LEDOVÝ KRÁL
1. KAPITOLA
. . . ještě nezačalo svítat a já jsem seděl na posteli a přemýšlel....
mísily se v mne všechny možné pocity a byl jsem jako na horské dráze, strach, nervozita, vzrušení, štěstí, odvaha, sklíčenost, naděje . .
Přemýšlel jsem hodně o Leontině, jestli pak tam dnes taky bude? Čím více lidí, tím větší nervozita . . proboha co jsem ale čekal, na tento závod se přeci připravuji od svých 5 let a tedˇje to tady. Nějak mi připadá, že ty roky do mých 15 narozenin utekly závratným tempem. Obrátil jsem se a díval se na bráchu, který ještě spokojeně pochrupoval
Musel jsem se docela pousmát, můj brácha dvojče Desiderius La Strada, synonymum pro naprostý klid, stálý úsměv, vymýšlení stále větších lumpáren ale také pro vynikajícího klavíristu, houslistu a celkově hudebního magnáta. V každém případě pro nejlepšího bráchu na světě. Nevím, jak bych to jinak nazval. Brácha hraje již od malička na klavír a housle a je . . prostě skvělý . . Nejvíc mě vždy ale fascinoval jeho naprostý klid.
Dveře se potichoučku otevřely a dovnitř vešla mamka ještě ve pyžamu
'Niku, ty už nespíš? Ty můj nevózní šampione, nedělej si z toho hlavu, dnes je Tvůj velký den a Ty ukážeš co umíš. Jsi jednička takže konec s myšlenkama typu coby kdyby ....'
'Mami, dyť mě znáš, nervozita sama . . '
'No jak bych Tě neznala, ty můj nervózňáčku, pojď ke mě' a mamka mě obejmula tak, jak to umí jen ona.
'Udělám dobrou snídani, palačinky Tvé oblíbené, tak se zatím obleč a přijdi.'
Mamka nám udělala její skvělé pačinky, ale mě nějak do jídla nebylo. Pak příšel taťka 'Nikolasi, co se děje? Všichni už jsou jídlem skoro hotoví a tys to toho ani neďubnul, honem do toho, šampion přece musí jíst vydatně' a mrkl na mě.
'Šampion možná ale tím ještě nejsem. Co když to dnes všechno zvorám, co když . .' Mamka s taťkou si vyměnily krátké pohledy. 'Hele, bráško to nezvoráš protože jsem tam dnes já, Tváj zachránce . . a kdybys to přece jenom náhodou zvoral..'
'Desi, okřikla ho mamka'
'Mami klid, říkám že kdyby to tady náš šampion přece jen zvoral, jsem tu já abych situaci zachránil'
V ten moment jsem vybuchl smíchy a cítil jsem, jak ze mě má nervozita padá.
Brácha mi pak ještě zahrál mou oblíbenou na klavír a pak už nás mamka hnala abychom se oblekli, že náš taxík už brzy přijede.
Všichni jsme nastupovali do taxíku a má nervozita začala opět stoupat.
S krasobruslením jsem začal již v pěti letech a byl jsem .. no taťka tomu říká SAKRAMENTSKY DOBRÝ. Dnes jsem před sebou měl nominační závod na mistrovství Evropy juniorů. První tři budou nominováni na mistrovství Evropy a budou také patřit mezi evropskou špičku. Ode mě se očekávalo, že přivezu zlato a nebo nejméne jednu z medailí. Tlak docela velký, vzhledem k tomu, že juniorský věk je od 15-18 let a mě bylo zrovna předvčerejškem 15. Měl jsem sice hodně času do 18 abych vše pořádně natrénoval, ale má trenérka Olívie Terranová, bývalá skvělá krasobruslařka, do mě vkládala velké naděje. vždy říkavala 'čím dříve se dostaneš do podvědomí, tím lépe.'
Takže jsem dnes tady, vycházíjící hvěždička příjíždí na stadion a má nervozita . . nevím jestli to může být ještě horší. Asi půjdu zvracet.
Mamka s taťkou a bráchou si hned zabrali nejskvěljší místa na tribuně, aby na mě dobře viděli.
Já jsem se šel převléci do šatny. Hned u vchodu mě odchytila má trenérka
'Nikolasi, tady jsi, tak co jak ses vyspal? Vypadáš skvěle, vše máš perfektně natrénované, takže žádné nervy. A pamatuj, i kdyby se ti vše nepodařilo tak bojuj, jasné BOJUJ, NEDEJ JIM TO ZADARMO! Jeden pád nebo nezdařený skok nic neznamená, slyšíš, ty na to máš jinak bys tu nebyl, můj hochu. Ukaž všem, že v budoucnu budou všichni muset počítat s Nikolasem La Stradou - nejlepším krasobruslařem a skvělým hochem' pak na mě mrkla a odešla.
Trenérka, byl to skvělý človíček. Přísná při tréninku to ano, ale dokázala mě vždy vyhecovat a podpořit i když jsem nezajel jízdu jak bych měl a taky nikdy nic nevyčítala ani když jsem vše zvoral. Když jsem ale zajel skvěle nešetřila chválou.
Šel jsem k oknu a sledoval kluziště . . .
Rozhodčí už se začali scházet . .
Ten vlevo, to je předseda České krasobruslařské asociace, pan Prof. Tichý, hned vedle má trenérka . . naprovo ale to je přece . . to není možné to je Lillian Lucasová, nejlepší světová krasobruslařka, teprve loni ukončila kariéru a teď tady jako rozhodčí no potěš, začalo mě polévat horko. Úplně vpravo měl být nějaký evropský rozhodčí . . už jsem ani radši nechtěl vědět kdo to má být.
Tribuna se zaplnina a závod začal . . sledoval jsem vše ostřížím zrakem z převlékárny . . .
První nastoupil Jan Beran z ČR, nebyl špatný ale známka 5,1 nebyla nic moc. Abyste pochopili, nejvyšší známka v krasobruslení je 6,00. Za každý pád, chybu, špatné provedení prvku se strhávají body v závislosti na velikosti dané chyby.
Dalším byl Marc Descascous z Francie, byl sakramentsky dobrý známka 5,9 byla úžasná. Další Henry Lomax z Británie, Gil Perez ze Španělska, Joachim Duxner ze Švýcarska, skvělý výkon 5,8 . . Ján Križko ze Slovenska skvělý výkon 5,5 . . pak přišel Norberto Tomba z Finska, byl favoritem a zajel za 5,85 a pak další krasobruslaři z Begie, Dánska, Polska, Ruska . . a všech možných zemí . . -
Řada se začala blížit na mě . .
Párkrát jsem se nadechl a vyšel . . Z mikrofónu zazněl hlas ' Jako dalšího uvídíte mladičkého Nikolase La Stradu' tribuny duněly a já jsem měl pocit že slyším kříčet naše 'Niku do toho' ale možná se mi to jen zdálo. Pevně odhodlán, jsem vykročil na led a v tom...
. . proboha spadl jsem aniž jsem začal volnou jízdu . v publiku to zašumělo.
S hlavou vztyčenou jsem začal volnou jízdu a ouvej první skok dvojitý lutz a . .
zvedl jsem se a zkusil jej znovu a dopadl jsem úplně stejně . . Už jsem to chtěl vzdát, když jsem si vybavil mou trenérku a její hlas 'BOJUJ, NEDEJ JIM TO ZADARMO! ' V ten moment jsem se rozhodl, že zbytek jízdy zajedu jak jen nejlíp budu moct a ono to vyšlo skoky, se dařilo a piruety byly jedná báseň
Šťasný, že je jízda za mnou, jsem čekal na výsledek a bylo to 5,70. Což mě posunulo na 4. příčku, rychlým krokem jsem odcházel do šatny. Zklamal jsem všechny rodinu, trenérku i přátele . . žádné medaile, žádný šampion.
