LEDOVÝ KRÁL - 77.KAPITOLA ZÁVĚR

Miesto pre vaše príbehy vytvorené rukou spisovateľa alebo režiséra.

Moderátor: Sašena

Myslíte si, že Nikolas vyhraje mistrovství světa?

Hlasovanie končí za Pia 12 Dec 2008, 21:55

Samozřejmě
5
19%
Nejsem si jistý(á), určitě bude mít ale medaili
17
63%
Nevyhraje, skončí ale v první desítce
2
7%
Nevyhraje a skončí fakt špatně
3
11%
 
Celkom hlasov : 27

Re: LEDOVÝ KRÁL - 72.KAPITOLA 16.05.

Poslaťod Dadul » Uto 19 Máj 2009, 21:47

73. KAPITOLA

"Hej frájo, dáš si se mnou palačinky?" ptala se Leo.
"Asi bych něco snesl, než zamířím do jámy lvové." zubil jsem se. Leo udělala v rychlosti těsto a během 20 minut jsme již společně dlabali. Musel jsem si přiznat, že by se mi takové probouzení líbilo časteji. Ale to už jsem opět popouštěl uzdu mé fantazii.


Obrázok



Povídali jsme si a vůbec se bavili, jako by ty týdny napětí před tím ani neexistovaly.
"Takže jdes zavřít dveře za minulostí?" ptala se Leo, když jsem stál u dveří.
"Zavřít? Ty zamknu a zahodím klíč a možná je i přivařím k futrám." Oba jsme se začali smát.
"Zlom vaz." popřála mi.

Udělal jsem pár kroků a stanul před mým domkem, ze kterého jsem včera tak narychlo prchnul. Když jsem vešel, přiřítila se Elena.
"Bože, Nikolasi! Kde jsi byl?! Dělala jsem si starosti. Nic neřekneš a zmizíš?"


Obrázok

"Jsi sbalená?" Bylo to jediné, co mě zajímalo. Elena mi věnovala jeden šokovaný pohled.
"Nechápu, co máš v úmyslu." rozlítila se. "Jedeme snad někam?"
"Ty jedeš." odvětil jsem stroze.
"Mohl bys mi laskavě vysvětlit, co se děje?"
"To brzy poznáš." V ten moment se ozval domovní zvonek. Elena strnula. Bez rozmýšlení jsem šel otevřít a přivítat Huga. Už jsem se nemohl dočkat, až bude tento den za mnou.

"Ještě jednou Vám děkuji za Vaši ochotu." Hugo mi děkoval již ve dveřích a zamířil dovnitř.
"Elenko. Moc ti to sluší." Hugo se usmál a Elena šokovaně přejížděla pohledem po nás obou.

Obrázok

"Posaďte se, myslím, že bychom si měli v klidu promluvit." navrhl jsem.
"Nikolasi! Jak jsi mohl!" Elena byla zlostí a zklamáním nepříčetná. "Tak to byl důvod, proč jsi včera přišel tak pozdě? Sešel jsi se s NÍM?"
"Ano." rozhodně jsem přitakal. "A dozvěděl se plno zajímavých věcí."
"On ti lhal!" hystericky zavřískala Elena. "Nevím, co jsi mu namluvil, Hugo, ale já s tebou neodejdu! Nikolase jsi možná obelstil, ale mě ne! Doma už mě neuvidíš! A nechci, abys ses ke mně kdykoliv přiblížil...!" Elena začala vyvádět.

Obrázok

Hugo si jen ztěžka vydechl. Chvíli se štrachal ve své tašce a pak položil složku papírů na stůl.
"Tady jsou papíry k rozvodu. Stačí, když je podepíšeš. Co se týče majetkového urovnání, každý si vezme to s čím do manželství přišel a na tvůj nový začátek ti věnuji 100.000 EUR."
Nejen Elena, ale i já jsem byl překvapený Hugovým jednáním. Vypadalo to, že to všechno vzal konečně za správný konec. Dále panovalo ticho.

"Ty to myslíš vážně?"
"Naprosto." přikývl Hugo.
Možná by to byla dojemná scéna, ale na vztahu Eleny a Huga vlastně nic dojemného nebylo. Byla to jen vypočítavost a sobeckost.

Obrázok

Elena váhavě přistoupila k těm papírů a vzala je do ruky. Věnovala nám ještě jeden nevěřícný pohled, než si sedla na pohovku a začetla se do papírů.

Obrázok

"Nedáte si kafe?" zeptal jsem se Huga spíš proto, abychom jen nečinně nestáli než abych se snažil být zdvořilý.
"Ano. Děkuji."
Uvařil jsem presso a jeden hrnek podal Hugovi. Každý upíjel ze svého hrnku a bylo slyšet jen tikání hodin. Nesnesitelných 10 minut.
"V pořádku. Podepíšu. Máte propisku?" vstala najednou Elena s rukou nataženou. Hodil jsem jí tužku a s Hugem jsme sledovali, jak rychle bylo jejich manželství ukonce. Jedním podpisem.

"Elenko, chtěl bych se ti omluvit za ten výstup u nás doma. Jen... měl jsem strach . . ." Hugo nedopověděl, z čeho měl strach. Ale na výraze obou jsme ale poznal, že oba dobře ví, o čem je řeč.
"Ode mě se nikdo nic nedoví." ujistila Elena Huga a oba se obrátili směrem ke mně.

Obrázok

"Co?" zeptal jsem se. "Chcete vědět, jestli Vás neudám já?" ironicky jsem se zasmál. "Dobře víte, že na to nemám důkazy. Takže pokud to chcete slyšet, vaši historku nepředám ani policii, ani žurnalistům, dychtící po skandálech. Nečekejte, ale, že Vašimi metodami nebudu opovrhovat."

"Jasně." zasupěla zoufale Elena. "Tys vyrůstal ve skvělé rodině s bráchou a milujícími rodiči, ty ses nikdy nemusel uchýlil k zoufalým činům."

Sebelítost Eleny mě dohřála. "Pokud mluvíš o sobě, tak bych to nazval spíš POHODLNÝMI A PODLÝMI ČINY."
Eleně se do očí najednou dostaly slzy.
"Ty mnou opravdu opovrhuješ?"

Obrázok

"Pohrdám tvými činy. Všechna ta vítězství.... zasloužily si to jiné, které tvrdě dřely a bojovaly. Ty jsi zvolila velice jednoduchý a zavrženíhodný způsob.... Nehledě na to, že si mě využila, když ti teklo do bot a ještě jsi mi chtěla namluvit, že je to jen kvůli tomu, že chceš skončit. Takže mám víc než dostatek důvodů."
Slzy se Eleně začaly kutálet po tvářích.
"Vy nevíte, jaké to je, když musíte někomu stále něco dokazovat." zavzlykala.
"Nikdy jsi nemusela nikomu nic dokazovat. Měla jsi talent, ale místo toho, aby jsi jej využila, využívala jsi svých vnadů... parádní rozhodnutí." odsekl jsem. Hugo náš rozhovor mlčky sledoval.

Obrázok

"Jo, to se to mluví tomu, kdo nikdy citově nestrádal."
"Strádal, pokud si vzpomínáš, zemřel mi otec." broukl jsem.
"Otec, který tě miloval. Neříkám, že to není těžké, ale jak by se ti žilo celý život s otcem, který tě bere na vědomí jen tehdy, když něco znamenáš? Od malička si mě rodiče nevšímali. Byla jsem nechtěná. Pro matku jsem byla dobrá tehdy, když mě mohla v růžových šatičkách předvést svým namyšleným kamarádkám a otec mě nebral na vědomí vůbec. Vychovávala mě chůva, která se mnou chodívala bruslit. Jedno si mě všiml místní trenér a přivedl mě ke krasobruslení." Elena se sesunula do křesla. Já s Hugem jsme se usadili na sedačku.


Obrázok

"Mým rodičům bylo všechno jedno, hlavně, když jsem byla z dosahu. A pak jsem začala mít najednou úspěchy. V osmi letech jsem byla již mistrní Norska. Teprve tehdy se o mě mí rodiče začali zajímat. Ne proto, že jsem byla jejich dcera, ale proto, že se mnou mohli chlubit před známýma." Elena se znechuceně uchechtla.
"Najednou jsem byla krásnou věcí, kterou mohli dávat na obdiv. Když mi bylo dvanáct, rozhodl se trenér, že mě zkusí poslat i závody juniorů, přesto, že jsem byla ještě v žákyňkách. Docela troufalost. Skončila jsem pátá a můj trenér tomu nemohl uvěřit. Byl to šok. V tom věku a takový úspěch. Mí rodiče to ale za úspěch nepovažovali. Žádné místo kromě prvního se nepočítalo. A tak jsem si po dlouhé době opět zakusila přehlížení a ignoraci. Tenkrát jsem si přísahala, že už nikdy neskončím na jiném místně než prvním a nebudu doma zase odstrkována."

Obrázok

"A vybrala sis k tomu taky jednoduchou cestu. Postelové aféry, doping a ještě jsi nečinně přihlížela k odrovnání soupeřek."
Elena i Hugo zalapali po dechu. Nikdo z nich nečekal, že ty 'delikátní' záležitosti budu nazývat pravými jmény.
"Nevěděla jsem, co se stalo ostatním..."
"Možná ne v té době, ale později. A s radostí jsi si vzala toho člověka, protože tě nezajímaly osudy jiných, ale jen ten tvůj. A Hugo byl dobrá partie na eventuální odrovnání ostatních."
"Myslím, že ...." Hugo nestačil dopovědět. Věnoval jsem mu jeden ostrý pohled.
"Proč se přetvařovat i před sebou samými. Tento rozhovr neopustí stěny mého domu." zavrčel jsem.

Obrázok


"Nechtěla jsem dopovat. Ale měla jsem těžké období. Stále jsem přibírala a má síla už nestačila. Nevěděla jsem, jak dál." přiznala Elena.
"Opět to nejpohodlnější řešení." neodpustil jsem si kousavou poznámku.
Elena se najednou dostala do ráže.
"Všichni kolem dopují. Tak jsem holt byla jednou z nich. Nastoupila jsem rozjetého vlaku, ze které se už nedalo uniknout...a když jsem chtěla vyskočit, už to nešlo."
"Tak jsi zatáhla za záchranou brzdu jménem Nikolas."
Opět nastalo ticho.

