I andělé přinášejí špatné zprávy-10.kapitola (5.7.)

Miesto pre vaše príbehy vytvorené rukou spisovateľa alebo režiséra.

Moderátor: Sašena

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-7.kapitola(26.2.)

Poslaťod America » Sob 28 Feb 2009, 02:45

Děkuji za nádherné komentáře. :oops: A nebude mi asi věřit, ale mám nafocený nový díl, takže chybí už jen jeho sepsání. i když to bude jen taková minikapitola ve které se nic nestane... radší už mlčím, nechci vás odradit od čtení.
Jinak se už v příběhu blíží doba, kdy Arlen skončí bezstarostný život a začne se díl něco velice záhadného... Ono se to už dělo předtím, ale teď to bude častější... :whistle:
Můj příběh-I andělé přinášejí špatné zprávy
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-7.kapitola(26.2.)

Poslaťod America » Uto 03 Mar 2009, 17:19

8.(mezi)kapitola-Ve snaze o záchranu

„A co jí dát do sklepa?“ navrhla další ze svých šílených nápadů o umístění kočky Roxalana.
„Za prvé, žádný sklep nemáte. A za druhé, kdybyste nějaký měli a ty bys tam tu kočku umístila, bylo by to nehumánní a hraničilo by to s týráním zvířat,“ varovala jsem kamarádku, výstražně jsem vztyčila ukazováček a zamávala jím ve vzduchu.
Bylo zajímavé pozorovat Roxalanu v nouzové situaci. Ona byla vždy tou, která vše řešila sama bez cizí pomoci. Ale najednou, když se objevila maličká překážka, tak si nevěděla rady. Tedy, maličká překážka jak pro koho. Pro mne by přinesení kočky do domácnosti bez povolení rodičů byl velký problém, ale Roxalana si poradila s daleko horšími peripetiemi, které jí život přinesl.
Obrázok
„A navrhuješ nějaké jiné řešení?“ zeptala se kamarádka s nadějí v hlase.
„Buď tu kočku půjdeš hezky vrátit zpátky do zverimexu,“ řekla jsem s ledovým klidem a podívala se na Roxalanu, která zuřivě kroutila hlavou že ne ,“a nebo nebudeš kolem všeho dělat takové cavyky a vše své mámě řekneš na rovinu,“pokračovala jsem.
„To se sice strašně jednoduše řekne a docela dobře se to poslouchá, ale hůř se to dělá,“ konstatovala Roxalana a zamračila se.
„Rox, kam se poděla tvoje pověstná upřímnost?“
„To raději nechtěj ani vědět... Stejně to nechám osudu. Ať ten rozhodne, jak všechno dopadne, ale Matyldy se rozhodně nevzdám,“ vyřkla vítězoslavně kamarádka a rozzářila se výrazem měsíčku na hnoji.
Obrázok
Vešly jsme do Cuneovic rezidence a Roxalana mě ihned zatáhla do obýváku, aniž by respektovala to, že jsme si nestihly sundat bundy a o botách ani nemluvím.
Fran, tak se totiž Roxalanina máma jmenuje, seděla v obývacím pokoji a sledovala televizi.
„Drž mi palce,“ zašeptala mi do ucha kamarádka, zhluboka se nadechla a vykročila pravou nohou osudu vstříc. V těsném závěsu jsem za ní cupitala já s Matyldou.
„Ahoj mami,“ pozdravila zvesela kamarádka svojí maminku.
„Dobrý den, paní Cuneová,“pípla jsem.
„Aho..“ chtěla pozdravit Fran, ale v půli věty se zasekla. „Roxalano Cuneová, okamžitě mi řekni, co je to za příšeru, co máš za zády,“ vřískala Fran.
„To je Arlen. Mami, kladu jí pořád na srdce, že se má ostříhat, že se jí budou lidé lekat. Ale ona na mé rady nedbá,“ řekla klidným hlasem ta mizerná potvora, co si říká moje kamarádka, a jen se pitomě usmála. Na oplátku jsem ji jemně zezadu nakopla do holeně.
„Nebuď drzá! Já neměla na mysli tvoji kamarádku, ale tu šedou kouli,“ sykla otráveně a ukázala prstem na Matyldu.
Obrázok
„Mami, tohle je Matylda, moje kočka,“ představila svého mazlíčka Roxalana stále s ledovým klidem v hlase.
„Aha, takže Matylda. A neuniklo ti něco?“
„Myslím, že bychom se na to měli raději posadit,“navrhla jsem, jelikož jsem začala mít pocit přebytečnosti v tomto sporu, ale při sezení by to nemuselo být tak strašné.
Naštěstí nikdo mým návrhem nepohrdl.
Obrázok
„Dobře, tak kde jsme to skončili?“ zeptala se Fran a podívala se na Roxalanu.
„Nechceš z toho dělat žádnou aféru, že ne?“ optala se opatrně Rox a nasadila jeden ze svých nevinných výrazů.
„Jakou aféru? Já jen čekám na tvé vysvětlení ohledně toho dárečku.“ Paní Cuneová se neustále na kočku mračila a skóre se zatím stále drželo v neprospěch Matyldy.
