Jste velmi hodní Já své simíky mám velice ráda A všechno jim vyřídím
Doufám, že neurazí pár fotek od děvčat na univezitě.
Zaprvé tu mám románek Mary pod názvem splněný sen. Ten sen se skrývá pod ušlechtilým a pozorným Edwardem Luisem (:chichi:), do kterého se zamilovala už ve svém mládí (poznali se, když jí bylo těch 16 let).
Jejich vztah měl spád, protože mi velice pomáhali A celkem jim to spolu sluší.
A potom jsem dívky vehnala do textilu a nechala je se trošku upravit. Chtěla jsem, aby konečně více vypadaly a přitahovaly jako ženy. Usoudit, jestli se mi to povedlo, je jen a jen na vás :angel:
Leia a její simí přátelé
Moderátor: Sašena
Príspevkov: 31
• Stránka 2 z 3 • 1, 2, 3
Re: Leia a její simí přátelé
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
-
Leia Skywalker - Novorodenec
- Príspevky: 62
- Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Ještě tu noc po oslavě si děvčata povídala dlouho o tom, jak asi se jim bez Philipa bude žít. Na představy už odvahu neměli. Přeci jen, ještě ho mohli mít ten měsíc doma a to je přeci ještě toolik času...
Ovšem uběhlo to rychleji než čekali. Samozřejmě... Mezitím však povyrostlo nejmladší Adamšátko (kdy jindy než v noci),
A Philip, nucen se připravovat do blízkého samostatného života, se učil hovořit spisovně, logicky, odborně i vtipně... Všechno co se do života hodí a co táta tak vynikajícně zná. Tak proč by se se synem o tu zkušenost nepodělil?
Ale jak už jsem říkala. Den před výjezdem do nového domova, se přiblížil rychle, jako když kameneš hodíš. Na Philipa nebyl šťastný pohled. Sice se bláhově na tyto dny ještě před pár měsíci i dny velmi těšil, ale když přišel, ani se nevyslékl z pyžama a chodil po domě jako živoucí mrtvola.
A i přes všechna přemáhání se tu následující noc dostal až k otci pro potěchu. Andre se neurazil a o synovi si nemyslel nic čšpatného. Vylétnout z hnízda všždy není tak jednoduché jak se zdá. A on to chápal ze všech nejlépe. A hlavně svého syna miloval. Nikdy by mu nevyčítal nic tak bezbranného.
Příští den ráno odvážně vstal, umyl se, převlékl a zatnul čerstvě umyté zuby. Čekalo ho loučení... "Nevidím je naposled!" okřikl se. Uvědomil si jak je sentimentální a nedospělý. Narovnal se a vykročil vstříc k mámě.
Chvíli se na sebe dívali. Máma neměla výraz, dobře ho skrývala. Věděla co příjde. Philip přestěhován byl a nebylo dalších důvodů, proč by měl nadále přespávat ve své staré posteli.
Philip se prvním slovům vyhnul tak, že se nejdřív rozloučil se svým nejmladším sourozencem.
Pak se narovnal, ale zase nastalo krátké ticho.
"Mami?" pokusil se o úsměv. Vydal však spíš ničivý škleb.
Rose už syna ani sebe nechtěla dál trápit. Přitáhla syna k sobě a něžně ho políbila. Přitom mu zašeptala : "Nikdy na mě nezapomeň! Sice se neloučíme navždy, ale teď budeš mít svůj život a já zůstanu daleko vzadu. Nemusím být první, ale prosím, nechce být zapomenuta!"
Philip ji slíbil, že nikdy.
Rozloučil se ještě s věčně vysmátou Emily, která teď tu věčnost narušila malou plakavou trhlinkou. Upřímně a pevně se s ní objal, prohrábl jí ryšavé vlásky a řekl krátké "Měj se Mel."
Dále vzal pod břichem jediné, co si mohl vzít z domova kde vyrůstal a co pro něj mělo jednu z největších cen. Phili, jenž mu byla přislíbena od malička.
Pak odjel...