Když jsem přišel do šatny, brácha už na mě čekal . .
'Gratuluji bráško, nezvorals to a tak jsem nemusel zasahovat' a začal se hrozně šklebit.
'Copak ses nedíval, zvoral jsem to na plné čáře!'
'Jestli myslíš ty první pády, tak z toho si hlavu nedělej, to cos předvedl potom bylo ale skvělé, už jsem tě na ledě dlouho neviděl a musím uznat že jsi jednička, takže šupky dupky převléct jedeme oslavovat . .'
Než jsem stačil něco říct už se vyřítil z mé kabiny . . chvilku na to jsem zahlédl ve dveřích jeho hlavu
'... jo abych nezapomněl bramborovou medaili to vyrobím doma, třeba si ji pak upečeme na ohni až budeme hladovět . .'
a byl zase v tahu. Brácha, teď jsem nevěděl jestli mu mám zakroutit krkem nebo se opět smát. Takže jsem šel do sprchy. Zatímco jsem se sprchoval a nadával si jaký jsem osel, taťka na mě čekal . .
Byl jsem docela překvapen, že na mě čeká. Když jsem přišel zpět do šatny usmíval se...
'Niku, musím Ti říct, že jsi byl skvělý' ´. . . nevěděl jsem, jestli si taťka nedělá srandu, ale to mu nebylo podobné, hlavně ne v takovéhle situaci.
'Oslovila mě paní Lucasová, zda-li jsem Tvůj otec, byla nadšená jak jsi v závodě zabojoval. Prý se to často nevidí a mimochodem prohodila něco jako konečně talent.
Stál jsem jako opařený, paní Lucasová mluvila s mým otcem . .
'Chtěl bych Ti jen říct, aby sis z těch pádů nic nedělal, a taky . . i kdyby mi nikdo nic neřekl tak chci abys věděl, že jsem na Tebe nesmírně hrdý'
Taťkovo ocenění pro mě znamenalo moc.
'Mamka s Desem plánují, že zajedem do restaurace a budem slavit, tak si pospěš' a zvedl se k odchodu.
'Tati, já víš,. . nemám na oslavy moc náladu, nemohl bys to u mamky a bráchy nějak zařídit, že pojedem hned domů?' Jeho úsměv a mrknutí znamenalo, že je vše předem zařízeno.
............
následující týden se mi s nikým moc nechtělo mluvit, stále jsem si vyčítal ty nesmyslné pády . . blbá nervozita, kdybych se víc soustředil . . kdybych víc trénoval kdyby kdyby . .... tento týden jsem nejraději trávil sám u počítače
a čtením . . .
V pátek po škole jsme s bráchou chtěli zajít za klukama ze školy na fotbálek ale mamka nás předešla
'Kluci, dnes bych potřebovala abyste byli doma, zrovna mi volala paní Terranová, že přijde na večeři, takže si prosím vás ukliďte v pokoji a trochu se slavnostně oblečte.'
Proboha, paní Terranová, trenérka, asi bude chtít rozebírat ten závod a taky strategii na příští rok. No jo, což už nadělám . .
To jsem ale ještě nevěděl co přijde . . . .
LEDOVÝ KRÁL - 77.KAPITOLA ZÁVĚR
Moderátor: Sašena
LEDOVÝ KRÁL - 77.KAPITOLA ZÁVĚR
Naposledy upravil Dadul dňa Sob 20 Jún 2009, 23:57, celkovo upravené 35
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
-
Dadul - Teenager
- Príspevky: 324
- Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14
-
savi3 - Starec
- Príspevky: 2017
- Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 15:54
- Bydlisko: v hlbookej doline...
- Pohlavie: Simka
LEDOVÝ KRÁL - 62.KAPITOLA
2. KAPITOLA
Zrovna jsem dodělával úklid v pokojíčku, když jsem uslyšel hlasy z obýváku, byli to naši, trenérka a ještě nekdo . . hmm kdo by to tak mohl být, mamka neříkala nic o někom dalším . . .
'Paní La Stradová, děkuji mnohokrát za Vaše přijetí a vynikající večeři. Jistě ale tušíte, že tu nejsme jen kvůli Vašemu kuchařskému umění . . .'
. . chvíli byla pauza, kdo by to tak mohl být?
'Přišel jsem k vůli Vašemu synovi, Nikolasovi, musím Vám říct, že jsme byli ohromeni jeho výkonem, ono se může zdát, že díky těm pádům ta jízda nebyla nic moc ale musím Vám říct, že my zkušení krasobruslaři víme, že se to může a také stává také profesionálním krasobruslařům. Pokud vím, byl to Nikolasův první velký závod, takže nervozita udělala své . . . '
. . . to bylo zvláštní, někdo z dalších trenérů? tady u náš? ale proč?
. .' Chtěl bych Vám říct, že jsem byl oslove paní Lucasovou, že by měla Nikolase ráda ve svém teamu . . '
. . . to není možné Lucasová se o mě zajímá, musím zjistit víc a vtrhl jsem do obýváku . .
když jsem vešel dovnitř, neviděl jsem nikoho jiného než předsedu České asociace, no teda .....
' . a tady jsi my o vlku . . Nikolasi, jsem Prof. Tichý, ale to jistě víš, jak jsem právě sdělil Tvým rodičům, paní Lucasová by Tě velmi chtěla ve svém středisku pro talentovanou mládež . .'
'CO prosím, já tomu nerozumím . . .' podíval jsem se na trenérku Terranovou, ta jen po očku mrkla a dále se usmívala.
'Jak jistě víš, paní Lucasová, ukončila loni kariéru a stala se zní rozhodčí ale také ředitelka Vrcholového střediska pro přípravu mládeže, které je ve Stockholmu. Zde se připravuje jen evropská elita a co se týče nováčků, tento rok to mohou být jen tři dívky a tři chlapci . . .'
. . nechápal jsem musel jsem si stoupnout, abych to nějak psychicky zvládnul . .
.
¨'. . říkáte, že paní Lucasové chce, abych jel do Stockholmu a trénoval u ní? to je vtip, že jo'
předseda se začal smát 'Ne Niku, to není vtip, musíš se rozhodnout v neděli totiž odlétá letadlo a zájemců je mnoho . . ' a změřil si mě pohledem.
jediné co ze mě vyletělo bylo 'Jedu, beru, v neděli jsem tam'
Myslím, že všichni byli tak trochu v šoku, předseda se trochu usmál a trenérka Terranová si s úsměvem trochu povzdychla . . její malý krasobruslař ji opouští . .
'Nikolasi, přeji Ti ať ve Stockholmu všechno vyjde, hned zavolám paní Lucasové, že v něděli dorazíš.' a stím se semnou rozloučil
Nemohl jsem tomu uvěřit, byl jsem radostí bez sebe začal skákat po gauči
Byla to ta nejskvelější zpráva jakou jsem jen mohl dostat. O tom, že bych někdy mohl být a trénovat ve Středisku se mi nikdy ani nesnilo.
Když jsem se ráno probudil, nevěděl jsem jestli se mi to všechno jen nezdálo. Uviděl jsem bráchu, jak zamyšleně sleduje obraz známé ruské krasobruslařky a nyní ministrně sportu Ekateriny Dostojevské. Něco v jeho výrazu mi říkalo, že to sen nebyl.
"Bráško, jsi na cestě ke slávě"
"No to jistě, to můžeš říct, až budu v rukou držet zlatý pohár z mistrovství světa"
"Jak tě znám, tak to nebude dlouho trvat. Musím začít šetřit, protože až se tak stane, zvu Tě na dovolenou do Zlatých písků, jen my dva"
"Tak to si nechám líbit, budu makat co to dá" smál jsem se. Des mě zničenic obejmul
"Budeš mit chybět bráško, bez tebe to tady nebude taková psina. Ale moc ti to přeju. Ve škole budu dělat machra, že mám bráchu na polárním kruhu" musel jsem se řechtat, typický bráchův humor.