Obrázok
Najednou moje kamarádka začala pofňukávat a na chvíli to vypadalo, že se rozbrečí.
„Když Matylda mi strašně připomíná Macíka... No mami, přeci si na něho pamatuješ?“ zavzlykala a schovala obličej do dlaní na znamení, jak je neuvěřitelně smutná.
Po chvíli se ale opět podívala na boží svět a zadívala se na svojí matku s výrazem, který měl naznačovat naději, avšak v Roxalanině případě vypadal absolutně jinak.
Obrázok
„Ale to víš, že si ho pamatuji. Jen jsem nevěděla, že tě to tehdy tak zmohlo. Byla jsi malá,“uvažovala Fran a mě bylo jasné, že skočila své dceři na lep. Na tak laciný trik!
„No samozřejmě, že si Macíka pamatuji. Na ty jeho modré oči...“
„Macík je měl zelené,“ zapochybovala její máma.
„Tak to vidíš... Už si na takové detaily nepamatuji, a proto si musíme Matyldu nechat.“ Kamarádka v zájmu zdramatizování situace znovu zafňukala.
„Roxalano, uklidni se. Když ti tolik na té kočce záleží, tak si ji můžeš nechat. Koupila sis ji za svoje peníze, což mě při tvém skrblictví překvapilo. Ty by sis za svoje peníze nekoupila ani zmrzlinu, všechno si hezky šetříš. Ale pak se tu objevíš s kočkou... Prostě chci říct, že by bylo do budoucna hezké, kdybys mi něco řekla, než sem domu dotáhneš dalšího spolubydlícího,“ dokončila svoji mravně poučnou přednášku Fran.
„Ale mami, to není, jak si myslíš. V krámku byl jeden chlápek, který si chtěl Matyldu taky koupit. Že je to tak Arlen?“ zeptala se mě. I přes míru zaskočenosti jsem jí ale odpověděla:
„Ááá, ty máš nejspíš na mysli toho potetovaného chlápka, co kupoval ten obří pytel psího krmiva a v autě měl párek ostrých německých dog? Jasně, to byl typický kočičák. Tedy pokud by Matyldou chtěl ty své hrdlořezy nakrmit,“ odpověděla jsem s úsměvem na tváři. Pomsta za urážku mých vlasů byla sladká.
Obrázok
I přes můj nejapný žertík bylo rozhodnuto, že Matylda zůstane u Roxalany.
Jen jedinému tvorečkovi bylo jedno, o čem se to vlastně mluví. Matylda se totiž začala takřka ihned ve svém domově zabydlovat. Jako by dopředu tušila, jak ten spor dopadne.
Obrázok
Obrázok
Ihned po vyřešení problému jsme se s Roxalanou přesunuly do šatny a začaly se převlíkat do kostýmu na ples.
„Rox, jsi si jistá, že chceš na vysoké škole studovat práva?“ zeptala jsem se kamarádky, zatímco jsem si dopínala šaty.
„Jasně že jo!“ pískla bez jakéhokoliv rozmyšlení. „Ty snad pochybuješ o mém skvělém právnickém talentu?“
„To ani ne. Jen ten tvůj herecký výkon o ponechání Matyldy byl přímo na nominaci na Oscara,“ rýpla jsem si.
Obrázok
Roxalana neodpověděla, jen se zatvářila kysele.
Poté, co jsme se s námahou ustrojili do šatů, jsme přešli do pokoje Fran, která už nedočkavě stepovala u svého kadeřnického křesla a čekala na své oběti.
První z nás dvou, která se obětovala sednout si katovi pod ránu, byla Roxalana.
„Drdol,nebo něco jednoduššího?“ zeptala se Fran, jako bychom byly u profesionální kadeřnice.
„Beru vše, kromě drdolu. Víš, jak je nesnáším.“
Obrázok
Po půl hodině byla práce hotova a na Roxalanině kštici se skvěl jednoduchý, ale krásný účes.
Roxalana si svůj odraz v zrcadle nemohla vynachválit, takže jsem se přestala bát, že bych si musela na poslední chvíli shánět po obchodech paruku a sedla si taky do křesla.
Obrázok
I já odmítla drdol. Ne že bych je neměla ráda, ale čas nás tlačil a já se musela spokojit s něčím jednodušším.
Přesto ale paní Cuneové trval můj účes déle než ten Roxalanin. Ale nemohla jsem si stěžovat. Nasadily jsme si ještě škrabošky a mohly vyrazit na ples.
Obrázok
**************************************************
Pokračování příště
Obrovské díky patří Věře Volné za betareader
**************************************************
Snad můžu udělat návnadu na další kapitolu...
Co se vše přihodí Arlen na plese?
Kdo je Curtova záhadná přítelkyně?
A kdo je vůbec záhaný chlapec se třemi ? ?
Vše se dozvíte v příští kapitole, kde kromě romantických chvilek nebudou chybět ani chvilky mystické. :wink:
Můj příběh-I andělé přinášejí špatné zprávy
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod Maggi » Uto 03 Mar 2009, 17:25

