Až na konci poznáš, jak jsme měli začít...

Miesto pre vaše príbehy vytvorené rukou spisovateľa alebo režiséra.

Moderátor: Sašena

Až na konci poznáš, jak jsme měli začít...

Poslaťod NiQush » Str 12 Jún 2013, 12:39

1.DÍL - ÚVOD
Zdravím, jmenuji se Ell a je mi 19 za pár měsíců oslavím 20tiny. Právě jsem odmaturovala. Víte, můj život je... (ne)zajímavý. Jsem tichá, plachá dívka. Ve škole jsem to nikdy neměla moc lehké a proč? Otřes. Šikana. Faleš. Pomluvy. Jsem člověk, co si jde za svým, potřebuje k tomu menší okruh jediných přátel, co má a.... především zvířátka. Ano, miluji je. Nejdřív jsem měla štěně jako malá, ale nedopatřením šlo po kablu a tak jsem se ho musela vzdát. Za pár let jsem si vydupala myšky. No, vydržely dlouho a na řadu přišel křeček. Velmi jsem si ho oblíbila, jelikož vidět křečka, který leží šprajclí mezi domečkem a sklem hlavou dolu a spí... to je vážně moc. Jeho nejoblíbenější činnost byla ležení na zádech na mojich nohách, což je taky trošku rozmazlený a k smíchu, že? No, mé zvířectvo bylo vždy zvláštní, před 5 lety jsem dostala prvního svého psa. A dva roky nazpět jsem dostala fenku. Neuvěříte, ale oni se k sobě chovají spíš jako sourozenci, ačkoliv nejsou, takže problémy ohledně páření nikdy nebyli, ačkoliv musím uznat, že bych chtěla. Víte... mojim snem je, mít spousta zvířátek a nejlépe mít svůj vlastní chovný dvůr. No takže, je to vcelku pěkné, že? Ale hůř splnitelné. Můj otec, je s tímto plánem zcela nespokojen a má matka? Drží krok s otcem. Nemůžou mi odpustit mou osudnou chybu, kdy jsem jim zdrhla z praxe v cizině. Stále slyším ty slova: "Dnes sis mohla žít jinak.." ... ovšem nemohla. Nejsme typ, co by zůstával někde sám, bez pomoci, bez lidí, které mám ráda. Bezmoc. Tak tedy vzhůru k mému příběhu.
Tohle jsem tedy já, pro představu, jasně. Je to venku, kde jinde bych já mohla být, doufám, že si nemyslíte, že puberta se mnou mává, to opravdu ne. Poznáte. Ne, nejsem moc přecitlivělá.
Obrázok

Zrovna ke mně přiběhne můj malilinkatej poklad.
"Ahoj, drobku... tak co? prozkoumáváš?" s úsměvem jsem se přiblížila k malýmu chundelatýmu psíkovi.
Obrázok

"Můžeš mi vysvětlit, co tu předstíráš?" zakřičela nademnou osoba v modrých šatech.
"Ehm..ahoj,mami.. co by, hraju si.." špitla jsem s nezájmem.
"Jo aha, zase jsi nebyla dva dny doma a hraješ si? Děláš.. jak starostlivá ted jsi?" rejpala dál.
"Nemáš hlad? Ty prdelko maličká...neni ti zima?" pokračovala jsem dál na pejska. Psík se mazlil. Je to velice rozkošný. Pomaličku jsem se zvedla.
Psík odběhl.
Obrázok

"Pojď sem, pojd.. ty už víš, ke komu máš chodit, už je to zvyk, co?" mumlala na psíka, který maximálně tak hypnotizoval motýla, který létal opodál.
Vydala jsem se tedy dovnitř, abych si pobalila pár věcí, ovšem ve dveřích jsem narazila na další milou osobu.
Obrázok

"Ahoj..." pozdravila jsem a dál si balila věci.
"Ahoj..hele, můžeš dneska zůstat doma? Jdu na noční.."
"Aha, že mi o tom nikdo nic neřekl.."
"Jo milá zlatá... chtělas je, tak se starej.." odsekl.
"To je sice pravda, ale když jsme měli Ronnyho, máma říkala, že s Nellou budeme chodit obě." vysvětlila jsem. Nacož se můj drahý papínek křečovitě pousmál.
"Kolikrát ti mám říkat, že tohle mě vůbec nezajímá.." odpověděl s nejvěším klidem. Věděl, jak mě namíchnout, jsem přeci jeho povaha. Někdy jsem vážně nešťastná z toho, že většina mé povahy je po něm.
Obrázok