Dál už Philipův život nebyl tak pesimistický jako jeho začátek. Chtělo to překonat hranici mezi dítětem a mužem. Tu překonal. Nastěhoval se do příjemně vypadajícího bytovního domu. Byl upravený a působil solidním dojmem. Philipovi se trošku třásla ruka, když podepisoval svůj první dokument, ale byl to hřejivý pocit.
Hodně ho psychicky a nevědomky podporovala Phili, jenž ho na krok doprovázela, nezvyklá někde se potulovat sama. Většinou ležela na gauči a ven chodil jen na zahradu, když si potřebovala protáhnout nohy. Byl to pro ni stejný nezvyk a změna jako pro jejího milého pánička.
A hospodaření mu šlo z pravidla také dobře. Však vařit měl být jeho budoucí obor. Vždy toužil po tom obsluhovat a vařit pro návštěvníky, zamilované páry, rodinky s neposednými dětmi nebo romantické a sentimentální důchodce. Potkávat různé druhy lidí a přijímat jejich pozitiva i negativa, když na to přišlo.
(Na příštích fotkách si můžete prohlédnout jeho nový byt )
Domů pravidelně volal, všem stejným dílem a na přátelská a tolik mu chybějící dvojčata též nezapomněl.
Byl šťasten z jejich přijetí na vysokou školu a často je zval k sobě. Hrdě a pyšný na svůj píseček.
A jak to dopadl mezi Philipen a jeho bývalou dívkou? Bývalá pozbývá na významu. Nikdy si nemyslel, že se rozešli. Jen to bylo zvláštní, být spolu, každý tak "jiný". Od té doby co však Clare odešla na univezitu, získala ženské rysy i obrysy a jejich vztahu už nescházelo nic kromě prstýnku.
A Mary? Někdy ji mrzelo, že zůstává pátým kolem u vozu. Stále neměla přítele, plno přátel, ale žádného zamilovaného prince na bílém koni. Nezůstala ovšem nikde v temnotách, stále podléhala svému optimismi, i když Philip i s Clare museli často zapojit fantazii, aby nikam neupadla. Clare věřila, že ji nějaký čeká... (A já to vím... ) :pleasent:
Děkuji za pozornost :goodday:
Ovšem uběhlo to rychleji než čekali. Samozřejmě... Mezitím však povyrostlo nejmladší Adamšátko (kdy jindy než v noci),
A Philip, nucen se připravovat do blízkého samostatného života, se učil hovořit spisovně, logicky, odborně i vtipně... Všechno co se do života hodí a co táta tak vynikajícně zná. Tak proč by se se synem o tu zkušenost nepodělil?
Ale jak už jsem říkala. Den před výjezdem do nového domova, se přiblížil rychle, jako když kameneš hodíš. Na Philipa nebyl šťastný pohled. Sice se bláhově na tyto dny ještě před pár měsíci i dny velmi těšil, ale když přišel, ani se nevyslékl z pyžama a chodil po domě jako živoucí mrtvola.
A i přes všechna přemáhání se tu následující noc dostal až k otci pro potěchu. Andre se neurazil a o synovi si nemyslel nic čšpatného. Vylétnout z hnízda všždy není tak jednoduché jak se zdá. A on to chápal ze všech nejlépe. A hlavně svého syna miloval. Nikdy by mu nevyčítal nic tak bezbranného.
Příští den ráno odvážně vstal, umyl se, převlékl a zatnul čerstvě umyté zuby. Čekalo ho loučení... "Nevidím je naposled!" okřikl se. Uvědomil si jak je sentimentální a nedospělý. Narovnal se a vykročil vstříc k mámě.
Chvíli se na sebe dívali. Máma neměla výraz, dobře ho skrývala. Věděla co příjde. Philip přestěhován byl a nebylo dalších důvodů, proč by měl nadále přespávat ve své staré posteli.
Philip se prvním slovům vyhnul tak, že se nejdřív rozloučil se svým nejmladším sourozencem.
Pak se narovnal, ale zase nastalo krátké ticho.
"Mami?" pokusil se o úsměv. Vydal však spíš ničivý škleb.