ako to šikovne vyriešila s mačkou :lol:
pekne sa to číta taká oddychovka :D , tieúčesy majú fakt :heart: krásne
Obrázok užívateľa
Maggi
Starec
Starec
 
Príspevky: 5509
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 20:41
Bydlisko: Slovakia
Pohlavie: Simka

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod eva » Uto 03 Mar 2009, 17:33

Dobré, ani sa mi to nezdalo krátke :)
Inak sa mi hrozne páči tá prvá fotka, kde na lavičke sedí tá mačka :love:
Ani viac nepíšem, to by som sa len opakovala :mrgreen:
Obrázok užívateľa
eva
Starec
Starec
 
Príspevky: 2094
Registrovaný: Str 26 Mar 2008, 17:07
Pohlavie: Simka

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod Yka » Uto 03 Mar 2009, 20:19

:) pekný diel, myslím že čo Rox rozprávala bola pravda, ked sa tak kyselo zatvárila a nekomentovala to :)

Som zvedavá na ten ples, bude to asi dosť zaujímavé :wink:
Moje príbehy 7 dní a príde Smrť (dokončené) a Svet, ktorý sa skrýva.
Obrázok užívateľa
Yka
Výherca
Výherca
 
Príspevky: 1172
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 15:56
Pohlavie: Simka

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod Mafuš » Str 04 Mar 2009, 18:43

Pekny diel,tak prijemne sa mi to citalo. :)
A ake mali pekne saty na ten ples a aj ucesy. Juj uz sa tesim na ten ples,ze co vsetko sa tam stane.
SPISOVATELIA SÚ NAJSLOBODNEJŠÍ ĽUDIA NA SVETE.
Obrázok užívateľa
Mafuš
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 180
Registrovaný: Uto 25 Nov 2008, 18:41
Pohlavie: Simka

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod sewanewa » Str 04 Mar 2009, 20:11

Veľmi pekný dielik..Rox vie, čo platí na rodicov.. :lol:
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod America » Str 04 Mar 2009, 22:39

Děkuji pěkně za náhderné komentáře. :oops: Vždy potěší a povzbudí.
Na pokračování se vrhnu někde přes víkend. Takže nevím přesně. kdy se tu objeví nový dílek... Tento víkend je nepravděpodobný. :roll:
Můj příběh-I andělé přinášejí špatné zprávy
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod Mirabi » Pia 06 Mar 2009, 12:08

pekne, uz sa tesim na tie romanticke a mysticke chvilky :D
Obrázok užívateľa
Mirabi
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 580
Registrovaný: Pia 04 Apr 2008, 09:42
Pohlavie: Simka

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod America » Ned 08 Mar 2009, 19:04

Mirabi-Děkuji za komentík. :oops: :)
Můj příběh-I andělé přinášejí špatné zprávy
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod sewanewa » Str 01 Apr 2009, 23:06

Nechcem vyzerať nedočkavo, ale neda mi, aby som sa neopytala, že asi kedy bude novy dielik?
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod America » Pia 03 Apr 2009, 23:15

sewanewa-Neboj, dílek bude o víkendu i kdybych při jeho tvoření potila krev.:) Měla jsem teď nějaké potíže, takže na příběh nezbylo moc času. Ale teď to vynahradím... A příští týden budou prázdniny, takže možna bude dílku více. :whistle:
Můj příběh-I andělé přinášejí špatné zprávy
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod sewanewa » Ned 05 Apr 2009, 22:25

Veľmi si ma potešila a tvoju snahu si veľmi vážim..
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-8.(mezi)kapitola (3.3.)

Poslaťod America » Uto 14 Apr 2009, 22:28

Tisiceré omluv posílám každému čtenář. Víc než měsícc mi trval díl a za tohle bych se šla zahrabat metr do země.
Nicméně dlouho tu žvanit nebudu, dílek je tu.
P.S.-omlouvám se za malé nedostatky na fotkách, ale uznejte, že po třech hodinách byste toho měli asi taky plné zuby.