"Mám tě rád Desi"
Odpoledne jsem neočekávaně dostal návštěvu. Leo Sullivanová, má nejlepší kamarádka, skvělá krasobruslařka a má dětská láska.
"Leo, kde se tady bereš"
"Myšlíš, že se nepřijdu ani rozloučit když zítra prcháš do jiných krajin?"
"Jak to víš, že odjíždím, to je teprve novina"
"No byla jsem na nominačce a . . "
"Tys tam byla, tak tos viděla moji jízdu"
" . . to teda viděla a musím ti říct, že se nestydíš, takové blbé pády Niku, jenom mi prosím tě neříkej, žes byl zase nervózní"
konečně někdo, kdo mi řekne, co si opravdu myslí, zlatá Leo, bylo jí teprve 13 ale byla na svůj věk velmi rozumná a hlavně si nikdy nebrala servítky, prostě všechno řekla tak jak jí to přišlo na jazyk
"No nervózní jsem fakt byl . ."
přísným pohledem si mě změřila
". . co jiného bych od tebe mohla čekat,že? pojď jdem si zahrách šachy a budem u toho vykládat . ."
"Takže, byla jsem na nominaččce a . ."
"Viděls mou hroznou jízdu . . to už jsem myslím slyšel" zazubil jsem se.
"Jo a . . bylo mi jasné, že si tě někdo musí všimnout Niku. Jsi fakt talent. A pak jsem nechtěně zaslechla rozhovor profesora Tichého a Lucasové, šlo o Tebe. Dnes ráno mi trenérka Terranová volala a řekla, že Tě vzali do Střediska. Tak jsem tady abych se rozloučila."
Z jejího hlasu jsem vycítil smutek. "Leo, nevím co na to říct, jsem z toho ještě dnes trochu paf."
"Jo, já taky ale chci abys věděl, že ti to stráááášně moc přeji. Jen mám jednu podmínku, musíš mi často psát a taky někdy volat ať vím, jak se máš jasné?"
Musel jsem se usmívat. Leo není žádná padavka, vždy vše zvládne bravurně i ty ne zrovna dobré zprávy.
"Jasné šéfe" Když jsem ji šel doprovodit ven, objala mě a dala polibek na rozloučenou.
. . .
V neděli po ránu jsem došel do kuchyně a mamka se na mě hned pověsila
"Nikolásku, tak ty už nám odjíždíš, Bože, šlo to nějak moc rychle. Můj nemladší syn jede do světa"
"Mami, to bude dobré. Budem si volat a já čas od času přiletím. A taky jsem mladší jen o 5 minut než brácha."
Mamka se začala smát. "Já vím, ale přesto, není to jednoduché, když vím, že už jsi velký kluk a samostatný. Nějak se s tím ale musíme srovnat. Doufám, že tu Des aspoň chvilku vydrží."
"Mamčo, mám Tě rád. To zvládnem"
"Jo, zvládnem" utřela si slzu. "Máš vše oblečení, jídlo na cestu jsem ti nachstala. Kdybys něco zapomněl tak zavolej a my ti to s taťkou pošlem."
"Jo, mami stějně zavolám, jak dorazím"
Když jsem došel do ložnice, taťka se zrovna díval z okna. Když mě uslyšel otočil se.
"Niku, pojď mě obejmout"
"Tati, chtěl jsem ti říct, že ti moc děkuju za tvou podporu po mém závodě. Chci abys věděl, že to pro mě moc znamenalo. Mám Tě moc rád"
Taťka se jen pousmál a odvětil"Od čeho jsou rodiče".
"Niku, Niku, taxík na letiště už je tu pojď ať nečeká" volala mamka.
Když jsem nastupoval ještě jednou jsem se otočil. Naši stáli a dívali se za mnou
Mamka s taťkou se starostlivě usmívali. Za to brácha zase nasadil jeho čertovský výraz ve stylu
"Bráško, užij si to, sbal všechny holky, udělj z toho největší mejdlo a všem krasobruslíkům nakopej pr...."
Bylo mi trochu smutno, ale vzrušení z nadcházejících měsíců bylo větší. Už se nemůžu dočkat až dorazím . . .
Zrovna jsem dodělával úklid v pokojíčku, když jsem uslyšel hlasy z obýváku, byli to naši, trenérka a ještě nekdo . . hmm kdo by to tak mohl být, mamka neříkala nic o někom dalším . . .
'Paní La Stradová, děkuji mnohokrát za Vaše přijetí a vynikající večeři. Jistě ale tušíte, že tu nejsme jen kvůli Vašemu kuchařskému umění . . .'
. . chvíli byla pauza, kdo by to tak mohl být?
'Přišel jsem k vůli Vašemu synovi, Nikolasovi, musím Vám říct, že jsme byli ohromeni jeho výkonem, ono se může zdát, že díky těm pádům ta jízda nebyla nic moc ale musím Vám říct, že my zkušení krasobruslaři víme, že se to může a také stává také profesionálním krasobruslařům. Pokud vím, byl to Nikolasův první velký závod, takže nervozita udělala své . . . '
. . . to bylo zvláštní, někdo z dalších trenérů? tady u náš? ale proč?
. .' Chtěl bych Vám říct, že jsem byl oslove paní Lucasovou, že by měla Nikolase ráda ve svém teamu . . '
. . . to není možné Lucasová se o mě zajímá, musím zjistit víc a vtrhl jsem do obýváku . .
když jsem vešel dovnitř, neviděl jsem nikoho jiného než předsedu České asociace, no teda .....
' . a tady jsi my o vlku . . Nikolasi, jsem Prof. Tichý, ale to jistě víš, jak jsem právě sdělil Tvým rodičům, paní Lucasová by Tě velmi chtěla ve svém středisku pro talentovanou mládež . .'
'CO prosím, já tomu nerozumím . . .' podíval jsem se na trenérku Terranovou, ta jen po očku mrkla a dále se usmívala.
'Jak jistě víš, paní Lucasová, ukončila loni kariéru a stala se zní rozhodčí ale také ředitelka Vrcholového střediska pro přípravu mládeže, které je ve Stockholmu. Zde se připravuje jen evropská elita a co se týče nováčků, tento rok to mohou být jen tři dívky a tři chlapci . . .'
. . nechápal jsem musel jsem si stoupnout, abych to nějak psychicky zvládnul . .
.
¨'. . říkáte, že paní Lucasové chce, abych jel do Stockholmu a trénoval u ní? to je vtip, že jo'
předseda se začal smát 'Ne Niku, to není vtip, musíš se rozhodnout v neděli totiž odlétá letadlo a zájemců je mnoho . . ' a změřil si mě pohledem.
jediné co ze mě vyletělo bylo 'Jedu, beru, v neděli jsem tam'
Myslím, že všichni byli tak trochu v šoku, předseda se trochu usmál a trenérka Terranová si s úsměvem trochu povzdychla . . její malý krasobruslař ji opouští . .
'Nikolasi, přeji Ti ať ve Stockholmu všechno vyjde, hned zavolám paní Lucasové, že v něděli dorazíš.' a stím se semnou rozloučil
Nemohl jsem tomu uvěřit, byl jsem radostí bez sebe začal skákat po gauči
Byla to ta nejskvelější zpráva jakou jsem jen mohl dostat. O tom, že bych někdy mohl být a trénovat ve Středisku se mi nikdy ani nesnilo.
Když jsem se ráno probudil, nevěděl jsem jestli se mi to všechno jen nezdálo. Uviděl jsem bráchu, jak zamyšleně sleduje obraz známé ruské krasobruslařky a nyní ministrně sportu Ekateriny Dostojevské. Něco v jeho výrazu mi říkalo, že to sen nebyl.
