6.DÍLČas plynul jako voda a než jsem se nadála, byl tu den D. Měla jsem jít na 4 dni ke Standovi s tím, že o víkendu jsme šli na ten Máji ples.
Přesně v 15.00 se rozezvonil zvonek u dveří. Když jsem otevřela dveře stál tam. Je přesný! Je dokonalý.
Chvíli jsem se pozastavila nad tou myšlenkou, či je vlastně dokonalý. Říkávala jsem si to i u Lukyho. No...musím si užívat. Myšlenky o Lukym sem nepatří...aspon ne ted!
"Tak co, princezno, připravená razit na další báječný dny?" optal se.
"Jasně!" vykřikla jsem s radostí.
---------------------------------------------
Celý ty dva dny, co jsem byla po jeho boku jsem se cítila jako jeho paní. Byl to nezvyk být v bytě, kde jsme sami, kdy jsem se o něj starala jako manželka. A bylo to tak pěkný, že všechny ty krásné časy vždycky tak popoženou čas, že tu byl den, kdy byl ples. Měla jsem se s Májou setkat večer, kluci tam teprve přijdou, ale už oblečený, no my se s Májou musíme upravit.
"Ahoj, no kde se flákáte..šup šup..!" objala mě.
"Pardon, to víš, s klukama to není zrovna nejlehčí, trošku jsem zabloudila" zazubila jsem se.
"To nevadí, pojď, tady si odložíš věci!" táhla mě urychleně.
"Musím jít, najdi kluky.." přikázala mi a zmizla.
To je fajn. Nechá mě v divadle samotnou.
Chvíli jsem hledala, co kde najdu, nakonec jsem našla Standu.
Přicupital ke mě trošku víc v jeho důstojnickém postoji.
"Pááni! Sluší ti to, princezno!" mrkl na mě.
"Jo? Tak to děkuji" špitla jsem.
"Vsadím se, že z tebe nespustí oči nikdo..určitě si tu někoho ještě najdeš" pokračoval.
Zarazila jsem se. "Ale prosím tě, myslím si, že k tomu není důvod.." nasadila jsem úsměv od ucha k uchu.
"No fákt, všimla sis, kolik je tu pěknejch bab? Třeba támhleta.."
"Ehm, Petra?" zeptala jsem se.
"Jo, ta maličká, je snad ještě menší jak ty... už jsem si myslel, že menší trpaslíci neexistují" zasmál se.
Chvíli jsem stála jako opařená a přemýšlela, co to má znamenat.
"To snad nemyslíš vážně. Je to bejvalá spolužačka, v tý třídě mě skoro všichni nesnášeli a chvíli k nim patřila i ona." zavrčela jsem.
"Ale notak, zlatíčko, za některé věci si můžeme sami, jsi si jistá, žes na tom neměla podíl?"
"No to jistě ne. Mám jen tišší vychování, nemůžu za to, že jsem nezapadla mezi ty nafoukaný fiflenky, takovou bys mě jistě neměl rád.." snažila jsem se.
"Fiflenky já rád..v určité míře.." odvětil.
Nemohla jsem pochopit co se v tu chvíli dělo. Je trošku víc mimo či co.
"Když myslíš...jdu se bavit" mávla jsem jen rukou a zkřížila na truc, že jsem nedobitná.
Dokážete si představit, jaká by to byla zase potupa v tý třídě? Zbytečně by jí nahrál, aby si ze mě zase mohly dělat srandu...blbky jedny..nikdy nezapomenu na to, jak si ze mě dělaly na chodbě srandu a ta jedna do mě kopla, měla jsem jí to v tu chvíli vrátit, bohužel, já jsem taková, že raději tiše odejdu.
Chvíli jsem se tak procházela, ale když jsem se vracela, viděla jsem, jak se Standa bavil jakoby se nic nestalo. Měl v sobě kus alkoholu, tak jsem si říkala, že to určitě nebylo myšleno zle, zítra to z něj určitě vyprchá a bude zase dobře.
Vypadal, že se velmi dobře baví, tak jsem se snažila si užívat večer též naplno, aby nebylo vidět, že mě to trápí. Snažila jsem se uklidnovat, brzy se mi to povedlo a uviděla jsem Máju, jak si brnkala vedle podia na kytarku. Na chvíli jeho pozornost upoutala, ale pak mi zase v dáli zmizel, mezi všemi těmi lidmi. Pokaždé jsem ho pak zahlédla někde se jen mihnout, nakonec jsem zjistila, že už je stejně společensky unaven, takže už ani nemá cenu s ním něco rozebírat vážněji. Celý večer jsem pak zůstávala většinu času sama. Až jsem toho začínala trošku litovat, že tu jsem. Že já blbá se vůbec dávala sem, navíc když vím, že tohle mu jentak neodpustím, protože jsem ho před chvílí viděla s Petulkou na parketu. A to ještě musím jít k němu. Je dobré, že ráno už odcházím domů, až se vyspím.
"Copak se děje, vypadáš jakoby tě přejelo auto?" zasmála se Mája.
"Hm..koukej.." ukázala jsem směrem na Standu s Péťou, evidentně se jim to líbilo.
"Ale prosím tě, nežárli, říkal mi, že se mu nelíbí, že je jen zpestření večera." usmála se asi v naději, že mi to má pomoct.
"Nedělej si starosti, užívej si můj ples, snad bys mi ho nechtěla pokazit.." pokračovala. Přikývla jsem.
"Nedělej drámu, vždyť co ti brání, si taky nenajít mezi těmi spousty kluků tady nějakýho toho tanečníka pro dnešní večer.."
"Májule! Víš, že já na tohle nejsem, celou dobu se přesvědčuji o něm a teď?"
"Nemyslím si, že to má veliký šance, vždyť já už ho viděla za dnešní večer tančit i s tou jednou z béčka, a ta není zrovna nejpřitažlivější... je napitej, co bys čekala?" snažila se mě uklidnit. No trošku víc marně.
Mezi tím se mezi námi připotácel ke kytaře a začal si tam něco brnkat. Byl skoro úplně mimo.
"Nevěš hlavu, za půl hodinky se končí, pojedeme domů, tam se vyspí, zítra bude líp, uvidíš." uklidňovala.
Nakonec to dopadlo tak, že po tanci jsem ho našla na chodbě, kde už pomalu spal. Vypadali jsme jak dva bezdomovci. Snažila jsme se k němu tulit, no však marně, byl jiný. Okolo nás chodili moji bývalí učitelé, každý na nás koukal. Přišla jsem si jak největší trubka. Dokud mi teda Mája nepřišla říct, že vyhazovači vyhodili nějaký dva zamilovaný, kteří byli tak oprsklí a dokázali se oddávat své lásce místo parketu i na záchodě. Viděla jsem je na parketu, jak po sobě lezli, ale představa, že byli tak neukojitelní a museli s tím až na záchod mě trošku rozesmálo. Vypotáceli jsme se za hodinu ven z divadla s tím, že Máji otec nás odveze zpět domů a tak Máji kluk vzal Standu a šel s ním napřed. My s Májou šly opodál za nimi s tím, že jsem zvědavá, jak dopadne zítřek.
-------------POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ--------------