Rose už syna ani sebe nechtěla dál trápit. Přitáhla syna k sobě a něžně ho políbila. Přitom mu zašeptala : "Nikdy na mě nezapomeň! Sice se neloučíme navždy, ale teď budeš mít svůj život a já zůstanu daleko vzadu. Nemusím být první, ale prosím, nechce být zapomenuta!"
Philip ji slíbil, že nikdy.
Rozloučil se ještě s věčně vysmátou Emily, která teď tu věčnost narušila malou plakavou trhlinkou. Upřímně a pevně se s ní objal, prohrábl jí ryšavé vlásky a řekl krátké "Měj se Mel."
Dále vzal pod břichem jediné, co si mohl vzít z domova kde vyrůstal a co pro něj mělo jednu z největších cen. Phili, jenž mu byla přislíbena od malička.
Pak odjel...
Dál už Philipův život nebyl tak pesimistický jako jeho začátek. Chtělo to překonat hranici mezi dítětem a mužem. Tu překonal. Nastěhoval se do příjemně vypadajícího bytovního domu. Byl upravený a působil solidním dojmem. Philipovi se trošku třásla ruka, když podepisoval svůj první dokument, ale byl to hřejivý pocit.
Hodně ho psychicky a nevědomky podporovala Phili, jenž ho na krok doprovázela, nezvyklá někde se potulovat sama. Většinou ležela na gauči a ven chodil jen na zahradu, když si potřebovala protáhnout nohy. Byl to pro ni stejný nezvyk a změna jako pro jejího milého pánička.
A hospodaření mu šlo z pravidla také dobře. Však vařit měl být jeho budoucí obor. Vždy toužil po tom obsluhovat a vařit pro návštěvníky, zamilované páry, rodinky s neposednými dětmi nebo romantické a sentimentální důchodce. Potkávat různé druhy lidí a přijímat jejich pozitiva i negativa, když na to přišlo.
(Na příštích fotkách si můžete prohlédnout jeho nový byt )
Domů pravidelně volal, všem stejným dílem a na přátelská a tolik mu chybějící dvojčata též nezapomněl.
Byl šťasten z jejich přijetí na vysokou školu a často je zval k sobě. Hrdě a pyšný na svůj píseček.
A jak to dopadl mezi Philipen a jeho bývalou dívkou? Bývalá pozbývá na významu. Nikdy si nemyslel, že se rozešli. Jen to bylo zvláštní, být spolu, každý tak "jiný". Od té doby co však Clare odešla na univezitu, získala ženské rysy i obrysy a jejich vztahu už nescházelo nic kromě prstýnku.
A Mary? Někdy ji mrzelo, že zůstává pátým kolem u vozu. Stále neměla přítele, plno přátel, ale žádného zamilovaného prince na bílém koni. Nezůstala ovšem nikde v temnotách, stále podléhala svému optimismi, i když Philip i s Clare museli často zapojit fantazii, aby nikam neupadla. Clare věřila, že ji nějaký čeká... (A já to vím... ) :pleasent:
Děkuji za pozornost :goodday:
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
-
Leia Skywalker - Novorodenec
- Príspevky: 62
- Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
akí sú zlatí
-
Maggi - Starec
- Príspevky: 5509
- Registrovaný: Pon 24 Mar 2008, 20:41
- Bydlisko: Slovakia
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Děkuji, vyřídím
Omlouvám se, minulý příspěvek měl samozřejmě následovat, až po posledním příspěvku
Omlouvám se, minulý příspěvek měl samozřejmě následovat, až po posledním příspěvku
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
-
Leia Skywalker - Novorodenec
- Príspevky: 62
- Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Ztráty a nálezy
Se ztrátou syna se nakonec rodiny vyrovnala velice rychle. Často si volali a ani jeden z nich netrpěl samotou. A Rose už teprve ne. Pupíček ji stále rostl a děťátko ji kopalo stále víc a víc. Milovala tu dobu, kdy se necítila sama ani tehdy, když byl manžel v práci a dítě ve škole. Stále si s maličkým povídala a bavila se, když ji dítě kouzelně odpovídalo ranami zevnitř domečku.
Často se díky tomu probouzela v noci, ale to už bylo riziko povolání.