"Bráško, jsi na cestě ke slávě"
"No to jistě, to můžeš říct, až budu v rukou držet zlatý pohár z mistrovství světa"
"Jak tě znám, tak to nebude dlouho trvat. Musím začít šetřit, protože až se tak stane, zvu Tě na dovolenou do Zlatých písků, jen my dva"
"Tak to si nechám líbit, budu makat co to dá" smál jsem se. Des mě zničenic obejmul
"Budeš mit chybět bráško, bez tebe to tady nebude taková psina. Ale moc ti to přeju. Ve škole budu dělat machra, že mám bráchu na polárním kruhu" musel jsem se řechtat, typický bráchův humor.
"Mám tě rád Desi"
Odpoledne jsem neočekávaně dostal návštěvu. Leo Sullivanová, má nejlepší kamarádka, skvělá krasobruslařka a má dětská láska.
"Leo, kde se tady bereš"
"Myšlíš, že se nepřijdu ani rozloučit když zítra prcháš do jiných krajin?"
"Jak to víš, že odjíždím, to je teprve novina"
"No byla jsem na nominačce a . . "
"Tys tam byla, tak tos viděla moji jízdu"
" . . to teda viděla a musím ti říct, že se nestydíš, takové blbé pády Niku, jenom mi prosím tě neříkej, žes byl zase nervózní"
konečně někdo, kdo mi řekne, co si opravdu myslí, zlatá Leo, bylo jí teprve 13 ale byla na svůj věk velmi rozumná a hlavně si nikdy nebrala servítky, prostě všechno řekla tak jak jí to přišlo na jazyk
"No nervózní jsem fakt byl . ."
přísným pohledem si mě změřila
". . co jiného bych od tebe mohla čekat,že? pojď jdem si zahrách šachy a budem u toho vykládat . ."
"Takže, byla jsem na nominaččce a . ."
"Viděls mou hroznou jízdu . . to už jsem myslím slyšel" zazubil jsem se.
"Jo a . . bylo mi jasné, že si tě někdo musí všimnout Niku. Jsi fakt talent. A pak jsem nechtěně zaslechla rozhovor profesora Tichého a Lucasové, šlo o Tebe. Dnes ráno mi trenérka Terranová volala a řekla, že Tě vzali do Střediska. Tak jsem tady abych se rozloučila."
Z jejího hlasu jsem vycítil smutek. "Leo, nevím co na to říct, jsem z toho ještě dnes trochu paf."
"Jo, já taky ale chci abys věděl, že ti to stráááášně moc přeji. Jen mám jednu podmínku, musíš mi často psát a taky někdy volat ať vím, jak se máš jasné?"
Musel jsem se usmívat. Leo není žádná padavka, vždy vše zvládne bravurně i ty ne zrovna dobré zprávy.
"Jasné šéfe" Když jsem ji šel doprovodit ven, objala mě a dala polibek na rozloučenou.
. . .
V neděli po ránu jsem došel do kuchyně a mamka se na mě hned pověsila
"Nikolásku, tak ty už nám odjíždíš, Bože, šlo to nějak moc rychle. Můj nemladší syn jede do světa"
"Mami, to bude dobré. Budem si volat a já čas od času přiletím. A taky jsem mladší jen o 5 minut než brácha."
Mamka se začala smát. "Já vím, ale přesto, není to jednoduché, když vím, že už jsi velký kluk a samostatný. Nějak se s tím ale musíme srovnat. Doufám, že tu Des aspoň chvilku vydrží."
"Mamčo, mám Tě rád. To zvládnem"
"Jo, zvládnem" utřela si slzu. "Máš vše oblečení, jídlo na cestu jsem ti nachstala. Kdybys něco zapomněl tak zavolej a my ti to s taťkou pošlem."
"Jo, mami stějně zavolám, jak dorazím"
Když jsem došel do ložnice, taťka se zrovna díval z okna. Když mě uslyšel otočil se.
"Niku, pojď mě obejmout"
"Tati, chtěl jsem ti říct, že ti moc děkuju za tvou podporu po mém závodě. Chci abys věděl, že to pro mě moc znamenalo. Mám Tě moc rád"
Taťka se jen pousmál a odvětil"Od čeho jsou rodiče".
"Niku, Niku, taxík na letiště už je tu pojď ať nečeká" volala mamka.
Když jsem nastupoval ještě jednou jsem se otočil. Naši stáli a dívali se za mnou
Mamka s taťkou se starostlivě usmívali. Za to brácha zase nasadil jeho čertovský výraz ve stylu
"Bráško, užij si to, sbal všechny holky, udělj z toho největší mejdlo a všem krasobruslíkům nakopej pr...."
Bylo mi trochu smutno, ale vzrušení z nadcházejících měsíců bylo větší. Už se nemůžu dočkat až dorazím . . .
Naposledy upravil Dadul dňa Str 11 Mar 2009, 23:02, celkovo upravené 1
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
-
Dadul - Teenager
- Príspevky: 324
- Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14
-
kikushka1111 - Dospelý
- Príspevky: 464
- Registrovaný: Ned 23 Mar 2008, 22:56
- Bydlisko: Košice
3.KAPITOLA
Tak pánové a dámy, jsem zde a tady vidíte Stockholm z letadla.
Nádhera, všude plno sněhu, obrovské budovy . . . Už nemůžu dočkat až dorazím na místo ..
A jsem tady
Vzhlížel jsem k třipatrové budově s obdivem a také zvláštním pocitem. Toto bude můj domov na dalších, no doufejme, že pár let.
Pomalu jsme vešel do budovy a co mě ohromilo, přímo ve foayee stálo několik vítězných pohárů. Byl jsem jak u vytržení. Přistoupil jsem k nim a začal si je prohlížet. Všechny patřily Lillian Lucasové . .
"Vy budete jistě Nikolas La Strada" ozvalo se za mnou. Leknutím jsem s sebou trhl. Za mnou u stolu seděla paní Lucasová.
"Už na Vás čekáme" usmála se.
"Promiňte, já . . nemohl jsem se vynadívat na Vaše poháry, byla jste skvělá krasobruslařka." plácl jsem, co mi zrovna přišlo na jazyk. Myslím, že paní Lucasová ihned pochopila mé rozpaky.
"No, pokud se potvrdí naše předpoklady a naděje, které do Váš vkládáme, Nikolasi, tak jich budete brzy vlastnit hned několik" zčervenal jsem jak rak.
"Tak, teď Vás zaregistruji. Měl jste dobrou cestu? Doufám, že ano, čeká Vás totiž náročný týden a ještě náročnější následující měsíce."
Paní Lucasová ještě chvilku něco ťukala do počítače a pak mi předala klíče od pokoje.
"Jděte po schodech nahoru a hned vpravo se nacházejí pokoje. Váš pokoje třetí zprava. Zítra ráno si zajděte na snídani, jídelna je zde v přízemí hned vlevo a v 8 hodin se sejdeme zde. Buďte přesný a dobře se vyspěte" usmála se a odešla.
Tak jsem se vydal po schodech nahoru, jak mi paní Lucasová říkala. Hned v druhém poschodí za rohem jsem uviděl dva kluky jak si povídají. Jeden byl blonďák a jeden rudovlasý. Ovšem nevím jestli ty jeho vlasy byly rudé od přírody nebo tam barva měla patřit k jeho drsné frajerské vizáži.
Sotva mě ti dva spatřili, prohlásil ten zrzek: "Tak ty budeš jistě naše švédská trojka" tvářil se drze a prohlížel si mě od hlavy až k patě. "vypadáš sladce, jo . . líbíš se mi"
Zděsil jsem se "jaká švédská trojka..??" proboha, kam jsem se to jen dostal . .
Ten blonďák se začal neskutečně smát " Z toho si nic nedělej, to je prostě Seb, těší mě, že Tě poznávám, já jsem Ed, tedy Eduardo Miller a ten divoch vedle mě je Sebastian Copeland." Ten zrzek se stále drze usmíval.