"Vezmu je, ale... zítra ráno už tu budeš, ne?" snažila jsem se taky s klidem.
"Hm... nejspíš jo, ale nemůžu vědět, proto ti říkám, že dneska bude lepší, když nepůjdeš."
"Jenže já už něco mám.. víš co? Já to nějak vymyslím.." zapřemýšlela jsem. Jeho výraz v očích byl naprosto jasný. Zase mi tím výrazem říká, no jistě, ty víš vše nejlíp...vy mladý vše víte nejlíp.
Obrázok

Proti takovému člověku už nic nezmůžete. Po chvíli mlčení a zapřemýšlení, že nejspíše tedy budu muset vstávat, abych dorazila domů jsem mu odkývla a táta se odebral pryč z mého pokoje. Zapla jsem si tedy batoh a s hlasitým pozdravem a řádným zavřením dveří jsem vyrazila směr druhý konec města.
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Až na konci poznáš, jak jsme měli začít...

Poslaťod NiQush » Sob 22 Jún 2013, 17:59

2.DÍL
Bylo 8 ráno, seděli jsme s mamkou a tátou u snídaně, když v tom táta spustil:
"Ell, vím, že už jsi rok nejezdila, troufla by sis se mnou zajet jenom tady kousek na konec města? Potřebuji ještě něco sehnat, než vyrazíme..".
Obrázok

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Chvíli jsem tak na něj koukala se zaseklým výrazem. Myšlenky mi říkaly, ty jsi se zbláznila..
Lžička mi sjela volně v ruce, cinkla po misce, až to s mámou hrklo.
"Aha..no..mm..jistě," vykoktala jsem ze sebe sebejistě.
"Nejsou tam nějaký ukrutný zatáčky, křižovatky a tak??" vyděsila jsem se. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, co vše se může stát, kor když má táta nové auto.
Obrázok

"Ale notak.. vždyť jsi říkala, že už jsi rok nejezdila, že se bojíš.. tak si to ted vyzkoušíš, pojedeš pomalu a táta na tebe dohlídne.." vložila se do debaty matka.
"Eeh, no jasně,jo...proč ne..snad tma nebudou policajti...či snad něco, kde zpanikařím a zajedu do příkopu odřu to.." drkotala jsem dál.
Obrázok

"Dost! Přestaň... nemyslím si, že by se ti mělo něco stát, je tam s tebou táta, ne? Dá na to pozor, řekne ti..když se budeš takhle stesovat.. bude to ještě horší, vykašli se na to, nikam nejezdi.." řekla rázně.
V tenhle moment, mi vždy už od mala přišlo líto, že jsme tu debatu neukončili dřív popřípadě, že jsem se nesvěřila raději jen sama sobě a nechala se utápět v myšlenkách někde daleko od všech. Akorát je to takhle zhoršený.
"ne, pojedu, jednou se k tomu stejně musím dostat.." odpověděla jsem a odešla se připravit k autu.
Vedle mě se po chvíli objevil otec. Hluboce jsem se nadechla.
Obrázok

"Připoutej se, prosím tě.." špitla jsem a sledovala odraz v zrcátkách.
"Prosím tě, ty jsi zrovna ta poslední, kdo by mě měl radit!"
"Aha, tak promiň.." přesně takhle se chová pokaždé. Nikdy to nemůže být v klidu.
"Než nastartuješ, otoč klíčkem jen lehce, nech ho a pak nastartuj..a samozřejmě, drž spojku, jasné?" přikázal a já jen kývla.
"Jo, to je to, co si ještě zrovna pamatuji, nic lehčího být ani nemůže.."
Obrázok

"Super, tak si nastav světla, ať ti svítí.. a jedem.." dodal.
Pomalu jsem sešlapovala ze spojky a auto se začalo rozjíždět, fajn, tak tohle si ještě pamatuji. Auto se hnulo dopředu a já pomaličku s rozbušeným srdcem až v krku jela do autoopravny. Tam mi táta vynadal, jak jsem blbě zaparkovala s tím, že jsem se ohradila, že parkuji poprvé s takovým autem a že učený z nebe nespadl. Nacož byl teda zticha. Dojeli jsme kolem poledne domu, vyzvedli matku a přehodili jsme se u volantu. Jeli jsme totiž na dovolenou. K moři.
Cesta trvala poměrně klidně, poslouchala jsem si ve sluchátkách. Za nějakých 16 hodin jsme byli na místě.
Seděla jsem na pláži a sledovala moře. Tak daleko od všech starostí a problémů. Vedle mě si v tu chvíli sedl otec.
Obrázok