Obrázok

Díky tomu, aby se Elena zavděčila rodičům, kteří ji přehlíželi, se dostala až tak daleko, že za vítězství byla ochotna platit svým tělem. Přemýšlel jsem, jak zoufalá musela být. Možná měla Leo v něčem pravdu. Možná byla Elena vinna jen částečně. Dítě, které je vychováváno takovými lidmi, asi nemůže dopadnout lépe. Elena asi před tím nepřemýšlela, že vlak jménem ‘postelová vítězství’ může nabrat smrtící rychlosti. Stále jsem se ale nemohl ubránit pocitu, že je to i vinna její.

"Řekl bych, že bylo již vše řečeno." vložil se do hovoru Hugo a vstal.
"Rád bych Vám poděkoval za vše, pane La Strado." Hugo mi podával ruku. Sice jsem se k tomu moc neměl, ale po pár sekundách váhání jsem mu oplatit pevný stisk.
"Elenko, pokud budeš chtít, můžu tě někam zavést." nabídl jí. Elena jen zakroutila hlavou.
"V tom případě sbohem." řekl a vypadal, jako by zestárl o dalších 10 let. Ve dveřích se na mě ještě jednou otočil.


Obrázok

"Niku, jste férový člověk. Chci Vám říct, že máte opravdu talent a doufám, že jedna z olympijských medailí připadne právě Vám." Hugo nečekal na odpověď a odcházel.
Ještě chvíli jsem se za ním díval, než jsem zavřel dveře. Elena stále v pokoji a dívala se na mě.
"Půjdu se sbalit."
Přikývl jsem.

Obrázok

Asi za půl hodiny stála v obýváku, jejich pár věcí sbalených.
"Zavezeš mě na vlak?" ptala se.
"Kam chceš jet?"
"Do Prahy. Vezmu nejbližší let do Norska... a pak začnu znovu."
"Pojedeš k rodičům?"
"Ani náhodou. Vyslechnu si své už kvůli rozvodu. Ale to je jedno. Chci se od nich oprostit. Do života mi toho moc dobrého nedali."

Obrázok

„Tak to ti přeji hodně štěstí.“ Svá slova jsem myslel upřímně.
“Niku, doufám, že mi jednou budeš moct odpustit. Jednou. Tys byl jediný, který byl férový. Tobě jsem věřila a mohla se na tebe spolehnout.”
Co jsem měl odpověděť? Že já už nemohu věřit jí? Že se těším, až bude konečně z mého domu? Asi těžko. Pocity náš všech byly hodně rozvířené na to, aby člověk cokoliv říkal. Bez jakékoliv reakce na její vyznání jsem odcházel z domu. Koutkem oka jsem ještě zahlédl jak Elena svěsila hlavu a slza jí stékala po tváři.
Cestou na vlak jsme nepromluvili. Nebylo co říct.
Na nádraží jsme si naposledy pohlédli do očí.
“Děkuji. Za vše.” Třesoucím hlasem prohodila Elena.
“Měj se. A začni znovu… úplně znovu.” popřál jsem jí stiskem ruky, který opětovala. Pak už jsem jen nastoupil do auta a odjížděl.

Emoce mnou vibrovaly a cítil jsem se zvláštní prázdnostu a vyčerpanost. Přesto, že jakýkoliv zbytek náklonnosti k Eleně zmizel, nedokázal jsem ji nenávidět. I po tom všem, co jsem si od ní vytrpěl. V duchu jsem jí přál, aby mohla začít znovu. Ale věděl jsem, že ona se neztratí. Na to je moc pěkná a mazaná. Ale třeba už nebude dělat tak obrovské ‘chyby’.

Obrázok

Minulost byla za mnou . . . Konečně uzavřená. S city, pocity, otázkami i odpověďmi. Teď byl čas, začít se soustředit na budoucnost . . . na Olympiádu . . .



CITÁT DNE: “Důvěra je jako velmi jemná květinka – dlouho jí trvá než rozkvete a snadno se zašlápne.“
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

Re: LEDOVÝ KRÁL - 73.KAPITOLA 19.05.

Poslaťod Yka » Uto 19 Máj 2009, 23:04

Dadul vieš dokonale precítiť svoje postavy, ale naozaj. To prečo sa Elena stala takou akou sa stala si podala tak brutálne skvele, že mi jej fakt prišlo lúto, dokonca môžem poovedať, že to chápem, nie síce jej počítanie, ale dôvody prečo chcela byť prvá za každú cenu. Dieťa ktoré si všímajú len keď je prvé a ono túži po láske, nezostáva mu nič iné len byť prvé. Smutné ale pravdivé.
No a Nik, nenávidiť ju by bolo asi ťažké napriek tomu všetkému, aj keď myslím že neklamala, keď tvrdila že jemu fakt dôverovala a mohla sa spoľahnúť. Myslím že aj keď bol spočiatku ešte v škole len "víťazná trofej" na ukážku, teraz ho už brala skôr ako pomocnú ruku, aj keď ho stále využívala na svoj prospech.

Myslím že Hugo to vyriešil dobre, dať jej toľké prachy aby jej zapchal ústa, aj keď, keby aj chcela hovoriť, nevyšla by z toho ktovie ako dobre ani ona, takže by sa jej to neopolatilo :)

Okrem toho že vieš dokonale precítiť postavy, neviem či som ti niekedy spomínala, ale je naozaj obdivuhodné, ako sa nedáš ovplyniť prosbami a komentármi čitateľov :lol: ...musím povedať že sa snažím brať si z teba príklad, pretože ja sa dosť nechávam ovplyvniť, teda už pomenej ale ty si si to proste premyslela a ideš podľa toho, je to fakt užásné :respect:

a okrem toho si mi zlepšila moju podráždenú náladu :lol:
Moje príbehy 7 dní a príde Smrť (dokončené) a Svet, ktorý sa skrýva.
Obrázok užívateľa
Yka
Výherca
Výherca
 
Príspevky: 1172
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 15:56
Pohlavie: Simka

Re: LEDOVÝ KRÁL - 73.KAPITOLA 19.05.

Poslaťod Dadul » Pia 22 Máj 2009, 21:48

74. KAPITOLA


„Čau bloňdáku.“ ozvalo se v telefonu.
„Tino!“ vypískl Eddie. „Jak se máš? Jsem tak rád, že tě slyším.“
„To já taky.“ usmála se pro sebe Leo, celá byla ale napjatá. „Jak se ti daří?“

Obrázok


„Docela dobře. Noha dobře srůstá a pokud to tak půjde dál, brzy budu moc začít chodit, alespoň se sádrou.“ odvětil Eddie, evidentně nadšený.
„To mě hrozně těší.“ přiznala Leo.
„A co ty, co tréninky?“ ptal se zvědavě Eddie. Leo byla jeho reakcí překvapená. Měla opět strach, pustit se na debatu o trénincích. Eddie totiž donedávna reagoval docela podrážděně a smutně.
„Super. Trénuji s Nikem a Gabrielle. Konečně pořádné tréninky. Ani nevíš, jak mi to chybělo.“ postěžovala si Leo a stále ještě s hrůzou čekala, jaká bude Eddiho reakce.


Obrázok


„Ale vím, tady sis pořád jen stěžovala.“ zasmál se Eddie v telefonu. „Tak to je super, to dáš na závodech všem na prdel i za mě, divoško? Slibuješ? Hlavně musíš porazit Elenu!“
Leo se najednou hrozně ulevilo. Eddie se zdál být opět ve své pohodové náladě a fakt, že závodit nemůže bral naprosto vyrovnaně.
„Elena závodit nebude. Asi už nikdy.“ oznámila mu Leo.
„Prosím? Je snad něco, co nevím?“ ptala se naprosto perplexně Eddie.
„Je toho hodně, podle toho, co mi vyprávěl Nik.“ Leo se rozvyprávěla o všem, co jí Nik řekl. Věděla moc dobře, že Eddie bude mlčet jako hrob.
„Tak to je teda něco!“ vybuchl šokovaně Eddie. „A my jsme si celou tu dobu mysleli, že to byla uklízečka. Bože! Vždycky jsem měl tušení, že mě a Nika Hugo moc nemusí, Seb z nás byl tenkrát nejlepší, tak ho Hugo bral... ale tohle... No, život je někdy pěkná potvůrka.“ shrnul to Eddie.
„V každém případě musíš vyhrát. Tino, ty na to máš. Porazíš všechny aj za mě, že jo?“ dožadoval se ujištění Eddie.
Leo se rozesmála. „Budu dělat, co budu moct. I když Gabi je zatraceně dobrá.“

Obrázok

„Kašli na Gabi a kohokoliv, když na to přijde, schováš ji taky závodní dres.“ nadhodil Eddie. Leo šokovaně vybuchla. „Eduardo!“ a začala se smát.
„Dobře, dobře, Gabi i Phillis jsou OK, ale stejně jim to musíš natřít.“ nenechal si tu myšlenku vymluvit Eddie.
„Nechceš se vrátit do Francie?“ ptala se Leo.
„Zatím ne.“ odvětil Eddie. „Je tady o mě dobře postaráno. A navíc, dostal jsem místo trenéra pro mládež, můžu začít už za měsíc.“ Hrdě a šťastně prohásil Eddie.
„To je paráda!“ vybuchla Leo. „To sis vždycky přál!“
„Jo, sice jsem to plánoval až za pár let, až bych Sebovi a Nikovi na závodech nakopal zadek.. a vyhrál... ale osud tomu chtěl jinak. Tak to beru již teď. Moc se na to těším.“
„Mě to těší i za tebe.“ přiznala Leo.


Obrázok

„Poslouchej, rudovlásko, slib mi, že na sebe budeš dávat pozor.“
„Co já, ale ty! A nebudeš blbnout a budeš hodný do té doby, než se tvá noha pořádně nezahojí. Žádné předčasné bruslení a podobně.“
„Jo jo, slíbeno... na mou duši, na kočičí uši a psí svědomí!“ huhlal Eddie.
Leo se začala smát. „Zase jsi to zvojtil! Na psí uši a kočičí svědomí!“
„No jo, ty vaše české pořekadla, kdo si to má zapamatovat.“ oba se začali srdečně smát.
„Mám tě rád, Leontýno.“
Leo pevně zavřela oči. Polila ji vlna všemožných citů.