"Pojď, ukážeme ti tvůj pokoj" tahal mě za rukáv Ed.
"Pokoje jsou zařízené docela pohodlně, stěžovat si nemůžu až na to, že nemáme manželské postele . . " ohlédl jsem se, zrzek stále hned za mnou a usmíval se.
"Ale zato má každý z nás vlastní koupelnu, naprostý luxus" prohodil Ed. "Stačí, když si sem dáš osobní věci a hned to tu bude vypadat líp"
Kluci měli pravdu, pokoj byl docela příjemně zařízený a pár osobních věcí to ještě zlepší. Sedli jsme si na zem a začali vykládat.
Asi po půl hodince se Ed zvedl "Kluci, je s vámi skvěle, ale měli bychom jít pomalu do hajan, zítra nás čeká perný den a taky Nik si chce jistě ještě pár věcí, takže já se pro dnešek ztrácím"
"Hmm . ." prohlásil Seb a pomalu Ed následoval. Měl jsem pocit, že by tu se mnou ještě rád zůstal. Když byl ve dveřích ještě jednou se otočil a usmál se "Dobrou zlato, zítra se uvidíme a poslal mi vzdušný polibk . ."
Ed ho se smíchem zatáhl za bundu "Pojď už do svého pokoje a nech být Nika chvilku o samotě"
Co toto mělo znamenat bych rád věděl, hlavou mi začaly vířit různé myšlenky o Sebastianovi . .
„že by Seb ..... „
ne všechny mé myšlenky jsem zaplašil a šel radši vybaloval. V mém kufru jsem našel fotky našich a bráchy, hned jsem si je vystavil v pokoji. No jak jinak, fotky s mamkou a bráchou jsou šílené, jedinný, který vždy decentní je taťka, usmíval jsem se.
Začala mě přepadat únava a tak jsem si šel lehnout. Usnul jsem ve vteřině.
Ráno jsem se probudil a mrkl na hodinky, bylo 7:45. Ježíšikriste, já jsem málem zaspal. Ze snídaně už nebude nic, tak jsem se ve fofru opláchl a navlekl na sebe co bylo zrovna po ruce. Já trouba, včera jsem nestihl ani zavolat našim, jistě o mě mají strach. Bože, to je teda začátek. Rychle jsem vyběhl na chodbu k telefonu (zaplať pánbůh za to, že jsou na každém poschodí) a vytočil číslo domů.
"Mami, to jsem rád, že Tě slyším . ."
"Niku, už jsem si dělali starosti, tak co jak to vypadá, jak se máš, co kolektiv?"
"Mamčo, všechno je super, teď ale nemám čas nic povídat, musím letět, máme sraz, chtěl jsem jen říct, že jsem v pohodě a brzy se zase ozvu, pozdravuj Dese a taťku, mám vás rád"
"Niku, dej nám ..." víc už mamka říct nestihla. Položil jsem telefon a pádil dolů.
Dole jsem uviděl sedět Sebastiana a Eduarda. Skvělé, nejsem poslední. Sebastian vypadal ještě pěkně ospale.
Sotva mě ale Seb uviděl, zaštěbetal na celou halu
"Dobré ráno, cukroušku, vyspinkali jsme se dobře?" už zase. To je teda něco. Povzdychl jsem si sedl si vedle Sebastiana a začal dumat, jak bych mu jen nejšetrněji řekl, že holky jsou prostě hezčí než kluci.
V tom mě Sebastian předešel
"Hej kluci, viděli jste tu blondýnku, nádherné dlouhé vlasy, skvělé nohy . ." rozplýval se Seb.
"To je přece Lillian Lucasová, ty osle, naše trenérka, tak ruce pryč " smál se Ed.
"Ale kdeže, Lillian je šťabajzna, ale řekněme si to upřímě kluci, v jejích 32 je pro nás moc stará . ."
Díval jsem se naprosto šokovaně na Sebastiana "Takže ty nejsi ......"
"Co nejsem?" zubil se Sebastian
" . . no já jsem myslel, že . . ty tvoje oslovení a chování, no tak jsem si myslel, že jsi, no prostě, že se ti líbí kluci . ."
V ten moment se oba dva začali válet smíchy. "To je dobrý vtip, kámo" řval smíchy Seb "ty sis fakt myslel, že jsem na kluky, jo, no to mě podrž, Ede, on mi na to fakt skočil, já jsem se měl stát hercem a ne krasobruslařem"
Začalo mi vše docházet, Sebastian je strašné kvítko a pěkně mě tím dostal. Musel jsem se smát sám sobě. Sebastian ale náhle utichl a zašeptal
"Kluci, to je ona, ta blondýnka"
Ze schodů k nám přicházeli dvě ženské postavy.
Jedna byla drobná černovláska a jedna, jak se již Seb zmínil, blondýnka. Holky si k nám přisedly.
"Čau kluci, ještě se neznáme, já jsem Phillipphine Evansová, ale říkejte mi Phillis nebo prostě jen Fida".
"Já jsem Gabrielle Monettová" řekla ta černovláska.
"Těší nás" řekl Ed, protože Seb nebyl schopný slova. Pozoroval Phillis a začínal dostávat barvu svých vlasů. "Já jsem Eduardo, vedle mě sedí drzý zrzek Sebastian a ten černovlasý slaďoušek je Nikolas" Ti kluci s tím blbnutím nepřestanou, pomyslel jsem si. Holky se jen usmály. V tom k nám přistoupila paní Lucasová.
"Vidím, že jste přesní, takže začneme. Chtěla bych Vám představit pana Hugha Thomase. Je mi velkou ctí, že se právě on zajímal o dění tady ve Středisku a bude mi pomáhat udělat z Vás špičkové krasobruslaře. Pan Thomas byl svého času jedním z nejlepších krasobruslařů. Nyní je trenérem, uznávaným mezinárodním rozhodčím, je angažován v boji proti dopingu i v různých dalších mezinárodních organizacích. A teď se stal i mým asistentem.
Nyní vás provedu po této budově. Jak jistě víte, je tato budova jen částí celého komplexu Vrcholového střediska a je určena pro přípravu juniorů v krasobruslení. Tady se nacházíme ve foyaee, které už jste měli možnost poznat. Chtěla bych podotknout, že se zde často konají prohlídky, takže se v těchto prostorách, prosím, chovejte ukázněně. Zde po pravé straně se nachází plavecký bazén."
"Teď přejdeme do jídelny, která je také společenskou místností"
"Hned naproti jídelny se nacházejí šatny pro externí tréninkové jednotky krasobruslařů a hokejistů. Jsou využívány ale jen zřídka, protože si zakládáme na tom, abyste vy tady měli led kdykoliv k dispozici."
"Teď se přesuneme do druhého patra."
"Vaše pokoje na pravo již znáte, nalevo se nachází baletní sál, pro pohybovou přípravu a eleganci projevu na ledě
. . a vpravo posilovna, kterou budete pro silovou fázi tréninku také hodně využívat
A teď třetí a poslení patro.
Hned první dveře vedou do relaxační místnosti
Na všech našich obličejích se objevil spokojený výraz. Lillian si toho všimla.
"Chtěla bych podotknout, že po vašich trénincích budete masáže a relaxaci více než potřebovat"
"Druhé dveře vedou do vyúkové třídy, kam se hned všichni přesuneme.
Vpravo máme pokoje a kanceláře já a pan Thomas. Ty vám ukazovat nebudu, dost na to, když je v průběhu následujících měsíců poznáte každý na vlastní kůži. Jen byste měli vědět, kde se nachází, pro případ, že budete něco potřebovat. A teď se, prosím, všichni usaďte ve třídě."