"Je to tu fajn, co? Daleko od domova.." procitl.
"Jo, je to tu parádně klidné, líbí se mi to tu!" řekla jsem nadšeně a dál sledovala nekonečně moře vzadu.
"To je dobře, že se ti tu líbí.. nejspíš je to tvoje poslední dovolená.." dodal.
Obrázok

"Už je to tu zase? Doma byl klid.. a navíc, když neni, tak se o tom nemusíme bavit snad tady ne, doma stačí bohatě.." odsekla jsem.
"Myslím si, že je to jedno ... ty se řítíš do problémů,.."
"Podívej, právě jsi udělal maturitu, nejsi hloupá, je čas jít dál, dál se vzdělávat, tohle byla zkouška dospělosti..nejsi ani ošklivá, tak nechápu proč by sis měla takhle škodit.." pokračoval.
Obrázok

"Tati, já nejsme malá holka.. vím, co mám a nemám dělat a vím, kdy je to se mnou špatné a kdy ne, vím, že mi chceš dobře, ale nevíš, jaký to je, nejsi se mnou .." odpověděla jsem. Snažila jsem s emu to vysvětlit jako skoro každý den doma. Nikdy mě ale nechápal. Nikdo doma mě nechápal.
"Víš, přijde mi, že jsi tak paličatá, že si stejně nenecháš poradit..i ve třech letech.."
"Já vím, já vím... i ve třech letech jsem měla větší rozum, jak ted.. ale pochop...tímhle si musím projít sama, už dost dlouho jsem žila jen se svými rodiči, chci taky poznat život se svými chybami.." vysvětlila jsem.
Táta ale jako obvykle, jak kdyby to šlo mimo něj.
"Chceme pro tebe jen to nejlepší.." dodal.
Obrázok

"Promiň, ale opět to nemá cenu se nad tímhle bavit, to vy prostě nepochopíte..a upřímně? Je mi to líto... vždy mi bylo.. ale říct vám to...se nedá.." zvedla jsem se, podívala se na tátu, jak sleduje, co dělám a dál se díval na vlny. Otočila jsem se a vydala se směr někam do města, bylo teplo, ale momentálně mi to vůbec nevadilo, vždyť co by se dalo čekat taky...u moře.
Deset minut od našeho místa byl hotel. Byl tam podezřelý hluk, tak jsem se šla podívat a uviděla jsem něco, co se u nás sledovat nedá. Zadívala jsem se na muže s tyčkou zapálenou v ruce, jak si tam s tím mává, jak kdyby nic.
Obrázok

Mrmlal něco chvíli v angličtině, pak španělštině, němčině..no a ne a ne v češtině. Podivné, že? Ale ne, dělám si srandu, jistě jste to pochopili. Já jsem pochopila, že vysvětluje způsob, jakým to dělá. Pak si mohli někteří vyzkoušet techniku, pomalu krůček po krůčku. Co jsem ale uviděla pak, mě vážně dostalo..
Obrázok

----POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-----
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Až na konci poznáš, jak jsme měli začít...

Poslaťod NiQush » Štv 11 Júl 2013, 23:51

3.DÍL
"Alane?" zděsila jsem se při pohledu.
"Jeee, ahoj..co ty tu?" zeptal se.
"Jak já? Co..co ty tu děláš,?" poukázala jsem na blondáka v prodejním ohozu.
Milovala jsem ho, ano, tak velmi...
Obrázok