Až se jednou všichni konečně dočkali (vždy mám porod buď v ložnici nebo v koupelně!! :škleb: )
Vyklubal se z toho nádherný malý chlapík. Táta byl nadšený, že mu Bůh požehnal už podruhé syna a nemohl se ho vynadívat a nepředstavoval si, že by ho mohl opustit dřív jako za dvě, tři hodinky.
Maminka byla se svým třetím dítětem také velmi spokojena a padli se do oka od prvního okamžiku, kdy byl s nimi na světě. Však už byli velmi propojeni duševně, tak proč ne teď, když maminku může vidět a slyšet?
Emily se sice na sourozence velice těšila, ale teď se cítila tak odstrčena, že by byla i raději, kdyby tu žádný nový přírustek nebyl.
Zkušená maminka si dcerušky, kterou velmi dobře znala, všimla a nenechala ji tam jen tak stát. Láskyplně ji objala a zašeptala : "Co takhle Christian?" jelikož se nemohli nikdy shodnout na jméně. Emily se doširoka usmála, jelikož byla do jednoho Christiana bláznivě zamilovaná, ale nedokázala se prosadit. Pak se k mamince přitulila ještě pevněji a upustila radostnou slzičku.
Bylo tu však něco, co Rose koždodenně trápilo a svíralo ustarané srdce. Milovaná Rosi, která s ní vstoupila do samostatného a šťastného života, byla už velmi stará, zašedlá a stále unavená. Skoro nežrala, jen si srkla pár kapek vody, aby se neřeklo a většinu času ležela.
Snažila se ji věnovat, dávat jíst z ruky, ale Rosi nestálo a žádnou takovou péči. Chtěla jen hodně klidu a lásky. Rose už několikrát popadl pláč, když se na ni její věrná přítelkyně staře a unaveně koukala.
Celý ten poslední čas to tušila a cítila, ale když ten den přišel, byla doma sama, jen s Christianem a kočkami a neměl ji kdo podepřít. Bylo to něco strašného. Věděla, že bude mít celý obličej usoplený a mokrý a že ji zarudnou oči a že se jí bude Christian bát, ale nemohla přestat.
Jediný zahradník přišel popřát úpřímnou soustrast, jelikož měl srdce a doma psy, takže věděl, jaké to je ztratit věrného němého přítele.
Byl to hodný kluk a u Adamsonů už nějaký pátek sloužil a Rosi i všechny ostatní znal celkem důvěrně a považoval je za přátele.
Ovšem Rosino utrpení v učích nešlo jen tak utlumit...
Stále měla před očima tu její něžnou a krásnou chlupatou tvářičku, která ji žádala, aby ji pustila ven, pohladila nebo dala mlíčko a uvědomovala si, že už ji neuvidí, jedině v odrazu jí tak podobné Elize. Ale to už nebyla Rosi, která s ní prožila smaotu a která byla svědkem její první a celoživotní lásky a všech tří děti...
Předtím než přijeli ostatní členové rodiny se šla vykoupat a mlčky přemýšlela. Musela být statečná. Nesmělo být na ni vidět, jak strašně se cítila, jelikož věděla, že pro Emily to bude větší šok.
Naštěstí odvaha jejího muže a jeho náruč ji brzy dostala z melancholie a duševního neštěstí. O Rosin hrobeček se s láskou postarala a za pár dní se zase začala usmívat, starat se o zahradu a vnímat pokroky svého malého nejmladšího syna.
Emily to snášela hůře a díky svému smutku, se sblížila s Elizou, která pro ni neznamenala tolik jako její matka, a u níž právě hledala útěchu.
A z Rosi se stala už jen milovaná a nesmazatelná, šťastná vzpomínka...
Se ztrátou syna se nakonec rodiny vyrovnala velice rychle. Často si volali a ani jeden z nich netrpěl samotou. A Rose už teprve ne. Pupíček ji stále rostl a děťátko ji kopalo stále víc a víc. Milovala tu dobu, kdy se necítila sama ani tehdy, když byl manžel v práci a dítě ve škole. Stále si s maličkým povídala a bavila se, když ji dítě kouzelně odpovídalo ranami zevnitř domečku.