"Chtěla bych vám ještě sdělit pár velmi důležitých informací. Toto je třída, kde budete mívat vyučování s panem Thomasem. Zařídili jsme pro vás vynikající školu, která nám umožnila, nastavit váš školní rozvrh tak, aby odpovídal vašim tréninkům a přesunout část vyučování do našich prostor. Dále byste také měli vědět, že každou něděli do 10 hodin můžete přinést Vaše špinavé prádlo ke vchodu do budovy. Lidé z naší prádelny, umístněné v pomocném komplexu je vyzvednou a další týden v neděli opět přivezou." všichni se snažili si všechny instrukce zapamatovat.
"A teď to nejdůležitější" Lillian udělala významnou pomlku "jste všichni velmi talentovaní a proto jsme si vás vybrali. Uděláme vše proto, abychom vás dostali až na vrchol. Chtěla bych, abyste věděli, že jsem tady pro vás a budu vám pomáhat jak budu moci. Budete-li mít jakýkoliv problém, prosbu nebo přání, máte u mě kdykoliv dveře otevřené. Zbytek je pak už jen na vás. Teď máte do oběda volno a ve dvě vás čekáme na ledě, ukážete nám, co ve vás vězí" a stím jsem se rozešli.
.....
Byli dvě hodiny a my jsme dorazili na led.
"Tak pojďte, led je upravený, tak ukažte co umíte, ať vám můžeme připravit individuální tréninkový plán, jako první bychom chtěli vidět Gabrielle"
Všichni byli naprosto skvělí. Musím přiznat, že jsem chvílemi fakt "čuměl". Až teď mi začalo docházet, jaká konkurence na mě čeká. A pak jsem přišel na řadu já, než jsem vstoupil na led, houkla na mě ještě Lillian "Niku, tady na nervozitu není místo, takže do toho dejte vše"
Tak jsem se nadechl a jel . .
Hej, zajel jsem fakt svěle, za tuto jízdu jsem se tedy stydět vůbec nemusel.
"Tak bando, večer se sejdeme v jídelně u večeře a probereme tréninkový plán a další postup, a teď marš do sprch"
..................
Sešli jsme se u večeře. Bohužel jako vrcholoví sportovci musíme dbát na životsprávu, takže nějaké vepřo-knedlo-zelo naprosto něprichází v úvahu. Dnes jsme se museli spojit s krůtím masem a porcí salátu.
Po večeři jsme se přesunuli na pohovky.
"Dnes jsme vás s panem Thomasem pozorovali a jsme přesvědčeni, že jsme si vás vybrali dobře. Krátké hodnocení:
Sebastian, Nikolas a Phillipphine by měli zapracovat na kondičce a Eduardo s Gabrielle zase na eleganci projevu. Na základě tohoto hodnocení jsem pro Vás sestavila tréninkový plan"
Tréninkový plán
Po:
05:00 – 07:00 trénink na ledě
08:00 – 13:00 škola
16:00 – 18:00 baletní příprava
Út:
08:00 .- 13:00 škola
15:00 – 18:00 trénink na ledě
St:
05:00 – 07:00 trénink na ledě
08:00 - 12:00 škola (zde v budově)
16:00 – 18:00 posilovna
Čt:
08:00 – 13:00 škola
15:00 – 18:00 trénink na ledě
Pá:
06:00 – 07:00 baletní cvičení
08:00 – 13:00 škola
15:00 – 17:00 posilovna
So:
09:00 – 11:00 trénink na ledě
14:00 – 16:00 individuálně, dle potřeby:
Gabrielle a Eduardo BALET
Sebastian, Nikolas a Phillipphine POSILOVNA
Ne: VOLNO
Sebastian se neudržel a vyhekl: "To máme tréninky 6 dní v týdnu a ještě dvoufázově???"
"Sebastiane, tady nejste na letním táboře ale v přípravném tréninkovém centru" řekla mu důrazně Lillian. Sebastianův výraz by se dal popsat jako VŠICHNI-JSOU-BLÁZNI-JEN-JÁ-JSEM-LETADLO. My všichni jsme k tomuto výrazu neměli také daleko.
"Tento plán začíná platit od příštího týdne. Tento týden budete mít tréninky od 16:00 - 18:00 h zatím jen na ledě" Lillian se zvedla. "Abych nezapomněla, začátkem ledna se k vám ještě připojí slečna Elena Haeklenová." Lillian nám popřála dobrou noc a odebrala se s panem Thomasem nahoru do svých kanceláří.
My jsme se také pomalu odebrali do svých pokojů. Cestou jsme ještě probírali náš tréninkový plán.
Bude to vše daleko náročnější než jsem předpokládal.
Tak pánové a dámy, jsem zde a tady vidíte Stockholm z letadla.
Nádhera, všude plno sněhu, obrovské budovy . . . Už nemůžu dočkat až dorazím na místo ..
A jsem tady
Vzhlížel jsem k třipatrové budově s obdivem a také zvláštním pocitem. Toto bude můj domov na dalších, no doufejme, že pár let.
Pomalu jsme vešel do budovy a co mě ohromilo, přímo ve foayee stálo několik vítězných pohárů. Byl jsem jak u vytržení. Přistoupil jsem k nim a začal si je prohlížet. Všechny patřily Lillian Lucasové . .
"Vy budete jistě Nikolas La Strada" ozvalo se za mnou. Leknutím jsem s sebou trhl. Za mnou u stolu seděla paní Lucasová.
"Už na Vás čekáme" usmála se.
"Promiňte, já . . nemohl jsem se vynadívat na Vaše poháry, byla jste skvělá krasobruslařka." plácl jsem, co mi zrovna přišlo na jazyk. Myslím, že paní Lucasová ihned pochopila mé rozpaky.
"No, pokud se potvrdí naše předpoklady a naděje, které do Váš vkládáme, Nikolasi, tak jich budete brzy vlastnit hned několik" zčervenal jsem jak rak.
"Tak, teď Vás zaregistruji. Měl jste dobrou cestu? Doufám, že ano, čeká Vás totiž náročný týden a ještě náročnější následující měsíce."
Paní Lucasová ještě chvilku něco ťukala do počítače a pak mi předala klíče od pokoje.
"Jděte po schodech nahoru a hned vpravo se nacházejí pokoje. Váš pokoje třetí zprava. Zítra ráno si zajděte na snídani, jídelna je zde v přízemí hned vlevo a v 8 hodin se sejdeme zde. Buďte přesný a dobře se vyspěte" usmála se a odešla.
Tak jsem se vydal po schodech nahoru, jak mi paní Lucasová říkala. Hned v druhém poschodí za rohem jsem uviděl dva kluky jak si povídají. Jeden byl blonďák a jeden rudovlasý. Ovšem nevím jestli ty jeho vlasy byly rudé od přírody nebo tam barva měla patřit k jeho drsné frajerské vizáži.
Sotva mě ti dva spatřili, prohlásil ten zrzek: "Tak ty budeš jistě naše švédská trojka" tvářil se drze a prohlížel si mě od hlavy až k patě. "vypadáš sladce, jo . . líbíš se mi"
Zděsil jsem se "jaká švédská trojka..??" proboha, kam jsem se to jen dostal . .
Ten blonďák se začal neskutečně smát " Z toho si nic nedělej, to je prostě Seb, těší mě, že Tě poznávám, já jsem Ed, tedy Eduardo Miller a ten divoch vedle mě je Sebastian Copeland." Ten zrzek se stále drze usmíval.
"Pojď, ukážeme ti tvůj pokoj" tahal mě za rukáv Ed.
"Pokoje jsou zařízené docela pohodlně, stěžovat si nemůžu až na to, že nemáme manželské postele . . " ohlédl jsem se, zrzek stále hned za mnou a usmíval se.
"Ale zato má každý z nás vlastní koupelnu, naprostý luxus" prohodil Ed. "Stačí, když si sem dáš osobní věci a hned to tu bude vypadat líp"
Kluci měli pravdu, pokoj byl docela příjemně zařízený a pár osobních věcí to ještě zlepší. Sedli jsme si na zem a začali vykládat.