Obrázok


„Já tebe taky, Eddie.“

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Lenka si užívala jednoho pohodového dne a čekala na Eliase, který se u ní měl ukázat na oběd. Pak spolu chtěli vyrazit do kina, zase po dlouhé době jen ve dvou, bez Ericka. Znenadání zazvonil zvonek u dveří.
Lenka, právě uvelebená u knížky se zvedla a šla otevřít. Sotva ale zahlédla dotyčného, zůstala konsternovaně stát.

Obrázok

Přede dveřmi stál Hugo s kyticí růží.
„Ehm.. ahoj Leni, smím dál?“ nesměle se usmíval Hugo a podával Lence kytici.
Lenka se překvapením nezmohla na slovo. Převzala kytku a vpustila Huga dovnitř.
„Máš to tady moc pěkné. A docela velké na jednoho člověka.“ poznamenal Hugo.
„Donedávna tady bydlel i Elias.“ odvětila Lenka a její tón prozrazoval, že Hugovi velice ráda připomněla, že spolu mají syna.
Hugo neodpověděl. Lenčina odpověď jej zasáhla. Lenka dala kytky do vázy a postavila je na stůl. Během těch pár minut byla schopná se trochu sebrat z toho překvapení.


Obrázok

„Čemu vděčím za tvou návštěvu?“ ptala se a oba se posadili do obýváku.
Huga, který nečekal tak přímou otázku, polilo horko. Tohle byla neovyklá návštěva a tak krátce před Vánocema.
„Já ...bych se ti chtěl omluvit.“
Lenčino obočí vystřelilo do výšky.
„Asi jsem tak trochu mimo... ale za co přesně, se chceš omluvit?“

Obrázok

„Za vše. Za všechny ty roky, které jsi tady byla pro našeho syna. Za to, že jsem tě nechal ve štychu. Za vše.“
„Tak trochu s křížkem po funuse, ne?“ odpustila si Lenka poznámku.
„Lepší pozdě než nikdy.“ snažil se situaci zachránit Hugo.
„Já nevím, ale radši bych ty staré záležitosti nerozviřovala. Už je to dávno.“ Lenka neměla chuť na podobný rozhovor. Ne teď, po tolika letech.
„Já bych ale chtěl. .. Musím.“ Nenechal se odbýt Hugo.
„Vždycky se všechno točilo kolem tebe, co? Ty teď chceš mluvit a rozebírat minulost.. Co chci já zase nehraje roli.“

Obrázok

Hugo se napnul.
„Leni! Já vím, že jsem byl neskutečný sobec a egoista, ale, prosím tě, mluv se mnou. Chtěl bych to všechno napravit. Alespoň částečně.“
Lenka si odfrkla, rozhodla se ale, dopřát Hugovi těch pár minut rozboru minulosti.
„Lenko, v poslední době jsem nad vším moc přemýšlel.“ Hugo se zhluboka nadechl. „Uvědomil jsem si, že jsem tě nikdy nepřestal milovat. Byla jsi jediná, které kdy patřilo mé srdce.“
Lenka šokovaně pohlédla na Huga. Na pár sekund nebyla schopná slova. Co by dala za to, kdyby slyšela tyto slova ještě před dvěma lety? Tak dlouho čekala a doufala, že snad Hugo.....
A teď, když už její život nabral úplně jiný směr, tady stál. Sám, zničený s omluvným výrazem.

Obrázok


„Víš, myslel jsem si, že bychom po těch všech letech mohli.... mohli se třeba dát zase dohromady. Být opravdová rodina.“
Prvních pár minut šoku vystřídal vztek.
„Jestli to dobře chápu..“ začala lenka a snažila se svůj hněv držet v mezích
„... tak jsi přišel proto, abychom se dali dohromady? Po tom všem?“ nevěřícně na Huga zírala.
„Vím, že to asi nepůjde najedou... ale zatím bychom se mohli alespoň občas scházet.. pomalu se zase sblížit..“
Lenka zalapala po dechu.
„Hugo, co si vlastně myslíš? Jsi ženatý, pokud vím. Tvá MLADÁ a ÚSPĚŠNÁ manželka..“ Lenka ty dvě slova schválně zdůraznila „..na tebe jistě doma čeká...“

Obrázok

„Ehmm... pokud mám být upřímný, rozvádíme se. Papíry jsou již podepsané, nemělo by to dlouho trvat.“
Lenka opět oněměla úžasem.
„Pokud mám být upřímná já, tak mě to asi ani moc nezajímá.“
„Lenko, prosím tě..“ úpěl Hugo „dej mi šanci..“
„Šanci? Můj milý zlatý, pokud chceš šanci, tak bys měl v první řadě vyřešit a vysvětlit to nejdůležitější.“
„A to je?“ ptal se napjatě Hugo. Lenka strnula. Zmocnil se jí náhlý odpor. Svým chováním u ní Hugo naráz klesl až na dno. Zašeptala jen tři slova.
„Náš syn. Elias.“

Obrázok

Hugo opět zbledl.
„To máš pravdu. Asi bych si s ním měl promluvit.“
„Otázkou je, zda-li o to bude stát. Je z něj dospělý chlap a teď už nějakého pofiderního otce rozhodně nepotřebuje.“ Lenka chtěla Huga ranit, což se jí evidentně povedlo. Hugo byl beze slov.
„Snad bych to ale mohl zkusit.“ ptal se bázlivě.
„Možnost budeš mít hned.“ utrousila Lenka. V tem moment zahrčel domovní zvonek. Bez dalšího pohledu na Huga, šla otevřít.

Za malou chvíli stál Elias i s Lenkou před Hugem.

Obrázok

Elias si Huga zaraženě prohlížel.
„Em.. dobrý den.“ vypadlo z něj.
„Ahoj – to vystihuje líp. Takže oficiálně Hugo to je Elias, Eliasi to je Hugo.“ Kousavě utrousila Lenka. Samotné jí ale nebylo do smíchu. Svého syna, přesto, že je již dospělý, chtěla vždy uchránit právě před podobnýma životním zklamáním.
Hugo se jen nesměle usmíval a Elias stále ještě nechápal, co má to všechno znamenat.
„Měli bychom si sednout.“ navrhla Lenka a sama si sedla. Hugo i Elias ji následovali.

Obrázok

„Nemá cenu to protahovat. Eliasi, ty jsi chtěl vždy vědět, kdo je tvým otcem. Vše, co jsem ti kdy napovídala byla lež, která mě moc mrzí. Jednala jsem ale v zájmu nás všech. Možná je to nečekané, ale správný okamžik neexistuje. Chození kolem horké kaše taky ne. Takže, Hugo je tvůj biologický otec.“
Elias strnul. Přišel s dobrou náladou a radostí, že si s mamkou užijou bezvadné odpoledne, místo toho tady seděl a nevědl, co má cítit natož co má říci. Hugo se na Eliase plaše usmál, svůj zrak ale rychle odvrátil.
Nastalo ticho. Bylo slyšet jen tikání hodin. Elias si Huga prohlížel a nacházel společné rysy.. barva očí, střih vlasů...a jejich pevně stavěná těla. O Hugově otcovství nebylo velkých pochyb.

Obrázok

„Eliasi .. já.... mrzí mě, že se tuto informaci dozvídáš až teď. Chtěl bych ti říci, že Lenka jednala především v mém zájmu...... omlouvám se, že jsem tady pro tebe celé ty roky nebyl. Chtěl bych to teď napravit. Já .. tvoji matku jsem vždy miloval. Byla vlastně jediná, kterou jsem kdy miloval. A rád bych, kdybychom náš vztah mohli dát nějakým způsobem dohromady.“
Elias se šokovaně podíval na mamku. Těch informací bylo na jeden večer přespříliš.
Lenka se ironicky zasmála.
„Jak jsem řekla, Hugo, jdeš pozdě. Za pár týdnů mám svatbu.“

Obrázok

Jeslit byl Hugo šokovaný z předchozího rozhovoru a Lenčiných poznámek, nebylo to nic v porovnání s touto informací.
„Ty..se budeš vdávat? Za koho? Kdy?“
„Myslím, že do mých záležitostí ti nic není. Nemám spolu co do činění, kromě syna, kterého jsi nechal celou dobu zapírat.“
Elias jen tiše seděl a sledoval dění kolem. Tohle na něj bylo trochu moc. Chtěl by se Huga zeptat na tolik otázek a zároveň si nebyl jistý, jestli ho odpovědi opravdu zajímají.
Hugo byl zničený. Jeho poslední naděje, vzít určité věci za správný konec se rozplynula.
„Myslím, že bys měl jít, Hugo. Naše cesty jsou si velice vzdálené. Co se týče Eliase..“ Lenka pohlédla na svého syna...


Obrázok


„Pokud bude mít zájem on, mít s tebou nějaký kontakt, nebudu tomu samozřejmě brátnit. Ale to je jeho rozhodnutí.“
Hugovi nezbývalo, než se zvednout.
„Lenko, já.. nechceš o tom všem popřemýšlet?“ Lenka jej rázně utnula mávnutím ruky.
„Není o čem, Hugo.“ řekla rozhodně.
„V tom případě ti přeji hodně štěstí.“ zamumlal Hugo zklamaně.
„Eliasi, doufám, že vyhraješ. Jsi velký talent.“ Elias jen mlčky přikývl. „Byl bych opravdu moc rád, kdybychom se spolu mohli někdy sejít.“
„Uvidíme.“ odvětil Elias.

Hugo opuštěl Lenčin dům s návalem emocí, jež hrozily, že vybuchnou.

Obrázok

Se vztyčenou hlavou nasedl do auta a odjížděl. Sotva ale odjel o pár ulic dál. Zhroutil se. Nesnažil se zadržovat vzlyky a slzy, jež mu kanuly po tváři. Ještě nikdy v životě se necítil tak hrozně. Nepotřebný, odhozený...Tak dopadl slavný Hugo Thomas... sám, bez lásky, bez ženy, bez syna . . .

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Mami, nemusíš to dělat.. pokud.. nechceš.“ nadhodil na oko bezstarostně Elias. V minulých týdnech byla Lenky docela bez nálady. Sama by si lhala, kdyby řekla, že ji Hugovo vyznání a rozhovor ji nezasáhli. Ale zpět už nechtěla. Jedině dopředu.
„To víš, že chci.“ usmála se na svého syna a byla ráda, že v něm má oporu.