Často se díky tomu probouzela v noci, ale to už bylo riziko povolání.
Až se jednou všichni konečně dočkali (vždy mám porod buď v ložnici nebo v koupelně!! :škleb: )
Vyklubal se z toho nádherný malý chlapík. Táta byl nadšený, že mu Bůh požehnal už podruhé syna a nemohl se ho vynadívat a nepředstavoval si, že by ho mohl opustit dřív jako za dvě, tři hodinky.
Maminka byla se svým třetím dítětem také velmi spokojena a padli se do oka od prvního okamžiku, kdy byl s nimi na světě. Však už byli velmi propojeni duševně, tak proč ne teď, když maminku může vidět a slyšet?
Emily se sice na sourozence velice těšila, ale teď se cítila tak odstrčena, že by byla i raději, kdyby tu žádný nový přírustek nebyl.
Zkušená maminka si dcerušky, kterou velmi dobře znala, všimla a nenechala ji tam jen tak stát. Láskyplně ji objala a zašeptala : "Co takhle Christian?" jelikož se nemohli nikdy shodnout na jméně. Emily se doširoka usmála, jelikož byla do jednoho Christiana bláznivě zamilovaná, ale nedokázala se prosadit. Pak se k mamince přitulila ještě pevněji a upustila radostnou slzičku.
Bylo tu však něco, co Rose koždodenně trápilo a svíralo ustarané srdce. Milovaná Rosi, která s ní vstoupila do samostatného a šťastného života, byla už velmi stará, zašedlá a stále unavená. Skoro nežrala, jen si srkla pár kapek vody, aby se neřeklo a většinu času ležela.
Snažila se ji věnovat, dávat jíst z ruky, ale Rosi nestálo a žádnou takovou péči. Chtěla jen hodně klidu a lásky. Rose už několikrát popadl pláč, když se na ni její věrná přítelkyně staře a unaveně koukala.
Celý ten poslední čas to tušila a cítila, ale když ten den přišel, byla doma sama, jen s Christianem a kočkami a neměl ji kdo podepřít. Bylo to něco strašného. Věděla, že bude mít celý obličej usoplený a mokrý a že ji zarudnou oči a že se jí bude Christian bát, ale nemohla přestat.
Jediný zahradník přišel popřát úpřímnou soustrast, jelikož měl srdce a doma psy, takže věděl, jaké to je ztratit věrného němého přítele.
Byl to hodný kluk a u Adamsonů už nějaký pátek sloužil a Rosi i všechny ostatní znal celkem důvěrně a považoval je za přátele.
Ovšem Rosino utrpení v učích nešlo jen tak utlumit...
Stále měla před očima tu její něžnou a krásnou chlupatou tvářičku, která ji žádala, aby ji pustila ven, pohladila nebo dala mlíčko a uvědomovala si, že už ji neuvidí, jedině v odrazu jí tak podobné Elize. Ale to už nebyla Rosi, která s ní prožila smaotu a která byla svědkem její první a celoživotní lásky a všech tří děti...
Předtím než přijeli ostatní členové rodiny se šla vykoupat a mlčky přemýšlela. Musela být statečná. Nesmělo být na ni vidět, jak strašně se cítila, jelikož věděla, že pro Emily to bude větší šok.
Naštěstí odvaha jejího muže a jeho náruč ji brzy dostala z melancholie a duševního neštěstí. O Rosin hrobeček se s láskou postarala a za pár dní se zase začala usmívat, starat se o zahradu a vnímat pokroky svého malého nejmladšího syna.
Emily to snášela hůře a díky svému smutku, se sblížila s Elizou, která pro ni neznamenala tolik jako její matka, a u níž právě hledala útěchu.
A z Rosi se stala už jen milovaná a nesmazatelná, šťastná vzpomínka...
Život dokáže připravit krušné chvíle, ale všechny stojí za to, aby se daly naplno prožít a později z nich vzešlo něco dobrého...