9.kapitola – Vše má svůj rub i líc
Vypráví Curt
„Tak tomuhle já říkám jízda! Kde si k takovému autu přišel?“ vyptával jsem se Robina a nezastíral úžas ve svém hlase. Už jen pohled na černý sporťák ve mně vyvolal vlnu závisti a zapomnění na můj náklaďák, který používám coby prostředek své dopravy. Robin se jen pousmál a vysvětlil mi, že auto není jeho a že si ho na večer jen propůjčil od svého táty. Přesto mi bourák, kterému motor mroukal jako klidné kotě, nedával spát.
„Stejně největší výhoda tohohle auta je to, že se v ty šílený vánici neztratíme,“ zkonstatoval Robin a zaostřil zrak před sebe, i když nebylo vidno na víc než metr. Jeho pozornost byla přímo jako u divokého zvířete, co číhá na potravu. Ostatně jsem myslel, že si to nechá až na ples pro nějakou slečnu, se kterou by chtěl mluvit a tak podobně. Nikdy jsem Robinovu přelétavou povahu nechápal. „Vázat se na vážný vztah? Nechtěj mě rozesmát!“ zněla mi v uších posměšná věta, kterou můj kamarád pronesl při popíjení piva a při vedení debaty o pro a proti monogamního života.
„Raději pustím rádio, ať víme, kdy tohle příšerné počasí skončí,“ vyrušil mě z myšlenek Robin a stiskl tlačítko, přičemž se z reproduktoru ozval hlas moderátora, který všechny varoval před nečekanou vánici. Po vyslechnutí krátké předpovědi jsem se ponořil opět do toku svých myšlenek. Popravdě jsem měl o čem přemýšlet.
Obrázok
Vypráví Arlen
Ticho v autě by se dalo krájet. Ani já ani Roxalana jsme neměly chuť se o něčem bavit. Hrála jsem si s voňavým stromečkem, který mi přistál na hlavě po tom, co Roxalana prudce zabrzdila, když se z oblohy snesla sněhová apokalypsa a pokryla už tak zasněženou krajinu další dávkou sněhu. Sněžit začalo opravdu znenadání a ani ve zprávách nás nikdo o ničem podobném nevaroval. Dívala jsem se z okýnka auta a snažila se nad něčím přemýšlet. Jakákoliv myšlenka ale pro tento večer mojí osobu velikým obloukem míjela. Opřela jsem tedy ruku o okýnko auta, hlavu si položila do dlaně a začala zasněně pozorovat krajinu.
Obrázok
„Hergot!!!“ ozval se rozzuřený hlas kamarádky a já leknutím nadskočila. Když jsem bezpečně nahmatala sedačku pod sebou, tak jsem se na kamarádku nechápavě podívala. Roxalana mi nevěnovala pozornost, dívala se široce rozevřenýma očima před sebe a zhluboka dýchala. Byla napjata jako struna od kytary a nervózně poklepávala prsty, kterýma křečovitě svírala volant. Přestože jsem riskovala další nadávku, tentokrát ale na mojí osobu, položila jsem v celku pochopitelnou otázku.
„Děje se snad něco?“ Můj hlas byl tichý, přesto jsem ale tuto větu vyslovila pečlivě.
Roxalana mi věnovala zamračený pohled. „Nic,“ odsekla a dál se soustředila na řízení.
„Jasně, jen jsem se ptala,“ zahuhla jsem, aniž by mě měla Roxalana slyšet.
Po chvíli se ale kamarádka ze svého napjatého postoje uvolnila a zašeptala tichou omluvu.
„Víš,“ pokračovala dál,“ znáš takový ten pocit, kdy máš předtuchu, že se něco stane... něco špatného ovšem?“
„No,“ kývla jsem a naznačila, ať pokračuje.
„Pokazilo se to,“ hlesla.
„A co se pokazilo?“ Stále jsem se nechytala a znervózňovalo mě Roxalanino chození kolem horké kaše.
„Arlen, ty si měla život vždy jednodušší, a proto si třeba nemusela řešit některé věci, co ti přišly do jisté míry samozřejmé.“ Probodla jsem Roxalanu pohledem. Tu to však nijak z míry nevyvedlo. Pokračovala v klidu dál:
„Promiň, asi chodím moc kolem horké kaše. Kampak se poděla moje upřímnost?“ vyptávala se sama sebe. „Prostě a jasně, moje vysokoškolské stipendium mělo být zaplaceno z alimentů, které mi údajně do plnoletosti měl posílat můj biologický táta. Jenže jak už to v takových situacích bývá, otec mi za celou tu dobu neposlal ani halíř. Máma mi o tom samozřejmě nic neřekla, čili jsem donedávna žila v pohádce, že se ze mne stane skvělá právnička. S tímhle je ale konec. Naštěstí jsem na těch tuctech brigád, co jsem absolvovala, pochytala nějaké ty důležité věci, co můžu jako servírka v nějakém zapadlém bufetu využít,“ skončila své vypravování kamarádka a já zůstala sedět s pusou otevřenou. Nebyl konec jen jejich plánů ale tak trošku i mých. Jako malé holky jsme si představovaly, jak společně odejdeme na univerzitu, kde budeme studovat a budeme dokonce bydlet na stejné koleji. Dokonce i můj táta nám slíbil, že k tomu, abychom bydlely společně nám pomůže přes svoje kontakty, které na škole má. Ale teď to bylo v čudu a já tomu nemohla jen tak uvěřit.
„Určitě se najde nějaké řešení, které...“ snažila jsem se naladit trochu pozitivní nálady v autě.
„Jaké řešení proboha?“ přerušila mě Rox. „Myslíš si, že to třeba matka utáhne ze svého kadeřnického platu, když ještě musí živit ještě mé bratry? Nebo snad mám zítra jít do sázkové kanceláře a vsadit si? Možná budu mít štěstí... Ne, ne, počkej! Ty si určitě myslela, abych na to šla soudně? Naivita, naivita, naivita!“ zuřila kamarádka a ironie z ní jen sršela.
„Tak jsem to nemyslela...“ řekla jsem omluvně a začala rychle přemýšlet nad tím, co by vedlo z této nevýchodné situace. Nápad se ale dostavil docela snadno.
„A co stipendium? Určitě si dostala nějaké stipendium.“
„Jo, dostala. Ale s těmi úsporami, co mám, by mi to stačilo tak na dva roky.“
„Tak to vidíš. Za tuhle dobu si můžeš udělat bakalářský titul, a pak se uvidí. Třeba vážně nějaký balík vyhraješ,“ řekla jsem s úsměvem na tváři a očekávala, co na to kamarádka poví.
„Hm, máš docela pravdu. Nevypadalo by špatně Bc. Roxalana Cuneová, že ne?“ zeptala se a já přikývla. „Stejně mi ale tohle bude k ničemu,“ pokračovala dál a kapka toho pozitivního, co tu před chvíli byla, se zase rychle vypařila.
„Pořád to bude lepší, než když budeš mít jen dokončené gymnázium. Hele, ber to tak, že tímhle si nijak nezhoršíš situaci. Jen si ji zlepšíš. O dost zlepšíš.“ Roxalana na tohle nic neřekla, jen nasadila neutrální výraz, což naznačovalo, že o tom všem bude hodně dlouho přemýšlet.
Obrázok
„Fajn, tady zaparkuji. Ten kousek cesty dojdeme pěšky,“ řekla po chvíli opětovného hrobového ticha Rox a zastavila auto.
Obrázok
Obě dvě jsme vystoupily a šly do budovy, odkud se ozývala hudba. Přišly jsme trochu pozdě.
Ihned jak jsme vešly dovnitř, tak nás obě zastavila naše třídní, samozřejmě oděná ve viktoriánských šatech čtverečkovaného vzoru a vybledlé růžové barvy.
„Aaa... Roxalano a Arlen, vítám vás. Doufám, že se budete bavit. Ach ano, a abych nezapomněla, tady máš Roxalano, kdybys chtěla nějaký ten alko drink, tak dáš jeden lísteček barmanovi a on ti ho vydá. Bez lístečku bys ho totiž nedostala,“ vysvětlovala Viktorka a podávala pět lístečku do Roxalaniných rukou, přičemž se otočila na mě. „Promiň Arlen, ty nejsi zletilá, čili se budeš muset spokojit s vodou a džusem.“
„Mně to nevadí, protože když se mám bavit, tak jedině s čistou hlavou.“ Vykouzlila jsem na tváři zářivý úsměv, popadla Roxalanu za rameno a táhla ji pryč. Na Roxalaně už bylo vidět to, že se chystala vzepřít těmto pravidlům.
Obrázok
„Taková pitomost. Vydávat drinky na lístečky,“ hudrovala Roxalana, jakmile jsme zastavily. Určitě nebyla jediná, komu to bylo na obtíž.
Šly jsme obě k barovému pultu, kde se mačkal docela velký dav zvědavých studentů. Jeden barman totiž při přípravě drinku vyváděl různé zajímavé kousky. Když show skončila, společně s Roxalanou jsme si objednaly skleničku vody. Postávaly jsme u baru a pomalu upíjely obsah ze svých sklenek.
„Měly bychom se podívat po naších klucích. Bůh ví, co tu vyvádí,“ řekla Roxalana.
„Jasně. Ale až to dopijeme. Bojím se, abych tu vodu nerozlila.“
Když už jsme byly obě na odchodu, tak se za námi ozval úlisný hlas.