Obrázok

„Opravdu? Eric je charakter, jak to všechno vzal i s Hugem... Chci ale, abys byla šťastná, mami.“
Lenka se zasmála starostlivosti svého syna.
„S Erickem konečně budu. Už se nemůžu dočkat. Zítra je ten velký den.“ usmála se pro sebe.
„Ještě máš čas si to rozmyslet.“ Nenechal se odbýt Elias.
„Víš, co ty mudrlante, běž už. Ještě mi přijdou dělat nehty a natočit na noc vlasy, ať jsem zítra krásná. Zítra se uvidíme.“

Obrázok

Lenka Eliase políbila a poslala jej domů. Sama se pak nechala hýčkat... před tak důležitým dnem.

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Strašně.. bože, hrozně ti to sluší, mami.“
„Tvá matka ještě nepatří do starého smetí.“ nervózně se zasmála Lenka.


Obrázok

„Tak tedy hodně štěstí..jdu si zabrat přední místo.“ zazubil se Elias. Lenka si jen vydechla. Štěstí procházelo každým kouskem jejího těla a mysli. A pak to bylo tady... hudba jež začala stát, svatebčané, jež ji očekávali a ženich, s blaženým úsměvem, jež se nemohl dočkat, až tato žena bude jeho.

Obrázok

Po mnoha letech se Lenka cítila naprosto a bezpodmínečně šťastná. Svým rozhodnutím, vzít si Ericka, si byla více než jistá. . .

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok



CITÁT DNE: „Světu jsi možná jen jedinou osobou. Ale jediné osobě můžeš být celým světem.“
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

Re: LEDOVÝ KRÁL - 74.KAPITOLA 22.05.

Poslaťod Yka » Pia 22 Máj 2009, 23:14

Začnem Hugom, pretože k nemu ma napadá len jedno - tak mu treba. Neviem či bol taký naivný a blbý keď si myslel že po toľkých rokoch si príde a bude mať to načo sa vykašľal, no som rada že Lenka nezmenila plány na svadbu a vydala sa za niekoho kto sa na ňu nemienil vykašlať, či by bola úspešná alebo nie.
Hugo si po tom čo spravil nič iné ani nezaslúžil, takže tak mu treba :lol:

No a pohľad k Leo a Eddiemu :lucky: :gift: , som rada že Eddie bol veselý a že dostal prácu po ktorej túžil.

„Jo jo, slíbeno... na mou duši, na kočičí uši a psí svědomí!“ huhlal Eddie.
Leo se začala smát. „Zase jsi to zvojtil! Na psí uši a kočičí svědomí!“


Toto je fakt české príslovie? ja som si ihned spomenula na jeden film, s takou malou kučeravou o Vianociach, kde sa hrali na rodinu takého pracháča :) (som to kukala na Vianoce 2 razy :nose: )

No a záver s Leo, vôbec sa mi to nepáči, ale vôbec...Eddie je het, Leo pri Nikovi, to nevyzerá vôbec ale vôbec pekne :slap: :no:
Moje príbehy 7 dní a príde Smrť (dokončené) a Svet, ktorý sa skrýva.
Obrázok užívateľa
Yka
Výherca
Výherca
 
Príspevky: 1172
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 15:56
Pohlavie: Simka

Re: LEDOVÝ KRÁL - 74.KAPITOLA 22.05.

Poslaťod ikra » Ned 24 Máj 2009, 11:17

juj zase skvely diel :) som rada ze eddie dostal to miesto trenera, aspon trochu mu to zlepsilo naladu po tom nestasti, len ktovie ako to bude dalej s nim a s leo? inak, chcela som sa ta spytat :D tvoj pribeh je taky dost medzinarodny, chodia po vselijakych krajinach, ako sa oni vobec spolu rozpravaju? :D napadlo mi to az teraz, ako to tam bolo s tym prislovim :) huga mi v tomto dieli bolo chvilku fakt luto, ale ked som si spomenula co vsetko narobil... hned ma to preslo :D inak, kolko dielov asi este ostava? tvoj pribeh citam pravidelne aj ked vacsinou neposielam komentare, takze mi bude velmi luto ked skonci..
Aký zmysel ma písať sem nejaký výrok, ktorému ani poriadne nerozumiem, lebo nevychádza z mojej skúsenosti len s účelom zaujať? A naučte sa gramatiku!! :D
Obrázok užívateľa
ikra
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 28
Registrovaný: Str 10 Dec 2008, 13:16

Re: LEDOVÝ KRÁL - 74.KAPITOLA 22.05.

Poslaťod Dadul » Ned 24 Máj 2009, 18:38

Diky moc za komentiky :-)

Yka.. no, vim, ze se to rika, jestli je to opravdu prislovi.. tim si nejsem jista... :-) ale proste se mi to chtelo pouzit...

No a jak to bude dal s Leo a Eddiem... myslim, ze dalsi dilek hodne prozradi..

DIKY MOCKRAT za tve verne prispevky :D :D

ikra..

no, z mych zkusenosti neni dorozumivani problem... kazdy, co kdo umi.. hodne anglictina... a pak kazdy chyta neco z ostatnich jazyku... pokud se clovek v tak mezinarodnim prostredi pohybuje, jeho anglictina a schopnost dorozumet se rapidne zvysuje :oops: :oops: :D

Jsem moc, rada, ze se ti pribeh libi... no a dilky... dnes dodam dalsi... a potom.. bohuzel zbyvaji uz jenom dva... :napkin: :napkin:

Docela mi ty postavicky prirostly k srdci... ale, presne takto to bylo naplanovane, takze zadne zbytecne prodluzovani :-)

Doufam, ze muj novy pribeh.. Kletba starovekeho Egypta se ti bude libit stejne :-)

MNOHOKRAT DIKY za vasi podporu, moc si ji vazim :) :)
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

Re: LEDOVÝ KRÁL - 74.KAPITOLA 22.05.

Poslaťod Dadul » Ned 24 Máj 2009, 19:51

75. KAPITOLA


Vánoce uběhly v docela rychlém tempu, ale naprosté pohodě. Zdálo se mi, že je život najednou jaksi jednodušší. Teď, když jsem konečně vyřešil problémy mých včerejšků, bylo to, jako dostat novou šanci. A tu jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít.

Gabi s Desem při štědrovečerní večeři dokonce děkovali Bohu za mé prozření, čemuž se mamka jen náramně smála. Kdybych nebyl sám v tak dobrém rozpoložení, asi bych je oba poslal do háje a to bez ohledu na to, jestli jsou Vánoce nebo ne.

Nebýt mých myšlenek na Leo, které mě trápily čím dál víc, bylo by všechno v pořádku. Mé předsevzetí, nesvěřit se Leo s mými city, přetrvávalo. Nadále jsem neměl v úmyslu zničit náš přátelský a její partnerský vztah. Kor teď, když jsem věděl, že jsou spolu stále v kontaktu i přes tu vzdálenost, která je dělila. Mrzelo mě, že se s Eddiem na závodech neuvidím, ale takový už je život. Člověk nemůže mít vše.

Konečně jsem se mohl naplno věnovat mým tréninků, které se ale po novém roce změnily v noční můru.

Obrázok


Jestli nám Julian dával před tím zabrat, nebylo to v žádné relaci s tím, co po nás vyžadoval teď. Upouštěli jsme od trénování nových prvků a soustředili se na nácvik volných jízd. Ke konci ledna jsme jich měli natrénovaných tolik, že kdyby nás vzbudili o půlnoci, bez přemýšlení nazujeme brusle a začneme svou volnou jízdu.

Náš život se omezil na tréninky, přestávky na jídlo a spánek...

Obrázok

Víc jsme opravdu již nestíhali. Ale tak to mělo i být. Olympiáda není jen tak nějaký závod a už jen start na ní si musíte tvrdě vydřít. Pilně jsme se chystali na všechny závody, jež jsme měli absolvovat. Mistrovství České republiky bylo bráno jako rozehřívací kolo. Nám šlo spíš jen o to, abychom se opět dostali do závodní atmosféry. Mé vítězství nebylo pro nikoho skoro žádným překvapením. Leontýna porazila Gabi, která tento rok skončila druhá a Janko s Irčou samozřejmě excelovali. Ale jak jsem již zmínil, tohle byla opravdu jen zkouška. Česká reprezentace potvrdila výběr mezinárodního týmu v podobě Janka a Irči, Leo a Gabi, mě a ještě jednoho nováčka jménem David Malota.

To jsme byli my... rezprezentační tým České republiky

Obrázok

Ta euforická nálada nás ale přešla během pár dní. Julian nám dal hned po závodech najevo, že vítězství na mistrovství ČR by pro nás nemělo znamenat nic významného. Koneckonců nebyli jsme žádní zelenáči. Ale radosti z dosažených výsledků se taky neubránil. To ale znamenalo, že náš ničil ještě víc než do teď. Každého z nás na závodech bedlivě sledoval a neušly mu žádné maličkosti, které jsem se teď snažili odstranit. Preciznost musela čišet z každého pohybu.

Obrázok

Sice jsem byl fyzicky naprosto zničený, psychicky mi bylo ale nádherně. Už jsem dlouho netrávil tolik času v Leontýniné přítomnosti. Čím dál častěji přebývala ona u mě nebo já u ní. V těch pár volných hodinách, které nám ze dne zbývaly, jsme společně vařili, dívali se na telku, nebo si prostě jen povídali.

A pak přišel konec února a s ním mistrovství světa. Jeden obrovský závod před Olympiádou, neboť jsme mistrovství Evropy vynechali. Teď už bylo jen na nás, jak se prokoušeme. První den se konaly povinné jízdy a všichni jsme je zajeli bez větších problémů. Po krátkém programu jsem byl na třetím místě za Eliasem Lambielem a Sebastianem. Leo vedla, Phillis byla na druhém místě a Gabi na třetím. Irča s Jankem zatím taktéž vedli.

Další den byl náročnější. Už při pohledu na světové krasobruslaře jsem musel uznat, že Julian věděl, co dělá. Bez jeho všískotu při trénincích bychom tady nestáli jen tak v pohodě. Ale teď nám sebevědomí nechybělo. Pochyby měl každý z nás, ale do svých jízd jsme dali, co jsme mohli.

Člověku se těžko odhaduje, jak na tom sám je, když vidí kolem tolik skvělých krasobruslařů. Ale i mistrovství světa nám všem dokázalo, že do světové špičky patříme.

Leontýna vyhrála, Phillis skončila druhá a Gabi třetí. Sám jsem tomu nemohl uvěřit. Janko s Irčou skončili třetí a pořadí mužů se po volné jízdě nezměnilo, tím pádem vyhrál Elias, Seb byl druhý a já třetí.