-
Leia Skywalker - Novorodenec
- Príspevky: 62
- Registrovaný: Pon 09 Mar 2009, 21:14
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Krásni sú Najviac sa mi páčila predposledná fotka, má takú osobitú atmosféru
- Rainyaviel
- Špeciálne hodnotenie
- Príspevky: 203
- Registrovaný: Sob 04 Apr 2009, 13:44
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Úplně jsem zapomněla, že jsem sem tehdy na krátko něčím přispěla Ale jsem to já... A na tu rodinu si pamatuji. Byla to jedna z mých nejpodařenější a nejrozvětvěnějších a nejbližších rodin, se kterými jsem hrála v The Sims 2. Možná je dětinské to přiznat, ale jak jsem to četla, stýská se mi po nich...
"I am a reader. Not because I don't have a life, but because I choose to have many." - Anonymous
-
PrincessLeia - Starec
- Príspevky: 1935
- Registrovaný: Pia 01 Okt 2010, 14:35
- Bydlisko: Czech Republic
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Hmmm, pamätám si na moju obľúbenú rodinku Andersen , hrala som s nimi každý deň, mali už riadne vypestovaný rodokmeň . No potom som na nich nejako zabudla... a mala som TS3 . Keď som sa vrátila, samozrejme som túto rodinku nemala... Takže ťa úplne chápem .
Sheldon. Sheldon. Sheldon. Sheldon. Sheldon. Sheldon. Sheldon. Sheldon. Sheldon. Sheldon. BAZINGA!
-
Alisiq - Rodič
- Príspevky: 751
- Registrovaný: Str 08 Dec 2010, 20:57
- Bydlisko: simsland
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Je čas toto mé staré forum žoivit Snad nevadí, že technicky jsem jiný uživatel Kdyby ano, varujte mě, prosím.
Dnes jsem po dlouhé době (nedokáži ani přesně říct určitý počet měsíců či let) jsem zapnula The Sims 2 s tím, že si jdu zahrát a oživit staré vzpomínky na tak dlouho milovanou hru.
Bylo to přímo magické a hrálo se mi strašně příjemně. Ani jednou jsem se nerozčílila, jak se vždy rozčiluji u The Sims 3. Žádný rozrušující problém, prostě relax. Nebudu nijak rozvádět své srovnání a myšlenky ohledně těchto dvou her. Někde na foru už jsem je dávala v hrubém náčrtku k nahlédnutí. Jen v krátkosti řeknu, že přesto, že TS3 mi také přineslo pěkné chvíle a myšlenky v něm zahrnuté nejsou bez nápadu, TS2 prostě v žádném případě nenahradilo, nedohnalo a myslím, že se to již ani nepodaří. The Sims 2 je tak přirozené a kouzelné... Dnešní hraní bylo jednoduše báječné, ale v tom následku mi přineslo i mnoho smutku, když jsem si vzpomněla na potenciál třetího dílu, který zůstal nevyužit...
Dost slov. Mám pro vás i nějaké fotografie. Dva simíky - studenty na univerzitě, jsem vytvořila již včera večer. Helene Burns a William Stapletona. Williama jsem vám moc nedetailně zatím nenafotila, ovšem Helene mám zachycenou hned na první fotografii
Studuje výtvarné umění. Oproti tomu Will studuje fyziku. Myslím, že by nemělo cenu nalhávat si, že vás hned nenapadlo, že spolu skončí Neoriginální, ale mě to nevadí. O nic výjimečného tentokrát neusiluji.
Tady jsou spolu na první snídani na své koleji, která jim bude domovem pro dobu jejich studií.
Udělat z nich přátelé nebylo těžké. Dost mi pomáhali a dost si rozumí. Jsou si velikou oporou a hrozně jsem si užívala jejich sbližování (ale ještě spolu ani neflirtovali. Nechci nikam spěchat a ještě delší dobu počkám. Aspoň do tak druhé půlky druhého ročníku). Musím říct, že to je další bod, ve kterém TS2 naprosto převyšuje TS3. Mluvení a všechny jiné interakce mezi simíky jsou mnohem reálnější, roztomilejší a přirozenější. V duchu jsem jásala nad každým, pro mě oživeným, simáckým gestem.