„Dvě růže spanilé a nemá je tu kdo utrhnout?“
„Danny?“ Bylo mi jasné, že to byl slizák Danny. Otočily jsme se s Roxalanou, abychom se ujistily, jestli se naše nejhorší představy naplní. Naplnily se. Před námi opravdu stál pitomeček (další z nazvání pro tohoto skřeta) Danny a nechutně pomrkával očima, jelikož mu to přišlo neuvěřitelně sexy.
Obrázok
„Co je? Spadlo ti něco do oka?“ zeptala se ihned znechuceně kamarádka.
„Jen vaše krása.“
„Hele, co kdyby ses teď otočil a pomalým krokem šel dál svojí cestou,“ nabídla jsem mu.
„Má cesta je stejná, jako ta vaše, mé spanilé dámy.“
„Hráblo ti jako donu Quichotovi? Kde si přišel na takové fráze? Najdi si ještě koně a oddaného společníka a může jet do světa napravovat křivdy. Ve světě je hodně křivd,“ rýpala Roxalana a já se pochechtávala.
Obrázok
„Královno srdce mého, ranila si mě. Tvá slova jsou horší než šíp nepřítele. Běda mi ubohému, kterému jsi ukradla srdce,“ smutnil nadále Danny.
„Nešlehl sis něco?“ starala jsem se, jelikož mi jeho chování přišlo nanejvýš divné. Danny většinou mluvil jako dlaždič, jelikož mu to přišlo „cool“ a myslel si, že na to holky letí.
„Ne, ale jako divadelní vystoupení to není špatné, mám pravdu?“ zeptal se s nadějí v hlase.
„Co ty máš společného s divadlem?“ zeptaly jsme se téměř jednohlasně s Rox.
„Budu dělat talentovky na uměleckou školu. Ale to není důvod, proč vás tu zdržuji.“
„Uhodl si, zdržuješ nás. Co nám chceš sdělit? A proboha už nás nenapínej, nebo tu puknu zvědavostí.“ Roxalaně se opět vrátila její sarkastičnost, což bylo jen dobře. Když rýpala do takových existencí jako Danny, svědčilo to o její dobré náladě. Už ani nevypadala jako padlá kytka. Nejspíše to byl s tou bakalařinou dobrý nápad.
„Vzhledem k tomu, že mám pro dnešní noc volný dům, chci vás pozvat. Nechcete se tu přeci nudit celý večer, ne?“ Opět nasadil svůj svůdný pohled. Kdo by odolal?
„Jasně. A to máme trávit celý večer s tebou nebo co?“ zakoulela očima kamarádka. Ke všemu se samozřejmě opět stavila s nedůvěrou a jako správný dravec si nejdřív musela prozkoumat území.
„No, třeba Curt a Robin na to kývli,“ přesvědčoval nás dál. Tohle byl docela přesvědčivý argument. Dokázat přemluvit kluky na nějakou house party je umění. Ti raději dávají přednost posezení v hospůdce nebo v oblíbeném klubu s živou kapelou. Rockovou ovšemže.
„Když si dokázal vtlouct do hlavy Curtovi a hlavně Robinovi to, že tvá party bude alespoň trochu přijatelná, tak nevidím důvod, proč nepřijít. Můžeš s námi počítat,“přikývla Rox na nabídku i za mne. Já ani neprotestovala. Kde je Robin, můžu být i já. K tomu je to dobrý důvod, jak z téhle hrůzy vypadnout.
„Fajn, už je nás deset. Klidně ještě někoho pozvete. Jo a abych nezapomněl, ty kostýmy si převlečte. A nebo si je nechte, to je fuk. Loučím se s vámi, růže spanilé,“ uklonil se a couval dozadu.
Obrázok
„Jen jdi. Chybět nám nebudeš,“ zamávala jsem mu na rozloučenou. Danny nadšeně odhopsal a hledal další oběti, aby je pozval na svojí párty.
„Pojď, půjdeme najít kluky,“ nabídla Rox a už jsme se chystaly vyjít, když se najednou někdo kolem mne protáhl. Až zblízka jsem poznala známou tvář, která mne ale dokonale ignorovala. Přišla blíž k Roxalaně.
„Ahoj lásko,“ pozdravil Curt kamarádku a políbil ji. Nebyl to ale takový ten klasický polibek, kterým se vítají dobří přátele. Ale tohle mě mělo už napadnout při slově „lásko“.
Stála jsem tam jako křoví s pusou dokořán a čekala, co mi k tomu ty hrdličky řeknou, až docukrují.
Obrázok
„Že by mi něco uniklo?“ zeptala jsem se smíchem v hlase. Curt a Roxalana od sebe odskočili jako přichycení puberťáci. Curt se ihned chopil slova, sic trochu nepovedeně, takže vysvětlování zůstalo opět na Rox.
„No co koukáš jako vyoraný potkan? Prostě s Curtem chodím.“