Alexovi svěřenci dopadli taktéž docela skvěle, Meg šestá, Alicia desátá a Joachim sedmý.

Julian výskal radostí a jeho eufórie nebrala koncí. Tedy, alespoň ten jeden den. Dva dny jsme dostali volno, třetí den jsme již ale opět stáli na ledě. Pozitivně naladěni a plní odhodlanosti, podat na Olympiádě minimálně stejný výkon jako na mistrovství světa.


Obrázok

Ani jsme nepostřehli jak ten čas utekl, a Olympiáda byla za dveřmi.

Byla to naše první zkušenost a tak se nám před odjezdem trochu podlamovala kolena. Přece jenom je to velká čest, bojovat za svou zemi na Olympijských hrách. A i kdychom neuspěli… takovou zkušenost jen tak nezískáte.

Za obrovského aplausu jsme s ostatními sportovními kolegy opouštěli Českou republiku. Se staženým žaludkem, ale plni napětí a vzrušení. Napětí vzrůstalo s každým kilometrem, který jsme se blížili do Brusselu. Olympiáda v krasobruslení se měla konat za dva dny.

V těch volných dnech jsme měli jen lehké tréninky a trochu strečinku. Julian, který jel na výpravu s náma, si s námi prošel stadion a vše kolem, abychom se seznámili s atmosférou kolem.


Obrázok


Tlak, který na nás byl vyvíjen, byl enormní. Julian se tak snažil dát nás všechny do pohody. Při tréninku již nikoho z nás nenapomínal, ale volil spíš slova povzbuzení a za každou skvěle provedenou jízdu či skok nás nesmírně chvílil. Inu, dobře věděl, že s časovýma bombama se musí zacházet s největší obezřetností.

A pak přišel den D. Tedy den D1. Den povinných jízd. Abych se přiznal, po dlouhé době jsem byla zase lehce nervózní. Nebyla to ta nervozita, která mě jímala dříve jako mladého kluka, ale znáte ten pocit vzrušení, který prochází celým vaším tělem a stahuje žaludek. Přesně s tímto pocitem jsem nastoupil na led. Sotva ale začaly znít tóny mé hudby, mé tělo se napjalo a já zajel jednu ze svých nejlepších jízd. Mohl jsem být sám se s sebou spokojený. Konečné třetí místo po krátkém programu bylo více než skvělé. Irča s Jankem, sice zajeli o malinko hůř než na mistrovství světa, zatím zaujímali místo páté. Leo naprosto excelovala a byla první, Gabi tentokrát druhá a Phillis třetí. Ale byl za náma jen krátký program. Volný program, jež byl na řadě další den, mohl pořadím ještě velmi zamíchat.

Ten večer jsme společně slavili v hotelu.

Obrázok


Oslava se sice džusu a pár sušenkám říkat nemohla (každému byla povolena totiž jen jedna malá sklenička vína), ale před námi byl ten nejdůležitější závod v naší celé kariéře a tak jsme museli být druhý den fit. Leo, jež byla natolik vzrušená, že se jí moc spát nechtělo, zůstala po naší párty ještě u mě v pokoji. Společně jsme sledovali telku, abychom se trochu odreagovali.

Obrázok

Jak Leo přepadávala únava, pomalu se klátila na pohovce, až skončila opřená o mě.

Obrázok

Obrázok

Myšlenky na nějaký zítřejší závod mě naprosto opustily. V ten moment jsem si nepřál nic jiného, než držet Leo v náručí a zastavit čas. Navěky.

Skoro jsem nedýchal a vychutnával si každou vteřinu s Leo opřenou o mé rameno. Na můj vkus moc brzy se Leo zvedla a zívla.
"Myslím, že bychom měli jít do hajan. Zítra jde o vše." ospale se usmála.
"To teda rozhodně." odvětil jsem stále ještě lehce napjatý. Leo se ke mně znenadání přivinula a pevně mě objala.

Obrázok

Sotva jsem stačil zareagovat, co se děje, lehce mě políbila na tvář.

Obrázok

Elektrický proud projížděl mým tělem a já se cítil naprosto svěží. Zmateně jsem se díval na Leo, která mi jen popřála dobrou noc a zmizela.
Celý rozhozený jsem se sesunul do pohovky. Mé srdce bušilo rychlostí splašených koní a myšlenky kroužily pouze kolem ní. Můj žaludek byl sevřený a já v ten moment bojoval s pocitem, vyběhnout za Leo a začít ji divoce líbat. Nevím, jak dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlal jít si lehnout. Neklidný spánek se dostavil po dlouhém převalování. Poprvé jsem živě snil o Leo.

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok


Sny, jež ve mně vyvolávaly hrůzu. Vzbudil jsem se již v pět ráno bledý, spolecný a s žaludkem staženým tak, až se mi dělalo špatně. Rychle a zhluboka dýchajíc jsem zamířil do koupelny, kde jsem strčil celou hlavu pod ledovou sprchu. Po pár minutách se můj krevní oběh konečně stabilizoval a já se osprchoval a oblék. Opět jsem se zhroutil na pohovku. Na spánek už nebylo ani pomyšlení. Za to při vzpomínce na mé sny dělal můj žaludek pěkné kotrmelce. Kdyby si Leo měla vzít Eddieho, asi by to byla moje smrt.

Obrázok

Rozhlédl jsem se po pokoji. Takové myšlenky mě musí napadat zrovna teď, když se mám chystat na závod mého života. Lepší čas si má hlava opravdu nemohla vybrat. Uvědomění, že už takhle dál nemohu mě zevnitř drtilo a nedávalo mi prostor ani k dýchání. V ten moment padlo mé rozhodnutí. Hned po závodech Leo řeknu, že ji miluji. K čertu s morálkou...


Obrázok


Když už mám být odmítnut, tak oficiálně, když už řešit minulost a eventuálně i budoucnost tak se vším všudy. V duchu jsem se omluvil Eddiemu, ale své rozhodnutí jsem nemínil měnit ani kvůli němu.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

"Jak se vyspal?" ptala se Leo u snídaně.
"Nevalně." odpověděl jsem s úsměvem. Mé rozhodnutí mi dopřálo určitý klid na duši.
"Nervičky pracují?" ptala se dál Leo.
"Částečně." zubil jsem se.

Ten pohodový pocit, který mě s Leo vždycky přepadal se vrátil. A díky ní jsem se na nadcházející závod opravdu těšil.

Pár hodin na to už jsem byl převlečený a rozcvičoval se. Zhlédl jsem jízdu Eliase a Sebastiana, kteří opět trhali rekordy.

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Davidovi se jízda docela povedla, ale na světovou špičku to ještě nedosahovalo.

Obrázok

A pak už jsem se nedíval kolem a nevnímal bzukot stadionu.
Jediné, co bylo důležité, byla má jízda. Sledoval jsem jízdy dalších konkurentů, ale nebral je na vědomí. Má mysl byla plně koncentrovaná na výkon, jež jsem chtěl podat. Leo, převlečená již v závodním se najednou objevila vedle mě.

Obrázok

Společně jsme v tichosti stáli a sledovali závod. A pak již přicházela řada na mě. Ve stavu soustředění, v jakém jsem byl, jsem nevnímal ani Leo, která mě upřeně pozorovala. V ten moment, kdy se naše pohledy setkaly, se ke mně přitiskla a líbala mě tak, jak mě ještě žádná žena nepolíbila.

Obrázok

Vše kolem splynulo. Nevnímal jsem okolí, ani závod, jen sladkou chuť těch smyslných rtů a horkost jejího těla těsně přitisklého na mém. Naprosto jsem se té chvíli oddal. Jen zdálky jsem slyšel hlasy, jež mě volaly. S pootevřenými rty a zastřenými myšlenkami jsem sledoval Leo, která se škádlivě smála.

"Niku, už tě volají. Čas na tvou jízdu." popoháněla mě a smála se dál.
V tranzu, ve kterém jsem se nacházel, jsem došel na led. Mohl jsem děkovat Julianovi, že nás při trénincích tak honil, že náš mozek a tělo znalo celou jízdu nazpaměť, jinak bych zůstal stát uprostřed ledové plochy s připitomělým úsměvem na tváři - a bez hnutí. Takhle mi ten opravdu přiblblý úsměv z tváře nezmizel, mé tělo ale okamžitě reagovalo na tóny mé najednou naprosto nádherné doprovodné hudby.

Obrázok

Obrázok

Byl jsem jak v nebi. Nebral jsem na vědomí nic kolem sebe. Vychutnával jsem si každou piruetu a každý pohyb, skoky mi připadaly tak snadné … byl jsem opravdu jak ve stavu bez tíže. Jako kdyby mi andělé propůjčili křídla. Co mě vrátilo do reality byl ohlušující potlesk obecenstva a hvízdání. Stále ještě trochu mimo jsem se odebral na čekající lavici, kde už na mě čekal Julian a dal mi pecku do zad. Sedl jsem si vedle něj, očima ale hledal Leo. Stála stále v pozadí, ale její pohled zalétl směrem ke mně.

Obrázok

Laškovně se usmívala a já stále nechápal těch pár sekund a ten neskutečně vášnivý polibek. Mé myšlenky byly přerušeny další ohlučujícím výbuchem. Mrkl jsem směrem k výsledkové tabuli. Mé hodnocení bylo neskutečně vysoké a hned vedle něj . . . číslo 1.

„Niku, tys vyhrál! VYHRÁL JSI!“ ječel Julian skočil na mě. Jeho objetí mě málem udusilo.

Obrázok


Můj mozek tu zprávu ještě nedokázal zpracovat. Hlavně když se ke mně řítili lidi z různých stran jež mi gratulovali. Mé oči ale opět hledaly Leo. Stála u šaten a jen vztyčila palce na znamení, že je to vážně bomba.

Obrázok

Usmál jsem se.
Slzy se mi hrnuly do očí. Měl jsem pocit, že štěstím exploduji. Mezi všemi těmi gratulacemi stihli odzávodit ještě tři závodníci, kteří ale nazasáhli do současného pořadí. A pak to bylo tady. Vyhlašování vítězů.

Obrázok

Pogratulovali jsme si se Sebem, který skončil třetí a Eliasem, kterého jsem tentokrát porazil. Jakmile se vše utišilo, zazněly tóny české hymny. Mé slzy dokonalého štěstí jsem nechal stékat po mém obličeji.

