch rebelských věcí by bylo, ale s tím ti já radit nemůžu.“ Řekla lstivým hlasem Elizabeth. Dobře věděla, co na mě platí. Nikdy bych neodolal něčemu, jako je nabídka potrápení rodičovských nervů. K tomu se to všechno tak hezky nabízelo... Tentokrát jsem už povolil úplně.
„Ok, jak chceš. Půjdu tam.“ Řekl jsem rozhodně a uviděl, že se na sestřině tváři objevil vítězný úsměv. Cestou k šatníku jsem přemýšlel, jestli bych neměl přehodnotit své mínění o sestře. Možná, že není až tak naivní, jak vypadá.

*************************************************************************
Vypráví Robin
„A co že ses tak najednou rozhodl praštit do monogamního vztahu?“ vyptával jsem se Curta, přičemž jsem ale neodtrhl oči od hry, kterou jsem hrál.
„Jak najednou? Nikdy jsem syndromem Casanovy netrpěl... Na rozdíl od někoho.“ Procedil skrze zaťaté zuby kamarád a druhou část proslovu obzvláště zdůraznil. Já na jeho poznámku zareagoval jen tak, že jsem protočil panenkami.
„Nedělej, že nevíš, o čem mluvím.“ Nedal se Curt a dál do mne ryl.
„No co? Od přírody jsem chlap a tak mám taky něco, jako svoje potřeby.“
„Jasně a už ti na to Katrin nestačí?“ dotíral.
„Tak aby bylo jasno, Katrin a já jsme nikdy závazný vztah neměli.“

„Bylo to jen chvilkové povyražení, chápeš?“ pokračoval jsem. Curt se zatvářil velice překvapeně, i když k tomu ani takový důvod neměl. Dobře věděl, jak na tom všem jsem.
„Hm... co člověk, to jiný názor. Ale stejně tě nechápu.“ Řekl Curt a zakroutil hlavou, přičemž mi naznačil jasný nesouhlas.
„A co na tom chceš chápat? Je mi 18 a myslím si, že na vážný vztah mám ještě hodně času. Hele, vážný vztah je strašně svazující věc a na tohle zatím fakt nemám náladu.“
„Jasně, s tvojí image potulného rockera máš u všech holek velkou šanci.“
„Tak jsem to nemyslel, i když kapka pravdy na tom bude. Radši změníme téma. Pověz mi něco o té tvé záhadné krásce, se kterou teď chodíš. Znám jí?“ vyzvídal jsem. Docela mě to zajímalo, i když je pravda, že jsem chtěl jen převést téma někam jinam.

„Však ji poznáš na dnešním plese... Což mi připomíná, že bychom se měli na tu parádu připravit.“ Upozornil mě.
„Máš pravdu, ale předtím si dáme pivko, ne?“ nabídl jsem a Curt bez rozmýšlení souhlasil.

***************************************************************************
Vypráví Arlen
Vůbec mi nejde do hlavy, proč se tento rok zrušily stužkovací večírky a nahradil je jeden jediný společný pro celou školu. K tomu tam musíme mít kostým. Viktoriánský kostým.
Tu parádu s kostýmy musel vymyslet nějaký zabedněnec, co nemá rád ženy. Nosit na sobě ty stísněné šaty celý večer bude vážně o život. Ještě větší horor ale představuje to, že naše kapela musí zahrát naživo nějaké písničky. Nevím, jak se mi bude na tu kytaru hrát. Ještěže nikdo neřekl, že si musíme brát pod šaty korzet.
„Ježíši na nebi! Koukej tu hrůzu vrátit zpátky!“ ozval se za mnou hlas kamarádky, kterou jsem s sebou vzala jako módní garde doprovod. Popravdě jsem toho začala dost litovat, jelikož poslouchat neustále dokola to, že jsem nezodpovědná, bylo nejen ponižující a nudné, ale hlavně mi to lezlo na nervy.

Roxalana chvíli zápasila se zipem na mikině a když ji sundala, tak se pohodlně usadila na pohovku.
„Fajn, dávám ti půl hodiny na to, abys něco našla a půjčila si to.“ Kladla mi podmínky Rox.
„Jen se do toho narvat mi zabere půl hodiny.“ broukla jsem si pro sebe, aby to kamarádka náhodou nezaslechla.
Přehrabovala jsem se dál v té hromadě kostýmů a šance na to, že si nějaký najdu, byla čím dál menší. To si vážně všichni našli před Vánocemi čas na to, aby kromě dárku sháněly taky šaty na ples?
Nakonec ale byla štěstěna na mojí straně a já našla mezi těmi kostýmy, kde třeba nechyběla gorila nebo superman, něco, v čem bych potenciálně mohla jít na ples.
Sundala jsem šaty z věšáku a rychle jsem upalovala do kabinky si je vyzkoušet, přičemž za zády se mi ozývala kamarádka s výhružkami, že se mi krátí čas.