Děkuji za pozornost. Doufám, že se vám Helene líbí. Williama blíže ukáži v budoucnu
PS: Neznamená to, že jsem nad The Sims 3 zanevřela. V PC je nainstalováno a chci se k němu vrátit. Zvlášť k rozrozrůstající se rodince Coatsů, ale lhala bych, kdybych neřekla, že si dám nějakou chvíli pauzu a když budu mít čas, raději zapnu TS2. Už díky tomu, že mi hraní TS3 místo pohody dovádělo poslední dobou spíš k šílenství. Z různých důvodů. So...
Dnes jsem po dlouhé době (nedokáži ani přesně říct určitý počet měsíců či let) jsem zapnula The Sims 2 s tím, že si jdu zahrát a oživit staré vzpomínky na tak dlouho milovanou hru.
Bylo to přímo magické a hrálo se mi strašně příjemně. Ani jednou jsem se nerozčílila, jak se vždy rozčiluji u The Sims 3. Žádný rozrušující problém, prostě relax. Nebudu nijak rozvádět své srovnání a myšlenky ohledně těchto dvou her. Někde na foru už jsem je dávala v hrubém náčrtku k nahlédnutí. Jen v krátkosti řeknu, že přesto, že TS3 mi také přineslo pěkné chvíle a myšlenky v něm zahrnuté nejsou bez nápadu, TS2 prostě v žádném případě nenahradilo, nedohnalo a myslím, že se to již ani nepodaří. The Sims 2 je tak přirozené a kouzelné... Dnešní hraní bylo jednoduše báječné, ale v tom následku mi přineslo i mnoho smutku, když jsem si vzpomněla na potenciál třetího dílu, který zůstal nevyužit...
Dost slov. Mám pro vás i nějaké fotografie. Dva simíky - studenty na univerzitě, jsem vytvořila již včera večer. Helene Burns a William Stapletona. Williama jsem vám moc nedetailně zatím nenafotila, ovšem Helene mám zachycenou hned na první fotografii
Studuje výtvarné umění. Oproti tomu Will studuje fyziku. Myslím, že by nemělo cenu nalhávat si, že vás hned nenapadlo, že spolu skončí Neoriginální, ale mě to nevadí. O nic výjimečného tentokrát neusiluji.
Tady jsou spolu na první snídani na své koleji, která jim bude domovem pro dobu jejich studií.
Udělat z nich přátelé nebylo těžké. Dost mi pomáhali a dost si rozumí. Jsou si velikou oporou a hrozně jsem si užívala jejich sbližování (ale ještě spolu ani neflirtovali. Nechci nikam spěchat a ještě delší dobu počkám. Aspoň do tak druhé půlky druhého ročníku). Musím říct, že to je další bod, ve kterém TS2 naprosto převyšuje TS3. Mluvení a všechny jiné interakce mezi simíky jsou mnohem reálnější, roztomilejší a přirozenější. V duchu jsem jásala nad každým, pro mě oživeným, simáckým gestem.
Děkuji za pozornost. Doufám, že se vám Helene líbí. Williama blíže ukáži v budoucnu
PS: Neznamená to, že jsem nad The Sims 3 zanevřela. V PC je nainstalováno a chci se k němu vrátit. Zvlášť k rozrozrůstající se rodince Coatsů, ale lhala bych, kdybych neřekla, že si dám nějakou chvíli pauzu a když budu mít čas, raději zapnu TS2. Už díky tomu, že mi hraní TS3 místo pohody dovádělo poslední dobou spíš k šílenství. Z různých důvodů. So...
"I am a reader. Not because I don't have a life, but because I choose to have many." - Anonymous
-
PrincessLeia - Starec
- Príspevky: 1935
- Registrovaný: Pia 01 Okt 2010, 14:35
- Bydlisko: Czech Republic
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Veľmi pekné..páči sa mi to..a tá simka je veľmi pekná
-
Nemesix - Starec
- Príspevky: 1211
- Registrovaný: Pia 24 Jún 2011, 21:02
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Vidim, ze si zuzitkovala aj downloady, ktore si hladala. Tesim sa, ze niekto dalsi prepadol caru TS2. Mne uz pomaly za ten cas zacina chybat TS3, tak uvidime. Taketo striedanie ale nie je zle, stale mam pocit, ze hram novu hru.