Asi po půl hodince se Ed zvedl "Kluci, je s vámi skvěle, ale měli bychom jít pomalu do hajan, zítra nás čeká perný den a taky Nik si chce jistě ještě pár věcí, takže já se pro dnešek ztrácím"
"Hmm . ." prohlásil Seb a pomalu Ed následoval. Měl jsem pocit, že by tu se mnou ještě rád zůstal. Když byl ve dveřích ještě jednou se otočil a usmál se "Dobrou zlato, zítra se uvidíme a poslal mi vzdušný polibk . ."
Ed ho se smíchem zatáhl za bundu "Pojď už do svého pokoje a nech být Nika chvilku o samotě"
Co toto mělo znamenat bych rád věděl, hlavou mi začaly vířit různé myšlenky o Sebastianovi . .
„že by Seb ..... „
ne všechny mé myšlenky jsem zaplašil a šel radši vybaloval. V mém kufru jsem našel fotky našich a bráchy, hned jsem si je vystavil v pokoji. No jak jinak, fotky s mamkou a bráchou jsou šílené, jedinný, který vždy decentní je taťka, usmíval jsem se.
Začala mě přepadat únava a tak jsem si šel lehnout. Usnul jsem ve vteřině.
Ráno jsem se probudil a mrkl na hodinky, bylo 7:45. Ježíšikriste, já jsem málem zaspal. Ze snídaně už nebude nic, tak jsem se ve fofru opláchl a navlekl na sebe co bylo zrovna po ruce. Já trouba, včera jsem nestihl ani zavolat našim, jistě o mě mají strach. Bože, to je teda začátek. Rychle jsem vyběhl na chodbu k telefonu (zaplať pánbůh za to, že jsou na každém poschodí) a vytočil číslo domů.
"Mami, to jsem rád, že Tě slyším . ."
"Niku, už jsem si dělali starosti, tak co jak to vypadá, jak se máš, co kolektiv?"
"Mamčo, všechno je super, teď ale nemám čas nic povídat, musím letět, máme sraz, chtěl jsem jen říct, že jsem v pohodě a brzy se zase ozvu, pozdravuj Dese a taťku, mám vás rád"
"Niku, dej nám ..." víc už mamka říct nestihla. Položil jsem telefon a pádil dolů.
Dole jsem uviděl sedět Sebastiana a Eduarda. Skvělé, nejsem poslední. Sebastian vypadal ještě pěkně ospale.
Sotva mě ale Seb uviděl, zaštěbetal na celou halu
"Dobré ráno, cukroušku, vyspinkali jsme se dobře?" už zase. To je teda něco. Povzdychl jsem si sedl si vedle Sebastiana a začal dumat, jak bych mu jen nejšetrněji řekl, že holky jsou prostě hezčí než kluci.
V tom mě Sebastian předešel
"Hej kluci, viděli jste tu blondýnku, nádherné dlouhé vlasy, skvělé nohy . ." rozplýval se Seb.
"To je přece Lillian Lucasová, ty osle, naše trenérka, tak ruce pryč " smál se Ed.
"Ale kdeže, Lillian je šťabajzna, ale řekněme si to upřímě kluci, v jejích 32 je pro nás moc stará . ."
Díval jsem se naprosto šokovaně na Sebastiana "Takže ty nejsi ......"
"Co nejsem?" zubil se Sebastian
" . . no já jsem myslel, že . . ty tvoje oslovení a chování, no tak jsem si myslel, že jsi, no prostě, že se ti líbí kluci . ."
V ten moment se oba dva začali válet smíchy. "To je dobrý vtip, kámo" řval smíchy Seb "ty sis fakt myslel, že jsem na kluky, jo, no to mě podrž, Ede, on mi na to fakt skočil, já jsem se měl stát hercem a ne krasobruslařem"
Začalo mi vše docházet, Sebastian je strašné kvítko a pěkně mě tím dostal. Musel jsem se smát sám sobě. Sebastian ale náhle utichl a zašeptal
"Kluci, to je ona, ta blondýnka"
Ze schodů k nám přicházeli dvě ženské postavy.
Jedna byla drobná černovláska a jedna, jak se již Seb zmínil, blondýnka. Holky si k nám přisedly.
"Čau kluci, ještě se neznáme, já jsem Phillipphine Evansová, ale říkejte mi Phillis nebo prostě jen Fida".
"Já jsem Gabrielle Monettová" řekla ta černovláska.
"Těší nás" řekl Ed, protože Seb nebyl schopný slova. Pozoroval Phillis a začínal dostávat barvu svých vlasů. "Já jsem Eduardo, vedle mě sedí drzý zrzek Sebastian a ten černovlasý slaďoušek je Nikolas" Ti kluci s tím blbnutím nepřestanou, pomyslel jsem si. Holky se jen usmály. V tom k nám přistoupila paní Lucasová.
"Vidím, že jste přesní, takže začneme. Chtěla bych Vám představit pana Hugha Thomase. Je mi velkou ctí, že se právě on zajímal o dění tady ve Středisku a bude mi pomáhat udělat z Vás špičkové krasobruslaře. Pan Thomas byl svého času jedním z nejlepších krasobruslařů. Nyní je trenérem, uznávaným mezinárodním rozhodčím, je angažován v boji proti dopingu i v různých dalších mezinárodních organizacích. A teď se stal i mým asistentem.
Nyní vás provedu po této budově. Jak jistě víte, je tato budova jen částí celého komplexu Vrcholového střediska a je určena pro přípravu juniorů v krasobruslení. Tady se nacházíme ve foyaee, které už jste měli možnost poznat. Chtěla bych podotknout, že se zde často konají prohlídky, takže se v těchto prostorách, prosím, chovejte ukázněně. Zde po pravé straně se nachází plavecký bazén."
"Teď přejdeme do jídelny, která je také společenskou místností"
"Hned naproti jídelny se nacházejí šatny pro externí tréninkové jednotky krasobruslařů a hokejistů. Jsou využívány ale jen zřídka, protože si zakládáme na tom, abyste vy tady měli led kdykoliv k dispozici."
"Teď se přesuneme do druhého patra."
"Vaše pokoje na pravo již znáte, nalevo se nachází baletní sál, pro pohybovou přípravu a eleganci projevu na ledě
. . a vpravo posilovna, kterou budete pro silovou fázi tréninku také hodně využívat
A teď třetí a poslení patro.
Hned první dveře vedou do relaxační místnosti
Na všech našich obličejích se objevil spokojený výraz. Lillian si toho všimla.
"Chtěla bych podotknout, že po vašich trénincích budete masáže a relaxaci více než potřebovat"
"Druhé dveře vedou do vyúkové třídy, kam se hned všichni přesuneme.
Vpravo máme pokoje a kanceláře já a pan Thomas. Ty vám ukazovat nebudu, dost na to, když je v průběhu následujících měsíců poznáte každý na vlastní kůži. Jen byste měli vědět, kde se nachází, pro případ, že budete něco potřebovat. A teď se, prosím, všichni usaďte ve třídě."
"Chtěla bych vám ještě sdělit pár velmi důležitých informací. Toto je třída, kde budete mívat vyučování s panem Thomasem. Zařídili jsme pro vás vynikající školu, která nám umožnila, nastavit váš školní rozvrh tak, aby odpovídal vašim tréninkům a přesunout část vyučování do našich prostor. Dále byste také měli vědět, že každou něděli do 10 hodin můžete přinést Vaše špinavé prádlo ke vchodu do budovy. Lidé z naší prádelny, umístněné v pomocném komplexu je vyzvednou a další týden v neděli opět přivezou." všichni se snažili si všechny instrukce zapamatovat.