„Jasně, ale mně se řekne taková událost zase jako poslední, že?“ nahodila jsem naoko uražený tón. Bylo mi to celkem jedno s kým Roxalana nebo Curt chodí. Jo, bylo mi to jedno. A žádné další myšlenky nebo podmyšlenky neberu, říkala jsem si v hlavě. Zas tak úplně jedno mi to nebylo.
„Je to čerstvé. Chodíme spolu od středy,“ odvětil Curt, přičemž se díval na svoje boty. Roxalana jen s poťouchlým úsměvem přikyvovala. Bylo mi jasné, že s tím časem to bude jinak, ale v daný moment mi to bylo jedno.
Nikdo z nás tří nechtěl začít konverzaci, každý se díval jiným směrem. Musela jsem to protentokrát zachránit já.
„A Robin je kde?“
Obrázok
„Jasně, ten se pohyboval někde kolem podia... Hele, támhle je!“ zvolal vítězoslavně a ukázal prstem přesný směr. Hned ho ale stáhl. Bylo ale pozdě, jelikož jsem dobře viděla, proč to udělal. Další pohled, který mi rozhodně nepřispěl k dobrému večeru. Robin u podia stál s nějakou hnědovláskou, která sice vypadla nesměle, ale oba se bavili nanejvýš dobře. Udělalo se mi mdlo a málem jsem upadla.
Obrázok
„Arlen, jsi ok? Nějak si zezelenala.“ Roxalana se samozřejmě ihned začala vyptávat takovým tím mateřským tónem.
„Je mi fajn... Jen... Jen mám hlad. Jo, mám strašný hlad. Půjdu si něco vzít k jídlu,“ vymluvila jsem se a zmizela jim jako pára před nosem.
Stoupla jsem si do rohu místnosti, kde stály švédské stoly. Připadala jsem si jako kůl v plotě. Naštěstí tohle opuštěné místo bylo naprosto izolováno od všech zamilovaných párů, čili jsem měla klid. Společníkem se mi v tu chvíli stal pečený krocan. Samozřejmě mě nemohlo napadnout nic lepšího, než si začít s krocanem povídat.
„Páni! Tobě to ale sluší. Jsi jako zářivé slunce. Ta tvá zlatavá kůže...“ začala jsem vychvalovat nebohého ptáčka.
„Ale jdi ty! Ty taky nevypadáš špatně. Máš krásné vínové šaty. Hodí se ti k tvým vlasům,“ odpověděla jsem jakoby hlasem krocana.
„Vážně? Ty šaty jsem vybírala jen kvůli tomu, abych se ti líbila.“
Obrázok
Ještě hodnou chvíli jsem se takhle bavila, než jsem za zády zaslechla smích. Byl tichý, takže jeho majitel neměl v zájmu poutat pozornost na něco tak šíleného, jako holku, co si povídá s krocanem.
„Přijde ti tady něco k smíchu?“ vyjela jsem na toho kluka. I když, na první pohled nebylo moc poznat, že jde o kluka, jelikož měl dlouhé hnědé vlasy. Byl docela vysoký, nicméně jeho postava spíše působila ochable. Nikdy jsem ho na škole neviděla.
„Víš, nikdy jsem ještě nikoho neviděl takhle zarytě mluvit s pečínkou,“ odpověděl s úsměvem na tváři ten kluk.
Obrázok
„Vše je jednou poprvé,“ poučila jsem ho. Chtěla jsem odejít, ale když jsem uslyšela pomalou hudbu a v prostřed parketu uviděla Curta s Rox, jak tančí, rozhodla jsem ještě chvíli zůstat s tím záhadným klukem.
„Proč nejdeš vyzvat nějakou holku k tanci?“ zeptala jsem se ledabyle, jelikož mě nenapadalo lepší téma ke konverzaci.
„To je těžké, když žádna holka nechce s takovým individuem tančit. Ty by sis se mnou nezatančila?“ zeptal se jen tak. Okamžitě jsem mu řekla, že tančit neumím, a že bych mu dřív pošlapala nohy, než by se mnou měl nějaký super zážitek. Taneční jsem před několika lety dost flákala.
Obrázok
Nicméně naše zábava netrvala dlouho. Ploužák byl docela krátký, a jakmile skončil, přiskočila k nám Roxalana.
„Nevybavuj se tady a pojď na podium. Máme vystupovat!“ hulákala a táhla mě na podium. Vysmykla jsem se z jejího silného sevření a šla svým tempem. Však oni si počkají. Samozřejmě, že jsem dorazila jako poslední a za zády jsem slyšela několik ne zrovna povzbuzujících komentářů.
Popadla jsem kytaru a čekala, co že to budeme hrát.
Roxalaně šel zpěv bravurně. Na podiu se cítila jako ryba ve vodě.
Obrázok
Curt nebyl o nic hroší. Posilněný láskou od své milé hrál na bicí tak, že by se za to nemusel stydět ani Ringo Star.
Obrázok