Obrázok

Vyčerpaní ale naprosto šťastní jsme si s Julianem a Sebastianem zašli do restaurace stadionu, abychom si dopřáli něco k snědku. Ještě jsem očima přelétl výsledkovou listinu a zajistil, že Joachim skončil devátý. Mezitím jsme sledovali holky, jež se chystaly na své volné jízdy.

Stále kolem kroužil někdo, kdo mi blahopřál a tak jsem se na závod žen nemohl pořádně soustředit. Phillis a Gabi jsem si ale nenechal ujít.

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok


Obě byly špičky. Zahlédl jsem i Alicii a Meg od Alexe. Alicii se tentokrát moc nedařilo, Megan zato podala super výkon.

Obrázok

Obrázok

Obrázok

Obrázok



Závod trval do odpoledne a já s napětím čekal, jaký bude výsledek. Leo ale nenechala nikoho na pochybách, že právě ona je naprostou jedničkou.


Obrázok

Obrázok

Obrázok


Byla jednoduše dokonalá. Výsledek, který jsem sice také s napětím očekával, nás všechny ale jen utvrdil. Leo vyhrála. A to naprosto přesvědčivě. Krátce jsem jí byl schopen pogratulovat, ale v návalu lidí kolem, jež chtěli mít Leo take alespoň pár sekund pro sebe, mi byl dopřán pouze okamžik jednoho objetí.

Znovu mi ukápla slza, když jsem sledoval vyhlášení výsledků a viděl všechny tři – Leo, Phillis a Gabi na stupni vítězů. Bylo to neuvěřitelné. A znovu zazněla česká hymna.


Obrázok


Alicia skončila bohužel až patnáctá a Megan desátá.

Opět mi nebyla dána příležitost, jak se k Leo dostat. Všechny tři – Gabi, Phillis i Leo byly totiž odvezeny k důležitým interview. A tak mi nezbývalo, než sledovat závod párů.

Obrázok

Obrázok


Irča s Jankem podali ohromný výkon a skončili třetí. Irča byla tak šťastná, že Janka začala vášnivě líbat, fotky, jež později zdobily titulní strany novin.

Obrázok


Eufórie dnešního dne se nedala popsat... Tolik štěstí, až se nám z toho motala hlava a slzy jež každou chvíli někomu tekly po tvářích. Lidi, kteří vás plácali po zádech a gratulovali, tolik slov chvály a uznání najednou. Julianův úsměv byl tak široký, že hrozil, že se roztáhne kolem celé hlavy a navěky tak zůstane. Mé srdce opět prudce bušilo.. částečně mým štěstím, ale hlavně ... ten polibek od Leo mi nešel z hlavy... chtěl jsem víc. . . a zároveň jsem se bál, že se mi chvíle jen zdála, že si to mé napjaté nervy všechno jen vymyslely. . . . .

Leo byla ale přítomná na prvních interview a já jsem musel čekat až do večera, do slavnostního banketu, než ji zase uvidím. . .


CITÁT DNE: “Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné.“
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

Re: LEDOVÝ KRÁL - 75.KAPITOLA 24.05.

Poslaťod Dadul » Ned 24 Máj 2009, 19:59

Tak . . .

víc jak rok práce je za mnou... ještě zbývají úplně poslední dva dílky.. a pak se s vámi Nik jako ledový král rozloučí....

Doufám, že si i ty poslední dva dílečky vychutnáte... a ti kdo čtou a nekomentují, mají poslední šance napsat své 'receze' :D :wink: :D

Chtěla bych vám poděkovat za vaši podporu při psaní.. mé začátky byly - no řekněmě si to upřímně - docela hrůzné... :lool: :lool: :lool: ale doufám, že jsem svůj styl malinko vypilovala... a že se vám můj nový příběh - Kletba starověkého Egypta - bude taktéž líbit :D :wink: :D

Díky milý čtenáři, kteří jste na tento příběh nezanevřeli a vydrželi až (skoro) do úplného konce... :D

Poslední dva dílky dodám během 2-3 týdnů :D :D
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

Re: LEDOVÝ KRÁL - 75.KAPITOLA 24.05.

Poslaťod Lincey » Ned 24 Máj 2009, 22:46

Dadul posledné 2 diely boli fakt skvelé. Som neskutočne rada,že Nik vyhral pretože potom všetkom si to naozaj zaslúžil a navyše mám pocit,že k víťazstvu získal i niečo čo ho teší ovela viac a to lásku Leo. Sú spolu skutočne krásny pár, myslím si,že Leo si už pri telefonovaní s Eddim uvedomila, že jej srdce patrí inému a keďže Nik sa nemal k činu musela to viac do rúk ona.
Za týmto príbehom mi bude neskutočne smutno, keďže vždy keď som si otvorila tému prvé 2 príbehy,ktoré som skontrolovala boli práve Ledový král a 7 dní...Hovorí sa, že v najlepšom treba skončiť,ale ja by som sa rozhodne nebránila 2.sérií. Mimochom vyšiel ti krásny počet dielikov 77. :)
"Attingere caelum diagito"

Skvelé RPG
Obrázok užívateľa
Lincey
Starec
Starec
 
Príspevky: 1428
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 16:03
Pohlavie: Simka

Re: LEDOVÝ KRÁL - 75.KAPITOLA 24.05.

Poslaťod Yka » Ned 24 Máj 2009, 23:46

Tak ako Lincey napísala, za tvojim príbehom mi bude neskutočne smutno. Pamätám si že ešte keď som ti písala na českom fóre prvý komentár, tak som ti priznala, že prvé diely ma moc nebavili ale že keď sa to rozbehlo tak to nemalo chybu a musím naozaj len šťastne komentovať že som rada že som príbeh čítala dalej, pretože tvoj príbeh fakt zbožnujem. Nielen pre to napatie a dej, ale aj pretože vieš tak dokonale vykresliť pocity ludí, že fakt verím že niečo takéto sa niekde môže odohrávať, zatiaľ čo ja píšem tento komentár.
Nemám moc rada presladené americké happyendy, no v tvojom príbehu som naozaj rada že Nik vyhral, pretože si toho prežil príliš veľa než aby teraz nevyhral. Ako asi vieš, neteší ma moc párik Leo a Nik, ale tak prajem mu to :) , aj keď no... :lol:

Posledných dvoch dielov sa už neviem dočkať a zároveň sa ich aj desím, keďže už naozaj budú posledné :) , ale viac sa teším :lol:
Moje príbehy 7 dní a príde Smrť (dokončené) a Svet, ktorý sa skrýva.
Obrázok užívateľa
Yka
Výherca
Výherca
 
Príspevky: 1172
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 15:56
Pohlavie: Simka

Re: LEDOVÝ KRÁL - 75.KAPITOLA 24.05.

Poslaťod hulahula » Pon 25 Máj 2009, 13:27

ach jaj Dadul vedela som že príde koniec príbehu ale nejak som dúfala že sa to nikdy nestane a teraz že už len dva diely :( Nikovi prajem že vyhral a aj to že bude s Leo(teda dúfam že s ňou bude nie že to nejak otočíš :D:D:D). Veľmi by si ma potešila keby fakt niekedy bola aj druhá séria ale nejak mám tušenie že sa jej nikdy nedočkám. Ostanem aj naďalej tvojou vernou čitateľkou v tvojom druhom príbehu ktorý je samozrejme tiež skvelý. Už aby boli teda aj tie dva posledné dieliky lebo sa na ne veľmi teším. A úprimne poviem že by bude veľmi smutno za týmto príbehom :):) zamilovala som si ho :heart: :heart:
hulahula
Novorodenec
Novorodenec
 
Príspevky: 29
Registrovaný: Str 30 Júl 2008, 09:05
Bydlisko: Partizánske
Pohlavie: Simka

Re: LEDOVÝ KRÁL - 75.KAPITOLA 24.05.

Poslaťod Mirabi » Uto 26 Máj 2009, 00:00

tento pribeh je jednoducho skvely, co mozem na to ine povedat :respect: je to pribeh ktory sa dobre cita a zanenecha v cloveku vela dojmov
uz som len zvedava ako to dopadne medzi Nikom a Leo, to je asi posledna vec, ktora zostala nevyriesena :roll:
Obrázok užívateľa
Mirabi
Dospelý
Dospelý
 
Príspevky: 580
Registrovaný: Pia 04 Apr 2008, 09:42
Pohlavie: Simka

Re: LEDOVÝ KRÁL - 75.KAPITOLA 24.05.

Poslaťod Dadul » Ned 31 Máj 2009, 20:46

76. KAPITOLA



V sedmém nebi, ve kterém jsem se po celý večer vznášel, jsme se s Julianem a Davidem dopravili na večerní banket. Dekorace a vše kolem vypadalo velmi honostně. Již po příchodu se na mě vrhlo pár novinářů, kteří dychtili po odpovědích před oficiálním interview, které se mělo konat pozítří.
Jejich dotazy se zaměřovaly na mé momentální pocity a plány do budoucna. Otázky, na které jsem jen stěží nacházel slova. Chtěl jsem si tento večer vychutnávat se vším všudy a vrýt si do paměti každý okamžik štěstí, jež mě pohlcovalo. A co bude v budoucnu, mě teď ani za mák nezajímalo. Z pevného obležení mě vysvobodila právě Lillian. Po společné fotografii mě velice elegantním způsobem ‘unesla’.

Obrázok


“Niku, Niku. Tak je to tady. Mé prognózy se vyplnily dříve než jsem čekala.” Usmívala se na mě. “Gratuluji. To byla opravdu světová jízda.”
“Díky. Lillian. Hodně zásluhy na tom máš i ty.” Oplatil jsem jí úsměv.
“Já jsem jenom odkryla to, co v tobě dávno bylo. A možná ti malinko dodala sebevědomí.” spiklenecky na mě mrkla.
“Nejen trochu. Vlastně jsem ti nikdy nepoděkoval za tvou bezmeznou podporu. Takže děkuji. Za vše.”
Objal jsem Lillian, která mé gesto vřele opětovala.

Obrázok

“Mám ale dotaz. Je mi nějak podezřelé, že Elena ukončila kariéru. Zrovna teď, před Olympiádou. A Hugo se dobrovolně vzdal všech funkcí. Prostě jen tak. Jedno prohlášení a bylo po všem.” Lillian mě s přimhouřenýma očima sledovala a čekala na mou reakci.
“Prosím?” odpověděl jsem překvapeně. No, upřímně, Elenino ukončení kariéry mě ani tak nepřekvapilo, ale že se Hugo vzdal svých funkcí… to byla tedy novinka. Začínal jsem si připouštět myšlenku, že to s tou omlouvou a lítostí jeho činů začal myslel opravdu vážně.
“Jo, slyšíš dobře. Nevíš o tom náhodou něco?”