Inak Helene je krasna. Dobry zaciatok na univerzite, tam sa toho moze udiat vela.
Inak Helene je krasna. Dobry zaciatok na univerzite, tam sa toho moze udiat vela.
Science is organized knowledge. Wisdom is organized life.
(Immanuel Kant)
(Immanuel Kant)
-
schnegy - Starec
- Príspevky: 3126
- Registrovaný: Sob 22 Mar 2008, 17:32
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Ano, zužitkovala
Též jsem ráda, že jsem se ke dvojce zase zpátky dostala. Ale jak říkám, TS3 nikam nezahazuji. Věřím, že po jisté době mě jistě bude chybět, ale ten čas ještě nepřišel a myslím, že chvíli počká. Každopádně tvůj postřeh že je to jako kdyby člověk hrál jinou hru je naprosto trefný podle mého. Také to tak cítím
Připadalo mi to jako dobrý začátek. Simíci se naučí základy do života, které budou jistě nutně potřebovat a ta myšlenka začátku jejich života v mých rukou se mi zamlouvá
Též jsem ráda, že jsem se ke dvojce zase zpátky dostala. Ale jak říkám, TS3 nikam nezahazuji. Věřím, že po jisté době mě jistě bude chybět, ale ten čas ještě nepřišel a myslím, že chvíli počká. Každopádně tvůj postřeh že je to jako kdyby člověk hrál jinou hru je naprosto trefný podle mého. Také to tak cítím
Připadalo mi to jako dobrý začátek. Simíci se naučí základy do života, které budou jistě nutně potřebovat a ta myšlenka začátku jejich života v mých rukou se mi zamlouvá
"I am a reader. Not because I don't have a life, but because I choose to have many." - Anonymous
-
PrincessLeia - Starec
- Príspevky: 1935
- Registrovaný: Pia 01 Okt 2010, 14:35
- Bydlisko: Czech Republic
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Příprava na sněhová období. Nákup nového teplejšího a slušivějšího oblečení doprovázen lehkým flirtováním s využitím jemných očních partií. Také máte možnost si prohlédnout Williama.
Zimní radovánky (aneb co mi tak chybí v The Sims 3 ). Řádně jsem si to užívala a Helene také.
Zimní radovánky (aneb co mi tak chybí v The Sims 3 ). Řádně jsem si to užívala a Helene také.
"I am a reader. Not because I don't have a life, but because I choose to have many." - Anonymous
-
PrincessLeia - Starec
- Príspevky: 1935
- Registrovaný: Pia 01 Okt 2010, 14:35
- Bydlisko: Czech Republic
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Veľmi pekné..a tá posledná fotka je úžasná. .a mne tiež tie veci z dvojky chýbajú v trojke.už by mohli dať ročné obdobie..
-
Nemesix - Starec
- Príspevky: 1211
- Registrovaný: Pia 24 Jún 2011, 21:02
- Pohlavie: Simka
Re: Leia a její simí přátelé
Nemesix píše:Veľmi pekné..a tá posledná fotka je úžasná. .a mne tiež tie veci z dvojky chýbajú v trojke.už by mohli dať ročné obdobie..
Děkuji No, také si myslím, ale už to nebudu rozebírat. Zde na foru by si všichni přáli Roční období, to už jsme si navzájem sdělili, ale jelikož s tím nemůžeme nic dělat (EA si stejně bude práci dělat po svém, ať už jakoukoliv... dale bez komentáře) necháme to být Ale také bych si to přála Nem
"I am a reader. Not because I don't have a life, but because I choose to have many." - Anonymous
-
PrincessLeia - Starec
- Príspevky: 1935
- Registrovaný: Pia 01 Okt 2010, 14:35
- Bydlisko: Czech Republic
- Pohlavie: Simka
Príspevkov: 31
• Stránka 2 z 3 • 1, 2, 3
Späť na Simovia, rodiny a zvieratká
Kto je on-line
Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 1 hosť