Robin jako obvykle předvedl na basovce skvělou show. Avšak na mě se nepodíval ani jednou.
Obrázok
Bylo to asi proto, že mi ta stará kytara vypověděla službu a já hrála jako ponocný. V jedné slabé chvilce jsem kopla do bedny, ke které byla kytara připojena, a tím snížila slyšelnost svého nástroje. Nikdo nemusel vědět, jak mizernou mám náladu.
Obrázok
Po dohrání skladby se od obecenstva ozval hlasitý potlesk a jásot. Věděla jsem, že tohle nepatřilo mě. Opět se mi začala točit hlava a můj žaludek byl jako na horské dráze. Nahoru, dolů, nahoru, dolů, prudce nahoru, prudce dolů... Nečekala jsem na nic a běžela se posadit k baru.
Nebylo mi ale dopřáno odpočinku, jelikož mě následovali i Rox, Curt a Robin a obklopili mě. Dělala jsem, že je nevidím a začala se poohlížet po tom klukovi s dlouhými vlasy. Nejspíš odešel, jelikož i po dlouhém pátrání jsem ho nenalezla.
„Než půjdeme k Dannymu na párty, tak s vámi chci probrat jednu důležitou věc,“ ozval se mi za zády Robinův hlas a já málem spadla leknutím ze židle. Naštěstí mě ještě stihla Roxalana zachytit.
„Takže po novém roce bude velká štace v Black night clubu. Táta se zná s majitelem a domluvil nám vystoupení. Myslím, že je to úžasná příležitost k tomu, abychom se zviditelnili. Neberu proto žádné výmluvy. Budete mít někdo problém s tím, že by do tohoto trochu pochmurného klubu šel?“ zeptal se Robin a já dobře věděla, že ta otázka míří na mě. Black night club nebyl zrovna místem, kam by mě rodiče v mé nezletilosti měli pouštět.
Obrázok
„Jsme snad mimina? Jasně, že se tam všichni dostavíme,“ řekla jsem s předstíranou odvahou v hlase.
„Dobře, s tímhle teda problém mít nebudeme... Jo, a Arlen, abych nezapomněl, zkus něco udělat se svým kytarovými schopnostmi. Nějak ti to v poslední době moc dobře nezní,“ napomenul mě na závěr Robin. Tohle však neměl říkat. Nevím, co to do mě vjelo a zapřísahala bych se, že jsem to tehdy nebyla já, ale ta reakce na tuhle pravdivou poznámku byla přehnaná.
„Drž hubu, Robine! Nemáš právo mi tady dávat nějaké rady. Pitomče!“ zaječela jsem, až jsem přilákala několik zvědavých pohledu.
Obrázok
„Hej, uklidni se,“ konejšila mne Roxalana. Po vylití nervů se mi ještě přitížilo a já měla potřebu jet domů.
Obrázok
Poprosila jsem Rox o odvoz a ta mě nejdřív zavezla k ní domů, kde jsem si vzala prášek a převlékla se do civilu. Odmítla jsem Roxalanin odvoz až k nám, jelikož jsem měla nutkání se projít.
S nedůvěrou mě tedy kamarádka poslala domů a nakázala mi, ať jí ihned zavolám.
Nevnímala jsem, že mi do obličeje bil studený vítr a že jsem se bořila do závějí sněhů. Jen jsem cítila potřebu být co nejdříve doma. Měla jsem pocit, že jen tam můžu být v bezpečí. Ano, situace se opět opakovala jako tenkrát na konci prázdnin, jen s tím rozdílem, že jsem neměla žádné vidění.
Tentokrát jsem ale došla jen ke dveřím a moje síly mě nadobro opustily. Moje chabé tělo se sesunulo na studenou zem. Myslím, že byla studená, jelikož jsem přestala vnímat okolí na chvíli ztratila vědomí.
Tohle byl ale jen slabý odvar. Všechny vidiny, co jsem před tímto večerem prožila, byly jen prkotiny. To nejhorší mělo teprve přijít.
Obrázok
***********************
Pokračování příště
Moc děkuji kamarádce Dominice za betareader. :wink:
Můj příběh-I andělé přinášejí špatné zprávy
America
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 175
Registrovaný: Pon 11 Aug 2008, 02:05
Bydlisko: Tak různě, ale hlavně doma v Třebíči

Re: I andělé přinášejí špatné zprávy-KONEČNĚ 9.kapitola (14.4.)

Poslaťod sewanewa » Str 15 Apr 2009, 12:37

Super nový diel, a ten koniec...a noooo proste bravurne napísané..
sewanewa
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 206
Registrovaný: Sob 06 Dec 2008, 15:33
Pohlavie: Simka

PredchádzajúciĎalší

Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 2 hostia