Obrázok

“Částečně.” přiznal jsem. Bylo mi naprosto jasné, že Lillian si dá všechno dohromady. Podrobnosti jsem ale rozebírat nechtěl.
“Takže ta tvá teorie . . . na tom vážně něco bylo, že?”
“Jo. Tak trochu ano.” přiznal jsem opět bez detailů. Lillian jen nevěřícně zakroutila hlavou.
“To je vážně síla. Ale snad to teď vzalo dobrý konec.”
“Dobrý.. to nevím, ale v konec toho všeho doufám. Pokud se Hugo vzdal svých postů.. tak je, myslím, všechno definitivně uzavřeno.”

„A ty? U tebe všechno v pořádku?“ ptala se starostlivě.

Obrázok

„Naprosto.“ odvětil jsem.
„Hm... jak jsem zjistila, máš slabost pro opravdu náročné kombinace.“ provokativně se usmívala Lillian. Jen jsem skromě pokrčil rameny, pousmání jsem se ale neubránil. Chvála mé jízdy od Lillian byla něco velice výzamného.
„Krásné vítězky.. smrtící kombinace..“ Lillian přimhouřila oči a zazubila se. „Škoda, že nejsem mladší...“
„Prosím?“ zmateně jsem na ni hleděl. Co má zatraceně společného má jízda s vítězkami???
Lillian do mě jen šťouchla. „Přeji ti hodně štěstí, ať je to tentokrát to pravé. A doufám, že se nevidíme naposled, šampione. A teď si běž užívat svého večera.“

Obrázok

Stále jsem se nechápavě díval za Lillian, která již mířila k dalšímu hloučku lidí. Než mi došlo, že jí asi neunikl můj..‘zájem‘ o Leo, byla už na druhém konci sálu se sklenkou šampaňského v ruce. Se smíchem na rtech jsem jen nevěřícně potřásl hlavou. Lillian byla pěkná expertka a já si gratuloval, že jsem měl to štěstí a patřil ke jejím talentům.
„Niku,“ ozvalo se najednou vedle mě.

Obrázok

„Tak to byla vážně světová jízda. Kde se to v tobě vzalo?! Uznávám, že jsem na tebe dnes fakt neměl, i když ti to příště rozhodně nedaruji.“ Elias se srdečně usmíval. Jeho oči zářily štěstím a vůbec vypadal naprosto spokojeně. Po jeho slovech jsem si slíbil, že se na záznam mé jízdy asi vážně budu muset podívat. Tolik komplimentů během jednoho dne člověk normálně nedostane a navíc jsem byl vážně zvědavý, jak má jízda po tom neskutečném polibku od Leo vypadala. Jestli to byla taková paráda jak všichni říkají, asi se od ní budu muset nechávat líbat před každým závodem.
„Díky.“ Koutky úst mi stále cukaly v tom bezměrném štěstí.

Obrázok

„Mimochodem, ještě jednou gratuluji. Tvůj výkon byl samozřejmě také skvělý. Ten DRUHÝ nejlepší.“ popichoval jsem Eliase, jež se začal opět srdečně smát.
„Takže jsi se přes ty rány osudu dostal? To vše s tvým taťkou...“ ptal se najednou opatrně Elias. Jeho dotaz mě docela překvapil.
„Já ani nevím.. Myslím, že ano, jinak bych tady nestál plný štěstí a emocí. Člověku stejně nezbývá nic jiného, buď se nechat vzpomínkama a trápením zničit, nebo to přijmout a být vděčný za vše, co jsme spolu prožili.“
„To máš asi pravdu... jen, než k tomu člověk dospěje, to asi trochu trvá, co?“ Elias se nepřirozeně zasmál a mě v ten moment přišlo, že tento rozhovor má určitě i svůj účel.

Obrázok

„Snad ti taky nezemřel otec?“ ptal jsem se s nadsázkou v hlase, abych jej trochu rozveselil.
„Ne.... U mě vstal z mrtvých....“ prohodil ironicky Elias. Na sucho jsem polkl. Tahle věta, pro ostatní asi velice podivná, mi prozradila, co se událo. Hugo Eliase jistě zkontaktoval. Ale radši bych si ukousl jazyk, než bych přiznal, že o jeho otci vím možná víc, než by komukoliv bylo milé.
„No.. i takové zázraky se dějí.“ prohodil jsem s hraným úsměvem.
„Já jen nevím, jestli o to stojím. Po takové době... nikdy neprojevil zájem.. a teď...“ Elias se zhluboka nadechl. „Je zvláštní, jak se životní priority mění, že? To, co si člověk tolik let vroucně přeje, se v určitý moment stává nepodstatné až nechtěné.“

Obrázok

„Tak to bývá. A to, co člověk bere jako jakousi samozřejmost, se stává životní posedlostí v momentě, kdy zjistí, že to nemůže mít.“ prohlásil jsem a v duchu si přiznal, že to je zrovna můj případ.
Elias stál beze slov vedle mě a z jeho výrazu jsem vyčetl zamyšlení a jistou rozpolcenost.
„Vztahy mezi lidmi jsou... ozvláště složité.“ rozpovídal jsem se. Chtěl jsem Eliase trochu vytrhnout z jeho zamyšlení, a možná mu dopomoci k jistému rozhodnutí, se kterým právě teď bojoval. „Souzení jiných je někdy velice těžké, ozvláště pokud člověk sám podobnou situaci nikdy nezažil. Asi... by člověk měl dát určitým věcem šanci, aby se rozvinuly ... ukázaly ve skutečném světle, než se rozhodne, jestli je zatratí a nebo přijme.“

Obrázok


Elias se na mě s vážnou tváří podíval.
„To myslíš vážně?“

Obrázok

„Unáhlená rozhodnutí nebývají vždy ta nejlepší.“ usmál jsem se. „Někdy je lepší nechat věcem volný průběh.“ dodal jsem. „A někdy je čas jednat.“ zamumlal jsem pro sebe.
„Teď je ale čas bavit se.“ zubil jsem se a Elias mi ten klukovský úsměv oplatil. Svým vzezřením mi Huga sice připomínal, jeho chování, tak upřímné a férové bylo ale od toho Hugového na míle vzdáleno. Elias byl živým důkazem toho, že náš život není předurčen jen tím, jaké máme rodiče. Společně jsme ještě zapózovali před fotografy, když se otevřely hlavní dveře a dovnitř vešly tři hvězdy večera.


Obrázok


Během chvilky se všechny tři ocitly v obležení gratulantů. S úsměvem na rtech jsem si tu scénu vychutnával. Leo přijímala blahopřání, očima ale přejížděla celý sál. Její pohled se zastavil u mě. Chvíli mě vyzývavě pozorovala než se omluvila všem ostatním a ladným, krokem zamířila mým směrem. Oslnivě nádherná a naprosto sexy.

“Gratuluji.” Byla první má slova.
¨

Obrázok

“Děkuji. Tobě taky. Ale asi bych se měla omluvit.” Leo si zkousla ret.
“Omluvit?”
“Ano. Za to neuvážené ‘rozptýlení’ před tvým závodem.” Růž jí vběhla do tváří.
“Ah.. ano, ano. To bylo ehm… naprosto nečekané rozptýlení. Měl jsem co dělat, abych se na ledě udržel.”
Začal jsem Leo trochu provokovat a byl zvědavý na její reakci. “Podle ostatních jsem ale zajel bezvadně. Takže mě napadlo jediné řešení..” udělal jsem pomlku.
“A to je?” ptala se Leo zvědavě.
Potutelně jsem se usmál. “Budeš mě muset líbat před každý závodem. Pak budu totiž neporazitelný.”


Obrázok


Leo se začala smát.
“To se dá lehce zařídit.” odvětila a s drzostí sobě vlastní přiskla svá ústa na ty mé.

Obrázok


“To by mohlo pro začátek stačit.” prohlásila po chvíli smějící se. Až v ten moment jsem zaregistroval hlouček lidí kolem nás, jež nadšeně tleskal a pískal.

Obrázok

“Mám docela hlad, nepůjdem se najíst?” ptala se Leo se zářivým úsměvem. Bezmyšlenkovitě, neb má hlava byla naprosto prázdná, jsem Leo následoval a s námi i Seb, Phillis a Gabi. Jen jsem stačil zahlédnout, jak si všichni tři vyměňovali všeříkající pohledy a Phillis s Gabi se nepřestali chichotat. Hiňání by se mělo postavit mimo zákon, pomyslel jsem si, dál jsem to ale neřešil. Nabrali jsme si plné talíře jídla (konečně jsme si to mohli dovolit) a usadili se společně ke stolu.

Obrázok

Obrázok

Bavili jsme se s ostatníma, ale naše pohledy a ruce se setkávaly až nepřirozeně často. Všechna má touha po Leo hrozila, že exploduje. Ještě v životě jsem nikdy nebyl tak plný emocí. Nádherných emocí.

Obrázok

Když se ostatní zvedli a šli si pro dezert naklonil jsem se k Leo.
“Musíme tady trčet? Stejně je to jenom povrchní večírek pro hlavouny.” zašeptal jsem. Leo se rozesmála zvonivým smíchem.
“Niku, jsi šampion! Nemůžeš se jen tak vytratit z večírku, který je uspořádán hlavně ‘pro tebe’.”
Znechuceně jsem ohrnul ret. Leo se jen znovu cukaly koutky rtů. Jemně se ke mně naklonila.
“Ale myslím, že to rozhodně můžeme zabalit dřív.” spiklenecky na mě mrkla a já se na ni rozjařeně podíval. “Ale nejdřív, ledový králi, musíš svou ledovou královnu požádat o tanec.”

Obrázok

Bez váhání jsem vstal a požádal Leo o tanec. Gesto jež ji opět rozesmálo.
Tančili jsme v těsném objetí a vychutnávali si svou blízkost.

