Život slečny Petersonové

Miesto pre vaše príbehy vytvorené rukou spisovateľa alebo režiséra.

Moderátor: Sašena

Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Ned 28 Okt 2012, 13:41

Zdravím! Jmenuji se Nika Petersonová a bydlím na okraji města spolu se svou rodinou. Jsem jedináček, ačkoli mám svého nevlastního bratra, který je o 13 let starší z mamky strany. Studuji soukromou hotelovou školu již třetím rokem. Předtím jsem chodila ještě na jednu hotelovou, ale bohužel ani já nejsem logik na matematiku a bylo jsem nucena školu opustit. Je mi 19 let a můj život byl vcelku spokojený, nic mi nechybělo až na poslední půl rok. Už to není, co to bývalo, myslím si, že co šlo, to se dokazilo. No a já Vám tedy začnu vyprávět svůj příběh od počátku...

Obrázok

Po narození jsem byla hned tatínkovo mazlík. Jeho život předtím, než jsem přišla na svět já taky nebyl zrovna šťastný. Tudíž by se dalo říci, že já jsem pro něj i ve 42 letech začala nový život. Pracuje doteď jako strojvedoucí s tím, že od mala mě samozřejmě zasvěcoval do svého života mašinek. Byl na mě hrdý a já ho měla jako svůj vzor. Rozmazloval mě, učil mě, byla jsem prostě jeho poklad nad kterým se většina lidí rozplývala, že jaké chytré dítko, to vlastně má. Už tehdy ve třech letech jsem byla rozumné dítě a měla jsem rozumu víc jak někteří dospěláci, aspoň se to tedy o mně tvrdilo :) Ve školce se to pak projevilo natolik, že jsem přeskočila poslední rok a šla do školy. Jediné, co mě na tom mrzelo bylo to, že jsem tam měla už tehdy svou první dětskou lásku. Ve škole jsem měla pak kamaráda z té samé školky. Naneštěstí za rok se do školy přiřítila i ta má původní školkovská láska, ale už to nebylo takové, už mě nechtěl. Nesmutnila jsem však dlouho, jelikož za rok, se objevil před naším barákem nový kluk jménem Lukáš. Byl o rok mladší a my ho zařadili do své party vcelku rychle.
Obrázok

Přistěhoval se také se svou mladší sestřičkou a jeho matkou. Zalíbil se mi, tudíž jsem měla radost, že jsme si hráli všichni pohromadě i s jeho sestřenkami, které přijely na návštěvu jednou za čas. Naše nejoblíbenější hra byla na policajty a zloděje a po roce jsme spolu trávili víc a víc času o samotě.
Obrázok

Nejlepší bylo, že naše parta chodívala ven i se svými rodiči, jelikož ti se též dobře poznali. A tak nebylo divu, že se naše mamky také brzy spřátelily.
Obrázok

Už v tu chvíli, kdy si všimly, že se okolo sebe motáme s Lukym víc, než bylo mezi ostatními, jim bylo jasné, že tohle nebude zřejmě jen kamarádství. Ale tak přeci jen nám bylo jen nějakých 8-9 let, tudíž nebylo třeba se tím dál nějak zaobírat. Každý si tím projde se svými dětmi.
A tak se jednoho dne stalo, že za mnou Luky přišel s tím, že mi potřebuje něco důležitého říct. Měli jsme toho tolik společného. Nebylo nic, co by mě překvapilo, až tedy na jeho větu, která mu onehdy vyšla z úst.
"Víš, mám tě rád a tak jsem se tě chtěl zeptat..no..víš...nechodila by jsi se mnou?" zamrkal rozpačitě.
Obrázok

Chvíli jsem jentak stála s tím, že to asi vlastně ani neni možné.. líbil se mi, ale všímal si většinou nás všech, když jsme si spolu psali dopisy, bylo to fajn, ale nepomyslela bych si, že by se náš vztah mohl vážně hnout do tohohle stavu. Ale vždyť .... byl tak roztomilí a měla jsem ho vážně ráda. Bylo by ode mně hloupé, říct ne, když už v tu chvíli mi srdce říkalo, že jo :) I když jsem byla malá, ale láska je láska :)
Obrázok