"Celou dobu, co jsi byl se mnou, jsi říkal, jak nemůžeš do práce, že si chceš užívat a ted.. jsi zrovna tu?" zvyšovala jsem už nevědomky hlas.
Zadíval se na mě svými modrými očkami.
"Jo, no víš.. uvědomil jsem si, že život bez peněz vlastně nemá vůbec cenu a když jsem na to kápl ty.. už jsi byla pryč.." povzdechl, jakoby ho otravovalo, že ho vůbec vyrušuji.
"Pardon, asi jsem ti špatně rozuměla, chceč říct, že když po poslední kapce s tebou, se vším, čím jsem si prošla s tebou...a opustila tě, tak neštastná.. chceš mi teď říct, že makáš?" nepochopitelně jsem po něm opakovala.
"Jo, no.. pamatuješ, říkal jsem, že tě nechci opustit, ž eudělám vše, ale... tvá rodina...nechci dělat to, co my přikazujete, chci na to dojít sám a když jsem se poohlídl, byla jsi už pryč..." řekl sklesle.
"Cože? snažíš se mi tu ted hrát na city? Nechápeš, jak pro mě bylo těžký..." zasekla jsem se v půlce, abych nabrala sil, abych se nerozbrečela.
Obrázok

"No.. prostě.. říkal jsme, že se tě nechci vzdát.. ale.. čas plynul.." dodal.
Nemohla jsem se mu pořádně kouknout do očí. Vše se mi vracelo. Bylo mi to víc líto, než tehdy.
"Bojovala jsem za tebe, ale trvalo to příliš dlouho a nechtěl jsi chápat..musela jsem to udělat.." vysvětlila jsem.
"Já vím, nezazlívám ti to.. prostě jsi musela.." špitl.
"Ale!! Ale... já to tak nechtěla.. kdybych věděla, že tě tu ted potkám...měla jsem to udělat už dřív!" zvýšila jsem opět ton.
"Víš co? Nekřič, ted už je pozdě.. já na to došel taky pozdě, .. vždy dojdu an vše až pozdě..a Anett.." nedořekl, když jsem ho přerušila.
"Anett?? ha, takže Anett... to je kdo? další holka v tvém životě?" zuřila jsem.
Obrázok

"Víš.. nechci, aby to tak vyznělo, pamatuješ, co jsem ti řekl naposledy?" optal se s pozdviženým obočím.
Kdo by mohl zapomenout, byla to nejhorší situace v mém životě.
"Samozřejmě.."zmohla jsem se jen na tohle proklaté slovo.
Obrázok

"Nikdy jsem to nezměnil, vždy si budu stát za tou větou, jen ted.. už je to pryč a život jde dál.." usmál se. Zhluboka se nadechl a začal skze mně vyhlížeti jedno děvče.
"Ach promin.. zacláním?" vyskočila jsem mu do pohledu.
Obrázok

"Ehm.." vypadlo z něj.
"Ehm...nikdy jsem to tak nechtěla..." špitla jsem.
"Jo, ale..stalo se.." řekl nabručeně. Viděla jsem, že se k nám blíží slečna.
"Aj, je pěkná, tak to pardon...měj se.." otočila jsem se a se zadržením slz, jsem spěchala domu.
Vlezla jsem do koupelny, zamkla a s těžkými pocity se sesunula do vany. Bylo to najednou vše zpět. Tak těžké. Tolik bolesti. Tolik citů.
Obrázok

Seděla jsem ve vaně nejspíš hodinu a užírala se myšlenkami. Tolik bolestnými. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě k tomu jiný, po tom všem..je stejný jako všichni! S touto myšlenkou jsem se zvedla, oblékla plavky a rozhodla se, že vyrazím na pláž.
Obrázok

V hlavě se mi ale stejně stále výřily stejné myšlenky. Myšlenky na něj. Na nás. Na osud. Na těžké chvíle. Na mojí naivitu.. v tu chvíli mi to došlo.
Za vše může on. Ano, byl to jediný člověk. To on nás odpudil.Obrázok

V hlavě jsem měla tolik zmatku. Tolik nenávisti, tolik myšlenek. V tu chvíli.. jsem nikdy nebyla víc naštvanější a zničená. Bylo takové vedro, že se mi udělalo špatně a já pomaličku a jistě začínala zavírat oči, až jsem úplně usnula. Samozřejmě... zhruba po půl hodině jsem se celá dolámaná vzbudila.
Obrázok

"Sakra!"
Koukala jsem na své tělo a nebyla si jistá, či s emi to zdá nebo ne.
Obrázok

Začínala jsem být černá jako zdejší lidé. Nezdálo se mi to. Byla jsem snědší a v tu chvíli jsem došla na nápad. Jasně...tito lidé...zdejší lidi, no jasně!


----------POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ---------------------
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka


Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 8 hostia