Obrázok

Obrázok

Bylo mi tak nádherně.. tak skvěle až...Najednou mě přepadla myšlenka na Eddieho. Eddie, jež je někde sám v Americe, zatímco Leo si užívá se mnou...Zklamaně jsem se od ní odtáhl a šokovaně si ji prohlížel.
„Stalo se něco?“ ptala se překvapeně.
„Co je s Eddiem?“ vyhrkl jsem. Ty slova byla rychlejší než mé myšlenky.
Leo se na mě nechápavě podívala. A pak se jí na tváři objevil velice přísný výraz.
“Nikolasi,” řekla důrazně “snad si nemyslíš, že bych tady s tebou byla, kdychom byli s Eddiem ještě pohromadě?!” žasla Leo nad mým dotazem. Její oči se ale stále usmívaly.

Obrázok

“Hmm . . .” vyšel ze mě neidentifikovatelný zvuk.
„Takže vy .. spolu již nejste?“
„Ne. Od té doby, co jsem odešla z Ameriky.”
“Ale slyšel jsem vás spolu mluvit a tys mu řekla, že ho. . máš ráda.” zaprotestoval jsem zničeně. Leo se ale opět začala smát. “Myslím, že bychom si měli na chvilku sednout a pár věcí si vyříkat.” Leo zamířila k baru vedle parketu.
“Ty snad Eddieho rád nemáš?” zeptala se na oplátku Leo, jakmile jsme si objednali pití.
“Já?” nechápal jsem její otázku. “Jasně, že mám. Ale ty . . . on. . . “ Leo mě zarazila kroucetím hlavy.
“Stejně jako ty máš rád Eddieho, tak jej mám ráda já. Eddie je úžasný člověk a určitým způsobem jej budu mít ráda stále. Náš vztah už delší dobu nebyl vztah dvou milenců, nýbrž něco jako bratrsko-sesterský vztah.”

Obrázok


“Nevím, co na to říct, Leo. Kdybych řekl, že mě to mrzí ...”
“..tak bys lhal.” dopověděla za mě, stále se zářícím úsměvem. Zasmál jsem se. “Jo, lhal bych. I když mám Eddieho rád...” nevěděl jsem, jak tuto větu dokončit.
“Je zvláštní, jak protichůdně mohou fungovat srdce a rozum, hm?”
“To tedy mohou.“ Vzdychl jsem. „Takže... mě máš ráda trochu víc, než Eddieho?” opatrně jsem se začal vyptávat.
“Trochu víc?” vyhrkla Leo.

Obrázok

“Bože, Niku, jsi vážně tak slepý? Já jsme do tebe zamilovaná od svých dvanácti.”
“Prosím?!” vyhrkl jsem teď já.
Leo se začala smát a kroutila nevěřícně hlavou.
“Jo, jo. Když jsi tenkrát odešel do Stockholmu, nebylo po mě několik týdnů nic. Časem se to malinko zlepšilo, neboť jsme se ten první rok vídali. A pak to bylo čím dál horší, neviděla jsem tě od léta a strašně jsi mi chyběl. Když jsem tenkrát zjistila, že jsi s Elenou, byla jsem na dně a díky tomu jsem se rozhodla jít do Belgie. Snažila jsem se přestat na tebe myslet a žít si svůj život. Tenkrát se objevil Eddie. Sympatický, hezký kluk, který mě učaroval. A já jsem neměla jediný důvod nepodlehnout. Bylo nám spolu dobře. Jenomže asi po roce a půl se mé city k tobě začaly vracet. Zhoršilo se to ještě tím, když ses vrátil domů ze Stockholmu a já z Belgie. Každá chvíle s tebou byla ta nádherná a zároveň bolestivá. Navíc tady byla ještě Stela.” Leo si odfrkla.


Obrázok

“Né, že by byla Stela tak špatná, ale vy jste vážně byli neskutečný pár. Můj vztah s Eddiem se začal měnit na něco mezi vztahem mezi sestrou a bratrem. Amerika byla jediná záchrana – pryč od tebe a dát znovu šanci nám dvěma. Tam se to ale podělalo úplně.“ Leo se na chvíli zamyslela.
"Neměli jsme na sebe moc času, mé tréninky stály za houby, což mě naprosto vyvádělo z míry a pak přišlo Eddieho zranění. Všechno špatně. Po mé roztržce se Stevenem, mým trenérem, jsem se rozhodla odejít zpět a zkusit se líp připravit na Olympiádu. Při mé poslední návštěvě v nemocnici nakousl Eddie i náš vztah. Byl to on, kdo navrhl, abychom jej ukončili a zůstali dobří přátelé." Leo se při těch vzpomínkách zaplnily oči slzami. Chápal jsem, jak to pro ni muselo být těžké. Opustit člověka, kterého jste měli rádi a nechat jej napospas v cizí zemi. I pokud v jejich vztahu kouzlo lásky vyprchalo, pevné pouto přátelství, jež nás všechny svazuje, zůstalo.

Obrázok

"Když jsem se ale přenesla přes ten smutek kolem a byla připravená setkat se s tebou, musela jsem zjistit, že můj milovaný Nik není opět s nikým jiným než s Elenou." Leontýnin hlas se rázem změnil a její oči dostaly provokativní výraz.
Zasmál jsem se.
"Tys žárlila?"
"Žárlila? Na tebe?" ptala se ironicky Leo, její najednou nepřirozeně pisklavý hlas ji ale prozradil.
"Hm.. žárlila. To se mi líbí. Ale uklidním tě, od té doby, co jsi přijela, jsem se Eleny ani nedotkl. Chtěl jsem jen tebe. Už hodně dlouho... pokud mám být upřímný, tenkrát, na lední revue, když jsem tě po dlouhé době viděl, jsi mě naprosto uhranula. Řekl bych, že v ten moment se mé city k tobě začaly měnit, což jsem si ale velice dlouhou dobu nechtěl připustit."

Obrázok

"Vyváděl jsem vylomeniny, jen abych se pravdě nemusel podívat do očí." zasmál jsem se svým životním chybám. "A pak už to Stela nemohla dál snést a přinutila mě, abych to přiznal. Přiznal především sobě, že miluji tebe."
"Stela?" ptala se překvapeně Leo. "No, tím si u mě trochu zvýšila reputaci. Vím, že není špatná, ale pokaždé, když jsem vás dva viděla spolu, byla jsem zlostí bez sebe, že tě ona může mít a já ne."
Oba jsme se začali smát. Šlo nám to oběma rozhodně velice dobře, chodit kolem horké kaše a předstírat, že o ni vůbec nemáme zájem i když byl opak pravdou.

Obrázok

"Moment, moment... říkal jsi, že jsi mě chtěl, tak proč jsi nikdy nic nepodnikl, ani když byla Elena nadobro pryč?"
"Byla jsi s Eddiem."
"Nebyla."
"To jsem ale nemohl vědět, já jsem si myslel.."
"Jo jo, myslel.. víš, jak se to říká, jeden myslel a druhý se po.. Tak pro příště, radši nemysli a ptej se."
Zvedl jsem ruce na důkaz, že se vzdávám.
"OK, OK.. "
"Klid zbraním." zasmála se Leo. Co takhle další tanec?"
S radostí jsem chytl Leo kolem pasu, a vedl si ji na parket.

Obrázok

Společně s ostaníma jsme pak ještě řádili na parketě a dopřáli si pár skleniček šampaňského, jež stálo na každém kroku.


Obrázok

Obrázok

Obrázok


Holky – Leo, Phillis, Gabi a Irča se později ke nadšení všech přítomných pustily do hula-hula tanců. Musím uznat, že jen velice zřídka uvidíte čtyři nádherné, slavné a bombastické ženské, jak smyslně hýbou svým tělem.


Obrázok

Obrázok

Obrázok


Bavili jsme se náramně.

Krátce po půlnoci jsme se s Leo tiše vytratili. Společně jsme zamířili do hotelu, kde jsme oddali té spalující touze jednoho po druhém.


Obrázok


Konečně jsem si mohl do sytosti vychutnávat její vůni, chuť jejích rtů a teplo jejího těla.


Obrázok

Obrázok

Obrázok

V ten okamžik jsem si nemohl přát víc. Leo nad ránem usnula schoulená vedle mě.


Obrázok

Pozoroval jsem její jemné rysy a něžně hladil její rudé vlasy. Ani to, že mě pár dní později začal svět nazýval 'ledovým králem' a všude se básnilo o mém výkonu, se nemohl vyrovnat štěstí, jaké jsem pocítil ten večer, kdy Leo poprvé ležela v mém náručí...



CITÁT DNE: “Každý jsme anděl s jendním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout.“
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

Re: LEDOVÝ KRÁL - 76.KAPITOLA 31.05. PŘEDPOSLEDNÍ DÍL

Poslaťod Yka » Ned 31 Máj 2009, 21:06

:( ach jo (po týchto vyčerpávajúcich dvoch slovách som sa na minútku zastavila že čo napísať :lol: )

Nik je konečne šťastný a ako zistil, mohol mať tú ktorú chcel najviac už dávno keby nebol taký slepý :)
Som rada že ten rozchod medzi Leo a Eddiem skončil tak ako skočnil, lebo keby príde o kariéru ako krasokorčuliar a ešte aj o leo tak to by bolo smutne :shake: ...

“Bože, Niku, jsi vážně tak slepý? Já jsme do tebe zamilovaná od svých dvanácti.”


Sa chúďa načakala :lol:

Toto je asi prvý raz čo neviem čo napísať :lol: :roll: :lol: , takže to asi ukončím :lol:

P.S. Inak pekne vyzeral ten banket, prezradíš mi z kade máš ten stôl so stoličkami čo tam máš? :oops:
Moje príbehy 7 dní a príde Smrť (dokončené) a Svet, ktorý sa skrýva.
Obrázok užívateľa
Yka
Výherca
Výherca
 
Príspevky: 1172
Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 15:56
Pohlavie: Simka

Re: LEDOVÝ KRÁL - 76.KAPITOLA 31.05. PŘEDPOSLEDNÍ DÍL

Poslaťod Dadul » Ned 31 Máj 2009, 21:12

Jak tak vidim, tak jsi zklamana :D

ale nemusis byt, v pristim dilku bude i Eddie...(samozrejme naprosto stastny) :D :) :oops:

Leo a Eddie budou vzdy bajecni pratele :D :) . . .

no a stoly a zidle jsou z modthesims :) :D
můj nový příběh DOTEK TAJEMNA
Obrázok užívateľa
Dadul
Teenager
Teenager
 
Príspevky: 324
Registrovaný: Pon 16 Jún 2008, 15:14

PredchádzajúciĎalší

Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 2 hostia