"Váháš? To si piš, že ano. Klidně, moc ráda, čekala jsem, kdy se zeptáš, konečně" rozesmála jsem se.
Bylo na něm vidět, jak ta jeho malá, roztomilá a přec nervózní tvářička povolila a začala se smát se mnou. Bylo mi vážně pěkně. Hráli jsme si pak spolu dál ještě víc intenzivněji, dávali jsme oba dva na sebe pozor, každý z party pak na nás koukal úplně jinak. Chtěli taky, to bylo jasné. Kor když jsem o něj měla strach, když jsem věděla, že moje nejlepší kamarádka ho chtěla taky. Večery byly nejvíc zajímavé, když jsme se schovávali a dávali si pusinky.
Obrázok

Plánovali jsme si spolu jaký budeme mít domeček, jak si pořídíme pejsky, že chceme oba pracovat u policie. Všechno bylo parádní a čas utíkal a utíkal. Jednoho dne však nastal problém v tom, že kluci se bavili, ať se se mnou rozejde, že holky jsou jen přítěží a nakonec je poslechl. Zvláštním způsobem mi pak řekl, že když mám tak moc ráda s nimi fotbal, dává mi tedy kopačky, klidně ať si to vezmu, že jsou značky...třeba Nike. No umíte si představit jak mi v tu chvíli bylo? Bylo to neuvěřitelné, mé sny a představy se sesypaly a já kolem něj chodila naštvaná a na něm jsem viděla chvílemi, že toho nejspíš lituje, ale nic neřekl až jednou se stalo, že když vyhlížel z okna mi řekl, že to nemám prozatím nikomu říkat, ale že udělal chybu, má mě stále rád. Má otázka pak mířila k tomu, proč tedy ještě nejsme spolu. On se pak z toho okna usmál tím svým úsměvem, který jsem na něm měla tolik ráda a odpověděl: "jasně, že chci, aby to zas pokračovalo".
A tak netrvalo dlouho a za pár dní se zase vědělo, že "manželé" jsou zase spolu a zase si hrají na společné bydlení, staví si svůj skromný byteček a bunkry, kde se dalo a že hrají spolu s ostatními flašku a jako jediní, se nestydí. To jsme ovšem ještě netušili, že naše mamky vědí něco dopředu, co my dva zamilovaní ještě ne....
Obrázok

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod schnegy » Ned 28 Okt 2012, 15:20

Pekne :) badam autobiograficke crty :)
Science is organized knowledge. Wisdom is organized life.
(Immanuel Kant)
Obrázok užívateľa
schnegy
Starec
Starec
 
Príspevky: 3126
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 17:32
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Ned 28 Okt 2012, 20:42

děkuji, no, ano :)
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod Nemesix » Ned 28 Okt 2012, 20:58

veľmi pekný príbeh..určite pokračuj,..veľmi rada to budem čítať :wink:
Obrázok užívateľa
Nemesix
Starec
Starec
 
Príspevky: 1211
Registrovaný: Pia 24 Jún 2011, 21:02
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod PrincessLeia » Ned 28 Okt 2012, 21:16

Roztomilé. Ráda budu číst dále :)
"I am a reader. Not because I don't have a life, but because I choose to have many." - Anonymous
Obrázok užívateľa
PrincessLeia
Starec
Starec
 
Príspevky: 1935
Registrovaný: Pia 01 Okt 2010, 14:35
Bydlisko: Czech Republic
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Ned 28 Okt 2012, 21:27

Děkuji slečny, zítra vám dodám další dílek :)
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Pon 29 Okt 2012, 14:51

Jinak, ještě by mě zajímalo, jak jsi na to schnegy došla, že autobiografické črty? :)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2. DÍL
"To není možný..."zasekla jsem se, když mi mamka právě sdělila, že Luky se bude stěhovat. Život bez něj byl zvláštní. Bylo spousta kluků, ale nikdo nebyl tak upřímný. Nikdo nebyl takový kamarád jako on. Přišlo mi, že nikdo mě nedokázal mít víc rád, než on. Roky plynuly dál a já přišla na stránku, kde byl shodou okolností i on. Já ho našla! Chápete to? Já ho našla, celý tři roky, jsem o něm nic nevěděla až teď!
Obrázok