Přiznávám se, že nezávidím ženám, které žili ve viktoriánské době. Nejenže už teď z vlastní zkušenosti vím, že samo strojení do oděvu bylo náročné (a to tyhle kostýmy měli různé úpravy, aby se náročnost snížila), ale šaty byly hrozně nepohodlné a obzvláště tlačily v pase.
Po nějakém čase, co jsem strávila ve zkušební kabince, jsem vylezla na svět.
Kamarádka hned přiběhla a začala se svým (nevyžádaným) hodnocením: „To vypadá, jako by to bylo šité ze záclony mojí babičky. Tohle si vzít na ples nemůžeš.“ razantně zkritizovala Roxalana můj obleček.
„Jo? Tak mi řekni, kde mám něco sehnat, když je všechno rozpůjčeno?“ promluvila ze mě zoufalost.

„Neumíš hledat, nebo jsi úplně slepá. Sleduj mistra a uč se. Hned ti něco najdu.“ Vytahovala se kamarádka.
„Jasně, to chci teda vidět.“ Utrousila jsem jen tak.
„Kdyby mi moje náboženské vyznání nezakazovalo sázení, tak si piš, že bych ti za tvoji uštěpačnou poznámku nabídla sázku.“Pronesla s ledovým klidem.
„Copak ti, kteří vyznávají židovské náboženství, nesmějí sázet? O tom jsem neslyšela.“ Zapochybovala jsem.
„Jasně, stojí to někde v tamtom...“
„Chceš snad říct v té Tóře, ne?“ dokončila jsem za ni.
„Jo, to jsem myslela. V Tóře to stojí. Jako spousta dalších užitečných věcí.“

Tentokrát jsem popohnala kamarádku já a pohrozila jí tím, že se čas krátí. Ta se přesunula ke stojanům s kostýmy a jen mezi ně strčila ruku, chvíli tam šátrala a vyndala jedny vínové šaty.
Hned jsem šla navštívit kabinku, abych je vyzkoušela. Dostat se do nich mi dělalo větší problémy, než do těch předchozích, nicméně námaha stála zato.

„Bájo, tohle jsou šaty dle mých představ.“ Chválila jsem odraz v zrcadle.
Za zády jsem zaslechla hlasité odkašlání. „Promiň, samozřejmě ti děkuji a uznávám, že máš na tyhle věci čich.“ Přiznala jsem, ač nerada. Kamarádka se svým vytahováním mluvila pravdu.
„Díky za uznání… Vezmeš si je?“ Na tuhle otázku jsem nemohla odpovědět nijak jinak než ano. Šla jsem vypůjčené šaty zaplatit.

„Tak a můžeme konečně vyrazit k nám. Mamka nás učeše, takže budeme na té slávě vypadat neodolatelně.“ Prohodila kamarádka a už si to mašírovala k věšáku, kde měla pověšené venkovní oblečení.
„Počkej ještě. Stavíme se do zverexu, chci tam koupit nějaký dárek Lučarovi.“ Zadržela jsem ji.
„Ty chceš kupovat dárek svému psovi?“ zeptala se zaraženě a vykulila na mě svoje oči.
„A proč ne? Na tom není nic divného.“ Zasvětila jsem ji do tajů, že není nic zvláštního na tom, když lidé obdarovávají na Vánoce své mazlíčky.
„To je hrozná pitomost. Lučar nechápe, že jsou nějaké Vánoce. Je mu šumafuk, jestli něco dostane. Nechci do tebe rejpat, ale všimla sis, že chceš kupovat dárek psovi?“
„Ty mi taky zkazíš veškerou chuť. Ale tentokrát si mě neotrávila. Prostě půjdu do zverexu a něco mu koupím.“ Řekla jsem razantně.

Roxalana se mnou ale na jedné lodi nebyla a moje nadšení pro zvířecí dárky odmítala snášet. Místo toho mi celou cestu vysvětlovala nějaké psychologické termíny o zvířecím chování. Upřímně jsem ji ani moc nevnímala.

Cesta do zverexu nám zabrala necelých deset minut. Před svátky tu bylo docela narváno, čili jsem měla pravdu s tím, že rozhodně není nic bláznivého na tom, že lidé nakupují svým mazlíčkům dárky.
Prohrábla jsem stojany s obojky a jeden pěkný jsem Lučarovi vybrala.

Poprosila jsem prodavačku o zabalení dárku, přičemž jsem pobaveně sledovala Rox, jak se rozplývala nad jednou kočkou, co tu byla na prodej.