"A teď to nejdůležitější" Lillian udělala významnou pomlku "jste všichni velmi talentovaní a proto jsme si vás vybrali. Uděláme vše proto, abychom vás dostali až na vrchol. Chtěla bych, abyste věděli, že jsem tady pro vás a budu vám pomáhat jak budu moci. Budete-li mít jakýkoliv problém, prosbu nebo přání, máte u mě kdykoliv dveře otevřené. Zbytek je pak už jen na vás. Teď máte do oběda volno a ve dvě vás čekáme na ledě, ukážete nám, co ve vás vězí" a stím jsem se rozešli.
.....
Byli dvě hodiny a my jsme dorazili na led.
"Tak pojďte, led je upravený, tak ukažte co umíte, ať vám můžeme připravit individuální tréninkový plán, jako první bychom chtěli vidět Gabrielle"
Všichni byli naprosto skvělí. Musím přiznat, že jsem chvílemi fakt "čuměl". Až teď mi začalo docházet, jaká konkurence na mě čeká. A pak jsem přišel na řadu já, než jsem vstoupil na led, houkla na mě ještě Lillian "Niku, tady na nervozitu není místo, takže do toho dejte vše"
Tak jsem se nadechl a jel . .
Hej, zajel jsem fakt svěle, za tuto jízdu jsem se tedy stydět vůbec nemusel.
"Tak bando, večer se sejdeme v jídelně u večeře a probereme tréninkový plán a další postup, a teď marš do sprch"
..................
Sešli jsme se u večeře. Bohužel jako vrcholoví sportovci musíme dbát na životsprávu, takže nějaké vepřo-knedlo-zelo naprosto něprichází v úvahu. Dnes jsme se museli spojit s krůtím masem a porcí salátu.
Po večeři jsme se přesunuli na pohovky.
"Dnes jsme vás s panem Thomasem pozorovali a jsme přesvědčeni, že jsme si vás vybrali dobře. Krátké hodnocení:
Sebastian, Nikolas a Phillipphine by měli zapracovat na kondičce a Eduardo s Gabrielle zase na eleganci projevu. Na základě tohoto hodnocení jsem pro Vás sestavila tréninkový plan"
Tréninkový plán
Po:
05:00 – 07:00 trénink na ledě
08:00 – 13:00 škola
16:00 – 18:00 baletní příprava
Út:
08:00 .- 13:00 škola
15:00 – 18:00 trénink na ledě
St:
05:00 – 07:00 trénink na ledě
08:00 - 12:00 škola (zde v budově)
16:00 – 18:00 posilovna
Čt:
08:00 – 13:00 škola
15:00 – 18:00 trénink na ledě
Pá:
06:00 – 07:00 baletní cvičení
08:00 – 13:00 škola
15:00 – 17:00 posilovna
So:
09:00 – 11:00 trénink na ledě
14:00 – 16:00 individuálně, dle potřeby:
Gabrielle a Eduardo BALET
Sebastian, Nikolas a Phillipphine POSILOVNA
Ne: VOLNO
Sebastian se neudržel a vyhekl: "To máme tréninky 6 dní v týdnu a ještě dvoufázově???"
"Sebastiane, tady nejste na letním táboře ale v přípravném tréninkovém centru" řekla mu důrazně Lillian. Sebastianův výraz by se dal popsat jako VŠICHNI-JSOU-BLÁZNI-JEN-JÁ-JSEM-LETADLO. My všichni jsme k tomuto výrazu neměli také daleko.
"Tento plán začíná platit od příštího týdne. Tento týden budete mít tréninky od 16:00 - 18:00 h zatím jen na ledě" Lillian se zvedla. "Abych nezapomněla, začátkem ledna se k vám ještě připojí slečna Elena Haeklenová." Lillian nám popřála dobrou noc a odebrala se s panem Thomasem nahoru do svých kanceláří.
My jsme se také pomalu odebrali do svých pokojů. Cestou jsme ještě probírali náš tréninkový plán.
Bude to vše daleko náročnější než jsem předpokládal.
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
-
Dadul - Teenager
- Príspevky: 324
- Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14
Ja už som tiedto diely čítala a teším sa že som si ich prečitala znovu
Moje príbehy 7 dní a príde Smrť (dokončené) a Svet, ktorý sa skrýva.
-
Yka - Výherca
- Príspevky: 1172
- Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 15:56
- Pohlavie: Simka
-
savi3 - Starec
- Príspevky: 2017
- Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 15:54
- Bydlisko: v hlbookej doline...
- Pohlavie: Simka
lepšie by bolo keby si dával kratšie tie diely, lebo potom v polke sa mi to už nechce čítať , proste jednu dlhú časť rozdeľ na 2, a pridávaj pomalšie prosím , aby sa k jednotlivým dielom mohli popísať aj nejaké tie komentíky a inak je to zaujímavý príbeh.
PS- ty osobne krasokorčuľuješ? keď sa v tom tak vyznáš
PS- ty osobne krasokorčuľuješ? keď sa v tom tak vyznáš
"Len dve veci sú nekonečné - vesmír a ľudská tuposť; a tým vesmírom si nie som tak istý." Einstein
-
Karmen - Dospelý
- Príspevky: 627
- Registrovaný: Uto 25 Mar 2008, 15:19
- Bydlisko: pri PC :)
- Pohlavie: Simka
Diky moc za komentiky,
rozhodne uz budou dily kratsi Chtela jsem sem rychle dat uvod, takove to blabla nez se to rozjede
Ja jsem uz delala par sportu ale krasobrusleni mezi nimi nebylo jinak se ale v pripravach na zavody apod. docela vyznam
rozhodne uz budou dily kratsi Chtela jsem sem rychle dat uvod, takove to blabla nez se to rozjede
Ja jsem uz delala par sportu ale krasobrusleni mezi nimi nebylo jinak se ale v pripravach na zavody apod. docela vyznam
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
-
Dadul - Teenager
- Príspevky: 324
- Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14
mne sa to paci...konecne dalsi originalny pribeh ziadne nestastne lasky zien a teen dievcatiek takze sa tesim jako dalej a tiez trosku kratsie diely ak to ide ale mne sa to lubi
Keď ťa život omrzí viac ako treba, zober nôž a odrež si kus chleba!
-
Natalia - Teenager
- Príspevky: 415
- Registrovaný: Pia 21 Mar 2008, 23:25
kratšie? to si nemyslím, práve naopak súčasná dĺžka dielov mi veľmi vyhovuje, pretože pri dlhšom diele sa človek dokáže lepšie "vložiť " do deja. Naozaj originálny nápad, je to niečo nové neopozerané a práve to ma zaujalo. Fajn fotky, text super a navyše v češtine-v jazyku v ktorom strašne rada čítam. Príbeh budem určite sledovať
-
Lincey - Starec
- Príspevky: 1428
- Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 16:03
- Pohlavie: Simka
pekny napad mam cestinu rada, len sa mi v nej tazko ita a musim sa v iac sustredit, ale to rozhodne nie je -
92% populácie počúva hip-hop. Ak patríš k zvyšným 8%, tak si skopíruj tento popis.
P.s: akože tento podpis má už viac ako 8% fóra? sme the best!
P.s: akože tento podpis má už viac ako 8% fóra? sme the best!
- raqua
- Batoľa
- Príspevky: 93
- Registrovaný: Uto 25 Mar 2008, 19:09
- Bydlisko: vzdy blizko pri notebooku :D
pekne len trosku sa mi to zle cita po cesky
Moje a Kattyne forko: http://www.kamitown.forums-free.com/
čo ti rodičia chcú...najprv nás učia rozprávať a chodiť...a teraz máme držať hubu a sedieť na zadku
čo ti rodičia chcú...najprv nás učia rozprávať a chodiť...a teraz máme držať hubu a sedieť na zadku
-
prasiatko - Zrelý
- Príspevky: 1022
- Registrovaný: Štv 27 Mar 2008, 09:32
- Bydlisko: Ťapkovo
Kto je on-line
Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 5 hostia