Srdce mi neuvěřitelně bušilo, když jsem mu psala zprávu, že jsem ho konečně našla po tolika letech. Nevědíc, kde je, jak mu je, s kým je. Přidala jsem si ho do přátel. A čekala. Samozřejmě, hned večer se mi objevilo, že si mě přidal a začali jsme si psát. Bylo to ale jiné. Bylo to hodně jiné. Byl neuvěřitelně namyšlený, dělal si ze mě legraci. A tak se naše konverzace dostala do fáze, kdy jsme si nepsali další rok. Pak vyšla známá stránka a když jsme si psali chvílema na icq, dozvěděla jsem se, že si mě chce přidat tam, že na tu bejvalou stránku už chodit nebude. Jenže já chodila ještě do jiného světa, virtuálního, kde byli i takové postavičky a tam jsem se seznámila s jedním slovákem. No, co osud chtěl, to se stalo a já s ním začala chodit.
Obrázok

Milan byl zvláštní, byl to první starší kluk, měl před všema trošku větší autoritu, cvičil. Měla jsem radost, že jsem si našla kluka, který byl trošičku svalnatější, ale měl jednu chybu. Musela jsem jezdit za ním já. Trvalo to půl roku a nastaly hádky. Luky si samozřejmě se mnou psal, tudíž když jsem byla smutná, mohla jsem se mu se vším svěřit. Přeci jen roky šly dál a Luky dospíval též, takže už nebyl zase tak zlý. Nakonec jsem z něho dostala to, že mě chce a že mu je líto, jak se ke mě slovák chová. Tudíž jsme spolu začali chodívat ven. Věděl, že se to se slovákem už rozpadá a tak se chopil šance. Bylo mi s ním dobře. Chodili jsme na procházky, dokonce se jednou přede mnou i porval s nějakým opilcem a já se mu svěřovala, jak moc mě slovák ničí. Měli jsme si toho tolik co říct.
Obrázok

Jednou mě pozval do kina. Bylo to fajn. V tu dobu už jsem se slovákem spíš jen táhla rozpadlý vztah. Stále jsme se jen hádali a já si s Lukym zase konečně odpočinula. Byla jsem tolik zahleděná do toho blázna, že jsem si nevšimla, že Luky je víc a víc zamilovaný. To víte. Nebylo jediné, co mě v tu chvíli tížilo. Má mamka měla už podruhé rakovinu. Naštěstí se z ní dostala, takže se dá říct, že chození s Lukym bylo dalším pluskem v mém rozbouraném životě, který napáchal ten blázen Milan. A když jsem se tak zamyslela, řekla jsem si, že proč bych vlastně nemohla být s Lukym. Druhý den jsem se mu tedy ozvala na počítači, psali jsme si každý den, tudíž dnešek se zapsal do dějin. 27.3. Věděla jsem, že ho má otázka na naše znovu obnovení vztahu potěší. A také že jo, sám tu odvahu neměl, tudíž jsem byla ten iniciátor já a tak jsme spolu začali znovu chodit.
Chodívali jsme spolu na koupaliště a bývali jsme spolu den co den.
Obrázok

Chvílema se Luky ještě styděl, ale naučila jsem ho vše potřebné. Byla jsme jeho první. Měla jsem tu výhodu, si ho vychovat a on nenamítal, chtěl mi vše dát, co mohl. Co mi na očích viděl. Říkával, že mě nenechá tak spadnout, jako s Milanem, že mi nikdy neublíží. Že mě nenechá odejít, když už mě ted znovu dostal a tak dlouho na mě musel čekat. 6 let trvalo, než jsme se dali zase dohromady. Chodívali jsme za jeho rodinou, na prázdninách u jeho dědy na baráku. Bylo všechno strašně hezký, nic mi s ním nechybělo. Chodívali jsme k sobě spát a druhý den jsme šli do školy. Měla jsem kamarády, měla jsem jeho, měla jsem rodinu.
Obrázok

Jednoho večera o velkých prázdninách jsem u něj spala. Bylo to zvláštní. Byl tak zamlklý, tak nervozní, věděla jsem, co se chystá a tak jsem mu dopomohla. Nejdřív jsme koukali na televizi, poslouchali hudbu a šimrali se a hladili, líbali. Pak si ze mě udělal v koupelně srandu, zhasl světlo a já když šla do koupelny a rozsvítila, tak on tam stál a já se strašně lekla. Obejmul mě a omluvil se, že mě nechtěl až tak vylekat. Bylo mi s ním vážně moc dobře ... ani jsem nečekala, že mi s někým bude ještě takhle dobře, že mi nic nebude chybět. A tak se to později večer stalo. Byla to jeho premiéra a byl velice šťastný, že jsem mu dopomohla.
Obrázok