Po zaplacení psího dárku jsem poklepala kamarádce na rameno a upozornila ji, že je nejvyšší čas jít domů.
„Jasně, ale ještě předtím si koupím tuhle kočku.“
„Cože?“ vyhrkla jsem překvapeně.
„No co na mě koukáš jak čerstvě vyoraný potkan? Prostě si chci koupit mazlíčka, toť vše.“
„Tak moment... Nebyla jsi to náhodou ty, kdo mě zhruba před pěti minutami poučoval o škodlivosti domácích mazlíčků?“ Vyptávala jsem se ironicky.

„Možná jo, ale nevzpomínám si. K tomu mi tahle kočka připomíná Macíka. To byl jeden kocour, kterého jsem měla.“
„Ty jsi žádného kocoura neměla.“ Oponovala jsem jí.
„Jasně že měla, ale byla jsem moc malá a ty jsi mě ještě v té době neznala.“
„Tak fajn, shrneme si to. Ty si chceš pořídit bezbranné zvířátko jen proto, že ti připomíná jednu kočku, kterou jsi jako malá měla. Vždyť ty nevíš, jak se o tu kočku máš starat.“ Snažila jsem se kamarádce koupi rozmluvit pro její i kočičí dobro.
„Já vím, jak se má o kočku pečovat. K tomu na internetu najdu spoustu informací.“

„Co ti to zvíře udělalo, že ho chceš tolik trápit?“ pronesla jsem ironicky a hodila jeden ustaraný pohled po kočce.
„Nech si ty poznámky, vím, co dělám. Jsou Vánoce, takže chci udělat dobrý skutek.“ Obhajovala se.
„Jsi židovka, Vánoce neslavíš.“ Pokusila jsem se ještě o jeden marný pokus ji to rozmluvit.
„To jsem ti řekla jen tak, abys mi dala pokoj.“ řekla Roxalana s úsměvem na tváři.

Přešla k boxu, kde byla kočka, vyndala ji a začala se s ní mazlit.
„No podívej se, jak se ke mě má. A ty mi chceš vymluvit, abych si ji koupila?“ zeptala se milým hlasem. Třeba ta kočka obměkčí její mysl a kamarádka se začne chovat trošku normálně.

Poradila jsem ještě Roxalaně, jaké by měla koupit své nové kočce věci. Když vše nakoupila, vyrazily jsme konečně domů.
Pár kroků před domem kamarádky mě ale napadla otázka, která mi měla přijít do hlavy už dávno.
„Roxalano, pomyslela jsi na to, jak bude tvoje máma na ten zázrak reagovat?“
Kamarádka ihned strnula na místě. Jistě, že nepomyslela.
**********************************************************
Pokračování příště
Veliké díky patří Věře Volné za betarader.

[Mafuš]

Jeeeej,to co za fesaka tam na zaciatku?mi to vychadza nejak tak ze ten pan Zahadny sa nejak stretne s Arlen a mozno to bude na tom plese a bude velka romanca ale nie,necham sa prekvapit,ale aj tak sa podla mna ich osudy prepletu.
Ale inac taky pekny dielik,taka pohodovka.Som zvedva na ten ples.

[Lincey]

Skvelo napísané. teda na scéne sa objavil niekto nový,som docela zvedavá,čo sa z toho vyvinie. Arlen má krásne šaty a teším sa na ples. A tiež na oblečenie chalanov a Rox.
Dúfam,že pokračovanie bude čoskoro.

[eva]

Hej, Roxalana sa teda vyzná, a zobrať si mačku len tak... no zaujímavé
Ten ??? mi je dosť nesympatický, ale to je jedno Podľa mňa vyzerá s tými dlhými vlasmi a svetrom komicky Ale v pohode
Presne ako Mafuš napísala, že nejaká nová osoba pre Arlen, to som naňho zvedavá A samozrejme aj na ten ich ples
A HROZNE sa teším na ďalší diel, lebo tento ako každý je znova super napísaný (stále nemením názor, že sú to asi najkvalitnejšie texty na fóre) , takže sa nebojím, že by ten nasledujúci bol zlý

[Yka]

Vyvíja sa to naozaj zaujímavo, tá dievčina zjavne bude zapletená s niektorým z chlapcov a jej brat...možnože Arlen naozaj prežije príjemný večer

V každom prípade sa teším na nový diel a hlavne na ten ples

[sewanewa]

Pripájam sa k nazorom, čo tu odzneli..A veľmi ale veľmi sa teším na ten ples..

[Mirabi]

paci sa mi ten vlasac na zaciatku, mozno to bude ten novy clen kapely celkom by sa k Arlen hodil

[tamuska]

Konecne precitane a mozem to i okomentovat
ako som zacala citat trvalo mi to trosku dlhsie aby som pochopila ze ten na zaciatku je chlapec lebo tie vlasy sa mi zda ze maju holky,..ale no sak sranda az ked mi to nedalo tak som zacala to citat este raz a pochopila som to
Arlen ma krasne saty a ten ples..no waaaaw ten zahadny bude mat isto nejake spojenie s Arlen