A tak čas plynul a náš vztah už trval osm měsíců, táhlo na devět a před námi byli Vánoce. Já už pro něj dárek měla, ale on pro mě ještě ne...teda měl, ale takový dárek bych nečekala. "Snubní" prstýnek už jsem od něj dostala před pár měsíci na narozeniny, ale že za 4 měsíce na mě jednou večer vytáhne, že jsme spolu dost často, že on chce hrát na počítači a že chce hrát airsoft a já mu nedávám dost volnosti, ukončil náš vztah z minuty na minutu.
Hádali jsme se přes den, kvůli jedný kravině, no nečekala jsem, že to bude náš rozchod a táhlo se to celou noc, brečela jsem, nic nepomáhalo, chtěl spát, měl ve všem jasno. Byl absolutně jiný, než jsem ho znala. Byl tak chladný. Nemohla jsem uvěřit. Při usínání jsem od něj dostala na tělo aspon ruku, aby se mi lépe "naposledy" s ním spalo prý. Čekala jsem ráno, že když půjdeme do školy, změní ještě názor ale ne. Stál vedle mě a když přijel autobus, dostala jsem pusu se slovy "sbohem".
Obrázok

Nechápala jsem. Nemohla jsem uvěřit, že tohle se vážně ted stalo a že jeho sbohem, bylo myšleno vážně. Čekala jsem, avšak marně. Slzy mi stékaly po tváři a mě se rozpadl celý život. Mé dětství, můj pomalu společný rok s ním.... vždyť... Vánoce byly za dveřmi, ještě včera mi dával bez jakéhokoliv náznaku světýlka na okna.
Obrázok

A teď? Koukám, jak odchází...můj dokonalý život.. je pryč, běhěm 10 hodin..může všechno takto skončit.
Obrázok

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod Nemesix » Pon 29 Okt 2012, 16:07

Zaujímavé...určite budem čítať ďalej...tak rýchlo ďalší dielik :wink:
Obrázok užívateľa
Nemesix
Starec
Starec
 
Príspevky: 1211
Registrovaný: Pia 24 Jún 2011, 21:02
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Pon 29 Okt 2012, 16:10

Jsme ráda, že se někomu líbí kor když koukám, kolik čtenářů již na to kliklo :) To potěší :) :oops:
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod schnegy » Pon 29 Okt 2012, 22:08

Ako som vedela? Podla prispevku vo volnej diskusii, som si spojila len par veci :wink:
Dost vela sa toho udialo, nejak som sa nachvilu v tom vsetkom stratila. Niektore situacie by sa ziadalo trochu viac rozvinut, opisat. Teda ak to ma byt len taky uvod k dospelackemu zivotu, moze byt.
Science is organized knowledge. Wisdom is organized life.
(Immanuel Kant)
Obrázok užívateľa
schnegy
Starec
Starec
 
Príspevky: 3126
Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 17:32
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Uto 30 Okt 2012, 10:57

Jsem si toho vedoma, je to tak ucelove shrnute, ale dekuji :)
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Uto 30 Okt 2012, 16:27

3.DÍL
Život šel takto dál... neřekla bych, že šel dál zrovna nejlepším způsobem. Byla jsem v koncích, den co den jsem se užírala, kdy mi napíše, kdy se ozve. Čekala jsem nadějně, že se ozve na dveřích "ťuk ťuk" a já otevřu jako vždy s úsměvem na rtech a on bude stát ve dveřích a koukat se na mě svým pohledem, jako kdybychom se neviděli 20 let. No teď už se cítím jakoby to bylo po 20 letech ale ve dveřích stále nikdo.
Obrázok

Marně jsem vysedávala hodiny na internetu v domnění, že se ozve. Ne, nikdo jiný, krom jeho matky mi nenapsal. Vlastně ano, všichni ostatní, co se zajímali jen ze zvědavosti. Možná ještě má nejlepší kamarádka, že prý máme jít na společnou akci. Známe jednoho společného kamaráda.

Domluvily jsme se tedy, že se sejdeme ve městě, aby jsme pořešily co a jak, jelikož se blíží i její maturitní ples. Bohužel, ten ples, na kterým jsem měla být též jako maturant, no nejsem. Matika je bohužel vážně krutý předmět a boj s ním jsem nezvládla. Ano, tehdy jsem byla se slovákem a když jsem propadla, nedalo se nic dělat, nastoupila jsem do jiné hotelové školy. Tady se zatím zdárně držím a pokračuji dál. Ještě rok, jeden proklatý rok a střední škola mi může být naprosto volná. Dozvěděla jsem se, že na ten ples jen kvůli mě půjde dokonce i ten kamarád. Je pravda, občas mi psával, aby zjistil, jak jsem na tom, Lukynu taky poznal.
Převlíkla jsem se tedy a vyrazila do města. Zatímco jsem čekala na Máju, koupila jsem si čokoládové kolečka.
Obrázok

Všechno to tu na mě padalo, jak doma, tak venku. Všude, kam jsem s ním chodila teď jsem sama. Nesměju se každý den, když vidím ty samé tváře, jak jsou spokojené a já už nejsem, je mi zase do breku. Je to se mnou horší a horší, takhle se to prostě nedá. Normálně byla bych na prášky. Ano! Hned až budu moct, pořídím si nějaký na uklidnění, mám mnoho myšlenek na 18 letou.
Obrázok

Venku začalo pršet a tak jsem mírně znervozněla, jelikož znám Májuli, ona by se jistě rozpustila. Taky že jo, za deset minut mi zvonil telefon, že je hnusně a že to necháme na příští týden. Prostě to šlo všechno dolů.
"Jo, fajn, co mi zbejvá.." špitla jsem mrzutě.
Obrázok

"Nikuše, víš, že bych ti ráda udělala radost, trošku tě rozesmála, ale promiň, příště ti to vynahradím, mám tě ráda." odpověděla.
Obrázok

"Jasně...já tebe taky, čus." zmohla jsem se jen na slabý výdech a mohla jsem se zase otočit a jít domů. Taky se vám stalo, že jste si v tu nejméně vhodnou chvíli přišli totálně sami? Přijdu si, že z tohohle se vážně asi jen tak nevyhrabu.
Jediný, co mi zbývalo je poslouchat hudbu a pořádně naplno. To jediné mě dokázalo v posledních chvílích držet při životě. Svět byl tak hnusný. Nechtěla jsem se vůbec s nikým bavit, ve škole jsem se stranila všem,byla jsem nevrlá, čekala jsem kdy se někdo ozve a když už se ozval, tak jsem stejně odmítla. Jediné na co jsem se v tu chvíli soustředila byly mazlíčci a ta hudba.
Obrázok

A když jsem zasedla k počítači, zase jsem jen marně vyčkávala, kdy se objeví zpráva od něj. No nakonec jsem se dočkala...ale ne od něj.
"Ahoj, nezbednice, tak co, stále smutníš, za tím svým panáčkem?"
Tímhle to možná tak všecko začíná...došlo mi...
Obrázok

...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Sob 03 Nov 2012, 16:25

4.DÍL
Obrázok

"Nechci tě ztratit, zlato" pošeptal mi do ucha a něžně mě políbil.
Připadala jsem si jako by se vše vrátilo do původního stavu. Byla jsem opět šťastná. Dopadlo to dobře. Ovšem ŽE NE!
"Nikčo, vstávej!" zaznělo z kuchyně.
Argh! Byl to jen sen, jen pitomej sen! Vypadalo to, že jsme se rozešli jen ve snu. Opak pravdou, ach.
Vyvrhla jsem se z postele jak vorvaň, celá rozlámaná a jako vždy první co je, jsem si šla sednout za pc.
Obrázok

Projížděla jsem opět chatovací okénka a narazila jsem na to jedno jméno. Standa! Jasně, vždyt jsme se vlastně domluvili, že přijede, abychom se poznali více.
Standa byl 24 letý klučina. Nebyl tak uplně obyčejný, sympatický, modrooký voják. Nevšímala jsem si ho na akcích více, jelikož jsem měla Lukynu, takže teď, když jsem byla volná, jsem vlastně měla možnost ho více poznat. Je to přeci jen kamarád a kamarádů není nikdy dost, aspon tedy těch pravých.
Obrázok

V poslední době mi psal každý večer. Měl spoustu práce a tak nebylo divu. Ani bych se neopovážila ho rušit v jeho práci. Vzrušovali mě vždycky takový kluci, co musí pracovat za vlast. Byli tvrdí, šli si za svým cílem a prostě.. nešlo jim odolat.
Obrázok

Měla jsem štěstí, že jsem ho potkala zrovna u Máji, jelikož bydlí na druhé straně republiky a jezdíval sem právě jen na ty akce, co chodíváme s Májou. No a tak jsme se jednoho dne domluvili, že uděláme zase nějakou akci, tentokrát už tam nebude Lukyn a Standa je ještě stále zadaný a chodívá na akce s bratrem té jeho přítelkyně. Takže když jsme se chtěli více poznat, museli jsme na to jít nenápadně. Což je velice pěkné, aspon nějaký adrenalin v tom životě a odreagování. Dneska totiž přijde a odveze mě do vedlejšího města, kde u něj přespím. Mája bydlí v tom samém baráku, tudíž přijde za náma.
Tak jsem se tedy upravila a vyčkala na hodinu, kterou měl přijít.
Obrázok


Bylo za 5 minut 14 hodin a u dveří se rozdrnčel zvonek. Vyšla jsem ven a vida. Jeho mužné tělo bylo dokonalé. Byl to on.
"Nazdar, princezno" zazubil se.
Trošku jsem se začervenala. Jeho lichotky byly pěkné, ale já na ně nebyla zvyklá, přeci jen je to ode mě už starší kluk. Bylo to netypické, ale přeci jen hezké.
Obrázok

Zmohla jsem se jen na přiblblý úsměv a pípla jsem přihlouplé "ahoj". Přišla jsem si jak malá holka. Vzpamatuj se!
"Tak co, jsi připravená do říše adrenalinu?"
"No..jasně, že jo, už se těším" zasmála jsem se koktavě.
"Máš všechno? Já jen, že se vracíš až za dva dny a za tu dobu se toho může stát!" zasmál se.
"Haha! vtipálku.. neboj se, všechno mám, jsem už přeci velká, dokážu si obstarat potřebné věci" odpověděla jsem.
"Jak myslíš" usmál se a na chvíli se zamyslel.
Obrázok

"Děje se něco?" optala jsem se.
"Ale nene, vůbec, to jsou jen...myšlenkové pochody víš, na to si zvykneš," zasmál se.
"Přeci jen..sluší ti to, směl bych tě obejmout na důkaz našeho přátelství?"
Jde na to nějak hrr, ale proč ne. Je to příliš krásný na to, aby to byla pravda a tak...proč si jednou neužít. Nastavila jsem teda ruce a přitiskla jsem své malé tělíčko na jeho hruď.
Obrázok

Bylo to tak odlišné. Nervozita ale ze mě v tu chvíli úplně opadla, ale na Standovi šla vidět víc a víc.
Chvíli jsme se ještě takhle tiskli k sobě a pak si mě odtáhl od těla.
"Tak co? Vyrazíme?" zeptal se.
"Jasně, jak jsi řekl, vzhůru za adrenalinem" zasmála jsem se.
"Tak to je dobře, že máš k tomu taky ten samý postoj, vojando" mrkl na mě a oba dva jsme zamířili k jeho autu.
Obrázok

V tu chvíli jsem neměla ani ponětí, co se za ten víkend uděje!
**POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ**
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod Nemesix » Sob 03 Nov 2012, 18:05

Pekné...rýchlo ďalší dielik..ten vojak mi príde ale tak nesympatický..neviem prečo :D
Obrázok užívateľa
Nemesix
Starec
Starec
 
Príspevky: 1211
Registrovaný: Pia 24 Jún 2011, 21:02
Pohlavie: Simka

Re: Život slečny Petersonové

Poslaťod NiQush » Sob 03 Nov 2012, 18:10

ale prosím tě, jak je toto možné? :D
Obrázok užívateľa
NiQush
Dieťa
Dieťa
 
Príspevky: 229
Registrovaný: Ned 28 Okt 2012, 11:22
Bydlisko: Most CZ
Pohlavie: Simka

Ďalší

Späť na Príbehy

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 2 hostia